SPECIFIKA FINANCOVÁNÍ VĚDY A VÝZKUMU Z PROSTŘEDKŮ EVROPSKÉ UNIE

Transkript

1 SPECIFIKA FINANCOVÁNÍ VĚDY A VÝZKUMU Z PROSTŘEDKŮ EVROPSKÉ UNIE Ivana Valentová Moravská vysoká škola Olomouc, o. p. s. Olomouc 2010

2 Projekt Aplikovatelný systém dalšího vzdělávání ve VaV (dále jen APSYS) OP VK č. CZ.1.07/2.3.00/ je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Text neprošel jazykovou úpravou. Moravská vysoká škola Olomouc, o. p. s. Autor: Recenzovali: Ing. Ivana VALENTOVÁ prof. Ing. Jan ŠIROKÝ, CSc. prof. Dr. Zdeněk SOUČEK, DrSc. Ing. Kamila ŠTĚPÁNOVÁ Olomouc 2010 ISBN

3 Obsah Úvod Vznik a vývoj novodobé evropské integrace... 6 Cíl Historie a příčiny vzniku Evropských Společenství Právní systém EU Orgány EU Vývoj politiky podpory vědy a výzkumu Shrnutí kapitoly Literatura ke kapitole Rozpočet Evropské unie Cíl Vymezení rozpočtu EU Příjmy rozpočtu EU Výdaje rozpočtu EU Shrnutí kapitoly Literatura ke kapitole Politiky EU s důrazem na politiku vědy a výzkumu Cíl Společné politiky Sdílené politiky Doplňující politiky Charakteristika politiky vědy a výzkumu Shrnutí kapitoly Literatura ke kapitole Základní programy a iniciativy pro vědu a výzkum Cíl Rámcové programy Společenství Sedmý rámcový program Instituce EU odpovědné za vědu a výzkum Shrnutí kapitoly Literatura ke kapitole... 60

4 Literatura Seznam zkratek Seznam obrázků Seznam tabulek... 68

5 Úvod Váţení čtenáři, drţíte v rukou studijní text, v jehoţ názvu najdete dnes tolik aktuální téma vědy a výzkumu v Evropě. Význam výzkumné politiky v Unii zdůrazňuje Lisabonská smlouva, která vstoupila v platnost a zařadila vědu a výzkum mezi hlavní politiky pro udrţení a zajištění konkurenceschopnosti Unie. Studijní text je členěn do čtyř kapitol. První kapitola je věnována základním mezníkům integrace Evropy od 50. let 20. století po Lisabonskou smlouvu, včetně definování role výzkumu a technologického rozvoje pro EU v průběhu jejího formování. Ve druhé kapitole je popisován rozpočet EU a jeho současná příjmová a výdajová struktura. Výdaje rozpočtu EU jsou seskupeny do aktuálních okruhů plynoucích z politik EU, mezi něţ patří také výzkumná politika. Ta je financována prostřednictvím tzv. sedmého rámcového programu (7.RP). Vymezení politik EU, jejich členění dle míry přenesení pravomocí na nadnárodní úroveň a přiblíţení podstaty vybraných politik s důrazem na výzkumnou politiku obsahuje kapitola třetí. Čtvrtá kapitola je věnována rámcovým programům EU, podrobněji se pak text věnuje právě probíhajícímu 7. RP, který je stanoven pro období Představeny jsou zde také orgány a instituce Unie, které se prováděním jednotlivých zvláštních programů zabývají a jsou za ně odpovědny. Součástí kapitoly je také popis zapojení ČR do rámcových programů a Česká styčná kancelář pro vědu a výzkum CZELO

6 1 Vznik a vývoj novodobé evropské integrace CÍL Cílem první kapitoly je seznámit čtenáře s důleţitými mezníky novodobé integrace Evropy, s příčinami vzniku Evropských společenství, se základními principy jejich fungování i následnou transformací do současné podoby Unie (EU). Cílem kapitoly je dále podat přehled o významu vědy a výzkumu pro EU na pozadí jejího formování. Po prostudování kapitoly budete umět: porozumět procesu integrace Evropy, stanovit důvody a formy evropské integrace, určit důleţité mezníky v procesu integrace EU, vyjmenovat a stručně charakterizovat důleţité dokumenty EU, definovat cíle ES, EU, porozumět základním principům fungování Unie, vyjmenovat členské státy Unie, vyjmenovat orgány Unie a definovat jejich funkce, popsat vývoj vědy a výzkumu pro EU. KLÍČOVÁ SLOVA Amsterodamská smlouva, Evropské hospodářské společenství (EHS), Evropská společenství (ES), Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom), Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO), Evropská spolupráce v oblasti vědy a technologického výzkumu (COST), Evropská unie, Unie (EU), Jednotný evropský akt (JEA), Lisabonská smlouva, Lisabonská strategie, Maastrichtská smlouva, přístupové smlouvy, Římské smlouvy, Schumanova deklarace, slučovací smlouva, Smlouva o Evropské unii, Smlouva o fungování Evropské unie, Bílá kniha. Evropská Unie (dále jen Unie 1 ) je politické a ekonomické společenství samostatných demokratických států Evropy, jeţ se ke dni sestává z 27 členských států s přibliţně 500 miliony 2 obyvatel. Unie je zaloţena na Smlouvě o Evropské unii (SEU) a Smlouvě o fungování Evropské unie (SFEU). Cílem Unie je 1 Lisabonská smlouva pouţívá pojem Unie, ve veřejnosti (i odborné) je zaţitější název Evropská unie. 2 Celkový počet obyvatel Unie by měl dle odhadu v roce 2010 poprvé překročit hranici 500 mil &language=en

7 podporovat mír, své hodnoty a blahobyt svých obyvatel. 3 Členskými státy Unie jsou: Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemí, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko a Velká Británie. Členské státy Unie 1.1 Historie a příčiny vzniku Evropských Společenství Myšlenka sjednocení Evropy především z důvodu eliminace válečných konfliktů sahá hluboko do historie. Novodobý evropský integrační proces byl započat v padesátých letech 20. století jako mírová integrace Evropy a obnova poválečného Německa. V roce 1950 předloţil ministr Francie Robert Schuman návrh (Schumanova deklarace) na vytvoření Vysokého úřadu, kterému bude podřízena francouzská a německá výroba uhlí a oceli. Jedná se o strategické komodity ocel je nezbytná pro výrobu zbraní a uhlí tvoří hlavní energetickou surovinou pro výrobu oceli. Tento návrh byl otevřen i ostatním evropským zemím. Paříţskou smlouvou v roce 1951 bylo evropskou šestkou (Francie, Německo, Belgie, Nizozemsko, Lucembursko a Itálie) vytvořeno 4 Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO). Smlouvou byly také ustanoveny čtyři základní orgány společenství Vysoký úřad, Shromáţdění, Rada ministrů a Soudní dvůr. Do čela Vysokého úřadu byl jmenován Jean Monnet, skutečný autor Schumannovy deklarace. Vysoký úřad se sestával ze zástupců evropské šestky (částečně podléhal kontrole jednotlivých vlád) a určoval cenu, obchod a produkci v oblasti uhlí a oceli. Smlouvy o Evropském hospodářském společenství (EHS) a Evropském společenství pro atomovou energii (Euratom) vznikly v březnu roku 1957 podepsáním tzv. Římských smluv 5. Podnětem byla snaha o rozšíření spolupráce zemí evropské šestky. Země Belgie, Nizozemsko a Lucembursko předloţily návrhy další integrace. Na konferenci v Mesině v roce 1955 členské státy ESUO tyto návrhy přijaly a dohodly se na vytvoření organizací pro společný trh (EHS) a pro atomovou energii (Euratom). Cílem Evropského hospodářského společenství (EHS) bylo vytvořit společný trh a podporovat harmonický rozvoj hospodářských činností ve Společenství, vyšší stabilitu, vyšší zaměstnanost a rychlejší zvyšování ţivotní Schumanova deklarace ESUO Římské smlouvy EHS 3 Článek 3 Smlouvy o Evropské unii. 4 Smlouva o ESUO je označována jako Paříţská smlouva, výrazně upravena v roce 1997 konsolidovaným zněním, její platnost vypršela v roce Římské smlouvy vstoupily v platnost

8 úrovně. Uţší spolupráce šesti evropských států měla za cíl vytvoření celní unie 6 a společného trhu pro všechny výrobky a sluţby, volný pohyb pracovních sil, integraci kapitálového trhu. Členské státy stanovily oblasti, v nichţ přenesly určitý podíl rozhodovacích pravomocí na nadnárodní úroveň: společná zemědělská politika a politika rybolovu, společná dopravní politika, politika ochrany hospodářské soutěţe (daňová ustanovení, sbliţování právních předpisů pro zajištění fungování společného trhu), hospodářská politika (konjunktura, platební bilance, obchodní politika), daňová ustanovení, sociální politika. Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom) vzniklo s cílem podpory mírového vyuţití jaderné energie a v neposlední řadě s cílem vytvoření jednotného trhu s nukleárními materiály. Země se zavázaly k výměně informací, jeţ měly slouţit jak pro další výzkum a rozvoj, tak pro vzájemnou kontrolu. Základními institucemi byly určeny Komise, Rada, Shromáţdění a Soudní dvůr, poradním orgánem byl ustanoven Vědecko-technický výbor. EURATOM nesplnil očekávání a zdaleka nedosáhl vlivu a významu srovnatelného s ESUO. Šedesátá léta 20. století znamenala pro Společenství období krize. Přesto je duben roku 1965 spjat s důleţitým dokumentem v rámci integrace - Slučovací smlouvou 7. Doposud existující Společenství ESUO, EHS a Euratom z důvodu přehlednosti chodu a zprůhlednění komunikace sloučily své základní instituce a začal pro ně být pouţíván společný název Evropská společenství (ES). Původní tři Společenství byly řízeny kaţdá svoji Radou a Komisí, bylo velmi těţké dosáhnout kooperace mezi těmito orgány. Vzhledem k narůstajícím oblastem spolupráce byly tyto orgány sloučeny do Komise Evropských společenství a do Rady Evropských společenství. Právně však zůstávají jednotlivá Společenství samostatnými celky 8. Sedmdesátá léta a začátek osmdesátých let se vţila do povědomí veřejnosti pod názvem tzv. eurosklerózy, kdy se proces hledání spolupráce členských zemí v nových oblastech téměř zastavil. Významné je však stanovení přímých voleb do Evropského parlamentu a vznik Evropského měnového systému (EMS) v roce 1979, jeţ na počátku zahrnoval šest zemí Společenství. Důvodem vzniku EMS je najít stabilní klíčovou měnu jako náhradu za dolar, vytvořit stabilní prostředí pro evropský obchod bez vlivu kolísaní vzájemných směnných kurzů národních měn. Měnovou jednotkou EMS se stalo ECU 9. EMS připravil podmínky pro vznik měnové EURATOM Evropská společenství Evropský měnový systém 6 Celní unie měla umoţnit volný pohyb zboţí. Vnitřní cla států evropské šestky přestala platit v roce 1968, společný vnější celní tarif pro dovozní clo byl stanoven jako aritmetický průměr cla těchto států před jejich vstupem do EHS. 7 Slučovací smlouva byla podepsána v Bruselu. 8 Toto ustanovení bylo změněno Lisabonskou smlouvou, na jejímţ základě EU nabyla právní subjektivitu, viz dále v textu této kapitoly. 9 Zúčtovací měnová jednotka ECU (European Currency Unit) existovala mimo národní měny zemí EMS, nebyly emitovány ţádné mince a bankovky. Kaţdá národní měna byla vymezena - 8 -

9 unie, tedy nahrazení národních měn členských států EU jednotnou měnou EURO. V tomto období došlo také k výraznému nárůstu počtu členských států, v roce 1973 byla podepsána první Přístupová smlouva (přistoupilo Dánsko, Irsko a Spojené království), v roce 1981 a 1986 pak přistoupily další státy 10. Do období 80. let spadá také Schengenská dohoda o volném překračování vnitřních hranic pro občany smluvních států a o volném pohybu zboţí a sluţeb. Uzavřely ji v roce 1985 státy Belgie, Německo, Francie, Lucembursko a Nizozemí. Dohoda se původně konala mimo vazby ES, dohodu v roce 1991 podepsala Itálie, v roce 1992 Portugalsko, Španělsko a následně další státy. Česká republika se připojila k Schengenské dohodě Významný posun v integraci znamenal Jednotný evropský akt (JEA) 11 z roku 1986, jehoţ cílem bylo odstranit poslední překáţky a vytvořit jednotný vnitřní trh (JVT), a to do roku Tímto krokem měl být splněn cíl EHS o volném pohybu osob, zboţí, sluţeb a kapitálu. Prostřednictvím JEA se zrevidovala a rozšířila oblast spolupráce plynoucí z EHS o: Schengenská dohoda Jednotný evropský akt hospodářskou a měnovou politiku, výzkum a technologický rozvoj, ochranu ţivotního prostředí, hospodářskou a sociální soudrţnost, evropskou spolupráci v oblasti zahraniční politiky. Smlouva o Evropské unii (Maastrichtská smlouva) byla podepsána 12 dne a ukotvila pojem Evropská unie. Jedná se o nejvýznamnější posílení integrace Evropy od Římských smluv. Ve Smlouvě o EU byly jasně stanoveny oblasti pro nadnárodní integrace a oblasti pro mezivládní dohody. Vznikají tak tři základní pilíře EU 13 : Smlouva o EU EU zastřešuje doposud ustanovená Společenství a jejich oblast spolupráce (1. pilíř EU Evropské společenství), tato spolupráce a 1. pilíř zároveň je doplněn o průmyslovou politiku, transevropské sítě, veřejné zdraví, ochranu spotřebitele, všeobecné a odborné vzdělávání a mládeţ, kulturu, rozvojovou spolupráci, společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, spolupráci v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí, která je postavená na koordinaci vízové, přistěhovalecké a azylové politiky a spolupráci soudů, EU navíc spolupráci Společenství rozšiřuje o Společnou zahraniční Pilíře EU vůči ECU příslušným dohodnutým kurzem, jenţ mohl být také dohodou měněn. ECU byla uţívána při transakcích mezi institucemi ES navzájem i mezi členskými zeměmi a institucemi ES. 10 Viz Tabulka JEA nabyl účinnosti Vstoupila v platnost V prosinci roku 2009 vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, která zrušila rozřazení oblastí spolupráce členských zemí EU do tří pilířů

10 a bezpečnostní politiku (2. pilíř EU) a spolupráci v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí (3. pilíř EU). V prvním pilíři je uplatněn nadnárodní přístup vyznačující se většinovým hlasováním, druhý a třetí pilíř charakterizuje mezivládní princip z velké části představován jednomyslným rozhodováním. Smlouva o EU znamenala také průlom v oblasti měnové politiky, členské země (dvanáct zemí) se zavázaly k budování Hospodářské a měnové unie (HMU) ve třech etapách a k vybudování společné evropské měny s platností od , včetně stanovení kritérií konvergence 14. Maastrichtská smlouva upevnila moc Evropského parlamentu nad legislativou EU a stanovila pravidla pro volný obchod, je v ní zakotveno občanství EU, jeţ zahrnuje právo bydlení a stěhování v kterémkoli státě EU 15 a právo volit v evropských a místních volbách jednotlivých států. V neposlední řadě Smlouva o EU vnáší Protokol o sociální politice. HMU Evropská unie je tedy nově zaloţena na dvou základních smlouvách, na Římské smlouvě a Maastrichtské smlouvě. Zde je nutné zmínit existenci dalších smluv, které dvě hlavní smlouvy buď novelizují (JEA, Amsterodamská smlouva, Smlouva z Nice, Lisabonská smlouva) nebo upravují určitou dílčí oblast (Euratom). Dalšími stěţejními dokumenty EU jsou přístupové smlouvy rozšiřující EU o další členské země. Amsterodamská smlouva schválená v červnu 1997 měla za cíl připravit institucionální změny nezbytné pro přistoupení nových států. Obohatila cíle EU o oblasti politiky zaměstnanosti a policejní a soudní spolupráce v trestních věcech nahrazující spolupráci v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí Smlouvy o EU. Amsterodamská smlouva V roce 2000 byla podepsána Smlouva z Nice (úmluva z roku 1999), jejím předmětem byl zejména institucionální rámec před rozšířením EU o dalších dvanáct zemí. Lisabonská smlouva byla podepsána na konci roku 2007 v Lisabonu. Cílem této mezinárodní smlouvy je reformovat instituce EU a zajistit tak její efektivní fungování. Dnem 3. listopadu 2009 byla smlouva ratifikována všemi členskými státy 16 a vstoupila v platnost 1. prosince Zásady Lisabonské smlouvy byly vypracovány během německého předsednictví EU v první polovině roku 2007, definitivně dohodnuty a schváleny na zasedání Evropské rady v Bruselu ve dnech 21. a 22. června Lisabonská smlouva Lisabonská smlouva novelizuje stávající smlouvy, konkrétně mění následující tři dokumenty: Smlouvu o Evropské unii (SEU), 14 Pět kritérií (dvě fiskální, 3 měnová), jejichţ splnění opravňuje členské země pro vstup do EMU. 15 V Římských smlouvách je zakotvenou pouze právo pracovat v členských zemích. 16 ČR byla posledním státem, který tuto smlouvu přijal. Prezident ČR Václav Klaus ji ratifikoval dne

11 Smlouvu o zaloţení Evropského společenství (SES), která je nově nazvána Smlouvou o fungování Evropské unie (SFEU), Smlouvu o zaloţení Evropského společenství pro atomovou energii (Smlouva o Euratomu). Smlouva o Evropské unii a Smlouva o fungování Evropské unie představují smlouvy, na nichţ je Unie zaloţena. Tyto dvě Smlouvy mají stejnou právní sílu a označují se jako Smlouvy. Unie dostává nový právní rámec, ruší se dosavadní struktura tří pilířů a je ustanovena její právní subjektivita, coţ značně posílí vyjednávací pozici Unie v mezinárodních vztazích. Nově je v SEU zakotveno právo členského státu z Unie vystoupit. Lisabonská smlouva výrazně posiluje pravomoci Evropského parlamentu, jehoţ členové jsou voleni ze zástupců občanů Evropy přímou volbou, Unie se tak stává zodpovědnější vůči svým občanům. Evropský parlament společně s Radou nově rozhodují ve více neţ 40 oblastech (např. zemědělství, spravedlnost a vnitřní věci), nesou odpovědnost za celý rozpočet a mohou navrhovat změny Smluv. Evropský parlament na základě Lisabonské smlouvy také volí předsedu Evropské komise, chrání národní parlamenty a dohlíţí na dodrţování charty základních práv a svobod. 1.2 Právní systém EU Lisabonská smlouva svým obsahem nově zavádí právní subjektivitu Unie, která je nástupkyní ES. Právo EU nemá jednotnou povahu. Vedle právních norem jednotlivých států existuje tzv. komunitární právo, tj. právo ES s nadřazeností nad právem národním při jejich kolizi. Sestává se z legislativních norem, jeţ jsou závazné pro jednotlivé členské státy i pro její vnitrostátní subjekty (občany, firmy). Právo EU je širší pojem zahrnující komunitární právo i politiky a spolupráce vymezené ve Smlouvě o EU. Komunitární právo Unie dodrţuje ve všech svých činnostech zásadu rovnosti svých občanů. Občanem Unie je kaţdá osoba, jeţ má státní příslušnost členského státu. Občanství Unie doplňuje občanství členského státu (nenahrazuje je). 17 Fungování Unie je zaloţeno na zastupitelské demokracii, občané jsou na úrovni Unie přímo zastoupeni v Evropském parlamentu. Členské státy jsou zastoupeny v Evropské radě svými hlavami států nebo předsedy vlád a v Radě svými vládami, které jsou demokraticky odpovědni svým vnitrostátním parlamentům nebo přímo svým občanům. 18 Právní systém ES vychází ze tří základních vlastností: 1) Zásada supremace (nadřazenosti) aplikační přednost práva ES před národním právem konkrétní členské země v případě jejich kolize. Členské státy tak částečně omezily svoji suverenitu. 17 Článek 9 Smlouvy o EU. 18 Článek 10 Smlouvy o EU

12 2) Zásada subsidiarity právo ES by mělo být dotazováno aţ v momentě, kdy je národní legislativa členské země nedostačující. 3) Zásada přímého efektu jednotlivý občan má právo domáhat se práva komunitárního u národních soudů. Právo ES lze členit dle jejich síly, subjektu a způsobu tvorby na primární a sekundární. Primární právo určuje podmínky vytváření sekundárního práva. Evropské členské země při sepisování smluv primárního práva jasně stanovily nástroje vzniku práva sekundárního. Primární komunitární právo normy vytvářené členskými státy Unie, smlouvy primárního práva mají charakter mezinárodních smluv. Na základě primárního práva jsou aktivní instituce EU, které vytváří a schvalují právo sekundární. Primární komunitární právo tvoří: Primární právo zakládající smlouvy (Smlouva o zaloţení ESUO, Smlouva o zaloţení Euratom, Smlouva o zaloţení EHS (ES), Smlouva o EU, Lisabonská smlouva), přístupové smlouvy (viz tabulka 1.1), ostatní smlouvy (např. JEA, Smlouva z Nice). Přístupové smlouvy Tabulka 1.1 Datum podpisu: Okamţik vstupu: Smluvní státy Celkový počet států Vznik ESUO - Francie, Německo, Belgie, Nizozemsko, Lucembursko a 6 států Itálie Smlouva o přistoupení Dánska, Irska a 9 států Spojeného království ( devítka ) Smlouva o přistoupení Řecka 10 států Smlouva o přistoupení Portugalska a Španělska 12 států Smlouva o přistoupení Finska, Rakouska a Švédska 15 států Smlouva o přistoupení České republiky, Estonska, Kypru, Litvy, Lotyšska, Maďarska, Malty, Polska, Slovinska a Slovenska Smlouva o přistoupení Bulharska a Rumunska 25 států 27 států Sekundární komunitární právo normy vytvářené orgány Unie na základě primárního práva. Mezi sekundární právo patří: Sekundární právo Nařízení právní normativní akt, je to pravidlo obecně závazné, které přímo zavazuje jednotlivé členské státy i jejich občany. Nařízení je pro Unii tím, čím je pro jednotlivé státy zákon. Nařízení mají přednost před vnitrostátní právní úpravou, stávají se ihned závazné. Směrnice jsou základním prostředkem harmonizace právních řádů

13 členských zemí, nemá obecnou závaznost. Předepisuje pouze výsledek, jehoţ má být dosaţeno, formy a metody dosaţení tohoto výsledku zůstávají na jednotlivých státech. Směrnice obsahují lhůtu pro zavedení směrnice do vnitrostátního práva. Rozhodnutí jsou individuální právní akty, které zavazují pouze subjekty, kterým jsou adresována (státy, právnické a fyzické osoby). Rozhodnutí nemají obecnou platnost, mohou se však dotýkat velkého počtu subjektů a blíţit se tak ve své podstatě nařízení. Stanoviska a doporučení nejsou právními akty a jsou právně nezávazné, nelze jejich dodrţování právně vymáhat. Ve velké většině případů vyjadřují určitý směr komunitárního práva, mohou být vnímány jako podklad pro budoucí směrnici či nařízení. 1.3 Orgány EU Unie má institucionální rámec, jehoţ cílem je podporovat její hodnoty, sledovat její cíle, slouţit jejím zájmům a zájmům jejích občanům a členských států. Orgány 19 Unie mezi sebou vzájemně spolupracují, jsou to: Evropský parlament zastupuje občany Evropy, vykonává společně s Radou legislativní a rozpočtovou funkci, volí předsedu Komise a vykonává funkci politické kontroly a konzultace. Evropský parlament sestává z občanů Unie 20, jsou voleni na dobu pěti let ve všeobecných a přímých volbách svobodným a tajným hlasováním. Evropský parlament volí ze svých členů předsedu a předsednictvo. Evropská rada zastupuje národní vlády, nevykonává legislativní funkci, dává Unii podněty pro její rozvoj, vymezuje její politické směry a priority. Členské státy jsou zastoupeny v Evropské radě hlavami států nebo předsedy vlád, dále tvoří Evropskou radu její předseda a předseda Komise. Jednání Evropské rady se účastní vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Rada se schází dvakrát za půl roku. Nestanoví-li Smlouvy jinak, rozhoduje konsenzem. Rada společně s Evropským parlamentem vykonává legislativní a rozpočtovou funkci, dále funkce vymezování politik a koordinace v souladu s podmínkami danými Smlouvami. V Radě má kaţdý stát zástupce na ministerské úrovni, který je zmocněný hlasovat a zavazovat vládu daného státu. Nestanoví-li Smlouvy jinak, rozhoduje 19 Článek Smlouvy o EU, Oddíl 7 Smlouvy o fungování EU. 20 Počet členů Evropského parlamentu nesmí překročit 750 (vyjma předsedy), zastoupení občanů je zajištěno poměrně sestupným způsobem, minimálně 6 a maximálně 96 míst na jeden členský stát

14 Rada kvalifikovanou většinou 21. Rada zasedá veřejně. Předsednictví Rady zajišťují členové Rady na základě systému rovné rotace. Evropská komise (Komise) zastupuje a podporuje obecný zájem Unie, zajišťuje uplatnění smluv a opatření. Pod kontrolou Soudního dvora Komise dohlíţí na uplatňování práva Unie. Komise dále plní rozpočet a řídí programy, vykonává koordinační, výkonné a řídící funkce v souladu se Smlouvami, zajišťuje vnější zastupování Unie (s výjimkou zahraniční a bezpečnostní politiky a případů uvedených ve Smlouvách), činí podněty k přijímání jednoletých a víceletých programů. Legislativní a ostatní akty se přijímají dle Smluv pouze na základě návrhů Komise, pokud není stanoveno jinak. Členové Komise s funkčním obdobím pěti let jsou vybírání dle celkové způsobilosti z osob, které poskytují veškeré záruky nezávislosti. Soudní dvůr Evropské unie skládá se ze Soudního dvora, Tribunálu a specializovaných soudů. Zajišťuje dodrţování práva při výkladu a provádění smluv. Soudní dvůr se skládá z jednoho zástupce z kaţdého členského státu, jsou mu nápomocni generální advokáti. Tribunál se skládá z nejméně jednoho soudce z kaţdého členského státu. Soudci jsou jmenováni na dobu šesti let. Evropská centrální banka společně s národními centrálními bankami tvoří Evropský systém centrálních bank (ESCB). Evropská centrální banka a národní banky členských států, jejichţ měnou je euro, tvoří Eurosystém a řídí měnovou politiku Unie. Primárním cílem ESCB je udrţovat měnovou stabilitu, dále podporuje obecné hospodářské politiky Unie. Evropská centrální banka má právní subjektivitu, povoluje vydávání eura, je nezávislá při výkonu svých pravomocí a správě svých financí. Účetní dvůr provádí kontrolu účetnictví Unie či institucí zřízených Unií. V Účetním dvoře je kaţdý stát zastoupen prostřednictvím jednoho státního příslušníka (s kvalifikací či zkušenostmi s vnější kontrolou účetnictví), který vykonává svoji funkci v zájmu Unie a je jmenován na dobu 6 let. Předseda je volen na dobu tří let z kruhu Účetního dvora. 1.4 Vývoj politiky podpory vědy a výzkumu Záměr podporovat odvětví vědy a výzkumu sahá uţ do období vzniku EHS a Euratomu. Výzkumná politika však byla prováděna pouze okrajově ve vymezených sektorech, jimiţ byly uhlí, ocel a jaderná energie. Negativní zkušenosti ze spolupráce členských zemí v oblasti vědy a výzkumu a rostoucí mezinárodní konkurence zejména ze strany USA a Japonska vyústily COST 21 Kvalifikovaná většina je od vymezena jako nejméně 55 % členů Rady, tvořených nejméně patnácti z nich a zastupujících členské státy, které představují nejméně 65 % obyvatelstva Unie. Blokační menšinu musí tvořit nejméně čtyři členové Rady, jinak se kvalifikovaná většina povaţuje za dosaţenou

15 v první oficiální setkání Rady ministrů pro vědu a výzkum v roce Výstupem setkání bylo definování šesti předmětů zájmu Společenství: doprava, oceánografie, metarulgie 22, ţivotní prostředí, informační technologie a telekomunikace. V roce 1971 spolupráci v těchto šesti oblastech zaštítila iniciativa Evropská spolupráce v oblasti vědy a technologického výzkumu (COST) zaměřená na aplikovaný výzkum, která dále doplnila priority společenství o medicínský výzkum, potravinářskou technologii, meteorologii a zemědělství. Aktivitu COST brzdil počet jejích členů 19 států OECD 23, coţ sniţovalo dopad aktivit ES. Stejně tak byla oslabena spolupráce na programu EUREKA (1980) 24. V letech se konala setkání dvanácti významných evropských IT firem pod záštitou Evropské komise. Výstupem z jejich schůzek bylo definování Evropského strategického programu pro výzkum a vývoj informačních technologií (ESPRIT). Tento program se stal první aktivitou v oblasti vědy a výzkumu, jeţ byla zcela pod záštitou Unie. ESPRIT V roce 1982 Komise předloţila návrh na evropskou strategii v oblasti vědy a techniky. Výsledkem bylo schválení prvního rámcového programu 25 vědeckovýzkumného rozvoje na období Na tento program bylo vymezeno 3,7 mld. ECU 26, z nichţ téměř polovina byla vynaloţena na sníţení energetické náročnosti výroby. V roce 1985 došlo k přijetí tzv. Bílé knihy (s názvem Dokončení vnitřního trhu do roku 1992), která měla zásadním významem podpořit zvýšení konkurenceschopnosti evropského průmyslu. Obsahem Bílé knihy byla legislativní opatření pro vytvoření vnitřního trhu. V oblasti vědecko-výzkumné politiky měl jednotný vnitřní trh vytvořit prostředí pro spolupráci podniků, univerzit a výzkumných ústavů a jejich výměnu výsledků výzkumných aktivit. Bílá kniha 22 hutnictví 23 Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) byla zaloţena v roce Zakládajícími zeměmi byly Belgie, Dánsko, Francie, Irsko, Island, Itálie, Lucembursko, Nizozemí, Norsko, Kanada, Německo, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko, Velká Británie a Spojené státy americké. V současné době má OECD celkem 30 členů (ČR přistoupila v roce 1995). Mezi hlavní cíle OECD patří zvyšování ţivotní úrovně členských zemí, za předpokladu udrţení finanční stability, a tím i rozvoj světové ekonomiky, zdravý hospodářský růst členských i nečlenských zemí a rozvoj světového obchodu na mnohostranné, nediskriminační bázi v souladu s mezinárodními závazky. 24 EUREKA (European Research Coordination Agency) sdruţuje členy EU a státy Evropského sdruţení volného obchodu a v současnosti zejména státy střední a východní Evropy. EUREKA byla zaloţena v 80. letech 20. století a dosud vymezila přibliţně 700 projektů, které jsou realizovány na úrovni firem, výzkumných ústavů a veřejných míst. 25 Podrobněji o rámcových programech EU v kapitole Zúčtovací měnová jednotka ECU (European Currency Unit) existovala mimo národní měny zemí EMS, nebyly emitovány ţádné mince a bankovky. Kaţdá národní měna byla vymezena vůči ECU příslušným dohodnutým kurzem, jenţ mohl být také dohodou měněn. ECU byla uţívána při transakcích mezi institucemi ES navzájem i mezi členskými zeměmi a institucemi ES

16 Ukotvení výzkumu a technologického rozvoje v primárním právu (Smlouvě o EHS) je spojeno aţ s rokem 1986, kdy v rámci uzavření JEA byla zavedena politika výzkumu a technologického rozvoje a započaly se tak rozvíjet koordinační aktivity Unie v této oblasti: Politiky JEA realizací programů výzkumu a vývoje za podpory spolupráce podniků, výzkumných ústavů a univerzit, podporou spolupráce s třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi, šířením výsledků vědecko-výzkumné politiky, podporou vzdělávání a mobility výzkumných pracovníků ES. JEA obsahovala ustanovení o přijímání víceletých rámcových programů, které by měly vytyčit cíle vědecké činnosti a pravidla pro jejich finanční podporu. Rámcové programy jsou realizovány prostřednictvím specifických programů s cílem podpořit priority ES. Reakcí na zhoršenou mezinárodní konkurenceschopnost Společenství se stala Bílá kniha (Růst, konkurenceschopnost, zaměstnanost: Výzvy a cesty vpřed do 21. století), kterou předloţila Komise v roce Vývoj a výzkum můţe podpořit konkurenceschopnost ES, znovu obnovit jeho růst a zajistit zaměstnanost. Slabými stránkami konkurenceschopnosti průmyslu ES jsou finance, koordinace a vyuţití vědy a výzkumu v praxi. Ustanovení v Amsterodamské smlouvě z roku 1997 znamenala další krok k současné evropské výzkumné politice. Ţivotní úroveň kaţdého člověka i celé společnosti je úzce spojen s úrovní a s rozvojem vědy a výzkumu. Obsahem celé kapitoly v Amsterdamské smlouvě je právě důleţitost vědy a výzkumu pro konkurenceschopnost firem EU i zaměstnanost a pracovní příleţitosti ve vyspělých zemích. Rozvoj a podpora vědy a výzkumu je také důleţitou základnou pro realizaci dalších politik EU. Reakcí EU na postupující globalizaci bylo v roce 2000 zahájení Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost, která stanovuje cíle a priority pro činnost EU i jejich zavádění do programů národních reforem. Klíčové oblasti strategické spolupráce zemí EU jsou: Lisabonská strategie Investice do lidí pro přizpůsobení se globalizaci Evropa potřebuje flexibilní a vysoce kvalifikované pracovní síly, s ohledem na přizpůsobení se trhu práce. Více výzkumu, vývoje a inovací - posílení spolupráce mezi výzkumnými ústavy, vysokými školami a podniky. Zvýšení výdajů v této oblasti tak, aby Evropa byla konkurenceschopnou. Dynamičtější podnikatelské prostředí - méně byrokracie a snazší přístup k úvěrům pro malé a střední podniky (MSP). Ekologičtější hospodářství - boj proti změně klimatu, úspora energie a podpora nových technologií s ohledem na ŢP. Pro podporu realizace Lisabonské strategie byl na základě jednání v Barceloně v roce 2002 stanoven cíl posílení výdajů na vědu a výzkum v EU, konkrétně by měly státy EU vynaloţit alespoň 3 % HDP na výzkum do roku 2010, přičemţ dvě třetiny by

17 měly být financovány z podnikatelského sektoru. Další podpora Lisabonské strategie byla zahájena prostřednictvím iniciativy Pracujeme společně pro růst a zaměstnanost, stalo se tak v roce 2006 na zasedání Rady v Bruselu, kde se účastníci shodly na nutnosti zvýšení investic do znalostí a růstu v Evropě. Také zasedání Evropské rady v roce 2006 a 2007 přijalo jako jednu z prioritních oblastí větší investice do znalostí a inovací na úrovni členských států. Zelená kniha Evropský výzkumný prostor: nové perspektivy " pod záštitou Evropské komise odstartovala institucionální i veřejnou diskusi o aktivitách nezbytných k podpoře Evropského výzkumného prostoru. V prosinci 2009 vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, ve které je dále specifikována politika vědy a výzkumu, je zde také ukotvena snaha EU o vytvoření Evropského výzkumného prostoru (EVP), jako jednotné evropské struktury, jejímţ cílem je postarat se o příznivý ekonomický vývoj EU a zajistit konkurenceschopnost všech jejích členských států. EVP má za úkol sloučit, znásobit a koordinovat aktivity ve výzkumu a inovacích v rámci EU. Zelená kniha Lisabonská smlouva V současné době předkládá Komise svoji strategii pro Evropu 2020, Strategii pro inteligentní a udrţitelný růst podporující začlenění. Tato strategie by měla být formálně přijata v červnu 2010 a také v jejím obsahu je kladen vysoký důraz na vědu a výzkum. SHRNUTÍ KAPITOLY Současná podoba Unie s 27 členskými státy je výsledkem mnoha jednání a uzavírání mezinárodních smluv. Novodobá historie evropské integrace v nejdůleţitějších bodech je pro přehlednost uvedena v tabulce 1.2. Zatím poslední významnou událostí je přijetí Lisabonské smlouvy, která vstoupila v platnost v prosinci roku 2009 a významným způsobem upravuje stávající smlouvy, ustanovuje Unii jako nástupkyni ES a zavádí právní subjektivitu Unie. Samotný právní systém EU vychází ze tří zásad (supremace, subsidiarita a zásady přímého efektu). Pod pojmem komunitární právo je vnímáno právo ES a lze členit na primární komunitární právo (zakládající, přístupové a ostatní smlouvy) a sekundární komunitární právo (nařízení, směrnice, rozhodnutí, stanoviska a doporučení). Právo plynoucí ze smlouvy o EU představuje širší rámec, zahrnuje právo komunitární i další politiky a spolupráce vymezené Maastrichtskou smlouvou. Unie má institucionální rámec, její orgány vzájemně spolupracují, jsou to Evropský parlament, Evropská rada, Rada, Evropská komise, Soudní dvůr Evropské Unie, Evropská centrální banka, Účetní dvůr. Počátky podpory vědy a výzkumu jsou spjaty se Společenstvím Euratom a EHS, jejich předmětem však byla pouze oblast jaderné energetiky, uhlí oceli. Věda a výzkum nabývá významu teprve s JEA, v němţ byla poprvé zakotvena politika výzkumu a technologického rozvoje i počátky koordinačních aktivit EU v této oblasti

18 Velký důraz na výzkumnou politiku klade také Lisabonská smlouva. Mezníky novodobé evropské integrace Tabulka 1.2 Datum podpisu Smlouva, událost, Platnost od/poznámka: Předloţen Schumannův plán 9. květen je dnem Evropy Podpis smlouvy o zaloţení ESUO (platnost do (Paříţská smlouva) roku 2002) Podpis smlouvy o zaloţení EHS, EURATOM (Římské smlouvy) Podpis slučovací smlouvy v Bruselu Evropský měnový systém (rozhodnutí Evropské rady) Schengenská smlouva v Lucemburku, v Haagu ČR se připojila Jednotný evropský akt Podpis Smlouvy o Evropské unii Vznik JVT pro státy ES ČR podává ţádost o vstup do EU Podpis Amsterodamská smlouvy euro vstupuje v platnost jako jednotná evropská měna pro bezhotovostní platební styk Podpis smlouvy z Nice bankovky a mince jednotné měny Euro jsou zavedeny do oběhu Euro jedinou evropskou měnou ve 12 státech EU Konec smlouvy o ESUO Podpis Smlouva o přistoupení ČR do EU Lisabonská smlouva ukončení výměny bankovek a mincí měn zemí HMU, staţeny z oběhu ÚKOLY 1. Vyjmenujte státy Unie včetně dat jejich přistoupení. 2. Charakterizujte základní smlouvy, na kterých je Unie postavena. 3. Objasněte důvody vzniku a cíle EHS. 4. Proč vznikl EMS? Co je to HMU? 5. Objasněte hlavní znaky právního systému EU

19 6. Co je to Schengenský prostor? 7. Vyjmenujte hlavní orgány Unie a popište jejich pravomoci. 8. Jaký je přínos Lisabonské smlouvy pro Unii? 9. Kdy byla zakotvena výzkumná politika v primárním právu EU? 10. Co je to tzv. Bílá kniha? LITERATURA KE KAPITOLE Základní literatura: [1] BALDWIN, R., WYPLOSZ, CH. Ekonomie evropské integrace. Praha: Grada Publishing, s. ISBN [2] FIALA, P., PITROVÁ, M. Evropská unie. 2. doplněné aktualizované vydání. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), s. ISBN [3] KÖNIG, P., LACINA, L., PŘENOSIL, J. Učebnice evropské integrace. 2. aktualizované vydání. Brno: Barristel & Principal, s. ISBN [4] Odbor informování o evropských záleţitostech. Když se řekne Lisabonská smlouva Perspektiva fungování Evropské unie podle nového smluvního rámce. 1.vyd. Praha: Úřad vlády ČR, s. ISBN [5] SOCHOREK, K. (ed). Lisabonská smlouva. Konsolidovaný text Smlouvy o EU a Smlouvy o fungování EU ve znění Lisabonské smlouvy. 1.vyd. Praha: Odbor informování o evropských záleţitostech, Úřad vlády ČR, s. ISBN Doporučená literatura: [6] ČERNOCH, P. Cesta do EU. Praha: Linde, s. ISBN [7] KLOUDOVÁ, J. Evropská unie. Historie a současnost ekonomického prostředí. 3. vydání. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, s. ISBN [8] ŠIROKÝ, J. Daně v Evropské unii. 4. aktualizovaní vydání. Praha: Linde Praha, s. ISBN [9] ŠIŠKOVÁ, N., STEHLÍK, V. Evropské právo 1 - Ústavní základy Evropské unie. Praha: Linde Praha, s. ISBN [10] TÝČ, V. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 4. aktualizované vydání. Praha: Linde Praha, s. ISBN [11] Poválečná Evropa a myšlenky sjednocení [on line]. [cit ]

20 Dostupný z WWW: < [12] Smlouva v kostce [on line]. [cit ]. Dostupný z WWW: <europa.eu/lisbon_treaty/glance/index_cs.htm>. [13] Konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie [on line] [cit ]. Dostupný z WWW: < [14] Evropská rada oficiální orgán EU [on line]. [cit ]. Dostupný z WWW: < [15] Europa: Portál Evropské unie [on line]. [cit ]. Dostupný z WWW: <europa.eu/index_cs.htm>. [16] Politika na podporu výzkumu a technologického vývoje [on line] [cit ]. Dostupný z WWW: < [17] Výzkumná a technologická politika Evropské Unie [on line] [cit ]. Dostupný z WWW: < [18] OECD Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj [on line] [cit ]. Dostupný z WWW: < [19] Věda, technologie a inovace [on line] [cit ]. Dostupný z WWW: <epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/science_technology_innovatio n/introduction>

21 2 Rozpočet Evropské unie CÍL Cílem kapitoly je seznámit čtenáře se specifiky rozpočtu EU, s jeho strukturou (příjmovou a výdajovou stránkou), s hlavními zásadami jeho tvorby a účely uţití prostředků, s významem financování vědy a výzkumu z prostředků EU a objemem prostředků na ně vynakládaných. Po prostudování kapitoly budete umět: definovat strukturu rozpočtu EU, reprodukovat hlavní zásady tvorby rozpočtu EU a jeho specifika, vyjmenovat hlavní zdroje financování EU, vyjmenovat hlavní výdajové okruhy rozpočtu EU, rozlišit závazky a platby, určit rozsah a význam financování vědy a výzkumu z prostředků Unie. KLÍČOVÁ SLOVA Rozpočet EU, rozpočtové zásady, příjmy, výdaje, závazky, tradiční zdroje rozpočtu, ostatní zdroje, hrubý národní důchod, daň z přidané hodnoty, politiky EU, finanční perspektiva, finanční rámec, financování vědy a výzkumu. Rozpočet EU je hlavním nástrojem pro financování politik Unie a správy a provozu jejích institucí. Původní tři společenství (ESUO, EHS, Euratom) měla své vlastní rozpočty s rozdílnými strukturami a pravidly pro jejich sestavení. Na základě Slučovací smlouvy, která s účinností od roku 1967 tato tři společenství sloučila v jediné, byl zaveden také společný rozpočet. Výjimku tvořil pouze rozpočet Euratom, jenţ po dobu existence tohoto společenství fungoval odděleně. 2.1 Vymezení rozpočtu EU Rozpočet EU je odlišný od národních rozpočtů členských států z hlediska struktury i velikosti vzhledem k území a počtu obyvatel, pro něţ je relevantní. Rozpočet EU pouze doplňuje finanční kroky národních vlád členských států, připomíná více fond neţ rozpočet (příjmy jsou spíše příspěvkového charakteru a ani výdaje nekopírují standardní výdaje státních rozpočtů). Roční rozpočet EU představuje přibliţně 1 % národního bohatství Unie,

22 na jednoho obyvatele připadá zhruba 244 EUR. Objem výdajů rozpočtu EU je od roku 2002 limitován podílem 1,24 % z hrubého národního důchodu (HND) 27 pro platby, neboli 1,31 % HND pro závazky. Průměrná velikost výdajů vlád zemí Unie dosáhla v roce 2006 úrovně 46,6 % hodnoty jejich hrubého domácího produktu (HDP) 28. Toto srovnání ilustruje nízký objem finančních prostředků rozpočtu Unie oproti prostředkům, se kterými disponují národní rozpočty členských států. Poměrně malá rozpočtová náročnost koresponduje s mírou zásahů Unie jako nadnárodního celku do aktivit národních vlád členských států. Rozpočet EU musí být dle legislativy EU v kaţdém roce vyrovnaný. Výdaje musí být pokryty příjmy či rezervami z předešlých let, není moţné jejich dluhové financování. Rozpočet Unie je od roku 1988 sestavován v rámci finančních perspektiv 29 a slouţí k financování priorit, které si Unie v daném časovém horizontu stanoví. Vyrovnaný rozpočet Rozpočtové zásady 1) Zásada jednotnosti a správného zachycení všechny příjmy a výdaje rozpočtu EU musí být zachyceny pro efektivní kontrolu v jediném dokumentu. 2) Zásada ročního rozpočtu rozpočet je vázán na finanční (kalendářní) rok. Rozdělení na závazky a platby je důsledkem rozdílu mezi okamţikem, kdy jsou závazky zaneseny do rozpočtu, a okamţikem jejich proplacení. Závazek lze chápat jako příslib financování ze zdrojů EU, který je následně reálně vyplacen. Prostředky, jeţ nebyly do konce roku vyuţity, jsou stornovány nebo ve výjimečných případech převedeny do následujícího roku. 3) Zásada vyrovnanosti rozpočet EU musí být v kaţdém roce vyrovnaný, příjmy a výdaje musí být v rovnováze. Unie si nemůţe půjčovat prostředky pro krytí svých výdajů, v případně potřeby je situace řešena vlastními zdroji. 4) Zásada zúčtovací jednotky rozpočet Unie je sestavován v jednotce euro, také účty jsou vedeny v eurech. 5) Zásada všeobecnosti pomocí příjmů jsou financovány všechny výdaje bez ohledu na jejich zdroj. Výjimku tvoří přesně vymezené Rozpočtové zásady 27 Hrubý národní důchod v trţních cenách se počítá podle důchodové definice měření výkonnosti národního hospodářství. Je tvořen součtem mezd, platů, nájemného, rent, úroků a zisků firem. 28 Hrubý domácí produkt v trţních cenách je celková peněţní hodnota toku statků a sluţeb vytvořená za dané období výrobními faktory v národním hospodářství bez ohledu na to, jsou-li vlastněny občany států nebo cizinci. 29 Finanční perspektiva je víceletý finanční rámec, který musí být sestaven na dobu nejméně pěti let a určuje hlavní rozpočtové priority a jejich výdajové limitní stropy. První rozpočtový rámec byl pouze pětiletý, dále jiţ Unie pracuje se sedmiletými finančními rámci. Aktuální ekonomické výsledky jsou východiskem pro úpravy rozpočtu Komisí pro následující rok

23 příjmy, např. příspěvky tří zemí Evropského sdruţení volného obchodu (EFTA) určené pro fungování Evropského hospodářského prostoru (EHP). Veškeré příjmy a výdaje jsou zapsány v rozpočtu bez jakéhokoliv vzájemného započtení. 6) Zásada specifikace kaţdá poloţka musí být určena na specifický účel či cíl, aby se předešlo jejich záměně. Rozpočet má pevnou strukturu s horizontálním dělením na souhrnnou bilanci příjmů a institucionální oddíly. Horizontální části jsou dále děleny vertikálním směrem na hlavy, kapitoly, články a body. Jednotlivé instituce (kromě Komise) mají povoleny limitované přesuny mezi poloţkami rozpočtu za dodrţení stanovených pravidel. 7) Zásada řádného finančního hospodaření dodrţování zásad hospodárnosti (čas, mnoţství, kvalita, cena), uţitku (zdroje a jejich výsledky) a účinnosti (dosahování vytčených cílů). 8) Zásada průhlednosti zajištění řádné informovanosti o čerpání rozpočtu a účetnictví EU, zveřejnění rozpočtu včetně přílohy i účetní závěrky v Oficiálním věstníku Unie Proces tvorby a schvalování rozpočtu Roční rozpočet Unie je sestavován v souladu s víceletým finančním rámcem a stanovuje jej Evropský parlament a Rada zvláštním legislativním postupem. Rozpočtový rok je shodný s rokem kalendářním. Kaţdý orgán s výjimkou ECB stanoví do 1. července předběţný odhad svých výdajů pro příští rozpočtový rok. Komise předloţí návrh rozpočtu Evropskému parlamentu a Radě nejpozději do 1. září předcházejícího roku, v němţ má být rozpočet plněn. Rada zaujme stanovisko a nejpozději 1. října jej postoupí Evropskému parlamentu. Ten má lhůtu 42 dnů pro schválení návrhu a přijetí rozpočtu. Pokud nepřijme ţádné usnesení, je rozpočet pokládán za přijatý. Můţe také většinou hlasů přijmout změny a postoupit návrh zpět Komisi a Radě. 2.2 Příjmy rozpočtu EU Příjmová stránka rozpočtu EU se skládá ze čtyř vlastních zdrojů a jednoho zdroje doplňkového. Tento systém byl zaveden v roce 1971, kdy vznikla potřeba příjmů rozpočtu, která by nezávisela na vůli vlád členských zemí. Rada ES rozhodla o nahrazení finančních příspěvků členských států vlastními zdroji Společenství. Původní financování ESUO se zakládalo na poplatcích od uhelných a ocelářských podniků, EHS a Euratom financovaly členské státy prostřednictvím příspěvků odvozených od velikosti jednotlivých států

24 Vlastní zdroje rozpočtu Unie tvoří: Vlastní zdroje Zemědělské dávky - uvalené na dovoz zemědělských produktů do EU ze třetích zemí a dávky vybírané od producentů cukrů. 30 Cla - dle jednotného celního sazebníku vybraná z dovozu zboţí do EU od třetích zemí. Daň z přidané hodnoty (DPH) je stanoveno jednotné procento z harmonizovaného vyměřovacího základu DPH jednotlivých členských států. Od roku 2007 je stanoven strop jednotné sazby na výši 0,30 % z harmonizovaného základu. 31 Příspěvek z hrubého národního důchodu (HND) v trţních cenách tvoří příspěvky z rozpočtů členských států EU. Je stanoven ve výši jednotného procenta z HND jednotlivých členských zemí vyjádřeného v trţních cenách. Příspěvek stanoven na takové úrovni, aby plně doplnil tu část rozpočtu, jenţ nestačí pokrýt předchozí tři zdroje. Ostatní příjmy sestávají z široké škály příjmů s variabilními výnosy. Tvoří je administrativní poplatky vybrané institucemi EU, pokuty, úroky z prodlení, daně z příjmů zaměstnanců institucí ES, příjmy z poskytování úvěrů a půjček, přebytky z předchozích let aj. Ostatní příjmy Zemědělské a cukerné dávky a cla jsou označovány jako tradiční vlastní zdroje realizované od roku 1971 a vznikly jako přímé důsledky společné zemědělské a obchodní politiky, kterou EU uplatňuje oproti třetím zemím. Zemědělské dávky a cla se vybírají při dovozu zboţí z třetích zemí na vnější hranici EU bez ohledu na místo skutečné spotřeby. Jsou také jedinými zástupci daní v příjmech rozpočtu EU. Jejich podíl na celkových příjmech má klesající tendenci. Příspěvkové příjmy tvoří od roku 1979 podíly na vybrané DPH a od roku 1988 příspěvky členských států ve formě příslušného procenta z jejich hrubého národního produktu (HNP) 32, od roku 2002 jsou realizovány z HND. Celkové rozpočtové příjmy EU na rok 2010 jako součást rozpočtu, který schválil Evropský parlament po jednání s Radou dne 17. prosince 2009, činí 122,937 mld. EUR. Zdroj s největším objemem příjmů je zaloţen na HND a tvoří v rozpočtovém roce 2010 téměř 76% podíl všech příjmů Unie, coţ v absolutním vyjádření činí 93,35 mld. EUR. Tradiční zdroje se vyznačují klesající tendencí. Struktura odhadu příjmů pro rozpočtový rok 2010 je uvedena v tabulce 2.1, kde jsou pro srovnání uvedeny i výše jednotlivých druhů příjmů rozpočtového roku 2008 a Pro názornost jsou příjmy v jednotlivých letech zachyceny také na obrázku Jedná se o cla, která však nejsou součástí jednotného celního sazebníku. 31 Výjimku z jednotné sazby si sjednaly státy Rakousko (0,225 %), Německo (0,15 %), Nizozemsko a Švédsko (oba státy 0,10 %). 32 Hrubý národní produkt (HNP) v trţních cenách je celková peněţní hodnota toku statků a sluţeb vytvořená za dané období výrobními faktory ve vlastnictví občanů dané země bez ohledu na to, jsou-li vyrobeny na území dané země nebo v zahraničí

25 Výše jednotlivých zdrojů příjmů rozpočtu EU (běžné ceny) 33 Tabulka 2.1 Druh příjmu Rozpočet 2008 Rozpočet 2009 Rozpočet 2010 mil. EUR % mil. EUR % mil. EUR % Zemědělské dávky a cla ,60 14, ,50 12, ,10 11,6 Zdroj zaloţený na DPH ,76 15, ,39 12, ,92 11,3 Zdroj zaloţený na HND ,31 63, ,07 72, ,69 75,9 Ostatní zdroje 7 447,91 6, ,46 2, ,29 1,2 Celkem ,28 100, ,42 100, ,00 100,0 Struktura příjmů rozpočtu EU v letech (údaje v mil. EUR) Obrázek Výdaje rozpočtu EU Prostředky z rozpočtu EU jsou vynaloţeny na zlepšení kaţdodenního ţivota lidí. Přímo či nepřímo kaţdý občan EU profituje z aktivit financovaných rozpočtem Unie. Výdaje rozpočtu lze čerpat pouze na aktivity, jeţ jsou svěřené do pravomocí Unie. Ta vytyčuje pro dané časové horizonty své priority odráţející se v šesti obsáhlých okruzích výdajů a v široké škále oblasti politik, které představují oblasti, v nichţ se členské státy dohodly postupovat více či méně společně prostřednictvím Unie. 33 EVROPSKÁ KOMISE. Souhrnný rozpočet Evropské unie pro rozpočtový rok Číselné údaje, s