Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra psychologie. Problematika dopravní výchovy na základní škole z pohledu školního psychologa

Transkript

1 Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra psychologie Problematika dopravní výchovy na základní škole z pohledu školního psychologa Závěrečná práce Postgraduální studium dopravní psychologie Autor: PhDr. Dana Marková Olomouc

2 Prohlášení Místopřísežně prohlašuji, že jsem závěrečnou práci na téma: Problematika dopravní výchovy na základní škole z pohledu školního psychologa vypracoval/a samostatně a uvedl/a jsem všechny použité podklady a literaturu. V Poděbradech dne Podpis Marková Dana 2

3 V přístavu je vždy loď v bezpečí, ale to není její účel. Paulo Coelho 3

4 Anotace Problematika dopravní výchovy na základní škole z pohledu školního psychologa V práci je popsána dopravní výchova na základní škole mapování aktuální situace dopravní výchovy na základní škole z pohledu školního psychologa, který se věnuje žákům s ADHD. Spolupráce s BESIP, dostupné preventivní programy a základní legislativa. V teoretické části jsou dále popsané informace o dopravní výchově jako součásti Rámcově vzdělávacího programu na základní škole. Upřesněna je diagnostika ADHD (neurovývojová porucha s Attention Deficit Hyperactivity Disorder) a charakterizován individuální přístup k žákům s tímto zdravotním postižením. Práce mapuje individuální přístup v dopravní výchově u žáků s ADHD jako specifické skupiny budoucích řidičů. Dopravní výchova by měla mít pozitivní vliv na celoživotní učení dětí a vést následně ke snížení nehodovosti a rizikových situací v silničním provozu. Proto jsou rozebrány možnosti školního psychologa se vzděláním zaměřeným na dopravní psychologii, v zpracování koncepční přípravy výuky dopravní výchovy s ohledem na individuální přístup k žákům s ADHD. Druhá (praktická) část této práce se zabývá průzkumem znalostí a dovedností z dopravní výchovy u žáků na prvním a druhém stupni základní školy s důrazem na individuální přístup ověřování vědomostí a praktických dovedností u žáků se zdravotním postižením, konkrétně s ADHD. V závěrečné části práce jsou shrnuty zjištěné poznatky o znalosti dopravní výchovy u žáků na prvním a druhém stupni základní školy s důrazem na žáky s ADHD, tedy žáky se speciálně vzdělávacími potřebami a možnosti individuálního přístupu v dopravní výchově jako prevenci dopravních nehod. KLÍČOVÁ SLOVA: dopravní výchova, Rámcově vzdělávací program pro základní vzdělávání, specifická skupina žáků s ADHD, individuální přístup, BESIP a metodické materiály 4

5 OBSAH Teoretická část Úvod Stručná historie dopravní výchovy.7 2. Cíle dopravní výchovy Návrh na rozložení učiva, výstupy na konci 1. stupně ZŠ a nejdůležitější axiomy Specifické zvláštnosti dětí s ADHD Dle 147 Vyhlášky z 25.května 2011, kterou se mění vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných Problémový řidič charakteristika Posuzování způsobilosti k řízení u osob s ADHD Vyjádření lektorky dopravní výchovy..27 Výzkumná část 7. Metodika a cíl práce Výzkumný cíl Výzkumné otázky Anamnéza školy Anamnéza tříd a respondenti Interpretace výsledků dotazníkového šetření Kvantitativní analýza chybovosti žáků ve znalostním testu Analýza nabídky podpůrného programu školního psychologa v oblasti dopravní výchovy Podpůrný program školní psychologa k dopravní výchově Návrh intervenčního programu zaměřeného na zvyšování znalostí a dovedností z dopravní výchovy, s důrazem na rozvoj osobních předpokladů důležitých pro dobrou praxi v dopravním chování Odůvodnění programu Cíle programu a cílová skupin Východiska intervenčního programu Kritéria zařazení do skupiny Doporučené metody práce Stručný popis programu Příklad lekce se školním psychologem ve škole 45 Závěr.47 Seznam použité literatury..48 Resumé..51 Přílohy

6 Úvod Mým cílem v této práci je nejen uvést do problematiky dopravní výchovy, ale především pokusit se zmapovat na vzorku žáků základní školy jejich znalosti z dopravní výchovy. Dotazníkovým šetřením ověřit znalosti dětí a zmapovat přístup pedagogů v dopravní výchově k dětem s ADHD a ověřit jejich znalosti. Specializace na děti s ADHD je záměrná, protože, jsou to právě ony, které pravděpodobně budou patřit do skupiny tzv. problémových řidičů. Téměř polovina všech úrazů u dětí do 15 let vzniká v souvislosti s pohybem v dopravním prostředí. Dopravní nehody jsou v ČR nejčastější příčinou dětských úrazových úmrtí! Každoročně v důsledku dopravní nehody zahyne přibližně 40 dětí, více než 4000 dětí utrpí v souvislosti s dopravní nehodou vážné zranění. (Zvadová, Z. Prevence dopravních úrazů u dětí mladšího školního věku). Učitelské noviny [online]. 2005, č [cit. 18. ledna 2011]. Dostupný z WWW: < > ISSN ) Dopravní výchova se proto jeví jako nejlépe použitelný nástroj prevence. (Stojan, M. a kol. Škola a zdraví 21. Aktuální otázky dopravní výchovy., 2009, s. 23) S tímto názorem rovněž vystupuje Votruba (1979), který tvrdí, že dopravní výchova je atributem boje proti dopravní nehodovosti. (Votruba, J. Dětská dopravní hřiště. Výstavba, provoz a metodika výcviku., 1979, s. 10) Každý den se všichni z nás bez rozdílu věku setkávají s provozem na pozemních komunikacích. Od nejútlejšího věku tak musíme řešit mnohdy nepřiměřené situace. To všechno navozuje nutnost, aby dopravní výchova v celé šíři byla součástí výchovně vzdělávacího procesu. (Límová, L. Teorie dopravní výchovy., 2006, s. 8) Je zcela jasné, že zákonní zástupci jsou první učitelé dětí. Víme, že učení nápodobou je jedno z nejefektivnějších. Pokud se jako rodič budu na silnici chovat slušně, dodržovat pravidla bezpečné jízdy, je velká pravděpodobnost, že i dítě se tyto zásady osvojí. Pokud v roli rodiče konám něco jiného, než nařizuji dítěti, dostávám vlastní dítě do vnitřního konfliktu a učím ho méně efektivním, či dokonce špatným sociálním dovednostem. Nástupem institucionální výchovy ovšem rodičovská výchova nekončí, naopak se rozšiřuje o další a další faktory, které je potřeba respektovat a dětem se věnovat ve stejné míře jako tomu bylo, když ještě do mateřské nebo základní školy nechodily. Čas věnovaný výchově se v rodině nemění, mění se pouze jeho náplň, na kterou jsou kladeny čím dál tím vyšší nároky nejen z hlediska vědomostí, ale i z hlediska rozvoje schopností dětí. Nejinak je tomu i ve smyslu dopravní výchovy. Jestliže do 6 let jsme děti učili, jak 6

7 správně a v jakých místech přecházet vozovku, od 6 let je učíme, kudy jít co nejbezpečnější cestou do školy a od 11 let se zaměřujeme i na roli řidiče, nejprve jízdního kola a od 15 let i motorového dopravního prostředku. Statistická data jsou neúprosná a je zřejmé, že v oblasti bezpečnosti v silničním provozu máme stále rezervy. Od vzniku samostatné České republiky do konce roku 2012 bylo na pozemních komunikacích v České republice usmrceno 711 dětí! Vývoj počtu usmrcených dětí v ČR je zřejmý z grafu. Nejtragičtější, z pohledu dětí, byl rok 1994, kdy bylo usmrceno 75 osob, naopak nejméně dětí bylo usmrceno v roce 2011 (12). V loňském roce bylo usmrceno 14 dětí, oproti roku 2011 došlo k nárůstu o 2 děti. 1 V České republice se samostatně sleduje nehodovost dětí podle věkových kategorií: méně než 6 let, 6-9 let, let a let a také podle závislosti na dopravním prostředku. Nejvíce jsou ohroženy děti ve věku 6-10 let (vstup do školy, samostatný pohyb v SP). Děti jako chodci jsou více ohroženy než dospělé věkové skupiny s výjimkou nejstarších chodců, téměř všechny státy vykazují podobný obraz. Dle Šmolíkové je cílem dopravní výchovy připravit děti na silniční provoz s ohledem na typické věkové zvláštnosti dětí. 1 Děti Základní statistické ukazatele ve formě komentovaných grafů BESIP Ministerstvo dopravy 7

8 Dopravní výchova je od roku 2013 součástí RVP ZV (Rámcového vzdělávacího programu základního vzdělávání). Téma bezpečnosti v silničním provozu se stalo nedílnou součástí základního vzdělávání, tedy povinné školní docházky. Je považováno za nutnou součást výchovně-vzdělávacího procesu z důvodů zvýšení bezpečnosti a snížení počtu dopravních nehod a jejich následků. S problematikou silniční bezpečnosti se setkávají už děti předškolního věku v mateřských školách, avšak i mládež na školách vyšších stupňů. Dopravní výchova, respektive bezpečnost v silničním provozu, je též aplikační cesta (nástroj) Ministerstva dopravy (resp. BESIP) pro zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. 8

9 1. Stručná historie dopravní výchovy S rozvojem motorismu a počátky prvních dopravních nehod se smrtelnými následky se začala obracet pozornost i k bezpečnosti silničního provozu. Vyvíjely se bezpečností prvky jako například světelná signalizační zařízení, tedy semafory, automobily se začaly registrovat a pro řízení motorových vozidel se muselo získávat oprávnění, řidičský průkaz. Taktéž se začala projevovat nutnost dopravní výchovy. U nás se v roce 1932 konal v Praze týden bezpečnosti, který reagoval na statistiky zranění a úmrtí osob na silnicích hlavního města v předešlém roce. V rámci týdne bezpečnosti se konaly výstavy, které se těšily obrovské popularitě. (Stojan, M. a kol. Škola a zdraví 21. Aktuální otázky dopravní výchovy., 2009, s. 77) Dopravní výchovou se zabývala expozice Autoklubu republiky Československé. (Stojan, M. a kol. Škola a zdraví 21. Aktuální otázky dopravní výchovy., 2009, s. 77) V expozici Autoklubu jste mohli shlédnout bohatý materiál, který si kladl za cíl zvýšit podvědomí o bezpečnosti na silnicích (Stojan, M. a kol. Škola a zdraví 21. Aktuální otázky dopravní výchovy., 2009, s. 77) a ukázat všechny druhy výstražných značek. O tři roky později, na Výstavě dopravní bezpečnosti, se prezentovalo uskutečňování dopravní výchovy dětí a mládeže na školách. V roce 1935 také F. A. Elstner, český motoristický cestovatel,novinář a spisovatel poprvé užil spojení dopravní výchova v tzv. hodinkách bezpečnosti pořádaných při Autoklubu. V letech vydala domácí nakladatelství přes 70 výukových materiálů pro mateřské a základní školy (Stojan, M. a kol. Škola a zdraví 21. Aktuální otázky dopravní výchovy., 2009, s. 77), které se týkají dopravní výchovy. Většinou se jednalo o pracovní listy, pracovní sešity nebo o hry. Přes tento slibný začátek dochází po roce 1989 k útlumu. Dopravní výchova ze školy nikdy zcela nevymizela, přetrvaly například občasné návštěvy dopravních hřišť. Dopravní výchova je podle mého úsudku je důležitou složkou školní výchovy,přesto v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání někdy opomíjena. Protože není samostatným předmětem, často se stává součástí výchovně vzdělávacího procesu a její obsah je probírán ve vyučovacích hodinách jiných učebních předmětů. (Límová, L. Teorie dopravní výchovy., 2006, s. 5) V těchto předmětech se nejenom plní jejich prvotní cíle a úkoly, ale vhodně, přirozeně a nenásilně se zařazuje i učební látka dopravní výchovy. Učivo dopravní výchovy nemůže narušovat logický systém předmětu. (Límová, L. Teorie dopravní výchovy., 2006, s. 5) Nedílnou součástí dopravní výchovy je BESIP. BESIP je zkratka pro bezpečnost silničního provozu. Oddělení BESIP je 9

10 od roku 2008 integrální součástí Ministerstva dopravy. Útvar BESIP se zabývá metodikou dopravní výchovy dětí ve školách, ale i preventivními dopravně-bezpečnostními kampaněmi zaměřenými na všechny kategorie účastníků provozu na pozemních komunikacích. (Otevřená encyklopedie Wikipedia), heslo BESIP, [cit. 19. března 2011]. Dostupný z WWW: BESIP - dopravní výchova byla jedna ze základních činností od roku 1969 do roku jediný subjekt, který dopravní výchovu systematicky řeši1. V rámci národní strategie BESIP BESIP konkretizoval a upřesnil jednotlivé výstupy z oblasti dopravní výchovy v rámci revizí rámcových vzdělávacích programů. Zajistil informovanost škol, metodické rozpracoval problematiku dopravní výchovy. Rozpracoval problematiky dopravní výchovy do jednotlivých ročníků ZŠ. Od září 2013 povinně vstupuje prostřednictvím školních vzdělávacích programů do výuky na všech základních školách v ČR, a to na prvním i druhém stupni a žáci by měli prokázat, že pravidla provozu znají, na konci páté a deváté třídy. Dopravní výchova nemá samostatnou hodinu, ale školy ji mají zařadit do předmětů, které se k dopravní výchově tematicky vážou. Vhodnou pomůckou pro učitele dopravní výchovy mají být zejména videa a další multimediální obsah, který BESIP k tomuto účelu umístí na své internetové stránky. Dopravní výchovu mohou školy zařadit, v souladu jejichž svými školními vzdělávacími programy, do různých předmětů, jako např. prvouky, nauky o světě, výchovy ke zdraví, rodinné výchovy atd. Rada vlády ČR pro bezpečnost silničního provozu vyhlašuje celostátní programy ke zvýšení účinnosti dopravní výchovy. Jedním z nich je Tematický plán dopravní výchovy, který systematicky nastiňuje teoretickou a následně i praktickou výuku mladých cyklistů na dopravních hřištích. Ministerstvo dopravy BESIP usiluje o co možná největší zapojení škol a žáků 4. tříd do výuky dopravní výchovy na dětských dopravních hřištích. Dopravní výchova (DV) se skládá z 5 hodin teoretické výuky, kterou děti mohou absolvovat s lektorem dopravní výchovy přímo ve škole nebo na dopravním hřišti. Následuje dalších 5 hodin věnovaných praktickému výcviku na dětském dopravním hřišti (DDH). Tato aktivita je zakončena zkouškou, přičemž ti žáci, kteří uspějí v závěrečném testu a jízdě po DDH, získají tzv.,,průkaz cyklisty. Ministerstvo dopravy zajistilo zahájení kontinuální dopravní výchovy od rodiny po mateřské, základní a střední školy. Došlo také k rozvíjení a podpoře nových forem 10

11 dopravní výchovy na všech stupních škol v rámci školních vzdělávacích programů. Byly zajištěny mediální kampaně zaměřené na zvýšení ochrany dětí, spojené s vydáním příruček určených pro rodiče dětí, zajištění jejich distribuce do škol a zdravotnických zařízení. V rámci prevence dětských úrazů v dopravě bylo přistoupeno k distribuci materiálů vydaných v minulých letech. Témata dopravní výchovy jsou v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání (RVP ZV) zpracována a vzhledem k tomu, že je problematika rozložena do několika vzdělávacích oblastí. 11

12 2. Cíle dopravní výchovy Podle PhDr. Šmolíkové je cílem dopravní výchovy: (Šmolíková 2014) 2 Pochopení dopravy jako řízeného systému vymezeného zákonnými ustanoveními Formování mravního vědomí a jednání ve smyslu morální a právní odpovědnosti k ostatním účastníkům silničního provozu i k sobě samému Pochopení dynamiky silničního provozu a základních principů taktiky pohybu v něm Osvojení si zásad účelného a bezpečného chování a jednání účastníků SP Pochopení příčin nesprávného chování a jednání chodců a řidičů, příčin dopravních nehod a jejich morálních, materiálních, sociálních a právních důsledků Seznámení se s technickými podmínkami bezpečného provozu Pochopení významu dopravy a jejího rozvoje v souvislosti s ochranou životního prostředí Osvojení si základních dovedností při poskytování první pomoci raněným při dopravní nehodě Pochopení funkce dopravní policie v silničním provozu Dopravní výchova to není jen součást výuky a nelze se spoléhat na to, že se dítě vše naučí ve škole. Rodič je ten, s kterým dítě jezdí autem každý den do školy, vidí, jak se řeší náročné situace v dopravě, vidí, co rodič dělá v dopravní zácpě. Učí se pravidelné návyky poutání se, rozsvěcení světel, dodržování pravidel silničního provozu. Pokud rodič není ohleduplný, přistupuje ledabyle k dodržování pravidel stává se velmi lehce záporným příkladem pro dítě. Dopravní výchova nejsou izolované vědomosti a dovednosti. To jak se chovám v silničním provozu ukazuje na komplexní vlastnosti osobnosti, můžeme odhadovat životní styl lidí a snadno z chování účastníků silničního provozu zjistíme jejich životní hodnoty, které vyznávají. Odborníci konstatují, že mezi instrukcemi rodičů určenými dítěti a jejich modelovým chováním je často značný rozdíl. Bylo zjištěno, že děti se orientují méně na instrukce a mnohem více na modelové chování rodičů. Celoživotní komplexní rozvoj dopravního chování člověka s důrazem na výchovnou a sociální stránku, zahrnuje všechny věkové skupiny. 2 Šmolíková,J. ( 2014) Psychologické otázky dopravní výchovy Prezentace Kurzu Dopravní psychologie 2013/2014 Olomouc 12

13 Formuje specifické znalosti, dovednosti, návyky, postoje, tím také podporuje upevnění obecnějších rysů, např. kooperativnost, odpovědnost, odolnost. Dopravní výchova je cílena od 3 let věku dítěte a musí probíhat ve dvou fázích: 1. Informativní 2. Formování dětí Výchova informováním seznamuje děti se stanoveným problémem ze všech jeho hledisek. Výchova formováním dětí je důležitější částí. Tento stupeň výchovy má dvojí účel: Musí vštípit dítěti poznatky, které získalo výukou informativní Musí nepřetržitě působit na děti, aby uplatňovaly v praxi ty poznatky, které získaly výchovou informační. Dopravní výchova prostřednictvím dopravního vyučování znamená, že se neusiluje jen o zprostředkování jednotlivých vědomostí, ale o ovlivnění jednotlivých způsobů chování žáků. Víme, že při výuce musíme respektovat věkovou kategorii a začít s výukou dopravní výchovy dostatečně včas, abychom zabránili osvojení nevhodných způsobů chování a postojů. Vždy je třeba mít na paměti, že chování nás dospělých je modelovým chováním pro děti, v životě i v dopravě. Během historie dopravní výchovy se vyvíjely různé základní koncepce dopravní výchovy Např. koncepce dopravní kázně chování v dopravě musí odpovídat předpisům. Napomínání a objasňování, tresty účastníků dopravy byly považovány za nejúčinnější formu výchovy 50. léta, snaha odstranit nespolehlivost člověka Koncepce Gerharda Munsche usiluje o samostatný školní předmět dopravní nauka. Nový pojmový systém, dopravní výchovu dělí do tří dílčích části: Nauka o prostředí vlivy chování druhých účastníků SP, vlivy silničních podmínek a světelných poměrů k různým dnům a časům. Zachycení za pomoci zvolených médií dopravní situace, analyzovat nebezpečné situace a zdroje nebezpečí. Cílem je předvídavé myšlení. Trénink 3 A (Alter, Alufmerksamkeit, Absicht) věk, pozornost, záměr. Dopravní taktika osvojení si správného a rychlého reagování na nebezpečí také zabránění nebezpečným situacím. Defenzivní chování učební cíl Dnešní učení o riziku a dopravně bezpečnostní výcvik se vracejí k přínosu Munsche. Jejich prostřednictvím mají účastníci silničního provozu poznat, že za určitých podmínek mohou svým vlastním chováním snížit nebo zamezit ohrožení. 13

14 Koncepce kritického myšlení vede k hodnocení a respektování daných norem a pravidel. Žáci se mají učit, že předpisy jsou vytvářeny lidmi, sledují určité zájmy, jsou také změnitelné, když nemají smysl nebo ztratily společenské akceptování. Vychází z předpokladu schopnosti správně odhadnout dopravní situaci. Znamená to, že dítě: je schopno pochopit střídavě působící souvislosti v konkrétních dopravních situacích umí na základě hodnocení konkrétní dopravní situace předvídat pravděpodobný průběh této situace může posoudit své vlastní chování i chování ostatních účastníků dopravy má nejen znalosti, ale rychle a přesně vnímá Při stanovení prostředků a metod dopravní výchovy je třeba znát děti, rozumět jejich vývojovým a individuálním zvláštnostem, způsobu poznávání, prožívání, chování, znát jejich duševní potenciál a předpoklady plnit určité úkoly a požadavky. Pro správné jednání dětí je rozvíjení orientace v okolí nezbytná postižení situace, pochopení souvislostí a vztahů. Je podstatný rozdíl mezi znalostí správného chování a skutečným chováním. Děti každého věku jsou emocionální a pohyblivé při hře, v zajetí fantazie nevnímají reálná nebezpečí. Řidiči, kteří tuto skutečnost neznají, od dětí očekávají jednání, které odpovídá situaci. Obecná vývojová tendence je taková, že chování je zprvu řízeno převládající citovou reakcí a postupně přechází k chování, které má odstup od okamžité situace. 14

15 3. Návrh na rozložení učiva, výstupy na konci 1. stupně ZŠ a nejdůležitější axiomy 3 Základním smyslem začlenění dopravní výchovy do výchovně-vzdělávacího procesu na 1. stupni ZŠ je zajistit pro žáky příležitost poznat, pochopit a přijmout faktickou i etickou stránku bezpečnosti v silničním provozu. Základním cílem zařazení dopravní výchovy do výuky je získání vědomostí, dovedností a návyků v oblasti bezpečného a ohleduplného chování v silničním provozu, přijetí etických norem chování, rozvoj klíčových kompetencí žáka s důrazem na rozvoj komunikace, sounáležitosti, úcty ke zdraví, odpovědnosti za své zdraví a bezpečnost i zdraví jiných. Dále jde o výchovu k toleranci a ohleduplnosti k ostatním. Dopravní výchova by měla mít kladný dopad na celoživotní učení dětí a vést následně ke snížení nehodovosti a rizikových situací v silničním provozu. Návrh na rozložení učiva a výstupy na 1. stupni ZŠ 1. ročník Cíl výuky v daném ročníku: seznámit žáky se základními pravidly bezpečnosti v silničním provozu; položit základ pro pochopení bezpečného a ohleduplného chování; poznat nejbližší okolí s ohledem na bezpečnost silničního provozu Dílčí výstupy (RVP): Žák a) v běžných činnostech školy uplatňuje pravidla chůze po chodníku a po silnici b) bezpečně překoná silnici c) rozlišuje bezpečná a nebezpečná místa pro hru d) v modelových situacích prokáže znalost správného cestování autem e) rozezná a používá bezpečnou cestu do školy Učivo: I. Silniční provoz o Kdo je účastník silničního provozu (chodec, cyklista, dopravní prostředky) o Pojmy v silničním provozu (chodník, obrubník, zábradlí, silnice, přechod pro chodce) II. Chodník o Na chodníku (základní pravidla chůze po chodníku) III. Silnice o Na silnici (co se děje na silnici, chůze po silnici, reflexní doplňky) IV. Místo pro hru o Kde si hrát (vhodná a nevhodná místa ke hře) 3 Podklady k výuce témat dopravní výchovy v základních školách: dostupný z < 15

16 V. Přecházení o Přecházení silnice bez přechodu o Přecházení silnice po přechodu VI. Cestování o Jízda autem (základní pravidla autosedačka a zádržné systémy, výstup a nástup) Prolínající téma - cesta do školy o Cesta do školy (bezpečná cesta do školy, konkrétní situace) 2. ročník Cíl výuky v daném ročníku: vést žáky k pochopení nutnosti bezpečného a ohleduplného chování, k uvědomování si rizik a nebezpečí v silničním provozu Dílčí výstupy (RVP): Žák a) správně používá pravidla chování na stezkách pro chodce (při akcích školy) b) rozeznává vybrané značky pro chodce c) bezpečně překoná silnici se světelnými signály d) rozlišuje a používá bezpečná místa pro hru e) v modelových situacích a při akcích školy uplatňuje pravidla správného cestování dopravními prostředky f) rozezná a používá bezpečnou cestu do školy, zvládá modelové situace sám domů Učivo: I. Silniční provoz o Vztahy mezi účastníky silničního provozu (chodec, cyklista, dopravní prostředky) II. Chodník a stezka pro chodce o Na chodníku a stezkách (základní pravidla, co a kdo kam smí a nesmí, správné chování, vztahy mezi účastníky na stezkách) o Značky (Stezka pro chodce, Zákaz vstupu, Chodník uzavřen) III. Silnice o Na silnici (základní pravidla chůze po silnici, reflexní doplňky) o Krajnice a její nástrahy IV. Místo pro hru o Kde si hrát (vhodná a nevhodná místa ke hře) o Na čem se ještě jezdí (in-line brusle, skateboard, koloběžka; ochrana - přilba a chrániče) V. Přecházení o Přecházení silnice bez přechodu o Přecházení silnice po přechodu o Přecházení silnice po přechodu se světelnými signály VI. Cestování o Jízda autem (pravidla bezpečné jízdy autosedačka a zádržné systémy, výstup a nástup) o Cesta dopravními prostředky (základní pravidla cestování, nástup a výstup, chování za jízdy) o Vztahy mezi cestujícími v autě, v hromadných prostředcích Prolínající téma - cesta do školy 16

17 o Cesta do školy (pravidla bezpečné cesty do školy, konkrétní situace a nebezpečí) o Poslouchej, dívej se, přemýšlej (vnímání všemi smysly a chápání souvislostí) 3. ročník Cíl výuky v daném ročníku: rozvíjet schopnost uvědomovat si rizika a nebezpečí v silničním provozu, vnímat okolní dění všemi smysly a učit se vyvozovat správné závěry pro bezpečné chování; uvědomovat si ostatní účastníky provozu, zejména v roli chodce Dílčí výstupy (RVP): Žák a) reaguje v roli chodce na ostatní účastníky SP b) používá reflexní doplňky a zná jejich dopad c) v modelových situacích využívá osvojená pravidla chování na stezkách pro chodce, v obytné zóně d) rozeznává vybrané značky e) bezpečně překonává silnici se světelnými signály, přejde mezi zaparkovanými vozy a silnici s více jízdními pruhy f) ovládá pravidla jízdy na bruslích a koloběžce a využívá je g) v modelových situacích a při akcích školy uplatňuje bezpečné chování v dopravních prostředcích a na zastávkách Učivo: Chodec I. Na chodníku o Pravidla chůze po chodníku (co se smí a nesmí na chodníku) o Kdo je chodec (brusle, koloběžka, apod.) o Nebezpečí a nebezpečné chování (vztahy mezi účastníky na stezkách) o Značky (Stezka pro chodce, Zákaz vstupu chodců, Chodník uzavřen) II. Silnice o Pravidla chůze po silnici (pravidla pro jednotlivce a skupiny, Vidět a být viděn reflexní doplňky) o Nebezpečí na silnici (vozidla s právem přednosti v jízdě, tramvaj) o Značky (Zákaz vstupu chodců, Chodník uzavřen, Silnice pro motorová vozidla, Dálnice) III. Místo pro hru o Silnice a chodník (vhodná a nevhodná místa ke hře) o Hřiště a cesta na něj o Obytná zóna a její pravidla o Na čem se ještě jezdí (in-line brusle, skateboard, koloběžka; ochrana - přilba a chrániče) V. Přecházení o Přecházení silnice bez přechodu; přecházení silnice po přechodu; přecházení silnice s více pruhy; přecházení silnice po přechodu se světelnými signály o Přecházení mezi zaparkovanými vozy o Přecházení po přechodu s jízdním kolem VI. Cestování autem o Pravidla chování na parkovišti o Nástup a výstup; odpovídající místo k sezení; pravidla chování mezi cestujícími v autě; zádržné systémy autosedačky a poutání 17

18 VII. Cesta dopravními prostředky o Druhy dopravních prostředků a jejich specifika o Pravidla chování na zastávce Prolínající téma - cesta do školy o Poslouchej, dívej se, přemýšlej (souvislosti konkrétních situací; posouzení situace, včasné vyvození bezpečného chování, nalezení správného řešení) 4. ročník Cíl výuky v daném ročníku: být zodpovědný za svoje chování, uvědomovat si rizika a vztahy mezi všemi účastníky silničního provozu; hledat řešení krizových situací; zejména v roli cyklisty; vnímat všemi smysly, zhodnotit a zpracovat získané informace a vyvodit z nich správné závěry pro bezpečnou cestu Dílčí výstupy (RVP): Žák a) popíše výbavu cyklisty a jízdního kola k bezpečné jízdě b) zná způsob a pravidla bezpečné jízdy na jízdním kole c) (při vhodných podmínkách školy) prokáže bezpečný pohyb na kole (na silnici, na stezkách i v terénu), chová se ohleduplně k ostatním účastníkům silničního provozu; bezpečně překoná s kolem silnici a zvládá základní manévry cyklisty d) vybere bezpečné místo pro pohyb na kole e) jako cyklista správně používá reflexní i ostatní doplňky a výbavu kola f) rozeznává vybrané značky g) naplánuje jednoduchý cyklistický výlet, včetně cesty dopravními prostředky; posoudí rizika cesty h) v modelových situacích prokáže znalost chování v krizové situaci Učivo: Cyklista I. Výbava jízdního kola a cyklisty o Povinná a doporučená výbava jízdního kola a cyklisty (přilba, její funkce a použití; reflexní doplňky a ostatní doplňky pro bezpečnou jízdu) o Odpovědnost cyklisty a vztahy mezi účastníky silničního provozu II. Způsob jízdy na jízdním kole o Technika jízdy; přeprava zavazadel III. Bezpečná cesta o Místa pro jízdu na kole (stezky pro cyklisty, obytná zóna) IV. Cyklista na silnici o Problematika silnice z pohledu cyklisty a značení (základní pravidla bezpečné jízdy na silnici, jízda za snížené viditelnosti a zhoršených podmínek) o Znamení, zastavování, odbočování, předjíždění a objíždění o Vedení kola, vyjíždění do silnice o Přecházení s kolem bez přechodu a po přechodu o Kde si hrát (vhodná a nevhodná místa ke hře) o Značky V. Cyklista na křižovatce o Druhy křižovatek a kruhový objezd (zásady přednosti v jízdě, odbočování) o Vztahy mezi účastníky silničního provozu VI. Rodinný cyklistický výlet 18

19 o Plánování trasy a výbava na cestu o Cyklista v dopravních prostředcích o Způsob jízdy ve skupině (zásady ohleduplnosti k ostatním účastníkům silničního provozu) VII. V ohrožení o Zásady správného chování v krizové situaci (možnosti krizových situací, jejich řešení, důležitá spojení) Prolínající téma - cesta do školy o Poslouchej, dívej se, přemýšlej (souvislosti konkrétních situací, posouzení situace, včasné vyvození bezpečného chování, nalezení správného řešení) 5. ročník Cíl výuky v daném ročníku: upevňovat a rozvíjet získané vědomosti, dovednosti a návyky účastníka silničního provozu chodce i cyklisty; poznávat vztahy mezi všemi účastníky, uvědomovat si je, učit se bezpečnému chování i v krizových situacích; seznámit se s první předlékařskou pomocí Dílčí výstupy (RVP): Žák a) bezpečně ovládá pravidla chodce i cyklisty b) rozeznává další dopravní značky c) poznává vztahy účastníků silničního provozu d) odhadne dopravní situaci, její nebezpečí a vyvodí správné řešení; snaží se zachovat adekvátně situaci e) zná ohleduplné chování a osvojuje si ho f) snaží se předcházet nebezpečí s ohledem na sebe i ostatní účastníky silničního provozu Učivo: Souhrnné znalosti a dovednosti z oblasti bezpečnosti chodce a cyklisty I. Na chodníku o Shrnutí pravidel bezpečného a ohleduplného chování na chodníku o Vztahy mezi účastníky silničního provozu II. Výbava jízdního kola a cyklisty o Potřeba správné výbavy jízdního kola a cyklisty (reflexní doplňky a ostatní doplňky pro bezpečnou jízdu) o Odpovědnost cyklisty a vztahy mezi účastníky silničního provozu III. Chodec a cyklista na silnici o Shrnutí pravidel bezpečného a ohleduplného chování při pohybu na silnici o Pravidla chůze po silnici pro skupiny i jednotlivce o Pravidla jízdy za snížené viditelnosti o Základní pravidla bezpečné jízdy na silnici (bezpečné manévry cyklisty na silnici) o Pravidla pohybu za snížené viditelnosti a zhoršených podmínek IV. Bezpečná jízda o Technika jízdy o Pravidla jízdy po stezkách a mimo silnici V. Cyklista na křižovatce o Pravidla pro bezpečné překonání křižovatky o Vztahy mezi účastníky silničního provozu 19

20 VI. Volný čas a sportovní aktivity o Druhy volnočasových aktivit souvisejících se silničním provozem a dodržování pravidel (vhodné a nevhodné lokality k uskutečnění aktivit, konkretizace aktivit podle lokality ZŠ a obce) VII. Přecházení silnice o Shrnutí základních pravidel překonání silnice ve městě i mimo něj (vztahy mezi účastníky silničního provozu) VIII. Cesta dopravními prostředky o Shrnutí základních pravidel bezpečnosti při cestování dopravními prostředky o Pravidla při jízdě autem (zádržné systémy) o Vztahy mezi cestujícími a účastníky hromadné dopravy IX. Prázdniny o Zásady bezpečného chování v době volna a cestování (specifika lokality bydliště a obce pro trávení dnů volna) X. Nebezpečí o Krizové situace (možnosti, jejich řešení, důležitá spojení) Prolínající téma - cesta do školy o Dopravní značky (odpovídající značky pro jednotlivé celky) o V Silničním provozu nejsi sám (vnímání tématu v souvislostech zejména vztažených k dané situaci, řešení situací, sociální pohled, hledisko sounáležitosti, spolupráce) Výstupy na konci 1. stupně Co by měl žák ovládat po ukončení 5. ročníku ZŠ. Dovednosti žáků jsou rozděleny podle tematických okruhů chodec, cyklista. Chodec Žák: - rozezná účastníky silničního provozu a vztahy mezi nimi - pozná nebezpečné situace a způsoby jejich řešení - zvládá pravidla chůze po chodníku a stezkách a uplatňuje je (při akcích školy) - uplatňuje bezpečné chování při chůzi po silnici - používá reflexní doplňky pro svou dobrou viditelnost - bezpečně přechází u (bez přechodu, s přechodem, se světelnými signály, přes dvojpruh) - bezpečně cestuje v hromadných dopravních prostředcích, chová se s respektem k ostatním cestujícím - bezpečně cestuje autem, při jízdě v autě používá autosedačku a zádržný systém, zná význam a techniku poutání - rozeznává a využívá bezpečná místa pro hru, uplatňuje bezpečnou jízdů na in-linech, koloběžce atd. - vnímá dopravní situaci všemi smysly, vyhodnotí ji a vyvodí správné závěry Žák zná dopravní značky a jejich význam: Stezka pro chodce Stezka pro chodce a cyklisty Stezka pro cyklisty Podchod nebo nadchod Přechod pro chodce Pozor, přechod pro chodce Pěší zóna Obytná zóna Dej přednost v jízdě Stop, dej přednost v jízdě Železniční přejezd Zákaz vjezdu všech vozidel Zákaz vstupu chodců semafory pro chodce a řidiče Cyklista - popíše výbavu jízdního kola a její 20

21 funkci - charakterizuje postavení cyklisty v silničním provozu - zvládá základní techniku jízdy na kole (pokud jsou vhodné podmínky pro nácvik), zvládá základní manévry (změnu směru jízdy, odbočování, předjíždění, objíždění, otáčení, výjezd na silnici) - volí bezpečnou trasu jízdy (zvládá jízdu přes křižovatku, včetně jízdy po kruhovém objezdu, včetně situací s dalšími účastníky provozu) vnímá dopravní situaci všemi smysly (vyhodnotí ji a vyvodí správné závěry pro bezpečnou jízdu) - ovládá základní postupy při předlékařské první pomoci Žák zná dopravní značky a jejich význam: Dálnice Jednosměrný provoz Přikázaný směr jízdy vpravo Hlavní pozemní komunikace Návrh na rozložení učiva, výstupy na konci 2. stupně ZŠ a nejdůležitější axiomy Základním smyslem zařazení dopravní problematiky na 2. stupeň ZŠ je další rozvíjení vědomostí, dovedností a návyků v oblasti bezpečného a ohleduplného chování v silničním provozu, snížení nehodovosti a rizik v silničním provozu a přijetí etických norem chování. Dále pak rozvoj životních kompetencí pedagogů, jejich další vzdělávání, výměna zkušeností, jejich cílené působení i mimo rámec ZŠ vůči rodičům a veřejnosti v lokalitě školy. Cílem začlenění dopravní výchovy do výchovně-vzdělávacího procesu na 2. stupni ZŠ je prohlubovat a upevňovat znalosti a dovednosti z oblasti bezpečnosti v silničním provozu získané na 1. stupni ZŠ. Dále rozvíjet poznání a obohacovat tuto oblast o další poznatky a etickou stránku problematiky. Položit základy pro utváření vztahů mezi účastníky silničního provozu, orientaci v nich a pěstování správných reakcí, vedoucích k bezpečnosti vlastní i okolí, rozvíjet základy první předlékařské pomoci a připravit žáky na získání řidičského oprávnění pro malé motocykly a další skupiny. Rozvíjet klíčové kompetence s důrazem na úctu ke zdraví, k odpovědnému chování a odpovědnosti za své zdraví k toleranci a ohleduplnosti k ostatním a na svoji bezpečnost. 21

22 4. Specifické zvláštnosti dětí s ADHD (neurovývojová porucha s Attention Deficit Hyperactivity Disorder) ADHD se začíná projevovat již v kojeneckém věku dítěte např. častým pláčem,, typické projevy přináší pro věk batolete, kdy dítě může být více neklidné, má výrazné emoční reakce, je výrazněji impulsivní než ostatní děti, může být vybíravé v jídle, špatně spát.to je jen malý výčet možných projevů v chování dětí do tří let popisovaný rodiči. Nejčastěji je ADHD diagnostikována v předškolním a školním období, kdy dítě vstupuje do školského zařízení a je v každodenním styku s vrstevníky. Zde se začínají objevovat první závažné problémy a zákonný zástupce přichází s dítětem na doporučení školského zařízení k psychologovi nebo k psychiatrovi. Obtíže v chování se projevují výrazně malým sebeovládáním dítěte, neuspořádanými aktivitami,pokračují nepřiměřeně silné emoční reakce, které se projevují v komunikaci a ve vztahu s ostatními dětmi. Mohou být negativistické. Poměrně často se projevují agresivně, kopnou, kousnou spolužáka, nemají pod kontrolou své chování. Mezi další charakteristické projevy dětí s poruchou pozornosti patří nesoustředění na okrajové detaily, impulzivní chování, časté přeslechnutí instrukcí. Výraznější psychomotorický neklid, řešení si předem nepromýšlejí. Často ztrácí věci, nebo nemůžou včas najít potřebné školní pomůcky. Zapomínají na denní aktivity a povinnosti, které mají plnit. Mají výrazně snížené výkony v tzv. exekutivních funkcích plánování, organizování, řešení problémů, emocionální seberegulace, schopnost a dovednost plánovat, rozhodovat se a realizovat cílevědomé postupy a výkony, řešit problémy, tvořit analogie R.A. Barkley ( 2005) se domnívá, že hlavní problém, který m trpí jedinci s ADHD, spočívá v potížích se seberegulací. Zejména v tom smyslu, že nedokážou ovládnout své reakce na signály, podněty, nebo události nesouvisející nijak s tím, co právě dělají. Tyto děti se často nedokážou soustředit na školní úkoly, které jim připadají příliš obtížné, nebo nezajímavé. Typické jsou nápadné výkyvy ve výkonnosti, většinou těžko pochopitelné pro ostatní. Také časté ztrácení věcí, zapomínání různých pomůcek i povinností, okolí chápe jako projev lajdáctví. (Vágnerová, 2001) Projevy ADHD se jistě promítají i do vztahu s vrstevníky. 22

23 M. Vágnerová (2001) shrnuje potíže hyperaktivního dítěte v dětské skupině následovně: - Mají sníženou toleranci k zátěži: špatně se ovládají, nejsou schopné brát ohled na ostatní a těžko se s nimi spolupracuje, bývají egocentrické, nedokážou počkat, až na přijde řada, a obtížně se podřizují pravidlům. Ostatním proto často kazí hru. - Nedovedou řešit konflikty: mají sklon k neadekvátním reakcím, reagují impulzivním, zkratkovitým projevem, jsou vztahovačné. - Jejich chování je nepředvídatelné: neklidné dítě neuspokojuje potřebu sociální orientace, nikdo přesně neví, co může od něho kdy očekávat. - Jsou dráždivější : jejich nálada se rychle mění, snadno vybuchnou i pro maličkost. Obtížněji odhadují své možnosti a mohou být nebezpečné sobě i ostatní,zvláště v silničním provozu. Zároveň se často přidružují k ADHD specifické poruchy učení, které se promítají nejen do způsobu a čtení a psaní, ale ovlivňují celou kvalitu života a zasahují negativně i do řízení Všechny výše uvedené potíže se mohou podílet na zacykleném kruhu selhání, frustrací, vozidel. (pravolevá orientace, obtížné čtení textu, orientace v prostoru atd.) klesajícího sebevědomí dítěte a bezradnosti celé rodiny. Projevy dítěte vedou často k určitému stereotypnímu chování zákonných zástupců, později i pedagogů ve škole, že se mohou sami projevovat negativně a útočně, často všichni pociťují vlastní vinu za to, že dítě nezvládají, že mu nemohou pomoci. Zároveň všechny výše uvedené projevy se zákonitě promítají i do chování v dopravním prostředí. Z vlastní zkušenosti vím, že ve škole mateřské i základní mají vychovatelé a pedagogové velký problém s uhlídáním dětí při společných akcí, kdy se přemisťují s dětmi ze školy na různé akce po městě. Děti neuposlechnou, snadno vběhnou do silnice, opustí třídu a zastaví se na neplánovaných místech. Toto chování pak vede k časté otázce zodpovědnosti za dítě. Nejčastějším důsledkem je, že se děti akcí nezúčastní nebo jen v doprovodu asistenta či zákonného zástupce. Diagnostika ADHD je realizována týmem odborníků. Psycholog pracuje s osobní i zdravotní anamnézou, diagnostikuje aktuální intelektovou výkonnost, ale s ohledem na způsob vypracování úkolu, zajímá se o diagnostiku osobnosti, ale i celého rodinného systému. Přidělení diagnózy ADHD je nutno v kooperaci s neurologem, často i pedopsychiatrem. Hyperkinetickým syndromem trpí 6 až 7 % dětské populace. U 40 až 50 % těchto dětí přetrvávají symptomy ADHD ve větší či menší míře až do dospělosti. Což představuje až 23

24 2% procent dospělé populace. A zároveň se děti s ADHD potencionálně řadí do skupiny budoucích tzv. problémových řidičů. Děti s vývojovou poruchou chování ADHD (neurovývojová porucha s Attention Deficit Hyperactivity Disorder) patří mezi žáky se speciálně vzdělávacími potřebami. Lze tedy předpokládat, že budou využita podpůrná opatření ve vzdělávání všech předmětů, tedy i dopravní výchovy. viz vyhláška Dle 147 Vyhlášky z 25.května 2011, kterou se mění vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných Vzdělávání dětí, žáků a studentů (dále jen žák ) se speciálními vzdělávacími potřebami (dále jen speciální vzdělávání ) a vzdělávání žáků mimořádně daných se uskutečňuje s využitím vyrovnávacích a podpůrných opatření. Vyrovnávacími opatřeními při vzdělávání žáků e zdravotním nebo sociálním znevýhodněním se pro účely této vyhlášky rozumí využívání pedagogických, popřípadě speciálně pedagogických metod a postupů, které odpovídají vzdělávacím potřebám žáků, poskytování individuální podpory v rámci výuky a přípravy na výuku, využívání poradenských služeb školy a školských poradenských zařízení, individuálního vzdělávacího plánu a služeb asistenta pedagoga. Škola tato opatření poskytuje na základě pedagogického posouzení vzdělávacích potřeb žáka, průběhu a výsledků jeho vzdělávání, popřípadě ve spolupráci se školským poradenským zařízením. Podpůrnými opatřeními při vzdělávání žáků se zdravotním postižením se pro účely této vyhlášky rozumí využití speciálních metod, postupů, forem a prostředků vzdělávání, kompenzačních, rehabilitačních učebních pomůcek, speciálních učebnic a didaktických materiálů, zařazení předmětů speciálně pedagogické péče Za žáky se speciálními vzdělávacími potřebami jsou považováno žáci se zdravotním postižením tělesným, smyslovým, mentálním, autismem, vadami řeči, kombinovaným postiženým, s vývojovými poruchami učení a chování. 24

25 5. Problémový řidič charakteristika Do rizikových skupin řidičů patří podle Rehnové (2013) i řidiči mladí a řidiči se zdravotním postižením, tedy i osoby s ADHD, charakterizováni svoji nezdravou soutěživostí, nekritičností k situaci a tzv. sociální debilitou. Termínem problémový řidič je označován řidič motorového vozidla, který není schopen vyhovět požadavkům na bezpečné dopravní chování. Dopouští se nápadně častěji vážných dopravních přestupků (sbírá trestné body) aniž by sám pro sebe vyvodil nebezpečnost a asociálnost takového jednání. Není sám bez odborné pomoci schopen své dopravní chování korigovat a uvést do souladu jak se zákonem, tak s neformálními pravidly vytvořenými řidičskou populací. Své nápadné dopravní chování nevnímá jako rizikové, jeví tendence bagatelizovat s odkazem na běžné dopravní chování ostatních, vyšší zájmy, nutnost apod. Mezi nejčetnější i nejtragičtější příčiny dopravních nehod patří nevěnování se plně jízdě ze strany řidiče. Dále přestupky z kategorie nesprávný způsob jízdy, kam souhrnně spadá celá řada porušení pravidel silničního provozu, týkající se přímo řízení vozidla a dopravního chování Zvláštní kategorií přestupků jsou porušení příkazů týkajících se pasivní bezpečnosti, především nepoutání se bezpečnostními pásy a neupoutání dětí v zádržných systémech, telefonování. Tedy obtíže s dodržováním pravidel. 25

26 6. Posuzování způsobilosti k řízení u osob s ADHD Víme, že nároky na dopravně psychickou způsobilost jsou rozsáhlé a zahrnují množství osobnostních a kognitivních předpokladů. Není předmětem této práce se jimi plně zabývat. Jen připomínám základní schopnosti percepční vizuální, sluchové vnímání, intelektové předpoklady rychlé reagování, koncentrace pozornosti. Dle Havlíka (2013) je pro řidiče klíčová schopnost vizuální koncentrace pozornosti. Tedy schopnost zaměřit se a soustředit se na hlavní podnět. Pozornost rozděluje na bezděčnou, neúmyslnou, která je vrozená a záměrnou, úmyslnou, aktivní, která je vědomá,chtěná. Řízení vozidla není možné bez obou typů pozornosti. A právě osoby s ADHD mají v oblasti koncentrace pozornosti výraznější obtíže. Dle Kořána (2013) můžeme postihnout poruchy v oblasti koncentrace pozornosti těmito testy: zaměření pozornosti (Stroopův test: Daniel, 1983) rozdělení pozornosti (Symboly v WAIS- R: Říčan, Šebek, Vágnerová 1983) udržování pozornosti (Škrtací test Bourdonův: Kuruc, Senka, Čečar, 1992) distribuce pozornosti (Test cesty : Preiss 1997) exekutivní funkce (WCST - Wisconsinský test třídění karet: Telecká,2013) Je zjištěno, že mladí řidiči s ADHD jsou častěji pokutováni pro špatné řidičské návyky. Fischerová 2007 uvádí, že skupina mladých dospělých s hyperaktivitou byla pokutována častěji než kontrolní skupina pro bezohlednou jízdu, řízení bez řidičského oprávnění. Je tedy zřejmé, že žáci s ADHD jistě paří do tzv. rizikové skupiny řidičů. Mají ve škole ve škole v rámci individuálního přístupu, specifické metody i pro výuku dopravní výchovy? Může školní psycholog, který je zároveň psycholog dopravní nabídnout intervence pro tyto žáky? Potvrzuje se, že dopravní výchova by měla být zaměřena co nejvíce prakticky, a to zvláště pro děti s ADHD. Výuka na dopravním hřišti může být zážitkem, který ovlivní do budoucna chování v dopravním provozu. Do intervenčního programu v praktické části jsem proto zařadila spolupráci s lektorkou dopravní výchovy a praktický nácvik. 26

27 Praktický výcvik dopravní výchovy na dětském dopravním hřišti sebou přináší mnoho výhod. Taková forma práce je pro žáky velice přitažlivá a zábavná. Přestože se řídí podobnými pravidly jako výuka ve škole, žáci berou pobyt na dopravním hřišti spíše jako hru. (Votruba, J. Dětská dopravní hřiště. Výstavba, provoz a metodika výcviku., 1979, s. 10) Potřebné cviky a situace lze opakovat tak dlouho, dokud není splněn záměr výcviku. (Votruba, J. Dětská dopravní hřiště. Výstavba, provoz a metodika výcviku., 1979, s. 10) Nacvičovanou situaci můžeme zastavit, individuálně nebo hromadně s žáky provést ukázku, případně chybné řešení dané situace ihned opravit. Výcvikem na dopravním hřišti si děti zvykají na silniční provoz, obnovují si spoje, které jsou pro ně známé a rovněž si vytvářejí spoje nové. Také si zvykají na pohyb v silničním provozu. Mohou se v bezpečném prostředí seznámit s nebezpečími, rozebrat je a zjistit důsledky nesprávného chování Vyjádření lektorky dopravní výchovy 4 Dle lektorky dopravní výchovy paní Veroniky Cibulkové z dopravního hřiště, která pracuje pro BESIP v Nymburce jsou děti s ADHD identifikovatelné již od prvního vstupu na dopravní hřiště. Na rozdíl od dětí s autismem, které většinou na dopravním hřišti problém nemají, pravidla jsou pro ně jistotou. Impulzivita u dětí s ADHD se často projevuje nízkou sebekázní, nízkou vnitřní motivací, nechutí něco dělat. Pokud se něco nedaří, klidně sesedne z kola a kopne do něj. Popisuje chování dělí lektorka dopravní výchovy. Je zřejmá nízká sebekontrola, nedostatečná anticipace rizika, problematický vztah k autoritě. Pokud lektorka konzultuje s pedagožkou ze školy, většinou se potvrdí, že se jedná o dětí s poruchou chování. Děti jezdí v 10 letech 2x ročně na dopravní hřiště, při první návštěvě se učí a seznamují s bezpečným provozem "Nejdříve s nimi vždycky projdeme hřiště po nohou, bez kol, aby si uvědomili, jak to tu vypadá, jak vypadají křižovatky, podle jakých značek se mají řídit." Po seznámení se všemi značkami se děti rozdělily do družstev.: "Polovina jezdí a polovina hlídá, dělají policisty a kontrolují co dělají dobře a co špatně jejich spolužáci." Znalosti dětí bývají, při první podzimní návštěvě dopravního hřiště, podle zkušenosti lektorky všeobecně nižší. Při druhé návštěvě na jaře děti již píšou teoretické testy a dělají praktické zkoušky z bezpečné jízdy na kole. 50% dětí průkaz cyklisty nedostane. Velmi často tam patří právě děti s ADHD. 4 Lektorka Dopravní výchovy BESIP Nymburk: Osobní sdělení

28 O úspěšném či neúspěšném zakončení zkoušky jsou informováni rodiče. Zodpovědnost je dále na nich, zda budou s dětmi více jezdit, konzultovat dopravní výchovu a hlavně oni sami půjdou dobrým příkladem. Dle Havlíka (2013) se řidiči, kteří se častěji dopouští dopravních nehod postrádá schopnost učit se zkušeností, projevuje se nepřizpůsobivé a riskantní chování podepřené zpravidla disharmonickou strukturou osobnosti. Zdůrazňuje nesoulad mezi schopnostmi a osobnostními vlastnostmi. Z těchto důvodu jsem se zaměřila na toto téma a v rámci dalšího působení na škole budu realizovat skupinovou práci pro děti, které jsou potencionálně rizikovou skupinou budoucích řidičů. 28

29 VÝZKUMNÁ ČÁST 29

30 7. Metodika a cíl práce V praktické části práce jsem zjišťovala, pomocí jednoduchých znalostních testů vědomosti žáků z dopravní výchovy. Získala jsem data od respondentů, žáků třetího, pátého a osmého ročníku.na prvním stupni základní koly jsem zadávala převážně otázky uzavřené, s možností výběru odpovědi. V osmém ročníku jsem zadala podobné otázky ale otevřené s cílem zjistit aktuální znalosti žáků na druhém stupni základní školy. Ročníky jsem si vybrala zcela úmyslně, abych kromě zjištěných znalostí zjistila průřezově ročníky přístup k žákům s ADHD v dopravní výchově. Na část dotazníkovou navazuje návrh intervenčního programu pro žáky s ADHD a obtíže v chování, s adaptačními a komunikačními obtížemi, pro žáky sociálně nezralé, s nízkým sebehodnocením. 7.1 Výzkumný cíl Cílem výzkumu je ověřit znalosti dětí na základní škole v oblasti dopravní výchovy s důrazem na žáky s ADHD, jako budoucí skupiny tzv. rizikových řidičů a ověřit zájem vybraných žáků o podpůrný program v dopravní výchově jako mimoškolní aktivity a metodologicky rozpracovat návrh tohoto podpůrného programu Výzkumné otázky Odpovídají znalosti žáků v oblasti dopravní výchovy probíranému učivu? Chybují žáci s ADHD v testu zaměřeném na znalosti z dopravní výchovy více, než ostatní žáci? Uvítali by žáci osmých a devátých tříd základních škol možnost navštěvovat kurz dopravní výchovy např. formou kroužku? V práci jsem mapovala výuku dopravní výchovy na základní škole, ověřovala znalostí žáků pomocí testové metody ve 3.a 5. ročníku. S důrazem na znalosti žáků s ADHD. Pro ověření jsem srovnávala znalosti žáků z dopravní výchovy na druhém stupni základní školy a to v 8. ročníku. Na prvním stupni byla většina otázek vytvořena tak, aby žák vybíral ze dvou nebo třech odpovědí správnou variantu. V 8. ročníku byly žákům kladeny otevřené otázky. Test měl vždy 10 otázek. Testové otázky zadávaly pedagožky v hodinách přírodovědy nebo občanské nauky, dle instrukcí. Dotazník pro ověřování znalostí byl sestaven z otázek, které měli žáci probrané ve výuce a byly konzultovány s pedagožkami daných ročníků. 30