Encyklopedie indické mytologie

Transkript

1

2

3 JAN FILIPSK Encyklopedie indické mytologie POSTAVY INDICK CH BÁJÍ A LETOPISÒ NAKLADATELSTVÍ LIBRI PRAHA 1998

4 PhDr. Jan Filipsk, CSc.,1998 Illustrations PhDr. Jan Filipsk, CSc.,1998 ISBN

5 Obsah Pfiedmluva Slovník Seznam literatury Rejstfiík

6 Pfiedmluva Odkazy a upomínky na barvit a fantastick svût m tû, bájí a legend nás v Indii provázejí prakticky na kaïdém kroku. Mytologická jména a pfiíbûhy zaplàují stránky literárních dûl, památek staroindického písemnictví i lidové slovesnosti, náboïenská písma i filozofické traktáty, nacházíme je v hudbû i v tvarném umûní, v tradiãní právní vûdû, státovûdû i sociologii. Setkáváme se s nimi ale i v bûïném kaïdodenním Ïivotû, ve jménech osob, míst i historick ch památek, v názvech firem i bûïn ch v robkû. Hinduistiãtí bozi a bohynû, stra liví démoni, svatí muïové a kajícníci na nás shlíïejí z barvotiskov ch obrázkû, kalendáfiû a filmov ch plakátû, ze stûn chrámov ch vûïí a svatyní, zdobí prûãelí budov, pohlednice a svatební oznámení, pfiívûsky na klíãe, odznaky, ozdobné i uïitkové pfiedmûty, átky, ubrousky a dekorativní textilie, oïivují taneãní a dramatická pfiedstavení, sk tají nevyãerpateln zdroj inspirace malífiû, fiezbáfiû a kameníkû, kovotepcû i kovolijcû, filmov ch a televizních tvûrcû, básníkû i prozaikû i lidov ch vypravûãû. Náv tûvník jiïní (stejnû jako jihov chodní, hinduistickou kulturou v raznû ovlivnûné) Asie si moïná ani neuvûdomuje, Ïe kdyï cestuje leteckou spoleãností Garuda, vzná í se na perutích mytického orla, jízdního prostfiedku boha Vi nua, v taxíku znaãky Máruti ( syn vûtru ) se ocitá pod ochranou opiãího vládce Hanumána, zázraãného letce a skokana, patrona potuln ch zápasníkû a akrobatû, jenï proslul jako spojenec Vi nuova vtûlení Rámy v boji s démony, Ïe kdyï koufií Gané ovo bídí (svitek tabáku) ãi do svého auta pouïije Gané ovo mazadlo, kvalitu zakoupeného v robku osvûdãuje slonohlav bûh moudrosti, a kdyï smaïí na oleji znaãky Vanaspati ( pán lesa ), zárukou pravosti je mu jméno vládce rostlin Sómy a zároveà ve dfievû skrytého boha ohnû Agniho. Dokonce i ten nejobyãejnûj í úkon v edního dne slibuje náv tûvu pestrého a mnohotvárného svûta bohû, svûtcû a démonû, kter vám chce pfiiblíïit na e kníïka. Dávní mudrcové vûfiili, Ïe jméno pfiedurãuje budoucí osudy jednotlivce, jeho zjev, postavu, povahové rysy a zaloïení, záliby i povolání. Proto hinduisté dodnes jeho volbû pfiipisují znaãnou dûleïitost, neboè vûfií, Ïe tím formují jeho osobnost. Mohou tfieba dítû pro zaãátek pojmenovat Anámika ( beze jména ), a zajistit mu tak budoucnost, jakou si samo vytvofií, bez pfiedem dan ch omezení, mohou se rozhodnout pro libozvuãnû znûjící jméno bez zvlá tního v znamu, anebo 7

7 P EDMLUVA zvolit nûkteré z ãetn ch jmen mytologick ch postav ãi legendárních hrdinû, ztûlesàujících tradiãní ctnosti, jeï svého nositele nejvíce proslaví. Díky této tradici se i pouhé nahlédnutí do indického telefonního seznamu mûïe promûnit v rychlokurs hinduistické mytologie. K nejãastûj ím patfií jména, jeï tvofií pfiízviska hlavních boïstev hinduistického panteonu; to je prakticky nevyãerpateln zdroj inspirace, uváïíme-li, Ïe jen bûh iva má 1008 epitet, mezi nûï patfií napfiíklad Ardhanárí vara ( pán, jenï je napûl Ïenou, tj. iva jako ztûlesnûní muïské a Ïenské tvûrãí podstaty), âandra ékhara ( jenï má v ãelence Mûsíc ), Kailásanátha ( pán Kailásu, tj. hinduistického Olympu), Mahádéva ( velk bûh, jedna z ivov ch osmi podob), NatarádÏa ( pán tance, tj. iva jako boïsk taneãník, jenï sv m tancem niãí aznovuvytváfií vesmír), Nílakantha ( modrokrk, pfiipomínka na smrtící jed, jejï iva pohltil, aby zachránil svût, a kter mu zbarvil hrdlo do modra), Sundara ãi Sundaré vara ( nádhern pán ) a mnoho dal- ích. Své pozemské jmenovce mají i ivovi synové, bûh se sloní hlavou Gané a ãi Ganapati ( pán zástupû ), pán nebo odstraàovatel pfiekáïek (odtud i jména VighnadÏit, Vighnapati, Vighnavinájaka ãi prostû odstraàovatel, Vinájaka) a patron vûdûní i ve kerého podnikání, anebo bûh války Skanda ( útoãník, pfiípadnû v trysk ), zvan téï Subrahmanja ( pfiezboïn, drah bráhmanûm ), Kárttikéja ( odchovanec Plejád ) ãi Kumára ( mládenec ). ProtoÏe Skanda jezdí na pávu, najdeme tfieba mezi Tamily v jiïní Indii ãi na rí Lance pfiíznaãné osobní jméno Majilváhanan ( jehoï vozidlem je páv ). Zkrátka nepfiijdou ani vyznavaãky ivova Ïenského protûj ku, bohynû Durgy ( nepfiístupná ), Kálí ( ãerná ) ãi Párvatí ( horská ), pro nûï se rovnûï nabízí irok v bûr epitet Bhavání ( choè Jsoucího, tj. ivy), âandí ( lítá ), DÏajantí ( vítûzná ), Kámák í ( Ïádostiv ch oãí ), Mínák í ( rybooká ), Uma ( záfie ) anebo Sinhaváhiní ( jezdící na lvu, podle typického jízdního zvífiete). RovnûÏ mytologie boha Vi nua a jeho deseti vtûlení, zázraãn ch podob, v nichï sestoupil na zem, aby zde potíral zlo, poskytuje jeho vûrn m vyznavaãûm nepfiebernou zásobárnu jmen, z nichï mohou pro své potomky zvolit to nejslavnûj í. Z bûïn ch Vi nuov ch epitet se jako vlastní jména osob nejãastûji vyskytuje Ananta ajana ( jenï spí na Anantovi, tj. tisícihlavém kosmickém hadu é ovi), DÏagannátha ( pán svûta ), Hari ( plav ), Padmanábha ( lotosopupeãn, pfiipomínka toho, Ïe z Vi nuova pupku vyrûstá stvol lotosu) ãi Vénkaté vara ( pán hory Vénkata, tj. Tirupati). Nezfiídka nacházíme i jména spojená, oslavující více boïsk ch inkarnací zároveà, jimiï jsou tfieba Harikr na, spojující Vi nua s jeho osm m vtûlením, hrav m a nezbedn m past fisk m bohem Kr nou, jenï se v Bhagavadgítû dává poznat jako nejvy í pán v ehomíra, nebo Rámakr na (v novoindické v slovnosti Rámakri na), které navíc pfiipomíná sedmé Vi nuovo vtûlení, spra- 8

8 P EDMLUVA vedlivého prince Rámu, ústfiední postavu eposu Rámájana. Do stejné skupiny patfií i jméno S. Rádhákri nana, proslulého filozofa a prezidenta Indické republiky ( ), obsahující pfiipomínku nerozluãné milenecké dvojice, boha Kr ny a jeho milované Rádhy, past fiské dívky, jejíï láska symbolizuje prahnutí lidské du e po splynutí s boïskou podstatou. Dívky z vi nuistick ch rodin zase mají k dispozici ãetná pfiízviska Vi nuovy manïelky, bohynû tûstí, zdaru a blahobytu Lak mí, aè uï je to âaàãala ( neklidná ), Híra ( démantová ), Indira ( mocná ), Kamala ( rûïová, tj. lotosová ), Lóla ( mûàavá ), ãi rí ( záfiivá ), anebo jména jejích pozemsk ch vtûlení, jako je Rádha ( zdar ), Síta ( brázda ) ãi Tulasí (posvátná bazalka, ocimum sanctum). V bûr mytologick ch pojmenování se ov em neomezuje pouze na postavy bohû a bohyà. Indické Ïeny se nezfiídka honosí jmény svûdn ch nebesk ch krasavic, jejichï pûvaby dokázaly svést nejednoho svatého kajícníka z cesty odfiíkání: patfiila k nim tfieba horská víla Ménaka ( z mysli zrozená ), manïelka boha Himálaje, jejímï jménem (psaném Maneka) se honosí tfieba snacha Indiry Gándhíové a b valá ministrynû Ïivotního prostfiedí Indické republiky, první a nejpûvabnûj í mezi nymfami Rambha ( líbezná ), jeï se vynofiila na svût jako jeden ze zázraãn ch pokladû pfii stloukání mléãného oceánu, luzná Tilóttama ( nejlep í mezi zrnky sezamu ), jiï stvofiil nebesk fiemeslník Vi vakarman z ãásteãek nejkrásnûj ích vûcí na svûtû, stejnû jako svûdná Urva í ( rozloïitá ), jejíï lásku ke smrtelníkovi zvûãnil básník Kálidása ve svém dramatu Vikramórva íja ( O Vikramovi a Urva í ). Oblíben m dívãím jménem je i akuntala ( vychovávaná ptáky ) podle dcery víly Ménaky, hrdinky dal ího Kálidásova dramatu, AbhidÏÀána- akuntala ( Poznávací znamení akuntalino ), jeï je povaïována za pramáti rodu BharatovcÛ, kter dal jméno celé Indii (Bhárat). MuÏi zase ãasto nosí jména legendárních váleãníkû, jeï proslavily eposy Mahábhárata ãi Rámájana, anebo svat ch mudrcû, zfiecû a kajícníkû, ktefií se mnohdy silou pokání pozvedli nad samotné bohy. ArdÏuna ( stfiíbrn ), Bhíma ( dûsiv ), Judhi thira ( vytrval v boji ), Nakula ( promyka ) a Sahadéva ( provázen bohy ) pfiipomínají pûtici princû PánduovcÛ, hlavních hrdinû osudového stfietnutí mezi dvûma spfiíznûn mi vûtvemi bharatovského rodu, jeï je popisováno v Mahábháratû, Durjódhana ( s nímï je nesnadné bojovat ) ve el do obecného povûdomí jako vûdce kuruovsk ch princû, jejich nepfiátel, Angiras ( ohniv anebo ten, jenï zná tresè souãástí ), proslul jako obûtník bohû, Bhrgu ( spalovaã ) jako zakladatel rodu, jenï lidem pfiinesl nebesk oheà, DÏamadagni ( stravující oheà ) jako ztûlesnûní váleãnick ch ctností a Ka japa ( Ïelva ) jako bájn demiurg a praotec bohû, lidí i démonû. RovnûÏ fiada místních názvû na indickém subkontinentû vznikla z potfieby dodat mytick m dûjûm a pfiíbûhûm pevné geografické za- 9

9 P EDMLUVA kotvení, zdûraznit v jimeãnost urãité posvátné lokality, jiï si nûkteré z boïstev vyvolilo za svûj pozemsk pfiíbytek, anebo dodat tradiãnímu pojmenování mytologizující vysvûtlení. JiÏ samotn název Indie, Bhárat, se odvozuje od legendárního vládce a jednoho z velk ch patriarchû hinduistické mytologie Bharaty, jehoï vnuk Kuru dal jméno nejenom KuruovcÛm, jedné z hlavních znepfiátelen ch stran vystupujících v Mahábháratû, ale i bitevnímu poli, dûji ti rozhodující bratrovraïedné bitvy, jeï dodnes nese jméno Kuruovo pole, Kuruk étra. Hory, kopce a pohofií se v hinduismu (ale i v buddhismu a dïinismu) tû í náboïné úctû jako sídla bohû, pfiíhodná místa k rozjímání i dûji tû nesãetn ch legend. V erém dávnovûku pr mûly hory kfiídla, usazovaly se, kde se jim zlíbilo, a naru ovaly tak zemskou rovnováhu. BÛh Indra jim proto kfiídla usekl a rozmístil je tak, aby svûtu zabezpeãily stabilitu. Od té doby se pro horu pouïívá oznaãení aãala ( nehybná ). Mezi proslavené horské velikány patfií himálajské vrcholy Annapúrna ( plná potravy, tj. Párvatí jako blahovolná dárkynû hojnosti), Kédárnáth ( pán luhû, tj. iva), ãi posvátn Kailás v tibetském Himálaji, kde podle tradice dlí iva se svou chotí ve vûãném objetí, dïinistûm je svatá hora Ábú v pohofií Árávalí, zvaná téï Arbuda ( nádor, jméno hadího démona, jehoï zahubil bûh Indra), stejnû jako pahorek Párasnáth v Biháru, pfiipomínající místo skonu Pár vanáthy, pfiedposledního z fiady 24 tírthankarû, legendárních zakladatelû dïinismu, jihu subkontinentu vévodí Tirumalai ( svatá hora ) ãi Tirupati ( svat pán ), zvaná téï Vénkatáãala ( hora Vénkaty, tj. Vi nua) anebo é áãala ( hora é ova, tj. mytického hada, na jehoï závitech Vi nu spoãívá na hladinû pfiedvûk ch vod). Podobnû jako jsou hory povaïovány za údy matky Zemû, lesy za její vlasy a lidská sídla za její smysly, fieky a vodní toky pfiedstavují její Ïíly, prameny Ïivota a plodnosti. AÏ na nûkolik v jimek (Brahmaputra, Gógra, Indus, SatladÏ a Són) jsou vesmûs Ïenského rodu a tû í se posvátné úctû jako bohynû. Nejposvátnûj í fiekou svûta je pro hinduisty Ganga, jejíï svrchovanû oãistná voda smyje nejenom ve ker svûtsk rmut a kal, ale i kaïdou poskvrnu. KaÏd, kdo Ganze svûfií své tûlesné ostatky, má zaji tûno místo v ráji, kam se podle tradice pfienesl dokonce i neãist pes, kdyï vrána pfii pfieletu posvátného veletoku do ganïsk ch vod náhodnû upustila jeho kost. Dal í z posvátn ch fiek, Jamuna, dcera sluneãního boha Súrji a sestra vládce podsvûtí Jamy, se Ganze svatostí nevyrovná, protoïe se pr fiádnû neprovdala, a proto z ní nûktefií pravovûrní hinduisté odmítají pít. Gódávarí ( poskytující dobytek ) b vá oznaãována jako Ganga Dak inu a pití její vody pr pomáhá pfii zaïívacích potíïích a léãí malomocenství. eka dostala jméno podle toho, Ïe svûtec Gautama jednou nedopatfiením zabil krávu a kdyï ji pokropil vodou z Gódávarí, dobytãe opût zázraãnû oïilo. Podle nûkter ch pramenû o postavení nejposvátnûj í fieky soupe- 10

10 P EDMLUVA fií s Gangou jihoindická Narmada; kdo se pr dobrovolnû utopí v jejích vodách anebo u jejího pramene drïí pûst aï k smrti, dosáhne vysvobození. Zatímco koupel v Jamunû oãistí aï po sedmi dnech avganze v okamïiku, kdy se do ní nûkdo ponofií, na Narmadu staãí jen pohledût, aby se ãlovûk zbavil v ech vin. V ãet skuteãn ch, fyzicky existujících fiek uzavírá legendární Sarasvatí ( plynoucí, vodnatá ), jeï pûvodnû pramenila v Himálaji, propadla se do podzemí a u Iláhábádu se stéká s Gangou a Jamunou. Je oslavována jako dárkynû plodnosti, Ïíru a bohatství a v pozdûj í mytologii vystupuje jako bohynû hudby, poezie, v mluvnosti, uãenosti a vûdûní, manïelka boha Brahmy ãi Vi nua. Indická mytologie tvofií pestr, rûznorod a mnohovrstevnat celek. Její poãátky jsou skryty v eru dávnovûku, z nûhoï se archeologové a historikové pracnû snaïí vydûlit zfietelnûj í obrysy. O náboïensk ch pfiedstavách prehistorické civilizace údolí Indu z 3. tisíciletí pfi. Kr., kterou je podle jednoho z hlavních nalezi È naz vána kulturou harappskou, vypovídají pouze nálezy uïitkov ch pfiedmûtû, drobn ch plastik a peãetidel s nápisy v neznámém jazyce i písmu, jeï se pfies soustfiedûné úsilí lu titelû dosud nepodafiilo uspokojivû de ifrovat. Podle objevu vût ího poãtu kamenn ch, hlinûn ch ãi fajánsov ch váleãkû, jeï vykazují urãitou podobnost se znakem muïského pohlaví (lingam), v hinduismu spojovan m s kultem boha ivy, nûktefií badatelé usuzují, Ïe pûvod tohoto kultu lze hledat jiï v harappském období, a na dûkaz této hypotézy rovnûï uvádûjí vyobrazení tzv. Proto- ivy nalezené na nûkolika peãetích. Zobrazuje muïskou postavu s nohama skrãen ma pod tûlem, jeï má na hlavû ãelenku zakonãenou mohutn mi rohy, po stranách jejího obliãeje se r sují jakési v rûstky, vzdálenû pfiipomínající dal í tváfie znázornûné z profilu, obklopují ji divoká zvífiata a v jejím klínû se r suje útvar, kter mûïe stejnû tak pfiedstavovat ozdobné zakonãení opasku jako ztopofien úd. Tyto skuteãnosti vedou k lákavé, av ak nedoloïené domnûnce, Ïe by se mohlo jednat o ivu v jeho podobû pána tvorstva Pa upatiho anebo o ithyfalického boha plodnosti Lakulí i, pfiípadnû podle podobnosti rohatého boïstva s fyziognomií vodního buvola Ïe Harappané oslavovali plodorodnou pfiírodní sílu skrytou v hovûzím dobytku a Ïe ústfiední postavu jejich kultu tvofiilo buvolí boïstvo Proto-Mahi a. Nejstar í mytologické pfiedstavy, doloïené ve védách, sbírkách chvalozpûvû, zafiíkadel a modliteb (asi 1200 pfi. Kr.), se utváfiely je tû v indoevropském období, pfiípadnû v dobách pfied rozpadem indoíránské pospolitosti. Od IndoevropanÛ pfievzali véd tí Indové samu pfiedstavu boha (déva) jakoïto záfiivé, nadpozemské bytosti obdafiené antropomorfními rysy, lidsk mi city a slabostmi, stejnû jako postavy nebeského otce (Djaus ãi Djau pitá, obdoba fieckého Dia a fiímského Jupitera), bohynû ranních ãervánkû (U as, fiecká Eós, fiímská Aurora) 11

11 P EDMLUVA nebo boha boufií (PardÏanja, protûj ek litevského Perkúnase nebo slovanského Peruna); se star mi Íránci sdíleli kult ohnû, uctívání pfiedkû, v robu a obfiadné pití opojného sómového nápoje (sóma, staroíránsky haoma), jakoï i fiadu spoleãn ch postav panteonu (Mitra- Mithra, Indra-Andra, Vrtrahan-Verethragna, Jama-Jima, Vivasvant-Vívahvant aj.). Bezprostfiedním pokraãovatelem védského náboïenství a z nûj vyrûstajícího obûtního kultu, jenï kladl dûraz na dokonalou znalost posvátn ch textû, jejich bezchybn pfiednes a pfiesné provádûní rituálních úkonû, se stala náboïensko-sociální soustava hinduismu, kter se utváfiel zhruba od poloviny 1. tisíciletí pfi. Kr. a dodnes je vyznáním více neï ãtyfi pûtin obyvatel Indie. Hinduistická mytologie, jejíï nejstar- í podobu uchovávají a zachycují velké staroindické eposy, Mahábhárata a Rámájana, také pfiímo navazuje na védské tradice, av ak tvofií zcela svébytn systém s vlastní hierarchií bohû i morálních hodnot. Z tradiãních hinduistick ch pfiedstav vycházejí i m ty a legendy dvou velk ch heterodoxních soustav, jeï vznikly na indické pûdû, buddhismu a dïinismu. PfiestoÏe si pûvodní Buddhovo uãení sv m zdr- Ïenliv m postojem k existenci boha a nesmrtelné du e vyslouïilo oznaãení ateistické náboïenství, ani ono nevyluãovalo existenci nadpfiirozen ch bytostí, jeï si své boïské postavení vyslouïily nahromadûním zásluh z pfiedchozích ÏivotÛ; buddhismus mahájány, kter se roz ífiil v Nepálu, Tibetu a zemích v chodní Asie, v ãet mytologick ch postav rozhojnil o nov panteon pokojn ch i hnûviv ch boïstev, slitovn ch bódhisattvû, zprostfiedkovatelû na cestû k vysvobození, nebesk ch buddhû a uãitelû-guruû. Stejnû tak i nauka, kterou zaloïil mlad í BuddhÛv souãasník Vardhamána Mahávíra ( pfi. Kr.), zvan DÏina ( vítûz ) a která po nûm nese jméno dïinismus, obohatila staré námûty, pfiíbûhy a pfiedstavy vlastním, specifick m pfiínosem, jemuï vdûãíme zvlá tû za hagiografie svûtcû a Ïivotní osudy velk ch muïû ( alákápuru a), svûtsk ch a duchovních osobností tírthankarû (zakladatelû nauky, tzv. budovatelû brodu pfies oceán znovuzrozování), svûtovládn ch panovníkû (ãakravartinû) a slavn ch hrdinû, ktefií pfii kaïdém vzestupném i sestupném pohybu kola ãasu ovládají svût. Encyklopedie indické mytologie, kterou v této podobû poprvé pfiedkládáme ãesk m ãtenáfiûm, pfiedstavuje základní referenãní pfiíruãku, umoïàující pohotovû najít potfiebné údaje o nejdûleïitûj ích postavách indick ch bájí a letopisû. (Pod tímto názvem Postavy indick ch bájí a letopisû vycházela v letech v ãasopisu Nov Orient na pokraãování abecednû fiazená hesla, jeï poslouïila jako v chodisko pfii zpracování shromáïdûného materiálu do revidované a roz ífiené kniïní podoby.) Od tradiãních prací encyklopedického charakteru se li í hlavnû tím, Ïe je vûdomû koncipována jako slovník ke ãtení, kter 12

12 P EDMLUVA se neomezuje na holá fakta, ale kter jednotlivé biogramy boïsk ch, poloboïsk ch, démonsk ch i lidsk ch hrdinû, znám ch ze staroindického písemnictví, památek v novoindick ch jazycích i z lidové slovesnosti, zpracovává jako esejisticky pojaté medailony, jeï ãerpají z rûzn ch pramenû, aniï by se pokou ely sladit ãasto protikladné verze tradovan ch pfiíbûhû. Jednotlivá hesla vedle základních atributû a osobních charakteristik kaïdé z postav pfiipomínají jejich památné ãiny, pohádková dobrodruïství a jímavé osudy, zaznamenávají milostné pfiíbûhy, hrdinské zkazky i historické legendy, jeï se utváfiely na indické pûdû v prûbûhu uplynul ch tfií tisíciletí a jejichï smyslem bylo posluchaãe a ãtenáfie nejenom pobavit a zaujmout, ale pfiedev ím povznést, inspirovat, poskytnout pfiíklady hodné následování, pouãit o smyslu lidské existence a fiádu vesmíru. Jan Filipsk 13

13 UdrÏovatel svûta Vi nu v rybím vtûlení (matsja) zachránil lidstvo pfied potopou

14 ADITI Slovník ADITI (dosl. bezmezná ), ve védské mytologii personifikovaná pfiedstava nadoblaãn ch v in, nekoneãného vesmírného prostoru. B vá téï povaïována za ztûlesnûní ve kerenstva je to obloha i vzdu n prostor, matka, otec i syn, jsou to v ichni bozi i pût skupin lidí, v echno, co dosud vzniklo i co se kdy narodí (Rgvéd I, 89, 10). Véd tí pûvci ji vz vají jako mocnou paní kosmického fiádu (rta), která chrání a udrïuje v e Ïivé, podepírá nebeskou klenbu a vyïivuje vezdej í svût. V fiadû hymnû Aditi vystupuje jako matka ÁditjÛ, zboï tûn ch pfiírodních sil a nebesk ch tûles, a je proto oslavována rovnûï jako dárkynû nehasnoucího svûtla. Její uctívaãi se na ni obracejí s Ïádostí o ochranu a slitování, svûfiují její pfiízni své potomstvo i svá stáda dobytka. Védská Aditi vykazuje dvû základní charakteristiky: první z nich je matefiství, druhou pfiedstavuje schopnost vysvobozovat z pout viny a fyzického strádání. Nûkdy je spojována s pfiedstavou neomezené hojnosti, jejímï symbolem byla pro védského Árju kráva, jindy se ztotoïàuje s bezhraniãnou zemí ãi oblohou anebo platí za ztûlesnûní vûãnosti. V pozdûj í hinduistické mytologii Aditi vystupuje jako man- Ïelka mudrce Ka japy, jenï s ní zplodil boha Vi nua v jeho trpasliãím vtûlení (Vámana) i krále bohû Indru. Ve svém dal ím Ïivotû se pr Aditi pfievtûlila jako Dévakí, matka dal í z Vi nuov ch podob, past fiského boha Kr ny. ÁDITJOVÉ (Aditjovci), oznaãení skupiny pûti aï osmi, pozdûji dvanácti védsk ch boïstev, jeï sídlí v nebesk ch sférách a svûj pûvod odvozují od spoleãné matky Aditi. Zatímco Aditi je hlavnû ztûlesnûním kosmické energie, Áditjové pfiedstavují personifikované pfiírodní jevy, pfiípadnû kosmické síly, jeï se za tûmito jevy skr vají. Hromadnû jsou spojováni s pfiedstavou svûtla, zvlá tû sluneãního, a jména fiady z nich jsou vlastnû jen epiteta Slunce, které je ãasto samo oznaãováno jako Áditja. Za hlavního mezi Áditji je povaïován Varuna, na nûmï závisí fiádn pfiirozen chod v ech vûcí vesmírn fiád (rta). Dále se k potomkûm Aditi poãítají Varunovi nerozluãní druzi Mitra ( pfiítel ) a Arjaman ( spoleãník ), dárci bohatství a tûstí Bhaga ( u tûdfiovatel ) a An a ( rozdûlovatel ), boïsk léãitel a ochránce manïelství Dhátr ( uspofiadatel ), ztûlesnûní vtipu a obratnosti Dak a ( ikula ) a sluneãní bûh Savitr ( podnûcovatel ) ãi Vivasván ( záfiící ). PÛvod- 15

15 AGASTJA nû byli Áditjové pravdûpodobnû personifikacemi Slunce, Mûsíce a pûti planet, v mlad ím období byli ztotoïnûni s dvanácti mûsíci solárního roku a vûdãí postavení mezi nimi zaujal Vi nu. Ve védách jsou Áditjové spoleãnû slaveni jako ochranná boïstva v ehomíra co je vzdálené, je jim na dosah, na nich spoãívá v e, co je stálé i co je v pohybu. Rozpoznávají dobro i zlo v lidsk ch srdcích, nenávidí klam a trestají hfiích: provinilce uvrhují v okovy, nad sv mi vyznavaãi rozprostírají ochranná kfiídla jako ptáci nad ptáãaty. Odvracejí nemoc a ne tûstí a lidem spravedliv m sk tají svûtlo, dlouh vûk, hojné potomstvo a naplnûní smyslu Ïivota. AGASTJA, védsk zfiec a v pozdûj í mytologii jeden ze sedmi velk ch mudrcû, proslaven jako znalec kouzel a magie. Podle dávné legendy se zrodil ze dïbánu, do nûhoï spadlo sémû, které vypustili Mitra a Varuna pfii pohledu na sliãnou nebeskou nymfu Urva í. V hinduistickém bájesloví Agastja vystupuje jako patron a uãitel jiïních krajû Indie, kde je jeho jméno chováno ve velké váïnosti. KdyÏ se jednou v ichni velcí mudrcové shromáïdili v Himálaji, zaãala se zemû pod tíhou jejich uãenosti propadat. Proto poïádali Agastju, kter moudrostí v echny pfievy oval, aby se vypravil na jih a uvedl tak svût do pûvodní rovnováhy. Mudrc jejich Ïádosti vyhovûl a jako první pfiinesl DrávidÛm vûdûní a literaturu. Cestou mûl za úkol zkrotit p chu Vindhijsk ch hor, které v té dobû jiï pfierostly Himálaj a hrozily, Ïe pfiehradí dráhu samotnému Slunci. Agastja pfiikázal, aby se pfied ním zpupné pohofií sklonilo a setrvalo tak, dokud se ze své jiïní pouti nenavrátí zpût. K tomu v ak jiï nikdy nedo lo a cesta ze severu na jih zûstala otevfiená. KdyÏ splnil své uãitelské poslání mezi Tamily, uch lil se Agastja jako poustevník na nepfiístupn vrchol hory Podijil, kde pr psal uãená pojednání o lékafiství, astrologii a ãarodûjnictví. Jednou v lese spatfiil své pfiedky, jak visí za koneãky prstû u nohou na okraji hluboké propasti, a dovûdûl se od nich, Ïe je zachrání, jedinû kdyï zplodí syna. Stvofiil si proto podle sv ch pfiedstav manïelku a pouïil pfiitom v eho, co je v pfiírodû nejkrásnûj í: mûla oãi lanû a ladnost pantera, byla tíhlá jako palma, vonná jako ãampakov kvût a hebká jako pefiíãka na krku labutû. Mladá Ïena byla marnivá a Ïádala man- Ïela, aby ji obdafiil perky, jaké mají jen bozi. Agastja se tedy vydal do svûta, aby získal potfiebné peníze. Nakonec dorazil do paláce démonského krále Ilvaly, kter byl zapfiisáhl m nepfiítelem bráhmanû. Kdykoli k nûmu nûkter zavítal, promûnil se IlvalÛv mlad í bratr Vátápi v kozla a hostitel z nûj náv tûvû pfiipravil chutné skopové. Poté Vátápiho zavolal jménem, ten se prodral z útrob hostû ven a kaïdého tak krutû zahubil. Agastja v ak pokrm strávil dfiív, neï pfiekvapen démon staãil bratra vyvolat, takïe jedinou odpovûdí na jeho slova byl mohutn p ouk. Pokofien Ilvala hosta obdafiil nejrûznûj ími poklady 16

16 AGNI a kajícník tak mohl uspokojit touhu své Ïeny po svûtském bohatství. Agastja b vá zpodobován jako vousat stafiík malé postavy s vypoukl m bfiichem, odûn do tygfií kûïe. V levé ruce ãasto svírá rûïenec, pravou má zpravidla vztyãenou v kazatelském gestu (vjákhjánamudrá) dlaní dopfiedu, palec a ukazováãek spojeny, zatímco ostatní prsty smûfiují vzhûru. Jeho sídlem je Canopus, nejjasnûj í hvûzda na jiïní obloze, jejíï odraz na hladinû pr dokáïe vyãistit i tu nejhûfie zakalenou fieku ãi vodní plochu. AGNI, bûh ohnû, staré indoíránské boïstvo, vedle Indry nejv raznûj- í postava védského panteonu. Podle dávného m tu se zrodil z lûna nebesk ch vod a na svût jej lidem pfiinesl posel boha Vivasvána (Slunce), bûh vûtru Mátari van. Jako syn legendárního mudrce Ka japy a boïské Aditi b vá Agni nûkdy fiazen mezi Áditje, jindy je povaïován za syna nebe a zemû a v pozdûj ích textech vystupuje i jako syn krále du í zemfiel ch pfiedkû, Angirase. Je ztûlesnûním ohnû ve tfiech jeho podobách Slunce, blesku a obûtní hranice. S rostoucím v znamem védského obûtního rituálu vystupuje do popfiedí zvlá tû poslední aspekt; Agni se stává poslem bohû, ústy a jazykem, jímï poïívají obûtní krmi, nebesk m veleknûzem a zároveà i cestou, spojující pozemsk a nadpozemsk svût. Tlumoãí bohûm chvalozpûvy pfiedná ené na jejich poãest, doprovází je pfii náv tûvách mezi lidmi a umoïàuje nebe - ÈanÛm plnû vychutnat vonné úlitby. Zpodobován b vá jako rud muï o tfiech nohách a se sedmi païemi, zpravidla se dvûma (nûkdy aï sedmi) obliãeji, pfiípadnû se dvûma kozími hlavami. Má sedmero jazykû, vlasy jako ohnivé plameny a z úst mu vyãnívají ãtyfii ocelové tesáky. V rukou svírá obvykle nádobu na vodu, rákosové pero a kalamáfi, smyãku, plamenné kopí, velkou a malou lïíci na obûtiny, palcát, hromoklín (vadïra) a trojzubec. Jeho prûvodcem a jízdním zvífietem je beran, jindy putuje v koãáfie taïeném rud mi koàmi, z nichï kaïd má sedm jazykû, a se sv m spfieïením za sebou zanechává tmavou stopu. âasto b vá pfiirovnáván k mocnému b kovi, rychlému ofii ãi nebeskému orlovi. ProtoÏe jej lidé dennû znovu roznûcují, je odvûk a mlad zároveà. Skr vá se ve vodách jako nebesk oheà, s de tûm sestupuje na zem a usazuje se v rostlinách, z jejichï dfieva pak tfiením znovu povstává. Tehdy se o nûm hovofií jako o dítûti, které pfii svém zrodu pohlcuje vlastní rodiãe. Îivoãi n m teplem projevuje Agni svoji pfiítomnost v tûle zvífiat i ãlovûka; pfiedstavuje onu Ïivotní jiskru, jeï doutná v nitru kaïdého stvofiení. Agni je dûvûrn m spoleãníkem ãlovûka, stál m hostem a pánem lidsk ch pfiíbytkû. Jemu lidé vdûãí za usedl zpûsob Ïivota i za ochranu sv ch obydlí pfied zl mi silami a nepfiáteli. Bystr m zrakem stfieïí zdárn prûbûh obûti, sv m svûtlem zapla uje mocnosti temnot, ohniv m jícnem pohlcuje démony a proklává jejich srdce plamenn mi 17

17 AGNI BÛh ohnû Agni o tûpy. Sám v ak nab vá stra livé ìábelské podoby jako Kravjád ( po- Ïíraã masa ) na Ïárovi ti mrtvol, kde stravuje tûlesnou schránku ãlovûka, aby jeho du i v koufii pohfiební hranice odvedl do nebeského svûta spravedliv ch. Své uctívaãe obdafiuje Agni v emoïn m dobrodiním: dohlíïí na nû tisíci sv ch oãí, chrání je stovkou Ïelezn ch stûn, bezpeãnû je vyvede z kaïdé pohromy. Jejich nepfiátele spálí jako suché kfioví, ty, kdo propadli zlu, porazí jako bleskem zasaïen strom. Vládne rovnûï v em nebesk m, pozemsk m i podmofisk m pokladûm, sk tá zemi Ïivotadárnou vláhu, zbavuje ãlovûka v ech vin a odvrací od nûj hnûv pána kosmického pofiádku Varuny. Véd tí pûvci vz vají Agniho hlavnû jako dárce rodinného blaha, ãetného potomstva a hmotného prospûchu. âasto v jejich oãích nab vá pfiímo kosmick ch rozmûrû: vymûfiil vzdu ná prostranství, ozdobil nebe hvûzdami, sv mi plameny a koufiem podepírá nebeskou klenbu, oddûluje navzájem svût bohû a lidí a kaïdé ráno pobízí Slunce k pravidelné pouti po obloze. V pozdûj í mytologii v raznûji vystupují Agniho antropomorfní rysy a jeho postavu opfiádají nejrûznûj í barvité legendy. 18

18 AMBIKA AHALJA, v hinduistické mytologii princezna z púruovské dynastie, provdaná za legendárního mudrce Gautamu. Oãarován její krásou, zatouïil po ní král bohû Indra. Vzal proto na sebe podobu jejího manïela a nic netu ící Ïenu svedl. Gautama se v ak neãekanû vrátil, milence pfiistihl v objetí a v hnûvu na nû uvalil stra livou kletbu: man- Ïelku promûnil v kámen a jejího svûdce pfiipravil o muïnou sílu. Teprve za nûjak ãas, po poradû s Agnim, nalezli bohové zpûsob, jak IndrÛv neduh odstranit, a rovnûï Ahalja se mohla navrátit zpût do Ïivota poté, co se kamene náhodnû dotkl Ráma, vtûlení boha Vi nua. AIJANÁR, staré drávidské boïstvo, které bylo pfievzato do hinduistického panteonu. Jeho kult je roz ífien hlavnû v Kérale a Tamilnádu. Vystupuje jako ochránce cest a je Ïádán o pfiispûní proti hladu a nákazám. Zrodil se podle povûsti ze spojení bohû ivy a Vi nua, kdyï Vi nu pfiijal podobu svûdné nymfy Móhiní, aby lstí pfiipravil nepfiátele bohû (asury) o kalich s nápojem nesmrtelnosti. Jeho jízdním zvífietem je ãern kûà, fiidãeji bíl slon, a k jeho symbolûm patfií korouhev s kohoutem, biã, meã a tít, luk a íp, sekyra a poutnická hûl. Znám je i pod jmény Aijappan, Hariharaputra a ásta. AIRÁVATA, mytick bíl slon se ãtyfimi kly, jeden ze stráïcû svûtov ch stran a vládce v ech slonû, jehoï si zvolil za své vozidlo (váhana) bûh Indra. Podle pozdního m tu Airávata zpûsobil, Ïe bohové poãali stloukat mléãn oceán. KdyÏ jednou nav tívil IndrÛv nebesk dvûr popudliv kajícník Durvásas, vûnoval králi bohû vzácn kvûtinov vûnec a Indra jej povûsil Airávatovi kolem klû. Vãely pfiilákané vûní kvûtû v ak slona rozdráïdily natolik, Ïe vûnec strhl a odhodil. Durvásas to povaïoval za osobní uráïku a cel IndrÛv ráj spolu se v emi nebe Èany proklel: pfiivolal na nû stáfií se v emi neduhy. Jejich nûkdej í mladost a svûïest mohl obnovit jedinû dou ek nektaru, získaného stloukáním oceánu mléka, na jehoï hladinû na závitech kosmického hada é i prodlévá bûh Vi nu. Airávata jako pûvodce kletby se rovnûï ukryl v mléãn ch hlubinách a vynofiil se, teprve kdyï spoleãn m úsilím bohû a démonû oceán vydal nápoj nesmrtelnosti spolu s dal ími zázraãn mi dary. Indra na hfibetû svého slona sesílá na zemi vláhu, kterou Airávata ãerpá v podsvûtí, a oba spoleãnû chrání v chodní prostory vesmíru. AMBIKA ( matiãka ), staré pfiírodní boïstvo, pûvodnû spojené s kultem plodnosti, v pozdûj í hinduistické mytologii ztotoïàované s Ïenskou sloïkou tvofiivé energie ( akti) boha ivy. Podle povûsti v postavû Ambiky soustfiedili bohové ve kerou svoji moc, aby pfiemohli stra livého buvolího démona Mahi ásuru, jenï uchvátil vládu nad jejich svûtem. Nebe Èané z ãástí sebe sam ch vytvofiili Ïenu, která 19

19 ANANGA ztûlesàovala nejenom ve keré boïské vlastnosti, ale i nadpozemskou krásu, a v lítém boji démonského vládce, jenï k ní zahofiel vá ní, nakonec zahubila. Zpodobována b vá na lvu, s osmnácti païemi, a mezi její charakteristické atributy patfií tít a meã symbol zmaru, zrcadlo a postaviãka dítûte. Ambika b vá nûkdy povaïována téï za personifikaci podzimu, nejplodnûj ího roãního období, a jejímu rozmaru jsou pfiipisována horeãnatá onemocnûní a dal í podzimní neduhy. ANANGA ( beztûl ), pfiízvisko hinduistického boha lásky a milostné rozko e Kámy, jehoï iva spálil na prach pohledem svého tfietího oka za to, Ïe v nûm vzbudil tûlesnou Ïádost a vyru il ho tak pfii pokání. I v této podobû v ak Káma nadále pfietrvává jako pfiedstava vûãného mládí v mysli v ech Ïiv ch bytostí. Podle jiné legendy se nakonec iva nad ne Èastn m bohem lásky slitoval a umoïnil mu získat novou tûlesnou schránku v podobû Kr nova syna Pradjumny. ANANTA ( nekoneãn ), mytick had zvan téï é a, na jehoï tûle spoãívá v mezidobí mezi zánikem svûta a jeho nov m stvofiením bûh Vi nu jako ztûlesnûní neprojevené vesmírné energie. Ananta má tisíc hlav, je modré ãi purpurové barvy a jeho mohutné závity symbolizující vûãnost obepínají celou zemi. Vystupuje jako nejvy í vládce pátály poslední ze sedmi podsvûtních sfér i jako pán nágû, hadích démonû, ktefií ztûlesàují Ïivotodárnou vláhu a plodorodnou moc pfiírody. Kdykoli Ananta zívne, zpûsobí zemûtfiesení, a santálov prach rozvífien jeho dechem obãas zakryje celou oblohu. V hinduistické ikonografii jsou jeho hlavními atributy pluh a tlouk na drcení obilí. ANASÚJA (dosl. prostá zá ti ), legendární postava kajícnice, která si krutou askezí vydobyla nadpfiirozenou moc. V mytologii velk ch indick ch eposû vystupuje jako manïelka poustevníka Atriho a jako matka popudlivého mudrce Durvásase. Je oslavována jako pfiedobraz ctnostné a vûrné Ïeny, která je bezv hradnû oddána manïelovi. KdyÏ se Atrimu jednou zachtûlo pûvabû proslavené kurtizány, Anasúja nejenom nic nenamítala, ale dokonce svého chromého a nemohoucího chotû odnesla na schûzku na zádech. Cestou Atri urazil jiného svatého muïe a byl proklet, Ïe na úsvitu pfií tího dne zemfie. Anasúja v ak zakázala Slunci vyjít a svût se ocitl v temnotách, dokud bohové nepfiimûli uraïeného svûtce, aby svou kletbu odvolal. Jindy Anasúju nav tívili v její poustce bohové iva, Vi nu a Brahma, ktefií na sebe vzali podobu potuln ch kajícníkû. ProtoÏe chtûli vyzkou et její ctnost, vyslovili pfiání, aby jim pfiedloïila jídlo nahá. JelikoÏ zákon pohostinnosti Ïádal, aby byla sv m hostûm ve v em po vûli, promûnila vynalézavá Ïena boïskou trojici v nemluvàata, nakojila je a dala souhlas k je- 20

20 ANUMATI jich propu tûní teprve poté, co se jejich manïelky podrobily podobné poniïující zkou ce cudnosti. ANGIRAS, védsk zfiec spojovan s kultem ohnû, jemuï je pfiipisováno autorství fiady hymnû Rgvédu. B vá pokládán za prvního obûtníka a zakladatele obûtního rituálu a v království pfiedkû zastává úfiad vrchního veleknûze. V pozdûj í mytologii má Angiras, zrozen z mysli boïského Brahmy, pfiisouzenu úlohu uãitele transcendentních pravd. Se sv mi manïelkami, z nichï kaïdá symbolizuje urãitou du evní schopnost ãi ctnost, podle povûsti zplodil Havi mány pfiedky váleãnické kasty k atrijû, a je tedy zároveà povaïován za jednoho ze zakladatelû lidského rodu. Jako mudrc, kter osvítil svût sv m vûdûním, je Angiras spojován se svûtlem a svûteln mi jevy: sám b vá ztotoïàován s planetou Jupiterem, jeho dcery ztûlesàují jednotlivé mûsíãní fáze a do souvislosti se svítiv mi tûlesy na obloze jsou zpravidla uvádûni i jeho muï tí potomci Ángirasové. ÁNGIRASOVÉ, skupina védsk ch knûïí, ktefií pûvodnû provádûli hlavnû zápalné obûti a postupnû se stali vykladaãi posvátn ch zákonû, tradiãních ritû a magick ch prûpovûdí. Jejich úkolem bylo pfiedev ím chránit pomocí magie neru en prûbûh obûti pfied nepfiízniv mi vlivy. Jsou povaïováni za potomky Angirase ãi boha ohnû Agniho, kter b vá zpravidla sám vz ván jako AngirasÛv syn. V mlad í védské mytologii vystupují Ángirasové jako ztûlesnûní nebesk ch tûles a jevû ãi jako poloboïské bytosti, zaji Èující spojení mezi svûtem lidí a bohû; v tomto posledním pfiípadû by mohli pfiedstavovat personifikace plamenû obûtního ohnû, vystupujících v úloze poslû, ktefií pfiená ejí lidské obûtiny do nebesk ch sfér. Je jim pfiisuzována Ïivotní síla, jakou lze získat jen dobr mi skutky a obûèmi, a vládnou nad léãiv mi bylinami, jeï rostou na pláních i horsk ch úboãích. AN A (dosl. podíl), ve védské mytologii jeden ze synû boïské Aditi. Pfiedstavuje bohatou váleãnou kofiist, tûstí v dob vání hmotného prospûchu. RovnûÏ ztûlesàuje onu ãást obûtin, jeï náleïí bohûm a panovníkovi. Pfiízviskem An a (ve v znamu zbytek ) je nûkdy oznaãován téï sluneãní bûh Súrja jako pfiipomínka toho, Ïe nebesk fiemeslník Vi vakarman na své brusce zmen il sluneãní kotouã o osminu, aby Súrjova manïelka SaÀdÏÀa dokázala sná et jeho jas. ANUMATI ( pfiízeà ), védská bohynû ztûlesàující tûdrost a blahovûli nebes, dárkynû prozíravosti, bohatství, plodnosti a dlouhého vûku. V pozdûj í mytologii vystupuje jako personifikace 15. lunárního dne, pfiedcházejícího úplàku, kdy bohové i du e zemfiel ch pfiedkû pfiijímají úlitby smrtelníkû s mimofiádnou pfiízní. Jejím pfiiãinûním se v lû- 21