dvouměsíčník/ročník 5 The RILSA s main role is applied research on labour a sociálních vìcí na regionální, celostátní i mezinárodní

Transkript

1 01_OBALKA_3ciso11.qxd :34 StrÆnka 1 3 Havní nápní ústavu je apikovaný výzkum v obasti práce The RILSA s main roe is appied research on abour a sociáních vìcí na regionání, ceostátní i mezinárodní and socia affairs at regiona, nationa, and internationa úrovni formuovaný pode aktuáních potøeb orgánù státní eves, formuated in accordance with the current needs správy, popøípadì neziskových èi privátních subjektù. Ústav of the state administration, and in some cases the non- vykonává konzutantskou èinnost pro uživatee výsedkù profit sector and private cients. The Institute provides výzkumù a organizuje semináøe a konference. Výzkumné consutancy for the users of research resuts and organizes projekty se každý rok pøipravují ve spoupráci se seminars zainteresovanými subjekty s ohedem na kontinuitu vývoje prepared each year in coaboration with interested vìdy a výzkumu v pøedmìtných obastech. Mezi havní parties, with regard to the continuity of science and výzkumné zájmy ústavu patøí: research in the areas in question. The Institute s main and conferences. Research projects are research interests incude: trh práce a zamìstnanost, sociání diaog a pracovní vztahy, abour market and empoyment, sociání ochrana, socia diaogue and abour reations, rodinná poitika, socia security, pøíjmová a mzdová poitika, famiy poicy, rovné pøíežitosti, wages and income poicy, teorie sociání poitiky. equa opportunities, socia poicy theory. Významnou èinností ústavu je poskytování kompexních knihovnických a informaèních sužeb z obasti práce a sociáních An important activity of the Institute, essentia for carrying out vìcí, které zajiš uje oddìení knihovnicko-informaèních sužeb. its research objectives, is the provision of comprehensive V rámci jeho èinnosti je kontinuánì budován a zpracováván ibrary and information services in the fied of abour and socia fond domácích a zahranièních informaèních pramenù z uvedené affairs. This is done by RILSA's ibrary and information services obasti, ae i z pøíbuzných oborù a prùøezových vìdních discipín. department. dvouměsíčník/ročník

2 Obsah Editoria 1 Stati, studie, úvahy a anaýzy Samostatné bydení madých - mezinárodní komparace (Buharsko, Česko a Nizozemsko) 2 Oga Nešporová Zaměstnanost starších osob na částečný úvazek: roe zdravotního stavu 7 Renata Kyzinková, Miriam Kotrusová Starší idé jako subjekt vzděávání a jeho přesahy na (pro) trh práce 14 Lucie Vidovićová Statistiky a anaýzy Měkké aspekty samoživiteství a nástroje veřejné poitiky 19 Příjemci sociáního přípatku na datech SILC Příkad anaýzy dopadu zrušení dávky 23 Příjemci sociání přípatku na zákadě anaýzy dat statistiky rodinných účtů Příkad anaýzy dopadu zrušení dávky 26 Poznatky z praxe Neziskové organizace v Litoměřicích 28 K přínosu mateřských center pro děti, matky i spoečnost 30 Informační servis čtenářům Novinky v knižním fondu 31 Z domácího tisku 32 Ze zahraničního tisku 32 Příoha K vybraným výsedkům výzkumu VÚPSV, v. v. i., v programovém období I VIII For summaries of seected artices see the 3 rd page of the cover. Obsahové zaměření časopisu Sociání probematika v nejširším vymezení, zejména tyto tematické okruhy: sociání teorie, sociání poitika, sociání sužby, státní sociání podpora, hmotná nouze, posudková sužba, zdravotní postižení, rodina, sociáně-právní ochrana dětí, rovné příežitosti, pojistné systémy, důchodové, nemocenské a úrazové pojištění, příjmová poitika, zaměstnanost, poitika zaměstnanosti, sužby zaměstnanosti, trh práce, zahraniční zaměstnanost, mzdová poitika, mzdové a patové systémy, bezpečnost práce a pracovní prostředí, pracovní podmínky, organizace práce, sociání diaog a koektivní vyjednávání, migrace, integrace cizinců, mezinárodní spoupráce v obasti sociáního zabezpečení, egisativa upravující všechny tyto obasti, daší příbuzná tematika. Informace pro autory Časopis se skádá ze dvou částí, v první, tvořené rubrikou Stati, studie, úvahy a anaýzy, jsou uveřejňovány pouze recenzované příspěvky. O zařazení do recenzované části časopisu rozhoduje redakční rada na zákadě výsedků recenzního řízení, které je oboustranně anonymní. Redakce v tomto směru provádí potřebné kroky. Autoři mohou nabízet příspěvky do obou částí, tj. do recenzované i nerecenzované části, s tím, že uvedou, do které. Redakce přijímá pouze dosud nepubikované příspěvky v eektronické podobě. Autor by mě připojit úpnou kontaktní adresu včetně teefonního čísa a e-maiové adresy. Příspěvky zasíejte v eektronické podobě na e-maiovou adresu: heena.isa@vupsv.cz. Uveřejněné příspěvky jsou honorovány. Formání požadavky Rukopis příspěvku do recenzované části (nejépe v čenění souhrn /resumé, abstrakt/, úvod, současný stav poznání a odkazy na odbornou iteraturu, zkoumaná probematika a použité metody, výsedky, diskuse, závěr) o rozsahu zhruba 25 tisíc znaků včetně mezer v editoru Word musí vede vastního textu obsahovat cca 20řádkové resumé a kíčová sova v češtině. Citace a bibiografické odkazy musí být úpné a v souadu s přísušnou normou, příkady viz Grafy a obrázky musí být přizpůsobeny černobíému provedení (ve formátu exce skupinový soupcový, ne prostorový). Připojeny musí být i jejich zdrojové soubory. Redakce provádí jazykovou úpravu textu.

3 Editoria FÓRUM sociání poitiky odborný recenzovaný časopis 3/2011 Vydává Výzkumný ústav práce a sociáních věcí, v. v. i. Paackého nám Praha 2 IČO Šéfredaktorka: Mgr. Heena Lisá kontakt: heena.isa@vupsv.cz te Redakce: Dagmar Maičká kontakt: dagmar.maicka@vupsv.cz te Tisk: Vydavateství KUFR, s. r. o. Naskové 3, Praha 5 Distribuce a předpatné: Postservis Poděbradská 39, Praha 9 Kontakt: e-mai postabo.prstc@cpost.cz fax: te.: (bezpatná infoinka ČP) Prodej za hotové: Knihkupectví Karoinum Ceetná 18, Praha 1 Cena jednotivého čísa: 50 Kč Vychází: 6krát ročně Dáno do tisku: Registrace MK ČR E ISSN tištěná verze ISSN eektronická verze VÚPSV Redakční rada: Doc. Ing. Ladisav Průša, CSc. (předseda - VÚPSV) Doc. Ing. Marie Dohnaová, CSc. (FHS UK) Doc. JUDr. Viém Kahoun, Ph.D. (ČSSZ, ZSF JČU) Prof. Ing. Vojtěch Krebs, CSc. (VŠFS) Mgr. Aeš Kroupa (VÚPSV) PhDr. Věra Kuchařová (VÚPSV) Prof. PhDr. Tomáš Sirovátka, CSc. (MU) Ing. Martin Veber (MÚ Litoměřice) Doc. JUDr. Iva Chvátaová, CSc (MUP, o. p. s., VŠE) Vážení čtenáři, v jarních měsících etošního roku se zotavení ekonomiky konečně promíto i do kesající míry nezaměstnanosti a mírného nárůstu voných pracovních míst. Práci naezo více mužů než žen, což byo zřejmě dáno druhem pracovních příežitostí, zejména sezonního charakteru. Bez práce je však nadáe více než pů miionu osob. V tomto období také vrchoí práce na přípravě řady zákonů ze sociání a zdravotní obasti, k jejichž vypracování se váda zavázaa ve svém programovém prohášení a jež by měy být v druhém pooetí předmětem paramentního projednávání. Do rubriky Stati, studie, úvahy a anaýzy, v níž jsou uveřejňovány recenzované čánky, jsou zařazeny tři příspěvky. Autorka prvního s názvem Samostatné bydení madých - mezinárodní komparace (Buharsko, Česko a Nizozemsko) porovnává shody a rozdíy v osamostatňování madých osob od rodičů v obasti bydení v uvedených státech. Cíem byo zjistit, zda česká a buharská spoečnost patří v této obasti spíše k severskému nebo k jižnímu typu a zda dodnes přetrvay rozdíy vycházející z historicko-demografického děení západní a východní Evropy. Načasování odchodu z domácnosti rodičů je do značné míry ovivněno vnějšími strukturáními faktory a spoečenskými zvyky. Češi kopírují spíše severní mode osamostatňování od rodičů, zatímco Buhaři mode jižní. Autorky druhého příspěvku Zaměstnanost starších osob na částečný úvazek: roe zdravotního stavu vycházejí z toho, že i když ekonomická aktivita starších osob je pozitivní jak pro ně, tak pro ceou spoečnost, jejich zapojení na trhu práce ovivňují zejména podmínky nároku na starobní důchod a ceková situace na trhu práce. Z provedené anaýzy vypynuo, že idé v předdůchodovém věku zaměstnaní na částečný úvazek jsou oproti zaměstnaným na pný úvazek v mnoha směrech odišnou skupinou. Pracují tak zejména osoby se specifickými potřebami, např. se zhoršeným zdravotním stavem či s pečovateskými povinnostmi vůči jiné osobě. Zkrácené úvazky jsou v tomto věku častější u chronicky nemocných osob. Po dosažení důchodového věku se počet osob pracujících na zkrácený úvazek zvyšuje, i když příežitostí je máo a pracuje tak jen každý desátý důchodce. Po zdravotní stránce se cítí épe než ti, kteří nepracují, jsou v epší psychické pohodě a nemají probémy se sociání izoací. Práce je většinou baví a jsou v ní spokojeni, a to zejména pokud mají možnost pracovat na omezený počet hodin. Autorka třetího čánku s názvem Starší idé jako subjekt vzděávání a jeho přesahy na (pro) trh práce se zabývá profesním vzděáváním ve vyšším věku, a to u seniorů nad 60 et a u starších pracovníků od 50 do 63 et věku. Na příkadu účasti na krátkých zaškoovacích kursech ukazuje, že participace na výcviku a vzděávání je v seniorské popuaci stáe ještě marginání vzhedem k očekávaným potřebám stárnoucí popuace. Přesto v obou zkoumaných případech mají účastníci vzděávání větší šanci se zapojit, udržet a prosperovat na trhu práce. Profesní vzděávání i ve vyšším věku nesnižuje přínos této formy osobního rozvoje ani jeho potenciání zisky pro ceou spoečnost. Zároveň autorka upozorňuje na přetrvávající bariéry ve formě různých podob diskriminace i nízké motivace na straně potenciáních účastníků vzděávání. Nerecenzovaná část a rubrika Statistiky a anaýzy začíná příspěvkem o probémech samoživiteství a možnostech veřejné poitiky je ovivňovat a pokračuje dvěma příspěvky anayzujícími statistická data o příjemcích sociáního přípatku v roce 2008 na zákadě dvou odišných zdrojů dat. Rubrika Poznatky z praxe obsahuje informativní příspěvek o činnosti neziskových organizací v Litoměřicích a daší o přínosech mateřských center pro děti, matky i spoečnost. Informační servis čtenářům obsahuje tentokrát především ukázky z přírůstků a databáze odd. knihovnicko-informačních sužeb a krátké informace o dění v oboru. Příoha tohoto čísa je věnována výběru nejzajímavějších výsedků výzkumné činnosti VÚPSV, v. v. i., v období et Heena Lisá šéfredaktorka FÓRUM sociání poitiky 3/2011 1

4 Stati, studie, úvahy a anaýzy Samostatné bydení madých mezinárodní komparace (Buharsko, Česko a Nizozemsko) 1 Oga Nešporová Jedním z důežitých životních kroků madých idí je odstěhování z domácnosti rodičů. Studie porovnává shody a rozdíy v osamostatňování madých osob od rodičů v obasti bydení ve třech státech Evropy Buharsku, Česku a Nizozemsku v kontextu západoevropských spoečností (EU 15), kde byo identifikováno severo-jižní poaritní čenění evropských spoečností. Cíem byo zjistit, zda patří dvě nově transformované postkomunistické spoečnosti - česká a buharská - v obasti bydení madých generací spíše k severskému nebo jižnímu typu a zda v této obasti dodnes přetrvay rozdíy vycházející z historicko-demografického děení západní a východní Evropy pode Hajnaovy inie. Načasování odchodu z domácnosti rodičů je do značné míry ovivněno vnějšími strukturáními faktory a spoečenskými zvyky, což potvrdiy zjištěné rozdíy mezi popuacemi porovnávaných států. Nizozemci opouští rodičovskou domácnost nejdříve, většinou (66 %) ještě před dosažením 25 et, zatímco Buhaři nejpozději před osavou 30. narozenin tak učiní zhruba poovina (55 %). Češi voí zatou střední cestu, před dosažením 25 et se odstěhuje od rodičů zhruba třetina a ve věku et už s rodiči bydí pouze menšina (15 %). Vysoký podí Buharů žijících s rodiči i po dosažení 30 et věku naznačuje, že jisté reminiscence Hajnaova čenění na západní a východní systém formování domácností dodnes přežívají. Češi kopírují spíše severní mode osamostatňování od rodičů, zatímco Buhaři mode jižní. Socioogové a demografové se dnes hojně zabývají proměnami rodinného chování, mezi něž neodmysiteně patří i změny průběhu rané dospěosti. Přestože největší pozornost bya a doposud je věnována proměnám týkajícím se manžeství a podnosti, rodinné soužití a bydení jsou dašími hojně diskutovanými tématy v dané obasti. V souvisosti s utvářením nových spoečenských norem i reáných proměn rodinného chování se tak do popředí zájmu dostaa i otázka bydení madých osob a jejich osamostatňování od rodičů (viz např. Buzar, Ogden, Ha, 2005; Furstenberg, 2010; Lesthaeghe, Moors, 2000; Ravanera, Rajuton, Burch, 1995; Sobotka, Touemon, 2008). Byy zkoumány četné faktory, které samostatné bydení madých osob ovivňují. Autoři přitom nejčastěji posuzují danou probematiku z makropohedu a zabývají se strukturáními faktory působícími na podmínky bydení madých osob. Mikroúrovni, tedy osobním preferencím a zdrojům, by doposud věnován mnohem menší prostor. Tento přístup je jistě ospravednitený, protože dosavadní poznatky potvrzují, že makrorovina výrazným způsobem formuje a ovivňuje procesy, které se dějí na mikrorovině. Při sedování časování odchodu z domova a koreujících faktorů to byo dokázáno kupříkadu na sbižujících se rysech spoečností bývaého západního a východního Německa po jejich znovusjednocení v roce 1989 (Juang, Sibereisen, Wiesner, 1999). Význam sedování makro faktorů je tedy nepominutený. Dosavadní výzkum se věnova ponejvíce třem mnohdy spojitým obastem 1. časování odchodu z domácnosti rodičů, 2. havnímu účeu odstěhování od rodičů, 3. typ bydení, do kterého madí idé od rodičů odchází. První zmíněná obast přitom bya sedována výrazně nejčastěji. Věk při odchodu z domácnosti rodičů tvoří zákadní veičinu, která poskytuje reativně snadnou možnost komparace jak jednotivých segmentů spoečnosti v rámci jednoho státu, tak i mezinárodně. Nabízí se též historické srovnání. Četné studie zaožené na kohortních anaýzách potvrdiy, že v průběhu 20. stoetí se věková hranice vstupu do dospěosti zvyšovaa a věk, ve kterém se madí idé ve vyspěých státech světa stěhovai z domácnosti rodičů, vzrůsta (Beaupré, Turcotte, Mian, 2006; Furstenberg, 2010; Hekken, Mey, Schuze, 1997; Lesthaeghe, Moor, 2000; Ravanera, Rajuton, Burch, 1995; Sobotka, Touemon, 2008). V synchronní perspektivě byy odhaeny různé faktory, které na časování odchodu z domácnosti rodičů působí. Ač se jejich viv v jednotivých spoečnostech přirozeně iší, za nejvýznamnější bývají považovány násedující obasti: socioekonomický status rodiny, rodinné uspořádání, vzděání a vzděávací systém, bytový trh (podmínky bydení), trh práce (nezaměstnanost), sociokuturní normy a náboženství. Nižší socioekonomický status rodiny zpravida přispívá k tomu, že ji dospívající čověk dříve opouští (Marco, Berzin, 2008; Murphy, Wang, 1998). Věk odchodu od rodičů rovněž často snižuje rozpad rodičovského svazku, jak prokázay anaýzy dat ze Spojených států amerických, Kanady, Švédska či Veké Británie (Beaupré, Turcotte, Mian, 2006; Bernhardt, Gäher, Godscheider, 2005; Cooney, Mortimer, 1999; Murphy, Wang, 1998). K dřívějšímu odchodu z domácnosti rodičů může někde přispívat i větší veikost rodiny, respektive počtu sourozenců. Tento vztah by sedován např. v Kanadě a Veké Británii (Beaupré, Turcotte, Mian, 2006; Murphy, Wang, 1998). Viv vzděání a vzděávacího systému na odchod madých idí z domácnosti rodičů by hojně studován, a to už proto, že škoa bývá vede práce, manžeství a partnerství jedním z havních důvodů k odchodu. Zjištěné vztahy se různí kvůi rozdíným vzděávacím systémům v jednotivých státech a geografickému rozmístění vysokých ško (cf. Kerckhoff, Macrae, 1992; Rusconi, 2004; Wobers, 2007). Často ovšem patí, že idé, kteří opouští domácnost rodičů pro vzděání, jsou spíše madší, pochází z epších statusových domácností a mají vyšší pravděpodobnost vrátit se zpět do domácnosti rodičů v porovnání s těmi, kteří odchází z důvodů sňatku (Kerckhoff, Macrae, 1992). Napříkad v Nizozemsku či Veké Británii jsou studující oproti ostatním zvýhodněni, přestože jejich počáteční bydení je často skromné, mají násedně vyhídky na epší bydení i pracovní příežitosti v porovnání s madými idmi, kteří nestudovai a nebydei mimo domácnost rodičů (Muder, 2003; Rugg, Ford, Burrows, 2004). Samotné odstěhování od rodičů přináší i širší spoečenské konsekvence, byy zaznamenány negativní dopady na daší životní udáosti idí, kteří opouští rodičovskou domácnost vemi madí v souvisosti s rodinným konfiktem či chudobou. Sociání nevýhody (i výhody) se v násedujících generacích často repikují (Bernhardt, Gäher, Godscheider, 2005; Furstenberg, 2010). Bytový trh hraje rovněž důežitou roi, stejně tak jako trh práce a především míra nezaměstnanosti madých idí. Mezinárodní komparace však poukazují k paraeně působícímu významu sociokuturních norem a de nich tvořených strategií. Příkad Itáie, kde madí idé opouští rodičovskou domácnost reativně pozdě, tak nemůže být vysvětován pouze odkazem 2 FÓRUM sociání poitiky 3/2011

5 Stati, studie, úvahy a anaýzy na chybějící zdroje (nedostatek vhodného bydení, vysokou míru nezaměstnanosti madých idí), nýbrž právě i významem jiných kuturních hodnot a strategií (Rusconi, 2004). Tomu odpovídá i zjištění z Nizozemska, kde by potvrzen viv náboženství na odchod od rodičů, věřící opouštějí domácnost rodičů později (Hekken, Mey, Schutze, 1997). Při podrobnějším zkoumání významu spoečenských norem se ovšem někteří autoři snažii ukázat jejich omezený viv. Důežitější než obecné normy jsou údajně názory rodičů a sociáních sítí aktérů, stejně tak jako to, jak aktéři vnímají situaci na bytovém trhu a výhody a nevýhody vzniké odděeným bydením (Biari, Liefbroer, 2007). Otázkou zde ovšem je, zda tyto názory nejsou rovněž utvářeny právě na zákadě spoečenských norem, čemuž by mezinárodní porovnání spíše nasvědčovao. V českém prostředí se přímo tématem časování odchodu z rodičovské domácnosti doposud nikdo podrobně nezabýva, někoik autorů se však věnovao různým obastem a souvisostem bydení madých osob. M. Lux v rámci výzkumu spokojenosti českých občanů s užívaným bydením zjisti, že idé madší 35 et jsou s bydením v porovnání se zbytkem dospěé popuace reativně nejméně spokojeni (Lux, 2005: ). Tento fakt může mít samozřejmě dopad na daší obasti života madých osob, jak ostatně ukazují daší autoři, kteří dávají bydení madých do souvisosti s nataitním, partnerským a sňatkovým chováním. Na vztah mezi zepšením kvaity bydení a vyšší nataitou poukazova na zákadě výzkumu v Pardubicích J. Dupa (2005) a výrazný viv bydení na podnost v české spoečnosti v době její transformace po roce 1989 prokázaa i J. Rychtaříková. Nedostupnost adekvátního bydení pro madé idi bya považována za jeden z ústředních faktorů výrazného snížení podnosti (Rychtaříková, Akkerman, 2003). I daší výzkumy prokázay souvisost bytové otázky s rodinným chováním madých osob. Vyřešení bytové situace je pro madé idi důežitým předpokadem vstupu do manžeství a rodičovství, přičemž je významná především veikost bytu a dáe jeho kvaita (Etterová, Matějková, 2004: 83). I v této studii je kíčovou proměnou věk, je zde porovnáván způsob bydení Buharů, Čechů a Nizozemců ve věku et, respektive jejich spoečné bydení s rodiči či naopak odděené bydení. Dáe je sedováno aktérské hedisko a domněé dopady samostatného bydení na některé životní obasti, jakož i význam přikádaný okonostem, které madí idé považují za důežité při rozhodování o odstěhování z domácnosti rodičů. Zkoumané země byy vybrány s ohedem na omezení dostupnosti dat tak, aby v rámci Evropy zastupovay rozičné socio-kuturní okruhy. Podařio se zvoit vždy jeden stát ze západní, střední a východní Evropy, což má význam především při zkoumání přetrvávání rozdíů ve východních a západních demografických typech děených de Hajnaovy inie. Zvoené země zároveň do určité míry umožňují (s využitím odborné iteratury) ověřit zařazení české a buharské spoečnosti do kontextu novějšího severo-jižního čenění evropských spoečností de osamostatňování madých generací. Nizozemsko by v tomto schématu měo zastupovat zemi s nízkým věkem osamostatňujících se osob, Buharsko naopak spíše s vyšším. Ve studii jsou využita data z rozsáhého mezinárodního šetření - Generations and Gender Survey (GGS) 2. Ceý projekt má charakter ongitudináního paneového výzkumu, pročež by mě být zopakován dvakrát vždy po upynutí tří et, aby byo možné zkoumat spoečenské proměny a faktory, které je způsobují. Cíem šetření je shromáždit údaje o rodinách, zejména o vztazích a vzájemné podpoře mezi generacemi, soužití mezi partnery nebo manžei i soužití v širších příbuzenských strukturách, dáe pak o souvisostech změn v porodnosti a rodičovství i zabezpečení života ve stáří. Dostupná jsou ovšem pouze některá mezinárodní data z první vny šetření. V Česku již proběhy dvě vny šetření, a to v etech 2005 a Výzkum provádí Výzkumný ústav práce a sociáních věcí spoečně s Přírodovědeckou fakutou Univerzity Karovy v Praze. 3 Data za Buharsko (sběr dat v roce 2004) a Nizozemsko (sběr dat probíha v etech , v roce 2003 byo sebráno 90 % dat) poskyt GGP Data Archive. Respondenti byi vybíráni náhodným výběrem, přičemž oporami výběru bya data ze sčítání idu. Výzkumný vzorek reprezentuje dospěé popuace jednotivých států (ve věku et), cekový počet respondentů čini Data bya sbírána prostřednictvím face to face strukturovaných standardizovaných rozhovorů. Struktura a obsah rozhovorů byy přizpůsobeny okonostem a podmínkám jednotivých zemí. Pro podrobnější informace o technice sběru dat a výzkumných nástrojích viz United Nations, Čenění evropských států pode opouštění domácnosti rodičů Při sedování časování odchodu madých idí z domácností rodičů byo v rámci Evropy (pro EU-15) identifikováno zákadní dichotomické severo-jižní čenění (Lesthaeghe, Moor, 2000; Sobotka, Touemon, 2008). V zemích severní Evropy opouští madí idé domov rodičů signifikantně dříve ve věku koem 20 et (medián je 21 et pro ženy a 23 pro muže v Nizozemsku a méně než 19 et pro obě pohaví ve Švédsku) než v zemích jižní Evropy, kde se tento věk bíží spíše k 30 (v Itáii je medián 27 pro ženy a 30 pro muže, v Řecku 26 pro ženy a 29 pro muže European Commision 2001: 116). V severních zemích jsou přitom vemi rozšířené kohabitace madých partnerů bez sňatku, zatímco v jižních zemích (Itáii, Řecku, Španěsku) je jejich počet stáe poměrně maý. Obecně přitom dochází v Evropě v posedních desetietích k destandardizaci životních trajektorií, s čímž souvisí i nárůst diverzity v opouštění rodičovské domácnosti. Rozičné mohou být účey odchodu i formy domácností, do kterých madí idé odchází, i ceý proces obsahující případná znovunavrácení se do domácnosti rodičů. Jednoznačně se zmenšuje podí osob, které odcházejí od rodičů do manžeství, a naopak vzrůstá podí osob odcházejících do nesezdaných soužití nebo jednočenných domácností (Lesthaeghe, Moor, 2000; Rusconi, 2004; Sobotka, Touemon, 2008). Zvažují-i se vede časování též rodinné vzorce chování, zejména vstup do partnerství, manžeství a rodičovství, pak ze v Evropě naézt tři zákadní modey vzniku domácností: 1. skandinávský, 2. jižní, 3. severní (Iacovou in Mandic, 2008: 619). Skandinávský mode (skandinávské země a Nizozemsko) je charakteristický odchodem madých idí od rodičů v nejnižším věku a největší diverzitou v uspořádání násedného bydení včetně rozšířeného bydení jednotivců a nesezdaných soužití (více než 29 % žen ve věku et žije v nesezdaných soužitích). Jižní mode (Řecko, Itáie, Portugasko, Španesko a Irsko) je naopak specifický pozdním odchodem z domácnosti rodičů, pozdním vstupem do partnerství a většinovým přímým přechodem z rodiny orientační do rodiny prokreační, tj. z domácnosti rodičů k manžeství a k rodičovství. Mimomanžeská soužití se vyskytují poměrně ojediněe (méně než 5 % žen ve věku et žije v nesezdaných soužitích). Severní mode (Francie, Německo, Veká Británie, Rakousko, Begie, Lucembursko) 5 pak stojí někde mezi dvěma uvedenými extrémy. Je charakterizován raným odchodem z domácnosti rodičů a četnými přechodnými řešeními na cestě k manžeství a rodičovství. S. Mandic se pokusia typoogii apikovanou na státy západní Evropy rozšířit a zařadit do ní i některé státy střední a východní Evropy (Česko, Sovensko, Ma arsko, Posko, Estonsko, Lotyšsko a Litvu), přičemž braa v úvahu i typy sociáních systémů v daných státech. Utvořia tak tři skupiny zemí: 1. severozápadní, 2. jihozápadní, 3. severovýchodní (Mandic, 2008). Do severozápadní skupiny zařadia Rakousko, Begii, Dánsko, Finsko, Francii, Německo, Nizozemsko, Švédsko, Vekou Británii a Česko. Do jihozápadní skupiny náežey Kypr, Řecko, Irsko, Itáie, Lucem- FÓRUM sociání poitiky 3/2011 3

6 Stati, studie, úvahy a anaýzy Tabuka č. 1: Aktuání soužití madé generace s rodiči, děení de věku (v %) Buharsko Česko Nizozemsko Věk Věk Věk Bydení ve spo. domácnosti: s oběma rodiči 55,9 31,5 18,5 51,6 21,6 9,3 24,5 3,6 0,5 s otcem (a nikoi matkou) 2,8 2,6 1,7 2,8 1,6 1,0 3,8 0,4 s matkou (a nikoi otcem) 11,4 10,5 10,1 11,2 5,7 4,6 5,4 0,7 0,3 bez rodičů 29,9 55,3 69,7 34,4 71,0 85,2 66,3 95,2 99,2 Cekem N Zdroj: První vna GGS Buharsko 2004, Česko 2005, Nizozemsko Výběrový soubor respondentů ve věku et. bursko, Portugasko, Španěsko, Sovinsko a Ma arsko. Posední, severovýchodní skupinu pak tvořiy pouze státy bývaého východního boku Estonsko, Lotyšsko, Litva, Posko a Sovensko. Česko získao v tomto čenění určitou specifickou pozici tím, že byo jako jediný postkomunistický stát zařazeno mezi země severozápadní Evropy, tedy do stejné skupiny s Nizozemskem. Data pro Buharsko Mandic sice neměa k dispozici, ze však předpokádat, že by byo bu začeněno do jihozápadní skupiny, nebo by byo součástí nově utvořené samostatné jihovýchodní skupiny. Autorka při ověřování reevance tohoto čenění ovšem doša k závěru, že rozdíy mezi jihozápadní a severovýchodní skupinou nejsou natoik významné, aby moho být využito jako expanační schéma. Dáe potvrdia dřívější zjištění (Aassve, Biari, Mazzuco, Ontago 2002), že viv státních sociáních systémů na bydení madých idí není jednoznačný a pokud patí, tak pouze pro státy jižní Evropy (Mandic, 2008). Soužití s rodiči a osamostatňování Porovnáme-i bydení madých osob ve třech sedovaných státech, najdeme výrazné rozdíy. Na jednu stranu ze zařadit Nizozemce, mezi kterými ve věkové kategorii et bydí ve spoečné domácnosti aespoň s jedním rodičem úpné výjimky, zhruba každý stý čověk (tabuka č. 1). Na druhé straně pak stojí Buhaři, mezi kterými bychom nemusei hedat tak douho, protože téměř každý třetí Buhar ve věku et bydí s rodiči. Madí idé v Česku se pohybují někde mezi těmito dvěma póy, podí osob žijících ve věku et s rodiči zde činí zhruba 15 %. Časování stěhování madých idí z domácností rodičů je tedy poměrně jasně závisé na zvycích a okonostech patných v dané zemi, přičemž výrazně nejdříve se z rodičovské domácnosti osamostatňují madí idé v Nizozemsku, kde ve věku et žije již pouze třetina osob s rodiči. Naproti tomu v Česku žijí ve stejné věkové kategorii s rodiči ještě téměř dvě třetiny osob a v Buharsku pak dokonce o něco více než dvě třetiny (tabuka č. 1). Většina osob ve věkové kategorii et bydí ve zkoumaných státech odděeně od rodičů, i když můžeme pozorovat zjevné rozdíy nejen při srovnání občanů různých států, ae i v rámci jednotivých států, vezmeme-i v úvahu gender. Ženy totiž opouští domácnost rodičů v porovnání s muži dříve (graf č. 1). Rozdíy jsou vemi výrazné v Buharsku, kde v přísušné věkové kategorii bydí odděeně od Graf č. 1: Soužití s rodiči ve věkové skupině 20 34, rozděení de genderu (v %) Zdroj: První vna GGS Buharsko 2004, Česko 2005, Nizozemsko Výběrový soubor respondentů ve věku et. rodičů sice 65 % žen, ae pouze 38 % mužů. V Česku bydí ve stejném věku mimo rodičovskou domácnost rovněž více žen (71 %), ae výrazný je i podí samostatně bydících mužů (62 %). V Nizozemsku je genderový rozdí také zjevný, i když je částečně překrytý faktem, že drtivá většina žen (94 %) i mužů (88 %) ve věkové kategorii již nebydí s rodiči. Genderové rozdíy jsou navíc patrné i v generaci rodičů. Ve všech zkoumaných státech patí, že pokud dospěé dítě (ve věku et) žije pouze s jedním rodičem, tak je to výrazně častěji matka než otec. Největší rozdíy při soužití dítěte s jedním rodičem byy přitom zaznamenány v Buharsku a Česku, kde madí idé bydící ve spoečné domácnosti pouze s jedním ze svých rodičů žijí zhruba pětkrát častěji se svými matkami než se svými otci. V Nizozemsku, kde je ovšem podí madých idí žijících ve spoečné domácnosti s jedním rodičem zanedbatený (2 3 %), pak není genderový rozdí tak výrazný. Dcery žijí téměř stejně často se svými otci jako s matkami, synové pak s matkami dvakrát častěji než s otci (graf č. 1). Sedujeme-i ovšem věk, ve kterém se idé nebydící s rodiči poprvé od nich odstěhovai, zjiš ujeme, že je nejnižší v Buharsku, kde se největší podí osob odstěhova od rodičů již ve věku et (35 % mužů a 48 % žen - tabuka č. 2). Mezi Buhary tedy nacházíme značnou diverzitu, týkající se vzorců chování stran bydení. Na jedné straně se významná část Buharů stěhuje od rodičů vemi brzy (ještě před tím, než osaví dvacáté narozeniny - tabuka č. 2), na druhé straně však stojí značná část madých Buharů, která setrvae bydí s rodiči, aniž by se po této stránce osamostatnia (tab. č. 1). Podí osob stěhujících se od rodičů před 20. rokem života je dáe vysoký v Nizozemsku (zhruba třetina), v Česku je nejnižší. V Nizozemsku a Česku se přitom nejvíce osob odstěhuje od rodičů ve věku et, a to více než dvě šestiny a méně než poovina z těch, kteří s rodiči v době výzkumu nebydei. Nezanedbatené jsou dáe podíy osob opouštějících domácnost rodičů ve věku et. Po osavení 30. narozenin již opouští domácnost rodičů výrazně méně osob. Nejčastěji jsou to buharští muži, hned po nich muži čeští (tabuka č. 2). Samotný uvedený věk odchodu však není při posuzování nejmadší generace kíčový a mě by být brán do úvahy s výše uvedenými podíy madých osob, které v přísušných věkových kategoriích stáe žijí ve spoečné domácnosti rodičů. Pro zkoumanou věkovou kategorii bohuže není vzhedem k neukončenému procesu stěhování signifikantní části této vybrané popuace smysupné stanovovat medián odchodu, se kterým je možné pracovat pro věkové kohorty, kde již by proces osamostatňování ukončen. 4 FÓRUM sociání poitiky 3/2011

7 Stati, studie, úvahy a anaýzy Percepce dopadů odděeného bydení a významných okoností pro jeho reaizaci V procesu osamostatňování madých idí z domácnosti rodičů jsou samozřejmě vemi důežité externí faktory, ae snad ještě důežitější je způsob, jakým tyto faktory vnímají samotní aktéři. Proto byy zjiš- ovány představy osob ve věku et bydících ve spoečné domácnosti aespoň s jedním rodičem o výhodách a nevýhodách samostatného bydení i o významu některých okoností působících pro nebo proti reaizaci samostatného bydení. Vzhedem k vemi nízkému podíu madých Nizozemců bydících spoečně s rodiči nebyy postoje k odděenému bydení v nizozemské části výzkumu zkoumány. Proto jsou zde anayzovány toiko postoje madých Buharů a Čechů, kteří s rodiči soužii výrazně častěji. Vnímání výhod a nevýhod bydení odděeného od rodičů nebyo při porovnání Čechů a Buharů nijak diametráně odišné, menší rozdíy však odhaeny byy (tabuka č. 3). Češi vnímají pozitivní přínosy samostatného bydení v porovnání s Buhary častěji a intenzivněji. V obou zemích je přitom jako největší výhoda odstěhování se z domácnosti rodičů spatřován pozitivní dopad na sexuání život respondenta. V Česku bya dáe zhruba poovina madých idí bydících s rodiči přesvědčena, že by případné odstěhování posíio jejich osobní svobodu a možnost děat, co sami chtějí, a rovněž jim přineso větší radost a uspokojení ze života. Přestože tyto výhody odděeného bydení patřiy i v Buharsku mezi nejčastěji zmiňované, voio je zde méně osob (36 %). Mezinárodně podobná bya i percepce nevýhod odděeného bydení Čechů a Buharů. V obou zemích jasně ved negativní dopad na finanční situaci respondenta, který zmínia zhruba poovina Buharů a téměř tři pětiny Čechů (tabuka č. 3). V obou zemích se pak potvrdio, že potenciání samostatné bydení by de přesvědčení převážné většiny (více než tří čtvrtin) madých idí žijících s rodiči neměo výrazný viv na jejich profesní život a to, co si mysí jejich okoí. Druhou část tohoto zjištění ze interpretovat různě. Nabízí se vysvětení, že Tabuka č. 2: Věk při prvním odděeném bydení, děení de genderu (v %) Věk při prvním Buharsko Česko Nizozemsko odděeném bydení muži ženy muži ženy muži ženy ,4 7,7 2,7 2,6 1,6 0, ,4 48,2 13,9 26,9 27,1 37, ,4 31,3 45,6 50,2 44,7 48, ,8 7,5 25,9 13,7 21,2 10, ,5 2,3 7,3 3,4 3,4 1,3 35 a více 9,5 3,0 4,6 3,2 1,9 0,6 Cekem N Zdroj: První vna GGS Buharsko 2004, Česko 2005, Nizozemsko Výběrový soubor respondentů, kteří aktuáně nebydei ve spoečné domácnosti s rodiči. sociání tak a vnímání závaznosti spoečenských norem týkajících se časování odchodu z domácnosti rodičů jsou v obou zemích poměrně nízké, možná je i absence těchto norem. Na druhou stranu však neze vyoučit, že zjištění dokádá pouze to, že takové normy nejsou na vědomé rovině aktéry refektovány. Při rozhodování pro nebo proti odstěhování od rodičů hrají představy o dopadu tohoto kroku na jedincův život jistě důežitou úohu, ještě větší význam však nepochybně mají zvažované konkrétní okonosti (tabuka č. 4). Odpovědi respondentů se i v tomto případě zakáday na osobních zkušenostech a byy poměrně diverzifikované. Byo zjištěno, že jak madí Češi, tak Buhaři vnímají jako ústřední pro reaizaci samostatného bydení tři zákadní okonosti: bytové podmínky, finanční situaci a existenci partnera. Odišnosti byy patrné v akcentech jednotivých okoností při srovnání Čechů s Buhary. Češi považovai bytové podmínky za důežité častěji (90 %) v porovnání s Buhary (75 %). Buhaři naopak více vyzdvihovai existenci partnera jako významnou okonost pro reaizaci samostatného bydení. Nejenže ji zmínio nejvíce respondentů (78 %), bya též největším počtem madých Buharů (35 %) uvedena jako okonost, na které by vemi mnoho záviseo rozhodnutí o samostatném bydení. Zhruba dvě třetiny Čechů i Buharů dáe považovay za důežitou okonost práci. Nejmenší význam by z nabízených možností v rozhodování o samostatném bydení připisován zdraví. Vastní zdraví se jako reevantní jevio pro rozhodování o bydení zhruba poovině Buharů a dvěma pětinám madých Čechů bydících s rodiči. Zdraví rodičů oproti tomu byo jako aespoň částečně významné při rozhodování o samostatném bydení uváděno o něco častěji, a to zejména buharskými (72 %), ae i českými (60 %) respondenty. Přestože uvedené výsedky pracují s rovinou představ, hypotetických odhadů a dekarací respondentů, zhruba naznačují, jaké okonosti hrají při úvahách madých idí o odchodu z domácností rodičů roi. Zvoená škáa (vychýená pozitivním směrem) předpokádá, že aespoň částečně důežitou roi hraje většina uvedených faktorů. O to větší váhu mají zjištění o okonostech, které významný podí madých idí při rozhodování o bydení prakticky neřeší, a těmi jsou právě zdraví a pro značnou část osob i práce (tabuka č. 4). Závěr Odstěhování z domácnosti rodičů je pro většinu osob důežitým krokem na cestě k dospěosti. Potvrdio se, že načasování této udáosti je do značné míry utvářeno vnějšími strukturáními faktory a spoečenskými zvyky, takže při porovnání popuací jednotivých států nacházíme významné rozdíy. Madí Češi se pode věku prvního samostatného bydení nachází někde mezi dvěma extrémnějšími příkady, tedy Nizozemci, z nichž většina (66 %) opustí Tabuka č. 3: Dekarovaný viv odděeného bydení na různé aspekty života madých osob žijících s rodiči (v %) Viv odděeného bydení na: Buharsko Česko epší ani epší, ani horší horší cekem N epší ani epší, ani horší horší cekem N možnost děat si, co chcete 36,1 46,6 17, ,9 43,3 6, profesní život 12,9 77,1 9, ,2 77,9 8, finanční situaci 13,6 36,0 50, ,8 31,4 57, sexuání život 50,2 47,7 2, ,0 38,1 1, co si mysí idé koem 16,3 76,0 7, ,1 83,0 2, radost a uspokojení ze života 36,4 52,3 11, ,6 46,7 3, Zdroj: První vna GGS Buharsko 2004, Česko 2005, Nizozemsko Výběrový soubor respondentů ve věku et, kteří aktuáně bydei aespoň s jedním rodičem. FÓRUM sociání poitiky 3/2011 5

8 Stati, studie, úvahy a anaýzy Tabuka č. 4: Význam okoností, de kterých se madá generace řídí při rozhodování pro odděené bydení od rodičů (v %) Buharsko Česká repubika Závisost potenciáního vůbec ne částečně hodně vemi cekem N vůbec ne částečně hodně vemi cekem N odděeného bydení na: mnoho mnoho finanční situaci 21,3 19,9 31,9 26, ,3 25,6 30,7 31, práci 30,6 18,2 31,3 19, ,6 29,4 25,1 15, bytových podmínkách 25,0 18,6 31,2 25, ,6 19,7 36,3 33, zdraví respondenta 48,9 23,8 17,3 10, ,4 22,6 12,7 6, zdraví rodičů 27,7 30,2 29,5 12, ,8 31,1 19,7 9, existenci partnera 21,7 13,3 30,5 34, ,2 17,8 34,7 28, Zdroj: První vna GGS Buharsko 2004, Česko 2005, Nizozemsko Výběrový soubor respondentů ve věku et, kteří aktuáně bydei aespoň s jedním rodičem. rodičovskou domácnost dříve, než osaví 25. narozeniny, a Buhary, kde tak před osavou 30. narozenin učiní sotva poovina (55 %). Češi tedy voí většinou zatou střední cestu, před dosažením 25 et věku se od rodičů odstěhuje zhruba třetina z nich a ve věku et už s rodiči bydí pouze menšina (15 %). Rozhodně nepatí, že by si dvě transformující se postkomunistické spoečnosti česká a buharská byy obecně stran podmínek bydení madých idí vzájemně bižší než spoečnost česká a nizozemská. V některých ohedech to tak sice může být (např. podobné podíy osob žijících bez rodičů ve věkové kategorii 20 24; tabuka č. 1), v jiných je ovšem situace přesně opačná a česká spoečnost se více podobá nizozemské. Češi se Nizozemcům podobají napříkad v tom, že opouští-i domácnost rodičů, pak je to nejčastěji ve věku et (tabuka č. 2). Při zvažování sociokuturních odišností si pozornost zasouží teorie J. Hajnaa, který v rámci preindustriání Evropy identifikova dva systémy formování domácností západní a východní (Hajna, 1965, 1983). Poměrně jasně je přitom geograficky vymezi pomocí inie vedoucí mezi městy Petrohrad a Terst, děící Evropu na dvě části. Hranice tak probíhaa někde mezi Moravou a Sovenskem, české země tedy náežey k západnímu systému. Západní systém by přitom charakteristický spíše menšími domácnostmi a nukeární rodinnou strukturou, východní pak většími domácnostmi soženými z příbuzných, často mutigeneračními. Vyšší podí osob žijících v Buharsku s rodiči naznačuje, že jisté kuturní rozdíy mezi západním a východním systémem stáe přetrvávají. V této perspektivě je současná podobnost české a nizozemské spoečnosti navzdory odišnému vývoji během komunistického režimu poměrně snadno pochopitená. Neze se tedy divit, že S. Mandic zařadia Česko jednoznačně do severozápadní skupiny spoečně s většinou států západní Evropy, jak byo uvedeno v první části této studie (Mandic, 2008). S ohedem na tuto skutečnost by při čenění severo-jižním byo možné zařadit Česko do severní skupiny. Je ovšem zřejmé, že Buharsko by kvůi vysokému podíu osob žijících ve věku et ve spoečné domácnosti s rodiči patřio do jižní skupiny. Madí idé se v rozhodování o stěhování z domácnosti rodičů řídí mnohými okonostmi a různě vnímají výhody a nevýhody tohoto kroku. Za nejdůežitější okonosti stěhování považovai (Češi a Buhaři) bytové podmínky, finanční situaci a partnerství. Tomu odpovíday i představy o výhodách či nevýhodách samostatného bydení. Tam se jednoznačně ukázay dvě nejdůežitější obasti. Zhruba poovina Buharů a o něco více Čechů se domnívao, že odděené bydení by měo pozitivní viv na jejich sexuání život a naopak by zhoršio jejich finanční situaci vinou vyšších nákadů vydávaných na takové bydení. Oproti tomu madí idé žijící s rodiči vnímai jako méně důežitý vztah mezi samostatným bydením a pracovním životem i bydením a hodnocením okoí. Přestože byy zkoumány hypotetické postoje a představy, zjištění naznačují, že pro osamostatnění se z domácnosti rodičů jsou důežitější bytové a finanční podmínky a partnerský a rodinný život než zdraví, pracovní záežitosti nebo názory sociáního okoí. Reaita však dokazuje, že okonosti bydení a časování odchodu z domácnosti rodičů podéhají určitým (aktéry nepříiš uvědomovaným) spoečenským zvykům a normám, které se v porovnávaných zemích různiy. Shodně však všude patio, že ženy opouští domácnost rodičů dříve než muži. Mezinárodní rozdíy byy naopak zřejmé v porovnání možnosti douhodobějšího až trvaejšího soužití s rodiči se vzrůstajícím věkem. Zatímco v Nizozemsku žijí osoby starší třiceti et s rodičem či rodiči zcea ojediněe, v Česku se tak děje častěji a v Buharsku není taková praxe ničím výjimečným. 1 Studie je výstupem grantového projektu 2D Aktivní stárnutí, rodina a mezigenerační soidarita, jehož zadavateem je Ministerstvo škoství, mádeže a těovýchovy ČR. 2 Na mezinárodní úrovni je projekt koordinován Ekonomickou komisí OSN v Ženevě. Stejné šetření proběho v řadě evropských zemí (např. v Buharsku, Gruzii, Francii, Norsku, Nizozemsku, Ma arsku, Německu, Itáii, Rusku) a v daších aktuáně je nebo bude reaizováno. Do výzkumu jsou zapojeny i některé neevropské státy, jako např. Austráie, Kanada, Nový Zéand nebo Spojené státy americké; pro podrobnější informace viz webové stránky mezinárodního projektu Generation and Gender Programme (GGP) na adrese /pau/ggp/ Wecome. htm. 3 Výzkum se podařio reaizovat díky finanční podpoře Ministerstva škoství, mádeže a těovýchovy ČR. Sběr dat zajistia výzkumná agentura SC&C, spo. s r. o. 4 Počty respondentů v jednotivých zemích: Buharsko , Česko , Nizozemsko Tzv. severní mode je v tomto čenění tvořen zbytkem států EU-15, které nebyy zařazeny do skandinávského nebo jižního modeu. Literatura: Aassve, A. et a. Leaving Home: A Comparative Anaysis of ECHP Data. Journa of European Socia Poicy, 2002, 12 (4), s Beaupré, P. - Turcotte, P. - Mian, A. When is Junior Moving out? Transitions from the Parenta Home to Independence. Canadian Socia Trends, 2006, č. 82, s Bernhardt, E. - Gäher, M. - Godscheider, F. Chidhood Famiy Structure and Routes Out of the Parenta Home in Sweden. Acta Socioogica, 2005, 48 (2), s Biari, F. C. - Liefbroer, A. C. Shoud I Stay or Shoud I Go? The impact of Age Norms on Leaving Home. Demography, 2007, 44 (1), s Buzar, S. - Ogden, P. E. - Ha, R. Househods Matter: The Quiet Demography of Urban Transformation. Progress in Human Geography, 2005, 29 (4), s Cooney, T. M. - Mortimer, J. T. Famiy Structure Differences in thetiming of Leaving Home: Exporing Mediating factors. Journa of Research on Adoescence, 1999, 9 (4). s Dupa, J. Bytová situace a přístupy madých idí k získávání bytu na okání úrovni. Socioogický časopis/czech Socioogica Review, 2005, 41 (2), s Etterová, S. - Matějková, B. Rodinné chování a bytová situace madé rodičovské generace souvisosti s partnerským, sňatkovým a nataitním chováním. Praha: Výzkumný ústav práce a sociáních věcí, European Commission. The Socia Situation in the European Union Luxembourg: European Commission, Furstenberg, F. F. On a New Schedue: Transitions to Aduthood and Famiy Change. The Future of chidren. 2010, 20 (1), s Hajna, J. European marriage pattern in historica perspective. In Gass, D. V. - Eversey, D. E. C. (eds.) Popuation in History. Essays in Historica Demography. London: Edward Arnod, 1965, s Hajna, J. Two Kinds of Pre-industria Househod Formation System. In: Wa, R. (ed.) Famiy forms in historic Europe. Cambridge: Cambridge University Press, 1983, Hekken, S. M. J. van - Mey, L. de - Schuze, H. J. Youth Inside or Ouside the Parenta Home. Journa of Famiy Issues, 1997, 18 (6), s Juang, L. P. - Sibereisen, R. K. - Wiesner, M. Predictors of Leaving Home in Young Aduts Raised in Germany: A Repication of a 1991 Study. Journa of Marriage & Famiy, 1999, 61 (2), s Kerchoff, A. C. - Macrae, J. Leaving the Parenta Home in Great Britain: A Comparative perspective. Socioogica Quartery, 1992, 33 (2), s Lesthaeghe, R. J. - Moor, G. Recent trends in Fertiity and Househod Formation in the Industriaized 6 FÓRUM sociání poitiky 3/2011

9 Stati, studie, úvahy a anaýzy Word. Review of Popuation and Socia Poicy, 2000, č. 9, s Lux, M. O spokojenosti českých občanů s užívaným bydením. Socioogický časopis/czech Socioogica Review, 2005, 41 (2), s Mandic, S. Home-Leaving and its Structura Determinants in Western and Eastern Europe: An Expanatory Study. Housing Studies, 2008, 23 (4), s Marco, A. de Berzin, S. C. The Infuence of Famiy Economic Satus on Home-Leaving Patterns During Emerging Aduthood. Famiies in Society, 2008, 89 (2), s Muder, C. H. The Housing Consequences of Living Arrangement Choices in Young Aduthood. Housing Studies, 2003, 18 (5), s Murphy, M. - Wang, D. Famiy and Sociodemographic Infuences on Patterns of Leaving Home in Postwar Britain. Demography, 1998, 35 (3): Ravanera, Z. R. - Rajuton, F. - Burch, T. K. A Cohort Anaysis of Home-Leaving in Canada. Journa of Comparative Famiy Studies, 1995, 26 (2), s Rugg, J. - Ford, J. - Burrows, R. Housing Advantage? The Roe of Student in the Constitution of Housing Biographies in the United Kingdom. Journa of Youth Studies, 2004, 7 (1), s Rusconi, A. Different Pathways out of the Parenta Home: A Comparision of West Germany and Itay. Journa of Comparative Famiy Studies, 2004, 35 (4), s Rychtaříková, J. - Akkerman, A. Trajectories of Fertiity and Househod Composition in the Demographic Profie of the Czech Repubic. Popuation & Environment, 2003, 24 (3), s Sobotka, T. - Touemon, L. Changing Famiy and Partnership Behaviour: Common Trends and Persistent Diversity across Europe. Demographic Research, 2008, 19, s United Nations. Generations & Gender Programme: Survey Instruments. New York and Geneva: United Nations, 2005 Wobers, M. H. J. Empoyment Insecurity at Labour Market Entry and Its Impact on Parenta Home Leaving and Famiy Formation. Internationa Journa of Comparative Socioogy, 2007,48 (6), s Autorka působí ve VÚPSV, v. v. i., a rodinné probematice se věnuje průběžně. From the Great Recession to abour market recovery: Issues, evidence and poicy options je název pubikace ILO, jejímiž editory jsou její ekonomičtí experti Iyanatu Isam a Sher Verick. Knížka je zaměřena na anaýzu příčin a důsedků gobání ekonomické krize a související krize zaměstnanosti a možnosti jejich řešení. Přináší gobání přehed různých aspektů krize, od předkrizového období, nezaměstnanosti a sociáních dopadů recese až po makroekonomické stimuy a poitiky trhu práce přijímané jednotivými vádami. Příspěvky sedují příčiny krize vyvoané nedostatky v obasti obchodu, poitiky a reguačních opatření i gobání nerovnováhou. Vzhedem k tomu, že krize měa zejména v rozvojových zemích různé dopady, jsou anayzovány její rozdíné důsedky v makroekonomické obasti a na trhu práce, stejně jako dopady na jednotivé skupiny obyvatestva. Autoři se na zákadě těchto anaýz snaží definovat vhodná makroekonomická opatření a poitiku trhu práce pro pokrizové období. Zdroj: Zaměstnanost starších osob na částečný úvazek: roe zdravotního stavu Renata Kyzinková, Miriam Kotrusová Cíem čánku je prozkoumat zákadní souvisosti mezi zdravím (fyzickým i psychickým) a zaměstnáváním starších osob na zkrácenou pracovní dobu v českém prostředí. Anaýza měa odpovědět na to, jaký je zájem idí ve vyšším věku pracovat na částečné úvazky, zda jejich zdravotní stav koresponduje s imitovanou pracovní aktivitou a zda se v tomto směru iší pracující popuace před a po dosažení důchodového věku a zda práce na částečný úvazek ve vyšším věku může být důežitým faktorem epší psychické pohody a spokojenosti v životě. Jako zdroj dat by využit výzkum GGS 2005 (Generations and Gender Survey: prospective ongitudina survey), reaizovaný v etech , dopněný o závěry z výzkumu Postoje starších zaměstnanců z et a ze šetření mezi zaměstnavatei z roku Z anaýzy vypynuo, že i když být ekonomicky aktivní ve vyšším věku je pozitivní jak pro jednotivce, tak pro spoečnost, zaměstnanost osob ve vyšším věku ovivňují spíše podmínky nároku na starobní důchod a ceková situace na trhu práce než opatření cíená přímo na tuto skupinu pracovní síy. Ukázao se, že idé v předdůchodovém věku zaměstnaní na částečný úvazek jsou oproti zaměstnaným na pný úvazek v mnoha směrech odišnou skupinou. Liší se především v takových charakteristikách, jakými jsou pohaví, věk, profesní zařazení či vzděání. V předdůchodovém věku je práce na zkrácený úvazek aktuání zejména pro osoby se specifickými potřebami a specifickou zátěží, jako jsou např. zhoršený zdravotní stav či pečovateské povinnosti vůči jiné osobě. Zkrácené úvazky jsou v tomto věku častější vobou zejména pro chronicky nemocné osoby. Zaměstnanost na částečný úvazek je u nás spojena především s osobami, které již dosáhy důchodového věku, tj. se zvyšujícím se věkem se počet osob pracujících touto formou zvyšuje. Ti, kteří mají možnost takto pracovat, se po zdravotní stránce cítí épe než ti, kteří nepracují, a navíc jsou v mnohem epší psychické pohodě a nemají probémy se sociání izoací. Význam ekonomické aktivity pro osoby vyššího věku Podpora zaměstnanosti osob vyššího věku 1 se v posedních desetietích staa důežitou součástí poitiky zaměstnanosti ve většině čenských států EU. Důvodem je nejen proces demografického stárnutí evropské popuace a jeho dopady (zejména na finanční rovnováhu penzijních systémů), ae také objevující se paradigmatický posun od chápání starších osob jako zátěže k jejich chápání jako zdrojů (pracovní síy, životních zkušeností, atd.) (Vidovićová, 2005). Tento posun ze sedovat na postupné proměně tzv. třísožkového modeu životního cyku (přípravy na povoání, výkon povoání, odpočinek po povoání) na mode, v němž v mádí, dospěosti i ve stáří existuje stejná příežitost ke vzděávání, práci i odpočinku (Rabušic, Vidovićová, 2003). Uvedená změna v přístupu k osobám vyššího věku je nejzřetenější ve snaze Evropské unie prosazovat novou sociáněpoitickou koncepci tzv. aktivního stáří (nebo stárnutí active ageing ). V obasti poitiky zaměstnanosti se koncept aktivního stárnutí ztotožňuje s tzv. ekonomicky aktivním stárnutím (Casey, 2004), které vede k produžování ekonomické aktivity, odchodu do důchodu v pozdějším věku a větší míře zapojení se do spoečensky užitečných aktivit (Vidovićová, 2005). Jedním z nejefektivnějších prostředků, jak vést osoby vyššího věku k aktivnímu prožívání jejich stáří, je pokračující výkon dosavadní profese i po dosažení zákonem stanovené věkové hranice pro odchod do důchodu. Pode posedních dostupných údajů Eurostatu patří naše repubika stáe mezi země s nižší věkovou hranicí ukončení aktivního zaměstnání. Zatímco v EU-27 čini průměrný věk definitivního odchodu z pracovního života v roce ,4 roku, v ČR to byo 60,6 roku (Důchodci, 2010). Jedním z předpokadů pokračující ekonomické aktivity ve vyšším věku je také přizpůsobení pracovní doby, např. zkrácení její déky (zaměstnání na částečný úvazek) nebo změna organizace či nápně práce (Kotrusová, 2009). Zaměstnání ve vyšším věku není jenom nutností způsobenou nízkým nebo nedostačujícím příjmem (zejména starobním důchodem). Naopak, se zvyšujícím se věkem se zvýrazňuje jeho pozitivní viv také na (psychický či fyzický) zdravotní stav idí vyššího věku. Národní program přípravy na stárnutí na období FÓRUM sociání poitiky 3/2011 7

10 Stati, studie, úvahy a anaýzy poukazuje na pozitiva ekonomické aktivity starších osob takto: Ekonomická aktivita starších osob je přínosem pro kvaitu života těchto osob, jejich rodiny a pro ceou spoečnost. Přispívá k vyšší životní úrovni ve stáří. Pracovní život je zdrojem spokojenosti, identity, sociáního statusu, uznání, sebeúcty a sociáních vztahů. Možnost svobodně si zvoit ukončení nebo pokračování pracovní aktivity by měa být dostupná pro všechny, bez ohedu na věk, pohaví, zdravotní postižení, barvu peti či jiný důvod Přechod mezi ekonomickou aktivitou a ekonomickou neaktivitou by mě být více fexibiní. Důchodový věk by nemě stavět jedince před vobu pouze mezi dvěma možnostmi, mezi úpným odchodem z trhu práce a pným setrváním na trhu práce (Národní program přípravy na stárnutí na období 2008 až 2012). Souvisost mezi zaměstnáním, a již na pný či částečný úvazek, a zdravotním stavem není jednoduché vysvětit ani prokázat. Jedná se totiž o kompexní fenomén, kde se obě proměnné vzájemně ovivňují. Zhoršený zdravotní stav často přinutí osoby vyššího věku k trvaé rezignaci na ekonomickou aktivitu a násednému odchodu do (invaidního nebo starobního) důchodu nebo aespoň ke zkrácení úvazku. V této souvisosti je vemi důežitá jak ceková situace na trhu práce (dostatek pracovních míst na zkrácený úvazek, ochota a vstřícnost zaměstnavateů k úpravám pracovní doby nebo pracovních podmínek starších osob), tak i poitika státu (nabízející např. daňové úevy nebo jiná zvýhodnění zaměstnavateům či zaměstnancům vyššího věku) podporující postupné snižování pracovní doby osobám v předdůchodovém i důchodovém věku. Se zvyšujícím se věkem pracovní síy nabývá tato poitika rostoucího významu. Přestože snížení déky pracovní doby osob vyššího věku může být primárně zapříčiněné zhoršeným zdravotním stavem těchto osob, sekundárně může samotné zkrácení pracovního úvazku vést k jejich vyšší spokojenosti v životě, epší psychické pohodě a životnímu optimismu. Psychická pohoda a spokojenost v životě jsou považovány za možné determinanty ekonomické aktivity ve vyšším věku. Pode britské studie (Robertson et. a., 2003) nejvyšší úroveň psychické pohody a spokojenosti v životě vykazovay zaměstnané osoby, které přesáhy důchodový věk. V kategorii zaměstnaných osob (na pný, částečný úvazek, muži, ženy ve věku et) byy pode výše uvedené studie v životě nejspokojenější osoby zaměstnané na částečný úvazek. Zaměstnávání na částečný (zkrácený) úvazek je v současné době již stabiní součástí moderní důchodové poitiky i poitiky zaměstnanosti zaměřené na osoby vyššího věku. K většímu využívání práce na částečný úvazek staršími pracovníky začao docházet pod vivem snah o omezení nárůstu předčasných důchodů, které začay nepřiměřeným způsobem zatěžovat státní rozpočty vyspěých evropských zemí. Jednou z možných forem institucionání podpory zaměstnávání starších pracovníků je např. program postupného odchodu z ekonomické aktivity do důchodu, který je spojený s kratší pracovní dobou a pobíráním tzv. částečného důchodu 2. Podstatou tohoto programu je umožnit starším pracovníkům snížení déky jejich pracovní doby před úpným odchodem z trhu práce. Uvedený program ze vztáhnout jak na osoby těsně před dosažením důchodového věku, tak zároveň i na starší pracovníky, kteří mají nárok na starobní důchod. Převádající cíovou skupinou tohoto schématu je v mnoha evropských zemích skupina osob v předdůchodovém věku (Šapák, Kotrusová, 2007). Situace v ČR z hediska využívání částečných úvazků idmi ve vyšším věku je výrazně odišná od situace v čenských státech EU. Na rozdí od řady jiných evropských zemí je pro naši ekonomiku charakteristická vysoká míra zaměstnanosti na pný úvazek až do věku nabytí nároku na starobní důchod, po které náseduje prudký zom vedoucí k definitivnímu odchodu do ekonomické neaktivity u většiny idí. To dokumentuje vemi nízký počet osob, které si snížiy rozsah svého pracovního úvazku před ukončením aktivní činnosti. Počet těchto osob v roce 2006 u nás jen mírně přesáh hranici sto tisíc (Přechod do důchodu, 2007). Lidé v předdůchodovém věku jsou tedy raději pracovně aktivní formou standardních pracovních poměrů, tj. upřednostňují práci se smouvou na dobu neurčitou a na pný úvazek. 3 Situace se však významně mění dosažením důchodového věku 4 a spněním zákonných nároků na pobírání starobního důchodu, kdy většina osob začíná preferovat fexibiní pracovní poměry před těmi standardními (Kotrusová, 2009). Mezi pracujícími důchodci pracuje na zkrácený úvazek asi každý druhý (Důchodci, 2010). Významnou změnu přines rok 2010, kdy vstoupia v patnost novea zákona o důchodovém pojištění, která umožnia zaměstnavateům uzavírat s důchodci pracovní smouvu na dobu neurčitou (do roku 2010 pouze na dobu jednoho roku s možností prodoužení). Viv zákonné normy na zaměstnanost osob pobírajících důchod je však vzhedem ke krátkému času nemožné objektivně posoudit. Výzkumné otázky a datové zdroje Cíem tohoto čánku je prozkoumat zákadní souvisosti mezi zdravím (jak fyzickým, tak psychickým) a zaměstnáváním starších osob na zkrácenou pracovní dobou v českém prostředí, které je poněkud atypické, co se týče zaměstnávání na zkrácený úvazek. Pro anaýzu uvedeného vztahu v našich podmínkách jsme formuovay tyto vybrané výzkumné otázky: Jaký je zájem idí ve vyšším věku pracovat na částečné úvazky? Koresponduje zdravotní stav osob vyššího věku s imitovanou pracovní aktivitou a iší se v tomto směru pracující popuace před a po dosažení důchodového věku? Může být práce na částečný úvazek ve vyšším věku důežitým faktorem epší psychické pohody a spokojenosti v životě a v konečném důsedku také zdravotního stavu? V první části čánku stručně naznačíme důvody nízkého zájmu o zaměstnání na částečný úvazek u osob v předdůchodovém věku (50 64 et), které jsou z již uvedených důvodů vhodnou cíovou skupinou pro tuto formu zaměstnání. V daší části shrneme na zákadě dostupných dat z VŠPS situaci na trhu práce v ČR z hediska zaměstnanosti starších idí na částečný úvazek. Násedovat bude část opírající se o anaýzu dat z empirických výzkumů, která bude zaměřena na zachycení souvisostí mezi zdravotním stavem a zaměstnáním na zkrácený úvazek u osob ve věku et. Veká pozornost bude věnována i skupině pracujících důchodců jejich (subjektivně vnímanému) zdravotnímu stavu a způsobu ekonomické aktivity. V rámci anaýzy budeme vycházet z někoika datových souborů. Havním zdrojem dat je výzkum GGS 2005 (Generations and Gender Survey: prospective ongitudina survey), reaizovaný v etech v rámci výzkumného grantu Rodina, partnerství a demografické stárnutí. Data bya sbírána v únoru až září roku 2005 metodou pravděpodobnostního stratifikovaného výběru. Výběrový soubor číta respondentů české národnosti ve věku et. Informace získané z GGS 2005 budou v někoika případech dopněny o závěry z výzkumu Postoje starších zaměstnanců (dáe jen POSZ 2005) reaizovaného VÚPSV a agenturou MARKENT v etech v rámci tříetého výzkumného grantu Zaměstnávaní starších osob. Součástí výzkumu je i šetření mezi zaměstnavatei reaizované v roce 2006, které bude níže citováno jako PZ Důvody nízkého zájmu o částečné úvazky Důvody nízkého zájmu o snížení pracovní doby u osob vyššího věku jsou různé, a to jak na straně samotných zaměstnanců, tak na straně zaměstnavateů (Šapák, Kotrusová, 2007). Více než poovina (54 %) osob, které ještě nedosáhy věkové hranice pro odchod do důchodu a nepobírají předčasný důchod, preferuje tradiční mode ukončení pracovní aktivity, 8 FÓRUM sociání poitiky 3/2011

11 Stati, studie, úvahy a anaýzy tj. pracovat až do doby dosažení nároku na řádný starobní důchod a pak už nepracovat (Šapák, 2007). Vážnou překážkou zkracování pracovní doby, kterou uvádějí především zaměstnaní idé v předdůchodovém věku, je zejména nastavení podmínek důchodového systému. Většina osob vyššího věku je přesvědčena, že zkrácení pracovního úvazku v době před dosažením důchodového věku se výrazně podepíše na výši jejich starobního důchodu. Rozdíy ve výši starobního důchodu u osob, které si někoik máo et (do 5 et) před dosažením důchodové hranice sníží úvazek o jednu poovinu, a těmi, kteří pracují na pný úvazek, jsou však minimání, a to i pro různé příjmové skupiny. Názory zaměstnavateů na částečné úvazky jsou různorodé. Výhody shedávají převážně v úspoře finančních nákadů, ve zvýšení produktivity a efektivnosti práce. Mezi nevýhody řadí nedostatečnou vnitřní (funkční) fexibiitu, operativnost, omezenou sounáežitost s firmou, nemožnost nařídit přesčasy, vyšší administrativní zátěž. Zaměstnanost osob vyššího věku na částečný úvazek V českém prostředí není zvykem pracovat na částečný úvazek (v roce 2008 to byo pouze 4,9 % zaměstnaných osob), a to patí i u osob vyššího věku. V této souvisosti je však důežité upozornit na zákadní fakt, a to že situace se mění dosažením důchodového věku. Ve věku nad 65 et pracuje na částečný úvazek okoo 50 % pracovně aktivní popuace. Na zákadě dat z VŠPS 6 tedy ze formuovat obecné tendence v zaměstnanosti starších osob (50 64 et) na částečný úvazek: Podí osob pracujících na částečný úvazek se rapidně zvyšuje po dosažení důchodového věku. Práce na částečný úvazek je i ve vyšším věku spíše typická pro ženy než pro muže, ačkoiv pro ženy znamená výrazně kratší obvyke odpracované hodiny než pro muže. Z hediska dosaženého stupně vzděání je práce na částečný úvazek u pracujících ve vyšším věku typická pro nejnižší a nejvyšší stupeň vzděání. Nadprůměrné zastoupení vysokoškosky vzděaných pracovníků se zkráceným úvazkem zaznamenáváme zejména u mužů. Tato skutečnost pak ovivňuje i profesní strukturu osob vyššího věku vykonávajících zaměstnání na zkrácený úvazek. Téměř třetina těchto osob spadá do kategorie pomocných a nekvaifikovaných děníků, daší třetina pak do kategorie vědeckých pracovníků spou se skupinou technických, pedagogických a zdravotnických pracovníků. Do struktury částečných úvazků u osob et Tabuka č. 1: Rozožení respondentů, kteří v referenčním týdnu vykonávai pacenou práci, de socio-ekonomického statusu, pohaví a typu úvazku Věk Socio-ek. status Cekem Částečný úvazek Pný úvazek abs. z toho abs. % z ceku z toho abs. z toho ženy ženy ženy et zaměstnanec nebo OSVČ , pomáhající čen rodiny , nezaměstnaný , starobní důchodce , invaidní důchodce , jiné , cekem , zaměstnanec nebo OSVČ , starobní důchodce , cekem , Cekem , Zdroj: GGS 2005, výběrový soubor vážený na popuaci de profesního zařazení ještě významněji zasahují pracovníci ve sužbách a obchodě (14,8 %). Jedním z rozhodujících důvodů pro zkrácení pracovní doby v předdůchodovém věku je zdravotní stav osob. 7 Ve věku et je zdravotní stav důvodem pro zkrácený pracovní úvazek u každého druhého muže a u každé páté ženy. Zdravotní stav je příčinou zkrácení pracovní doby zejména u profesí manuáního charakteru. Nedobrovoné zkrácení pracovní doby je v tomto věku, na rozdí od osob na vrchou ekonomické aktivity, reativně máo zastoupeno. U žen je podzaměstnanost vyšší (15 %) než u mužů (8 %). Souvisost práce na částečný úvazek se zhoršeným zdravotním stavem Jak zahraniční, tak naše zkušenosti potvrzují, že zdravotní stav má na krácení pracovního úvazku u osob vyššího věku podstatný viv (Casey, 2004; Přechod do důchodu, 2007; Kotrusová, 2009). Cíem naší anaýzy je na zákadě dat GGS (2005) a daších dopňujících výběrových šetření zkoumat uvedenou souvisost detainěji, a to jak z perspektivy cekového zdravotního stavu jednotivce s akcentem na fyzickou kondici, tak z perspektivy jeho psychické pohody. Pro zajímavost budou v jedné věkové skupině porovnány osoby rozdíného socio-ekonomického postavení, tedy idé v důchodovém věku a idé, kteří ještě svého důchodového věku nedosáhi. Předmětem našeho zájmu ve výzkumu GGS 2005 jsou zejména pracující osoby ve věku et. Anayzovány jsou všechny osoby, které v referenčním týdnu vykonávay pacenou práci včetně osob pobírajících starobní či invaidní důchod. Tabuka č. 1 představuje rozožení respondentů de věku (kategorie a 65+), socio-ekonomického statusu, pohaví a typu úvazku. Ve zkoumaném souboru tedy sedujeme cekem 1420 respondentů, z nichž je 116 starobních důchodců a 31 invaidních důchodců. Na částečný úvazek pracovao ve zkoumané popuaci 10 % osob. Většinou se však jedná právě o důchodce, kteří si ke své penzi přivyděávají. Z cekového počtu 142 zkrácených úvazků jich připadao na osoby pobírající starobní důchod 82 a na osoby pobírající invaidní důchod Veikost výzkumného vzorku v šetření PZSO 2005 bya 715 respondentů a vzorek by sožen pouze ze zaměstnanců ve věku et. Součástí výzkumu byo i šetření mezi zaměstnavatei (PZ 2006), kde byo během roku 2006 dotázáno 1032 organizací s více než šesti zaměstnanci. Vztah mezi subjektivně vnímaným zdravím, pracovní aktivitou starších osob a jejich socio-ekonomickým postavením vemi přehedně iustruje korespondenční mapa 9 (obrázek č. 1), která zachycuje nejen podobnosti mezi zobrazovanými body, ae také upozorňuje na skryté dimenze tohoto vztahu. První dimenze, kterou reprezentuje osa x, bya nazvána Zdravotní stav. Druhá dimenze pak bya pode pozice konkrétních bodů pojmenována Zajištění a fexibiita. Mapa tedy zřeteně zobrazuje skutečnost, že ve věku et se nejčastěji těší vemi dobrému nebo dobrému zdraví idé zaměstnaní na pný úvazek. Nepracující důchodci a zaměstnaní na částečný úvazek pak spíše hodnotí své zdraví jako uspokojivé a nejhůře svůj zdravotní stav posuzují nezaměstnaní. Pracující důchodci se na mapě nacházejí mimo havní trendovou inii a svou charakteristikou jsou pravděpodobně zásadním zdrojem vzniku druhé dimenze. Pokud jde o zdravotní stav, spadají spíše do pozitivněji orientovaného spektra a navíc ze usuzovat, že druhá dimenze vypovídá o jejich reativně vyrovnané psychice, nezávisosti a zvýšené fexibiitě (tomuto probému se budeme podrobněji věnovat v části Pracující důchodci: entuziasmus a dostatečná sociání opora). Na opačném póu druhé dimenze jsou opět nezaměstnaní, kteří FÓRUM sociání poitiky 3/2011 9

12 Stati, studie, úvahy a anaýzy Tabuka č. 2: Shrnutí zákadních ukazateů korespondenční anaýzy Dimens. Singuar Inertia Chi Sig. Proportion Confidence Vaue Square of Inertia Singuar Vaue Accounted Cumuative Standard Correation for Deviation 2 1,266,071,959,959,021,152 2,055,003,041 1,000,022 Tota, ,117,000(a) 1,000 1,000 a 16 degrees of freedom Souhrnný popis modeu iustruje vzájemnou statisticky významnou souvisost obou sedovaných poožek (zdravotního stavu a socio-ekonomického postavení). Zároveň nám dává informaci, že dvojdimenzionání prostor vysvětuje 100 % variabiity obou proměnných. Většinu variabiity vysvětuje dimenze 1 zdravotní stav. Zdroj: GGS 2005, vastní výpočty jsou špatně zajištěni, máo fexibiní a vykazují nejhorší skóre psychické pohody. Data ukazují, že idé vyššího věku pracující na částečný úvazek hodnotí cekově hůře svůj zdravotní stav než idé, kteří pracují na pný počet hodin. Pokud bereme v úvahu pouze osoby ve věku et, které ještě nedosáhy svého důchodového věku, vemi dobrý nebo dobrý zdravotní stav má pode subjektivního hodnocení 58 % pracujících na pný úvazek (viz graf č. 1). Mezi idmi pracujícími na zkrácenou pracovní dobu jich je o 28 procentních bodů méně. 10 Špatný zdravotní stav je pravděpodobně způsoben chronickými zdravotními obtížemi, které jsou u částečných úvazků rovněž statisticky významně četnější než u pracujících na pný úvazek. V předdůchodovém věku trpí douhodobým či chronickým onemocněním více než poovina idí pracujících na částečný úvazek (59 %). Mezi pracovníky na pný úvazek to je pouze 18 % respondentů. 11 Vzhedem k tomu, že částečné úvazky jsou i v předdůchodovém věku spíše doménou žen, byo nutné při zjiš ování souvisosti zdravotního stavu a typu úvazku kontroovat i faktor pohaví. Ukázao se však, že v této věkové skupině nejsou mezi muži a ženami statisticky významné rozdíy v subjektivním vnímání zdravotního stavu a vyšší intenzita chronické nemocnosti a horší zdravotní stav tedy může být primárním důvodem zkrácené pracovní doby. Lze předpokádat, že zhoršený zdravotní stav idí pracujících na částečný úvazek ze přičítat spíše probémům fyzickým než psychickým 12. Indikátory psychické pohody 13 jsou totiž u pracovníků v této věkové skupině podobné jak u částečných, tak u ceých úvazků. Samostatnou skupinu tvoří invaidní důchodci, kterých je ve sedované věkové skupině cekem 292. Asi každý desátý invaidní důchodce vykonáva v referenčním týdnu pacenou práci. U tří čtvrtin z nich se jednao o práci na částečný úvazek 14. Jedná se tedy o skupinu pracovní síy, pro kterou je práce na částečný úvazek jednou z havních možností, jak se účastnit ekonomické aktivity 15. Souvisost mezi zdravotními probémy a krácením pracovní doby nacházíme i ve výzkumu POSZ 2005, kde respondenti 16, kteří se v budoucnu obávají toho, že je zdravotní stav donutí změnit zaměstnání, reativně častěji odpovídai, že by v současnosti spíše upřednostnii práci na částečný úvazek. Na zkrácenou pracovní dobu by raději pracovao 23 % zaměstnanců, kteří se v budoucnu obávají zdravotních probémů. Mezi všemi zaměstnanci by však v současnosti bya zkrácená pracovní doba atraktivní pouze pro 17 % dotázaných. Viv zdravotního stavu na pracovní pány v bízké budoucnosti Respondenti ve věku et, kterých by se moh v násedujících třech etech týkat odchod do předčasného důchodu nebo starobního důchodu, byi dotázáni, zda této možnosti využijí (tabuka č. 3). Ze zkoumaného vzorku měo v úmysu rozhodně odejít do důchodu 15 % mužů a 20 % žen. Pravděpodobně o této variantě uvažovao 21 % mužů a 27 % žen. Zdravotní stav jedince však má viv na úmys odejít do důchodu v nejbižších třech etech pouze u mužů. Zatímco tři čtvrtiny mužů, kteří se zdravotně cítí vemi dobře nebo dobře, nepánují odejít do důchodu, mezi idmi, jejichž zdravotní stav je uspokojivý, je to pouhá poovina. Obecně souvisí úmys odejít do důchodu také se vzděáním a profesí respondenta. Zatímco mezi vysokoškoáky nemá v úmysu odejít do důchodu 70 % respondentů, mezi idmi se zákadním vzděáním nebo středoškoským bez maturity je to pouze 58 % respondentů. Jeikož víme, že zdravotní stav jedince úzce koreuje s jeho vzděáním 17, byo nutné kontroovat i tuto skutečnost. Anaýza třídění třetího stupně tak ukazuje, že statisticky významné rozdíy v úmysu odejít do důchodu pode subjektivně vnímaného zdravotního stavu nacházíme pouze u mužů se zákadním a vysokoškoským vzděáním (viz graf č. 2). U všech žen stejně jako u mužů s maturitou nejsou patrné žádné statisticky významné rozdíy. Obrázek č. 1: Korespondenční mapa vztah zdravotního stavu a socio-ekonomického statusu Graf č. 1: Souvisost mezi typem pracovního úvazku a subjektivně poci ovaným zdravotním stavem pracovníka et et et Zdroj: GGS 2005, výběrový soubor vážený na popuaci, věk et Pozn. ZAM (PÚ) - zaměstnaní na pný úvazek, ZAM (ČÚ) - zaměstnaní na částečný úvazek, DUCH PR (PÚ) - pracující důchodci na pný úvazek, DUCH PR (ČÚ) - pracující důchodci na částečný úvazek, DUCH - nepracující důchodci, NEZAM a DOM - nezaměstnaní a v domácnosti. Zdroj: GGS 2005, výběrový soubor vážený na popuaci Pozn. Respondenti et bez idí pobírajících invaidní či starobní důchod 10 FÓRUM sociání poitiky 3/2011

13 Stati, studie, úvahy a anaýzy Tabuka č. 3: Úmys odejít do důchodu pode zdravotního stavu jedince Úmys odejít v nejbižších Zdravotní stav třech etech do důchodu Vemi dobrý, dobrý Uspokojivý Špatný, vemi špatný Cekem Muži Rozhodně nebo pravděpodobně N nemá v úmysu odejít do důchodu % 72,6 53,6 61,5 64,2 Rozhodně nebo pravděpodobně N má v úmysu odejít do důchodu % 27,4 46,4 38,5 35,8 Cekem N % 100,0 100,0 100,0 100,0 Ženy Rozhodně nebo pravděpodobně N nemá v úmysu odejít do důchodu % 56,0 51,3 27,3 53,0 Rozhodně nebo pravděpodobně N má v úmysu odejít do důchodu % 44,0 48,7 72,7 47,0 Cekem N % 100,0 100,0 100,0 100,0 Zdroj: GGS 2005, výběrový soubor vážený na popuaci Pozn. Odpovídai pouze ti respondenti, kteří v nejbižších třech etech spňují podmínky pro odchod do starobního či předčasného starobního důchodu Pozn. Tučně označeny statisticky významné rozdíy na hadině <_0,05. Pracující důchodci: entuziasmus a dostatečná sociání opora Z idí pobírajících starobní důchod ve věku et u nás pracuje asi jedna desetina, z níž asi poovina pracuje na zkrácený úvazek (VŠPS 2008). Jak ukazuje výzkum POSZ 2005, dvě třetiny osob v předdůchodovém věku vidí pro sebe práci v důchodu jako nezbytnou pro udržení životní úrovně a tři čtvrtiny zaměstnaných osob ve věku et uvedy, že by si v důchodu chtěy přivyděávat, ae jen občas, např. na zkrácený úvazek. Práce na zkrácený úvazek však není u většiny zaměstnavateů k dispozici. De stejného výzkumu nabízí aespoň občas práci na zkrácený úvazek pouze neceá třetina organizací. Častěji se s touto nabídkou setkáváme v nepodnikateské sféře (46 %) a v organizacích, kde převažují nemanuání profese (42 %). Vyhídky rozšiřování institutu zkrácené pracovní doby také nejsou zrovna optimistické. Nabídka možnosti pracovat na zkrácený úvazek jako opatření ke zvýšení upatnění osob starších 50 et by bya obtížně apikovatená pro 49 % organizací a 32 % organizací by toto opatření nemoho dokonce přijmout vůbec. De dat GGS 2005 je pracovní doba respondentů, kteří zároveň pracují a pobírají starobní důchod, reativně standardní. Respondenti pracující na pný úvazek odpracují týdně obvyke 44,5 hodiny včetně přesčasů. Respondenti se zkráceným pracovním úvazkem pak 20,2 hodiny. Pracovní doba částečných úvazků respondentů v důchodu je tak v průměru asi o 6 hodin kratší než u stejně starých respondentů, kteří ještě nedosáhi důchodového věku. Pracovní aktivity důchodců tedy většinou nejsou pouze příežitostné. Tři čtvrtiny z nich bez ohedu na déku úvazku pracují pravideně během dne. Nepravidená pracovní doba či práce na zavoání je sice častější u zkrácených úvazků, ae i zde bývá spíše výjimkou. V nepravideném pracovním režimu pracuje jen každý desátý čověk v důchodovém věku se zkráceným pracovním úvazkem. Data také ukazují, že přivýděek k důchodu a pracovní aktivita jsou častější u idí s vyšším vzděáním. Každý pátý starobní důchodce, který ještě pracuje, má vysokoškoské vzděání a téměř poovina má maturitu. Přitom ceková vzděanostní skadba sedované skupiny (starobní důchodci ve věku et) je naprosto odišná s 9,6 % vysokoškoáků a 28 % středoškoáků s maturitou. Dobrý pocit z práce a potřeba vést aktivní život prostřednictvím pracovní sebereaizace je u pracujících idí pobírajících starobní důchod zřetená i z dašího výzkumu (POZS 2005), kde byo pooženo hned někoik otázek na postoje k práci. Anaýza ukazuje, že pracující důchodci nejsou zdaeka motivováni jen finančně. Nadpooviční většina pracujících důchodců (58 %) chce pracovat co nejdée, dokud jim budou stačit síy. Mezi idmi, kteří ještě v důchodu nejsou, však zaujímá stejný postoj pouze 39 % zaměstnanců. Asi poovina (51 %) pracujících důchodců nespatřuje ve své práci pouze finanční zajištění a uvádí, že by stáe pracovaa, i kdyby již měa zajištěno dostatek prostředků. Zaměstnanci v předdůchodovém věku jsou již o něco méně entuziastičtí a stejného názoru je pouze 42 % z nich. Rozdíy ve zdravotním stavu idí v důchodu, kteří vykonávají pacené zaměstnání (většinou se jedná o zaměstnání se zkrácenou pracovní dobou), a těmi, kteří ho nevykonávají, byy zjištěny jako statisticky významné. Oproti idem zaměstnaným na částečný úvazek v předdůchodovém věku hodnotí pracující důchodci s částečným pracovním úvazkem svůj zdravotní stav o poznání pozitivněji. Jako vemi dobrý nebo dobrý hodnotí svůj zdravotní stav 47,7 % částečně pracujících starobních důchodců, ae jen 30,6 % idí v předdůchodovém věku se stejným typem úvazku. Vezmeme-i však v úvahu Graf č. 2: Ti, kteří nechtějí odejít do důchodu, pode pohaví, zdravotního stavu jedince a vzděání Graf č. 3: Rozdíy ve zdravotním stavu pode výděečné aktivity idí pobírajících starobní důchod Zdroj: GGS 2005, výběrový soubor vážený na popuaci Pozn. Tučně jsou označeny soupce, kde byy zjištěny statisticky významné rozdíy na hadině <_0,05. Zdroj: GGS 2005, výběrový soubor vážený na popuaci Pozn. Respondenti pobírající starobní důchod et FÓRUM sociání poitiky 3/

14 Stati, studie, úvahy a anaýzy Tabuka č. 4: Sycení faktorů Sociání opory a Sociání izoace konkrétními poožkami (rotované zátěže faktorů) F1 F2 Sociání opora Sociání izoace Znám mnoho idí, na které se mohu naprosto spoehnout. 0,869-0,095 Je spousta idí, na které se mohu v případě potíží obrátit. 0,854-0,109 Znám dost idí, kteří jsou mi bízcí. 0,807-0,140 Zažívám pocit prázdnoty, marnosti. -0,114 0,811 Často se cítím odmítnutý/á. -0,147 0,779 Postrádám dostatek idí koem sebe. -0,065 0,772 Pozn.: Zvýrazněním jsou ohraničená rozhraní mezi jednotivými faktory pode kritéria nejvyšší faktorové zátěže v rámci dvou faktorů. Zdroj: GGS 2005, vastní výpočty pouze respondenty pobírající starobní důchod, rozdíy ve zdravotním stavu mezi výděečně aktivními důchodci a nevýděečnými důchodci sice existují, ae nejsou až tak výrazné (viz graf č. 3). Pracující důchodci také netrpí, jak bychom v porovnání s nevýděečně činnými idmi v důchodu předpokádai, významně méně douhodobými chronickými onemocněními. Důvody, proč se někteří idé, kteří již dosáhi důchodového věku, rozhodnou pracovat a jiní ne, neze hedat ani v rodinném zázemí, případně zdravotním stavu jejich bízkých. Nutnost pečovat o osobu bízkou 18 či o vnoučata se neprokázaa jako prediktor pracovní aktivity či naopak neaktivity u idí v důchodovém věku. Ukazuje se, že psychická pohoda ve vyšším věku je funkcí osobní voby a faktu, zda je někdo závisý na roi, kterou pní. Jinými sovy, není to pouze tím, zda je někdo zaměstnaný, nezaměstnaný nebo v důchodu, ae zda je tím, čím chce být. Navíc, zjištění z jiných výzkumů potvrzují, že rozdíy ve spokojenosti a psychické pohodě mezi jednotivými sociáně-ekonomickými kategoriemi (zaměstnanými, nezaměstnanými a důchodci) nejsou pouze výsedkem jejich sociáního statusu nebo osobní voby, ae jsou zásadně determinovány také faktory souvisejícími s jejich prostředím - včetně toho pracovního (Robertson, Warr, Butcher, Cainan, Bardzi, 2003). U idí, kteří v důchodu pracují, a těch, kteří nepracují, se neiší pouze subjektivní pocit zdraví, ae dramaticky odišná je i jejich duševní pohoda a psychické zdraví. Pracovně aktivní důchodci trpí de předpokadu méně pocitem sociání izoace (Svobodová, 2009), ae i výskyt negativních psychických stavů, jakými jsou deprese, pocit neúspěchu či skíčenost, by u nich zaznamenán v mnohem nižší míře (viz graf 5). Pokračování v pracovní aktivitě totiž pro jedince znamená uspokojení potřeby sebereaizace, udržení pravidených sociáních kontaktů, dny mají svůj řád a smys a to vše spou s vyšším příjmem se významně podepisuje na kvaitě života a životní spokojenosti (Bartošová, 1997; Červenková, Korunková, 2001, cit. v: Svobodová, 2009). Navíc, jak ukazují nedávné studie provedené ve Švédsku a Veké Británii (Nordenmrak, Stattin, 2009; Nazroo at a., 2008), se na psychickém i fyzickém zdravotním stavu a pohodě čověka pozitivně odráží možnost dobrovoně se rozhodnout, kdy a jakým způsobem odejít do důchodu. Uvedená studie empiricky dokázaa negativní viv tzv. donucovacích faktorů na psychosociání pohodu důchodců. Jedná se o takové faktory, jakými jsou např. špatný zdravotní stav, dáe již nepotřebný typ pracovních dovedností, skutečnost, že již dáe nebyo možné podávat dosavadní pracovní výkon. Zjištění švédské studie dáe poukazují na důežitost tzv. načasování - osoby, které mohy ovivnit termín svého odchodu do důchodu, se těšiy epší psychosociání pohodě než ty, které neměy na toto rozhodnutí žádný (nebo jenom maý) viv. Podobné závěry ze formuovat i v našem případě. Pracující důchodci a zejména ti, kteří pracují pouze na částečný úvazek, totiž jednoznačně vykazovai nejepší skóre, pokud jde o jejich psychickou pohodu, dostupnost sociáních kontaktů a pocit sociání izoace (viz graf č. 4). Pracující idé v důchodu v tomto ohedu často předčii i své vrstevníky, kteří ještě v důchodu nejsou a pracují na pný úvazek. Nejhůře si vedi de očekávání idé nezaměstnaní. Toto zjištění by moho ex-post přispět k vysvětení dimenze na ose x (kterou jsme označii jako zdravotní stav) v korespondenční mapě, do jejíž interpretace ze zahrnout i pocit psychické pohody. Zákadem pro anaýzu dostupnosti sociáních kontaktů a pocitu izoace bya ve výzkumu GGS 2005 baterie šesti poožek (viz tabuka č. 4). Faktorovou anaýzou 19 těchto poožek jsme získai právě dva výše uvedené komponenty sociání opory a sociání izoace, jejichž průměrné skóre u každé ze zkoumaných skupin respondentů jsme podrobii testu rozdíu průměrů (t-test a ANOVA). Podobně by také testován agregovaný ukazate psychické pohody (index 721a-g) 20. Z důvodu nízkého zastoupení pracujících idí v důchodu bohuže není možné využít některých sožitějších statistických anaýz při porovnávání zdravotního stavu, psychické pohody a životní či pracovní Graf č. 4: Průměrná skóre každého ze sociáně-ekonomického statusu z výsedných faktorů sociání opory a sociání izoace a průměry indexu psychické pohody Graf č. 5: Vybrané aspekty psychické nepohody u idí v důchodovém věku v třídění de jejich pracovní aktivity Zdroj: GGS 2005, výběrový soubor vážený na popuaci, věk et Pozn. Čím nižší skóre, tím epší psychický stav, rozsáhejší možnosti sociání opory a nižší sociání izoace. Pozn. ZAM (PÚ) - zaměstnaní na pný úvazek, ZAM (ČÚ) - zaměstnaní na částečný úvazek, DUCH PR (PÚ) - pracující důchodci na pný úvazek, DUCH PR (ČÚ) - pracující důchodci na částečný úvazek, DUCH - nepracující důchodci, NEZAM a DOM - nezaměstnaní a v domácnosti. Zdroj: GGS 2005, výběrový soubor vážený na popuaci Pozn. Respondenti pobírající starobní důchod ve věku 50 et a starší. 12 FÓRUM sociání poitiky 3/2011

15 Stati, studie, úvahy a anaýzy spokojenosti u zaměstnaných na částečný a pný úvazek. Test shody průměrů je většinou nekorektní na zákadě statisticky významně nehomogenních testovaných souborů 21. S tímto vědomím však přesto můžeme poukázat na určité náznaky tendencí, objevujících se, porovnáváme-i respondenty-starobní důchodce, kteří pracují na částečný úvazek, s respondenty, kteří pracují pný počet hodin. Data totiž naznačují násedující posoupnost, pokud jde o zdravotní stav i psychickou pohodu; nejépe subjektivně hodnotí svůj zdravotní stav idé přivyděávající si k důchodu pouze na částečný úvazek, pak násedují idé s pnými úvazky a nejhůře hodnotí svůj zdravotní stav idé v důchodovém věku, kteří již nepracují vůbec. Zajímavý je i ukazate pracovní spokojenosti. Zatímco u respondentů, kteří si přivyděávai k důchodu pouze na zkrácenou pracovní dobu, dosahova průměrný ukazate spokojenosti se současným zaměstnáním hodnoty 8,3 22, u pných úvazků bya tato hodnota o jeden bod nižší, a sice 7,3. 23 Z toho pyne, že částečnou pracovní aktivitu idí pobírajících starobní důchod ze jednoznačně vnímat jako aspekt přispívající pozitivně ke kvaitě jejich života. Závěr Být ekonomicky aktivním ve vyšším věku (aespoň částečně) je pozitivní jak pro jednotivce, tak pro ceou spoečnost. I když poitika aktivního stárnutí patří k prokamovaným cíům české důchodové poitiky, jsou to stáe spíše podmínky nároku na starobní důchod a ceková situace na trhu práce, které ovivňují zaměstnanost osob ve vyšším věku, než opatření cíená přímo na tuto skupinu pracovní síy. Zrušení zákazu uzavírat s idmi pobírajícími starobní důchod pracovní smouvu na dobu neurčitou tak ze z hediska podpory jejich zaměstnanosti a nediskriminujícího přístupu jen přivítat. V uvedené anaýze jsme se pokusiy prokázat, že idé v předdůchodovém věku zaměstnaní na částečný úvazek jsou oproti zaměstnaným na pný úvazek v mnoha směrech odišnou skupinou. Struktura zaměstnaných na částečné úvazky se od té většinové iší především v takových charakteristikách, jakými jsou pohaví, věk, profesní zařazení či vzděání. Ve sedované věkové skupině et jsou pak nejčastějšími reprezentanty osob pracujících na zkrácenou pracovní dobu méně vzděané ženy na nízkokvaifikovaných pozicích. Horší zdravotní stav jako primární důvod pro zkrácení úvazku je v tomto věku typický zejména pro muže. Při hodnocení zaměstnanosti starších osob se ukazuje jako poměrně důežité, do které věkové skupiny spadají, zda to jsou osoby v předdůchodovém věku et, nebo již pobírají důchod (nad 65 et) a zároveň pracují. Souvisost mezi jejich případnou ekonomickou aktivitou (na částečný úvazek) a zdravotním stavem pak získává jiné kontury. V předdůchodovém věku je práce na zkrácený úvazek aktuání zejména pro osoby se specifickými potřebami a specifickou zátěží, jako je např. zhoršený zdravotní stav či pečovateské povinnosti vůči jiné osobě. Zkrácené úvazky jsou v tomto věku častější vobou zejména pro chronicky nemocné osoby. Zdravotní probémy, které dáváme do souvisosti se zkrácenou pracovní dobou, jsou pravděpodobně spíše fyzického charakteru. Duševní pohoda a výskyt psychických probémů se u pracujících na částečný úvazek nevyskytují významně častěji než u zaměstnaných na standardní pracovní dobu. Zaměstnanost na částečný úvazek je u nás spojena především s osobami, které již dosáhy důchodový věk, tj. se zvyšujícím se věkem se počet osob pracujících touto formou zvyšuje. Prakticky každý druhý starobní důchodce pracuje na částečný úvazek. Práci na zkrácený úvazek v důchodovém věku však ze v našich podmínkách považovat za těžko dostupné priviegium. Ačkoiv přání pracovat na zkrácený úvazek i během pobírání důchodu vysoviy tři čtvrtiny zaměstnanců v předdůchodovém věku, ve skutečnosti pracuje z těch, kteří jsou již v důchodu (ve věku et), jen každý desátý. Tyto osoby jakoby vyhráy v oterii. Po zdravotní stránce se cítí épe než ti, kteří nepracují, a navíc jsou v mnohem epší psychické pohodě a nemají probémy se sociání izoací. Práce je většinou baví a jsou v ní spokojeni, a to zejména pokud mají možnost pracovat na omezený počet hodin. 1 Osobami vyššího věku v čánku rozumíme jak osoby v předdůchodovém věku et, tak osoby v důchodovém věku nad 65 et. V případě potřeby jejich rozišení bude věková kategorie těchto osob v textu přímo uvedena. 2 Částečný důchod ze definovat jako program umožňující, aby si zaměstnaní idé starší 55 et mohi zkrátit svou pracovní dobu, přičemž jim je nahrazován výpadek příjmu formou (částečného) důchodu (Šapák, Kotrusová, 2007). 3 Pode výzkumu POSZ 2005 tři čtvrtiny zaměstnanců ve věku et jednoznačně upřednostňují douhodobý pracovní poměr, smouvu na dobu neurčitou a práci na pný úvazek. 4 Pode novey zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, činí od edna 2010 důchodový věk pro osobu narozenou po roce et (u mužů, u žen se iší pode počtu dětí). 5 Veikost a specifikace výzkumného souboru diskutována v části Horší zdravotní stav jako průvodce částečných úvazků. 6 Uvažujeme referenční rok 2008 (průměr), za který máme v rámci VŠPS k dispozici individuání data. 7 Poměrně veký podí starších osob nespecifikova své důvody pro zkracování svého úvazku ve věkové skupině et se jedná o 36,7 % mužů a 50 % žen, ve věkové skupině 65 pus až 70 % osob. 8 Přestože jen máokteré výběrové šetření by nám umožnio sedovat fenomén částečných úvazků u takto omezené věkové skupiny pracovníků, je nutné mít na paměti, že i výsedky výzkumu GGS jsou do jisté míry imitovány nízkým počtem částečných úvazků ve výběrovém souboru. V textu je upozorněno na situace, kde tato skutečnost imituje použití statistických anaýz. Na podporu závěrů při ověřování hypotéz bya navíc využita i data a informace z někoika daších výzkumných šetření (PZ, 2006; VŠPS, 2008). 9 Korespondenční anaýzou získáme metrické vzdáenosti jednotivých bodů na ortogonáních dimenzích. V korespondenční mapě pak jasně vidíme, které atributy spou korespondují. Každý atribut je vynesen de svého skóre dosaženého na výsedných dimenzích. 10 Pokud hovoříme o rozdíech, máme na mysi statisticky vyznamné rozdíy, empiricky doožené na datech na hadině významnosti <_0, Horší zdravotní stav pracovníků nad 50 et vnímají jako probematický i zaměstnavateé (PZ 2006). Dvě třetiny z nich uvádějí, že aby pro ně zaměstnanci nad 50 et byi atraktivnější pracovní siou, byo by vhodné zepšit jejich fyzickou kondici. Tento požadavek by de předpokadu akcentován nejen u manuáních profesí, ae i u pooviny organizací s převahou zaměstnanců s nemanuáním charakterem práce. 12 Předpokad fyzických zdravotních probémů ze odvozovat i z profesní struktury zaměstnaných na částečný úvazek, kde převažují zejména fyzicky náročné nízkokvaifikované děnické profese. 13 Duševní pohoda bya zkoumána soustavou indikátorů sociání izoace a sociání opory. Dáe bya sedována četnost výskytu negativních pocitů, jako jsou např. deprese, smutek, pocit strachu, osaměost atd. 14 Vzhedem k nízkému počtu zaměstnaných invaidních důchodců na částečný úvazek a jejich maému zastoupení v kategoriích však neze tuto skupinu respondentů dáe podrobněji třídit. 15 Jak ukazuje výzkum z roku 2004 v 11 evropských zemích (Pagán, 2009), mezi invaiditou a zaměstnáním na částečný úvazek existuje vemi siný pozitivní vztah. 16 Anayzováni byi pouze respondenti-zaměstnanci, kteří ještě nedosáhi důchodového věku a kteří pracují na pný úvazek. 17 Mezi idmi s nižším vzděáním (ZŠ, SŠ bez maturity) ve věku et ohodnotio svůj zdravotní stav jako vemi dobrý nebo dobrý pouze 37 % respondentů, mezi idmi s maturitou to byo 48 % respondentů a u vysokoškoáků to byo již 60 % respondentů (srovnej rovněž Rychtaříková, J., 2008). 18 O osobu, jejíž každodenní aktivity jsou omezeny z důvodu fyzických či psychických zdravotních probémů. 19 Faktorová anaýza bya provedena pouze u osob ve věku et: anaýza extrahovaa 2 faktory, kde je vastní číso větší než jedna (kritérium vyčerpané variance faktorem). Oba faktory vysvětují 67,9 % variabiity vstupujících proměnných (po rotaci VARIMAX. F1 = 36,2 % a F2 = 31,7 %). KMO measure = 0,736; Anti image matricies hodnoty na diagonáe jsou > 0,5; tj. soubor je pro faktorovou anaýzu vyhovující. 20 Mě/a jsem pocit, že se nemohu zbavit skíčenosti, ani s pomocí rodiny či přáte; Mě/a jsem depresi; Mě/a jsem pocit, že můj život je neúspěšný; Mě/a jsem pocit strachu; Cíti/a jsem se osaměý/á; Občas mi byo do páče; By/a jsem smutný/á. 21 Leven s Test of Homogeneity of Variances 22 Respondenti hodnotii svou spokojenost na jedenáctibodové škáe (0 10), kde hodnota 10 znamená zcea spokojen a hodnota 0 zcea nespokojen. 23 Rozdí by statisticky významný. Literatura: Ageing and Empoyment Poicies. Live Longer, Work Longer. Paris: OECD, s. ISBN Casey, B. H. Why are oder peope not more active? Discussion Paper PI-0408, http: // Důchodci a jejich aktivita na trhu práce. czso.cz/csu/csu.nsf/ainformace/77d Empoyment in Europe European Commission, Luxembourg: Office for Officia Pubications of the European Communities, s. ISBN FÓRUM sociání poitiky 3/

16 Stati, studie, úvahy a anaýzy New Paradigm in Ageing Poicy. European Commission Kotrusová, M. Zvyšování fexibiity u pracovní doby a pracovních podmínek jako jedna z možností podpory zvyšování zaměstnanosti starších osob. Fórum sociání poitiky, 2009, roč. 3, č. 4, s Národní program přípravy na stárnutí na období 2008 až Nazroo, J. et a. Inequaities in Heath in an Aging Popuation: Patterns, Cause and Consequences. Fu Research Report, ESRC End of Award Report, RES , Swindon: ESRC, http: // Nordenmark. M. - Stattin, M. Psychosocia webeing and reasons for retirement in Sweden. Ageing and Society, 2009, 29, s Pagán, R. Part-time work among oder workers with disabiities in Europe. Pubic Heath, 2009, 123, s Přechod do důchodu pode výsedků ad hoc modeu 2006 VŠPS. Robertson, I. T. et a. Oder Peope s Experience of Paid Empoyment: Participation and Duaity of Life. Growing Oder Programme, Research Findings, 2003, Series No ac. uk/esrcinfocentre/pain_engish_summaries/work_organis Rychtaříková, J. Zdraví. In Rychtaříková, J. - Kuchařová, V. (eds.) Rodina, partnerství a demografické stárnutí. Praha: UK a VÚPSV, v. v. i., Svobodová, K. Sociáně psychoogické aspekty stárnutí. Demografie, 2007, č. 2, s Šapák, M. Návrhy opatření k podpoře zaměstnávání starších osob v obasti důchodového systému. In Remr, J. - Kotíková, J. Podpora zaměstnávání starších osob. Praha: VÚPSV, 2007, 705 s. ISBN Šapák, M. - Kotrusová, M. Návrhy opatření k podpoře zaměstnávání starších osob prostřednictvím postupného zkracování jejich pracovní doby. In Remr, J. - Kotíková, J. Podpora zaměstnávání starších osob. Praha: VÚPSV, 2007, 705 s. ISBN POSZ 2005: Postoje starších zaměstnanců. Závěrečná zpráva z výzkumu. In Remr, J. - Kotíková, J. Podpora zaměstnávání starších osob. Praha: VÚPSV, 2007, 705 s. ISBN PZ 2006: Postoje zaměstnavateů k zaměstnávání starších osob. In Remr, J. - Kotíková, J. Podpora zaměstnávání starších osob. Praha: VÚPSV, 2007, 705 s. ISBN Tomeš, I. Sociání poitika. Teorie a mezinárodní zkušenost. Praha: Sociokub, 2001, 262 s. ISBN Vidovićová, L. - Rabušic, L. Senioři a sociání opatření v obasti stárnutí v pohedu české veřejnosti. VUPSV, 2003, 67 s. Renata Kyzinková působí ve VÚPSV, Miriam Kotrusová na FSV UK. VIII. Hradecké dny sociání práce, mezinárodní vědeckou konferenci, pořádá Ústav sociání práce UHK Téma konference: Od teorie k praxi, od praxe k teorii Místo konání: Hradec Kráové, aua 3. budovy UHK Termín konání: Tematické okruhy: 1. Význam teorie pro praxi sociání práce - refektování praxe v teorii sociání práce 2. Refexe praxe sociání práce prostřednictvím výzkumu 3. Co teorie nenabízí praxi? 4. Teorie a praxe sociání práce v evropském kontextu Více na: Starší idé jako subjekt vzděávání a jeho přesahy na (pro) trh práce Lucie Vidovićová Ve studii se věnujeme otázkám profesního vzděávání ve vyšším věku ve dvou specifických empirických popuacích u seniorů nad 60 et a starších pracovníků od 50 do 63 et věku. Na příkadu účasti na krátkých zaškoovacích kursech a rekvaifikacích, jako speciáních formách ceoživotního vzděávání, ukazujeme, že participace na výcviku a vzděávání je v seniorské popuaci stáe ještě marginání vzhedem k očekávaným potřebám stárnoucí popuace. Přesto v obou zkoumaných popuačních segmentech mají idé, kteří se vzděávání účastní, větší šanci se zapojit, udržet a prosperovat na pracovním trhu. Argumentujeme, že profesní vzděávání by měo být chápáno jako skutečně vzděávání ceoživotní, protože samotný fakt důchodového věku nesnižuje přínos této formy osobního rozvoje ani jeho potenciání zisky pro ceou spoečnost. Zároveň upozorňujeme na přetrvávající bariéry ve formě různých podob diskriminace, ae i individuáně nízké motivace což se zdají být propojené nádoby. Na zákadě zahraniční studie krátce diskutujeme i daší motivy a bariéry pro vzděávání, které jsou osobité pro tuto fázi životní dráhy. Úvod Současný poitický diskurs vynes na výsuní koncept ceoživotního vzděávání jako nutnosti pro udržení ekonomické konkurenceschopnosti tváří v tvář gobaizovanému světu, ae také jako zákad pro aktivnější a angažovanější občanství (European Commission, 2006, 2007; Sowey, 2008). Jeho osou se stáe významněji stává popuace ve věku 50+, která je považována za zásadní kíč k řešení otázek přetížených důchodových systémů a zároveň je určitým generačním přísibem zvyšování individuání odpovědnosti za život, zdraví a ekonomické zajištění vastního stáří. Největší důraz je proto kaden na zvyšování vědomostí a dovedností reevantních pro pracovní trh a na ater-ife vzděávání (ve vyšším věku). Kromě těchto důrazů se však s narůstajícím zájmem hovoří i o významu zapojení seniorů ve formáním i neformáním vzděávání, a to jak formou pasivní, tak aktivní, tedy nejen jako účastníků, ae také jako poskytovateů vzděávání a výcviku (Oancea, 2008). Přes tyto snahy a cíe je pozice starších pracovníků s ohedem na intenzitu, variabiitu, disponibiitu i efektivitu vzděávání značně marginání (Mayhew, Eiott, Rijkers, 2008; Czesaná et a., 2008; Rabušic, 2008). Úbytek idského kapitáu, snižování dovedností s rostoucím věkem, nízká vůe k participaci na daším rozvoji jsou, jak někteří říkají, havními důvody znevýhodnění seniorů na trhu práce i ve spoečnosti. Jiní argumentují, že podstatnou roi zde hrají spíše strukturáně zakořeněné důvody: věková diskriminace, více či méně zjevná omezující opatření, přetrvávající podpora raných odchodů do důchodu ze strany důchodových systémů i ze strany zaměstnavateů, neefektivní či podfinancované poitiky, nedostatek poitické vůe. Jako obvyke v sociáním světě eží skutečnost někde v průniku těchto dvou množin a je příiš kompexní na to, aby moha být jednoduše popsána zkratkou, či snad řešena univerzání poitikou. Již v 90. etech Riey a Rieyová (1994) kritizovai takzvaný třífázový mode životního cyku, ve kterém je vzděávání vyhrazeno pro mádí, ekonomická aktivita pro střední věk a rekreace pro stáří. Nutno přiznat, že jejich kritika doša suchu a toto paradigma, jak sami autoři předvídai, se začíná pozvona měnit. U kořene je to změna viditená napříkad v dikci některých dětských psychoogů. Ti propagují posiování pocitu zodpovědnosti a určité rutiny již od nejmadšího věku dítěte a doporučují o škoe a o domácích pracích, adekvátních věku dítěte, hovořit jako o práci, která je kompementární k zábavě a reaxaci. V případě středního věku jsme svědky, i když pravda ne nijak masové, přesto symptomatické, přeměny pevně strukturovaného pracovního života do různých forem nespojitých kariér. Stáe častěji některé segmenty popuace přerušují, zatímco jiné jsou k tomu nuceny, svoji zaměstnaneckou kariéru, kterou prokádají obdobími vona, cestování, dašího vzděávání, které může předcházet změně v nasměrování či oboru, ae také obdobími nezaměstnanosti, nemoci či třeba pozdního, odkádaného rodičovství (srov. např. Guiemard, van Gunsteren, 1991; 14 FÓRUM sociání poitiky 3/2011

17 Stati, studie, úvahy a anaýzy Rabušic, 2007). Dříve stigmatizující vyšší počet zápisů v profesním životopise se stává normou. Akceerující dynamika vývoje nových technoogií a výrobních procesů de facto znemožňuje, aby jedinec strávi svůj ekonomicky aktivní život na pozici, do které vstoupi s vědomostmi a dovednostmi, které naby v procesu formáního vzděávání (k této diskusi v kontextu profesního vzděávání dospěých viz Novotný, 2008). I když příčiny a důsedky jsou bezpochyby mnohem kompexnější, pro tento text snad uvedené příkady postačí k iustraci toho, jakými způsoby se původně reativně striktně odděené boxy postupně otevírají či přeévají a protínají. Přesto ještě není, jak ukážeme dáe, v případě vzděávání dosaženo ideáního stavu prostupnosti. Vzděávání ceoživotní se stáe setkává s paradoxem, že až příiš často poitiky, hodnoty a chování jednotivců i různých skupin (např. zaměstnavateů) chápou jeho konec nikoiv spou s koncem života, jak by tento název evokova, ae a to v těch epších případech s koncem pracovní kariéry. Empirická východiska Má význam vzděávat seniory? ptají se v tituku zprávy o programech Lékařské univerzity UK v Pzni v rámci Univerzity 3. věku (U3V) Zavázaová a ko. (2007). Pokusíme se v tomto textu nastínit východiska, která by moha vést k pozitivní odpovědi. Pojem senioři přitom budeme chápat v nejširším smysu sova právě s odkazem na kontext pracovního trhu, kde seniorát může začínat již ve 40 či 50 etech. V empirických datech se opíráme o sekundární anaýzu kvantitativních šetření reaizovaných v české popuaci. V prvním šetření Život ve stáří 2002 (Kuchařová, 2002) byy dotazovány osoby starší 60 et (N = 1036), v druhém Nejistoty na trhu práce z roku 2008 (Sirovátka, Winker, Žižavský, 2009) bya dotazována ekonomicky aktivní popuace ve věku et (N = 1203, N50+ = 405). Nejedná se nám přitom o srovnávací anaýzu, spíše jednotivá šetření využíváme k iustraci specifických segmentů probematiky vzděávání a jeho přesahu pro pracovní trh, zcea v souadu s ogikou zpracovávaných šetření, která nebya primárně zaměřena na naše téma. Výběr zpracovávaných otázek je proto účeový a upozorňujeme čtenáře na omezenou možnost komparace a generaizace zde představených výsedků. V empirické části nejdříve stručně zopakujeme některá známá fakta o vzděávání seniorů, jako jsou nízké míry participace a některé z nejvýznamnějších bariér. Dáe se zaměříme především na efekt participace na vzděávání na pozici na pracovním trhu. Hovoříme-i o seniorech, vycházíme z hypotézy, že v určitých segmentech pracovního trhu se seniorem stává osoba ve Tabuka č. 1: Absoutorium kursu na zvýšení kvaifikace po dosažení věku 50 et - typ vzděávání (v %) Cekem Pohaví Vzděání Muži Ženy ZŠ SŠ bez M SŠ s M VŠ Krátkodobý kurs (zaškoení) Rekvaifikační kurs Jiný typ kursu na zvýšení kvaifikace Zdroj: Život ve stáří 2002, vastní výpočty. svých zhruba padesáti etech, v jiných ve věku obvykém pro odchod do starobního důchodu a v daších ještě později. Tato variabiita nerefektuje pouze heterogenitu seniorské popuace, ae také heterogenitu požadavků, které jsou kadeny na pracovníka v různých odvětvích a pracovních pozicích. Můžeme proto rozišovat vzděávání seniorů v produktivním věku, které se zaměřuje bu to specificky na udržení či rozvoj a rozšíření pracovní kapacity, případně na rekvaifikaci, taktéž ve smysu přípravy na tzv. druhou kariéru. Druhou specifickou obastí je naopak vzděávání ve věku postproduktivním, které má de Livečky (1982: 297) především funkce preventivní, anticipační, rehabiitační a posiovací. V tomto případě je vzděávání chápáno jako určitá forma rekreace a zábavy, v epším případě jako součást aktivního stárnutí v jeho měkké definici. Jeho (možný) přínos pro pracovní trh, respektive využitenost (výtěžnost) těchto forem vzděávání pro pracovní trh nebývá rozpoznána. Přesto chceme argumentovat, že kromě funkce individuání, respektive sociáně-psychoogické, mají tyto formy vzděávání i řadu sociáních a ekonomických efektů, jejichž význam v popuačně stárnoucích spoečnostech pravděpodobně poroste. Obecně se má za to, že vzděávání napříkad formou akademií třetího věku, kubů aktivního stáří či univerzit třetího věku přispívá k mobiizaci inteektuáních a kognitivních funkcí, posiování sociáních kontaktů a dovedností, k rozšiřování obecné životní spokojenosti, tedy kompexně k posiování duševního i fyzického zdraví (Viar et a, 2010). I když pravděpodobně není možné spoehivě vyčísit finanční úsporu na nákadech na sociání a zdravotní sužby, jejichž potřebu může postproduktivní vzděávání oddáit, jejich přínos se zdá být zřejmý. Kursy zaměřované na duševní hygienu či správnou výživu mohou mít zásadní viv na zdravý životní sty jedince, který v tomto případě může být posiován i určitým sociáně-koektivním takem spoužáků (Petřková, 1998 in Horehe, 2006). Kompetence, které ze v kursech přímo či nepřímo získat, mohou pozitivně ovivnit napříkad spotřebiteské chování, což je obast vzděávání pro stárnutí, které se v posední době věnuje zvýšená pozornost (Oder persons..., 2009; Consumers..., 2010). A tak jakkoiv nepřímé, seektivní, omezené co do kapacity i témat, a svým způsobem eitářské (neb pro specifickou skupinu seniorů dostupné) vzděávání v postproduktivním věku v současném systému je, jeho přínosy pro trh zboží, sužeb i práce by si zasoužiy širší pozornost. Tento argument směřujeme především k tomu, že pokud adoptujeme toto nové paradigma, hranice mezi produktivním a postproduktivním ztrácí na své ostrosti. V násedujícím oddíe se proto zaměříme na vybrané efekty participace na daším vzděávání, přičemž svůj argument nejdříve iustrujeme na souboru Život ve stáří 2002 (ZS02), ve kterém se mísí ekonomicky aktivní popuace se starobními důchodci, a násedně pak na souboru ekonomicky aktivních starších zaměstnanců ve věku et dotazovaných ve výzkumu Nejistoty na trhu práce 2008 (NTP08). Senioři ve vzděávání V šetření ZS02 byi senioři mimo jiné dotazováni, zda se po dosažení věku 50 et účastnii nějakého kursu na zvýšení kvaifikace. Více než 30 % dotázaných absovovao aespoň krátkodobý kurs, ae jak ukazuje tabuka č. 1., jsou zde významné rozdíy mezi jednotivými sociáně demografickými kategoriemi. Zejména patrná je vyšší míra participace mužů oproti ženám. I když jsou nejčastěji uváděným typem zvyšování kvaifikace ve vyšším věku krátkodobé kursy a je zde jasná závisost na vzděání dotazovaného, nejsou odskoky ve vyšších vzděanostních kategoriích tak významné. Mějme přitom na paměti, že dotazovaná generace má v průměru nižší formání vzděání než generace madší. Jako výrazný důvod pro nezvyšování kvaifikace dotázaní senioři uvedi variantu protože jsem to nepotřebova (a). Zvoio ji dokonce 83 % dotázaných. Druhý nejčastější důvod, který uvedo již jen 10 % dotázaných, by prostý nedostatek zájmu. V zásadě jako marginání se objevovay daší důvody jako nemě(a) možnost, ačkoiv jsem chtě(a) a nabízená možnost bya pro mě nedostupná (vždy 3 % dotázaných). Mezi těmito důvody de facto nejsou rozdíy pode pohaví, i když muži mají o něco častější vobu variant nepotřebova jsem to a ženy naopak byo mi to nedostupné. Jedná se však o zanedbatené rozdíy dvou procentních bodů. Ani pode vzděání respondenta není možné vysedovat žádnou přesvědčivou strukturu. Lidé s vyšším vzděáním mají FÓRUM sociání poitiky 3/

18 Stati, studie, úvahy a anaýzy Tabuka č. 2: Ekonomická aktivita v paceném zaměstnání po dosažení důchodového věku v závisosti na zájmu o daší vzděávání (v %) Pracuje Nepracuje Cekem Již se vzděávám nebo jsem se nedávno vzděáva(a) Ano, rád(a) bych se dá vzděáva(a) Ne, nemám zájem Zdroj: Život ve stáří 2002, vastní výpočty. Tabuka č. 3: (De)motivace k dašímu vzděávání na zákadě zkušenosti s diskriminací na pracovním trhu - podskupina respondentů s vyšším formáním vzděáním (v %) Zaži(a) diskriminaci na zákadě kvaifikace věku Již se vzděávám nebo jsem se nedávno vzděáva(a) 8 23 Ano, rád(a) bych se dá vzděáva(a) 7 30 Ne, nemám zájem Zdroj: Život ve stáří 2002, vastní výpočty. Tabuka č. 4: Účast na rekvaifikaci v posedních 5 etech de věku respondenta (%) Cekem Míra informovanosti o rekvaifikačních programech nejsem informován/a jsem máo informován/a jsem dostatečně informován/a Účast na rekvaifikacích ne nyní se účastním dříve jsem se účastni/a Míra zájmu o rekvaifikace nemám zájem mám jen maý zájem mám rozhodně zájem Zdroj: Nejistoty na trhu práce 2008, vastní výpočty. kvaifikace, podstatně častěji referuje o zkušenosti diskriminace na zákadě věku (37 % těch, co absovovai zaškoení, vs. 22 % těch, co je neabsovovai). I při vědomí inherentního omezení v datech pracujících s reativně maými počty dotázaných můžeme konstatovat, že v případě absoventů rekvaifikací, tedy náročnějšího vzděávání než pouhého zaškoení, jsou dvakrát až třikrát méně časté zážitky obou sedovaných forem diskriminace, tedy jak na zákadě kvaifikace, tak na zákadě věku. V neposední řadě z těchto anaýz můžeme vysedovat, že naopak zážitek věkové a kvaifikační diskriminace výrazně snižuje motivaci k dašímu vzděávání (tabuka č. 3). Předchozí data nám dokumentovaa význam vzděávání pro ekonomickou aktivitu v důchodovém věku. Iustrovai jsme, že věk a nárok na důchodovou dávku by nemě být omezujícím faktorem při úvahách o daším/profesním vzděávání, nebo toto má své pozitivní efekty nejen pro ekonomiku, ae i pro individuání kvaitu života. Zároveň jsme doši k závěru, že z participace na vzděávání do jisté míry více těží idé s vyšším formáním vzděáním, ae i tato skupina je vnitřně diferencovaná a samotné formání vzděání není zárukou aktivního stárnutí ve zde užitém smysu. Nyní se zaměříme na podobné souvisosti v madších věkových kategoriích a ekonomicky aktivní popuaci. Starší pracovníci v (profesním) vzděávání sice nepatrně větší tendenci voit variantu nepotřebova(a) jsem to, zatímco varianta nebyo to pro mne dostupné je mírně častější v nižších vzděanostních skupinách. To ovšem spíše naznačuje významné genderové rozdíy mezi stupni vzděání v této generaci v souboru ZS02 má třikrát více žen než mužů vzděání pouze zákadní a naopak téměř třikrát více mužů než žen má vysokoškoský dipom. Podstatnou otázkou je, nakoik (daší) vzděávání souvisí se zapojením na pracovním trhu. Tabuka č. 2 ukazuje, že idé, kteří na vzděávání participují, mají tendenci být ekonomicky aktivní na pracovním trhu i po dosažení důchodového věku. To je přitom kvintesence ideje aktivního stárnutí (European, 2004). Nutno ovšem podotknout, že tato souvisost sině funguje pouze u respondentů se středoškoským vzděáním a vyšším. U osob se zákadním vzděáním a středoškoským bez maturity se tato jasná souvisost mezi daším vzděáváním a angažovaností na pracovním trhu vytrácí. Abychom viv vzděání aespoň částečně eiminovai, vypočítai jsme někoik jednoduchých anaýz pouze v podskupině osob s vyšším vzděáním, tj. u seniorů se středním vzděáním s maturitou a se vzděáním vysokoškoským. Tato podskupina tvoří 37 % ceého souboru dotazovaného v šetření ZS02 a ze u ní pozitivní efekty kontinuáního vzděávání vemi dobře identifikovat již i na úrovni absoutoria krátkodobých kursů. Ti, kteří nějaké absovovai, menším podíem zažii zkušenost nezaměstnanosti, byi častěji na vedoucích pozicích, měi méně často zkušenost s diskriminací pro nedostatek kvaifikace a dokonce byi obecně spokojenější se svým životem. Kromě dašího je možné vysedovat i určité vzorce v souvisosti s participací na daším vzděávání a hodnocení odchodu do důchodu, kteréžto samo o sobě může pode preferenční teorie (Vidovićová, 2008a) poukazovat na sinější tendenci k zapojení na pracovním trhu ve vyšším věku. Jinými sovy, v podskupině respondentů s vyšším vzděáním hovoří o svém odchodu do důchodu jako o vynuceném ze strany zaměstnavatee o něco častěji právě ti, kteří se účastnii dašího vzděávání. Naopak idé, kteří na daším vzděávání neparticipovai, do důchodu odcházei rádi, anebo je přinutiy okonosti typu zhoršené zdraví nebo nutnost péče o rodinu. Toto rozděení potvrzuje i zjištění, že i když se vzděávající se podskupina méně často setkaa s diskriminací na zákadě V násedujícím oddíe prezentujeme sekundární anaýzu šetření Nejistoty na trhu práce 2008 se zaměřením na subpopuaci starší 50 et. Podobně jako výše se i zde zaměříme na účast na daším profesním vzděávání, konkrétně na rekvaifikacích a kursech pracovní přípravy a na efekty této účasti na postavení na pracovním trhu. Výsedky přehedové tabuky č. 4 shrnují, že starší pracovníci jsou nadreprezentováni v kategoriích nedostatečně informovaných, na rekvaifikacích se nepodíejících a ve skupině idí s aktuáně žádným zájmem o toto opatření aktivní poitiky zaměstnanosti (APZ). Z cekového počtu dotázaných seniorských pracovníků se rekvaifikací a kursů pracovní přípravy účastní jen 10 %. Co do konkrétních forem absovovaného vzděávání se jednao především o rekvaifikace organizované úřadem práce (tabuka č. 5.), což odráží nastavení APZ, ve kterých jsou pracovníci starší 50 et definováni jako skupina vyžadující zváštní pozornost. Tabuka č. 5 naráží také na zajímavé věkové rozdíy v poskytování kursů/rekvaifikací zaměstnavateem, které jsou dvakrát až třikrát častější ve střední věkové skupině 35- až 49etých než v obou kraj- 16 FÓRUM sociání poitiky 3/2011

19 Stati, studie, úvahy a anaýzy ních věkových skupinách. Potvrzuje se tak obava mnohých, že zaměstnavateé stáe ještě chápou věk jako výraznou diskriminační charakteristiku a obast vzděávání je jednou z významných obastí projevů ageismu na pracovním trhu (Gover, Branine, 2001; Vidovićová, 2008). Jak v podobném kontextu uvádí Hora a Žižavský (2009), je patrný výrazný rozpor mezi reativně pozitivním hodnocením rekvaifikací pro naučení se novým dovednostem a zepšení vyhídek na zaměstnání a podstatně menší mírou přesvědčení, že rekvaifikace také vede k získání nového zaměstnání (tabuka č. 6). Přitom ae, jak pokračují autoři, jeikož jsou APZ obvyke směřovány vůči zaměstnancům (příp. žadateům o zaměstnání) s výraznějšími probémy v pracovním upatnění, je i v případě seniorů téměř čtvrtina dotázaných, kterým program pomoh, dobrým výsedkem. Znovu přitom vidíme, že u respondentů s vyšším vzděáním je pozitivní efekt vnímán téměř ceou poovinou z nich. Ve starším šetření Trh práce 2001 byo ukázáno, že ve skupině do 34 et 76 % dotázaných věří, že by v případě ztráty zaměstnání opět našo nové zaměstnání ve stejném oboru. U respondentů ve věku et je o tom přesvědčeno pouze 45 %. Přesto by od úřadu práce očekávaa pomoc při rozvoji vastních schopností, jako jsou právě napříkad rekvaifikace, pouhá neceá 4 % z této věkové skupiny. Největší podí (40 %) neočekává nic, 20 % čeká finanční podporu, 16 % přiděení zaměstnání a 11 % pomoc při orientaci na trhu práce. Zbývajících 9 % dotázaných prostě neví, jakou podporu by od úřadu práce moho očekávat. V těchto postojích se od nejmadší dotazované skupiny iší. Ta totiž očekává podporu rozvoje schopností v téměř 7 % a i cekově se na úřad práce spoéhá siněji, protože varianty nic a nevím tvoří jen 22 %, tedy méně než poovinu podíu zaznamenaného v seniorské popuaci. Závěry a diskuse Zhruba třetinový podí popuace 60+, který uvádí participaci na nějaké formě dašího vzděávání v souvisosti s participací na pracovním trhu, je pozitivní přísib. Můžeme totiž předpokádat, že madší senioři 50+ ještě nemají svoji vzděávací kariéru uzavřenou, jak může naznačovat i rozdí mezi podíy seniorů a starších zaměstnanců, kteří uvádí, že se dašího vzděávání účastní, resp. účastnii. Hypotéze o neuzavřenosti vzděávacího cyku v madších kohortách nahrává i rostoucí tak na opož ování odchodů do důchodu a navazující produžování ekonomické aktivity. Ta přitom, vzhedem k možným fyzickým, resp. zdravotním omezením, může (nebo musí) být reaizována v odišných pozicích či dokonce oborech než kariéra dosavadní, a pak zde hraje ne/existence Tabuka č. 5: Formy rekvaifikace a dašího vzděávání - aktuání (či v posedních 5 etech) absovované kursy respondentů de jejich věku (v %) Cekem Rekvaifikace organizovaná úřadem práce Kurs (rekvaifikace) zajiš ovaný zaměstnavateem Kurs k získání odborného certifikátu či výučního istu Prezenční či kombinované studium učebního oboru Prezenční či kombinované studium střední škoy Prezenční či kombinované studium vysoké škoy Zdroj: Nejistoty na trhu práce 2008, vastní výpočty. Tabuka č. 6: Efekty účasti na rekvaifikacích de úrovně vzděání zaměstnanců starších 50 et Zákadní SŠ s mat. Cekem a SŠ bez mat. a VŠ Nakoik Vám pomoha rekvaifikace Rozhodně/spíše ne k získání zaměstnání? Rozhodně/spíše ano Nakoik Vám pomoha rekvaifikace Rozhodně/spíše ne něco se naučit a/nebo zepšit vyhídky na zaměstnání? Rozhodně/spíše ano Zdroj: Nejistoty na trhu práce 2008, vastní výpočty. Pouze zaměstnanci et. kontinuáního i nárazového vzděávání kíčovou úohu. Jedním z nejvýznamnějších rysů, na který jsme v našich anaýzách narážei, je tzv. Matoušův efekt (pode bibického verše z Matoušova evangeia 13,12: Kdo má, tomu bude přidáno a bude mít ještě víc, ae kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. ). V rámci ekonomických teorií by tento princip formuován jako teorie kumuace výhod a nevýhod (CAD cumuative advantage/disadvantage) (Dannefer, 2003; Ferraro, Shipee, 2009), již konkrétněji v kontextu vzděávání jako akumuační hypotéza (Tujinman, 1991). Prezentovaná data do značné míry tyto teorie potvrzují, nebo daší vzděávání často jen dopňuje reativně vyšší dříve získané vzděání. Ukázai jsme, že fungování profesního vzděávání obecně, podobně jako inherentní seektivita kursů typu U3V, svým způsobem definuje (předurčuje), že se daší vzděávací podpory dostává idem již vzděaným a motivovaným. Neze ovšem opomenout, že to jsou často právě ti idé, kteří jsou ve spoečnosti i na trhu práce násedně výrazněji zapojeni, a že tato investice má, budeme-i uvažovat ve striktně ekonomických termínech, reativně větší šanci na zúročení a na návrat spoečnosti. Je otázkou, zda si můžeme připustit drobnou útěchu, která by snad moha pynout z faktu, že postavení seniorů v systémech vzděávání vykazuje v různých kuturách podobnou strukturu tj. že existuje určitá shoda v tom, které skupiny jsou ze vzděávání vyoučeny, které jsou podreprezentovány, a které naopak nejvýznamněji benefitují. Napříkad Daveyová (2002) proveda kvantitativní studii mezi studenty Victoria University (Nový Zéand) staršími 40 et. Kromě očekávatených výsedků co do sociodemografických charakteristik, tedy že se v průměru častěji jednao o ženy, osoby s vyšším vzděáním a příjmem, než by odpovídao průměru obecné popuace ve stejném věku, autorka také zjistia, že existuje siná preference motivů pro daší vzděávání vázaných na zaměstnání. Více než poovina dotázaných v této studii jako havní motiv návratu na studia po čtyřicátém roce věku uveda přání získat nové znaosti nebo kvaifikaci, aby se zepši jejich pracovní výkon a vyhídky. Daších neceých deset procent uvedo, že měi obavy z nadbytečnosti nebo změny v práci. Reativně menší podí pak tvořiy motivy vázané na osobní rozvoj a sebenapnění. Tomu odpovída i výběr studia a kursů, které byy nejčastěji zaměřeny na zvyšování kvaifikace, napříkad v oboru vzděávání, zdravotnictví, managementu a ekonomiky. Autorka ovšem upozorňuje, že mezi studenty staršími 60 et se individuaizované motivy objevovay častěji, včetně napříkad varianty jako být za vzor dětem a vnoučatům či děat něco jiného. Také kursy byy spíše věnované umění, angické iteratuře apod. Přesto i v této věkové skupině byy pracovní motivy jako nejdůežitější označeny 42 procenty dotázaných starších studentů. Zajímavé výsedky přinesa tato novozéandská studie v otázkách, jaké byy havní startovací momenty pro zahájení studia. Ty se totiž ukázay být sině genderově podmíněny. Nejčastějším, i když výrazně ženským, rozhodujícím momentem byo snížení zátěže péče o děti. Pro muže byy na prvním místě znovu faktory vázané na pracovní trh tedy ztráta zaměstnání nebo změny na pracovním místě. Je zajímavé, že povinné vzděávání a výcviky (training) a obava ze ztráty zaměstnání pro nadbytečnost byy FÓRUM sociání poitiky 3/

20 Stati, studie, úvahy a anaýzy reativně nejméně voenými faktory pro obě pohaví. Při zkoumání subjektivních bariér pro vysokoškoské studium narazia Deveyová spíše na věkové než na genderové rozdíy. V průměru byi starší studenti (tj. 60 +) více spokojeni než čtyřicátníci a padesátníci, což se také projevovao v menším podíu uváděných překážek a obtíží při studiu. Tyto rozdíy přirozeně mohou vypývat jak ze specifik studia, tak životní fáze starších studentů. Mezi absoutně nejčastěji jmenované bariéry studia patři čas, jehož nedostatek poci ovao téměř 75 % souboru starších novozéandských studentů. Ostatní bariéry, které byy zmiňovány méně často (cca 20 % dotázaných), zahrnovay finanční nákady; osobní faktory - sebedůvěra, motivace, dovednosti; institucionání faktory, jako jsou výuka, administrativa, kursy, hodnocení; a probémy se zdravím nedostatek energie, disabiita. Pouze minoritně pak byy uváděny překážky spočívající v nedostatku podpory nebo zdrojů, v dopravě či parkování nebo v rodinných probémech. Přestože se jedná o do jisté míry specifickou studii co do kuturního prostředí i do vybraného vzorku, poukazuje na řadu obecných principů, které se při vzděávání dospěých projevují a které je nutné brát v potaz, chceme-i vytvořit podmínky pro větší angažovanost starších dospěých ve vzděávání, a to jak v rámci (dašího) fungování na pracovním trhu, tak mimo něj. Literatura: Consumers and Active Ageing. [onine]. European Commission. Pubic Heath [Cit ]. Dostupné z ev_ _report3_en.pdf. Czesaná, V. et a. Vzděávání starších osob jako rozhodující předpokad jejich zaměstnatenosti. Podkadová studie v rámci projektu 1J 020/04-DP2 Spoečnost vědění nároky na kvaifikaci idských zdrojů a na daší vzděávání. Praha: Národní vzděávací fond, Dannefer, D. Cumuative advantage/disadvantage and the ife course: Cross-fertiizing age and socia science theory. Journa of Gerontoogy, 2003, 58b, s. S327-S337. doi: /geronb/58.6.S327 Davey, J. Active Ageing and education in mid and ater ife. Ageing and Society, 2002, 22, s European Commission. Increasing the Empoyment of Oder Workers and Deaying the Exit from the Labour Market. Brusses: COM, fina. European Commission. Adut earning: it is never too ate to earn. Brusses: COM, fina, European Commission. Action Pan on Adut earning. It is aways good time to earn. Brusses: COM, fina, Ferraro, K. F. Shippee, T. Aging and Cumuative Inequaity: How Does Inequaity Get Under the Skin? The Gerontoogist, 2009, 9, s Gover, I. - Branine, M. Introduction: the chaenges of onger and heathier ives. In Gover, I. - Branine, M. (Eds.) Ageism in Work and Empoyment. Adershot: Ashgate, Guiemard, A. - van Gunsteren, H. Pathways and their prospects: A comparative interpretation of the meaning of eary exit. In: Khoi, M. et a. (eds). Time for retirement. Cambridge: Cambridge UP, Hora, O. - Žižavský, M. Na okraji trhu práce: vnímání vastního postavení na trhu práce nezaměstnanými a marginaizovanými pracovníky. In Sirovátka, T. - Wonker, J. - Žižavský, M. (Eds.) Nejistoty na trhu práce. Brno: František Šaé-Abert, ISBN Horehe, P. Edukativní dimenze gerontopedagogiky. Bakaářská práce. Masarykova univerzita. Pedagogická fakuta Vedoucí práce: Mühpachr, P. Kuchařová, V. Život ve stáří. Zpráva o výsedcích empirického šetření. Praha: SOCIOKLUB, VÚPSV, Livečka, E. Výchova ke stáří. In Wof, J. a ko. Umění žít a stárnout. Praha: Svoboda, Mayhew, K. - Eiott, M. - Rijkers, B. Upskiing Oder Workers. Ageing Horizons, 2008, 8, s Novotný, P. Profesní vzděávání dospěých. In Rabušicová, M. - Rabušic, L. (Eds.) Učíme se po ceý život? O vzděávání dospěých v České repubice. Brno: Masarykova univerzita, ISBN: Oancea, A. The Promise of Lifeong Learning. Ageing Horizons, 2008, 8, s Oder persons as consumers. [onine]. UNECE Poicy Brief on Ageing. No. 3. November [Cit ]. Dostupné z:http: // _docs/age/2009/poicy_briefs/3-poicybrief_oderpersons_eng.pdf. Petřková, A. Senioři jako účastníci vzděávacích aktivit. In Čověk a spoečnost na přeomu tisícietí. Sborník příspěvků z mezinárodní konference. Oomouc: Univerzita Paackého, Rabušic, L. Někoik poznámek k české rodinné poitice. Demografie: Revue pro výzkum popuačního vývoje, 2007, 49, s ISSN Rabušic, L. Senioři a jejich vzděávání. In Rabušicová, M. - Rabušic, L. (Eds.) Učíme se po ceý život? O vzděávání dospěých v České repubice. Brno: Masarykova univerzita, ISBN: Riey, J. - Riey White, M. Age integration and the Lives of Oder Peope. The Gerontoogist, 1994, 34, s Sowey, M. Age is just a Number? Rethinking Leatning over the Lifecourse. Ageing Horizons, 2008, 8, s Tuijnman, A. Lifeong education: a test of the accumuation hyphothesis. Internationa Journa of Lifeong Education, 1991, 18, s Vidovićová, L. Stárnutí, věk a diskriminace: nové souvisosti. Brno: Masarykova univerzita, Vidovićová, L. Institut starobního důchodu jako (de-) motivační faktor na trhu práce. In Winker J. et a. Nová sociání rizika na českém trhu práce. Probémy a poitická agenda. Brno: Barrister & Principa, MU, 2008a. ISBN Viar, F. et a. Reasons for Oder Adut Participation in University Programs in Spain. Educationa Gerontoogy, 2010, 36, 3, s Dostupné z Zavázaová, H. Má význam vzděávat seniory? Česká gerontoogická revue, 2007, 5(1), s Poděkování: Práce na tomto čánku bya podpořena grantem ASORA [ Aktivní stárnutí, rodina a mezigenerační soidarita (registrační číso 2D06004) Národního programu výzkumu II, podpořeného MŠMT ČR] a výzkumným záměrem IVRIS (MSM ). Autorka působí ve Výzkumném ústavu práce a sociáních věcí, v. v. i. Sociání dopady krize ve světe fiskáně konsoidačních opatření V únoru bya zveřejněna zpráva Socia impact of the crisis and deveopments in the ight of fisca consoidation measures. Její autoři Hugh Frazer a Eric Marier z EU Network of independent experts on socia incusion sumarizovai havní zjištění z anaýzy zpráv nezávisých expertů za jednotivé země EU-27 z podzimu 2010 a navrhi řadu opatření pro násedující období. I když dosud chybí systematická data o dopadech finanční a ekonomické krize v obasti chudoby a sociáního vyoučení, ze z dostupných údajů a zvýšené poptávky po sociáních sužbách soudit, že se situace oproti předchozímu roku dáe zhoršia. Důsedky krize totiž na idi dopadají se zpožděním a v řadě zemí již přistoupii k poitice fiskání konsoidace a úsporných baíčků, snižují sociání výdaje a zvyšují daně, zejména nepřímé, což disproporčně dopadá na nejchudší a nejvíce zranitené. Nejhorší jsou dopady v zemích s nejvyšším propadem HDP a s nejvyšší mírou nezaměstnanosti. Veký význam má rozsah pokrytí obyvatestva systémy sociání ochrany a jejich štědrost. Existují rovněž okání rozdíy dané zejména kumuací různých faktorů deprivace. Krizí byy postiženi zejména madí idé do 25 et, osoby s nízkou úrovní vzděání a kvaifikace, domácnosti s dětmi, madí idé bez rodinného zázemí, imigranti, etnické minority, osoby s pracovním poměrem na dobu určitou a pracující za nízké mzdy. Pro nízkopříjmové rodiny se životní nákady zvýšiy rycheji než pro domácnosti s vyššími příjmy, což vede k nárůstu pocitu nejistoty, bezmocnosti, beznaděje a strachu mezi chudými a marginaizovanými a může vyvoávat sociání tenze, nárůst extrémismu, rasismu a sektářství a pokes víry v to, že vády dokážou situaci čeit. Úsporná opatření v někoika příštích etech pravděpodobně hůře postihnou nejvíce marginaizované a prohoubí douhodobou nezaměstnanost. Většinou jdou na úkor zdravotnictví, vzděávání a sociání ochrany. Protože trh práce reaguje na obnovený ekonomický růst se zpožděním, dopadne omezování podpůrných opatření a krácení prostředků na dávky a sužby nejvíce na ty s nejnižšími příjmy a závisé na dávkách. Při hodnocení pravděpodobných dopadů úsporných baíčků je důežité, jak výrazné škrty budou, nakoik jsou v rovnováze výdajové škrty a zvýšení daní, jak bude přizpůsobování rozoženo v čase, jak budou škrty postiženy různé skupiny popuace a zda jsou některé obasti škrtům vystaveny méně. V závěrečné poznámce autoři varují před rizikem příiš razantního omezování rozpočtových deficitů. Pokud převáží důraz na ekonomické aspekty a budou osabeny havní piíře sociáního státu, dáe se rozšíří nerovnost, chudoba a sociání vyoučení a bude narůstat rozděení spoečnosti, rasismus a sektářství. Ceý text ze naézt na: Zpracovaa: H. Lisá 18 FÓRUM sociání poitiky 3/2011