MOTIVACE A EMOCE. Cíle. Obsah. Po prostudování tohoto tématického celku budete schopni: vymezit motivaci, objasnit zdroje motivace,

Transkript

1 MOTIVACE A EMOCE Cíle Po prostudování tohoto tématického celku budete schopni: vymezit motivaci, objasnit zdroje motivace, popsat Maslowovu teorii motivace, vymezit emoce, odlišit emoce od nálad, vysvětlit funkce emocí. Klíčové pojmy motivace, potřeba, primární (biologické) potřeby, sekundární (psychosociální) potřeby, incentiva (pobídka), Maslowova hierarchie potřeb, emoce, cit, sympatikus, parasympatikus Obsah Motivace Co je motivace? Zdroje motivace Maslowova teorie motivace Emoce Co je emoce? Emoce versus nálady Funkce emocí 1

2 Motivace Je pondělí a vy máte naspěch, abyste stihli přijít včas do školy. Ráno jste se opozdili, takže jste nestihli snídani a ted máte pořádný hlad. Připadá vám, že každý billboard nebo výloha u cesty propaguje jídlo: vajíčka, šunku, osvěžující ovocné džusy. Kručí vám v žaludku. Snažíte se ničeho si nevšímat, ale nejde to. S každým krokem máte větší a větší hlad. U Šestákovy pekárny se zahledíte na reklamu, na níž je lákavý obrázek propečených rohlíčků, a málem skočíte pod auto, které právě projíždí ulicí. Krátce řečeno, jste zcela pohlceni motivačním stavem, kterému říkáme hlad. Co je motivace? Motivace je stav, který aktivuje chování a dává mu směr. Subjektivně je vnímána jako vědomá touha - například touha po jídle, pití nebo sexu. Většinou se můžeme rozhodnout, zda se těmito touhami necháme vést, nebo ne. Dokážeme se přinutit, abychom se vzdali předmětu své touhy, a dokážeme se i přinutit dělat něco, co bychom raději nedělali. Ovládat vlastní motivaci je však mnohem obtížnější - snad dokonce nemožné. Jsme-li hladoví, je obtížné netoužit po jídle. Když je nám horko a máme žízeň, nemůžeme se ubránit myšlenkám na chladný vánek a studený nápoj. Zdá se, že vědomá volba není příčinou, ale spíše důsledkem našich motivačních stavů. Co tedy vlastně řídí motivaci, není-li to naše záměrná volba? Zdroje motivace Motivace vyplývá z vnitřních i vnějších zdrojů: Vnitřním zdrojem motivace jsou potřeby. Potřeba je subjektivní pocit nedostatku něčeho. Například potřeba jíst se projevuje jako nepříjemný pocit hladu, tedy nedostatku jídla. Podobně potřeba pít se projevuje jako pocit žízně, tedy nedostatku tekutin. Psychologové zpravidla rozlišují dva základní druhy potřeb: Primární (biologické) potřeby jsou potřeby, které jsou vrozené a nutné pro přežití jedince jako biologického druhu. Řadíme k nim například potřebu jídla, pití, tepla, spánku nebo sexu. Tyto potřeby jsou víceméně společné všem živočichům. Sekundární (psychosociální) potřeby jsou potřeby, které mají vrozený základ, jejich rozvoj je však výrazně formován působením vnějšího prostředí, zejména společností a kulturou, v níž jedinec vyrůstá. K nejdůležitějším sekundárním potřebám patří potřeba bezpečí, lásky a sounáležitosti, uznání, poznání nebo sebeaktualizace. Vnějším zdrojem motivace jsou incentivy (pobídky). Incentiva (pobídka) je nějaký vnější podnět, který vyvolává nebo zesiluje určitou potřebu. Pravděpodobně se vám už někdy stalo, že jste šli kolem pekárny a při pohledu na čerstvé pečivo jste si uvědomili, že máte hlad. Čerstvé pečivo pro vás bylo incentivou - vnějším podnětem, který ve vás vyvolal potřebu jíst. Kromě jídla a pití, jsou častými incentivami sexuální partner, peníze nebo společenská úcta. Incentivy jsou cílem motivovaného jednání a jejich dosažení vyvolává v člověku příjemné pocity nebo redukuje nepříjemný stav. Některé incentivy jsou primární faktory posilování. To znamená, že fungují jako odměny nezávisle na předchozím učení. Například sladká chut nebo sexuální prožitek mohou být příjemné hned napoprvé. Další incentivy jsou sekundární faktory posilování. To znamená, že získaly své postavení přinejmenším částečně díky tomu, že jsme se naučili 2

3 něco o jejich vztahu k dalším událostem. Například peníze nebo dobré známky ve škole mohou být účinnými incentivami, které vycházejí z našich kulturních zkušeností a jsou spjaty s postavením a úspěchem, jež představují. Na formování sekundárních faktorů posilování se vždy zásadně podílí učení. Potřeby a incentivy nabízejí odlišné pohledy na řízení motivace, ve skutečnosti je však motivace zpravidla výsledkem jejich spolupůsobení, jak ilustruje následující obrázek: Maslowova teorie motivace Různé teorie motivace kladou důraz na různé potřeby. Komplexní teorii motivace, v níž jsou zahrnuty jak potřeby primární, tak také potřeby sekundární, předložil ve svém díle americký psycholog Abraham Maslow ( ). Podle Maslowa potřeby vytváří hierarchii stoupající od primárních biologických potřeb až ke složitějším potřebám psychosociálním. Schématicky zachyceno: Podle Maslowovy hierarchie potřeb platí, že než se potřeby, které stojí v hierarchii výše, stanou důležitým zdrojem motivace, musí být přinejmenším částečně uspokojeny potřeby, jež leží níže. Když je obtížné získat jídlo, pití nebo bezpečí, uspokojování těchto potřeb bude ovládat chování člověka a vyšší motivy budou mít jen malý význam. Pouze když lze základní potřeby snadno uspokojit, bude mít jedinec čas a sílu věnovat se intelektuálním a estetickým zájmům a vlastní sebeaktualizaci. 3

4 Emoce Představte si, že je květnová neděle a vy se odpoledne procházíte v parku se svým partnerem. Slunce svítí, je teplo. Začínají kvést první jarní květiny, ptáci zpívají, je vám skvěle - jak by ne, když si vás za ruku vede člověk, na němž byste mohli oči nechat. Najednou, zničehonic, zpoza křoví vyskočí nějaký muž. V ruce drží nůž a zdá se, že na rukou má krev. S vysokou pravděpodobností budete prožívat emoce. Jenže právě to, co na první pohled vypadá zcela jednoduše, se pro psychology stává velkým tématem. Co je emoce? Obecně lze říci, že emoce je složitý stav tvořený šesti složkami, jehož výsledkem je připravenost k určitému chování. Schematicky můžeme celou situaci zachytit následujícím obrázkem. 1. Kognitivní hodnocení. Emoce začíná kognitivním hodnocením: člověk určí, jaký význam pro něj mají současné okolnosti. Na muže, který na vás vyskočí z křoví s nožem v ruce, reagujete jinak, když jste mistrem světa v karate, než když máte 50 kg i s botami. Kognitivní proces vyhodnocení situace probíhá velmi rychle (může i nevědomě) a zpracovává každou nově se objevující informaci. Například na muže s nožem okamžitě začnete pohlížet jinak, všimnete-li si, že v ruce drží dřevěný špalík, který vyřezával chlapci stojícímu opodál. Při vyřezávání se trochu řízl, proto je od krve. Kognitivní hodnocení spouští celý řetězec reakcí, které představují další volně spojené složky emoce. 2. Subjektivní prožitek. Nejčastěji si uvědomujeme subjektivní prožitek emoce neboli cit spojený s danou emocí. (Dříve byl pojem cit dokonce často zaměňován s pojmem emoce. Dnes se cit chápe jen jako jedna ze složek emoce.) Pokud na nás vyskočí z křoví muž s nožem v ruce, budeme pocit ovat strach nebo vztek. 3. Tendence myslet a jednat. Třetí složka, která úzce souvisí s předchozí, obsahuje tendenci myslet a jednat, tedy naléhavou potřebu myslet a jednat určitým způsobem. Když na nás vyskočí z křoví muž s nožem v ruce, máme tendenci vzít nohy na ramena (prožíváme-li strach) nebo se pustit s útočníkem do boje (pocit ujeme-li vztek). 4. Vnitřní tělesné změny. Čtvrtá složka obsahuje vnitřní tělesné změny. Týkají se zejména autonomní nervové soustavy, tedy té části periferní nervové soustavy, která ovládá činnost srdce a hladkého svalstva. Prožíváme-li například strach, zcela automaticky se nám rozbuší srdce a začnou potit dlaně. 4

5 5. Výraz obličeje. Pátou složkou emoce je výraz obličeje, tedy pohyby svalů, které určitým způsobem ovládají rysy obličeje. Pokud například pocit ujeme strach, zvedneme obočí, vytřeštíme oči a rozevřeme ústa. 6. Reakce na emoci. Poslední složka zahrnuje reakce na emoci, to znamená způsob, jakým se vyrovnáváme s emocí nebo se situací, která ji vyvolala. Emoce versus nálady Žádná ze šesti uvedených složek není sama o sobě emocí. Emoce vznikají společným působením všech uvedených složek. Nahlížet na emoce jako na složitý systém je užitečné, pokud je chceme odlišit od podobných stavů, například nálad. Emoce se od nálad liší minimálně ve třech ohledech: 1. Emoce mívají jasné příčiny. Týkají se něčeho nebo někoho. Máte strach z neznámého muže, zlobíte se na svého kamaráda, žasnete nad západem Slunce. Naproti tomu nálady často přicházejí nepozorovaně a jako neurčité afektivní stavy. Z neznámého důvodu se jednoho dne cítíte příšerně a nazítří jste veselí. 2. Emoce jsou obvykle krátkodobé, trvají několik sekund nebo minut. Nálady naproti tomu přetrvávají několik hodin i dní. 3. Emoce zpravidla zahrnují složky, o kterých jsme se již zmínili, zatímco nálady se mohou projevovat pouze na úrovni subjektivního prožitku. Funkce emocí Jaký by byl život bez emocí? Na jednu stranu by byl lepší: nezažívali bychom vztek, zlost, ani stres, nikdy bychom se necítili nešt astní. Na druhou stranu by byl evidentně horší: nezažívali bychom radost, smích, ani vzrušení, nikdy bychom se necítili št astní. Emoce tedy životu dávají št ávu, jsou kořením života. Slouží však emoce k nějakému jinému účelu kromě toho, že dělají život zajímavějším? Podle psychologů ano. Za prvé, emoce slouží jako zpětná vazba svědčící o významu aktuálních okolností. Jestliže zažíváme negativní emoce, nepříjemné pocity spojené s těmito emocemi nás upozorňují na to, že v našem okolí se vyskytuje nějaká hrozba a že musíme jednat rychle, abychom se chránili. Pokud naopak pocit ujeme pozitivní emoci, je to signál, že jsme v bezpečí, nic nám nechybí a můžeme se bavit nebo zkoumat okolí. Za druhé, emoce se staly evolučně adaptivní silou právě proto, že vyvolávají tendenci myslet a jednat určitým způsobem. Předností negativních emocí je, že podněcují silnou touhu jednat určitým způsobem: bojovat, když máme vztek, utéci, když máme strach, odplivnout si, když jsme znechucení. Jinak řečeno, negativní emoce zužují naše myšlení a jednání. Pozitivní emoce mají komplementární účinek: rozšiřují škálu našeho myšlení a jednání. Radost podněcuje touhu hrát si, zájem podněcuje touhu zkoumat, spokojenost podněcuje touhu užívat si, láska podněcuje střídavě všechny uvedené touhy. V případě negativních emocí tedy jde o to, že specifické tendence myslet a jednat jsou právě ty, které se našim předkům nejlépe osvědčily v situacích, kdy jim šlo o život. V případě pozitivních emocí se vědci domnívají, že rozšířené tendence myslet a jednat se podílejí na tvorbě významných osobních zdrojů - jako je zdraví, optimismus a sociální podpora -, které pro naše předky byly rovněž důležité pro přežití. 5

6 Za třetí, emoce nás připravují k adaptivní reakci na aktuální situaci. Silná emoční reakce, například strach z neznámého muže s nožem, je spojena s aktivací sympatiku, což je autonomní oblast nervového systému, která způsobuje fyzické nabuzení organismu a připravuje jej k boji nebo útěku. Když nebezpečí pomine, je aktivován parasympatikus, což je autonomní oblast nervového systému, která snižuje fyzické nabuzení a uvádí tělo do klidového stavu. Zvýšená fyziologická aktivace je typická především pro negativní emoce spjaté se specifickými činnostmi, jež vyžadují značné množství tělesné energie (například útokem nebo útěkem). Za čtvrté, výrazy obličeje, které doprovázejí základní emoce, slouží k vyjádření emocí svého nositele a napovídají, jak se bude jejich nositel pravděpodobně chovat. Tento způsob sdělování emocí je z evolučního hlediska významný pro přežití druhu. Například ustrašený výraz jedince může ostatní upozornit na nebezpečí; zpozorujeme-li u někoho projevy vzteku, můžeme od něj očekávat agresivní chování; usmívající se člověk na nás naopak působí uklidňujícím dojmem. Výzkumy ukázaly, že výrazy obličeje, které doprovázejí základní emoce, mají univerzální význam: příslušníci různých kultur se shodují na tom, jaké emoce se zračí ve tváři jednotlivých lidí na fotografiích. 6

7 Shrnutí Motivace je stav, který aktivuje chování a dává mu směr. Motivace vyplývá z vnitřních i vnějších zdrojů. Vnitřním zdrojem motivace jsou potřeby, vnějším zdrojem motivace jsou incentivy. Motivace je zpravidla výsledkem spolupůsobení potřeb a incentiv. Podle Maslowa potřeby tvoří hierarchickou strukturu, přičemž platí, že než se potřeby, které stojí v hierarchii výše, stanou důležitým zdrojem motivace, musí být přinejmenším částečně uspokojeny potřeby, jež leží níže. Emoce je složitý stav tvořený mnoha složkami, jehož výsledkem je připravenost k určitému chování. Emoci tvoří šest složek: kognitivní hodnocení, subjektivní prožitek neboli cit, tendence myslet a jednat, vnitřní tělesné změny, výraz obličeje a reakce na emoci. Emoce plní následující funkce: slouží jako zpětná vazba svědčící o významu aktuálních okolností, vyvolávají tendenci myslet a jednat adaptivním způsobem, připravují k adaptivní reakci, zeefektivňují sociální komunikaci. Otázky a úkoly 1. Co je motivace? 2. Co je zdrojem motivace? 3. Vysvětlete Maslowovu teorii motivace. 4. Co je emoce? 5. Kterými složkami je emoce tvořena? 6. Jak se emoce liší od nálad? 7. K čemu emoce slouží? 7