Bohemistyka 2004, nr 4, ISSN K R O N I K A. Jubileum Zdenky Rusínové

Transkript

1 Bohemistyka 2004, nr 4, ISSN K R O N I K A Jubileum Zdenky Rusínové Mezi významné bohemisty a slavisty jubilující v roce 2004 se zaøadila také Zdenka Rusínová, profesorka Ústavu èeského jazyka Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brnì. Prof. PhDr. Zdenka Rusínová, CSc., se narodila 13. èervna 1939 v Ostravì a toto pohranièní bilingvní èesko-polské prostøedí vnímala v bìhu váleèných a pováleèných let. Po maturitì a teprve jako sedmnáctiletá pøišla do Brna a v letech na nìkdejší Filozofické fakultì brnìnské univerzity studovala obor èeština ruština. Bezprostøednì po absolvování byla na té e fakultì pøijata jako asistentka a posléze odborná asistentka a zaèínala pùsobit vedle M. Jelínka, A. Lamprechta, J. Bauera, M. Grepla, D. Šlosara, A. Erharta a jiných význaèných lingvistù tìchto i pozdìjších let. Po obhajobì kandidátské disertace získala v r titul CSc. a na základì práce Aspekty èeské substantivní deklinace byla po habilitaci v r jmenována docentkou pro obor èeský jazyk. První badatelská a odborná èinnost Z. Rusínové vychází z výzkumù hláskosloví a tvarosloví v dialektech ji nì od Ostravy a tkví u v pøípravì diplomové práce. Tyto dialektologické poèátky odborného sna ení byly ovlivnìny tendencí vìdeckovýzkumných lingvistických zámìrù té doby a pøedevším profesorem A. Lamprechtem. Další její odborná a akademická kvalifikace se rozvíjela nejen pøi poznávání synchronního stavu spisovné èeštiny a pøi její konfrontaci s nespisovnými útvary, ale posléze ji zajímaly také vývojové otázky jazyka. Desítky synchronnì pojatých èlánkù a statí vyústily v kandidátskou disertaci s názvem Tvoøení staroèeských adverbií, obhájenou u v r (i kdy titul dostává, bohu el, a pozdìji). Stì ejní oblastí vìdeckého zájmu Z. Rusínové se stala pøedevším morfologie a slovotvorba. Hned v prvních letech pùsobení na pracovišti FF se intenzivnì zapojuje do badatelské práce sledující diachronní popis a charakteristiku èeské slovotvorby a zamìøuje se mj. na deminutiva ve staré èeštinì a na tvoøení staroèeských adverbií (viz u kandidátská disertace). Její vìdecké stati a èasopisecké èlánky významnì pøispìly nejen k poznání historické slovotvorby, ale na základì vývoje objasòují i synchronní slovotvorbu èeštiny a podstatnì rozvíjejí tuto èást èeské gramatiky. Neménì významnou oblastí odborné práce, jí se jubilantka vìnuje trvale, jsou otázky spisovnosti a jazykové kultury a jejich rozvíjení se odrá í jak v publikaèní èinnosti Z. Rusínové, tak také v její odborné èinnosti pøednáškové a popularizaèní. Šíøe odborných zájmù o uvádìné oblasti nebo roviny èeského jazyka a o komunikaci èeštinou pøesahuje v souèasné dobì také do pragmalingvistiky, do filozofie jazyka se zvláštním zøetelem na strukturalismus a poststrukturalismus a do jiných vìdních 309 oblastí s jazykem souvisejících. A v tìchto uvádìných intencích (vedle morfologie a slovotvorby) zaznívají také pøednášky a semináøe na FF MU, které vede dodnes. Dlu no také pøipomenout, e stovky studentù bohemistiky na FF brnìnské univerzity 70. a 80. let, které procházely její výukou, studovaly jedny z prvních jejích uèebních textù Problémy souèasné èeské morfologie (Praha 1977), Tvoøení slov v souèasné èeštinì (Brno 1980, dotisk) a po nich pøibyly texty další. Po celou dobu pùsobení na fakultì se Z. Rusínová podílela jako spoluautorka na všech vznikajících týmových dílech. Pøipomeòme alespoò význaèné tituly posledních let. Jako spoluautorka zpracovala pøevá nou èást oddílu Morfologie (èásteènì se podílel také M. Nekula) do Pøíruèní mluvnice èeštiny (Praha 1995, 1996, 2000) a byla té spolueditorkou této uèebnice, která hned po prvním vydání získala Cenu rektora Masarykovy univerzity. Do Encyklopedického slovníku èeštiny (Praha 2002) pøipravila hesla týkající se derivace v èeštinì. Publikovala v mnoha sbornících lingvistických pracoviš a témìø ve všech sbornících svého domovského pracovištì na FF MU. Z posledních let uvádíme výbìrovì napø.: Deminutivní modifikace z hlediska pragmalingvistického. Intenzifikace (Sb. prací FF brnìnské univerzity, Brno 1996), Deminutiva ve frazeologických pøirovnáních (Sb. prací FF brnìnské univerzity, Brno 1998) aj. Desítkami èlánkù se také jubilantka podílela na propracování teorie jazykové kultury v intencích spisovného jazyka a útvarù nespisovných. Ze statí pøipomínáme pouze výbìrovì tyto: Jak je to s obecností obecné èeštiny (in: Èeština universalia a specifika 2, Brno, MU 2002), Spisovná a obecná èeština (in: Spisovná èeština a jazyková kultura, Praha, UK 1996), Spisovnost a pøirozenost v jazyce (in: Spisovnost a nespisovnost dnes, Brno, MU 1996), další nalézáme v jubilejních sbornících, v titulech jiných pracoviš nebo v lingvistických èasopisech. Nelze opomenout také spolupráci Z. Rusínové s redakcí èasopisu Bohemistyka, kdy odborné veøejnosti pøedlo ila sta s názvem Slovesné neologismy a problém vidu (in: Jêzyk i literatura czeska u schylku XX. wieku, Wa³brzych Ostrava 2001). Prof. Rusínová publikovala a pøednášela doma i v zahranièí, napø. na univerzitách v Bratislavì, Greifswaldu, Magdeburgu, Neapoli aj., pùsobila a dosud je èinná v redakcích rùzných sborníkù. Ale vra me se ještì zpìt. Neménì záslu ná byla také pedagogická a politickoorganizátorská èinnost Z. Rusínové rozvíjená na brnìnské univerzitì po listopadu roku Jubilantka byla èinná ve stávkovém výboru FF a ovlivnila nové koncipování pracovištì. Za nového vedení fakulty zastává v letech funkci prodìkanky a následnì v letech stojí v èele bohemistického pracovištì je vedoucí Ústavu èeského jazyka FF MU. Z univerzitních aktivit nelze snad v krátkosti vše vyjmenovat. Zvláštì významné bylo její pùsobení v Akademickém senátu FF MU, v nìm ve velmi dynamickém a pracovnì nároèném období první poloviny devadesátých let zastávala funkci místopøedsedkynì a po dva roky byla také èlenkou Akademického senátu MU. Další její odborné aktivity jsou pak spjaty s èlenstvím ve vìdecké radì FF MU a s funkcí pøedsedkynì v oborové radì doktorského studia na FF MU pro obor èeský jazyk, 310

2 Z. Rusínová i nadále v oborové radì pùsobí a jako školitelka vede nové doktorandy. Dále pracovala jako vìdecká tajemnice brnìnské poboèky Jazykovìdného sdru ení Akademie vìd Èeské republiky. Kromì uvedené záslu né práce, která je spjata s Masarykovou univerzitou, pùsobila Z. Rusínová odbornì i pedagogicky také na jiných pracovištích doma i v zahranièí (externí výuka na FF Slezské univerzity v Opavì, pùsobení na FF UK v Bratislavì, opakované stá e na Institutu slavistiky FF Univerzity Regensburg, akademické stá e na univerzitách v Magdeburgu, Greifswaldu, v Neapoli, na Univerzitì ve Wroc³awi a jinde). Pøes dvì desítky let byla lektorkou èeštiny na Letní škole slovanských studií v Brnì a speciálnì pro vzdìlávání zahranièních studentù rovnì vydávala studijní literaturu, napø.: Význam deminutiv v komunikaci (XXX. bìh Letní školy slovanských studií, Brno, MU 1997), Hlavní slovotvorné problémy neologismù v èeštinì (XXXII. bìh LŠSS viz výše, Brno, MU 1999). Profesorka Z. Rusínová se celý ivot obìtavì vìnuje svým ákùm a vychovala u øadu bohemistù. Je známa svou precizností badatelské práce a neobyèejnou pracovitostí. Jako jedna z prvních studentek Zdenky Rusínové ráda vzpomínám na její jazykové semináøe, na trpìlivé vysvìtlování pravopisných a gramatických jevù, kdy nás na vysoké škole vedla pøi prvních krocích a obìtavì nám pomáhala se orientovat ve vìdeckém poznání èeštiny. Byla patøiènì nároèná, ale v pøístupu ke studentùm v dy vnímavá, vstøícná a taktní. Za to jí za všechny studenty patøí podìkování. Do pøíštích let pøejeme jubilantce i nadále ještì mnoho tvùrèích sil, další úspìchy ve vìdecké i pedagogické práci a pøedevším hodnì zdraví. K ivotnímu jubileu Svatavy Machové Eva Mináøová, Brno 311 Doc. PhDr. Svatava Machová, CSc., vedoucí katedry èeského jazyka Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, se do ívá v tomto roce významného ivotního jubilea. Narodila se v Sokolnicích u Brna. Je absolventkou Vysoké školy ruského jazyka a literatury v Praze, oboru èeština ruština. Po jednoletém pùsobení na støední škole byla pøijata do interní aspirantury v oboru obecná jazykovìda, a to u prof. PhDr. P. Sgalla, Dr.Sc., v jeho oddìlení na Filozofické fakultì UK a Matematicko-fyzikální fakultì UK øadu let pracovala. Na Pedagogické fakultì UK pùsobí od r. 1990, kdy došlo k reorganizaci a personálnímu zkvalitnìní tohoto pracovištì. Díky svým zahranièním kontaktùm a lingvistickému rozhledu hned po vstupu na pedagogickou fakultu pozitivnì ovlivnila obsahovou stránku výuky, nejdøíve zavedením nových studijních bohemistických disciplín, pozdìji realizací tzv. modulového systému, kdy student po tøíletém absolvování všeobecné bohemistické a didaktické pøípravy si mù e volit jeden z modulù: didaktický, historický, lingvisticko-bohemistický, komunikaènì-pragmatický a smíšený. Zaslou ila se o rozvíjení mezinárodní spolupráce s katedrou slavistiky kanadské univerzity v Montrealu. Z její iniciativy se pomocí kanadského programového zabezpeèení Concorder zaèaly realizovat a ještì stále na katedøe realizují práce na frekvenèních slovnících. Odbornou veøejnost o tom blí e informovala èlánkem Autorský slovník básnického díla Jaroslava Seiferta (in: Filologické studie, Praha, Karolinum 1997, s ). V rámci svého uèitelského pùsobení pomáhala našim studentùm pronikat na zahranièní univerzitní studia. Úspìšná, bohu el vzhledem k vá nému onemocnìní pomìrnì krátká, byla v letech její èinnost ve funkci prodìkanky pro studijní zále itosti. Patøila a patøí stále k tìm, kteøí soustavnì usilují o zvýšení spoleèenské presti e naší fakulty. Od roku 2002, kdy byla ustanovena jako vedoucí katedry èeského jazyka, naplno rozvinula svou èinnost tak, aby byly vytvoøeny podmínky pro úspìšný a rychlý rozvoj katedry jako významného centra pro doktorandské školení v oblasti didaktiky èeského jazyka, jako i pro odborný rùst jednotlivých èlenù katedry a jejich vystupování v zahranièí. Pokud jde o odbornou a publikaèní èinnost, pøišla na katedru ji jako známá autorka èetných prací, napø. monografie Pøíèina v syntaxi èeštiny (Praha 1972), v ní se analyzuje sémantika kauzálního vztahu a její promìny v souvislosti s druhem pøíèinnostního urèení, pojednává se obecnì o metodì distribuèní analýzy a pak se touto metodou popisují jednotlivé formy u ívané v èeštinì k vyjádøení tohoto pøísloveèného urèení, jako i studií z oblasti generativního popisu èeštiny, napø. Tectogrammatical level in the generative description of the Czech language, Prague studies in mathematical Linguistics V, 1976, s V roku 1994 na základì úspìšné obhajoby práce Terminografie speciální pøípad lexikografie byla jmenovaná a ustanovená rektorem Univerzity Karlovy docentkou pro obor èeský jazyk. Vìtšina problematiky habilitaèní práce byla otištìna ve sborníku Manuál lexikografie (red. F. Èermák a R. Blatná, Praha, s ). Pøínosem nejen pro pedagogickou fakultu, ale i pro jiná vysokoškolská pracovištì byla zejména kniha Sémantika a pragmatika jako lingvistické disciplíny, na ní se podílela s M. Šveh- lovou èástí týkající se sémantiky (1. vydání 1966, 2. rozšíøené vydání 1997, PedF UK Praha). Soustavnì publikuje v domácích i zahranièních odborných èasopisech a sbornících, zejména je znám její dlouholetý zájem o terminologii; viz napø. Glosáø termínù ze znalostních systémù, [in:] Výbìr informací z organizaèní a výpoèetní techniky, 1991, díl 2., s , spolu s O. Minihoferem; Deriving terminology from texts: Theoretocal and metodo-logical considerations, Alfa [Canada] 7/8, 1994/95, s ; Terminografie speciální pøípad lexikografie, [in:] Termina 94, Liberec 1995, s ; Lingvistická terminologie, [in:] Termina 2000, Galen, Praha, s Uvedená vìdecká práce úzce souvisí i s intenzivní organizaèní prací na vytvoøení jednotné školské jazykovìdné terminologie. Zvláš blízkou oblastí je pro S. Machovou syntax. Té vìnovala vedle uvedené monografie øadu èlánkù, studií i pøednášek na domácí i zahranièní pùdì. Napø. K formì závislostních gramatik, Slovo a slovesnost 36, 1975, s ; Dvì 312

3 pøedlo ky vedle sebe, Naše øeè 2000, 83, s ; Jemné promìny èeské vìty, Sborník prací Filozoficko-pøírodovìdecké fakulty Slezské univerzity. Øada jazykovìdná D2, Opava, s ; Centrum a periferie syntaktického popisu, [in:] Okraj a støed v jazyce a literatuøe, UJEP, Ústí nad Labem 2003, ; Souèasný úzus slova»pota mo«, [in:] Konstanty a promìny v èeském jazyce a literatuøe XX. století, Wa³brzych Ostrava 2004, s Cenné jsou i edièní práce na sbornících pøekladù Principy strukturní syntaxe I., Praha 1974 a spolu s O. Leškou Principy strukturní syntaxe II., Praha Svou pøíslušnost k pedagogické fakultì chápe S. Machová i jako zodpovìdnost za pedagogickou praxi v naší základní i støední škole. Vedle péèe o školskou terminologii je pravidelnou posuzovatelkou èetných uèebnic èeského jazyka, které díky jejímu nároènému a zodpovìdnému pøístupu získaly na kvalitì odborné i didaktické. Nedávno dokonèila recenzi polské uèebnice D. Konderla, I. Konderlová, A se vám daøí, Racibórz Zásluhou S. Machové je i to, e v souèasné dobì katedra èeského jazyka spolupracuje s univerzitou v Erlangenu, Wa³brzychu a Minsku. V jubilejním pøipomenutí aktivit a významu S. Machové je snad ještì tøeba dodat, e bohatá èinnost odborná a organizaèní a usilovná práce vedoucí katedry se u ní spojuje s charakteristickými osobnostními povahovými rysy, jako je cílevìdomost, pracovitost, nároènost k sobì i druhým. Své po adavky a názory však dovede prezentovat v dy taktnì, se sobì vlastní elegancí a noblesností, jako i s pochopením pro starosti a obtí e jiných. K letošnímu jubileu pøejeme naší milé kolegyni doc. S. Machové hodnì zdraví, duševní pohody, svì esti a dalších pracovních úspìchù. Po ehnání k narozeninám Nadi Bayerové Nadì da Kvítková, Praha Velké ivotní jubileum je jednou z pøíle itostí, kdy se zamýšlíme nad tím, èím jubilanta potìšit a obdarovat. V pøípadì paní docentky Nadi Bayerové bych chtìla vyslovit nìjaké hodnotné slovo o tom, e její ivotní cestu lemují vìdecké i osobní úspìchy a e kolem sebe rozdává ú asnou lásku, pochopení a trpìlivost. Jak to však vyjádøit? Na mnohé zlomové i bì né ivotní situace tohoto druhu pamatuje právì benedikcionál, tj. kniha ehnání. Její podklad pochází z latiny, jednotlivé zemì pak rity pøelo ily, pøizpùsobily kulturní situaci a zvykùm zemì, schválila ji biskupská konference a kniha se zaèala pou ívat v bì né liturgické praxi. Èeský benedikcionál, vydaný pro katolickou církev biskupskou konferencí v roce 1994, obsahuje zhruba 60 nejrùznìjších ehnacích ritù. A tak pro tento pøíspìvek vybírám ehnání k narozeninám a provádím jeho analýzu!. Po ehnání Po ehnání lidí mìlo v historii veliký význam a nebylo zanedbatelnou skuteèností pro š astný ivot èlovìka. Bible jej spojuje s obrazy opravdové plnosti a pøedstavuje jej krásnì hmotnì jako dary zdarma získané od Boha, napø. jako rozsáhlé potomstvo, velká stáda bravu a skotu a bohaté pastviny... Skrze tyto obrazy se znázoròovala Bo í blízkost èlovìku a plnost po ehnání, které vstoupily do jeho ivota. Také v díle církevních otcù mù eme najít odkazy na to, jaký dopad má Bo í po ehnání na ivot èlovìka. Napøíklad sv. Augustin øíká: Rosteme, kdy nám Bùh ehná, a rosteme, kdy Boha chválíme. Mo ná si tento fakt uvìdomovali i idé, proto e vìtšina idovských modliteb zaèíná právì ehnáním Bohu, konkrétními slovy po ehnaný je Hospodin..., teprve potom se øíká, proè je Hospodin po ehnaný a za co se chválí... Beracha znamená v jednom významu také obdarován ". Po ehnání není jen jakékoliv pronesené slovo, je jím slovo, které se dotkne srdce èlovìka a zmìní ho k dobrému. Teprve takové slovo se mù e stát po ehnáním. Kdy bychom pou ili jiný termín ne èeský, napø. øecký eulogein nebo benectio, mohli bychom to doslova pøelo it jako øíci nebo vyslovit dobré slovo nad druhým, øíci takové dobré slovo, které má moc promìnit jeho ivot. To nám dává tušit, jak je slovo v našem ivotì velice dùle ité a jak je potøeba vá it, jaké slovo vlo ím na druhé, jestli dobré, nebo zlé. Je mo né vyslovit jak slovo po ehnání, které pùsobí dobro v ivotì èlovìka, tak slovo prokletí jako špatné slovo o bli ním, jako stín temnoty, který druhé spoutává a svazuje (Ef 4, 29 30). Køes anství nás uèí, e je dùle ité propùjèit svùj hlas po ehnání, e to má svùj význam a e jsme všichni povoláni k tomu stát se dìdici po ehnání #, máme tedy být slu ebníky dobrého slova, nikoliv smrti. Za jediné slovo, které mìlo v minulosti takovou sílu, e dokázalo zmìnit zloøeèení v po ehnání, tedy špatné k dobrému, a dokázalo osvobozovat od zla, se odjak iva pova ovalo jméno Bo í (Ne 13, 2; Dt 23, 6). Proto se ehnání dìje zásadnì ve jménu Èeská verze má ve srovnání s americkou pouze polovièní rozsah a neuvádí vlastní text pro ûivotní výroèí èi jubileum jako verze americká, na závìr ale pøikládá text ûehnání pro jiné pøíleûitosti.! Po krátké konzultaci s odborníky jsem zvolila liturgické texty, tak, jak by se pro tuto pøíleûitost pravdìpodobnì v praxi vybíraly. " Michael Špilar, pøednáška: A nad vámi Hospodin rozjasní svou tváø, XIV KCHK, èervence 2003, Ostrava, audiokazeta, vydalo studio Telepace, Kostelní Vydøí. Viz èlánek ûehnání vína, v tisku

4 Bo ím. Blízkost Bo í tváøe toti zahání nepøítele, tak e po ehnání vlo ené na èlovìka zahání nepøátelství a zlo. Bo í blízkost znamená také Bo í ochranu a pokoj. Úèelem textu po ehnání je po ehnat a posvìtit konkrétní osobu. Jde o slova vyslovovaná ve víøe, a to jak na veøejné, tak osobní rovinì. Všem ehnáním je spoleèná fixovaná a ustálená forma. Existují konkrétní doporuèené texty, které se pravidelnì pøi této pøíle itosti pou ívají. Všechna po ehnání mají shodnou strukturu: úvod (znamení køí e, pozdrav nebo úvodní slovo), ètení biblického úryvku (po ètení mù e následovat i krátká promluva), obøad ehnání (pøímluvy; ehnací modlitba, kterou celebrant pronáší se vzta enýma rukama; po modlitbì mù e celebrant pou ít svìcenou vodu, pøíp. okuøování kadidlem) a závìr (závìreèné po ehnání jednoduchou nebo slavnostní formou $ ). V textu se ojedinìle mohou objevit øídké archaismy (rozhojòovat se, obracet se v prach), biblická pasá s úryvkem z almu je charakterizována èetným opakováním (Nauè nás poèítat naše dny!) a má z èásti specificky prozodické vlastnosti (napø. dvojverší). Po ehnání fungují jako performativa kdy se pronáší, nastává jiná, ryze duchovní skuteènost. Jazyková znalost konkrétních formulí po ehnání není dostaèujícím faktorem pro to, aby došlo k performativnímu aktu, ve kterém by nastala urèitá zmìna, tj.osoba ehnaná by se stala osobou po ehnanou. Dalším zásadním pøedpokladem této správnì pojaté komunikaèní situace je vztah mezi ehnajícím, který má pravomoc ehnání udìlovat, a ehnaným, který svou vùlí ehnání pøijímá. ehnání jsou tak rozdìlena podle pravomocí osob, které je mohou udìlovat. Nìkterá ehnání udìluje pape, jiná biskup nebo knìz, èlenové øádu nebo jejich pøedstavení a nìkterá ehnání mù e udìlit i jáhen, katecheta, nebo dokonce vìøící laik. K liturgickému ehnání tak dochází, jako u dalších performativ, pouze v kontextu daných sociálnì-kulturních pravidel a zvyklostí. Slovo ehnání a jeho další formy jako ehnej, po ehnej apod. je primárnì spojováno s oblastí nábo enskou, i kdy se s nimi mù eme okrajovì setkat napøíklad ve zdvoøilostních obratech bì né komunikace (Po ehnej pánbu...). K vyslovování slov po ehnej, po ehnej pánbùh dochází v nenábo enském kontextu dnes ji velmi zøídka. Pøi louèení a podìkování lze tyto obraty ještì ojedinìle zaslechnout, spíš je to však pøíznaèné pro okruh lidí vìøících. I v pøípadì, e by se však tato slova pou ila pøi pøíle itosti louèení, pozdravù a díkù s úmyslem vyjádøit pøání duchovního dobra, mívají èistì komunikativní neuvìdomìlou funkci. Lze je spíše pova ovat za výrazy solidarity, dobré vùle, uznání a pochvaly. V ústním vyprávìní mohou být nositelem urèitého emocionálního náboje. Mluvèí tìchto slov pou ívá, aby jimi manifestoval svùj postoj nebo hodnotil situaci. Tato slova se pak mohou stát zároveò signalizaèními prostøedky o tom, jak je mluvèí zapojen do textu %. $ Viz èlánek ûehnání vína. % Sawyer, J.F.A. & Simpson, J.M.Y.: Concise Encyclopedia of Language and Religion, Elsevier, Oxford 2001, s Oslovování Boha a obracení se k nìmu v textu o pomoc je bì né. Znaèná èást nábo enské komunikace má rituální povahu. Mù eme vést spory o tom, zda formální text podle urèitého vzoru má jistou návaznost na mezilidské zdvoøilostní projevy a tvoøí další èlánek vývoje a vlivu sakrální sféry &. Závìreèné pøání Jubilantka jistì dobøe zná biblická slova, která Moj íš pøedal Áronovi, aby jimi ehnal izraelský národ. Moj íš vysvìtluje, e kdy Áron na Izraelce vlo í Bo í jméno, tak jim po ehná sám Bùh, a i kdyby se situace zdála zcela beznadìjná, Bohu se nemù e vymknout z rukou. (My nakonec víme, e v síle tohoto po ehnání došel izraelský lid a do zemì zaslíbené, do zemì hojnosti, zemì mléka a medu, do zemì tehdy úrodných pastvin.) Pøidr ím se tedy Moj íšovy rady a zopakuji ta slova, která tehdy zaznìla, aby pøinesla to, co je právì potøeba. Jsou to slova, která mìla pøinést svìtlo na cestu ve chvíli, kdy izraelský lid nevìdìl, kudy dál... Jsou to slova po ehnání na cestu ivotní, cestu vìdeckou, cestu osobního ivota, cestu, která se pøed naší jubilantkou otevírá dál A Hospodin ti ûehná a chrání tì, a Hospodin rozjasní nad tebou svou tváø a je ti milostiv, a Hospodin obrátí k tobì svou tváø a obdaøí tì pokojem. (Nu 6, 24 26) Michaela Laš ovièková, Praha Na èeském festivalu o èesko-polských literárních vztazích Festival èeského jazyka, øeèi a literatury Šrámkova Sobotka, poøádaný ka doroènì v rodišti básníka Fráni Šrámka v Sobotce na Jièínsku, probìhl letos ve svém 48. roèníku. V prvním èervencovém týdnu se zde scházejí milovníci a vyznavaèi èeštiny té mluvené i literární, vìtšinou uèitelé èeštináøi (ze škol základních, støedních i vysokých) a holdují zde mateøštinì jako své profesi i zájmu. Nutno podotknout, e ne nekriticky, naopak. Odborné pøednášky se vìnují aktuálním otázkám literatury a jazyka i jejich odborné reflexe, doprovodné kulturní programy (divadelní pøedstavení, divadlo poezie a jiné formy recitace, vèetnì autorského ètení v literárních veèerech, výstavy výtvarného umìní, koncerty) jsou tematicky spjaty s ka doroènì obmìòovaným heslem festivalu. & Sawyer, J.F.A.& Simpson, J.M.Y.: Concise Encyclopedia of Language and Religion, Elsevier, Oxford 2001,

5 Letošní roèník s názvem parafrázujícím text èeské státní hymny Kde domov jejich? a s podtitulem Èesko-literární køi ovatka Evropy byl tematicky zamìøen na jinou literaturu v èeském kulturním kontextu na tvorbu autorù ijících v Èechách, na Moravì a ve Slezsku, ale píšících cizím jazykem na literaturu souèasných národnostních menšin ijících v Èesku a na problematiku èeské recepce cizích literatur vùbec. Jednotlivé studijní dny byly vìnovány literatuøe slovenské v tématu èesko-slovenské literární vztahy, poèátkùm literatury romské konstituující se z romské ústní lidové slovesnosti, literatuøe nìmecké (se specifickým zájmem o region Šumavy), literatuøe ruské (pøedevším exilové) a také literatuøe Lu ických Srbù. Polský den byl ve znamení pøednášky o recepci polské básnické tvorby v Èechách po 2. svìtové válce, probìhlo autorské ètení polské básníøky ijící na Moravì, vernisá í byla zahájena výstava polského umìleckého plakátu a program byl korunován veèerním pøedstavením hry S³awomira Mro ka Na širém moøi. Petr Poslední, docent pùsobící na Univerzitì Hradec Králové a dlouhodobì se zabývající èesko-polskými kulturními a literárními vztahy, se ve své pøednášce vìnoval obtí nému pronikání díla nìkterých polských básníkù do èeského literáního a ètenáøského kontextu po 2. svìtové válce. Srovnával tak komunistickým re imem utváøený oficiální obraz polské literatury v èeském vìtšinovém ètenáøském vìdomí (tvoøený pøedevším pøeklady Jana Pilaøe, který soustavnì èeskému publiku pøedstavoval básníky pro tehdejší èeskoslovenskou kulturní politiku pøijatelné, pøedevším se zaslou il o dobrou znalost díla K. I. Ga³czyñského) se skuteènou stylovou a ideovou rùznorodostí moderní polské poezie. Zatímco v Polsku byla tolerována tvorba katolických básníkù nebo poetických experimentátorù, v Èeskoslovensku se konaly v 50. letech s autory takového zamìøení politické procesy. Polská poezie jiná ne prosocialistická podle mìøítek tzv. socialistického realismu nemìla v Èeskoslovensku na rù ích ustláno. Pro ilustraci problému si pøednášející zvolil dílo Juliana Przybosie, pøedstavitele konstruktivistické poetiky, reflexivní lyriku Czes³awa Mi³osze a Tadeusze Ró ewicze. Upozornil na pøeklady Przybosiovy poezie publikované v pováleèném Akordu a Kritickém mìsíèníku Václava Èerného v r a na pozdìjší u jen sporadické pronikání Przybosiových básní do oficiálních edic, na problematický, nereprezentativní výbìr textù z jeho tvorby (napø. ve výboru Nová polská poezie). V dobì slábnoucího tlaku komunistické normalizace (nastolena po vpádu armád Varšavské smlouvy v r závìry sjezdu KSÈ) u mohl vyjít výbor z díla J. Przybosie (Prostor slovem sklenutý, 1985) v pøekladu Ericha Sojky, který se tvorbì tohoto autora dlouhodobì vìnoval. Jeho pøeklady polské poezie jsou zastoupeny i v samizdatovém vydání dìl polských moderních básníkù, kteøí byli dosud v Èechách normalizaèní politikou umlèováni (Slovo a meè, 1987). Docent Poslední byl také iniciátorem a jedním z organizátorù výstavy polského plakátu s tematikou motivù polské literatury, a tedy ji propagující rùznými umìleckými výrazy a styly surrealismus, abstrakce, karikatura ve slu bì dílu Gombrowicze, Norwida, Tokarczukové a dalších. Mùj domov je v Tìšínì, mou vlastí je polština, øekla básníøka Renata Putzlacher, která pøedèítala své básnì významovì se vá ící k hledání vlastní identity na pomezí dvou národních kultur. Narodila se v Karviné, vystudovala v Krakovì, jako redaktorka pùsobí v Tìšínì a v Brnì, kde nyní ije. V její poezii nejvšednìjšího dne se snoubí, vlastnì kreativnì na sebe nará ejí, obrazy vystavìné na smyslovì emotivním zá itku a reflexivním závìru. Texty jsou vtipné, ani ztrácejí pel lyrièna. Píše polsky, do èeštiny své básnì pøekládá, ale i v èeských pøekladech zachovává polonismy, publikuje v Èesku. Prùbì nì se vìnuje pøekladùm písòových textù Jaromíra Nohavici do polštiny. Svìtoznámá absurdní aktovka S³awomira Mro ka Na širém moøi (Na pe³nym morzu, 1967) o zhoubné manipulaèní moci ideologie, demagogicky ovládající èlovìka, který ji mocensky zneu ívá v rozporu s humánními principy svìdomí (i kanibalismus je omluvitelný, umo ní-li, aby zachováním mé osoby byly zachovány a prezentovány velké ideje), ale i v rozporu s vìdomím vlastní lidské dùstojnosti (mùj ivot je bezcenný, má smysl jen v obìti, jí se iví velké ideje). Mro kovo drama v pøekladu Jaroslava Langera pøedvedl pra ský amatérský Divadelní spolek Tréma 29 v re ii Petra Gruši. Mro kovy symbolické, znakovì tvoøené figury (demagog, oportunní pøitakávaè a zmanipulovaná obì ) jsou autorem napsány lépe, ne jak je na scénì stvoøili èeští amatérští divadelníci, ale budi øeèeno, e umìlecky silný text dokázal integrovat pøedstavení ve velkém absurdním gestu. Festivalový polský den s tématem èesko-polských literárních vztahù nebyl jen nahlédnutím do kultury našich severních sousedù, ale pøedevším motivací bohemistù- -uèitelù a kulturních pracovníkù k hlubšímu poznávání vztahù a vlivù mezi kulturou polskou a èeskou. Ladislava Lederbuchová, Plzeò Problematiku recepce polské literatury v èeském prostøedí, se zamìøením na tvorbu básnickou, dùslednìji pøedstavuje P. Poslední ve své knize Obtí ná kontinuita, která je pøipravena k publikaci v hradeckém nakladatelství Gaudeamus a má vyjít do konce r