Stabilita ortognátních operací Stability of Orthocinathic Sumery

Transkript

1 ORTODONCIE Odborná práce ročník 14 č Stabilita ortognátních operací Stability of Orthocinathic Sumery MUDr. Kateřina Gvuzdová, Prof. MUDr. Milan Kamínek, DrSc. Ortodontické oddělení kliniky zubního lékařství LF UP Olomouc, Česká republika Department of Orthodontics, Clinic of Dental Medicíně, Medical Faculty of Palacký University, Olomouc, Czech Republic Souhrn Cílem této práce bylo ověřit dlouhodobou stabilitu po ostektomii těla dolní čelisti u pacientů s III. skeletální třídou a otevřeným skusem. Druhým cílem bylo zjistit dlouhodobou změnu poextrakční mezery v místě ostektomie. Bylo hodnocen soubor 10 pacientů s výše uvedenou diagnózou, kterým vletech byla provedena ostektomie těla dolní čelisti. Průměrně po 5 letech a 8 měsících bylo u těchto pacientů provedeno kontrolní vyšetření. Dlouhodobé změny byly hodnoceny na kefalometrických snímcích, změny poextrakční mezery na sádrových modelech. Měření ukázala velmi dobrou dentálnía skeletální stabilitu po ostektomii těla dolní čelisti sec. Dingman. Tato operace je pro otevřený skus a III.skeletální třídu vhodným a stabilním typem operace (Ortodoncie 2005, 14, č. 4, s ). Abstract The study tested a long-term stability following the mandibular body ostectomy in patients with Skeletal Class III and open bite. The long-term change ofthe extraction space at the region of ostectomy was followed as well. The sample of 10 patients was evaluated; the patients underwent ostectomy ofthe mandible body in The further examination was performed in patients 5 years and 8 months afterthe surgery, on average. Long-term changes were evaluated on cephalograms, the changes of extraction spaces were evaluated on models. Measurements proved very good dental and skeletal stability after ostectomy of mandible sec.dingman. The proceduře is suitable and stable for patients with open bite and Skeletal Class III (Ortodoncie 2005,14, č. 4, s ). Klíčová slova: stabilita, ortognátní operace Key Words: stability, orthognathic surgery Úvod Stabilita je stálost a schopnost organismu podržet určité vlastnosti v předepsaných mezích i za vnějšího rušivého působení. Úroveň stability je charakterizována odolností proti vychýlenía také schopností vracet se do původního stavu. Stabilita ortodontické léčby nezávisí jen na okamžité poloze zubů na konci aktivní léčby, ale je nadále ovlivňována řadou faktorů a dlouhodobě působících vlivů. Stabilita je tedy multifaktoriální záležitost, která začíná vhodně stanoveným plánem léčby, ale nekončí odevzdáním retenčního aparátu. Správná diagnóza a léčebný plán by měly směřovat k ideální funkci Introduction Stability means steadiness and ability of an organism to render specific features within given limits even under disruptive circumstances. The level of stability is defined as the resistance against changes, as well as the ability to achieve the original state. Stability of orthodontic treatment does not depend only on the actual position of teeth at the end of active treatment; it is also influenced by a number of factors and Iong-term effects. Therefore, stability is a multifactorial phenomenon that starts with an appropriate treatment plan. However, it does not end with removal of a retention appliance. Proper diagnosis and treatwww.orthodont-cz.cz redakce@orthodont-cz.cz 35

2 ročník 14 č Odborná práce ORTODONCIE a ideální estetice a maximálně možnému udržení těchto cílů [1]. Obecně můžeme stabilitu dělit na dentálnía skeletální. Dentální stabilita výsledku ortodontické léčby je ovlivňována závěrečnou interkuspidací a artikulací sousedních zubů a antagonistů. Dále stabilitu jednotlivých anomálií ovlivňuje napětí periodontálních vláken a vliv okolního svalstva. Také růst čelistí může mít vliv na výsledek léčby příznivým i nepříznivým způsobem. Stabilita skeletální, tedy po chirurgické repozici čelistí, se různí v závislosti na směru posunu čelistí, typu použité fixace a v použité chirurgické technice [1, 2]. Stabilita ortognátních chirurgických intervencí se stala v posledních letech námětem pro řadu publikací. Stabilita a očekávaný výsledek ortognátních operací závisí tedy na směru chirurgického posunu, na typu použité fixace a na provedené chirurgické technice, a to obvykle v uvedeném pořadídle důležitosti. Jednotlivé chirurgické metody Proffit seřadil podle míry stability a naplnění očekávaného výsledku [2]. Nejstabilnějším postupem ortognátní chirurgie je posun horní čelisti směrem nahoru (intruze, downfracture). Určitým zlepšením této operace je neprovádět posun horní čelisti během operace symetricky nahoru, ale mírně rotovat směr palatinální roviny, a to tak, že posteriorní část maxily je posunuta více kraniálně [2, 3, 4, 5, 6]. Druhou nestabilnější ortognátní operací je vysunutí dolníčelisti dopředu (advancement), alejen u pacientů, u nichž je zachována velikost přední obličejové výšky, anebo je tato velikost zvětšena. Je důležité si všimnout, že stabilita vysunutí dolní čelisti je ovlivněna typem rotace mandibuly. Když je přední obličejová výška zmenšena rotací mandibuly proti směru hodinových ručiček (counterclockwise), pak se úhel mandibulární roviny zmenšuje, úhel dolní čelisti má tendenci se tlačit dolů. To napíná v této oblasti okolní svaly a stabilita je problematická. Z toho důvodu je potřeba chirurgického zákroku i v horní čelisti. Nejčastěji se pak provádí horní repozice maxily (downfracture). Pacient je zatížen bimaxilární operací. Kombinace posunu maxily směrem nahoru a mandibuly směrem dopředu je také stabilnější, protože je dnes v dolní čelisti použita rigidní fixace [2, 7, 8, 9,10]. Posun maxily dopředu (advancement) je také dostatečně stabilní operací. Používá se u chirurgické léčby deficitu střední obličejové etáže a ke korekci otevřeného skusu. Této operaci je vhodnější dát přednost před posunem mandibuly dozadu u korekce výrazné pseudoprogenie [2]. Kombinace posunu maxily dopředu a mandibuly dozadu je stabilní jen s použitím rigidní fixace. Stejně tak kombinace posunu mandibuly dopředu a horní repozice maxily [8, 11,12]. ment plan should be aimed at an ideal function and aesthetics with the stress put on the maximum preservation of the aims achieved [1]. In general, stability may be classified into dental and skeletal. Dental stability of orthodontic treatment is affected by final intercuspation and articulation of adjacent teeth as well as antagonist teeth. Stability of individual anomalies is further affected by surrounding muscles and by tension of periodontal fibres. Growth of jaws may also affect the treatment result both favourably and adversely. Skeletal stability, i.e. the stability after surgical repositioning of jaws, differs according to the direction of jaws movement, type of fixation used, and the chosen operation [1,2]. The question of stability of orthognathic surgery has become widely discussed recently. Stability and expected result of orthognathic interventions, as stated above, depends on the direction of surgical movement, type of fixation used, and on the operation chosen - usually in the given order of significance. Proffit made the list of individual operations used according to the degree of stability and the achieved result [2]. The movement of the maxilla upwards (intrusion, downf raction) appears to be the most stable approach in orthognathic surgery. Moderate rotation of palatal plane (such as the posterior part of the maxilla is moved more cranially) is considered a certain improvement of the procedure [2,3,4,5,6]. The advancement of the mandible seems to be the second most stable approach, however, only in patients with maintained anterior facial height or increased facial height. It is important to notice that the stability of the mandible advancement is affected by the type of mandible rotation. If the anterior facial height is reduced by means of counterclockwise rotation of the mandible, then the angle of mandibular plane is reduced, mandibular angle tends to go down. This leads to tension of surrounding muscles in the area, and the stability is questionable. Therefore, the intervention is necessary also in maxilla. Downfracture of the maxilla is then the most frequent method. The patient is thus exposed to bimaxillary surgery. The combination of the maxillary downfracture and the advancement of the mandible is also more stable because nowadays there is a rigid fixation applied in mandible [2, 7, 8, 9, 10]. The advancement of maxilla is also sufficiently stable. The procedure is used in surgical management of the middle facial part deficit, and in correction of open bite. The procedure should be preferred to the posterior movement of the mandible in case of correction of marked pseudoprognathism [2]. The advancement of the maxilla and the posterior movement of the mandible are stable only with the use of rigid fixation. The same applies to the combina redakce@orthodont-cz.cz

3 ORTODONCIE Odborná práce ročník 14 č Za problematické operace co se týče stability jsou považovány posun mandibuly dozadu (set back), dále posun maxily dolů a její rozšíření [2]. Ostektomie těla mandibuly se nejčastěji používá ke korekci progenie buď samotné nebo progenie kombinované s otevřeným skusem. Tato technika se tradičně používá ke korekci výše uvedených anomálií na klinice ústní, čelistní a obličejové chirurgie ve FN Olomouc. Během operačního zákroku dochází ke zkrácení těla dolní čelisti se současnou extrakcí dolních druhých premolárů nebo prvních molárů. Nedochází tak ke změně úponů žvýkacích svalů, ani se nemění směr jejich působení. Dochází ke změně poměru mezi velikostístřední a dolnítřetiny obličeje a tím k celkovému zkrácení předníobličejové výšky a kezlepšení estetiky obličeje. Nemění se velikost zadní obličejové výšky. Proto je tuto operačnítechniku možné doporučit jako vhodnou a stabilní ke korekci progenie se současně otevřeným skusem [13,14]. Cílem této práce bylo zjistit dlouhodobou stabilitu po ostektomii těla dolníčelisti u pacientů slil. skeletální třídou a otevřeným skusem. Druhým cílem bylo zjistit dlouhodobou změnu poextrakční mezery v místě ostektomie. Materiál a metodika V letech byla 24 pacientům s diagnózou otevřený skus a III. skeletálnítřída provedena ostektomie těla dolníčelisti na klinice ústní, čelistnía obličejové chirurgie Fakultní nemocnice v Olomouci. Všichni pacienti podstoupili ortodontické předléčení na našem pracovišti. Abychom mohli zjistit dlouhodobou stabilitu této operace, provedli jsme kontrolní vyšetření jednotlivých pacientů. Na základě písemné žádosti se v listopadu 2002 dostavilo 10 pacientů (3 muži a 7 žen). Byly zhotoveny otisky a kefalometrické snímky. Podmínkou byla přítomnost kompletnídokumentace (sádrové modely a kefalometrické snímky) před léčbou, po léčbě a při dlouhodobé kontrole. Průměrná doba od operace do dlouhodobé kontroly byla 5 let a 8 měsíců. Nejdelší doba byla 10 let a 5 měsíců a nejkratší doba byla 3 roky a 7 měsíců. Na kefalometrických snímcích jsme provedli měření před operací (po ortodontickém předléčení), po operaci a při dlouhodobé kontrole. Tato měření byla označena dle pořadí: před operací-1, po operaci - 2, při měření dlouhodobé stability - 3. Jednotlivé kefalometrické snímky byly vyhodnoceny jednou osobou. Každý snímek byl překryt acetátovou folií, na kterou byly tužkou přeneseny referenční body a obrysy tkání na negatoskopu. Měření na kefalometrických snímcích bylo prováděno ručně pomocí úhloměru, průhledné folie s rovnoběžnými liniemi a milimetrového pravítka s přesností 0,5 stupně a 0,5 mm. tion of the advancement of the mandible and the downfracture of maxilla [8,11,12]. Set back of the mandible, the maxilla down and surgical widening of the maxilla are considered rather unstable procedures [2]. Ostectomy of the mandible body is most frequently used to correct either prognathism itself or prognathism accompanied with open bite. The procedure is a routine method in correcting the above given anomalies at the Clinic of Orthognathic Surgery, Faculty Hospital in Olomouc. During the intervention the body of the mandible is reduced and lower second or first molars are extracted. Thus, the muscle insertions of masticatory muscles are not altered, nor the direction of their force. The relation between the middle and lower third of face is changed, and, therefore, the anterior facial height is reduced and the face aesthetics improves. The size of posterior facial height remains unchanged. Therefore, the procedure should be recommended as appropriate and stable in correction of prognathism accompanied with open bite [13,14]. This study aims to evaluate the long-term stability after ostectomy of the mandibular body in patients with Skeletal Class III and open bite. The other objective was to measure the long-term changes of extraction spaces following the ostectomy. Material and methods In the period since 1992 to 1999, 24 patients diagnosed with open bite and Skeletal Class III underwent ostectomy of the mandible body at the Clinic of Orthognathic Surgery in Olomouc. All patients were pre-treated at our Orthodontic Department. To assess the long-term stability of the surgery, we carried out the check-up of individual patients. On written request, in November 2002,10 patients attended (3 males, 7 females). Orthodontic casts and cephalograms were made. The complete documentation (casts and cephalograms made prior to treatment, after the surgery and during the follow-up) was the prerequisite. The long-term check-up was 5 years 8 months after the surgery on average; the range was between 10 years and 5 months, and 3 years and 7 months. Measurements of cephalograms were carried out prior to surgery (after orthodontic pre-treatment, measurement 1), after surgery (measurement 2), and during long-term check-up (measurement 3). Individual cephalograms were evaluated by the same person. Each cephalogram was covered with acetate film. The reference points and tissue outlines were traced on the view box. Measurements in cephalograms were performed manually with the help of protractor, a transparent foil with parallel lines, and a ruler with the accuracy of 0.5 and 0.5 mm. redakce@orthodont-cz.cz 37

4 ročník 14 č Odborná práce ORTODONCIE Obr. 1: Rozměry na kefalometrickém snímku - úhel ANB, úhel SNB, Obr. 2.: Rozměr WITS vzdálenosti SGo, NMe, NSp, SpMe. Fig. 2.: WITS parameter Fig. 1: Measurements in cephalogram - ANB angle, SNB angle, distances SGo, NMe, NSp, SpMe. Na kefalometrických snímcích byly měřeny tyto lineárnía úhlové rozměry: úhel ANB, úhel SNB, hodnota WITS, rozměr SGo, rozměr NMe, rozměr NSp, rozměr SpMe, hodnota incizálního schůdku (IS), hodnota hloubky skusu (HS) (Obr. 1, 2). Vypočetli jsme velikost změny jednotlivých hodnot před operací a po operaci, dále velikost dlouhodobé změny velikost dlouhodobé změny po operaci a při dlouhodobé kontrole. Na sádrových modelech zhotovených po operaci a při dlouhodobé kontrole jsme měřili velikost případné poextrakční mezery. Měřeníbylo provedeno ručnějednou osobou a jednotlivé rozměry byly měřeny posuvným měřítkem s přesností 0,1 mm. Veškerá data byla seřazena do tabulek v programu Excel. Tyto tabulky byly statisticky zpracovány na katedře biofyziky Teoretických ústavů LFUP v Olomouci. Z rozdílů (změn) naměřených hodnot byl vypočítán aritmetický průměr (x), směrodatná odchylka (s), registrovány maximální a minimální hodnoty změn. Pro hodnocení numerických dat byl použit Studentův t- test. Testování signifikace bylo prováděno na 0,1%, 1 % a 5% hladině významnosti (p < 0,001, 0,01 a 0,05). Výsledky Změny rozměrů na kefalometrických snímcích jsou v Tabulce č. 1. Hodnota úhlu ANB se během operace The following linear and angular measurements were performed in cephalograms: ANB angle, SNB angle, WITS, SGo, NMe, NSp, SpMe, overjet, overbite (Fig. 1,2). The changes in individual dimensions during the surgery, as well as the extent of long-term changes after the operation were calculated. The size of eventual space following the extraction was measured in casts made after the surgery and during long-term stability check-up. Measurements were taken manually and carried out by the same person; individual dimensions were measured with a sliding calliper, the accuracy of 0.1 mm. All the data collected were listed in MS Excell tables. The tables were statistically processed at the Department of Biophysics, Medical Faculty of Palacky University, Olomouc. From the differences (changes) of values measured, arithmetic mean (x) was calculated, as well as standard deviation (s), maximum and minimum changes noted. To evaluate numerical data, the Student t-test was applied. The significance was tested at 0.1%, 1% and 5% level of significance (p < 0.001, 0.01 and 0.05). Results The changes in dimensions measured in cephalograms are listed in Table 1. ANB angle increased during the operation by 3.4. After the surgery, ANB angle redakce@orthodont-cz.cz

5 ORTODONCIE Odborná práce ročník 14 č

6 ročník 14 č Odborná práce ORTODONCIE Obr. 7: Změny ve velikosti incizálního schůdku Fig. 7: Changes in the size of overjet

7 ORTODONCIE Odborná práce ročník 14 č zvětšila o 3,4. Pooperační změna úhlu ANB po operaci byla 0 (Obr.3), rozsah změny byl od -0,5 do 1,0. Parametr WITS se průměrně během operace zvětšil o 6,2 mm, rozsah zvětšení byl od 1,5 mm do 10,0 mm. Dlouhodobá změna parametru WITS byla minimální a nebyla statisticky signifikantní, činila 0,3 mm (Obr.4). Rozsah této změny byl od -0,5 mm do 2,5 mm. Z dalších skeletálních faktorů kefalometrické analýzy jsou zajímavé změny úhlu SNB. Jeho velikost se během operace zmenšila o 2,8. Dlouhodobá změna úhlu SNB nebyla statisticky signifikantní, hodnota úhlu byla dále zmenšena průměrně o -0,2, rozsah změny byl od -2,0 do 0,5. Zadní obličejová výška (S-Go) se nezměnila během operace a ani při vyšetřování dlouhodobé stability nebyla změna statisticky signifikantní. Dolní třetina přední obličejové výšky se (Sp-Me) se během operace zmenšila, změna byla průměrně -3,0 mm. Rozsah zmenšení byl od 0,5 mm až -8,0 mm. Hodnota dlouhodobé změny dolní třetiny přední obličejové výšky nebyla po operaci statisticky signifikantní, tato hodnota se průměrně zmenšila o -0,1 mm (Obr. 5), rozsah změny byl od -2,0 mm do 1,0 mm. Stabilitu ostektomie vyjadřují také následující dentální hodnoty. Hodnota hloubky skusu se během operace zvětšila o 3,5 mm (Obr. 6), rozsah změny byl od 1,0 mm do 5,0 mm.po operaci se hloubka skusu dlouhodobě zmenšila o -0,6 mm, rozsah změny byl od -1,5 mm do 1,0 mm. Dlouhodobá změna hloubky skusu byla statisticky signifikantní, signifikance byla na hladině významnosti 0,05. U žádného pacienta však nebyl zjištěn při sledování dlouhodobé stability otevřený skus. Hodnota incizálního schůdku se během operace zvětšila o 7,2 mm. Po operaci se incizálníschůdek dlouhodobě zmenšil o -0,5 mm (Obr. 7), rozsah změny byl od -1,5 mm do 0,5 mm. Dlouhodobá změna incizálního schůdku byla statisticky signifikantní, také tady byla signifikance na hladině významnosti 0,05. U žádného pacienta jsme však nezjistili obrácený skus, či zákus jednotlivého řezáku při měření dlouhodobé stability. Druhým úkolem studie bylo změřit na sádrových modelech zhotovených po operaci a při dlouhodobé kontrole velikost případné poextrakční mezery. Při extrakcích premolárů byla průměrná velikost poextrakční mezery 1,1 mm. Při extrakci molárů byla průměrná velikost mezery po operaci 2,4 mm. Průměrná velikost poextrakčních mezer při kontrolním vyšetření dlouhodobé stability byla 0,6 mm u premolárů a 2,0 mm u molárů. Může být všakzcela uzavřena při ortodontickém doléčenípo chirurgickém zákroku. change was 0 (Fig. 3), the range of change was between to 1.0. WITS parameter increased during the surgery by 6.2 mm on average, the range being between 1.5 mm and 10.0 mm. Long-term change of WITS parameter was minimal and was not statistically significant having the value of 0.3 mm (Fig. 4). The range of the change was between -0.5 mm to 2.5 mm. SNB angle changes are also interesting. The angle decreased by 2.8 during the surgery. Long-term change of SNB angle was not statistically significant; the angle was further reduced by -0.2 on average, with the range between -2.0 and 0.5. Posterior facial height (S-Go) did not change during the operation, it was not statistically significant from the viewpoint of long-term stability either. Lowerthird of anterior facial height (Sp-Me) reduced during the surgery by -3.0 mm on average. The range was between 0.5 mm and -8.0 mm. Long-term change was not statistically significant, the value reduced by -0.1 mm on average (Fig. 5), the range oscillating between -2.0 mm and 1.0 mm. Stability of ostectomy is expressed also by the following dental values: The value of overbite increased during the operation by 3.5 mm (Fig. 6), with the range between 1.0 mm and 5.0 mm. After the surgery, the overbite decreased by -0.6 mm, with the range between -1.5 mm and 1.0 mm. Long-term change in overbite was statistically significant, the level of significance being However, there was not found open bite in any patient in the long-term check-up. Overjet increased during the operation by 7.2 mm. After the surgery, the overjet reduced by -0.5 mm (Fig. 7), the range being between -1.5 mm and 0.5 mm. Long-term change of overjet was statistically significant, the level being However, there was not found any frontal crossbite even in individual incisor. Another objective of the study was to measure the value of eventual space occurring after the extraction. Measurements were done on casts made after the surgery and during the long-term stability check-up. In case of premolars extraction the average value of the space reached 1.1 mm. In case of molar extraction the average value of the space after the surgery was 2.4 mm. In the long-term check-up the average value of spaces occurring after the extraction was 0.6 in case of premolars and 2.0 mm in case of molars. However, the spaces may be closed completely during orthodontic post-treatment following the surgery. Diskuse Stabilitu této operace vyjadřujínásledujícískeletální faktory. Parametr WITS a také hodnota úhlu ANB se Discussion Stability of the procedure discussed is expressed by the following skeletal factors: redakce@orthodont-cz.cz 41

8 ročník 14 č Odborná práce ORTODONCIE průměrně během operace zvětšily, změny po operaci jsou prakticky nulové. Obě tyto hodnoty, které využíváme ke klasifikaci do jednotlivých skeletálních tříd zůstaly tedy stabilní. Zvláště parametr WITS nám dobře ukazuje stabilitu dolní čelisti po operaci k okluzní rovině. Z dalších skeletálních faktorů kefalometrické analýzy jsou důležité dlouhodobé výsledky úhlu SNB. I tam jsou změny obdobné. Z dlouhodobého hlediska relativní poloha dolní čelisti, která je zde charakterizována předním ohraničením, tj. bodem B, zůstala vzhledem k bázi lební stabilní. Pro porovnání se stabilitou jiných typů operací je důležité uvést dlouhodobé výsledky změn zadní a přední obličejové výšky. Změna zadní obličejové výšky (S-Go) nebyla statisticky signifikantní ani během operace, ani při vyšetřování dlouhodobé stability. Tzn. že operačním zákrokem se vůbec neměnívelikost zadní obličejové výšky a tím se dá předpokládat stále stejná funkce a tonus žvýkacích svalů. Naopak při tradičně prováděné sagitálníosteotomii větve mandibuly je změněn úpon žvýkacích svalů, může být zvětšena zadní obličejová výška a tak může docházet k recidivám. Proto se připojuje k sagitální osteotomii větve mandibuly i operace horní čelisti, nejčastěji posun maxily směrem nahoru. Dolní třetina přední obličejové výšky se (Sp-Me) se během operace zmenšila, a dlouhodobé změny dolní třetiny přední obličejové výšky byly zanedbatelné. Operačním zákrokem dochází ke změně poměru mezi střední a dolnítřetinou obličeje a tím k celkovému zkrácení přední obličejové výšky a ke zlepšení estetiky obličeje. Stabilitu ostektomie vyjadřují i následující dentální hodnoty. Pro sledovaný soubor pacientů, kde na počátku byl otevřený skus, je velmi důležitá hloubka skusu. Hodnota hloubky skusu se během operace zvětšila o 3,5 mm, po operaci se hloubka skusu dlouhodobě zmenšila o -0,6 mm, což je změna klinicky zanedbatelná, rozsah změny byl od -1,5 mm do 1,0 mm. U žádného pacienta nebyl zjištěn při sledovánídlouhodobé stability otevřený skus. Udržení dostatečné hloubky skusu je jistě cílem všech ortognátních operací korigujících skeletální otevřený skus. Podobné výsledky jsme zjistili i při měření incizálního schůdku. Incizální schůdek, před operací negativní, se během operace zvětšil o 7,2 mm. Po operaci se incizální schůdek dlouhodobě zmenšil o -0,5 mm, což je také změna klinicky nevýznamná, rozsah změny byl od -1,5 mm do 0,5 mm. U žádného pacienta jsme nezjistili obrácený skus, či zákus jednotlivého řezáku při měření dlouhodobé stability. WITS parameter as well as ANB angle increased during the operation; however, afterthe surgery the changes are virtually non-existent. Both values that are used in classification of individual skeletal classes thus remained stable. Especially WITS parameter shows the stability of the mandible after the surgery with regard to occlusal plane. SNB angle results are also important. The changes are similar. From the long-term viewpoint the relative position of the mandible that is characterized with point B, remained stable in relation to cranial base. To compare the operation with other approaches, it is important to consider long-term results of changes in posterior and anterior facial height. The change in posterior facial height (S-Go) was not statistically significant both during the operation as well as in the checkup of long-time stability. This means that the intervention does not show any impact on posterior facial height, and thus we may assume the same function and tonus of masticatory muscles. On the contrary, in widely used sagittal ramus osteotomy, the insertion of masticatory muscles is changed, posterior facial height may increase, which may result in relapses. Therefore, mandibular ramus osteotomy is usually accompanied with superior repositioning of the maxilla, most frequently downfracture of the maxilla. Lowerthird of anterior facial height (Sp-Me) reduced during the operation, however, long-term changes of the lower third of anterior facial height were negligible. The surgery changes the proportion between the central and lower third of face and thus leads to overall shortening of anterior facial height and thus to better aesthetic results. Stability of ostectomy is also proved by the following dental values: In the sample of patients with open bite at the beginning, the overbite is rather important. The values of overbite increased during the operation by 3.5 mm, after the surgery the overbite reduced by -0.6 mm from the long-term point of view; such a change is clinically negligible, the range was between -1.5 mm to 1.0 mm. During the check-up of long-term stability there was found open bite in no patient. The maintaining of sufficient overbite is the aim of all orthognathic interventions correcting the skeletal open bite. Similar results were obtained in measurements of overjet. The overjet, before treatment negative, increased during the operation by 7.2 mm. After the surgery, the overjet reduced from the long-term viewpoint by mm, which is clinically insignificant. The range was between -1.5 mm and 0.5 mm. During measurements of long-term stability, there was not encountered frontal crossbite or lingual occlusion of individual incisor in any patient redakce@orthodont-cz.cz

9 ORTODONCIE Odborná práce ročník 14 č Ostektomie těla dolní čelisti sec. Dingman je dlouhodobě stabilní operací. U žádného pacienta ze zkoumané skupiny nedošlo k opětovnému otevření skusu a také se neobjevil obrácený skus. Určitou nevýhodou při ostektomii těla dolní čelisti je zůstatek poextrakční mezery v místě operace. Vždy se však rozhodujeme, zda extrahovat dolní molár nebo dolní premolár, a tak můžeme ovlivnit velikost této mezery. Dle našeho měření se průměrná velikost poextrakční mezery zmenšila. Může být zcela uzavřena při ortodontickém doléčení. Závěr Správná diagnóza a léčebný plán by měly směřovat nejen k ideálnífunkci a k ideálníestetice, ale i ktrvalému udržení těchto cílů. Měření ukázala velmi dobrou dentální a skeletální stabilitu po ostektomii těla dolní čelisti sec. Dingman u pacientů s III. skeletální třídou a otevřeným skusem. Tato operace je tedy v indikovaných případech vhodným a stabilním typem operace. Během tohoto operačního postupu nedochází ke změně velikosti zadní obličejové výšky a tak se nemění funkce a tonus žvýkacích svalů. U operací, kde dochází k prodloužení zadní obličejové výšky, může dojít k rotaci dolníčelisti činnostížvýkacích svalů a kopětovnému otevírání skusu. Další výhodou tohoto operačního postupu je chirurgický zákrok pouze na jedné čelisti, dále zde není nutnost retence po operaci. Tuto operaci je možné provést v místě kariézního event. již extrahovaného premoláru a moláru. Kombinovaná ortodonticko-chirurgická léčba vyžaduje určitou erudovanost ortodontisty, který se jako první setkává s pacientem a jako první mu navrhuje tuto možnost léčby. Vždy musí ve spolupráci s maxilofaciálním chirurgem důkladně posoudit potřeby samotného pacienta, způsob léčby a zvolený postup. Práce podporovaná grantem IGA MZ ČR: NK7734-3/2003 From the viewpoint of Iong-term stability, ostectomy of the mandible body sec.dingman is an appropriate procedure. There was not found open bite or frontal crossbite in any of the patients monitored. The spaces after the extraction at the place of surgery present a disadvantage of the procedure. However, it is always to be decided whether to extract lower molar or premolar, and thus the extent of the space may be affected. Our measurements proved that the average size of spaces is reducing in Iong-term follow-up even without orthodontic postoperation treatment. Moreover, the spaces are closed completely in the course of orthodontic post-treatment. Conclusion Proper diagnosis and treatment plan should aim not only at the ideal function and aesthetic results, but at Iong-term stability of the results desired, too. Measurements proved very good dental and skeletal stability after the ostectomy of the mandible body sec.dingman in patients with Skeletal Class III and open bite. Therefore, the procedure is appropriate and stable in the cases indicated. In the course of the operation there are no changes in the posterior facial height, and thus the function and tonus of masticatory muscles remain unchanged. In procedures involving prolongation of posterior facial height there may appear rotation of the mandible due to the activity of masticatory muscles which consequently can result in relapsed open bite. Another advantage of the procedure is the fact that the operation is performed only in one jaw, and there is no need of retention after the surgery. The procedure may be performed at the place of caries-affected or already extracted premolar or molar. Interdisciplinary orthodontic-surgical treatment requires erudition of an orthodontist who is the first to meet the patient and suggest possible approaches to treatment. It is always necessary to cooperate with a maxillofacial surgeon in assessment of the needs of a patient, treatment method and approach chosen. Supported by grant IGA MZ CR: NK7734-3/2003 Literatura/References 1. Kamínek, M., Štětková, M.: Ortodoncie II. Univerzita Palackého, Olomouc Proffit, W. R., Fields, H. W.: Contemporary orthodontics. 3th ed., St.Louis: Mosby, Costa, F., Robiony, M., Sembronio, S., Polini, F., Polity, M.: Stability of skeletal Class III malocclusion after combined maxillary and mandibular procedures. Int. J. Adult Orthod. Orthognath. Surg. 2001,16, č. 3, s Proffit, W. R., Phillips, C, Turvey, T. A.: Stabilityfollowing superior repositioning of the maxilla by LeFort I osteotomy. Amer. J. Orthodont. dentofacial Orthop. 1987, 92, č. 2, s Moldez, M. A., Sugawara, J., Umemori, M., Mitani, H., Kawamura, H.: Long-term dentofacial stability after bimaxillary surgery in skeletal Class III open bite patients. Int. J. Adult Orthod. Orthognath. Surg. 2000, 15, č. 4, s Dimitroulis, C, Dolwick, M. F., Van Sickels, J. E.: Orthognathic Surgery: Synopsis of Basic Principles and Surgical Techniques. London: Butterworth- Heinemann Ltd redakce@orthodont-cz.cz 43

10 ročník 14 č Odborná práce ORTODONCIE 7. Proffit, W. R., White, R. P., Sarver, D. M.: Contemporary Treatment of Dentofacial Deformity. 1th ed., St. Louis: Mosby, Proffit, W. R., Turvey, T. A., Phillips, C: Orthognathic surgery: A hierarchy of stability. Int. J. Adult Orthod. Orthognath. Surg. 1996,11, č. 3, s Kamínek, M.: Ortodontický postgraduální kurz. Olomouc Kufner, J., Urban, F.: Chirurgie čelistních a obličejových anomálií. Praha: Avicenum, Proffit, W.R., Pfillips, C, Turvey, T.A.: Stability after surgical-orthodontic correction of skeletal Class III malocclusion. III. Combined maxillaryand mandibularprocedures. Int. J. Adult Orthod. Orthognath. Surg. 1991, 6, č. 4, s Politi, M., Costa, F., Robiony, M., Soldano, F., Isola, M.: Stability of maxillary advancement for correction of skeletal Class III malocclusion after combined maxillary and mandibular procedures: Preliminary results of an active control equivalence trial for semirigid and rigid fixation if the maxilla. Int. J. Adult Orthod. Orthognath. Surg. 2002, 17, č. 2, s Kufner, J., Urban, F.: Chirurgie čelistních a obličejových anomálií. Praha: Avicenum, Kamínek, M., Opravil, J., Jirava, E., Podstata, J.: Spolupráce ortodontisty a čelistního chirurga při léčbě anomálií typu Angle III s otevřeným skusem. Čs. Stomat, 75, 1975, č. 5, s Kamínek, M., Štefková, M.: Ortodoncie I. Univerzita Palackého, Olomouc MUDr. Kateřina Gvuzdová Klinika zubního lékařství LF UP Palackého 12, Olomouc redakce@orthodont-cz.cz