Odbor kultury a památkové péče Zlínského kraje. Střednědobý plán podpory památkové péče ve Zlínském kraji do roku 2013

Transkript

1 Odbor kultury a památkové péče Zlínského kraje Střednědobý plán podpory památkové péče ve Zlínském kraji do roku 2013 Zlín 2009

2 Obsah I. Základní cíle střednědobého plánu podpory památkové péče ve Zlínském kraji na léta II. Současný stav památkového fondu, již provedená a plánovaná památková obnova A. Kulturní památky zapsané v seznamu památek světového dědictví UNESCO B. Národní kulturní památky C. Územní památková ochrana sídel III. Uchování a prezentace památkového fondu IV. Informačně komunikační aspekty V. Metodické řízení a dohled nad prováděním památkové péče VI. Památky a cestovní ruch VII. Spolupráce s občanskými iniciativami v péči o památkový fond VIII. Finanční podpora vlastníků památek IX. Komentář a poznámky k tabulce plánovaných akcí památkové obnovy v letech

3 I. Základní cíle střednědobého plánu podpory památkové péče ve Zlínském kraji na léta Střednědobý plán podpory památkové péče ve Zlínském kraji na léta je aktualizací a rozvinutím na další léta již zpracovaného a schváleného Střednědobého plánu účinnější podpory památkové péče ve Zlínském kraji na léta Tyto střednědobé plány podpory památkové péče vychází ze zpracovaného a schváleného Dlouhodobého plánu účinnější podpory památkové péče ve Zlínském kraji do roku 2010 a z Koncepce účinnější podpory památkové péče ve Zlínském kraji, projednané v souladu s 28 a) písmena a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších změn a doplňků s Ministerstvem kultury České republiky 6. ledna 2003 č. j /2002 a Zastupitelstvem Zlínského kraje dne 19. února Zastupitelstvo Zlínského kraje vzalo tuto koncepci na vědomí. Koncepce účinnější podpory památkové péče ve Zlínském kraji vychází pak z Programu rozvoje územního obvodu Zlínského kraje, který byl schválen Zastupitelstvem Zlínského kraje dne 19. června 2002 jako nejširší a vrcholový strategický dokument vyjadřující rozvojové potřeby a stanovující cíle, které chce kraj dosáhnout. Ve funkčním okruhu 3 Lidské zdroje, v bodě 3.6 je stanoveno zachovat a posilovat kulturní hodnoty a dědictví. Také ve funkčním okruhu 6 Památky a cestovní ruch, v bodě 6.3 je zakotven záměr získávání zdrojů na obnovu nemovitých kulturních památek a jejich zapojení do aktivit nadregionálního významu. Uspokojování celkového kulturního rozvoje, k němuž péče o památkový fond patří, je v souladu se zákonem o krajích. Koncepce účinnější podpory památkové péče ve Zlínském kraji dále vychází z Koncepce účinnější 3

4 péče o památkový fond v České republice do roku 2005, schválené usnesením vlády č. 278 ze dne 22. dubna Zpracovaný Dlouhodobý plán účinnější podpory památkové péče ve Zlínském kraji do roku 2010, který je jedním z výchozích podkladů pro střednědobý plán, je zpracován v souladu s 28 a) písmene b) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších změn a doplňků (kraj v samostatné působnosti schvaluje návrhy dlouhodobých, střednědobých a prováděcích plánů a programů zachování a obnovy kulturních památek v kraji). Tento Dlouhodobý plán účinnější podpory památkové péče ve Zlínském kraji do roku 2010 projednala a vzala na vědomí Rada Zlínského kraje dne Střednědobý plán podpory památkové péče ve Zlínském kraji je tudíž detailním rozpracováním a konkretizací Dlouhodobého plánu účinnější podpory památkové péče ve Zlínském kraji a aktualizací a rozvinutím na další léta plánu předešlého. Přihlíží ke specifickým společenským, uměleckým a historickým hodnotám památkového fondu, vychází z poznatků a zkušeností dosavadní praxe v péči o kulturní dědictví a identifikuje typicky regionální problematiku památkové péče. Hlavní funkce Zlínského kraje spočívá v jeho aktivní roli v péči o hmotné kulturní dědictví obnově a zachování památkového fondu a jeho revitalizaci. Tato role se projevuje nejen přímou finanční podporou obnovy kulturních památek, ale kraj působí i jako koordinátor spolupráce vlastníků památek, obcí a státu. Má nejlepší předpoklady být prostředníkem mezi obcemi na jedné straně a mezi státem a vlastníky památek na straně druhé. Zlínský kraj si uvědomuje význam kulturních památek nacházejících se na jeho území. Toto hmotné kulturní dědictví bere nejen jako významnou součást evropského kulturního dědictví, ale i jako nezbytný předpoklad rozvoje cestovního ruchu v kraji a jako prostředek, který přispívá k identifikaci obyvatel kraje s jeho územím. Kulturně-historické dědictví potřebuje management, který je schopen spojit vysokou odbornost, kterou disponují kvalifikovaní profesionálové s ekonomickými faktory a zapojit do tohoto procesu veřejnost. Management kulturně-historického dědictví vyžaduje totiž účinnou součinnost všech zainteresovaných subjektů: odborníků, veřejné správy, občanů i podnikatelských subjektů. Ta se projevuje v partnerství, to je ve vztahu, který vzniká mezi jednotlivými aktéry, ohleduplným vyvažováním jednotlivých zájmů. Instituce partnerství v místním společenství se stává i základním nástrojem správy veřejných věcí v některých zemích. Je vyžadována i v grantech Evropské unie. Pokud celé místní společenství neporozumí tomu, co a hlavně proč má chránit, bude poměrně lhostejné k záměrné i neúmyslné devastaci kulturního dědictví, ať již z vlastních řad či z řad ještě lhostejnějších příchozích. Stručně řečeno, ve svém důsledku je partnerství nejlevnější formou prevence před zbytečným poškozováním památek a zahrnuje v sobě vysokou míru možnosti, že místní společenství bude akceptovat i nepopulární opatření veřejné správy, která koneckonců má jen omezený rozpočet a určité priority ve financování udělat musí. Nestačí už, aby naše instituce věděly jakou mají naše památky kulturněhistorickou hodnotu. Je třeba, abychom vytvořili mechanismy, které zároveň velmi citlivě pomohou zvažovat jejich hodnotu ekonomickou i společenský kapitál, který představují. 4

5 Pojetí kulturního plánování není u nás obvyklé a praxe přístupu k obnově památkových objektů a jejich konverze pro kulturní využití je mu obvykle značně vzdálená. Je to způsobeno především absencí znalostí a zkušeností z oblasti kulturního managementu a plánování na straně těch, kteří takové akce připravují tedy u památkářů na straně jedné, úředníků investičních odborů a zástupců stavebních firem na straně druhé a zřejmě i nezájmem o to, aby proces rekonstrukce vycházel z komplexně pojatého master plánu, jež by minimalizoval prostor pro různá subjektivně motivovaná rozhodnutí. Do způsobu jakým jsou připravovány a realizovány velké investiční akce z veřejných zdrojů v oblasti kultury se stále nezřídka promítají z minulosti zděděné přístupy a rozhodovací procesy i nejrůznější tlaky, mj., ze strany stavebních firem. Řada takových akcí bývá poznamenána nutností permanentní improvizace, vyplývající ze způsobu přidělování prostředků ze státního rozpočtu, kupř. ze situace, kdy je získána dotace z veřejných rozpočtů na rekonstrukci určité památky a vzniká tlak na co nejrychlejší utracení těchto prostředků, nebo problém s nepravidelným uvolňováním prostředků. Tyto okolnosti obecně brání rozšíření takových základních nástrojů obnovy a konverze památek jako jsou master plány a studie proveditelnosti. Je však nepochybné, že zásadní zlepšení stavu našeho kulturního dědictví není jen otázkou zvýšení objemu dostupných finančních prostředků, ale je rovněž podmíněno nahrazením dosud převládajících způsobů rekonstrukce památek modelem, založeným na komplexním systematickém plánování. V závěru roku 2008 přistoupil odbor kultury a památkové péče oddělení památkové péče k aktualizaci Střednědobého plánu účinnější podpory památkové péče ve Zlínském kraji na léta Úkoly obsažené v tomto rozvojovém dokumentu byly částečně splněny a kromě toho se změnila od roku 2006 situace v oblasti památkové péče ve Zlínském kraji i vnější podmínky související především s možností čerpání prostředků z fondů EU. V rámci aktualizace byl zpracován Střednědobý plán podpory památkové péče do roku 2013, který bude odrážet úroveň dosaženého rozvoje v oblasti památkové péče ve Zlínském kraji, zájmy různých cílových skupin a konsensus mezi nimi a bude praktickým nástrojem strategického řízení rozvoje památkové péče ve Zlínském kraji. Nově zpracovávaný Střednědobý plán sleduje zejména komplexnost, konsenzuálnost, udržitelnost navrhovaného rozvoje v dlouhodobém měřítku a zejména praktické uplatnění tohoto dokumentu v každodenní praxi. Podklady plánu tvoří dílčí a oborové analýzy a koncepce i výsledky Dotazníkového šetření plánovaných obnov a potřebnosti finančních prostředků v oblasti památkové péče. V rámci zpracování probíhaly konzultace a koordinační schůzky s jednotlivými obcemi v rámci celého kraje (cca 300), církvemi (Arcibiskupství Olomouc, děkanáty, jednotlivé farnosti), neziskovými organizacemi, nezávislými odborníky i jednotlivými vlastníky objektů. Byla provedena: 1) Celková analýza památkové péče ve Zlínském kraji analýza pozitivních a negativních stránek a jevů pro naplnění vize a cílů střednědobého rozvoje památkové péče. 5

6 Hlavní pozitivní jevy vývoje v oblasti památkové péče ve Zlínském kraji - zvyšující se zájem obcí a jednotlivců nejen o zachování, ale hlavně o využívání hmotného kulturního dědictví. - četné vlastní iniciativy měst a obcí zapojených do Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska a do Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón v rámci záchrany kulturního dědictví v historických městech. - otevření trhu s kvalitnějšími stavebními materiály a s jejich specielním sortimentem na obnovu památek, vytvoření konkurenčního prostředí, vznik specializovaných firem na obnovu památek tím vším se otevřela cesta pro kvalitnější obnovu památek. - nahrazení dosavadní anonymní a neadresné zodpovědnosti za státní vlastnictví individuální, jednoznačně pojmenovatelnou a definovatelnou zodpovědností jednotlivých vlastníků památek. V důsledku toho výrazně poklesl počet neudržovaných chátrajících památek jinak odsouzených postupně k zániku. - mnohonásobné zvýšení objemu údržby a obnovy jako projev racionálnějšího a efektivnějšího nakládání s individuálním vlastnictvím. - vyšší profesionální úroveň stavebních a řemeslných prací. - vysoká odborná úroveň metodiky a výsledků v oblasti konzervace a restaurování kulturních památek, jež jsou díly výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi. - zařazení jedné kulturní památky do seznamu UNESCO a vyhlášení dalších národních kulturních památek. - poskytování finančních prostředků na obnovu kulturních památek (nemovitých i movitých) a památek místního významu z rozpočtu kraje. - vznik občanských iniciativ a spolků v důsledku demokratizace společnosti, které iniciují a podporují svá obecní zastupitelstva a poslance k podpoře záchrany ohrožených a nevyužívaných kulturních památek, případně upozorňují na investiční záměry ohrožující historickou a urbanistickou integritu historických sídel. - postupné zlepšování zabezpečení objektů s velkou koncentrací movitých kulturních památek. - velmi dobrý potenciál objektů zpřístupněných veřejnosti, proslulost některých hradů a zámků v České republice i zahraničí. Hlavní negativní jevy v oblasti památkové péče ve Zlínském kraji - v mnoha případech nedořešené majetkoprávní vztahy brzdí započaté opravy a nebo není možné s nimi začít, a to přispívá k destrukci některých památkově chráněných objektů a areálů. - nedořešené církevní restituce a nedořešené financování církví ohrožuje velké množství movitých i nemovitých památek. - nedostatečná údržba z minulých let, chátrání a havarijní stav u velkého počtu památek různého typu, využití i různého vlastnictví (vnitřní zadlužení), blokují ekonomický potenciál památek. Bez odstranění tohoto vnitřního dluhu nemůže dojít k nastartování ekonomicky pozitivního působení památkového fondu. 6

7 - dosud nebyly překonány negativní důsledky deformace vlastnických vztahů z období socialismu, kdy byla dlouhodobě zanedbávána pravidelná údržba a oprava velké části památkového fondu. - nejednu pokračující devastaci také zapříčiňuje možnost finančních spekulací s nemovitým majetkem a poskytování tohoto jako zástav. Technický stav památkově chráněných objektů, se kterými se spekuluje, je obecně velmi špatný. - na zmenšeném počtu stavebních zásahů a rekonstrukcí památkově chráněných objektů i domů na území městských a vesnických památkových zón v kraji se odráží zejména nedostatek finančních prostředků, ale i ve značné míře nemožnost vhodného využití památek. - stále nedostatečné zviditelnění a prezentace kulturních památek, nejednotnost propagace, jednostranně zaměřený zájem návštěvníků, nedostatečné dopravní a turistické označení. - všeobecné povědomí obyvatelstva o památkách, národních kulturních památkách, památkách UNESCO nebo jiných významných památkách a pamětihodnostech kraje není příliš vysoké. - stále se plně nedaří rozšířit do povědomí obyvatel, že péče o kulturní dědictví je věcí nás všech, a že jakákoliv ztráta je definitivní a nenahraditelná. - vlastníci kulturní památky bývají nezřídka spíše zaskočeni svým vlastnictvím, než aby byli na ně hrdi. Spolupráce s odbornými organizacemi památkové péče je spíše obtěžuje, zdržuje a proto jejich vztah k institucím, které jim mají pomoci v rozhodování jak správně naložit s opravou památky, není mnohdy dobrý. - nejsou centrálně evidovány drobné sakrální stavby, nezmapovány systematicky pamětihodnosti kraje. - v oblastech zvýšených ekonomických aktivit, zejména v historických jádrech měst, sílí tlak na demolice a nahrazování historických budov objemnějšími novostavbami, případně alespoň jejich nástavby, přestavby a necitlivé modernizace. - enormní zvýšení hodnoty pozemků v zejména v historických centrech měst vede (velmi často i v územích památkových rezervací a zón) k tlaku na výškovou výstavbu, neslučitelnou s historickým charakterem místa. - charakter jednotlivých památek i památkových souborů se negativně proměňuje komerční reklamou, úbytkem historického detailu a nevhodnými architektonickými doplňky. - vzrůst kriminality vede k rozsáhlým krádežím, vandalismu, ničení a poškozování soch, sousoší, pomníků i domovních fasád. Stále nedostatečná preventivní opatření v rámci napadání zejména sakrálních objektů zloději. - nepřehledné rozšíření dovozu materiálů a výrobků ze zahraničí k nám přináší výrobky a technologie v zemích svého původu již překonané a neprodejné, které mají často negativní dlouhodobé účinky v rámci našeho památkového fondu. - neznalost, či nesprávné vyhodnocení urbanistického i architektonického bohatství často umožňují, ba podmiňují, rušivé až zničující zásahy do jeho podstaty. - chybí zkušenosti z propojení regionálního památkového potenciálu s projekty jeho ekonomického využití (neujasněnost v otázkách obnovy a koncepce následného využití s aplikací multiplikačního efektu potřeba vytvoření speciální metodiky). 7

8 - nepružnost a neprůhlednost systému státní památkové péče. - absence systému pravidelné spolupráce při péči o kulturní památky po linii: vlastníci památek obec kraj stát. - nedostatečná právní vymahatelnost sankcí spojených s nedodržováním zákona o státní památkové péči. - záměrné porušování nebo obcházení obecně závazných předpisů, jimiž se výkon veřejné správy na úseku památkové péče řídí. - nevytvoření sítě komisí státní památkové péče, konzervátorů a zpravodajů. - nedostatečné odborné vzdělání pracovníků v oblasti památkové péče. - opomíjení zejména technických památek, a to jak z hlediska dokumentace, tak jejich vlastní záchrany. - nedostatečné využívání potenciálu některých nemovitých kulturních památek. - nedostatek doplňkových služeb u některých veřejnosti zpřístupněných nemovitých kulturních památek. - nezanesení památkové ochrany do katastru nemovitostí. - nevhodné komerční využití památkových objektů a areálů. - ztráta identity hmotného kulturního dědictví a genia loci. - vylidňování venkova. - nevhodná alokace dotací. 2) Stanoveny dlouhodobé Vize rozvoje památkové péče ve Zlínském kraji a základní principy jejího naplňování klíčové oblasti rozvoje a priority rozvoje zejména všestranná péče o kulturní dědictví, plné, smysluplné a důstojné využívání kulturních památek a historické architektury, stimulace aktivní účasti vlastníků památek na obnově, zvýšení míry provázanosti kulturního dědictví na cestovní ruch, zlepšování podmínek pro získávání finanční podpory na obnovu památek, řešení problematiky zanedbávaných památek. 3) Stanoveny klíčové oblasti vnitřně souvisejících problémů, jejichž řešení je významné pro střednědobý rozvoj památkové péče ve Zlínském kraji a vyžaduje soustředěnou pozornost. 4) V rámci strategických cílů je stanoven základní žádoucí vývoj ve střednědobém měřítku v jednotlivých klíčových oblastech směřujících k naplnění vize ochrana, uchování a prezentace významných kulturních hodnot vytvořených v minulosti, a to v jejich autentickém stavu, na původním místě a v dochovaném historickém prostředí pro další generace, přičemž se vychází z celoevropsky přijatého standardu, že na zachování kulturního dědictví je celospolečenský zájem. 5) Soustředění na provázané problémové podoblasti v jednotlivých klíčových oblastech, které jsou řešeny prostřednictvím specifických cílů. 6) Stanoveny konkrétní cíle, formulované v rámci jednotlivých podoblastí, jejichž realizace má vést k dlouhodobému plnění strategických cílů dané klíčové oblasti. Střednědobý plán vytyčuje hlavní směry rozvoje památkové péče ve Zlínském kraji na období příštích 5 let, strategické a specifické cíle a pojmenovává 8

9 priority, ke kterým se přiřazují konkrétní projekty a aktivity pro jejich naplnění v krátkodobém (1-2 roky) i střednědobém (3-5 let) horizontu. 9

10 II. Současný stav památkového fondu, již provedená a plánovaná památková obnova Základními činnostmi nakládání s památkovým fondem jsou: ochrana památkového fondu; uchovávání památkového fondu; poznávání památkového fondu; zprostředkování (prezentace) hodnot památkového fondu a zprostředkování jeho památkových hodnot veřejnosti. Procesy a činnosti naplňování základních funkcí: A) Ochrana památkového fondu a) vymezování součástí památkového fondu b) evidence památkového fondu c) stanovování ochranných režimů B) Uchovávání památkového fondu a) užívání a správa památkového fondu b) konzervace, restaurování a jiné zásahy do památkového fondu movitých a nemovitých památek c) regenerace památkového fondu historických sídel a krajiny C) Poznávání památkového fondu a) vědecký výzkum památkového fondu b) monitoring památkového fondu c) pravidelná inventarizace a aktualizace údajů památkového fondu D) Zprostředkování (prezentace) hodnot památkového fondu a) prezentace památkového fondu b) vzdělávací činnosti v oblasti památkového fondu c) propagace památkového fond Jsme zemí, kde se zachovalo množství památek v autentické podobě. Nejvíce se zachovalo sakrálních památek. V každé, i malé vsi byla postavena alespoň kaplička. Venkovní plastiky nalezneme snad v každé obci. Početně za sakrálními stavbami následují panská sídla. Některá z nich sice připomínají již jen zbytky zdiva (hradní zříceniny), ale zachovalo se nám velké množství panských sídel, která vznikala od renesančního období až do téměř konce 19. století. Mnohá větší vesnice měla, či ještě má, zámek. Nelze zapomenout ani na městskou architekturu a dlouho opomíjenou venkovskou lidovou architekturu. Pozornosti stále uniká průmyslová architektura, která velmi rychle mizí. Zvláštním druhem jsou funerální památky. Památkové objekty jsou inspirací, poučením a dokladem hrdosti na umění předků. Nemáme právo nechat tyto doklady zaniknout. Není rozhodující velikost, architektonický styl, autor či význam památky pro stát. Každá památka je velmi důležitá pro kraj, město, obec. Pro lidi, kteří žijí v místě památky, kteří ji možná ani odborně nevnímají, ale mají k ní vztah. Její význam a dopad její existence na okolí se nejvíce projeví až s jejím zánikem. Jednoduše náhle chybí. 10

11 Tomu je třeba zabránit. V dnešní době je památek zvláště potřeba, třeba jenom pro zamyšlení, uvědomění si sama sebe, dodání si hrdosti a možná i té trochy pokory. Památkový fond České republiky Kulturní památky nemovité Kulturní památky movité (tj. cca položek) Národní kulturní památky 233 Památky UNESCO 12 Městské památkové rezervace 40 Městské památkové zóny 253 Vesnické památkové rezervace 61 Vesnické památkové zóny 211 Krajinné památkové zóny 9 Archeologické památkové rezervace 8 11

12 Na území Zlínského kraje se nachází množství kulturních památek, hradů, zámků, církevních staveb, domů, kapliček a soch světců, pokrývajících v podstatě celé jeho území. K se ve Zlínském kraji nachází jedenáct národních kulturních památek a na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví je zapsána jedna památka UNESCO. Výjimečným kulturním bohatstvím kraje jsou také městské a vesnické památkové rezervace, městské a vesnické památkové zóny, ochranná pásma. A) Kulturní památky zapsané v seznamu památek světového dědictví UNESCO Areál zámku Kroměříž s Květnou a Podzámeckou zahradou, zařazený v r do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO (Report od the 22th Session of the Commitee, Kyoto, Japonsko, ), patří k nejvýznamnějším památkovým objektům na Moravě. Podzámecká zahrada je hodnocena jako jeden z nejlépe koncipovaných přírodně krajinářských parků v naší zemi a patří k nejznámějším úpravám tohoto slohového názoru v Evropě. Svojí plochou 64 ha patří k největším historickým zahradám v České republice. Opravdovým skvostem je bezesporu Květná zahrada, první u nás dochovaný počin vybudování nové zahrady v duchu pronikajícího barokního pojetí. 12

13 Projekt na vytvoření Národního centra zahradní kultury (dále jen: NCZK ) se začal postupně rodit již v roce V té době však mělo být Národní centrum zahradní kultury orientováno spíše na osvětu a badatelskou činnost než na reálnou obnovu obou zámeckých zahrad. Kroměříž však přímo vybízí k myšlence vzdělávacího centra, které vychází z nutnosti dovzdělání v zahradnickém oboru v prostředí historických zahrad a parků. Myšlenky na zřízení zahradního centra vyrůstaly také ze sílící odborné kritiky na stav Květné zahrady, která opakovaně zazněla na odborné konferenci pořádané Klubem UNESCO v roce 2006 i 2008 a vyplynula také ze zařazení obou zámeckých zahrad mezi nejohroženější památky, jimž hrozí vyškrtnutí ze seznamu UNESCO. V této době v roce 2007 přichází nabídka z Ministerstva kultury České republiky (dále jen: MKČR ) zapojit se do příprav na čerpání Evropských strukturálních fondů prostřednictvím Integrovaného operačního programu (dále jen: IOP ) a pokusit se v relativně krátkém čase připravit po všech stránkách smysluplný a přínosný projekt. Byla tedy vypracována základní idea Projektu NCZK, která se sestává ze čtyř celků tak, aby bylo pokryto téma zahradní kultury v celé šíři a současně vycházelo ze zdejších historicky zažitých souvislostí. Metodické centrum zcela logicky navazující na základní poslání Národního památkového ústavu (dále jen: NPÚ ) tj. tvorbu různorodých metodik na téma obnovy památek. Vzdělávací centrum zaměřené jak na praktickou přípravu zaměstnanců, kteří se pohybují v oblasti historických zahrad a parků ty vyžadují zcela specifické řemeslné postupy tak i na zapojení zcela nového tématu v oblasti prezentace a zprostředkování památek a umění v tzv. edukační činnosti pro nejširší laickou veřejnost tzn. komentované prohlídky zahrad, veřejné kurzy pro věkové kategorie od předškoláků až po seniory atd. Odborné centrum, které bude připravovat a zajišťovat výstavy a expozice o zahradní kultuře, doplňovat zámeckou historickou knihovnu o publikace zaměřené na toto téma, věnovat se badatelům atd. Vrcholem celého Projektu však zcela nepochybně bude vzorová obnova vybraných částí Květné a Podzámecké zahrady. Projekt byl zařazen na tzv. Indikativní seznam Projektů (MKČR) za Zlínský kraj, přičemž suma vyčleněná pro každý kraj činila cca 600 milionů Kč. Tato suma byla postupně díky posunu kurzu české měny vůči euru snížena na současných 500 milionů Kč. Zlínský kraj do Indikativního seznamu později ještě nanominoval Baziliku Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje ve Velehradě tím došlo k dalšímu snížení objemu financí na současných cca 300 milionů Kč. Od počátku Projektu fungovala Komise Projektu, dále byla sestavena Rada Projektu, jako nejvyšší poradní orgán sestavený z odborníků styčných profesí (Ing. Zdeněk Novák vrchní ředitel sekce MKČR. Pavel Jerie hlavní konzervátor NPÚ, Ing. Ina Truxová garant NPÚ pro historickou zeleň, Ing. Klára Hodaňová odborný náměstek NPÚ v Kroměříži, Ing. Petr Šubík ekonomicko provozní náměstek NPÚ v Kroměříži, Ing. Lenka Křesadlová Ph.D. specialista pro historickou zeleň NPÚ v Kroměříži, Ing. Zdena Dokoupilová kastelánka Arcibiskupského zámku a zahrad v Kroměříži, PhDr. Dana Daňová ředitelka krajské agentury pro cestovní ruch Východní Morava) a vrcholných zástupců partnerů projektu. Byli vybráni a osloveni partneři Projektu Zlínský kraj, Město Kroměříž, Muzeum umění Olomouc, Česká zemědělská univerzita v Praze, Klub Unesco atd. 13

14 Měsíce náročných příprav se nakonec zúročily ve vypracování (kolektivem předních českých odborníků: P. Šimek, J. Olšan, P. Krejčiřík, L. Křesadlová) zásadních dokumentů Památkový záměr na obnovu Květné a Podzámecké zahrady, které poprvé v historii Květné a Podzámecké zahrady naprosto jasně pojmenovaly a charakterizovaly jednotlivé stavební, umělecké i přírodní prvky, které je nutné do budoucna chránit. Tímto krokem byly současně pro jakéhokoliv stavebníka vytýčeny nepřekročitelné meze v novodobých zásazích do obou zahrad tak, aby nebyla porušena nejen základní podstata památky, ale i jednotlivé zdánlivě drobné detaily, které však dotvářejí její jedinečnost a uchovávají v sobě Genius loci zdejšího místa. Dále byl vybranou architektonickou kanceláří zpracován Generel Arcibiskupského zámku a zahrad (dále jen: AZZ ), který obsáhl všechny objekty a pojmenoval kolizní místa či disharmonii provozních a dalších funkcí. Z Generelu vyplynula suma prostředků potřebných pro úplnou úpravu všech objektů v areálu AZZ včetně zámku něco přes 1 miliardu Kč. Současně byly do Projektu přizváni odborníci z řad zahradnických provozů, oboru vzdělávání, zahradní historie a architektury ad. Ze zpracovaných dokumentů postupně vyplynulo několik zásadních skutečností: 1. Orientace Projektu NCZK na aktivitu intervence 5.1.a: vytváření a zefektivňování národních metodických center pro vybrané oblasti kulturního dědictví. Zcela přirozeně a logicky byl Projekt NCZK orientován k budování metodického centra tato orientace ostatně vyplývá i ze samotné podstaty NPÚ jako odborného garanta v této problematice a v neposlední řadě také ze Zřizovací listiny a Statutu Národního památkového ústavu. 14

15 2. Zařazení projektu do intervence 5.1.a bylo též doporučeno ze strany MKČR. Kroměřížské zámecké zahrady byly za tímto účelem nepochybně vybrány i z důvodu jedinečnosti existence dvou vrcholných a základních forem zahradní architektury soustředěných na jedno místo Květná zahrada jako reprezentant barokní představy o uspořádání univerza a Podzámecká zahrada více apelující na přirozené ztvárnění kompozice. Nicméně toto zařazení má za cíl zajistit přísun potřebných financí na další léta, kdy bude dále probíhat postupná etapovitá obnova obou zámeckých zahrad tedy i po skončení stavební či realizační části Projektu NCZK. Odborné metodiky na jednotlivá témata: jako jsou například cesty, živé ploty, vodní režim, drobná architektura atd. budou mít celostátní působnost. Kroměřížské pracoviště bude dále provádět potřebný výzkum pro tvorbu metodik prioritně ve svých objektech a zahradách tedy v Květné a Podzámecké zahradě. Samotná výzva však nevylučuje a nebrání v použití finančních prostředků na obnovu památkových objektů ba naopak nejprve je nutné provést modelovou či vzorovou obnovu určitých celků a na základě zjištění vypracovat potřebnou metodiku, která bude dále uplatňována v praxi a stane se závaznou pro celou republiku. Z výše popsaného tedy vyplývá i jakási stavovská prestiž Květné a Podzámecké zahrady a do značné míry také lákadlo pro potencionální návštěvníky Kroměříže. 3. Postupným výběrem a úpravou původních rozpočtů byl stanoven konečný seznam objektů především Květné zahrady, které budou zařazeny do Projektu NCZK. Prioritně zejména zahradnické provozy, které musí v budoucnu zajistit a zvládnout kvalitní údržbu a péči o zrestaurované plochy obou zahrad. Dále vstupní objekt v Květné zahradě spolu s oběma skleníky Teplým i Studeným, které jsou v havarijním stavu. Tyto objekty by měly zajistit zejména kvalitní návštěvnický servisu (pokladna, sociální zázemí, bookshop, výstavní prostor atd. Dále pak zřízení pracoviště pro edukační pracovníky a menší multifunkční sál, který bude sloužit pro pořádání kurzů a přednášek na zahradní témata. Teplý skleník bude opatřen kvalitní stálou expozicí rostlin. Studený skleník bude po doplnění obslužného provozu konečně plnit vedle své přirozené funkce uložení rostlin během zimních měsíců i funkci sálu pro pořádání velkých kulturních podniků. Dále se počítá s celkovou rekonstrukcí Holandské a Pomerančové zahrady. Na opačné straně od vstupu bude možné navštívit nově upravené zahradnictví s nově vybudovaným průchozím skleníkem. Místo bývalého Králičího kopce bude vyhrazeno pro volnočasové aktivity především maminek s dětmi. Nově zpřístupněná osa bude končit upravenou Voliérou. Současně budou veškeré plochy doplněny zahradními úpravami vycházejícími z historických souvislostí. V prostoru Květnice a Štěpnice dojde na úpravy povrchů spolu s částečnou obnovou zeleně. Štěpnice bude doplněna o dva pstruží rybníky. Voda pro dokrytí provozů nově zřízených vodních ploch tzn. Pstruží rybníky, bazén u Voliéry a Neptunova kašna v Holandské zahradě bude získána sběrem vody ze zpevněných ploch. Tato dešťová voda bude současně použita i pro míchání a tím ke zkvalitnění vody pro zálivku skleníků. Otázka přívodu vody do Květné zahrady je natolik složité a problematické téma, a to i vzhledem k poměru pořizovacích nákladů k roční spotřebě, že je nejprve nutné provést jeho důkladné vyhodnocení. Teprve potom je možné uvažovat o získání potřebných financí např. z jiných dotačních titulů nebo vodu do Květné zahrady vůbec nepřivádět. 15

16 4. Samostatnou kapitolou je jedinečnost přístupu k obnově. Otázka obnovy 8km špalírových stěn v Květné zahradě byla teoreticky a částečně prakticky řešena již v předstihu v rámci zpracování Památkového záměru v roce 2007 a Její jedinečnost tkví v maximálním možném zachování stávajících autentických dřevin, jejich úpravě a minimálním dosazování. Je to dlouhodobý proces, který nelze uspěchat a každý krok je nutno pečlivě vyhodnocovat. V rámci projektu bude s touto prací pokračováno a proto je na obnovu stěn vyčleněno několik milionů korun. Po ukončení realizační fáze projektu budou na základě zpracovaných metodik připravovány projekty pro získání dalších prostředků k pokračování obnovy. V případě ústředního objektu Květné zahrady rotundy je nutno metodicky vyřešit komplexní opatření na zajištění optimálního prostředí (vlhkost, rosný bod apod.) pro restaurované prvky, aby nepokračovala jejich degradace. S restaurováním bylo již v minulosti započato, ale bez vyřešení navazujících problémů v něm nelze pokračovat s dostatečnou intenzitou. Dotace z IOP jsou zaměřeny na investiční projekty kde 90% dotace musí být použito na stavební realizaci projektu, tedy investiční část. Restaurování drobné architektury a údržba zeleně není z hlediska účetnictví investicí. Úkolem projektu je tedy mimo jiné zajistit podmínky pro průběžnou údržbu do budoucna. 5. V případě Podzámecké zahrady půjde v prvé řadě o totální rekonstrukci zahradnictví, které bude ve spolupráci se zahradnickým provozem Květné zahrady zajišťovat vysoce odborný servis Podzámecké zahrady. Současně s tím dojde k redukci ploch, které zahradnictví v současné době využívá a takto získaná plocha bude podobně jako v případě Květné zahrady vyhrazena volnočasovým aktivitám, které jinak do velmi exponovaných a cenných míst Podzámecké zahrady nelze umístit. Dojde tak v souvislosti na blízkost Dlouhého rybníka a Rybářského pavilonu na možnost zřízení prostor pro edukaci, loděnice pro loďky či zázemí pro zimní bruslení. 6. Minimální část peněz bude také investována do drobných úprav zámku např. příležitostné propojení zámku s Podzámeckou zahradou přes Colloredovu kolonádu. Nebo zřízení stálé expozice o historii Květné a Podzámecké zahrady. 7. Jak tedy vyplývá z výše naznačeného prioritou investovaných financí je, aby došlo k zabezpečení a nastartování kvalitní péče, kterou lze docílit postupného zkvalitnění stávajících porostů a povrchů. Dále pak úplné zpřístupnění všech ploch Květné zahrady, spolu se zajištěním veškerého servisu pro návštěvníky, včetně komentovaných prohlídek a pořádání seminářů a kurzů. 8. Od počátku Projektu probíhá úzká spolupráce s městem Kroměříž. Projekt NCZK byl také v minulosti mnohokrát veřejně prezentován všem partnerům, pracovníkům MK ČR, občanům Kroměříže na veřejné prezentaci i v místním tisku. Současně také na mnoha odborných konferencích Luhačovice, Kroměříž, Praha a naposledy také na mezinárodní konferenci pořádané klubem UNESCO v roce 2008 ve Sněmovním sále kroměřížského zámku, kde Projektu byla vyslovena jednoznačná podpora. Projekt je připravován s maximální mírou zodpovědnosti. Oslovení odborníci, kteří na Projektu pracují patří ke špičkám ve svých oborech. Byl kompletně vypracován plán reorganizace zahradnických provozů s personálním i technickým zajištěním, pasport všech objektů, které jsou zařazeny do Projektu i s finančním 16

17 rozpočtem a časovým harmonogramem, plán edukační a vzdělávací činnosti a jednotlivých kurzů, dále škála odborných metodik atd. Luhačovice nominace na prestižní Seznam památek světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO prostřednictvím Stálé mise České republiky při UNESCO byla předána počátkem roku 2006 Centru světového dědictví UNESCO v Paříži dokumentace k nominaci lázní Luhačovice k zápisu na Seznam světového dědictví UNESCO (území se souborem historických budov s kurativní lázeňskou funkcí a funkcemi souvisejícími). Materiál zpracoval NPÚ ústřední odborné pracoviště Praha v úzké spolupráci s odborníky z oboru a dalšími subjekty a především zástupci společnosti Lázně Luhačovice, a.s., která přípravu k zápisu iniciovala. Výběr památek, které jsou zařazovány na prestižní Seznam památek světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, je velmi přísný a probíhá přesně podle procedury Konvence světového dědictví WORLD HERITAGE. Návrhy podávají příslušné národní komise do centrály v Paříži, následuje další kolo výběru, nominace do oficiální návrhové listiny daného roku, zhodnocení odbornými komisemi, shrnutí a vyjádření světového centra. Po všech těchto složitých procedurách definitivně potvrdí (či zamítne) zápis pravidelné zasedání. Ve dnech navštívil Luhačovice ohlášeně a oficiálně komisař UNESCO. V těchto dnech proběhla pracovní jednání s představiteli města Luhačovice, vedení akciové společnosti Lázně Luhačovice, Zlínského kraje a Krajského úřadu Zlínského kraje, ústředního pracoviště NPÚ, místně příslušného územního odborného pracoviště NPÚ a MKČR. 17

18 Účelem jednání bylo představit město, lázně, poskytnout základní informace o vztahu města, kraje a vlastníka, objasnit roli těchto subjektů v procesu ochrany a konzervace a následné péče, nástroje řízení územní plán, Program regenerace, nejbližší akce, projekty. Uskutečnila se rovněž podrobná obhlídka území nominovaného statku s celkovým výkladem o jeho postupném vývoji. Bylo posuzováno zejména hledisko autenticity a integrity, současný stav péče o lokalitu, ochranná pásma, faktory působící na památku. Komisaři se v Luhačovicích velmi líbilo a ocenil rovněž úroveň zpracované nominační dokumentace. Posouzení nominovaného statku komisařem o zařazení nerozhoduje, jedná se o podklad pro Výbor světového dědictví UNESCO. V červenci 2008 bylo, bohužel, rozhodnuto o nezařazení. B) Národní kulturní památky Vládou České republiky je prohlášeno ve Zlínském kraji 11 národních kulturních památek: Okres Kroměříž 18

19 Areál zámku Kroměříž s Květnou a Podzámeckou zahradou (prohlášen nařízením vlády č. 262/1995 Sb. ze dne o prohlášení a zrušení prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky) je v dobrém stavebně technickém stavu. Na objektu zámku probíhá víceletá památková obnova. V 70. letech byla provedena renovace Sněmovního sálu, provedeny restaurátorské práce v obrazové sbírce, v 80. letech byla otevřena nová instalace obrazárny. Od začátku 90. let byla provedena památková obnova fasády zámku s výměnou části oken, vybudováno nové osvětlení a instalace galerie, upraveno schodiště na věž, nová studovna, prodejna suvenýrů, občerstvení pro veřejnost, realizováno restaurování dekorativní malířské výzdoby stěn stropu předsálí Sněmovního sálu. Po roce 2000 se uskutečnilo restaurování hlavního portálu vstupu do zámku, rekonstrukce prostor zámku pro územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu Zlínského kraje (od r. 2006) a pro pobočku Arcidiecézního muzea. Jinak probíhají práce mající charakter údržby v zahradách, na drobné architektuře v zahradách můstky, plastiky, altány a zahradní domky, na zámku pak doplňování střešní krytiny, opravy nátěrů vnějších fasád, výmalby místností a schodišť, nátěry výplní otvorů aj. Probíhá dlouhodobá stavební obnova a restaurování Rotundy v Květné zahradě. Do dalších let je třeba provést ještě nezbytně opravu zámeckého krovu, rekonstrukci sala terreny a prostoru předzámčí a nádvoří zámku. V Podzámecké zahradě po roce 2000 nadále probíhala komplexní rekonstrukce parku s obnovou komunikací, architektur, vodních toků a rybníků. I v dalších letech by měla probíhat rozsáhlá biologická obnova parku. Dále byla provedena oprava původně barokního Amerického domku, oprava Pavího dvora, Rybářského pavilonu, Dřevěného a Stříbrného můstku. Do dalších let je počítáno s restaurováním kašen, altánků a další drobné architektury zahrady a aktivit v rámci IOP. V Květné zahradě byly po roce 2000 dokončeny opravy kopule Rotundy, zahájeny práce na rehabilitaci Holandské zahrady a na restaurování kamínkových místností Rotundy z roku 1671 architekta Tencally. Je počítáno rovněž s opravou tropického a studeného skleníku v rámci Projektu IOP. Areál zámku se zahradami náleží k nejnavštěvovanějším objektům v České republice (v průměru 150 tis. návštěvníků ročně, 14. místo v České republice). Je majetkem České republiky a příslušnost hospodaření s tímto majetkem je dána NPÚ. Památková obnova je financována ze státního rozpočtu prostřednictvím NPÚ územního odborného pracoviště v Brně a doplňkově z Programu záchrany architektonického dědictví MKČR (např. restaurování kamínkových místností Rotundy). Do budoucna je počítáno s finančními prostředky EU z IOP. 19

20 Okres Uherské Hradiště Slovanské hradiště sv. Klimenta u Osvětiman (expozice v přírodě) je opevněno trojím pásem valů s příkopy a vzniklo v polovině 9. století. Na nejvyšším místě byl v téže době postaven kostel. Po zániku Velké Moravy sloužilo hradiště jako útočiště okolního obyvatelstva až do 12. století. Ve 14. století zde vystavěli augustiniáni klášter a rozšířili kostel, takže původní velkomoravská stavba se stala kněžištěm nového chrámu. Zcela opuštěno bylo hradiště v 16. století. Na lokalitě (vyhlášené nařízením vlády č. 147/1999 Sb. ze dne ) probíhalo víceleté jednání o odstranění nevhodných dřevěných konstrukcí zde umístěných (odstraněno v roce 2008) a o celkovém užívání a prezentaci tohoto významného místa. V současné době se řeší velmi intenzívně otázka revitalizace a rehabilitace tohoto místa. Pozemek je v podílovém vlastnictví singularistů 37 obcí. 20

21 Soubor památek velkomoravské sídelní aglomerace Staré Město Uherské Hradiště Modrá (expozice v přírodě) zahrnuje jedno z největších center Velké Moravy na území Starého Města a okolí. Bohatost nálezů nasvědčuje, že ve 2. polovině 9. století se velkomoravská sídlištní aglomerace vyrovnala, ba dokonce i předčila obdobná centra tvořících se feudálních států v západní Evropě. O vysoké řemeslné ale i duchovní úrovni tehdejších obyvatel svědčí nejen nálezy tavících pecí, nářadí, keramiky, zbraní a šperků, ale také pozůstatky zděné sakrální architektury, které byly odkryty ve Starém Městě Špitálky (nutná úprava okolí ze strany majitelů pozemku), Sadech u Uherského Hradiště (oprava základů velkomoravského kostela, výhledový plán města Uherské Hradiště na vybudování Muzea Velké Moravy poblíž lokality) a v Modré u Velehradu (oprava základů velkomoravského kostela, v současné době začleněno v rámci prezentace do areálu Archeoskanzenu Modrá s hypotetickou stavbou kostelíku sv. Jana v sousedství lokality). Lokality (vyhlášeny nařízením vlády č. 147/1999 Sb. ze dne ) jsou udržované a v dobrém stavu, probíhá průběžná údržba. V poloze na Valách u Památníku Velké Moravy ve Starém Městě bude v letošním roce dokončena generální oprava objektu a zřízena nová, multimediální expozice. Oprava je podpořena grantem z Norska prostřednictvím Norského finančního mechanismu. Památník bude celoročně přístupný. Do dalších let je plánována přístavba nového objektu v rámci zlepšení provozních podmínek a rozšíření nabídky pro veřejnost II. etapa vybudování archeologického centra Velké Moravy a středního Pomoraví. Pozemky jsou v majetku kraje a příslušnost hospodaření s tímto majetkem je dána Slováckému muzeu v Uh. Hradišti. 21

22 Areál zámku Buchlovice se dochoval jako příkladná ukázka barokního celkového díla, na jehož podobě se souběžně a nedílně podílely všechny obory výtvarné kultury architektura, malířství, umělecké řemeslo, zahradní a vodní umění (vyhlášený nařízením vlády č. 132/2001Sb. ze dne ). Zámecký park o rozloze18,8 ha je tvořen mimořádně významnou sbírkou dendrologicky cenných dřevin s výskytem více než 60 druhů jehličnanů a 150 druhů listnatých dřevin. Rozsáhlý areál tvořený zámkem a parkem je ve velmi dobrém stavu. Na objektu probíhá prakticky od roku 1986 (po převodu objektu z KSSPPOP Brno na ONV Uh. Hradiště a vytvoření příspěvkové organizace Památkové správy Buchlovice) permanentní památková obnova, v průběhu které bylo realizováno (až na malou část) odvlhčení hlavního objektu a traktu Flora, opravy střech, náročné opravy a restaurování interiéru, opravy fasád, výplní otvorů, objektu bývalých koníren, rekonstrukce a výstavba skleníků, oprava krovu kopule hlavního zámeckého objektu, centrálního schodiště v parku v celkovém objemu cca ,- Kč. V dalších letech je počítáno s opravou a restaurováním kamenných prvků, mozaiky ve Flóře, schodišť, mostů, opěrných zídek, pergoly a balustrád v zámeckém parku, s rehabilitací fasády zámku, s opravou a údržbou střešní krytiny, údržbou a opravou tesařských a stolařských prvků, inženýrských sítí, rekonstrukcí palmového skleníku a průběžnou biologickou obnovou parku ošetření stromů, likvidace polomů, odstranění suchých, náletových a dřevin ohrožujících bezpečnost provozu, nová výsadba, opravy parkových cest. Dle finančních možností bude probíhat i restaurování mobiliárního fondu. Areál zámku je po prohlášení objektu za národní kulturní památku majetkem České republiky a příslušnost hospodaření s tímto majetkem je dána Národnímu památkovému ústavu. Památková obnova je hrazena ze státního rozpočtu 22

23 prostřednictvím NPÚ územního odborného pracoviště v Kroměříži. Areál náleží k nejnavštěvovanějším objektům v České republice (v průměru 90 tis. návštěvníků v rámci areálu, z toho cca 45 tis. interiéry zámku, 30. místo v České republice). Areál hradu Buchlova, vybudovaný za účelem ochrany obchodní cesty přes Chřiby, je skvělou ukázkou středověké opevňovací techniky a náleží k neznámějším a nejstarším středověkým hradům na Moravě (vyhlášený nařízením vlády č. 132/2001 Sb. ze dne ). Rovněž na tomto objektu probíhala od roku 1986 (součást Památkové správy Buchlovice) rozsáhlá památková obnova, v průběhu které bylo realizováno statické zabezpečení objektu, oprava střech, oprava fasád, anastylóza raně gotické kaple, oprava předhradí v celkovém objemu cca ,- Kč. V roce 2007 a 2008 proběhla rekonstrukce tanečního sálu (obnova krovu, střechy a stropu v celkovém objemu cca ,- Kč) a v dalších letech je počítáno 23

24 s dokončením interiéru a s úpravou prostor pod tanečním sálem (tzv. kasárna). Ve výhledovém plánu je rovněž oprava krovů na objektech předhradí, tzv. sýpky, dále oprava hradeb a restaurátorské práce na kamenných prvcích architektury, oprava krovů a údržba šindelové krytiny hradu, údržba a oprava tesařských a stolařských prvků, stavebně-historický a archeologický průzkum. V rámci restaurování mobiliárního fondu je plánováno restaurování grafiky pamětního listu, výroba vitríny na uložení restaurovaného uherského praporu, provedení restaurátorského průzkumu a restaurování grafik a rodokmenů. Areál hradu, jehož součástí je i pohřební kaple sv. Barbory (ve výhledu počítáno s opravou krovu), je majetkem České republiky a příslušnost hospodaření s tímto majetkem je dána NPÚ. Památková obnova je hrazena ze státního rozpočtu prostřednictvím NPÚ územního odborného pracoviště v Kroměříži. Areál náleží k nejnavštěvovanějším objektům v České republice (v průměru 70 tis. návštěvníků, 43. místo v České republice). Okres Vsetín Areál Pusteven, tvořený Starou hospodou, Pustevnou, Libušínem, Maměnkou a zvonicí, je cenným komplexem roubené architektury, postavené podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče z r (vyhlášený nařízením vlády č. 262/1995 Sb. ze dne ). Poté, co areál přešel do správy Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, započala jeho postupná komplexní regenerace. Myšlenkou zásadní rekonstrukce pustevenských útulen se muzeum zabývalo již v osmdesátých letech 20. století. Tuto myšlenku se však podařilo realizovat až v roce 1995, kdy byla 24

25 zahájena rekonstrukce Libušína (dokončena v roce 1999), který byl v té době v havarijním stavu. Součástí souboru staveb je i bývalá lidová útulna pro turisty Maměnka s verandami, vížkou a zvoničkou, která se vinou předchozími majiteli dlouhodobě zanedbávané údržby dostala taktéž do kritického stavebně-technického stavu. S rekonstrukcí bylo započato v dubnu roku 1999 a řešila změnu ubytování na ubytování hotelového typu evropského standardu s respektováním architektonických hodnot díla tak, aby v co největší míře bylo zachováno původní řešení stavby (rekonstrukce dokončena v prosinci roku 2003). Areál je majetkem České republiky a příslušnost hospodaření s tímto majetkem je dána Valašskému muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Památková obnova je hrazena ze státního rozpočtu prostřednictvím Valašského muzea. V minulých letech byla obnova také částečně hrazena z Programu záchrany architektonického dědictví MKČR (Maměnka). V areálu probíhá průběžná údržba. Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm bylo založeno v r a v současné době jsou zpřístupněny na téměř 80 hektarech tři rozsáhlé areály expozic: Dřevěné městečko, Valašská dědina a Mlýnská dolina, jejichž cílem je přiblížit návštěvníkům životní prostředí obyvatel Valašska 18. a 19. století. Expozice Valašského muzea zahrnuje jednak vzácné sbírkové předměty z oblasti lidového umění, odívání, keramiky, kovářství, barvířství, zemědělství, jednak na 80 (dnes asi už 120) architektonických objektů, instalovaných v přírodě (vyhlášeno nařízením vlády č. 262/1995 Sb. ze dne ). Současné tři areály muzea jsou samy o sobě kronikou metod záchrany lidové architektury, kdy areál technických staveb Mlýnská dolina je 25

26 příkladem dobře promyšlené rekonstrukce lokalizace staveb s respektováním jejich funkce, Dřevěné městečko reprezentuje klasické formy záchrany, charakteristické pro první polovinu 20. století, a na příkladě Valašské dědiny můžeme sledovat změnu názorů na transfer i prezentaci prostředí objektů a výsledků lidské práce. Ročně muzeum připraví na 60 programů čerpajících z duchovní kultury a folkloru, i když největší pozornosti se těší prezentace tradičních pracovních postupů a zpracování přírodních materiálů. Valašské muzeum v přírodě je největším, nejstarším a nejnavštěvovanějším muzeem lidové architektury ve střední Evropě ( návštěvníků ročně 3. místo v České republice ve své kategorii). V areálu probíhá permanentní stavební obnova a údržba, opravy a budování zázemí pro návštěvníky. Muzeum je majetkem České republiky a příslušnost hospodaření s tímto majetkem je dána Valašskému muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Památková obnova je hrazena ze státního rozpočtu prostřednictvím Valašského muzea. Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm (dále jen: VMP ) realizuje v rámci NFM projekt CZ-0034 Muzeum v přírodě a lidová kultura v nových formách prezentace kulturního dědictví. Cílem projektu je zejména doplnění areálů muzea o chybějící expozice, zdokonalení péče o sbírkové předměty, inovace současné programové nabídky, zvýšení atraktivity expozic a zvýšení počtu návštěvníků. Partnerem projektu je Norwegian Crafts Developmen (Norsk handverksutvikling, NHU) Maihaugen, Lillehammer. Smlouva o partnerství byla podepsána v říjnu Role NHU v projektu spočívá zejména v poradenství a odborném posouzení způsobu realizace projektu ve VMP. Spolupráce na problematice záchrany lidové architektury, přípravě vzdělávacích programů zaměřených na prezentaci tradičního způsobu života (oblast lidových řemesel a tradičního zvykosloví). V rámci partnerství NHU VMP bylo dosud realizováno celkem 8 společných akcí. Fond technické asistence Projekt Spolupráce při prezentaci kulturního dědictví. Studijní cesty 3, studijní cesty norských expertů do VMP, 2 studijní cesty pracovníků VMP do NHU. Společné semináře a workshopy. 26

27 Okres Zlín Památník protifašistického odboje v Ploštině (vyhlášený nařízením vlády č. 147/1999 Sb. ze dne ) místo, kde až do roku 1945 stávala pasekářská osada, v níž žilo několik desítek lidí. Dne byla osada za přechovávání a podporu partyzánů vypálena německými okupanty. V plamenech našlo smrt 24 obyvatel. Dominantou celého místa je památník 2. světové války a okupace zlínského okresu, který byl vybudován na návrší nad osadou v roce 1975 k 30. výročí osvobozen (památník s 5 pylony a tesaným kvádrem). Upomínkou na samotnou tragédii je kaple se jmény zavražděných pasekářů. Jeden z místních domků byl Muzeem Jihovýchodní Moravy zadaptován pro muzejní účely (historie protifašistického odboje ve zlínském okrese, zahraniční odboj, koncentrační tábory, oběti rasové perzekuce, informace o osvobozovacích hnutích v okrese). Závěr expozice tvoří informace o osvobozovacích bojích v okrese. V objektu je instalována také expozice Orientační běh sport moderní doby. Jedná se o poměrně rozsáhlý areál, ve kterém se nacházejí bývalé zemědělské usedlosti, budované po 2. světové válce, kaple, amfiteátr, zpevněné plochy, plastiky a vlastní památník. Národní kulturní památka je tvořena pouze památníkem a přilehlými plochami. Národní kulturní památka Památník protifašistického odboje v Ploštině (realizován v roce 1975 autor návrhu ing. arch. Š. Zelina a sochařské výzdoby akad. sochař F. Štábl) byla prohlášena Nařízením vlády č. 147/1999 Sb. ze dne , o prohlášení a zrušení některých kulturních památek za národní kulturní památky. Je zapsán v ÚSKP ČR, r.č / V příloze tohoto nařízení se uvádí umístění, popis a prostorová identifikace národní kulturní památky. Památník tvoří betonové pylony, osazené na vyvýšené hmotné podestě. Ad 15 přílohy Nařízení vlády: okres Zlín, název 27

28 Památník protifašistického odboje v Ploštině, popis pietní území osady vypálené v období II. světové války s památníkem, tvořené stavbami a jinými nemovitými objekty na pozemcích vymezených prostorovými identifikačními znaky, včetně těchto pozemků, s výjimkou staveb a nemovitých objektů, které nebyly prohlášeny za kulturní památku. Dle citovaného Nařízení vlády jsou součástí NKP Ploštiny uvedené pozemky se stavbami na nich. NKP nezahrnuje amfiteátr ani další pozemky a stavby a nevztahuje se na jejich opravy, údržbu nebo jiné stavební změny zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. Prvořadou snahou při obnově a rekonstrukci, která zde proběhla, bylo oprostit pietní místo od stavebních řešení, která jsou v dlouhodobém horizontu neudržitelná tj. dožilé stavební části odstranit, kvalitní sochařskou výzdobu přemístit do muzejních expozic. Pamětní desky zachovat. Předložený návrh rekonstrukce prosté mohyly s betonovými obelisky byl pak velmi citlivým zjednodušením a nové tvarosloví Památníku nepotlačilo charakter pietního místa a došlo ke kontinuálnímu navázání na konfiguraci terénu. Pohledově se památník po rekonstrukci uplatnil ve svém oproštěném tvaru jako nenásilná součást okolní přírody. Tento počin lze hodnotit z hlediska památkové péče jako přínosný, neboť základní prostorová koncepce původního stavebního díla zůstala zachována. Chráněnou hodnotou Ploštiny je především pietní místo lidské tragedie, jehož přítomnost byla v minulosti vyjádřena architektonickým ztvárněním památníku. To bylo poplatné době svého vzniku (rok 1975), ve kterém byla historická pravda z ideologických důvodů překrucována. Původní záměr byl realizován podle návrhu Š. Zeliny a později došlo k jeho doplnění o kopii sochy partyzána od V. Mákovského (odhaleno u příležitosti 40. výročí tragických událostí na Ploštině). Přestavba památníku Ploština 1. etapa byla realizována v roce 2008 v souladu s Územní studií rozvoje areálu Ploština, zpracovanou Ing. arch. Havlíčkem (zahájení stavby 08/2008, dokončení 09/2008). V průběhu zpracování byla studie konzultována a odsouhlasena s NPÚ Praha. Následně vydal dne Odbor kultury a památkové péče Krajského úřadu Zlínského kraje Rozhodnutí, ve kterém byly specifikovány závazné podmínky pro přípravu a realizaci akce. Územní studie byla dne projednána a písemně odsouhlasena se všemi starosty okolních obcí, tj. Vysoké Pole, Újezd, Drnovice a Vlachovice. Stavební úpravy spočívaly zejména v: odstranění okrajových betonových zídek a pískovcových obkladních desek, výměně poškozené dlažby, vybudování nového přístupového schodiště, provedení úpravy povrchu pískovcové dlažby očištěním a přebroušením, vyspravení spár, penetrování povrchu dlažby, provedení plošných terénních úprav. Celkové náklady činily tis. Kč (bez DPH). Památník patří k nejvýznamnějším památníkům postaveným obětem II. světové války ve Zlínském okrese. Je chloubou obce a těší se značnému zájmu turistů. 28

29 Areál zámku Vizovice dle projektu brněnského architekta F. A. Grimma náleží k nejvýznamnějším projevům jeho francouzsky orientované tvorby. Vedle knihovny a souboru grafik reprezentuje zámek především obrazová galerie, která patří k předním zámeckým sbírkám u nás (prohlášen nařízením vlády č. 132/2001 Sb. ze dne ). Na objektu probíhá víceletá památková obnova. Realizována oprava fasád zámku v letech , rekonstrukce objektu předzámčí od sedmdesátých let 20. století do r. 2000, restaurátorské práce v rámci mobiliárního fondu i restaurování venkovních plastik v zámeckém parku v celkovém objemu cca ,- Kč. V posledních letech je postupně připravováno a realizováno odvlhčením zámku a následná celková rehabilitace fasád, opěrných zídek, připravuje se náročné restaurováním zámecké kaple, hlavního sálu zámku a jídelny, probíhá repase výplní otvorů (oken), pokračování v restaurátorských pracích (sochařská výzdoba parku) včetně dílčích úprav v interiéru a restaurování mobiliárního fondu. Areál je majetkem České republiky a příslušnost hospodaření s tímto majetkem je dána NPÚ. Památková obnova je hrazena ze státního rozpočtu prostřednictvím NPÚ územního odborného pracoviště v Brně. 29

30 Bazilika Nanebevzetí Panny Marie s sv. Cyrila a Metoděje ve Velehradě Dle nařízení vlády České republiky: č. 170/2008 Sb., ze dne 28. dubna 2008 o prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky byla prohlášena za národní kulturní památku. Dle ust. 2 nařízení se pro zabezpečení ochrany národních kulturních památek prohlášených tímto nařízením stanovuje tato podmínka: rozsah zastavěných ploch, tvar terénu, popřípadě výšková úroveň a skladba zástavby se nesmějí měnit, pokud by tím byly poškozeny kulturní hodnoty národní kulturní památky. Popis: areál poutního kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje tvořený budovami, jejich pozůstatky a jinými nemovitými objekty na pozemcích vymezených prostorovými identifikačními znaky, s výjimkou staveb a jiných nemovitých objektů, které nebyly prohlášeny za kulturní památku. Prostorové identifikační znaky: Kat. území: Velehrad Pozemky, parc. čísla: 1, 2, 3, 4, 11, 12, 13, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34 Budovy, čísla popisná: 1, 206,

31 Velehrad patří k nejpamátnějším místům našeho státu. Již bezmála 800 let tvoří nedílnou součást duchovního a kulturního dědictví českého národa v Čechách a na Moravě. Velehradská bazilika, jakožto význačná kulturní památka, spojovaná s metropolí prvního velkomoravského arcibiskupa sv. Metoděje i s politicko-správním ústředím Velkomoravské říše v 9. století, je součástí celého areálu velehradského kláštera. Velehrad je živým poutním, duchovním a kulturním místem, které po staletí vytváří přirozené klima pro setkávání kultur Východu a Západu. Tento aspekt bezpochyby souzní s úsilím Evropské unie o sjednocení nejen po stránce ekonomické, ale také duchovní. Rozměr Velehradu jako klidného místa v neklidné době odpovídá světovému trendu velkých poutních míst a fenoménu kulturně spirituálních míst. Bohatá minulost je inspirací a výzvou pro přítomnost. Velehrad spolu s areálem bývalého cisterciáckého kláštera a bazilikou Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje je poutním místem, které jedinečným způsobem symbolizuje duchovní blízkost, podstatu a integritu středověkých národních kultur. V tomto smyslu je význam Velehradu pociťován i v povědomí většiny východních středoevropských národů a to zvláště od 2. poloviny 19. století, kdy se nově rozvinula a zmohutněla velehradská poutní tradice sahající přes baroko a gotiku až k původním Velkomoravským cyrilometodějským kořenům. Střední Evropa se svou zvláštní mentalitou tvoří kulturní areál, v němž se střetává a rozhraničuje germánsko slovanský a románský svět a konfesijní okruh katolicismu, protestantství a pravoslaví. Zároveň zde existuje most mezi západní a východní duchovní tradicí. Právě Velehrad se již před 1. světovou válkou stal nejvýznamnějším střediskem pro pochopení unionistických pokusů, sbližujících východní a západní spiritualitu a předznamenávajících věk ekumenismu. Velehrad nejen inspiruje, ale rovněž přivádí k souvislému a klidnému zamýšlení. Poukazuje na univerzalitu: už samotná bazilika svědčí o vkomponování národních prvků do celostní jednoty architektury. Osobnosti intelektuálního světa nejednou vyzrávali právě v objevení a přijetí velehradské inspirace. Na Velehradě se pojí umění, věda a zdravá lidskost dohromady. Odpovídá 31

32 světovému trendu velkých poutních míst a fenoménu kulturně-spirituálních míst. Odtud jsou organizovány poutě národní i evropské včetně vytváření jejich zázemí, koncerty, různá setkání a přednášky, která svým obsahem napomáhají vytvářet kulturní zázemí zdejšího kraje. Celý areál má nadregionální působnost a je symbolem duchovní blízkosti, podstaty a integrity středoevropských kultur. Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje ve Velehradě byla v roce 2008 prohlášena za národní kulturní památku. Jde o historicky, architektonicky a umělecky ojedinělou stavbu, která je součástí rozsáhlého klášterního komplexu. Bazilika spolu s klášterem byla vystavěna na počátku 13. století cisterciáckým řádem v románsko gotickém slohu. Koncem 17. století došlo k radikální barokní přestavbě klášterního komplexu, a to i baziliky. Barokní podobu si komplex uchoval do současnosti, přičemž v rámci analytické prezentace památky byly přiznány na vnějším plášti románsko gotické prvky. V 19. století byla výrazně oživena velkomoravská tradice, jež se rozvíjela v duchu národního obrození. Příchodem jezuitského řádu v r se počala psát novodobá historie Velehradu. Na chátrajících fragmentech cisterciáckého kláštera vyrostlo nové intelektuálně - kulturní dílo, které přesáhlo hranice regionu a státu. Nejvýznamnější obnovou prošla velehradská bazilika a celý prostor kláštera ve třicátých letech, kdy rektor velehradské jezuitské koleje požádal o povolení celonárodní sbírky na jejich obnovu. Získané prostředky umožnily důkladné restaurátorské i stavební práce, včetně pokračování archeologických výzkumů v souvislosti s odvodňováním základů kostela a celého areálu kláštera. Rekonstrukce a rehabilitace tohoto významného poutního místa bude do budoucna velkým přínosem pro domácí i zahraniční návštěvníky, rozvine další možnosti v oblasti rozvoje cestovního ruchu i v rámci jednotlivých kulturních akcí v průběhu národních poutí. Plánovaný záměr památkové obnovy by měl být citlivou restitucí a revitalizací exteriéru i interiéru i jednotlivých stávajících architektonických prvků v maximální možné míře tak, aby bylo zachováno a pouze ošetřeno to, co se podařilo z minulosti do dnešních dnů zachovat. Je snaha o to,aby na pozadí nezbytných nových prvků vynikly prvky původní a dochované, pietně ošetřené a zkonzervované a aby vynikl celkový charakter baziliky v kontextu nového i původního využití i v kontextu celého areálu kláštera, jehož je zcela nedílnou, historicky a stavebně neodmyslitelnou součástí. Obnova velehradského areálu je promýšlena konzervativně, stále zohledňuje možné důsledky zásahů do architektury vzácného klášterního komplexu. Tento počin by byl mimořádný i z hlediska zachování historického dědictví předchozích generací. Existuje samozřejmě hlubší reflexe o smyslu a využití dědictví Velehradu. Koncepci kulturně duchovní je však zapotřebí postavit nejdříve na dobrém fyzickém základě. Kulturní a náboženský život Velehradu od středověku do současnosti ovlivňuje kulturní a náboženský život jak v českých zemích, tak i v sousedních zemích slovanských. Novým obdobím rozvoje Velehradu a s ním spojených snah o sblížení Slovanů a sjednocení církve byla poslední čtvrtina 19. století. Velehrad se postupně stal místem nejenom náboženských, ale i kulturně politických akcí. Velehrad je i na počátku 21. století vyhledávaným poutním místem. Je nadále významným místem jak náboženským s teologicko historickým akcentem, tak i jedinečným symbolem tradice, zakotvené v národním povědomí jako symbol počátků národní vzdělanosti. 32

33 Projekt Velehrad centrum kulturního dialogu západní a východní Evropy je velkou příležitostí k zatraktivnění této části Zlínského kraje v rovině regionální i na úrovni nadregionální a evropské, jako vyústění tradičního pojetí Velehradu symbolu komunikace evropských kulturních a duchovních civilizačních okruhů v ose Západ Východ. Revitalizace je nesena myšlenkou respektu k původnímu architektonickému ztvárnění velehradské lokality i jeho organického vývoje. Projekt zohledňuje nové potřeby regionu hledat klidové zóny, kulturní inspirace a rozvíjení místních tradic s logickým propojením na dynamicky se rozvíjející sektor náboženského turismu v Evropě. Navržený projekt formuluje rekonstrukci na základě společného ideového záměru dotčených státních, samosprávných, sociálních, kulturních, neziskových a církevních institucí nabídnout služby, které vyrůstají z logiky uvažuj univerzálně, v místním specifiku. Projekt propojuje mikroregion s Evropou, s rozvojem služeb, což vyrůstá z přesvědčení, že podpora náboženského turismu je pro Velehrad optimálním a přirozeným řešením požadavku vlastního rozvoje. Uskutečněním projektu se umožní činorodost, založená na praktickém projevu historického a kulturního vědomí evropanství: nabídka služeb v sektorech kulturních, sociálních a volnočasových aktivit, které vědomě spojují růst materiálního bohatství s růstem duchovním jako požadavku nového životního stylu. Projekt Velehrad centrum kulturního dialogu západní a východní Evropy zcela vědomě rozvíjí moderně pojatou ideu velehradské tradice jako tradice proevropské, zdůrazňující mezináboženský a mezikulturní dialog. Tato tradice zohledňuje a reprezentuje onu ideu plurality a svébytnosti národů, čímž je nosná i pro naše 21. století. Rehabilitace tohoto poutního místa se chce sdělit každému návštěvníkovi, že k plnému rozvoji člověka i národů je nutná nejen hmotná, ale i duchovní dimenze. Hlavní cíl projektu Obnova a oživení NKP a její využití pro nové kulturní a vzdělávací služby zdůraznění Velehradu jako místa, kde se rodila česká státnost a křesťanství ve východním i západním duchu Specifické cíle projektu technická rehabilitace souboru památkově chráněných objektů rozšíření a zkvalitnění kulturních a vzdělávacích služeb, prezentujících Velehrad jako místo české státnosti a evropské vzdělanosti zvýšení úrovně dostupnosti odborných veřejných služeb v oblasti péče o kulturní dědictví a prezentace metodiky obnovy NKP Investiční akce projektu rekonstrukce baziliky rekonstrukce lapidária rekonstrukce kaple Cyrilky rekonstrukce objektu fary rekonstrukce bývalé konírny a sýpky na multifunkční dům architektonické řešení ploch nádvoří před bazilikou 33

34 Programová náplň projektu Vytvoření scénáře a věcné náplně plánovaných expozic Zpracování plánu realizace ucelených souborů kulturních a vzdělávacích programů Plánované kulturní a vzdělávací akce Finanční objem projektu Celkové náklady ,- Kč Komplexní projekt je složen z objektů: - nové architektonické zpracování prostoru před bazilikou v návaznosti na místní komunikace, poutní cesty a parkování: úprava v sobě zahrnuje jednotný informační systém zakomponování nově vytvořených formátů expozicí pod širým nebem v návaznosti na obnovu Velehradského muzea - multifunkční Velehradský dům Cyrila a Metoděje v obnovených prostorách hospodářských stavení sýpky a konírny na Velehradě: náplní domu bude muzeum bible, Velehradské muzeum, Acta academia Velehradensis, Apoštolát modlitby a knihkupectví 34

35 - rekonstrukce části budovy velehradského kláštera (sídla Řkf Velehrad): obnovou se získají nezbytné prostory pro depozitář, archiv, studijní činnost - rekonstrukce kaple Cyrilky: obnovou vznikne liturgický prostor pro křesťany východního ritu - rekonstrukce prostor lapidária: vytvoření vzdělávací expozice Velehrad na křižovatce evropských dějin Přidaná hodnota: - nově vybudované kulturní služby synergicky podpoří rozvoj drobného podnikání, navazujících služeb - provázání významných komunit a společenských aktivit Velehradu historie, kulturní, sociální oblast, Řkf Velehrad a rozvoj podpory jejich činností - vytvoření ucelené nabídky pro cílové skupiny: vzdělávací ústavy, rodiny s dětmi, odbornou veřejnost, laickou veřejnost - rozšíření nabídky služeb a provázání do ucelených turistických produktů, specificky zaměřených na cílové skupiny V současné době probíhá restaurování a oprava příčné lodi a presbytáře baziliky z dotace FM/EHP Norsko. Grant činí euro. Příjemcem grantu je Římskokatolická farnost Velehrad.Partnery projektu jsou Zlínský kraj a Diecéze Sant. Pöltn v Rakousku. Cílem je uchování kulturního dědictví. Účelem projektu je zvýšení ochrany kulturního dědictví a zvýšení atraktivity baziliky. Realizací projektu bude obnova prostorů hlavního oltáře, prostoru kopule, prostoru Vítězného oblouku a kaplí sv. Bernarda a Benedikta. 35

36 Toleranční kostel ve Velké Lhotě Dle nařízení vlády České republiky: č. 170/2008 Sb., ze dne 28. dubna 2008 o prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky byl prohlášen za národní kulturní památku. Toleranční kostel ve Velké Lhotě je unikátní ukázkou původních protestantských kostelů z konce 18. století. Jeho historie je spjata s tzv. Tolerančním patentem císaře Josefa II. z roku Ten ukončil dlouholeté pronásledování protestantů. Rok po zveřejnění tohoto patentu se ustanovuje na tehdejší Hrubé Lhotě evangelický sbor. Bohoslužby se nejprve konaly ve stodole Jiřího Fabiána. Později byl postaven dřevěný kostel. První bohoslužby se v něm konaly v roce 1783.Roubený kostel bez věže, s mansardovou střechou krytou šindelem. Interiér je prostý, bez obrazů a soch, okna jsou jednoduchá. Chrám není vytápěna nemá žádné umělé osvětlení. Dnes je jako jediný kostel u nás s původními základními rysy tolerančních kostelů (lavice soustředěné kolem oválného stolu, kazatelna na delší straně proti hlavnímu vchodu atd.). Rovněž švabachem psané citáty z Písma svatého na černých oválných tabulích po obou stranách kazatelny a citát z evangelia Matoušova uprostřed stropu, jsou původní. První bohoslužby se zde konaly na Petra a Pavla v roce Zajímavý je mimo jiné i tím, že zde působil v letech jako kněz autor Broučků Jan Karafiát. 36

37 Péče o státní hrady a zámky Areály státních hradů a zámků (ve Zlínském kraji zpřístupněné památky zámek a zahrady Kroměříž, zámek Buchlovice, Vizovice a hrad Buchlov) jsou ve velké míře rostlými útvary, vzniklými postupným vrstvením stavebních etap. Vrstevnatost památky je v současné době již plně doceněna jako svébytný zdroj památkové hodnoty. Potřeba jejího zachování je proto trvalou součástí jak ochrany, tak i presentace památky. S mimořádnou hodnotou a výlučnou rolí státních hradů a zámků v současném životě společnosti souvisí i jednoznačný respekt k jejich dochované podobě a relativní vývojové završenosti. Součástí výjimečné hodnoty památek této kategorie je integrita celku,vyžadující nejen zevrubné vědecké poznání, dokumentaci a ochranu, ale i presentaci rozmanitosti, charakteristické pro tento typ památek. Je proto mimořádně důležité respektovat jejich celistvost včetně integrity majetku v rámci historických hranic areálu. Je nezbytné, aby presentace hradů a zámků respektovala nejpřísnější odborná hlediska a směřovala především k uchování věrohodnosti historického prostředí. Úpravy a zásahy motivované snahou o docílení souladu se současnými technickými standardy, nejsou žádoucí. Zkušenosti ukazují, že změny i při sebešetrnějším zásahu ochuzují kulturní potenciál každé památky. O to více se negativní dopady projevují v případě památek z tohoto unikátního souboru. Soudobé pomocné provozy, umožňující funkci zpřístupněné památky, je vždy nutné řešit přiměřeně s určitou universalitou a především s vyloučením či 37

38 omezením rozsahu transformací. Důležité je situovat nové provozní zázemí pokud možno do prostorů již v minulosti adaptovaných nerozšiřovat na úkor autentických a při jakýchkoliv úpravách dbát na to, aby i v těchto místech byly omezeny zásahy do konstrukcí a aby měly pokud možno reverzibilní charakter. Mělo by být samozřejmé, že při opravách těchto památek by se měl preferovat konzervační přístup. Mělo by být samozřejmostí, že veškeré činnosti by měly být realizované podle kvalifikovaných projektů. Velkou pozornost je třeba věnovat výběru realizátorů. Prvořadým hlediskem musí být ochrana a důstojná presentace dochovalých hodnot. 38

39 C) Územní památková ochrana sídel Soudobá památková péče je charakteristická tím, že zdůrazňuje jak územní ochranu, tak ochranu jednotlivých objektů. Celkový důraz se klade více na celkové uchování historického prostředí, než na uchování jen dílčích hodnot v celkově destruovaném prostředí. S tím souvisí i celková tendence ke sbližování ochrany přírody a krajiny a ochrany kulturního dědictví zejména ve vztahu k ochraně kulturní krajiny. Památkově chráněná území našich vesnic a měst, zvláště pak městské památkové rezervace (MPR) a městské památkové zóny (MPZ), jsou nejcennějšími částmi naší sídelní struktury, jsou kulturním fenoménem světového významu. Dokládají nejen historický vývoj místa, regionu, národa a ozřejmují naši současnou existenci i směřování vývoje, ale jsou zdrojem i potřebné osobní, skupinové a národní hrdosti a lokálního patriotismu. Jedním ze základních principů památkového urbanismu je pak v maximální míře zachovat existující hodnoty a nové budovat vedle nich, a nikoli místo nich. Tak, aby se vzájemně umocňovaly, abychom se postupně přibližovali k cíli, jímž je dosažení harmonického prostředí našich měst, vesnic i celé krajiny. Což je samozřejmě nikdy nekončící proces. V České republice je celkem chráněno 573 sídel či jejich částí, což je značně vysoký počet, který je především dokladem toho, že urbanistické dědictví tvoří mimořádně významnou součást památkového fondu České republiky, důležitou i v evropském měřítku. Pro úplnost je třeba zmínit ještě ustanovení kategorie krajinné památkové zóny, jehož cílem je ochrana širšího výseku historické krajiny, a to včetně sídel. Česká republika patří v rámci Evropy ke státům s nejstarší tradicí územní památkové ochrany sídel (ochrana jednotlivých památek je ještě starší). Prvopočátky ochrany souvisely se situací po skončení druhé světové války. Legislativně pevnější zakotvení plošné památkové ochrany přineslo v roce 1950 nařízení úřadu předsednictva vlády čj /50. Zde již byl zakotven pojem památková rezervace. Počítalo se také s vyhlášením památkových rezervací lidové architektury, ale později nebyly pak prohlášeny. Je třeba poznamenat, že památková rezervace nebyla ve zmíněném nařízení ještě chápána jako trvalá kategorie, ale pouze jako jakési jednorázové opatření, které mělo zajistit stavební obnovu. Pojem památkové rezervace v nynějším smyslu zavedl až zákon č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách. Na jeho základě byly postupně vydávány výnosy jednotlivých městských památkových rezervací. Ochrana vesnic byla v tehdejší době opět odsunuta na vedlejší kolej. Jedinou výjimkou byla památková rezervace lidové architektury Petrov-Plže, prohlášená v roce Původní počet měst určených k ochraně formou památkové rezervace se postupně zvyšoval. K poslednímu doplnění došlo v roce Počet MPR v České republice tak dosáhl k čtyřiceti a vesnických památkových rezervací (VPR) jednašedesáti. Naše historická města přežila bez vážnějších ztrát druhou světovou válku, vyhnuly se jim i neméně zničující důsledky překotného ekonomického rozvoje padesátých až sedmdesátých let dvacátého století, jimž v západní Evropě padlo za oběť více historických budov, než kolik zničila válka. Poválečné zkušenosti západních zemí jsou pro nás varujícím mementem. 39

40 Potřeba chránit architektonické a urbanistické dědictví vyplývá z řady mezinárodních dokumentů. V prostředí České republiky, která vstoupila do Evropské unie, by měla být respektovaným dokumentem zejména Úmluva o uchování architektonického dědictví Evropy, která se od stala součástí našeho právního řádu. Systém územní památkové ochrany ve Zlínském kraji zahrnuje 4 památkové rezervace: Památkové rezervace jsou území, jejichž charakter a prostředí určuje soubor nemovitých kulturních památek, popřípadě archeologických nálezů. Vláda České republiky nařízením prohlašuje tato území jako celek za památkovou rezervaci a stanovuje podmínky pro zabezpečení ochrany. Tyto podmínky se mohou v potřebném rozsahu vztahovat i na nemovitosti na území památkové rezervace, které nejsou kulturními památkami. 40

41 Městská památková rezervace Kroměříž (město Kroměříž je velmi cennou lokalitou z hlediska kulturně historického významu, s velkým množstvím kulturních památek, vyhlášenou Výnosem ministerstva kultury č.j /78-VI/1 ze dne , o prohlášení historického jádra města Kroměříže s Podzámeckou a Květnou zahradou památkovou rezervací o rozloze 95 ha, 333 domů, z toho 128 nemovitých kulturních památek). Stavebně historický vývoj města sahá až k velkomoravskému osídlení a po staletí souvisel s dějinami olomouckého biskupství, později arcibiskupství. Na místě dnešního arcibiskupského zámku stál původně raně středověký dvorec a později gotický hrad, který byl přestavěn v renesančním slohu. Současný vzhled zámek získal v 17. a 18. století, kdy byl velkoryse upraven jako sídlo olomouckých církevních knížat. Velké proslulosti se těší zámecké zahrady. Podzámecká zahrada, která se vyvíjela od 15. století až do poloviny 19. století, je jedním z nejhodnotnějších přírodně krajinářských parků na našem území. Květná zahrada náleží k nejkrásnějším raně barokním zahradám v Evropě. Vedle zámku a jeho zahrad jsou významnými kulturními památkami v Kroměříži chrám sv. Mořice, kostel sv. J. Křtitele, kostel Panny Marie, které spolu s radniční věží dotvářejí malebnou siluetu města. Prostor Velkého náměstí, lemovaného domy s podloubím, v převážné většině renesančního původu, a fasádami upravovanými v různých slohových etapách období romantismu a historismu v architektuře, je obohacen mariánským sloupem a 41

42 kašnou. Z městského opevnění zůstaly zachovány jen malé fragmenty (v minulosti byly zbořeny všechny městské brány s výjimkou Mlýnské brány). Ve druhé polovině 19. století byla Kroměříž jedním z nejbohatších moravských měst a zároveň i městem s rozvinutým školstvím a kulturou. V té době vznikly mnohé veřejné budovy včetně dnešní justiční školy. Ve 20. století, až do 2. světové války, bylo město ušetřeno větších stavebních změn a stále představovalo velmi harmonický celek. V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století však byly zbořeny některé předměstské čtvrti a na jejich místě byla postavena ošklivá panelová sídliště. V roce 1990 byly v městské památkové rezervaci (MPR) jak objekty ve velmi dobrém technickém stavu, tak objekty vysloveně havarijní. Z celkového počtu nemovitých kulturních památek byla ve špatném nebo havarijním stavu téměř jedna třetina. Z ostatních památkově chráněných staveb to byla jedna čtvrtina. K Programu regenerace MPR a MPZ se Kroměříž přihlásila velmi brzy. K hlavním cílům patřilo posílení centrální funkce MPR v rámci celého města, zvýšení její turistické přitažlivosti, dosažení vysoké estetické kvality a důraz na zachování historického rázu města. V roce 1997 se podařilo dokončit opravy fasád na všech objektech Velkého náměstí a v okolí zámku. Výčet akcí obnovy kulturních památek dále zahrnuje opravy fasád zámku, kolonády a tropického skleníku v Květné zahradě, sedmi měšťanských domů, tří kašen, rekonstrukci bývalého františkánského kláštera nebo restaurování početného souboru starých soch. Byly opraveny budovy justiční školy a Staré mincovny. V témže roce byla městu Kroměříž udělena Cena za nejlepší přípravu a realizaci Programu regenerace MPR a MPZ. Cena byla udělena především proto, že se podařilo MPR navrátit její starou krásu, tolik přitažlivou pro zdejší obyvatele i pro cizí návštěvníky. V letech bylo poskytnuto v rámci Programu regenerace MPR a MPZ cca ,- Kč. 42

43 3 vesnické památkové rezervace vyhlášené nařízením vlády č.127/1995 Sb. ze dne : Vesnická památková rezervace (VPR) Rymice Hejnice o rozloze 2,5 ha (15 domů, z toho 6 nemovitých kulturních památek) byla založena na konci 18. století v místech bývalé panské hájovny hejnice. Její půdorysná stopa je zhruba stejná jako v letech , kdy vznikala. Obsahuje několik neporušených starších typů zemědělských usedlostí, které reprezentují stavební kulturu východní Hané konce 18. století. Jde vlastně o nejstarší datované domy v obci, založené na mělkém základě, u kterých se dochovala původní roubená konstrukce omazaná hliněnou omítkou. Areál, který je v péči Muzea Kroměřížska, prezentuje bývalá panská kovárna čp. 104, která dnes slouží muzejnímu provozu. Dále domkářská usedlost čp. 62, která slouží expozičním účelům, stejně jako domkářská usedlost čp. 64 s přeneseným větrným mlýnem z Bořenovic. Domkářská usedlost čp. 65 slouží v současné době potřebám muzea. Na těchto objektech probíhá permanentní památková obnova prakticky od 70. let 20. století. Areál není ve zcela dobrém stavebně technickém stavu, hliněné zdivo a zejména došková krytina stavení vyžaduje neustálou péči, údržbu a obnovu. Rovněž založení objektů způsobuje v některých případech statické poruchy více či méně závažného charakteru, které budou muset být v nejbližších letech rovněž řešeny. Taktéž je třeba provést opravy omítek a napuštění dřevěných konstrukcí. Objekty ve VPR jsou v majetku Zlínského kraje a jsou spravovány Muzeem Kroměřížska. V příštích letech je počítáno v rámci památkové obnovy s financováním jednak z rozpočtu Zlínského kraje, jednak ze státních dotací. 43

44 Vesnická památková rezervace Veletiny Stará Hora o rozloze 1,4 ha (27 objektů, z toho 7 nemovité kulturní památky) součástí rezervace lidového stavitelství. V konstrukci některých búd se zachovaly prastaré stavební techniky. U nejstarších lisoven se uchovaly stěny vystavěné z dusané hlíny, nabíjené mezi prkennou příhradou. Lisovny bez sklepů, pouze s komůrkami k uskladnění beček s vínem, byly rozšířeny zejména v těch polohách, kde klimatické poměry neumožňovaly tak vysokou produkci vína a podmínky ke kopání sklepa nebyly vhodné. Vinohradnictví má na jižní Moravě tradici, sahající až do období velkomoravského a snad i staršího. Je třeba si uvědomit, že tyto vinohradnické stavby tvoří dnes již jen nepatrný zlomek původního bohatství. Stavby jsou v držení fyzických osob. V areálu probíhá víceletá památková obnova a převážná část staveb již byla úspěšně obnovena v souladu s principy památkové péče při maximálním zachování veškerých původních konstrukcí a použití tradičních technologií. Znovuoživení areálu bylo zahájeno v 90. letech 20. století. V posledních letech památková obnova a znovuvyužití vinohradnických staveb pokračuje za přispění Programu MKČR pro Vesnické památkové rezervace a zóny (přes 1 mil. Kč). Lze konstatovat, že revitalizace areálu se daří. Památková obnova (oprava dalších staveb a zejména úprava areálu kolem staveb) by měla probíhat i v příštích letech za přispění zejména státních dotací. 44

45 Vesnická památková rezervace Vlčnov Kojiny o rozloze 4,5 ha (49 objektů, z toho 8 nemovitých kulturních památek) jedinečný celek vinohradnických staveb vinařských búd, lisoven bez sklepa představují ucelený areál s významnými typologicky a historicky hodnotnými stavbami, jejichž stavební podstata sahá do 18. a 19. století a dokládá staré konstrukční techniky, které jsou ojedinělé. Soubor staveb a jejich prostředí je významným dokumentem jihomoravského vinařství a sadařství a tomuto účelu slouží areál dodnes. Dnešní vinohradnické stavby však reprezentují pouze torzo, které se dochovalo z minulosti. Tento odkaz stavebního umění předchozích generací, schopnost dokonalého ztvárnění stavební hmoty, smysl pro harmonii stavby a začlenění do přírodního prostředí si zasluhuje, aby se snaha o jejich udržení stala zájmem všech, kteří mají vztah ke kulturnímu dědictví a odkazu minulosti. Dlouholetou snahou majitelů památek, obecního úřadu i orgánu a organizace památkové péče je zachování vinohradnických staveb a celého areálu v co nejlepším stavebně technickém stavu. Z toho důvodu zde probíhá památková údržba a obnova prakticky permanentně. V posledních letech se podařilo díky zájmu vlastníků a obecního úřadu opravit převážnou většinu chráněných staveb a jsou postupně odstraňovány i všechny nedostatky z minulosti.v roce 2004 odkoupila Obec Vlčnov jednu vinohradnickou stavbu od soukromého vlastníka a zde proběhla vzorová památková obnova stavby za finančního přispění z Programu MKČR pro Vesnické památkové rezervace a zóny. Údržba a obnova areálu by měla probíhat i v následujících letech (oprava jednotlivých staveb, úprava okolí staveb, kabelizace elektroinstalace, přístupová komunikace aj.). Počítá se opět se státními dotacemi. Prohlášením vesnických památkových rezervací se naplnila dlouhodobá snaha památkové péče o to, aby se také nejhodnotnější historické sídelní celky vesnického typu dočkaly zájmu a ochrany, které jim náleží. Kopírovala či doplňovala se tím vlastně snaha, která dosáhla tohoto výsledku již dříve u nejhodnotnějších sídel městského typu. 45

46 Prohlášeno je 13 městských památkových zón Již v průběhu sedmdesátých let dvacátého století bylo zřejmé, že kromě kategorie MPR je žádoucí zajistit památkovou ochranu také dalších historických měst a vesnic, které sice nesplňují tak přísné parametry, ale přesto představují hodnotné památkové celky. Nový zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, pak konečně zakotvil termín památková zóna. Prohlašování památkových zón však reálně začalo až po společenských změnách v roce První městské památkové zóny (MPZ) byly prohlášeny v roce 1990 ještě krajskými národními výbory krátce před jejich zrušením. Po zrušení krajských národních výborů převzalo tuto gesci ministerstvo kultury, které v roce 1992 vyhlásilo MPZ podle starší koncepce ve zbývajících krajích České republiky. Počet MPZ dosáhl čísla 187. Památková ochrana vesnic se kromě několika výjimek datuje až od roku1995, kdy ministerstvo kultury prohlásilo větší počet VPR a VPZ (vesnické památkové zóny) na území celé České republiky. K dosud poslednímu doplnění počtu památkových zón došlo v letech 2003 a Ke dni je v České republice 253 MPZ a 211 VPZ. Památkové zóny jsou území sídelního útvaru nebo jeho části s menším podílem kulturních památek, historické prostředí nebo část krajinného celku, které vykazují významné kulturní hodnoty, jenž může MKČR po projednání s orgánem kraje v přenesené působnosti prohlásit za památkovou zónu a určit podmínky její ochrany. Všechny tyto městské památkové zóny ve Zlínském kraji mají zpracovaný místní program regenerace v souladu s usnesením vlády č. 209 z roku 1992 a jsou zapojeny do Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón. Města, na jejichž území je městská památková rezervace nebo zóna, ale která dosud nejsou zapojena do programu regenerace, představují dnes již opravdovou výjimku. Výchozí podmínky jednotlivých měst se v počátcích realizace programu regenerace velmi lišily. Dodnes hraje určitou roli i region, do něhož město patří, i tendence přetrvávající z minulosti. Ještě větší rozdíly mezi jednotlivými městskými památkovými rezervacemi a zónami způsobila aktivita měst po roce 1989, případně po schválení citovaného usnesení vlády v roce 1992, a jejich přístup k regeneraci. Tyto rozdíly spočívají především ve vážnosti zájmu o zlepšení kulturní úrovně hmotné struktury památkově chráněných území a v přístupu k regeneraci nejen starosty, ale celého městského zastupitelstva i městského úřadu. Program regenerace je jedním z nástrojů, které mohou v dnešní době pomoci zachovat kulturně historické hodnoty chráněných území. Výše přidělovaných finančních prostředků však v rámci Programu regenerace MPR a MPZ rok od roku rapidně klesá. Rovněž systém přidělování finančních prostředků se stal po zániku OkÚ víceméně chaotický a nesystémový. MK ČR na základě žádosti krajů poskytuje jejich prostřednictvím v rámci Programu regenerace finanční prostředky pro jednotlivá města, jejichž výši stanoví tzv. kvótami. Problémem zůstává skutečnost, že ne všechny kraje využily a využívají této možnosti (v současné době pouze 3 - Karlovarský, Olomoucký, Zlínský), takže část peněz jde přímo z MKČR jednotlivým regeneračním městům. Důvodem nevyužití nabídky MKČR řadou krajů je fakt, že kraj vlastně nemá možnost vstoupit nějakým významnějším a zásadnějším způsobem do tohoto procesu přidělení a rozdělení finančních prostředků, neboť kvóty pro jednotlivá 46

47 města stanovuje MKČR na základě tzv. anketních dotazníků, předkládaných MKČR jednotlivými městy v závěru každého roku. Od roku 2004 má kraj pouze možnost vyjádření se ke kvalitě zpracovaných dotazníků a k připravenosti jednotlivých akcí. Ministerstvo rovněž oslovuje po stanovení kvót vybraná města, která zasílají v termínu, určeném ministerstvem, kraji už jednotlivé konkrétní akce na souhrnných přehledech, vybrané dle svého uvážení. Tyto akce jsou v řadě případů zcela nepřipravené a neodpovídají zásadám Programu. Po vyslovení nespokojenosti s touto praxí ze strany krajů vůči MKČR, oslovilo toto regenerační města v tom smyslu, že by bylo vhodné kooptovat do komisí regenerace, v rámci lepší připravenosti jednotlivých akcí, pracovníky odboru kultury a památkové péče KÚ. Této nabídky, která byla pouhým doporučením, však využila např. ve Zlínském kraji necelá třetina měst. Rovněž tak řada měst nesplnila jednu z podmínek v rámci přípravy Programu, a to předložení anketních dotazníků, určených ministerstvu kultury, KÚ k vyjádření. Kraji pak v řadě případů zůstává velmi nelehká povinnost zesouladění jednotlivých akcí se zásadami Programu v době, kdy by se měly jednotlivé akce již fakticky realizovat. V několika případech musely být navrhované akce pro nepřipravenost vyřazeny a prostředky poskytnuty na akce, které odpovídaly zásadám. V řadě případů musely být prostředky převedeny i na jiné regenerační město, není výjimkou, že celý finanční příspěvek je vrácen zpět z důvodu, že město se rozhodlo akci nezahájit a tuto skutečnost oznámilo tak pozdě, že finanční prostředky už nemohl využít nikdo další. Nicméně zapojení Zlínského kraje od samého počátku do Programu, ale i v současnosti, do procesu projednávání akcí zařazených do Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón, posiluje úlohu a autoritu Zlínského kraje v péči o kulturní dědictví. Pracovníci Zlínského kraje, zařazení do krajského úřadu, odboru kultury a památkové péče, se aktivně zapojují do pracovních skupin pro Program regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón v jednotlivých městech, což otevírá nejen možnosti intenzivnější spolupráce s těmito městy, ale přináší to také lepší informovanost a následně kontrolu o účelném využití prostředků Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón ve Zlínském kraji. Do dalších let by měla být v této oblasti stanovena zcela jednoznačná pravidla a to buď v tom smyslu, že celá akce bude řízena, dohlížena a administrována pouze MKČR, anebo povinnosti a s tím ovšem spojené i pravomoci budou dány krajům. Tato neutěšená situace pak přetrvává již od roku Cíle programu jsou stále tytéž, z pohledu památkové péče se však jedná zejména o to: Systematicky podněcovat a provádět opravy, rekonstrukce a pravidelnou údržbu domovního a bytového fondu, jednotlivých objektů a jejich souborů. Přitom zajistit zachování památkových hodnot a využití objektů a souborů ke vhodným účelům v souladu se zásadami památkové péče. Pečovat o urbanistickou a architektonickou úroveň prostředí, včetně vzhledu města a jeho charakteru. Vyšší finanční náročnost obnovy kulturních památek pramení především z použití dražších přírodních stavebních materiálů a tradičních technologií a z vyšší pracností obnovy, spojené s vyšší náročností na kvalifikaci při provádění řemeslných, 47

48 umělecko-řemeslných a restaurátorských prací. Vyšší finanční náročnost obnovy ale nesmí být směšována s někdy zbytečně velkorysou obnovou a nákladnými přestavbami rekonstrukcemi kulturních památek, při nichž se uplatňují velké změny v interiéru, úpravy v podkroví, novodobé přístavby apod., jež ve svém výsledku zpravidla snižují souhrnnou hodnotu kulturní památky. Kvalitní obnova kulturní památky může být totiž zároveň úsporná, při důsledném využívání původních konstrukčních materiálů a prvků v souladu s požadavky na zachování autenticity. Aktualizace programu regenerace se musí přizpůsobit současné nepříznivé finanční situaci především volbou priorit v dalším postupu obnovy kulturních památek. V prvních letech realizace programu byly zachraňovány nejohroženější kulturní památky a důležitým hlediskem byla rychlost jejich obnovy. I v současné době zbývá ještě značný počet kulturních památek, které jsou v havarijním stavu. Odstranění havarijního stavu musí být i nadále prvořadým úkolem. Zároveň však nelze zapomínat ani na údržbu kulturních památek, které již byly opraveny a na případnou rekonzervaci. Pro ilustraci, v letech bylo v rámci Programu regenerace MPR a MPZ poskytnuto bývalým okresům Zlínského kraje: Kroměříž Uherské Hradiště Vsetín Zlín cca ,- Kč cca ,- Kč cca ,- Kč cca ,- Kč V letech bylo v rámci Programu regenerace MPR a MPZ poskytnuto cca ,- Kč. 48

49 Okres Kroměříž Městská památková zóna Holešov (rozloha zóny 11,6 ha, 102 domů, z toho 20 nemovitých kulturních památek). Holešov se stal městem ve 14. století a od poloviny 16. století byl významným centrem Jednoty bratrské. V době panování Rottalů prožil období stavebního a kulturního rozmachu. V Holešově rovněž žila významná židovská komunita. K nejvýznamnějším památkám náleží raně barokní zámek se zahradou francouzského typu s vodními kanály ve tvaru Neptunova trojzubce, Šachova (Stará) synagoga jedna z nejstarších a nejcennějších památek svého druhu u nás, židovský hřbitov s asi 1500 náhrobky, barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie s ojedinělou Černou kaplí, kostel sv. Anny a morový sloup. Zóna byla vyhlášena dne vyhláškou JM KNV v Brně o prohlášení území historických jader měst za památkové zóny. V příštích letech náleží k prioritním akcím zejména rozsáhlá a náročná památková obnova zámku, restaurátorské práce v interiéru kostela Nanebevzetí Panny Marie a restaurátorské práce na náhrobcích na Židovském hřbitově. 49

50 Okres Uherské Hradiště Městská památková zóna Uherské Hradiště (rozloha 16,0 ha, 209 domů, z toho 28 nemovitých kulturních památek), vyhlášena dne , vyhláška JM KNV v Brně o prohlášení území historických jader měst za památkové zóny (OP vyhlášeno ochranné pásmo). Příkladem typického středověkého města je i Uherské Hradiště, jehož vznik spadá do 50. let 13. století. K nejvýznamnějším památkám patří bývalý městský špitál s kaplí sv. Alžběty, Stará radnice, areál františkánského kláštera, dům U Slunce, lékárna U Zlaté koruny, objekt fary, areál jezuitského kláštera s kostelem sv. Fr. Xaverského, objekt bývalé barokní zbrojnice, dům U černého Orla aj. V příštích letech je počítáno zejména s památkovou obnovou domu čp. 21 (část bývalého Jezuitského kláštera), s opravou kostela sv. Františka Xaverského a bývalé věznice. 50

51 Městská památková zóna Uherský Brod (rozloha 42,0 ha, 478 domů, z toho 14 nemovitých kulturních památek), vyhlášena dne , vyhláška JM KNV v Brně o prohlášení území historických jader měst za památkové zóny (OP). Uherský Brod je dalším typicky středověkým městem, založený v pol. 13. století a povýšený na královské město r Královským hrazeným městem byl až do r Rozměry jádra 800 x 600 m ukazují na jeho mimořádný význam. Poměrně pravidelný pětiboký obrys patří k čelným projevům urbanismu přemyslovské éry. K nejvýznamnějším památkám patří objekt radnice, tzv. Panský dům, kostel M. J. Husa, kostel Nanebevzetí Panny Marie, areál dominikánského kláštera, tzv. nadační dům čp. 116 aj. V příštích letech je počítáno zejména s památkovou obnovou kostelů Nanebevzetí Panny Marie, Neposkvrněného početí Panny Marie, M. J. Husa, interiéru fary, měšťanských domů, radnice a židovského hřbitova. 51

52 Městská památková zóna Uherský Ostroh (rozloha 11,0 ha, 102 domů, z toho 6 nemovitých kulturních památek), vyhlášena dne , vyhláška JM KNV v Brně o prohlášení území historických jader měst za památkové zóny (OP). Historické jádro města má nepravidelný konvexkonkávně zvlněný obrys s výrazně zaoblenými kratšími stranami. Obě hlavní městské části mají osobitou urbanistickou skladbu a kompozici a jsou navzájem propojeny přes řeku Moravu. Řeka sice tvoří jistý dělící prvek, zároveň je však kompozičním městotvorným článkem. K nejvýznamnějším památkovým objektům náleží zámek, monumentální čtverhran lehce lichoběžného půdorysu s vnitřním dvorem, u něhož stavebně historický průzkum prokázal, že jeho jádro tvoří mohutný královský hrad, postavený zřejmě Přemyslem Otakarem II. a řadící se v podstatě typologicky k sevřeným čtyřkřídlým dispozicím královských hradů Přemyslovy vlády. V 16. století se stal Ostroh rezidenčním sídlem mocného rodu pánů z Kunovic, kteří mezi lety přetvořili někdejší královský hrad v monumentální zámek s arkádovým nádvořím a schodišťovou věží. Rovněž farní kostel, zasvěcený sv. Ondřeji, nevylučuje raně feudální původ. Nynější pozdně barokní stavba stojí s největší pravděpodobností na místě kostela středověkého. Jeho bližší urbanistickou situaci si ovšem dnes nedovedeme představit. Ovšem tvar ostrožského jádra i jeho strategický význam dokládá zcela bezpečně, že město bylo opevněno, z jeho hradeb se však nic nezachovalo. V příštích letech je počítáno zejména s pokračováním památkové obnovy zámku a hospodářských budov fary. 52

53 Okres Vsetín Městská památková zóna Valašské Meziříčí, vyhlášena vyhláškou MKČR č. 476/1992 Sb., o prohlášení území historických jader vybraných měst a jejich částí za památkové zóny. Samostatnou skupinu stavebních památek tvoří chráněné historické jádro. Kolem obdélníkového půdorysu náměstí stojí 47 měšťanských domů, názorně dokumentujících úroveň gotické, renesanční a barokní zástavby města. Ze souboru chráněných objektů zástavby historického jádra vyniká dům U Apoštolů, budova radnice, dům Jana Foncuma, kostel Nanebevzetí Panny Marie, kostel Nejsvětější Trojice, areál žerotínského zámku. V příštích létech je počítáno zejména s pokračováním památkové obnovy měšťanských domů. 53

54 Městská památková zóna Kelč, vyhlášena vyhláškou MKČR č. 476/1992 Sb., o prohlášení území historických jader vybraných měst a jejich částí za památkové zóny (OP). Půdorys Kelče tvoří nepravidelný ovál s náměstím ve tvaru písmene L. Dominujeme mu zámecký areál s filiálním kostelem sv. Kateřiny. Charakter zóny dotvářejí i domy na náměstí Osvoboditelů, převážně jednopatrové obytné domy z 19. století a přelomu 19. a 20. století. V příštích letech je počítáno zejména s pokračováním památkové obnovy kostela sv. Kateřiny. 54

55 Okres Zlín Památková zóna Brumov Bylnice (rozloha 32, 2 ha, 228 domů, z toho 8 nemovitých kulturních památek), vyhlášena vyhláškou MKČR č. 250 ze dne , o prohlášení území historických jader vybraných měst a jejich částí za památkové zóny. Nad městem dominuje zřícenina kdysi velkého a významného královského hradu, který byl postaven v pol. 13. století jako pozdně románský hrad na obranu proti vpádům Uhrů. Zóna zahrnuje dále farní kostel sv. Václava, radnici, pivovar, bývalý vodní mlýn Gattermayer. V příštích letech je počítáno zejména s pokračováním památkové obnovy zříceniny hradu Brumov. 55

56 Městská památková zóna Fryšták (rozloha 26,0 ha, 199 domů, z toho 7 nemovitých kulturních památek) vyhlášena vyhláškou MKČR č. 250 ze dne , o prohlášení území historických jader vybraných měst a jejich částí za památkové zóny. Dominantu náměstí tvoří neorenesanční radnice, nejstarší budova na náměstí, tzv. Hrubá hospoda, byla postavena v pol. 17. století a farní kostel sv. Mikuláše stojí blízko pravého horního rohu náměstí na původně gotických základech ze 14. století. Městská památková zóna Luhačovice (rozloha 75,0 ha, 148 domů, z toho 12 nemovitých kulturních památek), prohlášena vyhláškou JM KNV v Brně, ze dne , o prohlášení území historických jader měst za památkové zóny (návrh MKČR na prohlášení za památku UNESCO). Lázeňské město Luhačovice s četnými památkami leží na západním okraji okresu Zlín. Do Luhačovic pronikly stavební formy velkých lázeňských vil na lázeňské stavby s dřevěnými štíty, připomínající lidové stavitelství. Velký rozmach lze zaznamenat zejména počátkem 20. století, kdy byl povolán arch. Dušan Jurkovič, který vtiskl lázním osobitý ráz hrázděné architektury. Vznikly dodnes dochované charakteristické stavby, jako je tzv. Jurkovičův dům, Janův dům, Solární lázně, vila Chaloupka, vila Valaška, vila Slávie, vila Dagmar, vila Emauzy, dům Jestřabí aj. Rozvoj vyvrcholil stavbou Smetanova domu od arch. E. Králíka. Současně vznikly lázeňské vily v Pražské čtvrti, Společenský dům na Kamenné, na Lázeňském náměstí Palace hotel, hotel Alexandria, Nová kolonáda od arch. M. Kopřivy, nový pavilon Vincentky. Jedná se o jedinečný soubor lázeňské architektury. V letech proběhla rekonstrukce Smetanova domu (vystavěn v letech ). V roce 1996 došlo ke 56

57 generální opravě pustnoucího objektu Chaloupka, v r konzervační oprava Slunečních lázní (1902 D. S. Jurkovič). 57

58 Městská památková zóna Napajedla (rozloha 12,5 ha, domů, z toho 17 nemovitých kulturních památek), vyhlášena vyhláškou MKČR č. 250 ze dne , o prohlášení území historických jader vybraných měst a jejich částí za památkové zóny. Historické jádro Napajedel se rozkládá kolem náměstí ulicového charakteru s historickým areálem kostela a fary s pseudorenesanční radnicí. Dominantou města je barokní zámek, který byl postaven podle návrhu brněnského arch. F. A. Grimma v letech ve stylu francouzského baroka. V příštích letech je počítáno zejména s pokračováním památkové obnovy zámku. Městská památková zóna Valašské Klobouky (rozloha 26,50 ha, 318 domů, z toho 14 nemovitých kulturních památek), vyhlášena vyhláškou MKČR č. 250 ze dne , o prohlášení území historických jader vybraných měst a jejich částí za památkové zóny. Na hlavním náměstí Valašských Klobouk je soustředěna většina památkových objektů, a to barokní radnice z pol. 18. století s převažujícími prvky lidového stavitelství, historický pranýř, kostel Nalezení sv. Kříže, mariánský sloup. Ve městě se dochovaly také památky lidového stavitelství z počátku 19. století i typické městské domy, např. tzv. Červený dům a několik secesních staveb z konce 19. století. 58

59 Městská památková zóna Vizovice (rozloha 60,0 ha, 380 domů, z toho 13 nemovitých kulturních památek), vyhlášena vyhláškou MKČR č. 250 ze dne , o prohlášení území historických jader vybraných měst a jejich částí za památkové zóny. Kvalitu městské památkové zóny ovlivňuje existence barokního zámku s parkem a objektem nemocnice milosrdných bratří, protilehlého kostela s farou a několik městských domů se secesními fasádami. V příštích letech je počítáno zejména s památkovou obnovou zámku a fary. 59

60 Městská památková zóna Zlín (rozloha 48,0 ha, domů, z toho 14 nemovitých kulturních památek), prohlášena vyhláškou JM KNV v Brně, ze dne , o prohlášení území historických jader měst za památkové zóny. Památková zóna Zlín je od ostatních odlišná tím, že jde o chráněné hodnoty města budovaného do současné podoby ve 30. letech 20. století, kdy z původní historické obce zbylo minimum objektů, vlastně jen původně renesanční a v r barokně přestavěný zámek s anglickým parkem a kostel sv. Filipa a Jakuba. Město bylo založeno Tomášem Baťou, pro kterého v letech arch. J. Kotěra vypracoval první regulační plán pro kolonii obytných domků na Letné. V r přebírá funkci městského urbanisty arch. F. L. Gahura, který svými projekty zakládá nové, velkorysé město. Konstruktivismus a funkcionalismus byl uplatňován i v další výstavbě, realizované podle projektu významných architektů, jako byli V. Karlík, A. Vítek, M. Drofa, V. Kubečka aj. Voženílek. V r prof. J. Kotěra vypracoval regulační plán na stavbu první dělnické kolonie pro firmu Baťa ve Zlíně. Od roku 1932 se začíná projevovat snaha po větší diferencovanosti a potlačení jednotvárnosti typů domků. Původní podoba zlínské funkcionalistické architektury se v průběhu let měnila. Jednou z nejvýznamnějších a 60

61 nejznámějších staveb období zlínského funkcionalismu je bývalá správní budova firmy Baťa, která má v řazení objektů v továrně číslo 21. Byla dostavěna v r podle návrhu arch. Vl. Karfíka. Stala se nejen urbanistickou a architektonickou dominantou, ale přímo symbolem firmy a Zlína vůbec. Ve své době to bylo dílo po všech stránkách výjimečné nejen v rámci tehdejšího Československa, ale i Evropy. Je třeba si uvědomit, že Zlín svojí urbanistickou a architektonickou kvalitou nejenom přesahuje lokální význam, ale je ojedinělý jak v naší zemi, tak i v evropském kontextu. Jeho svébytná architektura a urbanistická skladba i jeho přírodní prostředí vytvářejí vzácnou harmonii lidského díla s krajinou. Vyjadřuje nové průmyslové metody hromadné výstavby továrních, veřejných i obytných budov způsobem a rozsahem, který neměl u nás ani ve světě obdoby. Jako celek je skutečně první velkorysou moderní urbanistickou realizací u nás, a je možné dodat, že nejenom u nás. Prohlášeny jsou 3 vesnické památkové zóny Okres Vsetín Velké Karlovice Podťaté, vyhlášeno vyhláškou MKČR č. 249, ze dne , o prohlášení území historických jader vybraných obcí a jejich částí za památkové zóny. Jedná se o dvorcovou ves s rozptýleným půdorysem a tradiční roubenou architekturou valašského domu. Charakteristické je rozložení dvorců v krajině, respektování konfigurace terénu, půdorysné, objemové a materiálové řešení objektů, dochované historické siluety a panoramata sídla v krajině, dochované historické plochy a prvky zeleně. Kychová Huslenky, místní část obce Huslenky představující sídelní shluk situovaný ve svažitém terénu nad potokem Kychová. Zástavbu tvoří valašské stavby roubené konstrukce typické pro oblast CHKO Beskydy. Na domy karpatského typu je použito hraněných trámů, zatímco hospodářské stavby jsou často z trámů jen hrubě opracovaných. Na stavby je využito kamenných podezdívek, sloužících rovněž i k vyrovnání svažitosti terénu Zděchov Na plošně chráněných územích o rozloze bezmála 350 ha se nachází přes 7000 objektů, jen MPZ Zlín zahrnuje 3197 objektů na ploše 48 ha. Je vyhlášeno 34 ochranných pásem. 61

62 Na základě provedené analýzy je možné památky a pamětihodnosti rozčlenit co do stavebně technického stavu v podstatě do pěti kategorií: 1. Objekt po razantní rekonstrukci, která zčásti nebo zcela potlačila památkovou hodnotu. Do tohoto hodnocení spadají nejen hrubé přestavby, naprosto nerespektující památkové hodnoty věci, ale i rekonstrukce zdánlivě lepší, alespoň v dálkovém pohledu zachovávající historickou hmotu, zblízka však zjistíme, že detaily byly hrubě zjednodušeny nebo byl objekt nově vystavěn z nového materiálu. 2. Objekt po památkově přiměřené, zpravidla odborně dozorované rekonstrukci, která přes možné výhrady k výměně některých prvků případně k dispozičním úpravám zabezpečila trvání památky při zachování jejích nejvýznamnějších hodnot. 3. Objekt stabilizovaný stálou údržbou, případně konzervací. Udržování památek v tomto stavu by mělo být optimálním výsledkem stálé péče, při rozpětí zvolených stupňů však zahrnuje toto hodnocení i některé objekty s počínajícími známkami dožívání omítek, jež bude třeba v blízké době poopravit 4. Nedostatečně udržovaný objekt s dožívajícími omítkovými povrchy, zčásti i otvorovými prvky a krytinou, jež může být zčásti i nahrazeno provizorním zabedněním nebo krytinou. Objekt je však zpravidla zabezpečen proti zatékání a vstupu nepovolaných osob, nedochází tedy k vandalství. 5. Devastovaný objekt, většinou volně přístupný a neudržovaný. Prováděným průzkumem byl mezi nechráněným stavebním fondem kraje zjištěn ještě značný památkový potenciál, což je jistě potěšující zjištění, které by však na druhé straně mohlo vyvolat pocit, že případný úbytek je stále z čeho nahrazovat. Z mnoha důvodů tomu tak není. V nejkvalitnějších sakrálních, hradních a zámeckých stavbách, ale i v měšťanské architektuře a profesionální veřejné plastice z doby před rokem 1850 je potenciál prakticky vyčerpán a úbytky již není čím nahrazovat. V lidové architektuře a kamenosochařství se situace sice co do množství jeví jako lepší, v lidové architektuře však došlo u fondu, prohlášeném v roce 1963, k největším úbytkům (naprosto dramatický je např. zánik drtivé většiny seníků, řady komor, stodol, ale i obytných stavení, přestože podle komentáře k soudobému seznamu byla cítěna jejich vysoká hodnota), a nově prohlašovaný fond je výtvarně nebo dispozičně čím dál méně výrazný a čím dál více v některých svých součástech narušený. Snad o něco málo více času je při výběru k ochraně v produkci i kvalitnější historizující, secesní a meziválečné architektury. Rezervy jsou stále ještě u technických památek. Jedno je jisté. Památek už více nebude. Máme jich sice stále hodně, ale je to konečné množství. Je třeba mít přitom na mysli všechny stavby, které mají památkovou a obecně architektonickou hodnotu. Tedy nejen stavby, které se těší statutu chráněné kulturní památky. Je zbytečné a byla by velká škoda, kdyby další a další památkově hodnotné stavby zanikaly nebo byly nevhodně přestavěny, neboť 62

63 by to dále ochuzovalo naše životní prostředí. To ale neznamená, že se má stav našich sídel zakonzervovat a má se zastavit vývoj. Právě naopak. Překvapivě i v památkově chráněných sídlech je mnoho míst, která přímo vyžadují citlivou dostavbu a urbanistickou či architektonickou rehabilitaci. Na území Zlínského kraje se nachází přes 1500 nemovitých kulturních památek. Zevrubné posouzení vyhodnotilo cca 30% objektů v relativně dobrém stavebně technickém stavu, dalších cca 30% po odborné rekonstrukci, cca 30% vyžaduje obnovu v nejbližších letech a zhruba 10% tvoří havarijní stavy, nedořešené vlastnické vztahy, neochota vlastníků k obnově a záchraně památky, nepřipravenost akcí, majetkové spekulace apod. Je obtížné říci, zda tento stav je dobrý nebo ne, neboť nevíme, kam jeho tendence směřuje srovnatelné hodnocení neexistuje. Objekty, poškozené příliš razantní rekonstrukcí by měly být varováním a zdrojem poučení a úvah, jak se takových rekonstrukcí vyvarovat. Řešení havarijního stavu vybraných objektů, vyžadujících urychlenou realizaci řady dokumentačních a stavebně zabezpečovacích a konzervačních prací, je jedním z nejaktuálnějších úkolů systému památkové péče. Přinejmenším stejně důležitým úkolem je těmto stavům předejít. Památkovou prohrou je totiž nezřídka nejen konečný a úplný zánik devastovaného objektu, ale i jeho neodborná obnova. Smysl památkové péče nemůže být viděn pouze ve vyřízení podání v souladu se zákonem o státní památkové péči. Smyslem je především faktická záchrana památkového fondu pro budoucí generace. Průběžným ztrátám se nelze stoprocentně vyhnout nikdy, jejich minimalizace pak musí být smyslem systému památkové péče. Jedině každodenním naplňováním zásad památkové péče u širokého spektra více či méně významných památek a pamětihodností, na všech památkově hodnotných územích, ve spolupráci státních a obecních úřadů, odborných orgánů a organizací památkové péče, veřejnosti i vlastníků je možné dosáhnout pozitivních výsledků. Za posledních dvacet let řada obyvatel pochopila, že mezi unikátní památky, které je třeba chránit, zdaleka nepatří jen gotické chrámy a barokní kapličky, ale třeba i vily z dvacátých let minulého století, vodní mlýny, seníky, mosty, stavby funkcionalismu či zapomenutá boží muka u staré obchodní stezky. 63

64 III. Uchování a prezentace památkového fondu Pro péči o památky má velký vliv, možno říci zásadní význam všeobecné kulturní povědomí, kladný vztah ke svému prostředí, k domovu, a to v první řadě u obyvatel, bydlících v nich a kolem nich.v tomto aspektu mají země, jež prošly desetiletími komunistické nadvlády, stále přetrvávající handicap. Památky musíme chránit nejen proto, že mají historickou a uměleckou cenu, ale také prostě proto, že jsou pěkné, že vytvářejí podnětné a zajímavé prostředí pro náš život. Mezi kulturně historické hodnoty patří hodnota historického dokumentu (schopnost vypovídat o době svého vzniku), která se váže na originál. Pouze z originálu můžeme čerpat informace o estetickém cítění, tvůrčích schopnostech a technické dovednosti minulosti. Výměnou za nový prvek tato hodnota zaniká. Významnou kulturně historickou hodnotou je dobový výtvarný projev. Každá doba měla své výtvarné ideály a ve své tvorbě se jich snažila dosáhnout. Vytvořená kvalita si zachovává schopnost oslovovat soudobou společnost, i když současný projev je odlišný. Historická architektura nabízí detaily, prvky, fasády a v neposlední řadě celkové prostředí, jejichž zachování má smysl i pro soudobou společnost. Hodnotou je estetická a emocionální kvalita spojená s patinou. Pro současného člověka má své kouzlo i rustikální výraz lidové architektury. V době automatizace, typizace, globalizace a sterilizace má prostě skutečnost, že je něco uděláno rukama, 64

65 svoji kulturní hodnotu. Význam má také patina a další projevy stáří, které dodávají předmětnému prvku punc originality a historické autenticity. Vzhled, který svědčí o dlouhém užívání, vyvolává asociace bezpečí a zabydlené útulnosti. Kulturní a užitnou hodnotu má také tradiční stavitelství. Pouze použitím tradičních materiálů a postupů lze tradiční stavby obnovovat aniž by se měnil jejich architektonický výraz. Pro každý materiál jsou totiž vlastnosti jako vzhled a způsob stárnutí charakteristické. Užití jiného materiálu (jiného zpracování) se tak zákonitě projeví i ve vzhledu a způsobu stárnutí. Do kulturního dědictví patří i péče o zachování tradičních řemesel, znalost výroby a zpracování tradičních materiálů. Z těchto důvodů je u památkově chráněných staveb žádoucí upřednostňovat tradiční materiály. Soudobé materiálové alternativy mohou být srovnatelné funkčně, ale z hlediska památkové péče má užití tradičního materiálu hodnotu samo o sobě a je v principu nenahraditelné. 1) Uchování a prezentace památkového fondu Zlínského kraje závisí nejenom na možnostech rozpočtu kraje, ale především na přístupu jednotlivých vlastníků památkových objektů k samotné památce. Je to otázka vzájemné 65

66 spolupráce všech zúčastněných, schopnost sdružování finančních prostředků z nejrůznějších zdrojů (státní, krajské, obecní, vlastní, sponzoring, EU aj.). Při uplatňování obecných zásad další podpory památkové péče v praxi příštích let, zejména pokud jde o možnosti a způsoby zajištění péče o jednotlivé památky, je nezbytné, uskutečňovaní diferencovaných přístupů, které budou z hlediska kraje zvažovat jak kulturní hodnoty památek a společenský přínos jejich zachování a dalšího využití, tak i ekonomické nároky na jejich údržbu a obnovu v budoucích letech. Tato praxe je uplatňována již osmým rokem při grantových programech kraje na obnovu památek a osvědčila se. Rovněž tak se osvědčilo kombinovaní finančních zdrojů při opravách památek. 2) Posilování hrdosti vlastníků na jejich památku (označení staveb, které jsou památkou průběžně probíhá, soutěž o citlivě obnovenou památku Lidová stavba roku, poskytnutí finančního příspěvku průběžně probíhá, spoluúčast na prezentaci památky pro veřejnost průběžně probíhá). Opět se děje jak v případě poskytování příspěvků na obnovu památky, tak i poskytnutí příspěvku na prezentaci (např. barokní hřbitov ve Střílkách, zřícenina hradu Cimburk, Lukov apod.). 3) Zabezpečení důsledného dohledu a pravidelné sledování památkové obnovy (náleží k prioritám kraje trvalý úkol) a prezentace zejména těchto národních kulturních památek: Areálu zámku Kroměříž s Květnou a Podzámeckou zahradou (památka UNESCO) Hradiště sv. Klimenta u Osvětiman Souboru památek velkomoravské sídelní aglomerace St. Město Uh. Hradiště Modrá Areálu Pusteven Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm Památníku protifašistického odboje v Ploštině Areálu zámku Buchlovice Areálu hradu Buchlova Areálu zámku Vizovice Areálu baziliky Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje ve Velehradě Tolerančního kostela ve Velké Lhotě Na těchto objektech probíhají pravidelné kontrolní dny, státní stavební dozor v souladu se zákonem o státní památkové péči (v případě probíhající stavební obnovy) a průběžné obhlídky stavu památek, kde stavební obnova neprobíhá vyhledávací činnost. Největší význam z hlediska prezentace a kulturně společenského významu pak mají bezpochyby veřejnosti přístupné památky s dobovými, nejčastěji zámeckými nebo hradními interiéry nebo expozicemi muzejního typu s nejrůznějším zaměřením, kde průvodce nebo alespoň průvodní text seznamuje s hodnotou památky. 4) Intenzivní podpora pro zapojení zejména nevyužívaných a chátrajících památek do společenského života jejich vhodným využitím a prezentací. Zpracovaný výběrový seznam nejohroženějších a nevyužívaných památek Zlínského kraje není, a při proměnlivosti situace ani nemůže být, úplný a konečný. Zahrnuje jak 66

67 památky ohrožené nedostatečnou údržbou, tak objekty v různém technickém stavu, které jsou trvale nevyužívané a opuštěné. Tento seznam bude průběžně doplňován a aktualizován v rámci jednotlivých prováděcích plánů. Od roku 2006 probíhá na oddělení památkové péče KÚ ZK Projekt ohrožené a nevyužívané památky, jehož výsledkem by měla být v příštích letech zpracovaná publikace. 5) Sledování a koordinace péče o památkový fond ve Zlínském kraji (náleží k prioritám kraje trvalý úkol). Probíhá jednak ve spolupráci s MKČR, NPÚ ústředním pracovištěm v Praze a územním odborným pracovištěm v Kroměříži, s obecními úřady obcí s rozšířenou působností a vlastníky jednotlivých památek. Je prováděna pravidelná kontrola nejvýznamnějších památek (kontrola stavebně technického stavu, provádění památkové obnovy apod.), ale i namátková kontrola památkového fondu Zlínského kraje. Jsou prováděny konzultační a kontrolní dny zejména na památkách, na kterých probíhá památková obnova, a na které je poskytován finanční příspěvek z rozpočtu Zlínského kraje a MKČR. 6) Dohlížení nad pravidelnou a preventivní péčí o fond (náleží k prioritám kraje), neboť pravidelná údržba památek je nejenom nejekonomičtější, ale také nejméně poškozující formou obnovy a zachování památek. Tato péče je zvláště zdařilá v MPR Kroměříž, MPZ Uh. Hradiště, aj. Jsou prováděny desítky kontrol, místních šetření, obhlídek a konzultací v terénu. V případě zjištěných nedostatků jsou dávány podněty obecním úřadům obcí s rozšířenou působností (např. komora v Lutonině, Provodově, památky lidového stavitelství v Provodově a Havřicích aj.). 7) Všemi prostředky včetně ekonomických stimulovat a upřednostňovat údržbu před rasantními rekonstrukcemi priorita Zlínského kraje trvalý úkol. Tato myšlenka je uplatňována prvořadě na NKP, ale také u ostatních kulturních památek, zejména je pak prosazován systém tzv. rekonzervace u volných plastik v terénu a drobných sakrálních památek ve spolupráci zejména s obecními úřady. Jak uplynulá léta ukázala, tento systém se osvědčil a začíná velmi dobře fungovat. Měli bychom si uvědomit, že památka může zaniknout dvěma způsoby - tím, že zchátrá, ale i tím, že se špatně přestaví, zrestauruje, takže její kulturní hodnota zanikne stejným způsobem. Ovšem u ruiny se lidé zastaví, ale u domu zářícího novotou společnost tuto ztrátu tak nechápe. I po roce 1989 v souvislosti se stavebním boomem zanikla řada památek, jež zvenku nejsou vidět. Jedná se například o vnitřní dveře, podlahy, omítky. Je to spousta stavebních konstrukcí, u nichž běžný divák ani nezaregistruje, že zmizely. Věrohodnost detailu je velmi významná pro autentické vnímání celé architektury. Také je třeba připomenout objekty, které byly dány do zástavy, objekty, které opustila armáda, objekty areálů památek, které přestaly sloužit a začaly se rozpadat. Pro ilustraci lze uvést zkušenost z Německa. Němci sami připouštějí, že ztráty na hmotné podstatě architektonického dědictví byly při hospodářském boomu po druhé světové válce podstatně větší než ztráty, které Německo utrpělo v průběhu obou světových válek. A to je konstatování hovořící samo za sebe. 8) Řešení způsobu a rozsahu prezentace památek, jejichž historická a architektonická důležitost je nesporná a nenáleží k výše uváděným prioritám trvalý a průběžný úkol Projekty Lidová stavba a Ohrožené a nevyužívané památky (památky lidového stavitelství, drobná sakrální architektura, tvrze, hradní zříceniny, archeologické lokality, chráněné parky aj.). Tento způsob řešení se daří zejména u památek lidového stavitelství na Uherskohradišťsku (zpřístupněné komory 67

68 v Komni a expozice miškáře, obytná stavení ve Strání, Vlčnově, Nivnici, Břestku, Tupesích, Topolné, vodní mlýn v Dolním Němčí aj.), u torzální architektury hradních zřícenin hradu Lukova a Brumova na Zlínsku, Zuvačova na Uherskohradišťsku, zříceniny hradu Cimburk na Kroměřížsku, ale i u barokního hřbitova ve Střílkách aj. 9) Napomáhat zmapování pamětihodností kraje projekt Identifikace památek lidového stavitelství ve Zlínském kraji výsledkem v jednotlivých letech publikace (památky místního významu) a podporovat i vlastníky těchto objektů (v rámci již existujících grantových programů). Je prováděna vlastní vyhledávací činnost a v rámci existujících grantů jsou podporovány památky místního významu. Za poslední čtyři roky bylo z rozpočtu Zlínského kraje podpořeno na 150 památek místního významu (drobná sakrální architektura, sakrální a profánní, torzální architektura, objekty lidového stavitelství, movité památky). Prováděna rovněž vyhledávací a výzkumná činnost v terénu. 10) Podpora pro větší využívání programů Evropské unie v rámci památkové péče. Tato oblast je současné době využívána a rozbíhá se nebo je již realizována celá řada projektů. Namátkou např. Památník Velké Moravy ve Starém Městě, areál baziliky Nanebevzetí Panny Marie ve Velehradě, AZZ Kroměříž, zámek Holešov, Bojkovice, Panský dvůr v Kunovicích aj. 11) Vyvážená podpora v oblasti nemovitého i movitého dědictví priorita Zlínského kraje trvalý úkol, neboť často dochází ke zničení či poškození poměrně významných movitých kulturních památek, které by za nepříliš velké finanční prostředky bylo možné zachránit (opět lze podpořit v rámci existujících grantových programů). V posledních osmi letech byla podpořena z rozpočtu Zlínského kraje řada významných movitých památek. Lze např. jmenovat restaurování gotického krucifixu v Zašové, skříňového oltáře v klášteře Františkánů v Uh. Hradišti, náhrobku L. Eghka v kostele sv. Mořice v Kroměříži, restaurování hlavního oltáře v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Uh. Brodě, restaurování barokních obrazů z Královské kaple baziliky na Velehradě, barokní obrazy z proboštství sv. Mořice v Kroměříži, sv. Hostýně aj.). V této oblasti byl Zlínský kraj za podporu a aktivitu již několikrát oceněn. 12) Aktivní účast a spolupráce na tvorbě a pravidelné aktualizaci plánů ochrany památek a evakuačních plánů v případě živelných pohrom (děje se pravidelně každoročně). 13) Podpora dříve opomíjených technických památek a to jak z hlediska dokumentace, tak jejich vlastní záchrany, neboť tyto technické památky byly v minulosti nejvíce zanedbávány (mlýny, mosty aj. podpora v rámci již existujících grantů). 14) Aktivní podpora v rámci platné legislativy při řešení problému zanesení památkové ochrany do katastru nemovitostí, neboť tento problém je v současnosti velmi palčivý a katastr nemovitostí v současné době ve velké většině případů neobsahuje uspokojivé informace o památkové ochraně prohlášených nemovitých kulturních památek. 68

69 15) Často podceňovaný význam mají budovy s příležitostně přístupnými hodnotnými interiéry, jimiž mohou být nejen kostely, ale i obřadní síně nebo zasedací síně historických radnic a soudů a klenuté nebo jinak dobově vypravené obchodní prostory většího rozsahu. Jako jeden z důležitých úkolů je zde vybavení takových prostor informačními tabulkami o slohovém a časovém původu, případně autorském určení zajímavých prostor. Do této skupiny lze zařadit i některé veřejné plastiky, mosty a další technické stavby, volně přístupné drobné objekty (kaple) nebo archeologické lokality, u nichž si lze z terénních stop utvořit alespoň rámcovou představu o uspořádání zaniklé stavby. Tato praxe se s úspěchem na řadě památek již praktikuje (MPR Kroměříž, MPZ Uh. Hradiště, MPZ Uh. Brod, MPZ Zlín, významné archeologické lokality Zlínského kraje, hradní zříceniny na Zlínsku aj.). 16) Je třeba více prezentovat stavby a další drobné součásti, které kromě své vlastní architektonické nebo jiné hodnoty mají i důležitý význam jako součást souboru, vytvářejícího ucelené historické prostředí. 17) Věnovat pozornost důležitým solitérním památkám nebo pamětihodnostem v místech zvýšeného pohybu obyvatel nebo návštěvníků. Sem řadíme především stavby s dominantní funkcí (hrady, zámky, ale i menší objekty), oživující turistické nebo cyklistické trasy, které nesplňují požadavky zpřístupněných objektů. 18) Seznamovat veřejnost i s nepřístupnými památkami a pamětihodnostmi zpravidla v rozlehlejších hrazených areálech, kde veřejnost nemá možnost prohlížet památku ani zvenčí (prostřednictví článků v tisku, webových stránek, dnů otevřených dveří aj.). 19) Významným počinem v oblasti prezentace památek jsou i Dny evropského dědictví (European Heritage Days), které se konají každý rok v září. Jejich cílem je zpřístupnit nejširší veřejnosti nejzajímavější památky všeho druhu tj. architektonické, archeologické, sakrální, technické, dále muzea, galerie a knihovny a i další prostory, v nichž všech je uchováváno neuvěřitelně rozsáhlé množství sbírkových fondů a movitého kulturního dědictví. Především je ale možné navštívit i památky (radnice, soudy, církevní instituce, školy, obytné domy atd.), které nebývají veřejnosti přístupné vůbec nebo pouze příležitostně. V souvislosti se Dny evropského dědictví jsou pořádány nejrůznější doprovodné akce přednášky, koncerty, městské slavnosti, ale i soutěže a další kulturní programy. 69

70 IV. Informačně komunikační aspekty 1) Zlepšení informačně komunikační roviny a roviny osvětové související s podporou památkové péče na území Zlínského kraje trvalý úkol, náleží k prioritám Zlínského kraje koncepčně pojatá informovanost veřejnosti. V rámci Zlínského kraje jsou vydávány materiály k památkové péči (Koncepce účinnější podpory památkové péče ve Zlínském kraji, Dlouhodobý plán účinnější podpory památkové péče ve Zlínském kraji, metodiky pro obecní úřady obcí s rozšířenou působností, publikace Stavební a umělecké památky Zlínského kraje, Památky lidového stavitelství, Památky Zlínského kraje, Slavné vily Zlínského kraje, Lékárna u Zlaté koruny v Uherském Hradišti ocenění v rámci literární soutěže literatury faktu, Lidové stavby Známé neznámé, Otevřené brány, metodiky k rekonstrukci hradních zřícenin, pravidelná spolupráce s médii tisk, rozhlas, televize, vystoupení na řadě odborných konferencí i konferencí, pořádaných kraji Jihlava, spolupráce na výstavách a katalozích výstava + katalog v Chropyni, kostele sv. Jana Křtitele v Kroměříži, Katalog Ukřižovaný ze Zašové cena Europa nostra). Navrhování a sestavování tras pro poznávání památek Zlínského kraje (veletrhy, internet). V rámci této činnosti byly realizovány a v dalších letech budou pokračovat následující projekty a počiny: a) Publikace Lidové stavby známé neznámé Uherskohradišťsko publikace Lidové stavby známé neznámé Uherskohradišťsko (vydaná v závěru roku 2008 je výstupem projektu Identifikace a dokumentace tradičního lidového stavitelství ve Zlínském kraji) vznikla na základě terénního výzkumu současného stavu a podoby 70

71 původního lidového stavitelství v obcích okresu Uherské Hradiště. U zrodu této aktivity stála skutečnost, že čím dál rychleji se z našeho okolí vytrácejí nesmírně kvalitní a zajímavé objekty lidové architektury, dosvědčující um a pracovitost našich předků. I přes tuto skutečnost se v našich obcích do dnešních dnů zachovalo množství objektů původního stavitelství. Jejich početnost je samozřejmě v různých obcích proměnlivá, rozdílný je také stavebně technický stav. Obydlené stavby jsou samozřejmě udržované, opuštěné objekty pak rychle chátrají a ve většině případů jsou odsouzeny k zániku. Cílem výzkumu bylo zmapování tohoto mizejícího světa, protože lidová architektura stále tvoří nejohroženější část našeho kulturního dědictví. Tuto skutečnost je třeba si neustále uvědomovat, aby se neničilo, co nám zde zanechaly generace našich předků. Tento výzkum byl prováděn Slováckým muzeem v Uherském Hradišti v roce 2007 v rámci grantového úkolu MKČR Identifikace a dokumentace tradičního lidového stavitelství ve Zlínském kraji I. Uherskohradišťsko. Na úkolu se podílel také Krajský úřad Zlínského kraje, odbor kultury a památkové péče oddělení památkové péče a NPÚ územní odborné pracoviště v Kroměříži. Publikace je prvním výstupem tohoto rozsáhlého víceletého projektu a má za cíl stručnou a přitažlivou formou seznámit čtenáře s bohatstvím a překvapivou různorodostí naší lidové architektury, popřípadě i inspirovat stavebníky k dodržování kvalitních tradic. Projekt bude pokračovat I v následujících letech. b) Projekt Identifikace a dokumentace tradičního lidového stavitelství ve Zlínském kraji grantový úkol MKČR. Výzkum, vzhledem ke své náročnosti, byl 71

72 předložen jako dlouholetý projekt, který předpokládá zpracování podle jednotlivých okresů Zlínského kraje v každém roce jeden okres. Zpracovány okresy Uherské Hradiště a Zlín. V letošním roce pak okres Vsetín. Záměrem je kompletní dokumentace všech typů tradičních staveb (usedlosti, hospodářské či technické stavby, sakrální objekty apod.) i s ohledem na jejich situování v rámci urbanismu obce, dokumentace sídla, kde se stavby nacházejí i sídelní, kulturní krajiny zkoumaných obcí. Charakteristikou výzkumu je jeho systematičnost a plošnost, tak aby neušly pozornosti řešitelů ani objekty, které dosud stály mimo zájem památkové péče. Identifikovány, dokumentovány a evidovány tím budou i stavby pocházející nejen z 19. století, ale i objekty z pozdějšího období časově sahající do poloviny 20. století, které dosud stály stranou zájmu odborné veřejnosti. Většina tradičních staveb je ve špatném technickém stavu a hrozí zánikem. Předkládaný projekt je velmi důležitý pro zachycení, zdokumetování těchto ohrožených posledních reliktů tradičního stavitelství v uvedeném regionu. Vznikne tak jedinečná databáze tradičních lidových staveb.tento materiál pak bude unikátním zdrojem a podkladem pro další podrobné zkoumání problematiky, ale může mít i velice praktický dopad pro možnou záchranu staveb ať už památkovou péčí, majiteli objektů či obecní samosprávou. K fyzické dokumentaci tradičního stavitelství Zlínského kraje přistoupilo Slovácké muzeum v roce 2007 na základě naplňování vládního usnesení Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu, kdy realizaci celostátního dotazníkového výzkumu týkajícího religiozity a sídla, domu a bydlení doplnilo o praktickou identifikaci a fotodokumentaci tradičních staveb v terénu. Byla vytvořena skupina řešitelů projektu, kterou tvoří zástupci z různých odborných institucí z muzea, památkového ústavu, z odboru kultury a památkové péče Zlínského kraje oddělení památkové péče apod. I zkušenosti řešitelů z terénního výzkumu dokládají naléhavost a důležitost realizace tohoto druhu dokumentace. Jsou to totiž právě tradiční lidové stavby, které dávají našim sídlům a krajině charakteristický kulturní ráz, jehož udržitelnost je v současném globalizovaném světě o to významnější. Bohužel však právě tomuto druhu našeho kulturního dědictví není věnována potřebná pozornost. Změněné společensko ekonomické podmínky a životní úroveň a potřeby obyvatel po roce 1948 a nově pak po roce 1989 neberou většinou ohledy na tradiční hodnoty venkovského stavitelství a kromě vybraných jednotlivých staveb, které jsou památkově chráněné, dochází k nevhodným přestavbám, modernizacím či celkovým likvidacím těchto kulturních statků. Většina dosud více či méně zachovalých venkovských památek je bezprostředně ohrožena zánikem a je jen otázka nedlouhého času, kdy dojde k jejich úplné likvidaci. Tento neblahý vývoj s téměř beznadějnou perspektivou tradičních lidových staveb na přežití jako druhu dokládají i naše zkušenosti z výzkumu. Většina z nich je totiž neobydlená, neudržovaná a čekají jen na smrtelný ortel od svých majitelů, kteří je obvykle plánují moderně přestavět či nahradit novostavbami. V těch stavbách, jež jsou udržované a zachovalé, obvykle dožívají její starší obyvatelé a pravděpodobně posléze tyto objekty také zaniknou. V jiných případech jsou udržované usedlosti víkendovými staveními, které jsou z velké části nevhodně chalupářsky upraveny. V souvislosti s tímto kontextem se ukazuje významnost a důležitost jakékoli systematičtější dokumentace tradičního stavitelství, která, jak se ukazuje, může být v současnosti ještě poslední možností jak zachytit relikty tradičního vesnického stavitelství v jeho dožívající autochtonní podobě a v přirozeném prostředí. Význam projektu spočívá obecně především v jedinečnosti předkládaného záměru, v systematickém vytváření databáze lidových staveb ve 72

73 zkoumaném regionu a v širokých možnostech využití této evidence. Vznikne tak ucelený obraz současného stavu tradičního stavitelství na Zlínsku (potažmo v celém zlínském kraji), jenž bude výborným východiskem k dalšímu odbornému zkoumání, s odstupem času se stane prostředkem poznání nynějšího stavu a podoby tradičních staveb. Materiál může také sloužit jako podklad pro výběr objektů určených pro památkovou ochranu, pro případné expozice lidového stavitelství, mohou z něj vycházet doporučení k ochraně pro majitele objektů či obecní samosprávy. Výsledky výzkumu lze zhodnotit formou článků, publikací prezentačních programů apod. Projekt bude pokračovat i v dalších letech. c) Projekt Lidová stavba roku projekt Lidová stavba roku je důležitým krokem Zlínského kraje směrem k vlastníkům památek lidového stavitelství, které tvoří významnou a velmi ohroženou část našeho kulturního dědictví. Snaha o záchranu památek lidového stavitelství a podpora vlastníků těchto staveb na území Zlínského kraje byla v dubnu loňského roku důvodem, proč Rada Zlínského kraje schválila v rámci České republiky zatím ojedinělý projekt Lidová stavba roku" uznání za nejlépe obnovenou stavbu lidového stavitelství ve Zlínském kraji, které je doprovázeno i finanční odměnou, která je předávána slavnostně hejtmanem Zlínského kraje. Součástí je i výstava. Výzva je vyhlašována každoročně. d) Projekt Ohrožené a nevyužívané památky ve Zlínském kraji tento projekt odboru kultury a památkové péče KÚ ZK oddělení památkové péče je součástí rozsáhlejšího celku, který se zabývá problematikou ohrožení a zániku vybraných památek na území Zlínského kraje. Jejím cílem je nalezení a pojmenování příčin, vedoucích k ohrožení památky a hledání způsobů její záchrany. Součástí je i konkrétní katalog vybraných objektů. Pro zjednodušení situace je z památkového fondu vybrán specifický druh památek, kterým jsou panská sídla a objekty s nimi související, u kterých lze výše uvedenou problematiku velmi přehledně zmapovat. Z důvodu snahy o pokrytí problematiky v co největší šíři, jsou zde k památkově chráněným objektům přiřazeny i některé památky místního významu, tedy objekty neprohlášené za kulturní památky; dále jsou zde příklady záchrany ohrožených objektů z nedávné minulosti. Jedná se o víceletý projekt, který byl zahájen v roce Obsah úkolu: - pasport objektů po územích jednotlivých bývalých okresů doplnění a rozpracování - shromáždění a vyhodnoceni všech dostupných informací o objektu doplnění a rozpracování - informace o sledovaném objektu v dosud publikované literatuře doplnění a rozpracování - soupis všech dosažitelných informací o sledovaném objektu zpracovaný dle platných archivních a bibliografických norem - vyjádření památkové podstaty a významu objektu - zřetelné zdůvodnění potřeby ochrany - náměty pro další existenci, funkční i estetické uplatnění objektu - textová a fotografická dokumentace (tiskový výstup) doplnění - internetová prezentace příprava - Powerpointová prezentace (CD) příprava - 1x přednáška 73

74 - publikace příprava Projekt bude pokračovat i v dalších letech. e) Projekt Otevřené brány Otevřené brány jsou společným projektem Zlínského kraje, Arcibiskupství olomouckého, farností, měst a obcí v regionu, kdy cílem projektu je zpřístupnění bohatého fondu památek církevní povahy, zejména umělecky a historicky cenných kostelů, v pravidelném návštěvnickém režimu a s kompetentními službami průvodců. V prvé řadě jde o to, seznámit veřejnost s bohatou kulturní historií Zlínského kraje v rámci jeho nemovitých památek duchovního charakteru. Snad se tak podaří na příkladu umělecky vysoce závažných dokladů minulosti zprostředkovaně přiblížit kus náboženské historie regionu a podat tak alespoň v náznaku obrys jeho předpokládané duchovní identity. Do první fáze projektu byly v letošním roce zařazeny takové významné sakrální stavby, jako je např. bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje ve Velehradě, bazilika Nanebevzetí Panny Marie na sv. Hostýně, kostely sv. Mořice a sv. Jana Křtitele v Kroměříži, kostel sv. Františka Xaverského v Uherském Hradišti, poutní chrám Narození Panny Marie ve Štípě, kostel Nanebevzetí Panny Marie v Holešově, kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Vsetíně či kostel sv. Jiljí v Chropyni. Oddělení památkové péče odboru kultury a památkové péče KÚ ZK se podílí na odborném zpracování brožury a odborných přednáškách pro průvodce. Projekt se bude rozvíjet i v dalších letech. f) Výstava v Chropyni Znovuzrozená krása v roce 2007 cílem výstavy bylo ukázat a přiblížit nejen krásu, bohatost a rozmanitost sakrálního umění regionu a představit dobové umělce, ale také prezentovat i práci celé řady restaurátorů i pracovníků památkové péče, kteří se podíleli na záchraně těchto movitých památek, upozornit na současný nepříliš uspokojivý stav této části památkového fondu. Každoročně bude v příštích letech pořádána výstava k památkám lidového stavitelství v rámci Projektu Lidová stavba roku. g) Publikace Slavné vily Zlínského kraje (spoluautorství) publikace představuje vily a rodinná sídla postavené od poloviny XIX. století do současnosti, o nichž mluví učebnice a dějiny architektury. Osou publikace jsou tvůrčí a životní příběhy architektů a stavebníků a příběhy domů. Každý dům hovoří sám za sebe, ukáže jak vznikal, jak byl navržen, plánován, jak byl postaven, kdy a za jakých okolností. Hovoří o době svého vzniku, o prostředí, do kterého se narodil. Současný portrét každého domu je doprovázen výstižným komentářem o domě se základními údaji, doplňkovými historickými fotografiemi nejhezčích částí budovy, dobovými plány, záběry z interiérů stavby, portréty architekta a stavebníka, případně jeho rodiny. Vybrané stavby jsou příkladem architektonického myšlení, ukázkou životního stylu a charakterizují své tvůrce, majitele a obyvatele. Součástí publikace je i pořádání výstav v jednotlivých městech. h) Publikace Památky Zlínského kraje vyšla koncem roku 2006 v edici Zlínský kraj v počtu 500 ks, má 185 stran, cca 120 barevných fotografií (exteriérů i interiérů) průřezově celým památkovým fondem Zlínského kraje od věcí notoricky známých přes věci méně známé až prakticky neznámé. Kniha začíná Předmluvou hejtmana Zlínského kraje, pokračuje Zamyšlením nad památkovou péčí Zlínského kraje od 74

75 Prof. PhDr. Miloše Stehlíka a další kapitoly obsahují: -Úvod do problematiky památkové péče ve Zlínském kraji -Vymezení památkového fondu a jeho analýza (hlavní pozitivní jevy vývoje v oblasti památkové péče ve Zlínském kraji v letech , hlavní negativní jevy vývoje v oblasti památkové péče ve Zlínském kraji v letech ) -Strukturu a současný stav památkového fondu (kulturní památky zapsané v seznamu světového dědictví UNESCO, Národní kulturní památky, územní památková ochrana, významné památky) -Stanovení cílů podpory památkové péče ve Zlínském kraji (uchování a prezentace památkového fondu, informačně-komunikační aspekty, metodické řízení a dohled nad prováděním památkové péče, památky a cestovní ruch, spolupráce s občanskými iniciativami v péči o památkový fond, finanční podpora vlastníků památek a Přílohy -Vyhodnocení stávajícího památkového fondu Zlínského kraje z hlediska stavebně-historického -Nejohroženější a nevyužívané památky Zlínského kraje -Zabezpečení památkových objektů a ochrana movitého kulturního dědictví -Stávající dotační tituly pro kulturní dědictví -Systém státní památkové péče, jeho poslání a funkce -Kompetence Zlínského kraje na úseku památkové péče -Mezinárodní dokumenty a kulturní dědictví UNESCO -Právní úprava ochrany památek. V současné době je již publikace rozebrána. i) Projekt chráněné objekty z nepálené hlíny spolupráce odboru kultury a památkové péče KÚ ZK oddělení památkové péče s fakultou architektury VUT v rámci grantu hliněného stavitelství EU. Podrobná pasportizace hliněných staveb v jednotlivých regionech. 1. Navázání projektu na projekty v České republice a obdobné projekty v EU 2. Poukázání na skutečnost, že hlína je celosvětově uznávaným materiálem pro své přednosti energetických úspor a příznivého působení na zdraví člověka 3. Prioritní podpora záchrany existujících hliněných staveb jako součásti našeho kulturního dědictví Víceletý projekt. 2) Realizování informačních programů, které zvýší senzibilitu veřejnosti a zvláště mládeže v oblasti památkové péče (vzdělávací systémy, publikace, články, besedy, soutěže, výstavy, filmy, CD k památkové péči). Jde o to, aby nikoliv přímo památková péče, ale výchova k chápání kulturního dědictví se dostala do škol nejen středních a základních, ale i na vysoké školy, protože samostatná výuka památkové péče na vysokých školách schází. A pokud chceme docílit kvalifikované ochrany kulturního dědictví, tak toto je jedním z nezbytných kroků. 3) Podporování meziregionálních vazeb památkové péče s cílem výměny expertíz a zkušeností. 4) Internetová prezentace českých památek je zatím velice nevyrovnaná. Zatímco informace různé úrovně o zpřístupněných památkách a městech můžeme nalézt na stránkách oficiálních a často v různých systémech neoficiálních, množství dalších zajímavých památek a pamětihodností je tu zastoupeno jen velmi kuse. Oficiální seznam, přístupný na webových stránkách ústředního pracoviště NPÚ, nepodává vůbec žádnou informaci o tom, jak památka vypadá, čím je zajímavá, kdy vznikla a v jakém je slohu (právě to jsou např. údaje, zajímavé pro běžného turistu), navíc je zatížen množstvím chyb v lokalizacích i dalších údajích. Optimálním zdrojem 75

76 informací o památkách může být jen vysoce pružný systém, který bude vedle nejrůznějším způsobem zpřístupněných památek obsahovat údaje i o ostatních památkách, o zajímavých akcích v historických městech a vesnicích a hned v návaznosti i turistické informace s možností zužování výběru podle nejrůznějších hledisek. Měly by se tu prolínat v podstatě tři okruhy údajů: a) Textová charakteristika všech památek, doplněná fotografií, zadávaná a aktualizovaná webmasterem. b) Informace o zpřístupněných památkách, jejich otevírací době a pořádaných akcích, zadávané přímo provozovateli, s možností okamžité aktualizace. Sem by patřily i akce se vztahem k historickému prostředí, zadávané místními městskými nebo obecními úřady. Z akcí a otevíracích dob by se automaticky generoval celostátní kalendář, opět s možností regionálně nebo jinak zúžených výběrů. Bylo by pamatováno i na prezentace v úrovni kraje a okresu. c) Informace o nejširší škále doprovodných služeb, opět zadávané přímo jejich provozovateli, s možností okamžité aktualizace. Systém je natolik složitý a naše republika z pohledu celosvětového turismu tak malá, že jeho zřízení, provoz a údržba v rámci kraje by byla jistě velmi problematická. Jistým řešením by byla podpora celostátního systému, provozovaného přinejmenším ve třech jazykových mutacích, a spolupráci. Webové podadresy jsou natolik přesné, že lze z jakýchkoli stránek kteréhokoli subjektu zadat generování výběru památek z kteréhokoli regionu nebo města nebo i konkrétní památky. Odbor kultury a památkové péče KÚ ZK oddělení památkové péče plánuje na další léta Projekt digitalizace památkového fondu ve Zlínském kraji víceletý projekt priorita Zlínského kraje. Cílem úkolu je v souladu se zákonem č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči ve znění pozdějších předpisů a v návaznosti na schválenou Koncepci podpory památkové péče ve Zlínském kraji vést evidenci památek a vhodnou formou zpřístupňovat památkový fond uživatelům a badatelům nalézat nové způsoby prezentace kulturního dědictví. Jedná se o víceletý projekt. Obsahem úkolu by mělo být zveřejňování a zpřístupňování fondu nemovitých kulturních památek ve Zlínském kraji veřejnosti, oslovení srozumitelnou webovou prezentací co největší počet uživatelů a zájemců, zvyšování povědomí široké veřejnosti a úřadů o významu kulturního dědictví, podnícení výměny praktických poznatků a informací, zlepšení realizace technik jako jsou GIS a internet v managementu a prezentaci kulturního dědictví, vytvoření digitálního archivu veškerých nemovitých památek popisy, fotodokumentace, grafické zákresy, mapové podklady, zpracování doprovodné dokumentace závazná stanoviska, stavební povolení, archivní rešerše, zahájení prací na kulturně historických topografiích vybraných urbanistických celků, klášterů, zámků a měst (včetně zpřístupněných pramenů a metodických přístupů k interpretaci), digitalizace rukopisných prací souvisejících, digitalizace historické fotodokumentace, vytvoření a realizace společného systému a modelu inventarizace památek pomocí informační technologie, projekt se bude zabývat systematickým sběrem, zpracováním, propojením a zveřejněním dat prostřednictvím intranetu a internetu, digitalizace památkových objektů bude sloužit jako nezbytný nástroj pro následné stavební, konzervační a restaurátorské práce, ochrana kulturního dědictví a možnost jeho širšího využití veřejností pomoci informačních technologií. 76

77 5) Spolupráce s odbory KÚ, obcemi a jinými institucemi programy péče o zeleň v urbanizovaném prostředí, územní plány, program obnovy venkova, cestovní ruch, programy ministerstva kultury pro obnovu památek, program podpory památek místního významu, program podpory zapojení veřejnosti v oblasti památkové péče. 6) Vedení pravidelného dialogu s koordinačními orgány zastřešujícími nevládní neziskové subjekty trvalý úkol. 7) Podpora realizace celostátního terénního systému označení nemovitých kulturních památek a památkově chráněných území, analogický podobným informačním systémům rozvinutým v členských zemích ES. Průběžně probíhá. 8) Zvýšit podíl informací o památkovém fondu v rámci územního plánování tak, aby byla zajištěna lepší předvídatelnost požadavků památkové péče ve stavebních územích. 77

78 V. Metodické řízení a dohled nad prováděním památkové péče 1) Aktivní uplatňování nástrojů metodického řízení pověřených úřadů na úseku výkonu státní správy ve věcech památkové péče v souladu s platnou legislativou priorita Zlínského kraje trvalý úkol. Prováděna pravidelná konzultační a metodická činnost, tématické porady a vlastní kontrolní činnost v průběhu 2 let projde kontrolou oddělení památkové péče KÚ ZK každý obecní úřad obce s rozšířenou působností, který zajišťuje ve svém správním obvodu státní správu na úseku památkové péče. Tato kontrolní činnost je vyhodnocována, prováděny zobecňující závěry v rámci metodické činnosti na pravidelných setkáních s obecními úřady obcí s rozšířenou působností. Nejméně 1x 78

79 měsíčně jsou tyto obecní úřady písemně informovány KÚ o dění v oblasti památkové péče možnosti grantů, informace k výkonu státní památkové péče, různá stanoviska, informace o poskytovaných dotacích v rámci Zlínského kraje, metodické materiály apod. Na KÚ zaveden 4x měsíčně konzultační den pro pracovníky obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, vykonávající přenesenou působnost v oblasti památkové péče. V rámci této činnosti je prováděna i kontrola prováděné památkové obnovy v terénu. Při zjištění nedostatků jsou podávány podněty obecním úřadům obcí s rozšířenou působností. Metodická a kontrolní činnost je velmi důležitá, neboť úroveň provádění výkonu státní správy na úseku památkové péče na jednotlivých obecních úřadech obcí s rozšířenou působností je velmi různá. Odvíjí se od odbornosti a praxe jednotlivých pracovníků v této oblasti. V závěru rok 2008 byla zpracována a pro rok 2009 přichystána metodika pro církve, která má formou setkání s jednotlivými děkanáty sloužit k lepší informovanosti farností a ještě k lepší komunikaci mezi správci farností a KÚ ZK. 2) Pořádání odborných seminářů pro obecní úřady obcí s rozšířenou působností za spoluúčasti NPÚ, MKČR, VŠ, odborů KÚ, muzeí a dalších odborných institucí. 3) Sledování provádění a postupu reidentifikace památkového fondu v kraji evidence nemovitých památek a její promítnutí do reálu. Ukázalo se zcela jednoznačně, že Ústřední seznam kulturních památek vedený NPÚ ústředním pracovištěm v Praze je v současné době velice nepřesný a neaktuální. Přesto je ze zákona o státní památkové péči jednoznačně zdrojem informací pro výkon státní správy na úseku památkové péče. Iniciování jednání s MKČR a NPÚ ústředním pracovištěm ve věci co nejrychlejší aktualizace Ústředního seznamu kulturních památek. Sledování provádění a postupu zkvalitňování evidence, ochrany a péče o movitou část památkového fondu. Sledování provádění a postupu uchování a ochrany archeologického památkového fondu. Vedení seznamu kulturních památek svého územního obvodu a provádění zápisů do tohoto seznamu podle výpisu z Ústředního seznamu kulturních památek České republiky. 79

80 VI. Památky a cestovní ruch V neposlední míře jsou památky i významnou složkou kulturního bohatství v jeho různorodosti a jedinečnosti na každém místě. Jako takové jsou i podstatnou nabídkou pro turistický ruch, dokonce nejpodstatnější nabídkou pro území České republiky. Bylo by jistě právem řečeno, že z hlediska turistického ruchu jsou památky naším mořem, nebo našimi velehorami. Jsou přitom celá území, která by mohla být z tohoto hlediska svrchovaně atraktivní, avšak dosud jsou spíše územími turistického tranzitu. Teprve cílově do těchto oblastí směrovaný turistický ruch může přinést jejich hodnotám skutečně přiměřený kulturní i ekonomický efekt. Památky jsou také jedním z hlavních důvodů, proč k nám turisté vůbec jezdí. 80

81 Velký význam má rovněž vhodná revitalizace památek a jejich propagace pro ekonomické pozvednutí regionu. Prostřednictvím cestovního ruchu. Památky a pamětihodnosti jsou ve velké míře konzumovány v rámci turistického ruchu a podstatná část z nich se podílí na skladbě historických urbanistických celků, kde jsou vnímány i při návštěvách center měst za jiným účelem. Jsou tedy připravené na to, aby při vhodné propagaci a zajištění dalších doprovodných služeb, které z jejich existence zpětně profitují, turistický ruch kolem nich dále narostl. I památky a zvláště jejich výraznější soubory mají velkou šanci stát se magnety mototuristiky. Komerční faktor může být jednou z pohnutek pro obnovu památek i ve zdánlivě odtažitých sortimentech prodeje zboží nebo poskytování služeb. Umístění obchodu nebo provozovny v pěkném historickém objektu může být výhodou oproti konkurenčnímu podniku, umístěnému v objektu výrazově bezduchém. Zvláště významné je to u podniků, které mají svádět k delšímu příjemnému posezení a zakládají si na vlastní osobité atmosféře. Bohužel, někdy v těchto souvislostech není estetická kvalita památky a jejich prostorů vůbec brána v potaz a objekt je vnímán jako náhodný obal využitelného prostoru v blízkosti zvýšeného pohybu lidí. Památka může být i prvkem, spoluvytvářejícím image solidní firmy s dlouhou tradicí jako taková může být graficky ztvárněna i v jejím logu. 81

82 Zlínský kraj má celkově vynikající potenciál pro rozvoj cestovního ruchu v oblasti památek. S ohledem na výše zmíněné je třeba se především zaměřit na: 1) Posílení přitažlivosti památkového fondu ve Zlínském kraji pro domácí i cizinecký cestovní ruch a umožnit zachování a společenské uplatnění zejména nevyužívaných a ohrožených památek, včetně využití jejich ekonomického potenciálu. 2) Podporování osvětové (vystoupení na odborných konferencích, odborné semináře) a odborné publikační činnosti v památkové péči (průběžně prováděno publikace Stavební a umělecké památky Zlínského kraje, Hrad Lukov, příspěvky ve Zprávách památkové péče a v dalších odborných časopisech) má Zlínský kraj jako svoji prioritu. 3) Prezentování památkového fondu zpřístupněného veřejnosti včetně návštěvnických atraktivit regionu (Valašské muzeum v přírodě, jedinečná funkcionalistická architektura Zlína, MPR Kroměříž s areálem zámku, poutní místa Velehrad, Hostýn, Štípa, historický odkaz Velké Moravy ve Starém Městě, návaznost na kostelík sv. Jana v Modré hypotetická rekonstrukce, archeoskanzen, rodný kraj J. A. Komenského na Uherskobrodsku, zpřístupněné hrady a zámky aj). 82

83 4) Prezentování historicky cenných a vzhledově atraktivních lokalit, které jsou opomíjeny z hlediska nedostatečné informovanosti, špatné dostupnosti nebo chybějícího zázemí pro cestovní ruch. Hledání cest k rovnoměrnějšímu rozdělení návštěvnosti (památky lidového stavitelství, drobná sakrální architektura, technické památky aj.). 5) Průběžné aktualizování zpracovaného Seznamu nejohroženějších a nevyužívaných kulturních památek ve Zlínském kraji jako strategického dokumentu pro stanovení priorit v poskytování přímé finanční podpory vlastníkům kulturních památek a pro znovu začlenění těchto památek do rozvoje cestovního ruchu. 6) Posílení operativnosti využívání finančních prostředků z existujících grantů na úseku památkové péče pro záchranu, přiměřené funkční využití a prezentaci nevyužitých a ohrožených památek. 7) Podporování práce těch, kteří se zúčastňují zachování a gesce kulturního dědictví, aby bylo více přístupné turistickým obcím a návštěvníkům. 8) Podporování dialogu mezi odpovědnými činiteli kulturního dědictví a průmyslového turismu, aby lépe pochopili význam kulturního dědictví při péči o jeho dlouhodobou záchranu,aby rozvíjeli přesné a věcné projekty a strategii týkající se prezentace a interpretace památkových souborů a kulturních aktivit v kontextu jejich ochrany a konzervace. 9) Sledování, aby programy ochrany, interpretace a turistického rozvoje byly založeny na srozumitelném přístupu zvláštních zájmů a na významu rozličného dědictví, na zachování autenticity památkových souborů, podporu, pochopení a zhodnocení tohoto kulturního dědictví. 10) Sledování vymezení přijatelných hranic změn, které jsou přínosné památkovým souborům, a které berou v úvahu zvláště dopad turistických návštěv, vytváření programů ochrany a turismu, které musí představovat informace vysoké kvality tak, aby návštěvník pochopil význam a charakteristiky kulturního dědictví a nezbytnost je chránit. 11) Sledování, aby při plánování turistických aktivit nabízeným návštěvníkům v rámci nejlepších podmínek komfortu, nedocházelo k poškozování významu a charakteristiky kulturního dědictví. 12) Aktivně se podílet na vytvoření nové strategie státu na úseku památek a cestovního ruchu. 13) Pro systémové řešení problematiky kulturních památek v souvislostech rozvoje domácího i cizineckého cestovního ruchu uplatňovat aktivní spolupráci odboru kultury a památkové péče s oddělením cestovního ruchu KÚ ZK. 14) Zhodnocení kulturně historického potenciálu území, vypracování sítě nabídkových regionálních okruhů, kdy těžištěm každého okruhu by byl známý 83

84 památkový objekt, nebo historické město, doplněný nabídkou objektů v blízkém okolí. 15) Zkvalitňování kulturního a poznávacího cestovního ruchu s cílenými tématickými trasami a charakteristickým obsahem např. vystoupení folklórních souborů, komponované pořady, zvyky a obřady, historická řemesla, tradice a historie vinařství, obnova a zachování tradice řemesel aj. Schopnost vytvořit ucelený balík nabídky kombinace kulturně poznávací a venkovské turistiky (např. v rámci některých památek lidového stavitelství jejich využití pro agroturistiku a ekoturistiku s aktivitami v oblasti řemesel a rolnických technik, pozemky pro ukázkové pěstování a zpracování plodin, soužití s domácími zvířaty, prostory a zázemí pro řemeslnické dílny, kurzy a semináře s praktickou průpravou ve vybraných tradičních řemeslech). 84

85 VII. Spolupráce s občanskými iniciativami v péči o památkový fond Významným partnerem při využívání kulturních památek, hledání možností jejich financování a napojování na další aktivity se stávají občanské iniciativy, které péči o památkový fond vnímají jako veřejnou službu. Tam, kde se široká veřejnost více podílí na aktivitách spojených se zachováním a obnovou kulturního dědictví, je vztah ke kulturním památkám intenzivnější a daří se rozvíjet mnohé aktivity, které přispívají k ochraně i péči o kulturní památky. Nikdy není dost slov a setkání, na nichž se hovoří o naší kulturní minulosti, krajině, historii obcí a měst. Nejdůležitějším úkolem občanských sdružení v oblasti památek je osvěta využití všech prostředků, které nám moderní média nabízejí. Na druhé místo je možné zařadit boj o zachování památky s upozorněním na její ohrožení. Dále pak vlastní práce při opravách památek, zakládání fondů a nadací na jejich záchranu, vzdělávací činnost v to vlastivědné zájezdy, spolupráci s památkovými institucemi, místní samosprávou, ale i se státní správou, včetně Ministerstva kultury. V této oblasti je nezbytná zejména: 85

86 1) Spolupráce s občany a občanskými iniciativami v systému péče o památkový fond trvalý úkol. Příkladem velmi dobré spolupráce může být např. zkušenost se spoluprací se Sdružením za záchranu hřbitova ve Střílkách, Spolkem přátel hradu Lukova či se sdružením POLYPEJE, které se již několik let aktivně zasazují spolu s vlastníky objektů o záchranu jedinečného barokního hřbitova, zříceniny hradu Cimburk a Lukov. Tato sdružení vznikla z konkrétních potřeb a se zaměřením na záchranu jedné památky nebo komplexu. Zakládajícími členy jsou (např. ve Střílkách) zejména místní občané, což je zcela jistě velmi pozitivní trend. Ve všech případech se podařilo rozjet aktivity na těchto památkách v celém rozsahu a to jak v oblasti památkové obnovy, tak i následné prezentace pro nejširší veřejnost včetně nejrůznějších kulturních aktivit napojených na oblast cestovního ruchu. a. Např. na Cimburku dalo sdružení POLYPEJE (od roku 1994) pohybu návštěvníků po lokalitě určitý řád. S režimem a ochranou také souvisí i dohled v období větší návštěvnické frekvence. Došlo k vyčištění lokality od vegetace. Po vstupu POLYPEJÍ se progresivní rozpadání Cimburku pozastavilo. Práce na úpravách a památkové zajišťování provádějí často členové sdružení a jejich přátelé, kteří se rekrutují převážně z řad mladých lidí. Chvályhodnou snahu po záchraně tohoto význačného památkového objektu ovšem nelze nechat volné iniciativě bez nutného korektivu daného řádem a systémem památkové péče. Objekt, kterého se týkají, má totiž příliš velkou hodnotu, než aby byl vystaven, byť dobře míněné, libovůli. Všechny úpravy a zásahy tudíž nesmí být výsledkem živelného rozhodování, nýbrž produktem racionálního a koncepčního programu. V současné době jsou POLYPEJE spolu s obcí Koryčany vlastníky objektu. b. Spolek přátel hradu Lukova je občanským sdružením, které se patnáct let snaží o konečnou záchranu Lukova, jeho popularizaci a smysluplné využití. Při této činnosti úzce spolupracuje s vlastníkem hradu obcí Lukovem. Péče o torzální architekturu představuje jeden z nejtěžších památkových problémů. Funkční stavební zabezpečení je zde totiž nutno podřídit primárnímu hledisku, spočívajícímu v uchování památkových hodnot objektu. Ty pak spočívají nejen v čitelnosti torza, jako nenahraditelného zdroje informací, ale i v neopakovatelném kouzlu rozpadající se zříceniny. Z kulturních aktivit je možné vzpomenout např. noční prohlídku hradu, Den otevřených dveří s ukázkou dobových řemesel, tradiční silvestrovské setkání na hradě, výstavky, vydání knihy o hradu Lukov, prezentace sdružení a jeho činnosti na webových stránkách c. Pro Zlínský kraj z toho výše uvedeného v předešlých letech vyplývala a do budoucna vyplývá především odborná koordinace těchto aktivit, konzultační a metodická činnost a v rámci možností i finanční podpora těchto akcí, což se každoročně realizuje. 86

87 d. Tato několikaletá spolupráce již přináší své hmatatelné výsledky, které jsou vnímatelné především v postupné obnově a konzervaci těchto památek. V apelu sdružení na obnovu památky je zdůrazňován především kulturní význam stavebních památek minulosti i jejich estetická hodnota coby součást výrazu prostředí, v němž jsou ukotveny. Je třeba však vytvořit základnu pro péči o tyto objekty i v budoucnu. 2) Památkovou péči v žádném případě nelze omezit jen na výkon státní správy nebo na pouhopouhé rozhodování podle památkového zákona. Existence odborných organizací, orgánů památkové péče a zákona je jedním z nezbytných prostředků, ale památková péče jako taková musí být založena daleko šířeji. Týká se zejména osvěty a toho, že nelze rezignovat na úlohu vlastníků a že právě občanská sdružení, ale i profesní sdružení a aktivity jsou nesmírně potřebné. Toto pojetí památkové péče, respektive pojetí v tomto opravdovém významu, opravdové šíři, je třeba propagovat, prosazovat a podporovat.je třeba vysoce vyzvednout i práci řady mikroregionů zejména v oblasti péče o drobnou sakrální architekturu, ale i o některé památky lidového stavitelství. Příkladem může být například mikroregion Morkovsko, který v minulých letech zpracoval registraci historických památek ve svém územním obvodu a následně provedl opravu památek, zejména pak drobné sakrální architektury. Mikroregion Buchlov např. zrevitalizoval památkově chráněný areál památky lidového stavitelství obydlí hrnčíře čp. 118 a keramických dílen v Tupesích znovuobnovení keramické výroby a zřízení Muzea tupeské keramiky. 3) Při vzbuzování zájmu veřejnosti (zejména pak mládeže) je třeba umět využít nových, neotřelých forem. Umět dovedně spojit minulost se současností. Nalézt a umět sdělit poselství, které nám tvůrci a budovatelé památky z minulosti poslali. Na to občané slyší nevystačíme s tím formálním je třeba zachraňovat kaple, kostely, hrady atd. Každá památka, která stojí za to, je zajímavá především svým poselstvím. K tomu musíme znát jejich historii a umět nalézt onu skrytou výzvu. 4) Zajištění aktivace a co nejširšího uplatnění okresních konzervátorů a místních zpravodajů památkové péče a jejich propojení s občanskými iniciativami vyvíjejícími svoji činnost v oblasti ochrany a uchování hmotného kulturního dědictví. Právě tyto výše uvedené funkce, které jsou založeny na bázi dobrovolnosti a zápalu jednotlivců pro památkovou péči, plní nezastupitelnou funkci v terénu, kam by se profesionální památkář těžko díky velkému rozsahu svých povinností dostal. Zlínský kraj již několikrát inicioval oživení této problematiky v tomto smyslu, že požádal o spolupráci obce III. stupně aby spolu s nimi usiloval o znovuvytvoření sítě konzervátorů a jejich zpravodajů. V jednáních bude průběžně pokračováno. 5) V souladu se Závěrečným dokumentem Mezinárodní konference o kulturních politikách pro rozvoj. Stockholm, přijatý dne , vést pravidelný dialog s tuzemskými nevládními neziskovými subjekty. 87

88 Nové chápání významu památky v životě současné společnosti by mělo vést i k novému pojetí památkové péče. Památková péče 21. století musí být vnímána jako rozsáhlá spolupráce, na níž se podílí jak orgány státní správy a samosprávy, odborné instituce, tak i obce, občanská sdružení a jednotlivci včetně vlastníků nebo správců památek. Jedině takto široce koncipovaná a založená aktivita památkové péče může být vskutku účinná nejenom z hlediska zachování památek, ale i z hlediska jejich pozitivního a efektivního působení v současném životě. 88

89 VIII. Finanční podpora vlastníků památek Problémy památkové péče nelze zúžit pouze na nedostatek finančních prostředků. Veřejný sektor, a to na všech úrovních, by měl i nadále hrát významnou roli jako veřejný investor, ale zároveň je nutná změna v celkovém chápání vztahu ekonomika a kulturní dědictví v tom smyslu, že výdaje na památkovou péči nejsou jen zatěžující položkou veřejných rozpočtů, ale že se jedná o investici podmiňující další rozvoj naší společnosti, včetně hospodářského růstu. Financování památkové péče je třeba chápat jako financování ekonomického potenciálu, který má všechny předpoklady být dále zhodnocován. Péči o kulturní památku nelze z právních důvodů zajišťovat jinak než prostřednictvím vlastníka památky, což je ostatně v Evropě standardní postup. Vlastník je ze zákona povinen ve společenském zájmu o památku pečovat a při jejím udržování dodržovat zvláštní režim, což se v praxi často projevuje jako náročný úkol spojený se zvýšenými finančními náklady. 89

90 Dotační program MKČR Program záchrany architektonického dědictví ČR Uložené povinnosti resp. omezení vlastníka jsou pak částečně vyváženy některými ustanoveními památkového zákona, podle nichž je poskytována náhrada. Finanční podpora vlastníků je nejúčinnějším nástrojem pro zvýšení přijatelnosti nezbytného omezování individuálních zájmů. Tato náhrada spočívá zejména v tom, že odborné organizace státní památkové péče poskytují v případě obnovy kulturní památky bezplatnou odbornou pomoc, podklady a informace z průzkumů, výzkumů a dokumentace kulturní památky. Vlastníku kulturní památky může obec nebo kraj na jeho žádost poskytnout ze svých rozpočtových prostředků, jde-li o zvlášť odůvodněný případ, příspěvek na zvýšené náklady spojené se zachováním nebo obnovou kulturní památky za účelem jejího účinnějšího společenského uplatnění. Příspěvek může poskytnout i tehdy, nemůže-li vlastník kulturní památky uhradit z vlastních prostředků náklady spojené se zachováním nebo obnovou kulturní památky. V případě mimořádného společenského zájmu na zachování kulturní památky může na obnovu kulturní památky poskytnout ze státního rozpočtu příspěvek Ministerstvo kultury buď přímo, nebo prostřednictvím krajského úřadu, nebo prostřednictvím obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Žádost o příspěvek musí být odůvodněna a musí splňovat určité předpoklady. Neodůvodněným žádostem anebo neopodstatněným nárokům nemusí být vyhověno. 90

91 Vlastník kulturní památky tedy nemůže žádat náhradu bez zajištění konkrétních potřeb předem a bez prokázání objemu nákladů, jimiž obnova kulturní památky překročila náklady spojené s obvyklou údržbou a obvyklými opravami věci. Může se však odvolat na čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a využít její generální úpravy, zjistí li v případě vzniku definovatelných a konkrétních zvýšených nákladů neochotu státu přispět na takovou obnovu, jež je v souladu s veřejným zájmem na uchování kulturní památky. Dotační program MKČR Havarijní program Krajské samosprávy obecně mají potřebné pochopení a vůli řešit problematiku záchrany památek. Kraje jsou dnes významnou součástí systému veřejné správy v České republice a náleží jim rovněž podstatná úloha v oblasti péče o kulturní dědictví. Rovněž Zlínský kraj se ve všech svých strategických, koncepčních a plánovacích dokumentech vypořádává s otázkou nakládání s kulturním dědictvím. Skýtá to záruku, že nakládání s památkovým fondem bude vždy výsledkem nejširších úvah o využití a funkci území v potřebných 91

92 časových perspektivách. Kraj je optimálním celkem pro postižení všech vazeb a souvislostí mezi vším, co ovlivňuje budoucí osud památek. Zlínský kraj se již na svém počátku přihlásil ke svému movitému a nemovitému kulturnímu dědictví a začal o ně pečovat. Téma nakládání s kulturním dědictvím se stalo vážným tématem krajské politiky. Zároveň kraj zareagoval na nedostatek finančních prostředků určených ve státním rozpočtu na péči o kulturní památky a nastartoval vlastní dotační program. Tento program vznikl hned z několika důvodů. Patří k nim zejména: 1. Pomoc vlastníkům památek při obnově kulturních památek 2. Zlepšení vzhledu měst, obcí, kulturní krajiny území 3. Posilování turistické atraktivity území 4. Generování sekundárních efektů obnovy růst zaměstnanosti, růst kulturní nabídky 5. Využití multiplikačního efektu realizace synergie různých finančních zdrojů 6. Prohlubování spolupráce mezi subjekty vcházejícími do systému nakládání s památkovým fondem jako předpokladu nalézání nových příležitostí Úspěšná dotační politika je přímo závislá na míře a efektivitě spolupráce mezi vlastníkem památky, poskytovatelem dotace, obcí, orgánem státní správy a odbornou organizací památkové péče. Dotační řízení tím, že v sobě nese prvek výběrovosti a soutěže, nutí vlastníky památek plánovitěji přistupovat k akcím obnovy. Kraj jako poskytovatel dotací velmi dbá na prezentaci výsledků akcí obnovy s využitím krajských finančních prostředků, a tím dává příklad a inspiraci pro přípravu dalších akcí obnovy, dalších projektů. Krajský dotační program je při stále klesajících objemech státních dotačních programů nepostradatelným nástrojem péče o kulturní dědictví. Bohužel, zatím nedošlo k zásadnímu dořešení celkového systému financování péče o památky z veřejných rozpočtů, resp. k vymezení jasnějších vazeb mezi financováním ze státních, krajských a obecních rozpočtů, o systemizaci těchto finančních zdrojů s evropskými ani nemluvě. Kraj je subjektem, který zásadně ovlivňuje využití finančních prostředků EU pro obnovu kulturního dědictví a sám je nositelem mnoha projektů zaměřených na obnovu a propagaci kulturních památek. Jeho význam bude v tomto směru nadále vzrůstat. 92

93 Zlínský kraj, jak bylo již řečeno, přistoupil jako jeden z prvních krajů k zavedení dotačního programu v oblasti obnovy památek Fond kultury Zlínského kraje na obnovu památek. Tento program byl vytvořen na základě několika analytických materiálů, které postihovaly způsob financování památek ve Zlínském kraji a dále na základě vyhodnocení praktických zkušeností s dotační politikou státu a obcí. Orgány Zlínského kraje na přelomu let postupně projednaly a schválily základní dokumenty pro fungování tohoto dotačního programu, čímž byly vytvořeny potřebné nástroje pro nastartování dotační politiky. Fond kultury Zlínského kraje v sobě zahrnuje kromě podpory kulturních aktivit tedy v sobě zahrnuje i obnovu a restaurování kulturních památek a památek místního významu. V průběhu let bylo vynaloženo z tohoto fondu na obnovu památek bezmála 50 mil. Kč na více než 650 akcí. Přes skutečnost, že tyto finanční prostředky mají neustále stoupající tendenci (v letošním roce je ale prakticky stejná výše prostředků jako v loňském roce), jejich výše je, s ohledem na celkový stav památkového fondu, stále nedostačující. Samozřejmě kontinuálně jsou vkládány nemalé finanční prostředky do obnovy celé řady památek ve vlastnictví kraje. V letech bylo celkově vynaloženo z rozpočtu Zlínského kraje na památkovou obnovu cca 750 akcí na 200 mil. Kč. Rozhodně to nejsou malé částky, ovšem vzhledem k množství a stavebně technickému stavu památek v regionu, musíme hledat další možnosti získávání prostředků, zejména pak z evropských fondů. Např. v roce 2007 dosáhly dotace na obnovu památek z Fondu kultury, z 93

94 Programového fondu, z příspěvků Zlínského kraje kulturním zařízením zřizovaným Zlínským krajem a z dotačních titulů MKČR cca 40 mil. Kč. Dotační program MKČR Podpora obnovy kulturních památek prostřednictvím obcí s rozšířenou působností Oproti loňskému roku došlo v letošním roce k výraznému ponížení některých dotačních titulů MKČR. Např. u Programu záchrany architektonického dědictví došlo ke snížení o částky 12mil. 350tis. Kč na 5,5 mil. Kč, u Havarijního program MKČR zůstala částka na 3,3 mil.kč. Posílením pro památkový fond Zlínského kraje se stal v roce 2008 dotační titul MKČR. Jedná se o Program podpory kulturních památek prostřednictvím obecních úřadů obcí s rozšířenou působností (na obnovu kulturních památek mimo plošně chráněná území) jehož celková výše činila v loňském roce cca 9 mil. Kč. Z výše uvedeného vyplývá následující: V rámci rozpočtu Zlínského kraje, dle možností, zajistit finanční podporu vlastníků kulturních památek (obcí, právnických a fyzických osob) formou 94

95 fakultativní přímé pomoci (účelové finanční prostředky a dotace) z veřejných rozpočtů, a to zejména v míře zvýšených nákladů spojených se zachováním a obnovou kulturní památky, resp. ve výši náhrady za případné nucené omezení vlastnických práv z důvodu celospolečenského zájmu na zachování kulturní památky. Jedná se o nadstandardní kompenzaci veřejného zájmu dle vlastních preferencí kraje. Samozřejmou by měla být vzájemná kombinovatelnost všech příspěvků a určitá kompatibilita jejich pravidel (vlastní zdroje, příspěvek kraje, obce a státu). V odůvodněných případech by mohlo být přispěno i na památky místního významu, které nejsou prohlášeny a zapsány v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky. Zlínský kraj již osmým rokem přispívá ze svého rozpočtu na obnovu kulturních památek a památek místního významu, včetně případů předprojektové a projektové přípravy a zabezpečovacích zařízení vybraných objektů s cenným kulturním mobiliářem. 95

96 Dotační Program MKČR Program restaurování movitých kulturních památek Dotační program MKČR Program péče o vesnické památkové rezervace a zóny a krajinné památkové zóny 96