PŘÍRODOPIS 8 (savci) strukturované učivo

Transkript

1 Příjmení a jméno:. Třída: PŘÍRODOPIS 8 (savci) strukturované učivo Pouze pro vnitřní potřebu školy, sestavil Miroslav Suk, 2016

2 Všechny druhy rostlin a živočichů jsou chráněny před zničením, poškozováním, sběrem a odchytem, který by mohl vést k ohrožení těchto druhů na bytí nebo k jejich degeneraci, k narušení rozmnožovací schopnosti druhu, zániku populace nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí." Zákon 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny. Zákon přispívá k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitosti forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji (půdou, vodou, ovzduším, nerostnými surovinami, ropou, uhlím) Typy zvláště chráněných území : národní parky (NP) 4 (Krkonošský, Podyjí, Šumava, České Švýcarsko) chráněné krajinné oblasti (CHKO) 26 (Žďárské vrchy) národní přírodní rezervace (NPR) 108 (Babín u Žďáru, Žákova hora) přírodní rezervace (PR) 815 národní přírodní památky (NPP) 119 přírodní památky a výtvory (PP) 1528 Vyhláška 395/1992 Sb. (prováděcí ustanovení k zákonu 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny) 1. SEZNAMY zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů rozdělení zákonem chráněných druhů do skupin podle míry jejich ohrožení: o kriticky ohrožené druhy o silně ohrožené druhy o ohrožené druhy 2. Upřesněn způsob a míra ochrany stanovišť chráněných druhů 3. Uvedeny sankce ze strany státu při porušení zákona Kam se obrátit s podnětem při zjištění porušování zákona? Referát životního prostředí Městského úřadu ve Žďáře n.s. Správa Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy ve Žďáře n. S. Ministerstvo životního prostředí ČR Mezinárodní organizace (pro ochranu přírody) 1. IUCN = Mezinárodní unie na ochranu přírody a přírodních zdrojů 2. WWF = Světová nadace pro divokou přírodu 3. UNESCO = Organizace společnosti národů pro výchovu, vědu a osvětu Mezinárodní dohody Bernská konvence o ochraně druhů Washingtonská konvence o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy savci, přírodopis 8. ročník - 2 -

3 Seznam kapitol strana Původ a rozšíření savců 4 Společné znaky savců 4 Třída: Savci systém 5 Podtřída: Savci vejcorodí 5 1. řád: Ptakořitní 5 Podtřída: Savci živorodí 6 Nadřád: Vačnatí 6 2. řád: Vačnatci 6 Nadřád: Placentálové 7 3. řád: Hmyzožravci 7 4. řád: Letouni 8 5. řád: Hlodavci 9 6. řád: Zajíci řád: Šelmy 11 čeled: psovití 12 čeleď: kočkovití 12 čeleď: medvědovití 13 čeleď: kunovití řád: Ploutvonožci řád: Kytovci 16 podřád: Kosticovci 16 podřád: Ozubení řád: Chobotnatci řád: Lichokopytníci 18 čeleď: koňovití 19 čeleď: nosorožcovití 19 čeleď: tapírovití řád: Sudokopytníci 20 podřád: Nepřežvýkavci 21 podřád: Mozolnatci 21 podřád: Přežvýkavci 22 čeleď: žirafovití 22 čeleď: jelenovití 23 čeleď: turovití 23 tuři 23 kozy a ovce 24 antilopy řád: Primáti (nehetnatci) 25 podřád: Poloopice 26 podřád: Opice 27 oddělení: ploskonosí 27 oddělení: úzkonosí 27 čeleď: kočkodanovití nadčeleď: Hominoidi 28 čeleď: gibonovití čeleď: hominidi (= lidoopi a lidé) Rozšíření savců 30 Chování savců 31 Domestikace savců 32 savci, přírodopis 8. ročník - 3 -

4 Savci jsou vývojově nejpokročilejší třídou podkmene obratlovci. PŮVOD A ROZŠÍŘENÍ SAVCŮ Předky dnešních savců jsou savcotvární plazi. První savci se objevili na počátku druhohor před 195 mil. lety. Měli noční aktivitu a byli podobní dnešním hmyzožravcům (velikost drobné myši až králíka; s protaženým rypáčkem, př. Triconodon). Velký rozvoj savců začal až v třetihorách po vyhynutí dinosaurů na konci druhohor před 65 mil. lety. Savci se postupně přizpůsobili a osídlili všechna životní prostředí na Zemi: o Savci žijí nejen na souši, ale trvale žijí i ve vodě (delfín) a také létají (netopýr). o Savci se vyskytují i v extrémních podmínkách horkých pouští (fenek) a polárních oblastí (lední medvěd). 1. TEPLOKREVNOST SPOLEČNÉ ZNAKY SAVCŮ Savci udržují stálou a poměrně vysokou tělesnou teplotu (cca 36 C-39 C). Teplo získávají spalováním živin (CTB) z potravy, a proto musí neustále přijímat poměrně velké množství potravy. Pro překonání období nedostatku potravy vytvářejí zásoby energeticky bohatého podkožního tuku. K udržování stálé tělesné teploty napomáhá nejen jejich srst, ale i chování. Teplokrevnost jim umožnila osídlit všechny základní biomy na Zemi (včetně polárních). 2. TĚLO CHRÁNÍ SRST Tělo savců pokrývá kůže, z které vyrůstají chlupy z rohoviny a tvoří srst. Ta zajišťuje ochranné zbarvení těla a jeho tepelnou izolaci. Někteří savci druhotně srst ztratili (delfín, slon). Druhy chlupů v srsti: pesíky (tužší a delší chlupy; ochranné zbarvení) vlníky osiníky podsada (měkčí a krátké chlupy; tepelná izolace) pesíky podsada (= vlníky a osiníky) pesík Speciální druhy chlupů: dlouhé hmatové chlupy na hlavě, tuhé štětiny (prase), oční brvy, dlouhé žíně na ocasu (kůň), Přeměnou chlupů vznikají: ostré tuhé ostny (u ježka), rohovité šupiny (u luskouna), rohovité destičky (u pásovce). Sezónní línání srsti je projevem pravidelné jarní a podzimní výměny srsti (letní a zimní srst). Kůže obsahuje i četné žlázy potní a mazové. Jejich přeměnou vznikly žlázy pachové a u samic žlázy mléčné. 3. MLÉČNÉ ŽLÁZY U SAMIC Pouze samice savců krmí mláďata mateřským mlékem ( mléko zajišťuje nejen výživu mláďat, ale zvyšuje i jejich odolnost vůči nákazám). Mléko se tvoří v mléčných žlázách, které vytvářejí na břiše samic mléčná políčka (u vejcorodých savců) nebo párové mléčné bradavky (u pokročilejších živorodých savců). Většina savců rodí živá mláďata. Savci poměrně dlouho pečují o mláďata. mládě vačice saje mléko z mléčné bradavky savci, přírodopis 8. ročník - 4 -

5 4. TVAROVĚ ROZLIŠENÉ ZUBY Pouze v chrupu savců jsou zuby tvarově (i funkčně) rozlišené a umožňují dokonalé rozmělnění potravy před jejím trávením. V chrupu mohou být až 4 druhy zubů (tzv. úplný chrup): řezáky (I), špičáky (C), třenové (Pm) a stoličky (M). Zastoupení a počet jednotlivých druhů zubů závisí na druhu potravy a způsobu jejího získávání. U některých savců vznikají přeměnou určitých zubů zuby speciální: - hlodáky u myší (přeměněné řezáky), - trháky u psa (zvětšené některé třeňáky a stoličky), - kly u slona (prodloužené horní řezáky). Jednou za život savci obměňují chrup - mléčný chrup mláďat nahradí trvalým chrupem dospělců. řezáky I špičáky C třeňáky Pm stoličky M 5. SVALNATÁ BRÁNICE Tělní dutina u savců je rozdělena plochým svalem bránicí na dutinu hrudní a břišní. V dutině hrudní jsou plíce. Stah bránice napomáhá nasávání vzduchu do plic při plicní ventilaci. 6. BEZJADERNÉ ČERVENÉ KRVINKY Pouze v krvi savců jsou červené krvinky, které nemají buněčné jádro. Krevní oběh savců je uzavřený a tvoří ho 2 krevní oběhy velký tělní a malý plicní oběh. Oba krevní oběhy vzájemně propojuje čtyřdílné srdce. 7. UCHO S UŠNÍM BOLTCEM Třída - savci Pouze savcům nasedá na zvukovod ucha viditelný ušní boltec. Ve středním uchu mají 3 kůstky. SYSTÉM SAVCŮ 1. Podtřída : SAVCI VEJCORODÍ Samice vejcorodých snášejí a zahřívají vejce (jako ptáci). Mláďata se líhnou z vajec. řád : Ptakořitní 2. Podtřída : SAVCI ŽIVORODÍ Samice živorodých rodí živá mláďata. nadřád : Vačnatí řád : Vačnatci úplný chrup psa trháky Samice rodí drobné nedokonale vyvinuté zárodky, které dokončují vývin v břišním vaku samic (přisáté k mléčné bradavce). nadřád : Placentálové Samice rodí dobře vyvinutá mláďata, která se vyvíjela v děloze samice (a byla vyživována z těla samice prostřednictvím placenty). řády : Hmyzožravci Letouni Tany Primáti Chudozubí Luskouni Hlodavci Šelmy Ploutvonožci Zajíci Damani Chobotnatci Sirény Lichokopytníci Sudokopytníci Kytovci savci, přírodopis 8. ročník - 5 -

6 1. řád : PTAKOŘITNÍ Starobylá skupina primitivních VEJCORODÝCH savců. Mají jak znaky savců, tak znaky plazích předků. Všech pět dnešních druhů žije v Austrálii a na Nové Guineji. Společné znaky ptakořitných: Mají kloaku jako plazi a ptáci. Samice snášejí vejce. (1-2 drobná kulovitá vajíčka s kožovitou skořápkou, cca 15 mm) Samice zahřívají vajíčka tělesným teplem. Vylíhlá mláďata jsou drobná a nedokonale vyvinutá; živí se mlékem z mléčných políček na břiše matky. ptakopysk podivný Žije samotářsky v řekách a potocích Austrálie; ve břehu si vyhrabává hlubokou noru; loví vodní bezobratlé živočichy. Vzhled : Čenich má podobu bezzubého kožovitého kachního zobáku (sídlo citlivého hmatu); hustá srst; plovací blány mezi prsty; u samců je na zadních nohách jedová ostruha. ježura australská Žije samotářsky v lesích a pouštích Austrálie a na Nové Guineji; živí se převážně mravenci, termity a larvami hmyzu, které vyhrabává ze země silnými drápy; samice zahřívají vejce v břišním vaku Vzhled : Bezzubá trubicovitá tlama a dlouhý jazyk; silné hrabavé nohy s mohutnými drápy; srst a silné rohovité bodliny. ptakopysk podivný ježura australská 2. řád : VAČNATCI Vývojově pokročilejší ŽIVORODÍ savci. Vyskytují se v Austrálii a v Jižní Americe. Osídlili různá životní prostředí. Existují rozmanité druhy pozemní, podzemní, stromové, skalní. Vačnatci se výrazně liší velikostí i tvarem těla, ale i způsobem pohybu i výživou. Společné znaky vačnatců: Samice po velmi krátké době březosti rodí drobné neúplně vyvinuté zárodky (=embrya,= slepé, bez srsti, s pahýlky před. končetin, cca 1 cm). Po porodu se zárodky přesunou do břišního vaku, kde dokončují vývin. Ve vaku se přisají k mléčným bradavkám, se kterými zpočátku pevně srůstají. Mléčné bradavky jsou u většiny druhů v břišním kožním vaku. klokan rudý Australský velký pozemní druh žije v suché lesostepi = buši. Vzhled: Mohutné zadní nohy (pohyb skákáním a obrana kopáním); silný dlouhý ocas (opora těla při chůzi a při stání, ocas také pomáhá udržovat rovnováhu těla při skákání). Existují desítky druhů klokanů; všichni jsou býložraví a všichni žijí v Austrálii. Existují druhy velké i malé; druhy pozemní, skalní i stromové. koala medvídkovitá Australský stromový druh ; potravní specialista živí se savci, přírodopis 8. ročník klokan obrovský koala medvídkovitá

7 pouze listy stromu blahovičníku; Vzhled : Klíšťkovité prsty předních nohou; nemá ocas; břišní vak je otevřený ke konečníku. vačice virginská Pozemní druh ze Severní Ameriky; dobře šplhá po stromech a plave; všežravá (živí se i odpadky ve městech). Různé druhy vačic žijí zejména v Jižní Americe - druhy pozemní i stromové; druhy všežravé, hmyzožravé, masožravé; mají vždy více mláďat. další vačnatci : vombat, vakoveverka, ďábel medvědovitý, vakomyš, kunovec, vačice virginská PLACENTÁLNÍ SAVCI (= placentálové) o Vývojově pokročilejší živorodí savci než vačnatci. o Zárodky mláďat se vyvíjí celou dobu v děloze uvnitř těla matky. o Výživu zárodků z těla matky zprostředkovává placenta uchycená na vnitřní stěně dělohy a zárodek je s ní spojený provazcovitým pupečníkem. o Samice pak rodí dokonale vyvinutá mláďata. pupečníkem. 3. řad : HMYZOŽRAVCI pochva placenta vaječník vejcovod děloha pupečník zárodek Nejstarší a nejprimitivnější placentálové. Tvoří vývojový základ, ze kterého se vyvinuly ostatní řády placentálů. Většinou malí až velmi drobní pozemní savci. Masožraví nenasytní jedlíci. Loví převážně drobné živočichy - hmyz, pavouky, slimáky, žížaly,... Aktivní jsou za šera a v noci. Společné znaky hmyzožravců: Hlava je nápadně protáhlá v pohyblivý a úzký čenich. Orientují se převážně výborným čichem a hmatem. Chrup mají úplný s velkým počtem hrotitých zubů. Ploskochodci (= našlapují na celou délku prstů). ježek západní ČR, větší pozemní druh; hřbet má pokrytý krátkými bodlinami; je všežravý - živí se bezobratlými živočichy (loví hmyz, slimáky, žížaly, požírá i vejce ptáků); zimu přečkává zimním spánkem. krtek obecný ČR, je přizpůsobený životu v podzemí = malé oči a malé ušní boltce, krátká hustá srst, lopatovité přední hrabavé nohy; vyhrabává si pod zemí dlouhé chodby (až 150 m dlouhé) a tvoří na povrchu krtiny; loví zejména žížaly a půdní hmyz. rejsek obecný ČR, drobný pozemní druh s dlouhým špičatým čenichem a krátkými nohami; je velmi žravý a je aktivní i v zimě. rejsec vodní ČR, podobný většímu rejskovi; vyskytuje se na březích vodních toků, výborně plave a potápí se; loví nejen vodní hmyz a pulce, ale i rybky a žáby (kořist ochromuje jedem-kousnutím). savci, přírodopis 8. ročník lebka ježka

8 krtek obecný ježek západní rejsek malý rejsec vodní 4. řád : LETOUNI Hmyzožravcům podobní savci. Jsou přizpůsobeni k aktivnímu letu pomocí křídel. Většinou malí až velmi drobní létající savci s noční aktivitou. Převážně masožraví. vampýr dlouhojazyčný Společné znaky hmyzožravců: Základ křídel tvoří prodloužené kosti v přední končetině (zejména kosti prstů). Mezi prsty, trupem, zadními končetinami a ocasem jsou napnuté prokrvené kožovité létací blány bez srsti. Křídly pohybují mohutné prsní svaly. Zadní končetiny (nohy) jsou slabé a slouží pouze k zavěšování na větve nebo stropy jeskyní. Letouni se přes den se ukrývají v jeskyních a jiných dutinách (dutý strom, půda, šachta). Za soumraku a v noci vylétají na lov. Žijí v letních a v zimních koloniích (druhy v ČR mají zimní spánek před zimou si vytváří zásobu podkožního tuku). Letouni vyskytující se v ČR se živí létajícím hmyzem. Cizokrajné druhy požírají i plody (kaloň), sají květní nektar (vampýr), krev (upír) nebo loví jiné drobné obratlovce. Hlavním orientačním smyslem u části letounů (= netopýrů) je ECHOLOKACE. Při ní sluchem zachycují odražené ultrazvukové vlny, které vydávají tlamkou nebo nosem. Všechny naše druhy jsou chráněné zákonem. netopýr velký v ČR se vyskytuje 24 druhů netopýrů Netopýry lze odlišit od vrápenců : - rychlý let; za zimního spánku nezakrývají tělo létacími blánami - na čenichu nemají blanité výrůstky (ultrazvuk vydávají tlamkou) - ušní boltec s vnitřním blanitým víčkem vrápenec velký v ČR se vyskytují 3 druhy vrápenců Vrápence lze odlišit od netopýrů : - pomalý třepotavý let; za zimního spánku si zakrývají tělo létacími blanami - na čenichu mají blanité výrůstky (ultrazvuk vydávají nosem) - ušní boltec je bez víčka kaloň australský v ČR se nevyskytují Kaloni jsou velké býložravé druhy letounů s velkýma očima (= létající lišky), nepoužívají echolokaci; živí se ovocem; vyskytují se v tropech Asie, Austrálie a Afriky. upír obecný v ČR se nevyskytuje Upíři jsou malé druhy letounů; lížou krev z nakousnuté kůže kopytníků nebo ptáků; vyskytují se v Jižní Americe. savci, přírodopis 8. ročník - 8 -

9 netopýr velkouchý netopýr velký vrápenec velký upír obecný kaloň prostřední 5. řád : HLODAVCI Druhově nejpočetnější řád savců. Jsou velmi přizpůsobiví. Typickým znakem hlodavců je neúplný hlodavý chrup. Společné znaky hlodavců: Neúplný hlodavý chrup. V chrupu je mezera - chybí špičáky a u některých hlodavců i třenové zuby. Řezáky v obou čelistech jsou přeměněné ve 4 hlodavé zuby (2 horní + 2 dolní). Hlodáky nemají kořeny a stále rostou. Navzájem se obrušují a ostří. Na přední straně mají tvrdou sklovinu a pod ní měkčí zubovinu. Přední končetiny mají velmi obratné. Vysoká rozmnožovací schopnost. Projevuje se krátkou graviditou, mnoha mláďaty v jednom vrhu a jejich rychlým dospíváním. lebka potkana Většinou jsou býložraví, jen někteří jsou všežraví (potkan, křeček, ). Mnozí si na nepříznivé období vytváří zásoby potravy ( křečkování, syslování ). Malé druhy hlodavců jsou potravním základem mnoha predátorů. Před vyhynutím je chrání vysoká rozmnožovací schopnost. Žijí často v organizovaných skupinách. Některé druhy doprovází člověka a jsou považováni za škůdce (= ničení potravin, přenos infekcí). Jsou však také člověkem chováni jako kožešinová (nutrie) nebo laboratorní zvířata (krysa). Někteří jsou domácími mazlíčky (křečík). veverka obecná ČR (lesy a parky); všežravá; staví hnízda ve větvích svišť horský velehory; býložravý; zimní spánek (podkožní tuk), hluboké nory bobr evropský ČR (říční toky); býložravý Živí se listy a kůrou z větví listnatých stromů. V březích si buduje nory se vstupem pod vodní hladinou. Při nízkém stavu vody zvyšuje hladinu vody stavbou hrází. dikobraz obecný Afrika a jižní Evropa (skalnaté křovinné svahy); býložravý morče divoké Jižní Amerika (Andy); býložravé; předek morčete domácího myš domácí ČR (lidská sídla a pole); všežravá; při přemnožení je škůdce a přenašeč infekcí; savci, přírodopis 8. ročník - 9 -

10 myšice lesní hraboš polní potkan obecný křeček polní plch velký sysel obecný ČR (okraj lesa); dobře šplhá a skáče; všežravá; myš s velmi dlouhým ocasem, velkýma očima a ušními boltci, světlé břichy ČR (pole a louky); buduje dlouhé zemní nory; při přemnožení je polní škůdce; býložravý; myš s krátkým ocasem, malýma očima a krátkými ušními boltci, krátký čenich ČR (okolí říčních toků, lidská sídla - kanalizace, vlhké sklepy, skládky); všežravý; škůdce a přenašeč infekčních nemocí; vytváří početné a dobře organizované kolonie ČR (stepi a pole); buduje si hluboké a rozsáhlé zemní nory; všežravý; při přemnožení polní škůdce; vytváří velké zásoby zrní na zimu; má zimní spánek; má nápadně širokou hlavu s lícními torbami ČR (lesy, parky); výborně šplhá a skáče; všežravý; má zimní spánek; myš s huňatým ocasem a velkýma očima ČR (travnaté ekosystémy); podzemní nory; býložravý; má zimní spánek; žije v koloniích bobr evropský veverka obecná křeček polní svišť morče divoké sysel obecný plch velký myš domácí krysa obecná hraboš polní potkan obecný myšice lesní savci, přírodopis 8. ročník

11 6. řád : ZAJÍCI Středně velcí pozemní savci vzhledem podobní hlodavcům, ale nejsou s nimi příbuzní. Společné znaky zajíců: Neúplný chrup, ve kterém chybí špičáky a zuby třenové. Stoličky jsou bez kořenů a stále dorůstají podobně jako hlodáky. Řezáky jsou přeměněné v 6 hlodavých zubů. (4 horní + 2 dolní). Ocas je velmi krátký.. Výhradně býložraví. Potravu tráví dvakrát. Poprvé vykálenou měkkou natrávenou směs opět požírají a znovu tráví tvrdé bobky. Vysoká rozmnožovací schopnost. Často kořistí predátorů. lebka zajíce zajíc polní králík divoký pišťucha americká ČR (pole a louky); větší než králík, má delší zadní nohy i slechy (ušní boltce); žije samotářsky; mláďata rodí v mělkém otevřeném "pekáči", mláďata se rodí osrstěná, vidící a ihned opouštějí pekáč. ČR (lesy, louky, lidská sídla); menší než zajíc; žije v koloniích a buduje si rozsáhlé podzemní nory; mláďata rodí uvnitř nory v hnízdě z chlupů, jsou zpočátku neosrstěná a slepá. králík divoký zajíc polní 7. řád: ŠELMY V přírodě plní funkci vrcholných predátorů a jsou výborně přizpůsobeni k lovu živé kořisti. Většina jsou masožravci, méně je všežravců. Většina druhů je aktivních (loví) za soumraku a v noci. Žijí a loví samotářsky (levhart) nebo v přísně organizovaných skupinách = smečkách (vlk). Lovecká teritoria si vymezují pachovými značkami a hájí je proti konkurenci. Společné znaky šelem: Pružné a svalnaté tělo zajišťuje rychlost a hbitost. Vynikající smysly (zrak, sluch, čich), mimořádně je rozvinutý čich. špičáky Prsty jsou opatřené silnými drápy. Jsou to ploskochodci (našlapují na celou délku prstů) nebo prstochodci (našlapují pouze na špičky prstů). Chrup je úplný s dlouhými špičáky a 4 velkými trháky (= zvětšené stoličky a třeňáky). Trháky stříhají šlachy a maso. Velký tlak v čelistech (ke kousání masa a drcení kostí). chrup lišky Vyskytují se v různých prostředích po celém světě (tropy i polární kraje, souš i voda). trháky trháky savci, přírodopis 8. ročník

12 7.1. PSOVITÉ ŠELMY (čeleď) Psovití jsou uzpůsobeni k vytrvalému STOPOVÁNÍ a ŠTVANÍ kořisti. Větší druhy psovitých šelem loví ve smečkách, menší druhy jsou spíš samotáři. lebka vlka Vzhled psovitých šelem Štíhlé tělo s dlouhými končetinami a delším huňatým ocasem. Prstochodci s krátkými, tupými a nezatažitelnými drápy. Hlava je protáhlá s protáhlými čelistmi. Zašpičatěný čenich. Výborný čich a sluch. vlk obecný liška obecná další druhy : ČR (horské lesy, Beskydy); žije ve smečkách s přísným řádem; v Evropě takřka vyhuben; loví menší i velké savce ČR (lesy, často i ve městech); žije samotářsky; buduje podzemní nory; všežravá (hmyz, myši, nemocné zajíce i lesní plody); často přenáší nebezpečnou vzteklinu liška polární (Arktida), šakal (Evropa, Afrika, Asie), kojot (Severní Amerika), dingo (Austrálie), fenek berberský (Afrika),... liška obecná kostra nohy prstochodce vlk obecný šakal obecný 7.2. KOČKOVITÉ ŠELMY (čeleď) Kočkovití jsou uzpůsobeni k ČÍHÁNÍ na kořist a ke krátkému prudkému útoku ZE ZÁLOHY. Většina druhů žije a loví samotářsky. lebka rysa Vzhled kočkovitých šelem Štíhlé a mrštné tělo s delším nehuňatým ocasem. Prstochodci s ostrými zatažitelnými drápy. Hlava je kulatá se zkrácenými čelistmi. Krátký čenich. Poměrně velké oči. Výborný zrak, čich a sluch. rys ostrovid kočka divoká lev pustinný tygr džunglový savci, přírodopis 8. ročník ČR (horské lesy-beskydy, Jeseníky, Šumava); samotář; ohrožený druh ČR (listnaté a smíšené lesy); samotářská; ohrožená Afrika (savany); žije a loví ve smečkách loví samice. Asie (lesy - džungle a tajga); samotář; více poddruhů - tygr ussurijský je nejmohutnější kočkovitá šelma, nejmenší z tygrů je tygr bengálský

13 levhart skvrnitý jaguár americký gepard štíhlý další druhy : gepard štíhlý Afrika, Asie (lesy i otevřená krajina); samotář; výborně šplhá po stromech. Rosety jsou bez vnitřní tečky. Jižní Amerika (tropické močálovité lesy); oproti levhartovi je robustnější a nižší kratší nohy, širší hlava, v rosetách má tečku. Afrika (savany); sprinter-vysoká rychlost, tupé nezatažitelné drápy puma americká (Severní Amerika), jaguarundi (Jižní Amerika) jaguár americký tygr džunglový lev pustinný levhart skvrnitý 7.3. MEDVĚDOVITÉ ŠELMY (čeleď) Největší všežravé šelmy. Zdánlivě pomalé a neohrabané, ale mají PRUDKÝ a RYCHLÝ ÚTOK. Žijí samotářsky. Vyskytují se jak v tropech, tak v Arktidě; 7 druhů medvědů. lebka medvěda Vzhled medvědovitých šelem Zavalité tělo s dlouhými končetinami a krátkým zakrnělým ocasem. Ploskochodci s dlouhými, tupými a nezatažitelnými drápy. Hlava je velká a široká s protáhlými čelistmi. Zašpičatělý čenich. Výborný čich, ale špatný zrak a sluch. medvěd hnědý ČR (horské lesy, Beskydy); všežravý (rostliny, kořínky, hmyz, myši, ryby); zimní spánek v podzemních brlozích; Existuje několik poddruhů brtník (Evropa a Asie), grizzly (S. Amerika), kodiak (Aljaška) medvěd lední Arktida (polární oblasti), nejmohutnější medvěd; výborně plave a potápí se loví kostra medvěda zejména tuleně. savci, přírodopis 8. ročník

14 panda velká Čína (horské bambusové lesy), výhradně býložravá, silně ohrožena medvěd lední kostra nohy ploskochodce panda velká medvěd hnědý 7.4. LASICOVITÉ ŠELMY (čeleď) Lasicovití jsou zpravidla menší, hbité a mrštné šelmy uzpůsobené ke SLÍDĚNÍ po kořisti. Většina žije samotářsky. Vzhled lasicovitých šelem lebka kuny Štíhlé a nápadně protáhlé tělo s krátkými končetinami a delším ocasem. Ploskochodci s nezatažitelnými drápy. Hlava je protáhlá s dlouhou mozkovnou a s krátkými čelistmi. Zašpičatělý čenich. U řitního otvoru mají pachové žlázy. Při ohrožení vyměšují smradlavou tekutinu (tchoř, skunk, ) lasice kolčava lasice hranostaj kuna skalní kuna lesní tchoř tmavý jezevec lesní vydra říční další druhy : ČR (lesy i městské parky); malá šelma s celoročně hnědým zbarvením srsti; loví drobné hlodavce ČR, malá šelma, hnědá letní a bílá zimní srst, konec ocásku je černý ČR (skalky i hospodářské budovy); větší než lasice bílá náprsenka ČR (rozsáhlé lesy) žlutá náprsenka ČR (rozsáhlé lesy); větší než kuna, noční aktivita bílá srst u očí, na čenichu a na konci ušních boltců. ČR (lesy), zavalitý; všežravý; vyhrabává rozsáhlá podzemní doupata, zimní spánek a noční aktivita ČR (říční toky), výborný plavec, hustá srst, plovací blány - loví ryby rosomák (Sev. Amerika a Asie), skunk (Sev. Amerika) kuna skalní kuna lesní savci, přírodopis 8. ročník

15 tchoř tmavý lasice hranostaj lasice kolčava 7.5. HYENOVITÉ ŠELMY (čeleď) hyena skvrnitá Afrika vydra říční jezevec lesní 8. řád : PLOUTVONOŽCI Ploutvonožci jsou šelmy přizpůsobené K ŽIVOTU A LOVU VE VODĚ. Většina druhů se vyskytuje se na pobřeží moře. Ve vodě jsou rychlí a hbití, ale na souši nemotorní. Společné znaky ploutvonožců: Tělo má hydrodynamický tvar. Tuleni a lachtani mají krátkou srst. Mrožům srst úplně chybí. Silná vrstva podkožního tuku je chrání proti chladu a tlaku vody. Tuk také nadlehčuje tělo při plavání a je i zásobní zdroj živin pro dobu hladovění. Končetiny jsou silně zkrácené a získaly vnější podobu ploutví. Ušní boltce mají zmenšené nebo úplně zakrněly. Uši i nos uzavírají svěrací svaly. Chrup lebka tuleně Loví především ryby, ale i hlavonožce, tučňáky, korýše a jiné živočichy ze dna. V době rozmnožování vytvářejí velké kolonie. Samice rodí na souši bezbranná mláďata. Mláďata mají smáčivou srst, a proto nemohou do vody.... lov mláďat pro kožešinu, nutná ochrana. tuleň obecný Žije na pobřeží Severního a Tichého oceánu. Tuleni se mohou po zemi pouze plazit - zadní nohy směřují dozadu. Nemají ušní boltce. Samci a samice se jen málo liší. lachtan antarktický Žije na pobřeží Antarktidy. Lachtani (lvouni) mohou po zemi chodit - zadní nohy směřují dopředu. Mají malé ušní boltce. Mohutní a větší samci mají na krku hřívu. mrož lední Žije na pobřeží Arktidy. Mroži jsou mohutní ploutvonožci se zavalitým tělem. Jejich horní špičáky mají tvar dlouhých klů. Nápadné jsou i jejich tuhé vousy a úplná ztráta srsti. savci, přírodopis 8. ročník

16 lachtan ušatý mrož lední tuleň obecný 9. řád : KYTOVCI Mezi kytovci jsou největší živočichové na Zemi. Dokonale se přizpůsobili k TRVALÉMU ŽIVOTU ve vodě. Nemohou žít mimo vodní prostředí. Společné znaky kytovců: Tělo má hydrodynamický tvar podobný tělu ryb. Kůže je citlivá, bez srsti a se silnou vrstvou podkožního tuku. Přední končetiny mají vnější podobu ploutví. Zadní končetiny úplně vymizely. Na ocasu se vytvořila vodorovná ocasní ploutev a na hřbetě hřbetní ploutev. Jsou tvořené tuhým vazivem a nejsou vyztužené kostmi. Ocas se pohybuje nahoru a dolů!!! Dýchají plícemi a jejich nozdry se přesunuly na temeno hlavy. Ušní boltce úplně vymizely. Mají vynikající sluch. Dorozumívají se širokým spektrem zvuků. Samice rodí mláďata ve vodě a tak jako všichni savci je kojí mlékem. Mezinárodní ochrana. Mnoho druhů je ohrožených na bytí lovem pro maso a tuk KOSTICOVCI (podřád) Mohutní kytovci s poměrně velkou hlavou vůči tělu. Zvláštní znaky kosticovců: Poměrně velká hlava a široká tlama bez zubů. Z horní čelisti vyrůstá hustá řada kostic. Kostice jsou dlouhé a úzké rohovité desky se štětinovitými okraji. Planktofágové. Do tlamy nabírají vodu s planktonem (kryl) a drobnými rybkami, které s pomocí jazyka a kostic z vody odfiltrují a spolknou. Na temeni hlavy mají 2 dýchací otvory. kostra velryby grónské kostice velryba černá moře severní polokoule, až 17 m a 80 tun plejtvák malý všechna moře, až 10 m a 13 tun plejtvák dlouhoploutvý (keporkak) všechna moře, až 14 m a 30 tun, plejtvák s dlouhými prsními ploutvemi, při lovu rybek spolupracují plejtvák obrovský největší kytovec - až 33 m a 160 tun savci, přírodopis 8. ročník

17 plejtvák malý plejtvák dlouhoploutvý = keporkak velryba černá plejtvák obrovský 9.2. OZUBENÍ KYTOVCI (podřád) Většinou menší druhy kytovců s poměrně malou hlavou. Zvláštní znaky ozubených: Poměrně malá hlava s různě velkým balonem na temeni hlavy. V úzkých a dlouhých čelistech vyrůstají zuby. Je jich velký počet a jsou kolíkovitě zahrocené. Draví. Loví zejména ryby, hlavonožce i korýše. Větší druhy (kosatky) loví lachtany, tuleně i jiné kytovce. Echolokace. Při lovu vydávají cvakavé zvuky, které usměrňují balónem na hlavě a odraz zvuků od kořisti přijímají dolní čelistí. Na temeni hlavy mají pouze 1 dýchací otvor. kostra vorvaně lebka delfína vorvaň obrovský kosatka dravá delfín skákavý hluboká moře, až 20 m, 50 t (hloubkové potápění, lov krakatic) všechna moře, až 9 m, 10 tun (inteligence a hravost, organizovaný lov v rodinných skupinách) všechna moře, do 3 m vorvaň obrovský delfín skákavý vyhledávání kořisti echolokací kosatka dravá savci, přírodopis 8. ročník

18 10. řád : CHOBOTNATCI Největší suchozemští savci. Výhradní býložravci. Společné znaky chobotnatců: Chobot zakončený hmatovými prstíky. Vznikl prodloužením a srůstem nosu s horním pyskem. Je to citlivý orgán hmatu a čichu, ale slouží také k uchopování a podávání předmětů. Chrup je neúplný chybí špičáky a dolní řezáky. Horní řezáky jsou prodloužené ve 2 kly. Stoličky jsou mohutné. lebka slona Prstochodci. Konce prstů jsou chráněné rohovitými kopýtky. Pod patou je pružný vazivový polštář, a proto měkce a tiše došlapují. Mají sloupovité končetiny. Kůže je silná a takřka lysá. Pohyblivé velké ušní boltce používají k ochlazování těla. Žijí v menších stádech, které vede nejstarší samice. Vedou vyspělý sociální život. Rodí 1 mládě. slon africký slon indický Afrika (savany a lesostepi); větší uši; okrouhlá hlava na temeni; na konci chobotu má 2 hmatové prstíky; dlouhé kly mají samci i samice. Jižní a jihových. Asie (lesy); menší uši; hrbolatá hlava na temeni; na konci chobotu má 1 hmatový prstík; kly u samic jsou malé nebo chybí; částečně domestikovaný k práci a k náboženským slavnostem. slon africký slon indický 11. řád : LICHOKOPYTNÍCI Velcí býložraví savci. Většina druhů obývá otevřené savany, stepi a lesostepi. Jsou zpravidla uzpůsobeni k rychlému a vytrvalému běhu. kostra koně Společné znaky lichokopytníků: Prstochodci. Na původně pětiprsté končetině je snížený počet prstů a to 1, 3 nebo 4 prsty. Prsty jsou chráněné kopyty z rohoviny. Osa končetiny (a váha těla) prochází jedním prstem. Tento prst je silnější než ostatní. Záprstní kosti (na zadní noze nártní kosti) jsou silně prodloužené. Potravu tráví v jednodílném žaludku. Trávení dokončují v mohutném slepém střevě. savci, přírodopis 8. ročník

19 11.1. KOŇOVITÍ LICHOKOPYTNÍCI (čeleď) lebka koně Žijí ve stádech na savanách, stepích a horských polopouštích. Rychlí a vytrvalí běžci. Vzhled koňovitých Končetiny jsou štíhlé a vysoké. Krk je dlouhý. Ocas s dlouhými žíněmi. Na končetinách pouze 1 prst s mohutným kopytem. kůň Převalského kůň domácí zebra Grévyho zebra stepní osel africký Střední Asie (step); divoký druh koně (robustní tělo, velká hlava, kratší a silný krk, krátká stojatá hříva). Mnoho plemen - vyšlechtěno z divokých koní; zdivočelí domácí koně - mustang (Amerika), brumbees (Austrálie), tarpan (jižní Evropa) Afrika (savana); nejhojnější zebra s hustými a úzkými černými pruhy Afrika (savana); největší zebra s řídkými a širokými černými pruhy sv. Afrika (Somálsko, polopoušť); menší než kůň, osli mají žíně jen na konci ocasu, delší uši, divoký předek osla domácího osel asijský kůň Převalského zebra stepní NOSOROŽCOVITÍ LICHOKOPYTNÍCI (čeleď) Žijí samotářsky v lesostepích Afriky a v tropických lesích jihových. Asie. 5 druhů. Rychlí běžci. Vzhled nosorožcovitých Končetiny jsou sloupovité a kratší. Tělo je robustní. Silná kůže. Na hlavě (na nosních kostech) vyrůstá 1 nebo 2 rohy z rohoviny. Na končetinách 3 prsty s kopýtky. Prostřední prst je nejsilnější. Výborný čich, ale špatný zrak. nosorožec dvourohý Afrika (lesostepi); živí se listy keřů; má 2 rohy a chápavý horní pysk nosorožec tuponosý Afrika (lesostepi); živí se trávou; má 2 rohy a širokou tlamu bez chápavého pysku nosorožec indický Indie (travnaté oblasti); má 1 krátký roh, chápavý horní pysk, záhyby kůže vytváří na těle nápadné kožní štíty lebka nosorožce nosorožec tuponosý nosorožec indický savci, přírodopis 8. ročník

20 11.3. TAPÍROVITÍ LICHOKOPYTNÍCI (čeleď) lebka tapíra Žijí samotářsky v tropických bažinatých lesích poblíž vody. 4 druhy. Vzhled tapírovitých Končetiny jsou nízké, ale štíhlé. Tělo je dlouhé a zavalité. Na hlavě je kratší pohyblivý chobot (= prodloužení a srůst nosu a horního pysku.) Na přední končetině jsou 4 prsty a na zadní jsou 3 prsty. tapír čabrakový jihovýchodní Asie (džungle Indie, Barmy, Thajska,...) další druhy : tapír hnědý a tapír horský (oba Jižní Amerika) kostra přední a zadní nohy tapíra tapír čabrakový s mládětem 12. řád : SUDOKOPYTNÍCI Velcí býložraví savci. Jejich stáda se vyskytují jak v otevřených stepích, tak v lesích. Druhově bohatý řád (225 druhů). Jsou uzpůsobeni k rychlému a vytrvalému běhu. Společné znaky sudokopytníků: Všichni sudokopytníci mají štíhlé končetiny. Prstochodci (kromě velbloudů). Na původně pětiprsté končetině je snížený počet prstů. Mají buď 2 prsty (stejně silné) nebo 4 prsty (2 silné přední spárky a 2 malé zadní paspárky). Prsty jsou chráněné kopyty z rohoviny. Osa končetiny (a váha těla) prochází mezi dvěma nejsilnějšími prsty. Záprstní kosti na přední končetině (na zadní nártní kosti) jsou silně prodloužené. Potravu tráví v jednodílném nebo složeném žaludku. stopa prasete (otisk prstů) spárky kostra tura prsty na nohou sudokopytníků paspárky savci, přírodopis 8. ročník

21 12.1. NEPŘEŽVÝKAVCI (podřád) Vzhled nepřežvýkavců: Tělo je sudovité s poměrně velkou hlavou. Chrání ho silná kůže. Prstochodci. Končetiny jsou poměrně krátké se 4 prsty (2+2). Chrup je úplný. Horní i dolní špičáky přeměněné na kly. Potravu nepřežvykují a tráví ji v jednoduchém žaludku. lebka prasete prase divoké hroch obojživelný ČR (lesy); všežravé - rypákem rozrývá zem při hledání potravy (požírá hlízy, bukvice, spadaná jablka, hlodavce, červy, mršiny); noční aktivita; - protáhlý rypák, dolní i horní kly se stáčejí ven z tlamy a nahoru; štětinatá srst; lovná černá zvěř (samec= kňour, samice= bachyně, mláďata= seleta); předek prasete domácího. Afrika (řeky a jezera, polovodní); býložravý noční pastva na břehu; - velmi široká tlama s dlouhými kůlovitými špičáky i řezáky; kůže je bez srsti; výborně plave a potápí se; je útočný a nebezpečný. prase divoké hroch obojživelný prase bradavičnaté MOZOLNATCI (podřád) Jsou přizpůsobeni životu v podmínkách horkých i studených pouští. Vzhled mozolnatců: Tělo s poměrně malou hlavou a dlouhým krkem. Končetiny jsou dlouhé a se 2 prsty. Pod prsty jsou velké pružné mozoly. Mozoly mají i na kolenou a prsou. Ploskochodci. Došlapují na celou délku obou prstů (s mozoly). Chrup je úplný. Potravu přežvykují a tráví ve čtyřdílném složeném žaludku. lebka velblouda velbloud dvouhrbý = drabař; pouště střední a východní Asie; divoký i domestikovaný; tukové hrby (zásoba živin při hladovění); hustá srst chrání proti chladu i horku, široké a dlouhé prsty umožňují chůzi v písku i sněhu. velbloud jednohrbý = dromedár; pouště severní Afriky, západní Asie a střed Austrálie; úplně domestikován (karavany, závody). savci, přírodopis 8. ročník

22 lama guanako Jižní Amerika (velehory = Andy); nemá hrby; domestikována jako lama krotká (chov pro mléko, srst, maso, nošení nákladů). lama guanako velbloud dvouhrbý velbloud jednohrbý PŘEŽVÝKAVCI (podřád) Vzhled přežvýkavců: Prstochodci. Končetiny se 2 nebo 4 prsty. Chrup je neúplný. Vždy chybí horní řezáky. Špičáky jsou zmenšené nebo chybí. Potravu dodatečně přežvykují. Po pastvě vracejí potravu ze žaludku do tlamy k opětnému a důkladnému přežvýkání. Potravu tráví ve složeném žaludku. Tvoří ho 4 oddíly a to 3 předžaludky (bachor, kniha, čepec) 1 žláznatý žaludek (slez). Na hlavě mají rohy nebo parohy. Při pastvě rychle naplní potravou mohutný bachor. Natrávená potrava se z bachoru vrací přes čepec zpět do tlamy a je přežvýkána. Pak je opět spolknuta. Přichází do knihy a odtud postupuje do slezu a do střeva. lebka jelena bachor čepec kniha slez PŘEŽVÝKAVCI ŽIRAFOVITÍ (čeleď) o Typický je dlouhý krk a dlouhé nohy se 2 prsty. o Samcům i samicím vyrůstají na temenu hlavy 2 až 4 krátké kostěné RŮŽKY, které jsou pokryté osrstěnou kůží. o K trhání listů ze stromů používají dlouhý jazyk a velmi pohyblivé pysky. žirafa mramorovaná Afrika (savany); 9 poddruhů, např. masajská, síťovaná, okapi pruhovaná Afrika (husté tropické lesy) savci, přírodopis 8. ročník

23 PŘEŽVÝKAVCI JELENOVITÍ (čeleď) o Samcům vyrůstají na temenu hlavy PAROHY, které jsou kostěné, plné a větvené. o Každoročně po skončení říje samci parohy shazují a na jaře jim rostou nové (vyrůstají z kostěných výrůstků na lebce). Rostoucí paroh je zpočátku pokryt prokrvenou kůží = lýčím. Větvení a mohutnost paroží ukazuje na věk a zdravotní kondici jedince. jelen lesní daněk skvrnitý los evropský sob polární srnec obecný ČR, Evropa, Asie i Severní Amerika (lesy); 28 poddruhů př. evropský, wapiti ze Sev. Ameriky, samice = laň, mládě = kolouch ČR (chov v lesních oborách) ČR, Evropa, Sev. Amerika (lesní a jezerní oblasti); lopatovité paroží, hrb severní Evropa, Grónsko i Severní Amerika (tundra); parohy mají i samice; částečně domestikovaní ČR (lesy i otevřené louky a pole) los evropský jelen lesní daněk skvrnitý sob polární srnec obecný PŘEŽVÝKAVCI TUROVITÍ (čeleď) o Samcům (zpravidla i samicím) vyrůstají na hlavě ROHY, které jsou z rohoviny, duté a nevětvené. Rohy neshazují. o S věkem roh neustále přirůstá a prodlužuje se. Roh vyrůstá na kostěném výběžku na kosti čelní. o Většina turovitých žije ve stádech v otevřené bezlesé krajině. Mnoho druhů bylo domestikováno (např. tur domácí, buvol domácí, jak domácí, koza domácí, ovce domácí) a) TUŘI Většinou lesní druhy; mají mohutné tělo; ze zadní části lebky vyrůstají srpkovité rohy, které směřují na bok hlavy; široká tlama s lysým čenichem; bučí. (samec=býk, samice=kráva, mládě=tele) bizon americký zubr evropský buvol africký Sev. Amerika (travnaté prérie) vých. Evropa (rozsáhlé lesy Polska a Běloruska) Afrika (savany); vyskytuje se v okolí vodních toků a bažin savci, přírodopis 8. ročník

24 další druhy : buvol indický, jak divoký (Himaláje), gaur (jižní Asie) bizon americký buvol africký b) KOZY Většinou horské druhy - výborně šplhají po skalách; z horní části lebky vyrůstají rohy, které zpočátku směřují nahoru a pak se teprve stáčejí; užší tlama s osrstěným čenichem, brada z delších chlupů; mečí. kamzík horský kozorožec horský ČR (hory - Beskydy, Jeseníky) Evropa (velehory - Alpy) kamzík horský kozorožec horský kozorožec núbijský c) OVCE Většinou žijí v horských pouštích - velmi odolné - dobře šplhají po skalách; z horní části lebky vyrůstají rohy, které se hned se stáčejí na bok hlavy; užší tlama s osrstěným čenichem, nemají bradu ; bečí. ovce kruhorohá muflon Korsika (Středomoří), ČR (v lesních oborách) pižmoň severní Grónsko a Severní Amerika (polární oblasti) pižmoň severní savci, přírodopis 8. ročník ovce kruhorohá muflon

25 d) ANTILOPY Velikostí i tvarem těla jsou velmi rozmanité; typické antilopy jsou štíhlé s dlouhýma nohama, krátkým ocasem a rychle běhají; často žijí ve velmi početných stádech. gazela Thomsonova Afrika (savany); menší impala Afrika (savany); menší kudu velký Afrika (savany); velký se šroubovitě stočenými roky a hřívou na krku antilopa koňská Afrika (savany); větší pakůň žíhaný Afrika (savany); větší, tvoří velmi početná migrující stáda sajga tatarská střední Asie (suché stepi); menší, přizpůsobena suchu, mrazu i horku impala kudu velký pakůň žíhaný sajga tatarská gazela Thomsonova antilopa koňská savci, přírodopis 8. ročník

26 13. řád : PRIMÁTI Primáti se vyvinuli z hmyzožravců. Většina druhů má denní aktivitu a přizpůsobila se životu na stromech. Vyskytují se především v tropech a subtropech. Nežijí v Austrálii. Společné znaky primátů: Ovládají šplhání po větvích (používají všechny končetiny), někteří i ručkování (pouze horní končetiny). Horní i dolní končetiny jsou uzpůsobené ke šplhání: a) Chápavé ruce i nohy - palce otočené proti ostatním prstům (tj. palce v opozici). b) Klouby v končetinách jsou velmi pohyblivé. c) Ploché nehty na konci prstů, které umožňují nejen úchop větví, ale i předmětů. Oči směřují dopředu a umožňují prostorové vidění, které je důležité při odhadu vzdálenosti mezi větvemi. Hlavním smyslem je u nich velmi dobrý zrak. Rozvinutý koncový mozek podmiňuje vysokou inteligenci, složité sociální chování a vztahy ve skupinách. opozice palce na noze nehty na prstech gorily Většina druhů má pouze 1 mládě. Rodiče o mládě dlouho pečují a mládě se od rodičů dlouho učí. Malé druhy jsou převážně hmyzožravé, větší druhy jsou převážně býložravé. Všežraví paviáni a šimpanzi loví a požírají i větší ptáky a savce (a jiné opice) POLOOPICE (podřád) Vývojově nižší skupina primátů. Žijí převážně na stromech. Většina druhů má ještě noční aktivitu (kromě madagaskarských denních lemurů). Komby po větvích hbitě běhají, šplhají a skáčou, outloni jen pomalu popolézají a lemuři rychle šplhají a skáčou ve svislé poloze těla. Nikdy neručkují. Vyskytují se v tropických a subtropických oblastech Afriky, na Madagaskaru a v jižní Asii. Vzhled poloopic (a odlišnost od opic): lebka lemura Menší než většina opic a s menším mozkem (a tím i nižší inteligencí) Obličejová část lebky je podlouhlá s protáhlým neosrstěným a vlhkým čenichem. Noční druhy mají velké oči, dobrý čich a výborný sluch (pohyblivé ušní boltce). Ocas je u většiny druhů dlouhý a huňatý. Zadní nohy jsou mohutnější a delší než přední. lemur kata Madagaskar; pozemní; převážně býložravý; denní aktivita komba velká Afrika; stromová; spíše hmyzožravá; noční aktivita rody poloopic : lemur, sifaka, komba, outloň, lori, maki, poto, lemur kata outloň komba lori savci, přírodopis 8. ročník

27 13.2. OPICE (=VYŠŠÍ PRIMÁTI) (podřád) Vývojově vyšší skupina primátů. Žijí jak na stromech, tak na zemi. Většina opic má denní aktivitu. Třídíme je na opice ploskonosé a úzkonosé. Mezi úzkonosé opice jsou zařazeni i lidé. Vzhled opic (a odlišnost od poloopic) s výjimkou člověka: Větší než poloopice a s větším mozkem (a tím i vyšší inteligencí). Obličejová část lebky je zmenšená a s kratším čenichem. Mimické svaly v obličeji umožňují dorozumívání grimasami. V chrupu mají prodloužené špičáky. Zrak je dominantním smyslem. Někteří (hominoidi) kromě šplhání dokážou ručkovat OPICE PLOSKONOSÉ (oddělení) o Opice Nového světa. Vyskytují se lesích Jižní a Střední Ameriky. o Malé (kosman) i větší druhy. o Mají širší obličej, nozdry nosu směřují do stran mezi nozdrami je široká nosní přepážka. o Malpovití používají při šplhání dlouhý chápavý ocas jako další končetinu. lebka malpy tamarín vousatý Jižní Amerika; malé a pestře zbarvené opičky s drápky na prstech (kromě palce); běhají po větvích stromů jako veverky kosmanovití: tamarín, kosman, lvíček, kalimiko malpa kapucínská Jižní Amerika; větší opice s nehty na prstech; výborně šplhají i ručkují; při šplhání jim pomáhá chápavý ocas; mají vyspělejší sociální chování a inteligenci než kosmanovití; vyznačují se i větší zručností malpovití: malpa, vřešťan, chápan, kotul, chvostan, uakari,... tamarín vousatý tamarín pinčí malpa kapucínská OPICE ÚZKONOSÉ (oddělení) o Opice Starého světa. Vyskytují se jak v tropických lesích, tak na savanách i v horách Afriky a Asie. V Evropě (Gibraltar) žije makak magot. o Větší až mohutné (gorila) druhy. o Mají užší obličej, nozdry nosu směřují dopředu mezi nozdrami je úzká nosní přepážka. o Pokud mají ocas, nikdy není chápavý. o Na zadku mají holé sedací hrboly. savci, přírodopis 8. ročník lebka kočkodana

28 kočkodan obecný pavián anubi rody : Afrika (lesy); štíhlý stromový druh; tvoří velké organizované tlupy Afrika (savany); velký pozemní druh s protáhlým čenichem a mohutnými špičáky; tvoří velké a organizované tlupy, mohutní samci jsou nebezpeční; všežraví zabíjejí drobné gazely a ptáky kočkodan (Afrika), pavián (Afrika), makak (Asie), mangabej (Afrika), hulman (Asie), gueréza (Afrika), langur (Asie), kočkodan obecný pavián anubi pavián anubi NEJBLIŽŠÍ PŘÍBUZNÍ ČLOVĚKA Giboni, lidem podobní lidoopi (šimpanz, gorila, orangutan) a lidé (člověk moudrý - Homo sapiens) jsou v zoologickém systému zařazeni mezi úzkonosé opice a do společné nadčeledi Hominoidi. Blízká příbuznost se projevuje podobným vzhledem, psychikou i inteligencí. Giboni i lidoopi mají jako lidé denní aktivitu a v noci odpočívají. Žijí v lesích rovníkové Afriky a v jihovýchodní Asii. lebka šimpanze Specifické znaky lidoopů a gibonů o Robustnější a větší než ostatní opice. o Zvětšená mozkovna a mozek. Plošší obličej. o Zploštěný hrudník ve směru záda-břicho. o Horní končetiny výrazně delší než dolní a silnější paže. o Ocas je zakrnělý. o Mohou se pohybovat po 4, ale i ve vzpřímeném postoji. o Dobře šplhají a výborně ručkují (= vyšší pohyblivost kloubů). o Zručností převyšují ostatní primáty (výroba nástrojů ). gibon lar šimpanz učenlivý šimpanz bonobo gorila nížinná orangutan jihovýchodní Asie (lesy); stromový; žije v párech; býložravý rovníková Afrika (lesy); pozemní; menší tlupy; všežravý loví i jiné savce včetně menších opic; na nocování staví na stromech hnízda rovníková Afrika (lesy); pozemní; menší tlupy; všežravý rovníková Afrika (lesy); pozemní; menší tlupy; býložravá Borneo, Sumatra, Jáva (lesy); stromový; samotář; býložravý šimpanz učenlivý savci, přírodopis 8. ročník šimpanz bonobo

29 gorila nížinná orangutan gibon savci, přírodopis 8. ročník

30 ROZŠÍŘENÍ SAVCŮ Rozšíření savců na Zemi je určováno podmínkami prostředí, na které jsou savci i jiní živočichové dlouhodobě přizpůsobeni. BIOMY Biomy jsou rozsáhlé přírodní celky na Zemi, které jsou dány určitým klimatem a souborem rostlin a živočichů s podobnými nároky na prostředí. 1. Tropické deštné lesy tropické pásmo, vysoké teploty, vydatné srážky, druhově nejbohatší biom; r. listnaté dřeviny, liány, orchideje, kapradiny savci. 2. Savany tropické pásmo, vysoké teploty, střídají se delší období sucha a krátké období dešťů; r.- vysoké trávy a osamocené stromy (akácie, baobaby) savci 3. Pouště a polopouště ve všech podnebných pásmech, velké rozdíly teplot mezi dnem a nocí, velký nedostatek srážek; r. kaktusy, pryšce savci 4. Stepi mírné pásmo, střídá se horké léto a chladná zima, nedostatek srážek; r. (= prérie, pampa) trávy savci 5. Lesy mírného pásma mírné pásmo, mírné teploty, střídá se vlhké teplé léto s kratší sušší a chladnější zimou, dostatek srážek; r. listnaté lesy (původní, dub, buk, jasan, habr), dnes nahrazeny monokulturami vysazenými člověkem savci 6. Severské jehličnaté lesy studené pásmo, nízké teploty, střídá se krátké teplejší léto a dlouhé (= tajga) chladné zimy; r. jehličnaté neopadavé stromy (smrk, jedle, borovice) savci 7. Tundra studené pásmo, velmi nízké teploty, půda hluboko promrzá, krátké chladné léto; r. mechy, lišejníky, klikva, zakrslé vrby a břízy savci 8. Polární oblast studené pásmo, velmi nízké teploty, málo srážek, celoroční zalednění; bez rostlinstva savci 9. Moře a oceány slaná voda savci Zařaď (přepiš) savce ze seznamu do příslušného biomu: savci, přírodopis 8. ročník

31 žirafa, pižmoň, králík divoký, kůň Převalského, tuleň grónský, lumík, delfín skákavý, hyena, jaguár americký, prase divoké, levhart skvrnitý, rys ostrovid, psoun prériový, tapír čabrakový, buvol pralesní, slon africký, gazela Thomsonova, nosorožec tuponosý, kosatka dravá, lev, pískomil, fenek, křeček polní, gibon lar, přímorožec šavlorohý, sysel, hraboš polní, bizon, vidloroh, velbloud jednohrbý, lama guanako, vlk obecný, kočka divoká, bobr evropský, medvěd hnědý, jelen lesní, veverka obecná, los, okapi pruhovaná, sobol, orangutan, kuna lesní, zebra, sob polární, zajíc bělák, liška polární, medvěd lesní, velryba černá, sajga, vorvaň, gepard, liška obecná, mrož. Znáš (zjisti) názvy největších afrických národních parků: CHOVÁNÍ SAVCŮ Etologie = věda zkoumající chování živočichů. vrozené chování získané chování (= instinktivní, pudové, dědičné) Chování, které je důležité pro přežití a je charakteristické pro každý živočišný druh. (= naučené) Tvoří se postupně na základě učení a zkušeností získaných během života. HLAVNÍ OKRUHY VROZENÉHO CHOVÁNÍ 1. CHOVÁNÍ PODMÍNĚNÉ LÁTKOVOU VÝMĚNOU Zajišťuje základní životní funkce spojené s příjmem a výdejem látek (př. potravy, výměšků, ). druhově specifické způsoby vyměšování moči a trusu (pes, kočka, králík, nosorožec, ) 2. CHOVÁNÍ OCHRANNÉ A OBRANNÉ Chrání živočicha před nepříznivými vlivy prostředí (před nepřítelem, před chladem, teplem, suchem, deštěm). varování před nepřítelem (akustické - varovný křik sojky, hvizd sviště, údery ocasu bobra, optické - zdvihání kelky u daňka,...) varování nepřítele = zastrašování, hrozba nepříteli (cenění zubů a vrčení u šelem, klamné preventivní výpady u prasete, jelena,, odstrašující postoje u ježka, kobry, zmije, ropuchy,... syčení ještěrů a chřestění u chřestýšů, výstražné zbarvení u kuněk, vos) chování při bezprostředním ohrožení - rychlý útěk (srna, zebra), znehybnění a vyžití ochranného zbarvení (zajíc), stavění se mrtvým (vačice), shlukování do stád (pižmoň, zebra), metání či vystřikování páchnoucích sekretů či výkalů (skunk, tchoř, kvíčala) ochrana před chladem, horkem, deštěm,... zimní spánek, vyhledávání úkrytů, vyhřívání se, schoulení do klubíčka, třes těla, vzpřimování srsti a peří, CHOVÁNÍ KOMFORTNÍ Souvisí s péčí o povrch těla (o kůži, srst, peří, ). př. drbání (opice), válení v prachu nebo bahnu (kaliště divočáků), popelení (slepice), otřásání (medvěd), olizování (kočka), koupání (kanár, slon), promašťování peří (kachna), mravenčení (žluna) 4. CHOVÁNÍ SOCIÁLNÍ Souvisí s udržováním a řízením vztahů mezi jedinci téhož druhu ve skupině. dorozumívání pomocí signálů - pachových (u šelem, lemurů), zrakových (kelka u daňka), zvukových (vytí vlků, zpěv velryb a gibonů), postojových (u vlků) souboje o postavení ve skupině mezi samci (vlci, šimpanzi, zebry, lvi, jeleni,...) i mezi samice (slepice) savci, přírodopis 8. ročník

32 upevňování vztahů mezi matkou a jejím mládětem, samcem a samicí 5. CHOVÁNÍ ROZMNOŽOVACÍ Souvisí s reprodukcí druhu (tvoření párů, páření a péče o potomstvo). namlouvací chování - např. souboje mezi samci o samice (říje jelenů, tok tetřívků), vábení samic samci (předvádění se - u ptáků zpěv, změna "šatu", "vystavování", poskoky, úklony), zásnubní tance u jeřábů, zpěvy samců velryb, vzájemné krmení u holubů budování doupat, hnízd,... pro odchování potomků různá technika páření péče rodiče(ů) o potomstvo - krmení, ochrana před predátory, zahřívání DOMESTIKACE SAVCŮ Domestikované zvíře: se odlišuje vzhledem (i užitkovostí) od svých divokých předků je chováno odděleně od divokých předků je závislé ve výživě a ubytování na lidech má reprodukci (= rozmnožování) řízenou člověkem (prostřednictvím umělého výběru)) V průběhu postupné domestikace divokých předků domácích zvířat člověk záměrně posiluje a pozměňuje ty vlastnosti, pro které bylo domestikováno = tj. šlechtí je. Šlechtění jednoho druhu domestikovaného zvířete se může ubírat různými směry a výsledkem je vznik několika plemen (= ras) téhož druhu domácího zvířete. Základní metody šlechtění UMĚLÝ VÝBĚR Pro další chov (a reprodukci) jsou člověkem vybíráni jen ti jedinci daného druhu, kteří se odlišují od ostatních v těch vlastnostech, které jsou žádoucí a mohou je přenést i na své potomky. př. vyšší produkce mléka (u tura), delší a hustší srst (u ovce) KŘÍŽENÍ Spojování 2 i více odlišných a žádaných vlastností vyskytujících se odděleně u 2 různých plemen stejného druhu do jednoho nového plemene Samice jednoho plemene se oplodní samcem z druhého plemene z jejich potomků se do dalšího chovu vyberou jen ti jedinci, u kterých se spojí žádané vlastnosti jejich rodičů. Domestikovaná zvířata mohou být současně zvířaty domácími, hospodářskými i laboratorními. Některá domestikovaná zvířata se využívají ke speciálním potřebám lidí pes vodicí, záchranářský, hlídací, a) Domácí zvíře: Žije v domácnostech člověka, může, ale nemusí být hospodářským zvířetem. Může být chováno pouze pro potěšení, jako společník apod. např. kočka, pes, morče, kanár, papoušek,. b) Hospodářské zvíře: Má vždy určitý hospodářský (ekonomický) význam. Může i nemusí žít v domácnosti člověka. Hospodářské zvíře, které žije v domácnostech je např. tur, kůň, prase, ovce, koza, kur, kachna, králík, holub, Hospodářské zvíře, které nežije v domácnostech lidí je např. kapr obecný, včela medonosná, bourec morušový, kožešinová zvěř (norek, liška, sobol, nutrie, ) c) Laboratorní zvířata: Zvířata chovaná pro pokusy (ověřování nových léků, kosmetiky apod.) potkani, myši, morčata, křečci, psi, prasata, aj. Pozn. Morče je v Peru hospodářským zvířetem (maso), ale u nás je považováno za domácího mazlíčka. Jiný kraj, jiný mrav. savci, přírodopis 8. ročník