Filosofické poradenství

Transkript

1 OSTRAVSKÁ UNIVERZITA V OSTRAVĚ FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA FILOZOFIE Filosofické poradenství BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Autor práce: Iveta Kopťová Vedoucí práce: prof. PhDr. Zdeňka Kalnická, CSc. 2012

2 UNIVERSITY OF OSTRAVA FACULTY OF ARTS DEPARTMENT OF PHILOSOPHY PHILOSOPHICAL COUNSELING BACHELOR THESIS Author: Supervisor: Iveta Kopťová prof. PhDr. Zdeňka Kalnická, CSc. 2012

3 ABSTRAKT Ve své bakalářské práci se zabývám filosofickým poradenstvím, jež vzniklo před třiceti lety, kdy si německý filosof Gerd B. Achenbach založil svou vlastní filosofickou praxi. Od té doby na něj navázalo již mnoho dalších filosofů a tak se filosofické poradenství jako nový profesní obor již rozšířilo do hlavních metropolí světa. Mým cílem je zde vysvětlit, co to přesně filosofické poradenství je, jak vzniklo, jaké jsou jeho fundamentální prvky a záměry a jakými přístupy a metodami se řídí. Na závěr zde stručně popíšu, co obnáší stát se filosofickým poradcem a jak vypadá situace filosofického poradenství v České republice. Klíčová slova: Filosofické poradenství, filosofický poradce, sókratovská metoda dialogu, filosofická praxe ABSTRACT In my bachelor thesis I deal with philosophical counseling which has come into being thirty years ago when a German philosopher Gerd B. Achenbach first opened his own philosophical practice. Since then many philosophers followed his idea and philosophical counseling, as a new field of profession, has spread to the main world metropolises. My goal is to explain what exactly philosophical counseling is, how it originated, which are its most fundamental elements and intentions, and which approaches and methods it follows. In the conclusion I will briefly explain what it holds to become a philosophical counselor and the situation of philosophical counseling in Czech Republic. Keywords: Philosophical counseling, philosophical counselor, Socratic Method, Philosophical Practice

4 Text této práce je sestaven z obsahu mé bakalářské práce, kterou jsem roku 2012 obhájila na Ostravské univerzitě, oboru filosofie. Vycházím zde především z dvou knih filosofického poradce Petera Raabeho: Philosophical Counseling. Theory and Practice (2001) a Issues in Philosophical Counseling (2002), a z knihy Rana Lahava a Marii da Venzy Tillmanns: Essays on Philosophical Counseling (1995). Text této práce je tvořen parafrázováním těchto tří knih a je strukturován shodně s některými kapitolami těchto tří publikací. Ačkoli se jedná o kompilační práci sestavenou za účelem představit obor filosofického poradenství českému čtenáři, mějte prosím na vědomí, že se stále jedná o text chráněný autorskými právy. Děkuji, Iveta Kopťová OBSAH ÚVOD HISTORIE FILOSOFICKÉHO PORADENSTVÍ Předchůdci Vznik filosofického poradenství Současní představitelé FILOSOFICKÉ PORADENSTVÍ Problém filosofického poradenství Co není filosofické poradenství Formy filosofického poradenství Přístupy filosofického poradenství Princip interpretace světonázoru Autonomie klienta a empatický vztah Měl by filosofický poradce učit klienty? Terapeutický potenciál filosofického poradenství Přístupy zaměřené na problém versus zaměřené na člověka Konečná interpretace versus interpretace s otevřeným koncem Vklad názorů filosofického poradce do diskuse Kritické zkoumání versus deskriptivní interpretace Metody filosofického poradenství Achenbachova metoda Beyond-Method Využití specifických filosofií během sezení Metoda Louise Marinoffa... 33

5 2.5.4 Metoda Anette Prins-Bakker Metoda Petera Raabeho REALIZACE FILOSOFICKÉHO PORADENSTVÍ Být filosofickým poradcem Situace filosofického poradenství v ČR ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM PŘÍLOH... 44

6 ÚVOD Představte si, že máte problém ve svém manželství, anebo vás neuspokojuje vaše zaměstnání, či trpíte neustále úzkostí nebo pocitem méněcennosti a nevíte jak z toho ven. Chcete pomoc, ale psychologa jste již zkusili anebo se vám jednoduše nechce chodit k někomu, kdo by vám určitě řekl něco v tom smyslu, že musíte urovnat svůj vztah s otcem, který vám v dětství způsobil mnoho špatných zkušeností, jinak se cítit lépe nebudete. Ale vy nevidíte žádný důvod v tom, proč by vám sblížení s otcem mělo vyřešit vaše depresivní stavy. Víte, co je pro vás dobré a co ne, doopravdy moc dobře víte, co dělat, jen jste se prostě nějak zasekli ve svém vlastním myšlení, potřebujete radu nebo chcete najít skutečné jádro svého problému. Přesně s tím vám nejlépe může pomoci filosofický poradce! Sice si za to trochu připlatíte, ale kdo by nechtěl mít svého osobního filosofa, jako za dob antických? Tato bakalářská práce podává úvod do problematiky filosofického poradenství a její účel je především deskriptivní. Odlišením filosofického poradenství od jiných psychologických oborů se zde zabývám, ale jenom okrajově, plnou pozornost tomuto problému bych chtěla věnovat ve své budoucí diplomové práci. Z hlediska struktury je tato práce rozdělena do tří kapitol. V první kapitole stručně popisuji historii filosofického poradenství, na jakých principech antické filosofie stojí, kdy a jak vzniklo a rozšíření po celém světě až do současnosti. V druhé kapitole podávám nárys toho, co to filosofické poradenství je a co není, jaké jsou jeho formy, a že existuje dodnes problém s tím, jak jej pozitivně definovat bez toho aniž bychom zde vytvořili řadu rozličných charakteristik, které se někdy od sebe velmi liší. Konstatuji tedy, že filosofické poradenství má několik specifických identit, lišících se od poradce k poradcovi. Proto zde nabízím výčet různých přístupů, pomocí kterých se různí filosofičtí poradci snaží filosofické poradenství definovat a také pár metod několika z nejvýraznějších představitelů. Ve třetí kapitole se zabývám tím, co obnáší stát se filosofickým poradcem, a podávám nástin současné situace filosofického poradenství v České republice. I když zde ještě povědomí o tomto novém oboru není rozšířeno, pomalu ale jistě se již vytváří česká literatura a weby zabývajícími se tímto tématem. 6

7 V příloze poskytuji čtenáři navíc seznam oficiálních webových stránek nejvýznamnějších institucí po celém světě, založených pro účely filosofického poradenství, a několika filosofických poradců. Na těchto stránkách může dále čtenář dohledat velké množství literatury a pár videjí, čímž může získat více informací o tomto tématu, popř. cenné kontakty (mějte na paměti, že některé z uvedených webových stránek již dnes nebudou aktivní). 7

8 1 HISTORIE FILOSOFICKÉHO PORADENSTVÍ Tato kapitola podává popis vzniku filosofického poradenství, především toho, že stojí na antických filosofických tradicích a zkoumám zde, jak se tyto tradice konfrontují s těmi současnými. Jde o stručný nárys, kdy bylo filosofické poradenství, jako již moderní forma filosofické praxe, založeno, a jak se rozšířilo po celém světě až do své současné podoby. 1.1 Předchůdci Vycházejme tedy z daného předpokladu filosofického poradenství, které tvrdí, že filosofické otázky jsou součástí každodenních lidských problémů. V dnešní době se nám může zdát představa, že by se nějaký filosof zabýval našimi osobními problémy velmi bizarní. Je to dáno převážně obecným názorem, že filosofie se zaobírá jen abstraktními problémy, jež se zdají být daleko od každodenního života obyčejného člověka. Jak jen může být filosofie relevantní k problémům, jako jsou spory v manželství nebo neuspokojení v práci? 1 Když se podíváme zpět do antických dějin, zjistíme, že filosofové škol jako byly například kyrénská, stoická, epikurejská, kynická nebo pythagorejská, se nespokojili jen s abstraktními teoriemi, ale také žili podle filosofických principů, ve speciálních komunitách. Teorie utvářela jejich praktický život. Tyto abstraktní principy sloužily k tomu, aby členy dané komunity vedly k dobrému životu a ke zmírnění jejich osobních nesnází. 2 Sám Seneca uvádí, že filosofovým posláním by mělo být poradenství: Chceš vědět, co slibuje filosofie lidskému pokolení? Radu. Jednoho volá smrt. Jiného pálí chudoba. Jiného mučí bohatství, buď cizí, nebo vlastní. Ten se děsí neštěstí, onen se snaží uniknout svému štěstí. S jedním špatně nakládají lidé, s druhými bozi. odevšad vztahují k tobě ruce, se slzami se dožadují přispění pro svůj život, o který přicházejí nebo mají přijít, z prudkého víru, abys rozmetaným a bloudícím ukázal jasné světlo pravdy. 3 Sókratés také, podobně jako Seneca, tvrdil, že posláním filosofa je pomáhat člověku zlepšovat jeho životní podmínky. Filosofie pro něj byla skutečnou péčí o duši. Sókratés byl 1 LAHAV, TILLMANS 1995, Introduction, s. x. 2 Tamtéž s. x - xi. 3 SENECA, Lucius Annaeus. Výbor z listů Luciliovi. Třetí vydání. Praha: Svoboda, s. 66. Překlad Bohumil Ryba. 8

9 ponořen do vytrvalého filosofického zkoumání lidské duše, aniž by tvrdil, že má řešení a věřil, že život hoden žití je ten, který zkoumá sebe sama kriticky a racionálně 4. Pečovat o duši znamenalo zkoumat filosoficky základní koncepty a principy, které utvářejí náš způsob života. 5 Například Luis Navia Sókratův život shrnuje následovně: všechny jeho [Sókratovy] aktivity, jeho rozmluvy, jeho rozhodnutí, a možná dokonce nejvíce zanedbatelná gesta byla určena záměrem, který si nastavil pro svůj život, jež byl rozumět lidskému já jak v sobě samém, tak v ostatních, byl přesvědčen, že pochopení je dosažitelné a že to je nezbytnou podmínkou pro dobrý a šťastný život. 6 Takový přístup k filosofii chápe mnoho filosofických poradců jako ranou podobu filosofického poradenství. 7 Pierre Hadot ve své knize Philosophy as a Way of Life poukazuje na to, že antické školy chápaly filosofii jako opravdové umění žít. Filosofové těchto škol o sobě říkali, že jsou lékaři lidských životů. 8 Ale již v té době lze vidět, že se filosofie nakonec dala naprosto jiným směrem, vzdáleným od praktického života jedince, což také naznačuje úryvek z díla Theaitétos, ve kterém Platón nechal Sókrata připustit, že posměch se hodí na všechny, kdo se zabývají filosofií. Neboť vskutku takový neví o tom, kdo je vedle něho, a neví o sousedu, nejenom co dělá, nýbrž bezmála ani to, je-li to člověk či některý jiný tvor; avšak co je člověk a co takovému tvoru náleží různě od ostatních tvorů činiti nebo trpěti, po tom pátrá a tomu zkoumání věnuje svou námahu. 9 Filosofie pomalu začala ztrácet svůj vliv na praktický život. Již Epikúros kritizoval tyto snahy filosofie zaobírat se jen věcmi teoretickými a abstraktními v tom smyslu, že nemají žádnou skutečnou hodnotu: Prázdná je řeč filosofa, který neléčí žádnou lidskou bolest; neboť jako by nebyl žádný užitek z lékařství, kdyby nevyhánělo nemoci z těla, tak není žádný účinek ani z filosofie, jestliže nezapuzuje bolest duše život bez zkoušení není člověku hoden žití viz Platón. Obrana Sókrata. Praha: OIKOYMENH, a. Překlad František Novotný. 5 LAHAV, TILLMANS 1995, Introduction, s. xi xii. 6 all of his [Socrate s] activities, his conversations, his choices, and possibly even the most insignificant of his gestures were determined by the purpose that he set for his life, which was to understand the human self both in himself and in others, convinced that understanding is attainable and that it is a neccessary requirement for a good and happy life. viz NAVIA, Luis E. The Adventure of Philosophy. Westport: Praeger Publishers, s. 55. Citováno podle RAABE, Peter B. Issues in Philosophical Counseling. Westport: Praeger Publishers, s. 2. Překlad Iveta Kopťová. 7 LAHAV, TILLMANS 1995, Introduction, s. xi. 8 the doctors of human lives viz RAABE, Peter B. A brief history of philosophical counseling. A Philosophical Counselling Website [online]. 16. Června 1999 [Citace: 31. Ledna 2012]. Dostupné z: Překlad Iveta Kopťová. 9 PLATÓN. Theaitétos. Druhé vydání. Praha: OIKOYMENH, b. Překlad František Novotný. 10 EPIKÚROS. O štěstí a mravnosti. 2. vyd. In Epikúros, Publilius Syrus: Myšlenky. Praha: Svoboda, s. 36. Překlad Jaroslav Ludvíkovský a Zdeněk K. Vysoký. 9

10 Významní filosofové devatenáctého a dvacátého století jako Friedrich Nietzsche, Ludwig Wittgenstein a John Dewey také obdobně tvrdili, že úloha filosofie spočívá v její aplikaci na každodenní život, ale také si často stěžovali, že akademická filosofie není vůbec žádným příkladem toho, co to znamená praktická filosofie. 11 Bertrand Russel navíc upozorňuje, že filosofie se již ani nemůže zabývat praktickými a řešitelnými otázkami, protože je všechny rozdala empirickým vědám a proto se již musí zaobírat jen neřešitelnými teoriemi. 12 Někdo by ale mohl namítnout, že praxí ve filosofii je učení dalších generací. Jak to ale vypadá, když jedna generace učí filosofické teorie další generaci a ta opět další generaci a tak pořád do nekonečna? Kdyby se tak dělo v případě lékařů, byla by to určitě velmi absurdní představa. Lékaři by učili další lékaře a ty opět další, bez jakéhokoli využití této naučené teorie v praxi. Jak je ale možné, že se toto ve filosofii běžně děje? 13 Studenti filosofie mají v tomto ohledu těžký osud. Jestliže se chtějí nadále jako absolventi uplatnit ve svém oboru, který vystudovali, musí zůstat na akademické půdě. Samozřejmě se mohou uplatnit i mimo univerzitu, jako třeba v oblasti práva, politiky, vzdělání, podnikání, vlády, knihovnictví, administrativy, systémové analýzy, sociální práce, atd., jenže toto jsou všechno oblasti mimo filosofii a filosofie poskytuje jen vágní kvalifikaci k těmto oborům. Co se tímto naznačuje, je to, že akademičtí filosofové porodí děti, které ale kvůli tomu, aby přežily, musí žít v domech jiných lidí. 14 Jestliže mají právní, psychologické, fyzikální a lékařské teorie i praktickou stránku, proč by ji nemohla mít i filosofie? Existují přece obory jako etika podnikání nebo bioetika, jež jsou součástí aplikované filosofie. 15 Jde ale jen o uplatnění filosofie jakožto reflexivní činnosti, opět, pro ostatní obory. Většina filosofů se podle Petera Raabeho nesnaží zpřístupnit filosofii širší veřejnosti. Tvrdí, že často píší publikace, které však mohou číst jenom další filosofové, protože jazyku, kterým jsou napsány, jednoduše lidé, kteří se nezabývají filosofií, nerozumí. A takto se bohužel člověk, který se chce zajímat o filosofii, bez toho aniž by musel studovat 11 RAABE 2002, s RUSSELL, Bertrand. Our Knowledge of the External World (1914). New York: Routledge, s. 36. Citováno podle tamtéž s Tamtéž s academic philosophers give birth to children who must live in other people s houses in order to survive. viz tamtéž s. 4. Překlad Iveta Kopťová. 15 Tamtéž s

11 filosofii na vysoké škole, k filosofii vůbec nedostane. To vyvolává otázku: je vůbec filosofie i pro obyčejné lidi? 16 Filosofičtí poradci tvrdí, že rozhodně ano. 1.2 Vznik filosofického poradenství Jak už jsem naznačila výše, tendence chápat filosofii jako poradenskou činnost pro lidi v jejich nesnázích se objevovaly již v antice. Tedy filosofické poradenství není v tomto smyslu ničím novým. Je to snaha o obnovení starých tradicí praktikování filosofie. 17 Současné filosofické poradenství je prozatím relativně mladé. V roce 1980 se poprvé objevil v časopise The Humanist článek Seymona Hershe s názvem The Counseling Philosopher 18, který předznamenává začátky tohoto nového oboru. Avšak prvním představitelem filosofického poradenství jako směru byl nepochybně německý filosof Gerd B. Achenbach. Ten si v roce 1981 jako první otevřel vlastní filosofickou praxi ve městě Bergish Gladbach, blízko Kolína. V roce 1982 založil německou asociaci Gesellschaft für Philosophische Praxis, 19 která v té době sestávala z 10 členů. V roce 1987 vyšla první edice Agory, časopisu této asociace, který byl později přejmenován na Zeitschrift für Philosophische Praxis. Některé filosofy však lze považovat za myšlenkové předchůdce tohoto směru. Například John van Veen si roku 1967 otevřel svou praxi v Holandsku a roku 1973 založil Philosophy Center for the Education of Self and Parenthood. 20 Nicméně právě Achenbach je chápán jako zakladatel filosofického poradenství a rok 1981 jako rok zrození filosofického poradenství jakožto profesního oboru Současní představitelé První knihou napsanou pro tento nově vzniklý obor byl sborník článků od nejrůznějších filosofických poradců, vydaný v roce 1995 Ranem Lahavem a Mariou Tillmans, s názvem Essays on Philosophical Counseling. Od té doby bylo, převážně v angličtině, ale také i 16 RAABE, Peter B. Philosophical Counseling: Theory and Practice. Westport: Praeger Publishers, s RAABE HERSH, Seymon. The Counseling Philosopher. The Humanist. Vol. 40, No. 3, s Citováno podle RAABE 2001, s Achenbachovy oficiální webové stránky viz 20 LAHAV, TILLMANS 1995, Introduction, s. xii, Poznámka pod čarou č RAABE

12 v jiných jazycích, vydáno již množství knih, článků a založeno několik oficiálních webových stránek pro toto téma. Brzy po vzniku Gesellschaft für Philosophische Praxis se tato nová idea rozšířila i do Holandska. V roce 1984 vznikl pracovní kolektiv studentů z Univerzity v Amsterdamu, kteří se zajímali o aplikovanou formu filosofie. Pod vlivem Achenbachových textů se navzájem trénovali ve filosofickém poradenství a diskutovali o různých metodologických a teoretických otázkách. O tři roky později si Ad Hoogendijk, člen této původní skupiny, otevřel svou první filosofickou praxi v Holandsku. Brzy ho následovali i ostatní a získali hodně pozornosti ze strany médií. V roce 1989 byla založena holandská organizace Vereniging voor Filosofische Praktijk (VFP) 22, která dodnes poskytuje instruktážní kurzy, tréninkové semináře a lekce pro začínající filosofické poradce. 23 Poté se začaly objevovat další instituce a filosofičtí poradci i v ostatních zemích. V Kanadě praktikuje filosofické poradenství již několik let Petra von Morstein 24 a také Peter Raabe 25. V USA se společnost s názvem The American Society for Philosophy, Counseling, and Psychotherapy (ASPCP) 26 začala soustřeďovat na filosofické poradenství a nyní směřuje své úsilí k založení této nové profese v Americe. V Paříži existuje organizace s názvem Le Cabinet de Philosophie 27, která se pojí s filosofickým poradenstvím a organizuje diskuse o praktické filosofii a také Institut de Pratiques Philosophiques 28. V Izraeli byla založena, filosofkou Shlomit Schuster, společnost The Israeli Society for Philosophical Practice and Counselling 29 (ISPPI). V červenci roku 1994 se na Univerzitě v Britské Kolumbii, v Kanadě, konala první konference zabývající se filosofickým poradenstvím, které se zúčastnilo více než sto filosofů a pracovníků rozličných pomáhajících profesí z osmi různých zemí. 30 Následně se konaly mezinárodní konference i v Holandsku, v USA, Německu a Anglii. 31 Dnes se 22 Oficiální webové stránky viz 23 LAHAV, TILLMANS 1995, Introduction, s. xiii. 24 Viz 25 Jeho osobní webové stránky viz 26 Dnes již názvem The National Philosophical Counseling Association (NPCA). Oficiální webové stránky 27 Oficiální webové stránky viz _philosophische_praxis_-_filosofische_praktijk. 28 Oficiální webové stránky viz 29 Oficiální webové stránky viz 30 LAHAV, TILLMANS 1995, Introduction, s. xiv. 31 RAABE

13 pořádají konference, přednášky a semináře, vztahující se k tomuto tématu, téměř po celém světě. 13

14 2 FILOSOFICKÉ PORADENSTVÍ Podle Louise Marinoffa všichni určitým způsobem praktikujeme filosofii. Jedinou otázkou je, zdali to děláme vědomě a správně, nebo nevědomě a špatně. Naše smýšlení totiž formuje směr našeho jednání, a dokud vlivy, které ovlivňují naše smýšlení, zůstanou nevědomé a neprozkoumané, tak nás budou ovlivňovat. Těmito vlivy jsou například osobní filosofie druhých lidí, politika v daném státě, obecné smýšlení společnosti, atd. Tím, že si je uvědomíme, jejich původu, povahy, možných konfliktů a důsledků, získáme nad nimi kontrolu a tak i nad našimi životy, říká Marinoff. 32 Filosofické poradenství vychází ze základního tvrzení, že každý člověk má svůj určitý způsob žití, tedy obecně řekněme, svou konkrétní osobní filosofii, která ovlivňuje jeho život a je jeho vyjádřením. 33 Podle Marinoffa filosofové a jejich výtvory nepatří do slonovinových věží. Přirovnává filosofii k oděvu, jež každodenně nosíme: Jejich myšlenky a názory [filosofů] jsou utkány ze stejné látky, jakou my oblékáme naše životy. Nejsme a nemůžeme být císaři v nových šatech, jdoucí vpřed nazí, zatímco předstíráme, že jsme oblečeni do těch nejlepších šatů. Ale opak je pravdou. Předstíráme, že jsme nazí, zatímco zapomínáme na fakt, že jsme oblečeni do hadrů, kvůli našemu nezdaru starat se o svůj šatník. Otázkou zde není, zdali praktikujeme filosofie; otázkou zde je, jestli jsme si jich vědomi, zdali nám pohodlně padnou, jestli navzájem k sobě sedí anebo jestli jsou vhodné pro danou příležitost. 34 Filosofické poradenství je zde od toho, aby tuto situaci změnilo. Vyzývá filosofy, aby vyšli ven z šatníků 35 a povzbuzuje ty, kteří stále mají oči, aby viděli, že se mají stát vizionáři a průvodci těm, kteří je nemají. To však nespočívá v tom, že jim budou vnucovat 32 MARINOFF, Lou. Philosophical Practice. New York: Academic Press, s. xvi. 33 LAHAV, Ran. A Conceptual Framework for Philosophical Counseling: Worldview Interpretation. In LAHAV, TILLMANS 1995, s Their thoughts and ideas are woven into the very fabric in which we clothe our lives. We are not and cannot be emperors in new clothes, going forth naked while pretending to be dressed in the finest of garments. No, ours is the opposite folly. We pretend to be naked, all the while oblivious to the fact that we are dressed in rags because of our failure to attend to our wardrobe. It is not a question of whether we practice philosophies; it is only a question of whether we are aware of them, whether they fit comfortably, clash, or are appropriate for the occasion. viz MARINOFF 2002, Foreword, s. xvi xvii. Překlad Iveta Kopťová. 35 Tamtéž s. xvii. 14

15 nebo ukazovat, jak je správné vidět. Jde o to je povzbudit, aby mysleli sami za sebe: filosoficky, prakticky a zodpovědně Problém filosofického poradenství Navzdory faktu, že je filosofické poradenství už tři desetiletí staré a bylo již na toto téma napsáno mnoho esejí a vydáno několik knih, zdá se, že shoda v tom, jak pozitivně vymezit, co to je filosofické poradenství, je mezi filosofickými poradci docela malá. 37 Jelikož se filosofické poradenství opírá o filosofii, jejíž záběr je obecně opravdu široký, existuje dnes značné množství charakteristik toho, co to filosofické poradenství je, poměrně velký počet přístupů, jichž se ve filosofické praxi užívá a rovněž několik specifických metod. Proto se v současné době zdá, jakoby filosofické poradenství mělo několik různých identit. To ovšem brání filosofickému poradenství vybudovat si seriózní místo a uznání mezi akademickými filosofy, poradci a terapeuty z oblasti psychologie. Brání to také mezinárodní koordinaci v tréninkových programech pro filosofy z různých zemí, kteří se rozhodnou být filosofickými poradci. 38 Achenbach však tvrdí, že filosofické poradenství by nemělo mít žádnou jedinou definitivní metodu. Zastává názor, že tato profese získává právě tím, že nechává teorii nedefinovanou a praxi otevřenou všem možným interpretacím. Ale holandská poradkyně Ida Jongsma argumentuje, že pokud je ve filosofickém poradenství dovolen tento Achenbachův postoj anything goes, 39 bude se tato nová profese zdát vágní 40. A tato vágnost může vést až k takovým nebezpečným důsledkům, kdy se bude dávat licence filosofickým poradcům, aby si mohli dělat, co se jim zachce 41 a filosofické poradenství se stane pseudo-filosofickými praktikami. 42 Z tohoto pak vyplývá docela naléhavá otázka - jak může filosofický poradce hledat své potenciální klienty, jestliže nedokáže přesně vysvětlit, co jim nabízí a uchyluje se tak 36 encouraging those who still have eyes to see to become the visionaries and guides for those who haven t. It should not be read as asserting the only correct way of seeing all the issues with which it deals. It is rather to encourage them to hink for themselves: philosophically, practically, and responsibly. viz MARINOFF 2002, Foreword, s. xvii. Překlad Iveta Kopťová. 37 Tamtéž s. xv. 38 RAABE 2001, Introduction, s. xvi. 39 Vše lze přijmout, Bez jakýchkoli omezení. Tento postoj se pojí s Achenbachovou metodou beyond method, kterou se budu zabývat později. 40 JONGSMA, Ida. Philosophical Counseling in Holland: History and Open Issues. In LAHAV, TILLMANS 1995, s Tamtéž s RAABE 2001, Introduction, s. xvii. 15

16 k vágním popisům? Jak řekl profesor psychiatrie Jerome Frank, v psychoterapii terapeutova věrnost určité technice poskytuje jak terapeutovi, tak pacientovi pocit jistoty a prokazuje terapeutovu kompetenci. 43 I když filosofické poradenství nepatří k terapeutickým oborům 44, jde především o to, aby se v klientovi mohla vytvořit jistota a důvěra k nabízené formě poradenství, a aby tak i následující diskuse mohla být otevřená a uvolněná. To však půjde ztěží, jestliže poradce bude schopen jen mlhavě popsat, jaký bude jeho způsob práce s klientem. Může se pak zdát, že filosofické poradenství je spíše souborem přístupů, než jednotná metoda či teorie. Lahav ale tuto různorodost přístupů vidí jako pozitivum. Tak jako filosofii, vědu, umění anebo psychoterapii nelze charakterizovat pomocí jediného pojetí, stejně tak filosofické poradenství nelze popsat jedinou charakteristikou. Nicméně všechny přístupy k filosofickému poradenství musí mít něco společného. A tím je právě filosofie. Všichni filosofičtí poradci praktikují filosofii a užívají tradičních filosofických myšlenek. Tedy musí existovat nějaké základní jádro, které sdílejí všechna pojetí, co to filosofické poradenství je. 45 Lahav jako ono společné jádro chápe tzv. princip interpretace světonázoru. 46 Raabe reaguje na Lahava, a tvrdí, že filosofické poradenství nemá nějaké své základní jádro, stejně tak, jako jádrem příze je každé vlákno, ze kterého je upředena. K lepšímu pochopení užívá Wittgensteinovy analogie: 47 při spřádání příze splétáme vlákno s vláknem. Síla daného vlákna nespočívá v tom, že jednomu vláknu zrovna dojde délka, ale v překrývání mnoha vláken dohromady. 48 Podle Raabeho, ačkoli je zde řada významných prvků, které musí být ve filosofickém poradenství přítomny, žádné z těchto mnoha teoretických a praktických vláken nemůže být samo plnohodnotně schopno definovat filosofické poradenství jako celek. Je potřeba 43 the therapist s adherence to a particular technique provides both therapist and patient with a feeling of security and demonstrates the therapist s competence. viz FRANK, Jerome D., FRANK Julia B. Persuasion and Healing. Baltimore: Johns Hopkins University Press, s Citováno podle RAABE 2001, Introduction, s. xvii. Překlad Iveta Kopťová. 44 Tímto problémem se věnuji v kapitole 2.2 Co není filosofické poradenství. 45 LAHAV, Ran. A Conceptual Framework for Philosophical Counseling: Worldview Interpretation. In LAHAV, TILLMANS 1995, s Tímto se zabývám v kapitole Princip interpretace světonázoru. 47 RAABE 2001, Introduction, s. xviii. 48 in spinning thread we twist fiber on fiber. The strenght of the thread does not reside in the fact that some one fiber runs through its whole length, but in the overlapping of many fibers. viz WITTGENSTEIN, Ludwig. Philosophical Investigations. Překlad do angličtiny G.E.M. Anscombe. Englewood Cliffs, NJ: Prentice-Hall, sekce 67. Citováno podle RAABE 2001, Introduction, s. xviii. Překlad Iveta Kopťová. 16

17 splést je dohromady tak, aby mohly společně vytvořit koherentní model a pevnou metodu pro filosofické poradenství. 49 Tento model Raabe posléze sám vytváří a popisuje jej jako čtyř-fázový model praxe filosofického poradenství Co není filosofické poradenství Tyto námitky a otázky podnítily všeobecnou snahu filosofických poradců najít nějaký společný model či metodu, která bude v sobě zahrnovat základ pro praktikování filosofického poradenství. Než však začnu popisovat pojetí různých filosofických poradců toho, co to filosofické poradenství je, a jakými přístupy a metodami se řídí, nejprve ve zkratce načrtnu, co filosofické poradenství není. Filosofické poradenství není aplikovanou filosofií, protože ta zahrnuje obory jako jsou bioetika a obecně etické poradenství, jež se týká také obchodu, vlády nebo průmyslu. Zde pak nefigurují filosofičtí poradci, ale filosofičtí praktici či filosofičtí konzultanti, popřípadě konzultanti pro otázky etiky. 51 Filosofické poradenství není terapií ani psychoterapií. Jakýkoli problém, který se vyskytuje u klienta ve filosofickém poradenství, se děje mimo lékařská paradigmata. Filosofické poradenství nedefinuje žádné hranice normálnosti a neoznačuje obyčejné lidi jako nemocné, porušené, zneužité nebo traumatizované, po tom, co zažili neobvyklé životní zkušenosti, ani nechápe člověka jako otroka své minulosti, svého nevědomí či nějaké nenaplněné sexuální fantazie. I když filosofické poradenství nepovažuje symptomatickou úlevu jako svůj cíl, může přesto být ve svém účinku rehabilitační a terapeutické. Pocity člověka jako jsou úzkost, deprese, zármutek a zmatení nevnímá jako výsledek nějakých abnormalit v lidském mozku, ale jako naprosto přirozené a racionální reakce na různé významné životní situace. 52 Filosofické poradenství není filosofickou kavárnou. Když mluvíme o filosofické kavárně, jedná se o veřejnou akci, na které diskutují lidé, kteří se zajímají o dané téma, jež bylo předem rozhodnuto a věnuje se mu tedy daný večer. Moderátorem akce je většinou 49 RAABE 2001, Introduction, s. xviii xix. 50 Tento Raabeho model představuji v kapitole Metoda Petera Raabeho. 51 RAABE 2001, s Více k tomuto tématu viz RAABE 2002, s

18 filosof, který usměrňuje filosofickou diskusi, přičemž se zde neprobírají žádné osobní problémy, ale nějaká obecná filosofická témata, týkající se například etiky Formy filosofického poradenství Filosofické poradenství je možné praktikovat s jednotlivými klienty nebo i jako skupinové poradenství. To nabízí mnoho výhod oproti individuálnímu poradenství. Účastníci se mohou například takto lépe naučit jednat s ostatními lidmi. Tím, že je na skupinovém sezení otevřené a chápající prostředí, jedinec může získat i pozitivní zpětnou vazbu s určitou částí společnosti, zatímco v širší společnosti získal častokrát negativní zkušenosti, např.: většinou nebyl, ať už ostatními jedinci či obecně společností, vyslyšen, byl ignorován, odmítán, utlačován nebo s ním bylo špatně zacházeno. Na těchto sezeních klient získává pozornost druhých účastníků, může svobodně dát najevo svůj názor a své pocity a na oplátku získává cennou odezvu. Jde zde o to, aby si účastníci rozvinuli to, čemu se říká filosofická objektivita. Klienti srovnávají a prozkoumávají své názory mezi sebou a zároveň se učí vyhnout se konfliktům, rozvinout svou empatii a umění naslouchat. 54 Také mohou získat větší slovní zásobu, více rozvinout schopnost vysvětlit svou situaci v dané komunitě, mohou být motivováni k soucitu se svým okolím a k tomu, aby se snažili zlepšit. 55 Tato forma filosofického poradenství je zvláště efektivní v práci s lidmi, kteří se léčí z drogové nebo alkoholové závislosti nebo s vězni. Na těchto sezeních se účastníci naučí jak množství různorodých pohledů na určitou věc, tak především kriticky myslet a vytvářet si své vlastní názory, což je zásadní pro změnu v jejich zaběhnutých myšlenkových vzorcích. 56 Jde tedy především o to, naučit se myslet jinak, a to skrze filosofii. Filosofické poradenství je také možné provozovat jako ové poradenství, jež samozřejmě má své výhody oproti osobnímu sezení, ale také své nevýhody. K výhodám patří finanční nenáročnost pro filosofického poradce například v tom, že k tomu nepotřebuje žádnou kancelář, a také to, že se s klientem může spojit i přes obrovskou 53 Více k tomuto viz RAABE 2002, s RAABE 2001, s NORMAN, Barbara. Philosophical Counseling: The Arts of Ecological Relationship and Interpretation. In LAHAV, TILLMANS 1995, s FEARY, Vaughana Macy. A Right to (Re)Habilitation, Including Philosophical Counseling, for Incarcerated Populations. In VAN DER VLIST, Wim. Perspectives in Philosophical Practice. Leusden: Vereniging voor Filosofische Praktijk, s Citováno podle RAABE 2001, s

19 vzdálenost. Výhodou je také velké množství času, kdy si mohou, jak poradce, tak klient, pečlivě promyslet a zmapovat své otázky a odpovědi a ukládat si je ve svém počítači, kde mohou mít vždy přístup k doslovnému znění toho, co se probíralo minule. Dále je to řešením pro jedince, kteří jsou extrémně ostýchaví, a jiný druh poradenství by byl velmi obtížný. Nevýhodou je samozřejmě absence hlasu a obrazu a také ztráta spontaneity. I když je dnes možná i video-komunikace, stále je zde nedostatek fyzické blízkosti, jež dává najevo vřelost a starost o klienta, což je zásadní pro efektivnost poradenství, a také riziko toho, že jak poradce, tak klient, mohou narazit na podvodníka. Je však jasné, že jedincům, kteří nemají možnost dostavit se fyzicky na sezení filosofického poradenství, kvůli časové a finanční náročnosti cestování, může tato alternativa velmi pomoci. 57 Filosofické poradenství je dále vhodné pro manželské poradenství, při úmrtí blízké osoby, pro pastorační práci, také řeší problémy se sebe-identifikací, náboženské nebo duchovní problémy, nabízí rady týkající se kariéry, řešení problémů a manažerské poradenství, pomáhá s rozvíjením sebe-důvěry, s problémy týkajícími se smyslu života, s existenciálními problémy, problémy s převzetím jiné kultury, dále pomáhá s krizí středního věku nebo jiné životní fáze, se sociálními či politickými problémy, mezilidskými problémy, rodinnými problémy a mezigeneračními problémy, naplňuje snahu o seberozvíjení a řeší pocity deprese, viny, studu, vzteku, apod Přístupy filosofického poradenství Zatím jsem zde podala nárys toho, co filosofické poradenství není, čím se zabývá a jaké jsou jeho problémy, ale stále zde chybí nějaká definice toho, co to přesně je filosofické poradenství. I když existují mezi filosofickými poradci neshody v tom, jak pozitivně definovat filosofické poradenství, přeci jenom se najde společná půda, na které se pohybuje většina filosofických poradců. Ti popisují filosofické poradenství jako filosofickou péči o sama sebe, 59 která se děje skrze autonomní filosofickou diskusi o jakémkoliv tématu si klient přeje diskutovat s filosofem. 60 Filosofický poradce se snaží 57 Více k tomuto viz RAABE 2002, s , a 58 Těmto tématům se věnují autoři jako NORMAN, Barbara; PRINS-BAKKER, Anette;GERBERS, Will A.J.F.; HOOGENDIJK, Ad.; MARINOFF, Louis; FEARY, Vaughana Macy; ZIJLSTRA, Bauke; BROIN, Valerie a HICK, Christian. 59 the philosophical care of self viz SCHUSTER, Shlomit C. Philosophy As If It Matters: The Practice of Philosophical Counseling. In Critical Review. Vol. 6, No. 4, s Překlad Iveta Kopťová. 60 an autonomous philosophical discussion about whatever a client wishes to discuss with a philosopher viz SCHUSTER, Shlomit C. Sartre s Words. In VAN DER VLIST Překlad Iveta Kopťová. 19

20 uvažovat společně s klientem ohledně jeho problémů a otázek a společně pochopit povahu daného problému a spíše vyjasnit, co je v sázce, než nabídnout praktická řešení. 61 Nadto se filosofický poradce snaží pomoci klientovi pochopit jeho celkový pohled na svět a rozvinout u něj míru sebe-reflexe. Z tohoto je zřejmé, že filosofické poradenství se zaměřuje na klienta a jeho problém, a na jeho osobní rozvoj tak, jak si to přeje klient. 62 Podle Lahava existují tři hlavní definice toho, co to je filosofické poradenství, přičemž se táže, co to je přesně filosofické zkoumání. Zatímco první dvě definice Lahav vidí jako nedostačující, teprve třetí podle něj dostatečně definuje filosofické poradenství Filosofické zkoumání se zabývá vědomými myšlenkami. Tato definice se snaží o rozlišení mezi nevědomím, kterým se zabývá psychologické zkoumání, a vědomím, tedy lidskými myšlenkami a myšlením, kterým se zabývá filosofické poradenství. Zde ale můžeme nalézt velký nedostatek v tom, že lidský život se neskládá jen z racionálních myšlenek. Tato definice opomíjí jiné důležité aspekty života, jako jsou emoce, víra, naděje, touhy, fantazie, různé vzory chování atd Filosofické zkoumání se zabývá jak vědomými, tak nevědomými procesy v mysli. Jde o to, že každý člověk vlastní nějakou síť jeho základních přesvědčení o světě a tato přesvědčení mohou být jak vědomá tak nevědomá. Zde filosofické poradenství pomocí racionálních nástrojů zkoumá to, jak smýšlení nějakého člověka ovlivňuje jeho emoce a jak tyto emoce poté ovlivňují jeho chování. Tento přístup je podobný kognitivním přístupům v psychoterapii a je také nedostatečný, protože takovéto zkoumání nutně vyžaduje teorii psychologie, tedy nemůže být uskutečněno jen skrze čistě filosofické zkoumání Filosofické zkoumání se zabývá interpretací světonázoru člověka. 66 Tento princip vychází z teze, že každý člověk má svůj určitý pohled na svět, který jej následně ovlivňuje v životě. Toto naše chápání světa, podle něhož žijeme, nemusí 61 understand the nature of the client s problem, and to clarify what is at stake, rather than to offer practical solutions. viz BOELE, Dries. Experimental Wisdom And The Art Of Living. In VAN DER VLIST 1997, s. 19. Překlad Iveta Kopťová. 62 Citace použity v tomto odstavci převzaty z RAABE 2001, s LAHAV, Ran. What Is Philosophical In Philosophical Counseling? In Journal of Applied Philosophy. Vol. 13, No. 3, Listopad s Tamtéž s RAABE 2001, s Worldview interpretation Ran Lahav patří mezi hlavní zastánce této koncepce filosofického poradenství. Později tento název přejmenoval na tzv. lived understanding, tedy jakési žité pochopení či chápání. 20

21 být však naprosto vědomé, ale na druhou stranu také ne úplně nevědomé, protože to není psychologická struktura v člověkově mysli. Podle Lahava jde o důsledky, které logicky plynou z jedincova postoje vůči životu. 67 Lahav tvrdí, že první dvě definice následuje jen málo filosofických poradců, a že většina z nich praktikuje to, co on nazývá onou interpretací světonázoru. Tento princip totiž chápe jako společný různým pojetím toho, co to filosofické poradenství je Princip interpretace světonázoru Pojem světonázor 68 Lahav chápe jako způsob života nebo jako osobní filosofii, kterou si během svého života každý z nás vytváří. Tato osobní filosofie, nebo světonázor, zahrnuje názory, představy, hodnoty, myšlenky a otázky, které následně ovlivňují naše každodenní jednání. Daný světonázor je neustále vyjadřován, ať už vědomě či nevědomě, jedincovými emocemi, jeho chováním, činy, rozhodnutími, jeho nadějemi, plány, atd. Tyto činy mohou být chápány jakožto vyjadřující představu o identitě člověka, o tom, o čem všem je život, o tom, co je důležité, co je čestné nebo fér, co může být očekáváno od druhých, atd. 69 Je nutno poznamenat, že tento souhrn názorů o sobě a o světě v našem světonázoru často nemusí být koherentní ani jednotný. Z této nekoherence pak mohou vyplývat problémy v osobním životě a pocity jako jsou úzkost, prázdnota, bezvýznamnost, nebo problémy v mezilidských vztazích. Například pocit bezvýznamnosti určitého jedince může vyjadřovat jeho nenaplněnou představu o tom, co to znamená, žít úspěšný život, nebo úzkost může vyplývat z toho, že v žebříčku hodnot určitého člověka dvě významné hodnoty začnou jít proti sobě, nebo když je nějaké jeho přesvědčení v konfliktu s cílem, který si vytyčil. Dále například jedinec může na základě častých negativních zkušeností s druhými lidmi učinit přílišné zobecnění, které tvrdí, že všichini lidé jsou špatní a tak se potýkat s neschopností otevřít se ve vztahu s blízkou osobou, anebo velké obtíže v jednání 67 LAHAV 1996, s Překlad Iveta Kopťová. 68 Slovo světonázor pochází z německého filosofického pojmu Weltanschauung, což je označení pro soubor názorů, představ a hodnot, které dohromady vyjadřují jedincův pohled na svět a to, jak chápe své místo v něm. Je to síť předpokladů, jenž odkazuje na obecný rámec smýšlení, skrze který jedinec interpretuje svět. 69 can be interpreted as statements about oneself and the world: They can be seen as expressing a conception of one s identity, of what life is all about, what is important, honorable, or fair, what can be expected of others, etc. viz LAHAV, Ran. A Conceptual Framework for Philosophical Counseling: Worldview Interpretation. In LAHAV, TILLMANS 1995, s. 4. Překlad Iveta Kopťová. 21

22 s ostatními lidmi mohou vyjadřovat napětí mezi touhou vždy vyhovět druhým a mezi touhou prosadit se. 70 Princip interpretace světonázoru chápe tyto životní nesnáze a problémy jako možný námět pro filosofování. Bezprostředním cílem však není zbavení se těchto problémů. Cílem je spíše pomoci klientovi interpretovat jeho světonázor tak, jak se dává najevo skrze jeho emoce, chování a vnímání, a tak dosáhnout uvědomění a určité moudrosti. Nejde o to, že by cílem filosofického poradenství nebylo vyřešení daného problému člověka, na prvním místě se však filosofický poradce snaží pomoci klientovi porozumět vlastnímu životu, což samo o sobě má terapeutický účinek a přináší klientovi úlevu od problému. 71 Filosofický poradce asistuje klientovi při interpretaci jeho světonázoru a pomáhá mu tak změnit ty představy, které jsou zodpovědné za určitý problém, a také přezkoumat a následně artikulovat jádro tohoto problému. Reflexe svého vlastního světonázoru může člověku pomoci odhalit rozličné významy, které se objevují v jeho způsobu života, a tak může dojít k uvědomění si mnoha odlišných aspektů, kterých si předtím nebyl vědom. Toto přináší klientovi nejen obohacení a rozvinutí jeho světonázoru, ale také může podpořit jeho proces změny a rekonstrukce. 72 Lahav popisuje, pomocí metafory, že filosofický poradce pomáhá klientům uspořádat barevné části, ze kterých je složen jejich život (tj. aspekty jejich činů, emocí, myšlenek, atd.), do úplné malby. To vyžaduje rozložení významných stránek jejich životů do oddělených složek (skrze metody jako jsou konceptuální nebo fenomenologické analýzy); spojení těchto částí do souhrnného světonázoru (který však není vždy konzistentní); nahlédnutí na jejich každodenní život z perspektivy tohoto světonázoru; a jeho kritické zkoumání. Tento proces je určen k otevření dveří pro nové způsoby, jak rozumět světu, s dvojím zaměřením, jak na zmírnění nesnáze, tak na přispění k osobnímu obohacení LAHAV, Ran. A Conceptual Framework for Philosophical Counseling: Worldview Interpretation. In LAHAV, TILLMANS 1995, s Tamtéž s RAABE 2001, s organize the color-patches of which their life is composed (i.e., aspects of their actions, emotions, thoughts, etc.) into complex paintings. This involves breaking down the relevant aspects of their lives into isolated components (through methods such as conceptual or phenomenological analyses); joining the pieces together into an oerall worldview (not always consistent); examining their everyday life from the perspective of this worldview; and critically investigating it. The process is meant to open the door for new ways of relating to one s world, with the double aim of alleviating the predicament and contributing to personal enrichment. viz RAABE 2001, s. 17. Překlad Iveta Kopťová. 22

23 2.4.2 Autonomie klienta a empatický vztah Filosofické poradenství vychází z přístupu psychologa Carla Rogerse, který v roce 1940 začal takzvané nedirektivní poradenství, přičemž zastával v individuálních terapiích postoj zaměřený na klienta a kritizoval tehdejší freudovské psychoanalytické přístupy, které byly až moc direktivní a paternalistické. Psychologové řídící se těmito přístupy se drží stanoviska, které předpokládá nadřazenost terapeuta nad klientem z toho důvodu, že terapeut je vyškolen v psychologii, tedy je nejlépe obeznámen s hranicemi toho, co je normální a co již ne, a ví, co je nejlepší pro pacienta. 74 Rogersova terapie, jež je zaměřená na klienta, naopak zastává autonomní přístup ke klientovi a předpokládá, že člověk sám ví nejlépe, jak si pomoci, jak vyřešit své problémy, a jak rozvíjet svou osobnost, bez toho aniž by ho musel terapeut řídit tím správným směrem. Rogers si totiž nemyslí, že by klientovy výpovědi o sobě samém měly být zavádějící nebo nepravdivé, že pravda je skryta v nevědomí a přístup k němu mají jen vyškolení terapeutové. Naopak, klient má největší potenciál k tomu, rozumět sám sobě, a tak si pomoci. 75 Ve filosofickém poradenství se přitom předpokládá, že, jak klient, tak poradce jsou rovnocennými partnery ve filosofickém dialogu, avšak není nutné, aby si byli rovni intelektuálně. To však neznamená, že poradce, jakožto kvalifikovaný ve filosofii, je intelektuálně nadřazený klientovi, který filosofické schopnosti nemá. Filosofický poradce není chápán jako odborník, který odebírá klientovi odpovědnost za vyřešení jeho problémů a bere ji na sebe. Poradce pomáhá klientovi rozvinout si potřebné filosofické schopnosti, aby mohl sám najít uspokojivé řešení svého problému. Je potřeba, aby se oba navzájem vnímali jako rovnocenní partneři v diskusi a to především z hlediska váhy svých názorů. 76 Diskuse ve filosofickém poradenství je zaměřena na klienta a jeho zájmy, naopak psychoanalýza se zaměřuje na pacientovo onemocnění. Filosofické poradenství se snaží vyhnout takovýmto medicínským metodám. 77 Neznamená to ale, že by se poradce nezabýval klientovými problémy, nebo že by mu od nich nechtěl pomoci odlehčit. Poradce se snaží vytvořit pomocí otevřeného dialogu důvěryplnou a empatickou atmosféru, aby se 74 COREY, Gerald. Techniky a přístupy ve skupinové psychoterapii. Praha: Portál, s Tamtéž s PRINS-BAKKER, Anette. Philosophy in Marriage Counseling. In LAHAV, TILLMANS 1995, s SCHUSTER, Shlomit C. Philosophical Narratives And Philosophical Counseling. In Journal of the Society for ExistentialAnalysis. Červenec, s Citováno podle RAABE 2001, s

24 klient mohl cítit sám sebou a bezpečně, aby mohl odhodit zábrany a dát plně najevo sám sebe a svá znepokojení, a společně s poradcem prozkoumat problematické části svého světonázoru. Filosofickému poradci jde tedy především o péči o duši, tak, jak ji praktikovali již antičtí filosofové, a to skrze empatický vztah s klientem Měl by filosofický poradce učit klienty? Filosofické poradenství se drží přístupu nezasahování do klientovy autonomie. Je ale vhodné, aby filosofický poradce učil klienta filosofii a filosofickému myšlení? Jak by se potom ale filosofické poradenství lišilo od studia filosofie? Schlomit Shuster tvrdí, že klient by se na sezeních filosofického poradenství měl učit různým filosofickým způsobům, jak sám sobě klást otázky, jak o sobě přemýšlet a rozumět si, a jak pochopit své problémy. 78 Lahav obdobně tvrdí, že filosofické poradenství neposkytuje filosofické teorie, ale spíše filosofické myšlenkové nástroje 79, nebo, jak říká Raabe, dodává sebedůvěru rozvinout si své vlastní myšlenkové nástroje, 80 které poté umožňují klientovi lépe najít a porozumět příčině svého problému a také budoucí nezávislost na filosofickém poradenství. Anette Prins-Bakker to vysvětluje takto: Jako cíl filosofického poradenství obecně chápu učení klientů filosofovat do té míry, aby mohli dále pokračovat v procesu získávání sebe-poznání sami. Můj předpoklad je ten, že štěstí nezávisí na osvobození se od problémů, ale spíše na poznání, že se s nimi dokážete vypořádat. 81 Achenbach zastává takový přístup, který říká, že filosofický poradce by měl být klientovi učitelem, ale specifickým druhem učitele. Neměl by učit klienta tím, že mu říká, co má dělat nebo že tohle je tak a tak. Filosofický poradce jakožto učitel neudává dopředu program toho, co se bude vyučovat, nedává žádné lekce a neevauluje úspěch klienta, jako to bývá na univerzitách. Být učitelem ve filosofickém poradenství vyžaduje to, že se sám poradce bude učit od svých klientů a vezme na sebe roli studenta, protože se v první řadě 78 SCHUSTER, Shlomit C. Philosophy As If It Matters: The Practice of Philosophical Counseling. In Critical Review. Vol. 6, No. 4, s Citováno podle RAABE 2001, s philosophical counseling does not provide philosophical theories, but rahter philosophical thinking tools. viz LAHAV, TILLMANS 1995, Introduction, s. xi. Překlad Iveta Kopťová. 80 RAABE 2000, s I see the goal of philosophical counseling in general, as teaching counselees enough philosophizing so that they can continue the process of gaining self-knowledge on their own. My presupposition is that happiness does not require freedom from problems, but rather the knowledge that you can deal with them. viz PRINS-BAKKER, Anette. Philosophy in Marriage Counseling. In LAHAV, TILLMANS 1995, s Překlad Iveta Kopťová. 24

25 musí naučit od klienta, jak došel zrovna k takovému chápání. Tedy proto, aby mohl dojít k pochopení klientova světonázoru či osobní filosofie, musí nejprve sám studovat (ale častokrát tak činí zároveň s klientem) jeho hlavní filosofické teze, podle kterých se řídí jeho život. 82 Filosofický poradce by měl klienta učit způsobem, aby v něm rozvíjel schopnosti a touhu učit se. Z tohoto je tedy zřejmé, že ve filosofickém poradenství neexistuje tradiční vztah učitel/žák, jaký můžeme najít na školách. Takový vztah by totiž opět znamenal nesymetričnost a vedl spíše k paternalistickému pojetí, přičemž filosofické poradenství razí rovnostářský přístup. Je vidět, že tyto dvě, zřejmě protichůdné role, se ve filosofickém poradenství spíše prolínají - filosofický poradce i klient plní roli jak učitele, tak žáka, tím, že se od sebe učí navzájem Terapeutický potenciál filosofického poradenství Poradenství je obecně charakterizováno tak, že se zabývá problémy, které nejsou považovány za klasifikovatelná onemocnění. 83 Naopak terapie má léčit pacienty, které trpí těmito klasifikovatelnými onemocněními, tedy terapeut se zaměřuje na změnu procesů v pacientovi. Achenbach na tyto terapeutické přístupy reaguje tak, že jedno z nejhlavnějších pravidel, kterými by se měli filosofičtí poradci řídit, je: Nikdy nechci změnit hosta, který přichází pro mou radu! 84 Neznamená ale změna v myšlení klienta, při filosofickém poradenství, také změnu klienta? Filosofické poradenství nemá žádné terapeutické zaměření a neřídí se žádnými terapeutickými ideály ani hodnotami. 85 Také obecně nemá žádné snahy léčit klienta, nebo měnit jeho smýšlení nebo světonázor. Spíše se zaměřuje na rozvíjení autonomie klienta a na jeho rozvoj skrze prohlubování a vyjasňování klientova myšlení. To, že díky filosofickému poradenství klient dosáhne uvědomění nebo obohacení, což častokrát vede právě k přehodnocení a přirozené změně postojů a smýšlení, nebo klient začne požadovat 82 ACHENBACH, Gerd B. About the Center of Philosophical Practice. In VAN DER VLIST, 1997, s. 12. Citováno podle RAABE 2001, s problems which are not considered classifiable diseases RUSCHMANN, Eckart. Foundations Of Philosophical Counseling. In Inquiry. Vol. 17, No. 3, Spring s. 6. Citováno podle RAABE 2001, s. 26. Překlad Iveta Kopťová. 84 ACHENBACH, Gerd B. About the Center of Philosophical Practice. In VAN DER VLIST 1997, s. 13. Citováno podle RAABE 2001, s SCHUSTER, Shlomit C. The Practice of Sartre s Philosophy in Philosophical Counseling and Existential Psychotherapy. In The Jerusalem Philosophical Quarterly. Vol. 44, January, s Citováno podle RAABE 2001, s