Metodický list č. 3 Důsledky měnových krizí, možnosti prevence

Transkript

1 Vysoká škola finanční a správní, o. p. s. Akademický rok 2004/05, zimní semestr Magisterské studium, kombinovaná forma, obor Finance a finanční služby Předmět: Měnové a finanční krize Přednášející: Doc. Ing. Mojmír Helísek, CSc. Metodický list č. 3 Důsledky měnových krizí, možnosti prevence Cíl: analýza mikro- a makroekonomických dopadů měnových krizí. Možnost předcházení krizí Dílčí témata: 1. Dopady do bankovní a podnikové sféry 2. Makroekonomické dopady 3. Důsledky pro centrální autority 4. Rozpad globálního systému 5. Předcházení měnovým krizím 6. Shrnutí: anatomie krize 1. Dopady do bankovní a podnikové sféry Úpadky bank Příčiny: - znehodnocení měnového kurzu vede k růstu nákladů na úhradu devizových závazků (předchozí stabilní kurz přitom často oslabuje pojištění proti kurzovým rizikům), - předchozí úvěrová expanze, podmíněná přílivem zahraničního kapitálu, vede k vysokému podílu špatných úvěrů (nekvalitní projekty, úvěry na bublinová aktiva), k nedobytným pohledávkám, - pokles aktiv v portfoliích bank v důsledku splasknutí spekulační bubliny, - rostoucí stahování vkladů, nedostatek aktiv vede k nesplácení bankovních závazků. Důsledky: - šíření úpadků bank do úpadků dalších podniků, - vyvolávání pesimistických očekávání (v důsledku toho klesají celkové domácí výdaje, je odrazován zahraniční kapitál), - náklady veřejných financí. Nedostatek úvěrových zdrojů Příčiny: - výběr vkladů střadateli, - odliv kapitálu do zahraničí, - vysoké úrokové sazby centrální banky. Důsledky: - vázne financování podniků Úpadky podniků Příčiny:

2 - váznoucí poptávka jako důsledek restriktivní měnové politiky (jednak vlivem růstu úrokových sazeb, jednak omezením úvěrových zdrojů), restriktivní fiskální politiky, pesimistických očekávání a efektu bohatství (pokles výdajů domácností), - omezení poskytování úvěrů bankami (včetně krátkodobých provozních úvěrů, včetně exportních úvěrů), - úpadky bank se šíří do podnikové sféry, - zdražení dovážených vstupů, - růst úrokových nákladů (při pohyblivé úrokové sazbě), - růst nákladů na úhradu devizových závazků (stejně jako u bank). Důsledky: růst nezaměstnanosti, navazující dopady do reálné ekonomiky. 2. Makroekonomické dopady Dopady do reálné ekonomiky: - ztráta HDP: často dochází k hospodářské recesi, - růst nezaměstnanosti, pokles životní úrovně (navazující sociální a politické dopady), - pokles fyzického investování podniků z důvodu nedostatku úvěrových zdrojů. Tím se dlouhodobě zpomaluje ekonomický růst. Dopady do inflace: obousměrné tlaky - nákladovým šokem růst inflace (stagflace), - restriktivními politikami pokles inflace. Dopady do platební bilance: - zlepšení běžného účtu pod vlivem: - znehodnocení kurzu, - poklesu importu (v důsledku poklesu HDP), - zhoršení finančního účtu, zejména ostatního kapitálu. 3. Důsledky pro centrální autority Dopady na centrální banku Snaha o udržení fixního měnového kurzu vede k odlivu měnových rezerv s následnými dopady do domácí peněžní zásoby (měnová restrikce, růst úrokových sazeb). Pozdější doplnění měnových rezerv nákupem deviz probíhá při znehodnoceném kurzu domácí měny. To se přenáší do domácí peněžní zásoby. Náklady na obranu kurzu domácí měny: vznikají úrokové náklady, pokud jsou kurzové intervence a také následné doplnění měnových rezerv financovány úvěrem, Dopady do veřejných financí Náklady v podobě subvencí bankovnímu sektoru. Pokrizová fiskální politika vyžaduje restriktivní charakter: - je nutné omezení jiných výdajů, - navazující sociální a politické dopady.

3 Kritika požadavků MMF na fiskální restrikci (J. Stiglitz). Alternativa: rostoucí veřejné zadlužení má obecně ekonomické dopady (nahrazování kapitálu vládním dluhem, destimulace od ekonomické aktivity při následném růstu daní). 4. Rozpad globálního kapitalistického systému G. Soros: Kríza globálneho kapitalizmu (Bratislava, Kalligram 1999, originál 1998) Globální systém se vyznačuje volným mezinárodním pohybem kapitálu. Obecné důsledky: V celé Asii, včetně Japonska, narůstá anti-americká, anti-mmf, anti-zahraniční nálada. (s. 140) Potenciální nebezpečí: - nacionalistické islámské vlády, - politická hnutí s cílem vyvlastnění nadnárodních korporací. Rozpad systému: problém na periférii (tj. změna toků kapitálu z rozvojových do rozvinutých zemí M. H.) se stal tak intenzivním, že jednotlivé země se rozhodly odejít z globálního kapitalistického systému, nebo jednoduše odstoupit stranou. (s. 172) (kontrola odlivu kapitálu, moratoria na splácení dluhů) 5. Předcházení měnovým krizím Opatření běžná : - oslabení závislosti na přílivu kapitálu - restriktivní politikou snížit deficit běžného účtu (snížení dopadů náhlého odlivu), - snížení úrokových sazeb nižší inflací (oslabení přílivu kapitálu, oslabení nadhodnocování reálného kurzu), - rozšíření fluktuačního pásma měnového kurzu (zvýšení spekulačního rizika), - ozdravení bankovní soustavy - obezřetné úvěrování, omezit vládní garance aj. (zvýšení spolehlivosti pro finanční investory), - zvyšování oficiálních měnových rezerv (odrazení od spekulace na devalvaci). Reakce vlád postižených zemí protiopatření nepřicházejí včas. Reakce MMF na hrozící krizi je ovlivněna: - problémem nedostatku informací, - varování se nezveřejňují, - role MMF je prevence, následná finanční pomoc. Alternativní opatření (systémová): - dolarizace ekonomiky: nahrazení domácí měny US dolarem (nelze spekulovat na změnu měnového kurzu), - zavedení currency board: emise domácí měny je závislá na měnových rezervách při fixním měnovém kurzu. Spekulační útok vede k poklesu rezerv a domácí peněžní

4 zásoby, růstu úrokové sazby, což ochraňuje kurz (a navíc zlepšuje běžný účet). Dochází však k recesi, centrální banka navíc nemůže fungovat jako věřitel poslední instance, - zavedení regionálních měnových unií: - zabrání přetékání krizí obchodním kanálem, - pool měnových rezerv zvýší schopnost obrany proti spekulativním útokům, - oslabí se politické vlivy na měnovou politiku. 6. Shrnutí: anatomie krize Anatomie krize znamená zkratkovité vyjádření jejích příčin, průběhu a důsledků. V následujícím výkladu jde o zobecněnou anatomii měnových krizí, jednotlivé skutečné krize se odlišují řadou specifických okolností. Měnové krizi předchází určitý vývoj dané ekonomiky. Objevují se problémy, které vyvolávají obavy finančních investorů (zahraničních i domácích) ze znehodnocení kurzu dané měny a tím z poklesu výnosnosti jejich finančních aktiv v postižené měně. V tomto vývoji jsou pozorovány některé znepokojující obecně rizikové okolnosti, jako např. nadměrně expanzivní měnová a fiskální politika, deficit běžného účtu platební bilance, problémy bankovní soustavy a jiné. Zvýšené obavy pak vyvolává vývoj určitých fundamentálních (základních) ekonomických veličin, které podle zkušeností často nastupují před měnovou krizí. Jde např. o nadhodnocený reálný měnový kurz, pokles měnových rezerv centrální banky, deficit obchodní bilance, vysoká inflace a jiné. Existují však také názory, že v některých případech ekonomika nevykazuje výrazně nepříznivý vývoj (říká se, že je fundamentálně zdravá ) a k odlivu finančních aktiv dojde na základě pouhých obav z možné devalvace např. v souvislosti s krizí probíhající v jiné ekonomice podobného typu (tzv. sebenaplňující se očekávání devalvace). Určitý bezprostřední impuls (politické otřesy, ekonomické informace apod.) odstartuje odliv kapitálu, někdy postupně, jindy naráz. Tím vzniká tlak na devalvaci kurzu, kterému se obvykle centrální banky určitou dobu snaží čelit, a to kurzovými intervencemi a zvýšením úrokových sazeb (zmírnit odliv kapitálu do zahraničí). Tlak je však masivní, což vyplývá ze stádového chování investorů. Měnové rezervy se rychle vyčerpají (i když jsou někdy posíleny úvěry ze zahraničí). Krize se obvykle projeví ve vývoji měnového kurzu: někdy je nejprve pouze rozšířeno fluktuační pásmo, jindy je rovnou provedena devalvace. Daná měna často opustí režim fixního kurzu a přejde do režimu řízeného nebo volného floatingu. Někdy je však měnová krize odražena zmíněnými intervencemi (na úkor měnových rezerv centrálních bank) a zvýšením úrokových sazeb. Postižená ekonomika se snaží zabránit dalšímu znehodnocování kurzu. K tomu slouží nově získané úvěry, zejména z oficiálních zdrojů (MMF, Světová banka, rozvojové banky, vlády aj.) k uspokojení požadavků věřitelů. Dále nastupují opatření vlastní hospodářské politiky (což je obvykle podmínkou zmíněných úvěrů), jako je zejména restriktivní měnová politika, která má zvýšit úrokové sazby a udržet kapitál v zemi. Dalším opatřením je restriktivní fiskální politika, která má spolu s měnovou restrikcí utlumit agregátní poptávku a tím i inflaci a deficit běžného účtu. Kromě toho má finanční investory pozitivně ovlivnit

5 samotné snížení rozpočtového deficitu. Mezi nápravná opatření může patřit také privatizace a deregulace podnikání s cílem zvýšení konkurenceschopnosti domácích výrobců v zahraničí. Všechna tato opatření by měla obnovit důvěru zahraničních investorů a tudíž i příliv kapitálu do země. Výjimečně jsou používána i další kontrolní opatření (kontrola odlivu kapitálu nebo dokonce moratorium splácení dluhů, kontrola zahraničního obchodu). Měnová krize má řadu dopadů. Mezi mikroekonomické dopady patří úpadky v podnikové sféře (jednak přímo, jednak prostřednictvím bankovní krize) a problémy bankovního sektoru. Mezi makroekonomické dopady patří růst nezaměstnanosti, pokles HDP a životní úrovně, dále dopady do vývoje inflace a platební bilance. Měnová krize dále ovlivňuje vývoj veřejných financí a také postavení centrální banky. Všechny tyto dopady mají různou intenzitu a délku trvání. Literatura: FÁREK, J., FOLTÝN, J.: Finanční aspekty čtyř regionálních krizí 90. let. Politická ekonomie 3/2001. JONÁŠ, J.: Světová ekonomika na přelomu tisíciletí. Praha, Management Press, SOROS, G.: Kríza globálneho kapitalizmu. Otvorená spoločnosť v ohrození. Bratislava, Kalligram TABULKA 1 Vývoj reálného HDP (roční změny, %) Mexiko 4,2 3,6 2,0 4,4-6,2 5,2 6, Thajsko 9,0 9,2 5,9-1,4-10,5 4,4 4,6 Filipíny 4,4 4,7 5,8 5,2-0,6 3,4 4,0 Malajsie 9,2 9,8 10,0 7,3-7,4 6,1 8,3 Indonésie 7,5 8,2 7,8 4,7-13,1 0,8 4,8 J. Korea 8,3 8,9 6,8 5,0-6,7 10,9 9, Rusko -4,1-3,4 0,9-4,9 5,4 9,0 5,0 Brazílie 4,2 2,7 3,3 0,1 0,8 4,4 4, Argentina 8,1 3,9-3,4-0,8-4,4-10,9 Prameny: International Financial Statistics. Yearbook IMF, Washington D. C WIIW Research Reports. No February 2002: Pöschl, J. et al.: Transition Countries Face Up to Global Stagnation: Is it Catching? (údaje pro Rusko)

6 TABULKA 2 Měnové rezervy (bez zlata, koncem roku, mld. USD) Mexiko 17,7 18,9 25,1 6,3 16,8 19,4 28, Thajsko 29,3 36,0 37,7 26,2 28,8 34,1 32,0 Filipíny 6,0 6,4 10,0 7,3 9,2 13,2 13,1 Malajsie 25,4 23,8 27,0 20,8 25,6 30,6 29,5 Indonésie 12,1 13,7 18,3 16,6 22,7 26,4 28,5 J. Korea 25,6 32,7 34,0 20,4 52,0 74,0 96, Rusko 14,4 11,3 12,9 7,8 8,5 24,3 32,5 Brazílie 49,7 58,3 50,8 42,6 34,8 32,5 35, Argentina 22,3 24,8 26,3 25,1 14,6 10,5 14,2 Prameny: International Financial Statistics. Yearbook May IMF, Washington D. C., 2003, TABULKA 3 Míra inflace (CPI, roční průměr, %) Mexiko 22,7 15,5 9,8 7,0 35,0 34,4 20, Thajsko 5,0 5,8 5,8 5,6 8,1 0,3 1,5 Filipíny 8,4 8,0 9,0 5,9 9,7 6,7 4,4 Malajsie 3,7 3,5 3,5 2,7 5,3 2,7 1,5 Indonésie 8,5 9,4 8,0 6,7 57,6 20,3 4,5 J. Korea 6,2 4,4 5,0 4,4 7,5 0,8 2, Rusko 197,5 47,7 14,7 27,7 85,7 20,8 21,5 Brazílie 66,0 15,8 6,9 3,2 4,9 7,0 6, Argentina 0,5 0,9-1,2-0,9-1,1 25,9 13,4 Prameny: International Financial Statistics. Yearbook May IMF, Washington D. C., 2003, 2004.