Pověst o Horšovském Týně

Transkript

1 Pověst o Horšovském Týně Anotace: Pracovní list je určen pro čtení s porozuměním. Učí žáky tvořivě pracovat s textem a vyhledávat v něm. Druh učebního materiálu: pracovní list Očekávaný výstup:-pracuje tvořivě s literárním textem podle pokynů učitele a podle svých schopností -plynule čte s porozuměním texty přiměřeného rozsahu a náročnosti -pojmenuje některé rodáky, kulturní či historické památky, významné události regionu, interpretuje některé pověsti nebo báje spjaté s místem, v němž žije Klíčová slova: pověst, čtení s porozuměním Cílová skupina: 3. třída Časová náročnost: 30 min Prameny a pomůcky: M. Čekanová, Z. Zajíček Půl kopy pohádek a pověstí z Plzeňského kraje (upraveno) 1

2 O divoženkách a potrestaném lakomci Noc už byla černá jako čertí kožich, když se kupec Günter, halama šejdířská nepoctivá, blížil k Horšovu Týnu. Günter vlastně ani nebyl kupec. Byl to spíš povozník, kterého si obchodníci najímali, když potřebovali dovézt nějaké koření, sůl nebo látky a sami zrovna neměli vůz. Günter byl vysoký, pupkatý chlap nevybíravého chování, jenž každé zboží považoval tak trochu za své. Tedy alespoň potud, aby upíjel dobrých moků z lahví, uždiboval z jídla nebo si usypával do kapes zlaťáků. Pokud ale někdo druhý byl v nouzi a potřeboval pomoci, trpěl Günter vždy náhlým nedostatkem a absolutní hluchotou. Nemám. Nedám. Kam bych přišel, odpovídal. Dokonce ani do skulinky ve skále nad řekou, kam při odjezdu z Horšova Týna všichni kupci i formani házeli pro šťastný návrat nějakou drobnou minci, Günter nevhodil nikdy ani šesták. Zato často bloumal kolem a spekuloval nad tím, že uvnitř skály musí být už pořádně velký poklad a jak by se asi dal dostat ven. Kdo ví, co ho tenkrát zdrželo, že se harcoval s plným vozem po kamenitých cestách ještě tak pozdě po setmění. Koně šli, jak byli uvyklí, a Günter se rozhlížel po hvězdnatém nebi, jako by přemýšlel, jak všechny hvězdy proměnit ve zlaťáky ve vlastním měšci. Když v tom sebou koně trhli. Zařehtali a vzepjali se na zadních. Ze tmy se ozval trojitý skřípavý smích. Dej nám chleba, formane! Günter vytřeštil oči. Měsíc bledě ozařoval cestu před ním, kde se míhaly tři temné postavy. Sotva je rozeznal, ucítil na rukou a nohou jejich dotyky. Snědé mladé divoženky na něj dorážely, popichovaly ho, točily se, až jejich pestré šaty vlály a ozdůbky na nich cinkaly jako měšec s penězi. Chleba! Dej nám chleba! povykovaly a jejich hlasy byly čím dál ostřejší, jako nože. Günter se jen ohnal bičem: Žádný chleba nemám. Ale mám tu něco lepšího, řekl a zašátral rukou mezi cizím zbožím na voze, jako že jim dá něco z toho, co není jeho. To ale neměl dělat! Každý na téhle trase dobře věděl, že tu divoženky jsou a že škemrají o chleba. Když ho dostaly, daly pokoj a pocestný mohl jít klidně dál. Divoženky zahýkly, strhly ho z kozlíku a už ho roztáčejí v divém tanci. Ze tmy mezi stromy se rojí další a další temné postavy, vrhají se na vůz, přehrabují a rozhazují náklad. Koně se plaší a řičí do noci. Kdosi je odpřáhl a oba hnědáci pádí tmou neznámo kam. Günterovi se točí hlava, neví, kde je nahoře a kde dole, divoženky si pohazují jeho umdlévajícím tělem. Z posledních sil se jim šejdíř vytrhl a v převráceném voze nahmatal svou truhličku s nakradenými penězi. Přitiskl ji k hrudi a pelášil tmou tím směrem, kde tušil bezpečí Horšova Týna. Cáry potrhané košile za ním vlají jako šaty divoženek, ze šrámů a ran teč krev, ale Günter nic nevnímá. Chce být i se svými penízky někde za pevnou hradbou. Už se ze tmy vyloupla silueta hradu, už je k městu jen pár kroků. Za zády však pořád slyší skřípavý smích snědých žen, které už nechtějí chleba, ale jeho nepoctivě nabyté bohatství. Už je před bránou. Potřebuje na ni zabušit, ale ruce svírají truhlu. Kdyby ji položil, divoženky mu ji jistojistě seberou. Když ji nepoloží, nemůže zabušit a divoženky ho určitě rozsápou. 2

3 Když ráno otevřeli brány hradu, naskytl se strážím smutný pohled. Na zemi ležel muž v otrhaných šatech, se spoustou ran a šrámů. V náručí pevně svíral truhlici a opodál se klidně popásali dva hnědáci. Přestože lakotného a prolhaného Güntera všichni dobře znali, v první chvíli ho nikdo nepoznal. Vzali ho dovnitř a ošetřili mu rány. Blouznil. Křičel cosi o chlebu, a že ho nedá. A pořád křečovitě držel truhlici. Dlouhé týdny ležel v horečkách, pil čaje různých chutí a dostával obklady a masti. Šrámy a rány se zacelily, i duše se uklidnila. Jen zrak mu zcela chyběl. Ostré nehty divoženek vykonaly své. Přesto Günter stále s rozkoší nořil prsty do obsahu své truhlice, dotýkal se Ale ani tehdy se Günter nezměnil: pořád to byl zlý a lakotný chlap. O to hrubější a Běda každému, kdo by se mé truhly jen dotknul. Mám v ní vzácný poklad! Ale jinak jsem chudák. Ubožák. Zrak nemám, na chleba si nevydělám. Slitování, lidičky, slitování, opakoval pořád dokola. Nejdřív křičel, pak prosil. Sedával celé dny na námětí, ruce svíraly truhlu a tvář bez výrazu. Lidé mu přinášeli jídlo, neboť jim bylo ubohého slepce líto. Slepec ale nikdy nepoděkovat, jen dobrodince odehnal, aby se snad nepokusil dotknout jeho pokladu. Teprve když zemřel, vzal truhlici opatrně do rukou jeden z kupců, kteří tu toho dne nocovali. Bál se, toť se ví, o Günterově pokladu se povídaly hrůzostrašné zkazky až v Řezně a v Praze! Pokřižoval se a pomalu, pomalinku nadzvedl víko. Po tváři se mu rozlil údiv. Zanořil ruku, nabral hrst mincí a s cinkotem je sypal zpátky: Poklad! Tak tohle byl ten jeho poklad! smál se na celé kolo. V truhlici nebyl jediný peníz, za který by se dala koupit aspoň maková buchta. Jen samé bezcenné plíšky. Takhle dopadne každý, kdo si zahrává s divoženkami, pokýval hlavou starý forman Václavek. Dej jim chleba máš pokoj. Günter skrblil, chleba nedal, zato prý chtěl rozdávat z cizího. A tak přišel o rozum i o nakradený majetek. Mladší chlapi, kteří znali celou historii už jen z vyprávění, hned chtěli, aby jim Václavek prozradil všechno, co ví. Jezdíval tudy už v dobách Günterových, a tak měl opravdu co povídat. Ještě nebyl s historkami ani v polovině, když se přiblížila půlnoc. Když vtom se zarazil. Slyšíte? rozhlédl se opatrně kolem. Chlapi přestali i dýchat a poslouchali zvuky noci. V nich jako by zaslechli cinkot mincí, které někdo laská ve své truhlici. Zrnko pravdy: Z Čech do Bavor vedly přes Chodsko kdysi tři zemské stezky. V místech, kde jedna z nich přetínala řeku Radbuzu, se už na konci 10. století usadili první stálí obyvatelé. V první polovině 13. století vznikla z této obchodní stanice kupecká osada s kostelem. Proti ní pak byla ve druhé polovině 13. století na protějším břehu řeky vybudována raně gotická falc, která střežila zemskou stezku při přechodu přes řeku. U hradu později vzniklo město, které dostalo jméno Horšovský Týn. 3

4 Seřaď věty chronologicky za sebou: Mám tu něco lepšího, řekl a zašátral rukou mezi cizím zbožím na voze. Kupec Günter, halama šejdířská nepoctivá, se blížil k Horšovu Týnu. Slepý Günter stále s rozkoší nořil prsty do obsahu své truhlice, dotýkal se Měsíc bledě ozařoval cestu před ním, kde se míhaly tři temné postavy. Sotva je rozeznal, ucítil na rukou a nohou jejich dotyky. Günter se nezměnil: pořád to byl zlý a lakotný chlap. O to hrubější a Z posledních sil nahmatal svou truhličku s nakradenými penězi, přitiskl ji k hrudi a pelášil tmou tím směrem, kde tušil bezpečí Horšova Týna. Když v tom sebou koně trhli. Zařehtali a vzepjali se na zadních. Günterovi se točí hlava, neví, kde je nahoře a kde dole, divoženky si pohazují jeho umdlévajícím tělem. V truhlici nebyl jediný peníz, za který by se dala koupit aspoň maková buchta. Jen samé bezcenné plíšky. Chleba! Dej nám chleba! povykovaly a jejich hlasy byly čím dál ostřejší, jako nože. Na zemi ležel muž v otrhaných šatech, se spoustou ran a šrámů. V náručí pevně svíral truhlici a opodál se klidně popásali dva hnědáci. 4

5 Řešení: 1. Kupec Günter, halama šejdířská nepoctivá, se blížil k Horšovu Týnu. 2. Když v tom sebou koně trhli. Zařehtali a vzepjali se na zadních. 3. Měsíc bledě ozařoval cestu před ním, kde se míhaly tři temné postavy. Sotva je rozeznal, ucítil na rukou a nohou jejich dotyky. 4. Chleba! Dej nám chleba! povykovaly a jejich hlasy byly čím dál ostřejší, jako nože. 5. Mám tu něco lepšího, řekl a zašátral rukou mezi cizím zbožím na voze. 6. Günterovi se točí hlava, neví, kde je nahoře a kde dole, divoženky si pohazují jeho umdlévajícím tělem. 7. Z posledních sil nahmatal svou truhličku s nakradenými penězi, přitiskl ji k hrudi a pelášil tmou tím směrem, kde tušil bezpečí Horšova Týna. 8. Na zemi ležel muž v otrhaných šatech, se spoustou ran a šrámů. V náručí pevně svíral truhlici a opodál se klidně popásali dva hnědáci. 9. Slepý Günter stále s rozkoší nořil prsty do obsahu své truhlice, dotýkal se 10. Günter se nezměnil: pořád to byl zlý a lakotný chlap. O to hrubější a 11. V truhlici nebyl jediný peníz, za který by se dala koupit aspoň maková buchta. Jen samé bezcenné plíšky. 5