tanu rabanan petr sláma

Transkript

1

2

3 T a n u R a b a n a n a n t o l o g i e r a b í n s ké l i t e r a t u r y P e t r S l á m a

4

5 tanu rabanan a n t o l o g i e r a b í n s ké l i t e r a t u r y petr sláma V y š e h r a d

6 Vyobrazení na přebalu: Iluminace z Kaufmannovy hagady (Maďarská akademie věd v Budapešti, MS A 422, fol. 45r), pořadu domácí velikonoční slavnosti (sederu) z Katalánska 14. stol. n. l. Detail zobrazuje druhý přípitek, doprovázený slovy Požehnán buď Hospodine, Bože náš, králi světa, jenž tvoříš plody vinné révy. Vyobrazení na vazbě: Úvodní strana Mikraot gdolot, komentovaného vydání židovské Bible, k Pentateuchu, Lvov 1909 Tato publikace je výsledkem badatelské činnosti v rámci výzkumného záměru MSM Hermeneutika křesťanské, zvláště protestantské tradice v kulturních dějinách Evropy a vychází s jeho finanční podporou. Lektorovali: Doc. Petr Chalupa, Th.D., CMTF UP v Olomouci Doc. PhDr. Bedřich Nosek, CSc., Ústav židovských studií při HTF UK v Praze Copyright Petr Sláma, Th.D., 2010 ISBN

7 Tuto knihu chci věnovat jejímu redaktorovi, panu Jaroslavu Vrbenskému. V roce 1952 byl na deset let uvězněn kvůli svým křesťanským postojům. Po návratu z vězení pracoval od konce šedesátých let v nakladatelství Vyšehrad. Během dvou desetiletí tzv. normalizace připravil k vydání desítky knih, které zázrakem unikly oku cenzury (redakčně přivedl na svět knihy Teilharda de Chardin, Corretty S. Kingové, Josého J. Lozana, Miloše Biče, Amedea Molnára, A. de Saint-Exupéryho, Milady Vilímkové, Pavla Preisse, Petra Pokorného a dalších). Po listopadu 1989 dbal o to, aby se česká veřejnost mohla seznámit s prvotřídní domácí i zahraniční filosofickou, teologickou a judaistickou tvorbou; ne nutně vždy tou nejnovější, zato vybíranou tak, aby v daných disciplínách pomohla navázat přetržený rozhovor (Dietrich Bonhoeffer, Jiří Němec, Otto Hermann Pesch, Jan Sokol, Rolf Rendtorff, Raymond E. Brown, Bonaventura Bouše, Simon P. de Vries, Rupert Berger, Hans Küng, Günter Stemberger, Peter Schäfer a mnozí další.) Také tuto knihu doprovázel zájmem a nezměrnou trpělivostí, bez nichž by jistě nevznikla. Za přečtení rukopisu a cenné připomínky k němu děkuji oběma lektorům i kolegovi Petru Tomáškovi. Případné chyby ovšem zůstávají mé. PS 7

8 Obsah 1 Úvod Číst rabínskou literaturu K volbě písma, funkci závorek a interpunkci Způsob přepisu hebrejštiny a aramejštiny Teologické východisko: písemná a ústní tóra Tóra v Bibli Tóra jako logos Tóra jako zákon Ústní tóra jako záruka výlučného vztahu Ústní tóra jako záruka aktuálnosti Písemná tóra jako zjevený artefakt Rabínská vykladačská pravidla Písemná a ústní tóra: od počátku souběžně Dějinný rámec rabínského hnutí Dějiny ve službách teologie Politický rámec rabínského židovství Od Peršanů k helénistickým královstvím Pod vládou cézarů Peršané neboli Babylon Tradiční periodizace rabínských dějin Období druhého chrámu Období tanajců Období amorajců Izraelští amorajci Babylonští amorajci Závěrečné období (savorajců a gaonů) Žánry a díla rabínské literatury Mišna a Tosefta Mišna

9 5.1.2 Tosefta Talmudy Talmud jeruzalémský neboli Jerušalmi Talmud babylonský neboli Bavli Midrašická tvorba Halachické midraše Agadické midraše Targumy Židovství očima okolního světa V antice V Novém zákoně Podle apoštolských otců V křesťanské Evropě Křesťanští hebraisté Okolní svět v pojetí rabínské literatury Dynamika vyvolení Sedm přikázání synům Noachovovým Rabínská literatura o křesťanech Další směry židovského myšlení Vykladači podvojné Tóry Dějepisectví Polemiky Filosofie Mystické tradice Chasidismus a ortodoxie Sionismus Wissenschaft des Judenthums a moderní studium judaistiky K této publikaci Proč právě tento výběr Targum Úvod Gn 4,1 8 v Bibli a v targumech Neofiti, Onkelos a Pseudojonatan

10 11 Mišna a Tosefta Mišna, traktát Brachot Mišna, traktát Brachot úvod Mišna, traktát Brachot text Exkurz: Provolání Slyš a jeho požehnání První ranní požehnání Jocer or Druhé ranní požehnání Ahava raba První večerní požehnání Druhé večerní požehnání Láska Provolání Slyš Ranní požehnání Emet ve-jaciv Večerní požehnání Emet ve-emuna Druhé večerní požehnání Haškivenu Modlitba Osmnácti [resp. devatenácti požehnání] neboli Amida Mišna, traktát Avot Mišna, traktát Avot úvod Mišna, traktát Avot text Mišna, traktát Jadajim Mišna, traktát Jadajim úvod Mišna, traktát Jadajim text Tosefta, traktát Brachot Tosefta, traktát Brachot úvod Tosefta, traktát Brachot text Midraše Mechilta de-rabi Jišmael Mechilta úvod Mechilta, paraša Be-šalach, traktát Amálek 1 (Ex 17,8nn) text Mechilta, paraša Jitro, traktát Ba-chodeš 5 (Ex 20,2nn) text Sifra Sifra úvod Sifra Va-jikra, Ptichta text Sifra Va-jikra, Be-har, paraša 1 text Sifra Va-jikra, Be-har, paraša 2, kapitola 1 text Be-rešit Raba (Genesis Raba) Be-rešit Raba úvod

11 Be-rešit Raba I (ke Gn 1,1) text Be-rešit Raba XXII (ke Gn 4) text Va-jikra Raba (Levitikus Raba) Va-jikra Raba, paraša Emor, kapitola XXVII úvod Va-jikra Raba, paraša Emor, kapitola XXVII text Tanchuma neboli Jelamdenu Tanchuma neboli Jelamdenu, paraša Ki tisa úvod Tanchuma, paraša Ki tisa, paragraf 33 text Tanchuma, paraša Ki tisa, paragraf 34 text Tanchuma, paraša Ki tisa, paragraf 35 text Tanchuma, paraša Ki tisa, paragraf 36 text Tanchuma, paraša Ki tisa, paragraf 37 text Talmud jeruzalémský (Jerušalmi) a traktát Avot de-rabi Natan Jerušalmi Jerušalmi, traktát Pesachim, VI,1 úvod Jerušalmi, traktát Pesachim, VI,1 text Avot de-rabi Natan ARN IV úvod ARN IV text Talmud babylonský (Bavli) Bavli, traktát Brachot Bavli, Brachot 28b úvod Bavli, Brachot 28b text Bavli, traktát Šabat Bavli, Šabat 29b 31b úvod Bavli, Šabat 29b 31b text Bavli, traktát Chagiga Bavli, Chagiga 14b 16a úvod Bavli, Chagiga 14b 16a text Bavli, traktát Bava Mecija Bavli, Bava Mecija 58b 59b úvod Bavli, Bava Mecija 58b 59b text Bavli, traktát Sanhedrin

12 Bavli, Sanhedrin 90a 99a úvod Bavli, Sanhedrin 90a 99a (Perek chelek) text Bavli, traktát Mnachot Bavli, Mnachot 29a 29b úvod Bavli, Mnachot 29a 29b text Glosář a rejstříky Glosář (rejstřík a slovník důležitých termínů rabínské literatury) Rejstřík rabínů Rejstřík biblických míst Rejstřík jmen Summary

13 1 Úvod Literatura: Charlotte Elisheva Fonrobert a Martin S. Jaffee, The Cambridge Companion to the Talmud and Rabbinic Literature, Cambridge: Cambridge University Press, 2007; Jacob Neusner, Invitation to the Talmud: Revised and Expanded Edition Including Hebrew Texts, New York: Global Publications, Binghamton, 2000; Shmuel Safrai, The Literature of the Sages I. a II., Philadelphia: Fortress Press, 1987; Solomon Schechter, Aspects of Rabbinic Theology: Major Concepts of the Talmud, New York: Macmillans, 1909 (reprint 1998); Günter Stemberger, Das klassische Judentum, C.H. Beck, 2009; Efraim Elimelech Urbach, The Sages: their concepts and beliefs, Cambridge: Harvard University Press, Česky: Abraham Cohen, Talmud pro každého: Historie, struktura a hlavní témata Talmudu, Praha: Sefer, 2006; Christoph Dohmen a Günter Stemberger, Hermeneutika židovské Bible a Starého zákona, Praha: Vyšehrad, 2007; Ja akov Newman a Gavri el Sivan, Judaismus od A do Z: Slovník pojmů a termínů, Praha: Sefer, 1992; Tomáš Pěkný, Historie Židů v Čechách a na Moravě, Praha: Sefer, 2001; Kurt Schubert, Židovské náboženství v proměnách věků: Zdroje teologie filosofie mystika, Praha: Vyšehrad, 1999; Efraim Karol Sidon, Nová pražská pesachová hagada: s poučným výkladem a v překladu rabi Efraima Karola Sidona a s učeným doslovem dr. Bedřicha Noska, Praha: Sefer, 1996; Pavel Sládek, Malá encyklopedie rabínského judaismu, Praha: Libri, 2008; Günter Stemberger, Talmud a midraš: Úvod do rabínské literatury, Praha: Vyšehrad, 2. rozšířené vydání Číst rabínskou literaturu Čtenář má před sebou výběr z textů židovské rabínské literatury formativního období (2. 7. století n. l.). Nadepsán je slovy Tanu rabanan, která v aramejštině znamenají naši mistři vyučovali, naši mistři mají tradici. 1 Jde o ustálenou frázi, kterou Tal- 1 Gramaticky správně by ovšem fráze zněla tno rabanan. Pod vlivem hebrejštiny se ale ustálila výslovnost tanu rabanan. Číst rabínskou literaturu 15

14 Mišna Bible mud babylonský používá tam, kde bude citovat starší, tanajskou tradici. Tato fráze ale současně dobře vystihuje, oč jde v rabínské literatuře. Jde o učení jednoho z proudů židovství pozdní antiky, proudu, který svou poslušnost Bohu vyjadřuje studiem. Jde ale současně o filosofickou, literární, historickou, přírodovědnou a jak uvidíme, především pozoruhodně teologickou tvorbu. Protagonisté rabínského hnutí hovoří o tradici našich učenců, jejich památka buď požehnána, hebrejsky chachamejnu zichronam li-vracha. Akronym těchto slov, ChZ L [chazal], je hrdé označení rabínského hnutí, používané v hebrejštině až podnes. Proud židovství, který se v rabínské literatuře dostává ke slovu, se ovšem teprve v průběhu druhé poloviny prvního tisíciletí prosadí jako proud v židovství většinový. Když dnes mluvíme o židovství, míváme většinou na mysli právě tento proud. To, že se postupně prosadil právě tento, zatímco ostatní proudy a skupiny židovství přelomu našeho letopočtu (např. esejci, farizeové či saduceové) zanikly, klesly k hranici nevýznamnosti, vplynuly do jiných velkých proudů jako je právě rabínské židovství nebo křesťanství, to je vývoj nesamozřejmý, ale při zpětném pohledu doložitelný. Prvním hmatatelným plodem tohoto hnutí je Mišna, dokument přibližně srovnatelný s křesťanským Novým zákonem, jak pokud jde o rozsah, tak pokud jde o význam. Mišna byla sepsána na přelomu 2. a 3. století n. l. a s překvapivou samozřejmostí se brzy stala programovým dokumentem hnutí. Během čtyř následujících staletí vzniká rozsáhlá knihovna textů, které rozvíjejí témata nastolená v Mišně. Je-li ovšem jedním ohniskem rabínského uvažování Mišna, pak jeho protějškem a současně druhým ohniskem je Bible. Mluvíme-li o Bibli, máme zde samozřejmě na mysli onu knihu, kterou sama rabínská literatura nazývá Čtení [hebr. Mikra] nebo Písmo [hebr. katuv] a ke které odkazuje jako ke zdroji nezpochybnitelné autority (ustálenými formulacemi, neboť / jak je psáno či neboť / jak je řečeno ). Křesťané tuto knihu ve svém dvojdílném kánonu nazývají Starý zákon Úvod

15 Exkurz: Jak nazývat Bibli? V posledních desetiletích se mezi evropskými a americkými křesťany, akademickými teology i zaujatými laiky, diskutuje o tom, jak tedy tuto knihu nazývat. Tyto diskuse jsou důsledkem zvýšené citlivosti vůči projevům antijudaismu, který přispěl k šoá. Za jeden z nenápadných projevů vyvlastňujícího vztahu k Židům někteří chápou samotné označení Starý zákon (ve smyslu zastaralý ) jako protiklad Nového zákona (ve smyslu nyní výlučně platný ). Objevilo se několik alternativních názvů. Označení Tenach (někdy též Tanak či TNK) je akronymem tří částí knihy v židovském dělení, Tóry, Proroků [nviim] a Spisů [ktuvim] ). Nábožensky neutrální, avšak ne docela přesné, je označení Hebrejská bible. Pomíjí totiž tu její část, která byla sepsána příbuznou aramejštinou. Přesnější je proto hovořit o židovské Bibli. Mezi ní a mezi Starým zákonem křesťanské Bible není pouze rozdíl jazyka. Od svého vzniku se křesťanská misie pohybuje v řeckém jazykovém prostředí. Zde se již několik staletí používá řecká verze Bible, tzv. Septuaginta, která se od židovské Bible liší nejen uspořádáním knih, nýbrž také jejich počtem a v případě některých knih i rozsahem. Pozoruhodným příspěvkem k této terminologické diskusi je také návrh katolického teologa Ericha Zengera používat namísto Starého zákona označení První zákon, namísto Nového pak Druhý zákon. židovská Bible nebo Starý zákon? Z jedné strany tedy můžeme říci, že nejstarším souvislým projevem rabínské literatury je Mišna. Z druhé strany tato literatura zůstává principiálně neuzavřená. Myšlenkovým východiskem rabínské literatury je totiž učení o podvojné tóře (viz kap. 2, s. 24), podle něhož je ústní tóra, tedy rabínská literatura, neoddělitelně spojená s písemnou tórou, tedy s Biblí. Jejich vzájemná provázanost a závislost brání tento systém před ustrnutím. Tuto jedinečnou syntézu ústní a písemné tradice provádí Babylonský Talmud, století n. l., který je svým rozsahem srovnatelný se souborem křesťanské patristické literatury. Standardní vydání tohoto Talmudu by dosáhlo tří tisíc stran, od 16. století je vydáván společně se středověkými komentáři Talmud Číst rabínskou literaturu 17

16 midraš halacha a agada umístěnými vždy na krajích stránky. Takové vydání Talmudu tak dosahuje bezmála šesti tisíc stran. Tam, kde se rabínská literatura výslovně obrací k Bibli, hovoříme o rabínském midraši. Nejde přitom jen o výklad Bible ve smyslu moderní exegeze, usilující především o věrnost původní intenci autora biblického textu. Spíše zde jde o nalézání, ba vytváření významu biblického textu pro situaci posluchačů. Apriorním předpokladem midrašického výkladu je, že Bible má svůj význam pro jakoukoli situaci lidského života. Od konce 3. století n. l. byla taková tvorba shromažďována do midrašických sbírek k jednotlivým biblickým knihám. Pro příslušníka takřka kteréhokoli z dnešních proudů židovství je tato literatura, resp. její Učení, prvořadým kritériem židovské identity. Je ale současně jakýmsi praktickým návodem, jak své židovství konkrétně žít. Tento dvojí smysl rabínské literatury (základ židovské identity i soubor konkrétních předpisů pro všechny oblasti lidského života) odpovídá dvěma základním modům rabínské rozpravy, modům, pro které se ustálila dvě podstatná jména slovesná: halacha a agada. Slovo halacha je odvozeno z hebrejského slovesa הלך [h-l-k], jít, chodit. Slovo agada (používá se tato נגד arameizovaná forma, méně pak hagada) vychází ze slovesa [n-g-d, hifil], vyprávět, zpřítomňovat. Halacha se často do nejmenších detailů zaobírá předpisy pro jednotlivé oblasti života, agada vypráví příběhy. Spíše než o pouhé žánry, jde v případě obou o dva různé způsoby myšlení. Halacha je odpovědí na otázku, jak náležitě židovsky (tedy talmudicky, mišnaicky, potažmo biblicky) žít. Agada je odpovědí na otázku, proč vůbec žít židovsky, na základě jaké minulosti a tváří v tvář jaké budoucnosti. Narativním způsobem, vyprávěním příběhů ze života rabínských učitelů či biblických hrdinů, někdy ale také jen pomocí výčtů, seznamů, přísloví apod. předkládá agada obraz společenství, putujícího dějinami, které z textu napřahuje ruku ke svému čtenáři a ukazuje mu na halachu jako na bránu, kterou se může k tomuto společenství připojit. Oba způsoby myšlení, halacha i agada, se navzájem doplňují, odkazují jeden k druhému. Málokde je tato dynamická propojenost tak zřejmá jako při slavení pesachového sederu, domácí liturgie židovské velikonoční večeře. Jednotlivé přesně popsané úkony (halacha) 18 1 Úvod

17 slouží k tomu, aby mohl každoročně nezkráceně zaznít příběh (agada) o tom, že Hospodin vysvobozuje svůj lid z egyptského a všech dalších otroctví. Tato zvěst ovšem zpětně zdůvodňuje detailní pozornost věnovanou jednotlivým úkonům sederové večeře. Rabínská literatura je inspirací a obohacením také pro ty, kdo nejsou Židy. Především, jde v ní o pokračování rozhovoru, započatého na stránkách židovské Bible. Bez repertoáru biblických příběhů zůstanou nepochopitelné evropské dějiny a jejich kultura. K těmto příběhům patří i ona nesamozřejmá skutečnost, že si je, vždy s trochu jinými důrazy, vyprávějí dvě společenství, která jsou po staletí znesvářená, vyprávějí si je Židé i křesťané. Rabínská literatura formativního období je vzorkem toho, co si nad Biblí vyprávějí Židé. Přesto se právě v ní mohou křesťané mnohé dozvědět. Především o sobě samých. Nejde o senzační odhalení o Ježíši Nazaretském, synu žoldnéře Pantery, která by na nás na stránkách Talmudu či midrašů čekala. Rabínská literatura věnuje nastupující křesťanské církvi překvapivě malou pozornost. Oněch nemnoho přímých zmínek o Ježíši nebo jeho následovnících je vesměs z pozdní doby. Také jako zdroj informací o dobovém pozadí Nového zákona rabínská literatura poslouží jen velmi omezeně. Nejstarší dílo rabínské literatury, Mišna, je nejméně o sto let mladší než nejmladší spisy Nového zákona a je v mnoha ohledech záměrným přetavením předchozích tradic. Užitečnější může být křesťanům rabínská literatura tím, že je zrcadlem jejich vlastního čtení Bible. Čtou-li Židé a křesťané jeden a tentýž starozákonní příběh, proroctví či přikázání, docházejí v jeho výkladu nejednou k odlišným závěrům. V zrcadle rabínské literatury si křesťanský čtenář uvědomí, že ani on nečte Bibli bez zaujetí, prost předchozích otázek, vědomostí a předsudků. A ty spolu s celkovým rámcem jeho uvažování určují, co z Bible zaslechne. Vedle této hermeneutické lekce je zde ještě jeden důvod, proč by měl křesťanský čtenář o rabínské literatuře vědět. Křesťanská víra se totiž opírá o biblické vyprávění o cestě lidu Izraele dějinami a o svědectví o Ježíši, který z tohoto lidu pocházel a uprostřed něj působil. Izrael před tváří Boží je v tom příběhu kolektivním hlavním hrdinou, zvláštním lidem. Navzdory hlasům proroků, kteří do vlastních řad Izrael tepou, a přes všechny Talmud a křesťané viz kap. 7.3, s. 110 lid Hospodinův Číst rabínskou literaturu 19

18 kulturní dědictví nepřátelské hlasy v dějinách církve zaznívá také z křesťanské Bible nepřeslechnutelně, že Izrael Božím lidem být nepřestal. 2 Kromě toho je rabínská literatura jakožto soubor pozdně antických textů také součástí evropského intelektuálního rozhovoru. Je pokusem odpovědět na podobné podněty a otázky jako křesťanství. K jejímu podhoubí patří kromě židovské Bible i jiné myšlenkové tradice: římské právo a řecká filosofie. Učenci, kteří na stránkách Mišny, midrašů a Talmudů diskutují, jsou příslušníky jednoho z největších tavících kotlů lidských dějin, jímž byla kultura pozdního helénismu. Přestože zde narazíme na výslovné odmítnutí mnoha projevů této civilizace (např. jejího překladu hebrejské Bible do řečtiny), je tato literatura v mnoha ohledech její přímou dědičkou. Jedním z dějinných paradoxů je, že právě rabínská literatura spolu se středověkou civilizací arabsko-islámskou zakonzervovaly a pronesly na práh novověku mnoho z myšlenkových pokladů řeckého světa. Rabínská literatura tedy není jen sbírkou biblických výkladů a dobových zvyklostí. Je také uchopením a přetvořením starších tradic. Podnětem k jejímu sepisování byl pád Jeruzalémského chrámu. V roce 70. n. l. ho po nezdařeném židovském povstání vyloupili a zbourali Římané. Na troskách někdejších jistot se židovští učenci prvních staletí n. l. snaží zvážit, v čem byly dosavadní jistoty nosné, v čem zklamaly a oč se lze opřít dnes. Tím je rabínská literatura neocenitelnou školou analogického a tvůrčího myšlení. Její zdánlivě suchopárné třídění a srovnávání není ničím jiným, než nalézáním a nejednou dokonce troufalým ustavováním řádu a významu tam, kde vládl chaos. 1.2 K volbě písma, funkci závorek a interpunkci Na první pohled působí stránky překladu rabínské literatury komplikovaně. Je tomu tak proto, že se snažíme zprostředkovat značnou chronologickou, ale také jazykovou a funkční mnohotvárnost předloženého materiálu. Ústřední dogma rabínské 2 K aspektům této trvalé volby viz Martin Prudký, Zvláštní lid Páně: křesťané a židé, Brno: CDK Úvod

19 literatury, její axiom podvojné Tóry, přímo vede k tomu, že je tato literatura do značné míry literaturou citátovou. Když např. Bavli uvádí Bibli, má tato citace jinou závažnost, než když cituje Mišnu, a to má zase jinou závažnost, než když rozvádí svůj vlastní argument. Abychom odstínili, jakým tónem tato literatura, která ve své době nezná systém poznámek pod čarou, právě mluví, zavádíme následující systém: Biblický citát, tedy nezpochybnitelnou autoritu písemné tóry, použitou v rabínské literatuře, uvádíme polotučně. Při citování Bible většinou vycházíme ze znění Českého ekumenického překladu, vždy při tom ale překládáme z hebrejského, resp. aramejského originálu a znění přizpůsobujeme rabínské argumentaci. Na odchylky od znění ČEP výslovně upozorňujeme pouze tam, kde jde o odchylky výraznější, zpravidla plynoucí z toho, že jejich výklad midrašickým způsobem předpokládá alternativu masoretskému znění textu. Když Talmudy nebo některé midraše citují jako autoritu Mišnu nebo jiný tanajský materiál, uvádíme tento citát kapitálkami. Když autor rabínské literatury přejde z hebrejštiny do příbuzné, přece však svébytné aramejštiny, není to podle Jacoba Neusnera pouze známkou většího nebo naopak menšího stáří citátu. Spíše jde o změnu statutu: aramejština je jazykem hypotéz, hledání a rozhovoru, hebrejština je naopak jazykem východisek, norem a předpokladů. Od většinové hebrejštiny proto odlišujeme kurzivou ty části textů, které jsou psány aramejsky. Hranaté závorky [uzavírající slovo nebo větu] jsou překladatelskou pomůckou, která umožní zachovat úsečný styl písemného záznamu a současně texty učinit srozumitelnými. Jak napovídá již označení ústní tóra, původním mediem těchto sbírek bylo ústní předávání. Písemný záznam je z hlediska rabínského myšlení jen jakýmsi záchytným bodem pro toho, kdo má jeho obsah znát z velké části zpaměti. Sloveso, používané často pro činnost rabínských žáků, š-n-h, znamená také memorovat, učit se zpaměti. Pokud se učenec k psanému záznamu obrací, pak potřebuje jen připomenout, naťuknout. Proto tak úsporný styl: mnohé z textů rabínské literatury jsou s trochou nadsázky řečeno hranaté závorky Způsob přepisu 21

20 lomené závorky kurziva a hranaté závorky + uvozovky v přímé řeči taháky ústní Tóry. To ovšem dnes není situace většinového čtenáře. Text proto v hranatých závorkách doplňujeme tak, aby sled myšlenek dával smysl i pro toho, kdo v rabínské tradici není doma. Lomené závorky uzavírají v kapitole 14, věnované Talmudu babylonskému, údaj o stránce, např. {12a}. Talmudy nebyly nikdy rozděleny na menší jednotky, jakými jsou třeba verše Bible. Je proto zvykem citovat Talmud odkazem k číslu listu a k tomu, zda jde o přední {a} nebo zadní {b}stranu tohoto listu. Vedle výše uvedeného pravidla, podle něhož používáme kurzivu tam, kde chceme upozornit na aramejštinu originálu, používáme kurzivu také k vyjádření odborných, neobvyklých termínů, případně takových, které chceme zdůraznit. Podobně je tomu s hranatými závorkami: kromě výše uvedeného vysvětlujícího doplnění přeloženého rabínského textu používáme hranatých závorek také tam, kde pro termín uvedený řecky nebo hebrejsky nabízíme fonetický přepis. Je tomu tak zejména v závěrečném glosáři. Svérázný problém při překladu rabínské literatury představuje použití uvozovek pro přímou řeč. Jak čtenář uvidí, formativní rabínská literatura není autorským dílem, nýbrž je literaturou tradiční, mající za sebou ústní fázi předávání. Často jde o řetězce výroků učenců k určitému tématu. Tyto výroky na sebe někdy navazují a reagují. Uvádět je však v uvozovkách by znamenalo text uvozovkami zahltit. Uvozovky proto rezervujeme pouze pro ty případy přímých řečí, kde jde o skutečný dialog. 1.3 Způsob přepisu hebrejštiny a aramejštiny Neuzavřenou otázkou je v českém prostředí způsob přepisu hebrejštiny a aramejštiny. V této práci se pokoušíme o dodržení zásad, jak je abstrahujeme z literární produkce domácích židovských a judaistických zdrojů (zejména publikací nakladatelství Sefer). Ty jsou ovšem samy někdy nejednotné a i v rámci jednoho díla nedůsledné. Zásady, kterými se řídíme v této publikaci, lze shrnout takto: 22 1 Úvod

21 Rozlišujeme třenou a raženou výslovnost u souhlásek b, k a p. Slovo dobrý proto přepisujeme tov, nikoli tob. Ignorujeme geminaci, zdvojení souhlásek, k němuž z různých důvodů v hebrejštině dochází. Slovo smíření proto píšeme kipur, nikoli kippur. V přepisu nezohledňujeme délku samohlásky ani přítomnost či nepřítomnost podkladového konsonantu (tzv. mater lectionis). Píšeme proto Jonatan, nikoli Jónatan. V přepisu rezignujeme na rozlišení souhlásek, které jsou různé, v češtině však znějí podobně nebo stejně (např. třené kaf a chet, tet a tav, samech a sin). Slovo moudrost proto píšeme chochma. Tzv. pahlásku, nazvanou ševa či šva mobile většinou ignorujeme (níže uvádíme výjimky, kdy ji zohledňujeme). Slovo modlitba proto píšeme tfila, nikoli tefila nebo t fila. Pahlásku, nazývanou šva mobile, přepisujeme samohláskou e v těchto případech: když je na začátku slova pod konsonantou jod. Píšeme proto Jerušalajim, nikoli Jrušalajim; když po souhlásce s tímto šva následuje laryngála (alef, he, chet, ajin). Píšeme proto Nechemja, nikoli Nchemja; když po souhlásce s tímto šva následuje sykavka. Píšeme proto Nezikin, nikoli Nzikin; když je toto šva mobile pod proklitickou předložkou, která v hebrejštině s následujícím slovem vytváří jeden tvar; v přepisu ji však oddělujeme divizem. Píšeme proto be-rešit, nikoli b-rešit. Výjimku z těchto pravidel představují termíny či jména, jejichž užití je v češtině hluboce zakořeněno, například tóra nebo Abraham (tam, kde je míněn biblický praotec). Způsob přepisu 23

22 15 Glosář a rejstříky 15.1 Glosář a výběrový rejstřík důležitých termínů rabínské literatury [Čísla za heslem udávají strany výskytů; číslice vysazené kurzivou označují místa, která předmětu věnují více pozornosti.] agada / hagada hdga jindy hdgh [agada, hagada] Jeden ze dvou navzájem komplementárních způsobů myšlení rabínského židovství znamená dosl. vyprávění (tím druhým je halacha). Odvozena od slovesa n-g-d (hifil) vyprávět, zaujatě předkládá příběhy židovských dějin, a to s cílem nadchnout pro poslušnost Tóře a jejím předpisům, sdílení jejích světonázorových východisek a loajalitu vůči její vykladačské tradici i jejím nositelům. [18, 31, 33, 37, 44, 57, 63, 79, 83, 84, 85, 109, 118, 124, 152, 236, 267, 269, 297, 321, 338, 346, 354, 355, 362, 363, 366, 377, 387, 398, 433, 452, 489, 516, 521] Achajmenovci Dynastie perských vladařů, kteří od 6. do 4. století př. n. l. ovládali malou Asii a Blízký východ včetně země Izraele a Egypta. Název připomíná náčelníka Achajmena (Hachámaniše), který se počátkem 7. století př. n. l. chopil moci v jz. oblasti Iránu, jejich expanze ale začala až za vladaře Kýra II.Velikého. [45, 46, 54] akademie / ješiva hbyvy nebo atbytm [ješiva nebo mtivta] Doslova sedění; na některých místech termín označuje institucionalizované shromáždění rabínských učenců. V tomto smyslu bývá někdy překládáno jako akademie. V tanajských a amorajských textech jde většinou o jednorázové či delší dobu trvající soustředěné studium spojené s osobou učitele nebo místem konání. [57, 61, 66, 67, 79, 80, 111, 118, 119, 120, 122, 139, 143, 150, 221, 222, 268, 282, 352, 464n, 496, 513n, 518n, 521, , 530n] almužna dobročinnost Glosář a rejstříky

23 Amida Modlitba osmnácti požehnání [161, 182n] amoraité amorajci amorajci ~yarwma [amoraim] Označení rabínských učenců talmudického období (od edice Mišny kolem r. 200 n. l. do doby, kdy v 6. století n. l. získal hrubé rysy Talmud babylonský). Je odvozeno z aramejského slovesa r-m-a, a-m-r, říci, vykládat, přednášet. K plodům jejich činnosti patří gmara obou Talmudů, ale také množství midrašů. Název pochází z tradiční periodizace, podle níž amorajci navazují počátkem 3. století n. l. na tanajce, následováni počátkem 6. století savorajci. Tradice rozlišuje amorajce země Izraele a Babylona. [29, 59, 62nn, 65nn, 69, 71, 76, 78, 79, 80, 84, 89, 90, 118, 152, 154, 190, 282, 297, 320, 337, 346, 354, 456, 463n, 466, 471, 494, 504, ] andělé, andělské třídy: ofanové / serafové / cherubíni ~ynpwa ~yprf ~ybwrk [ofanin / srafím / kruvim] Biblická a agadická kategorie stvořených bytostí, které slouží jako Boží poslové. Biblická kniha Daniel některé zmiňuje jménem (Michael a Gabriel), jiné uvádí pod jejich skupinovým označením (ofanim, dosl. kola, v Ez 1; srafim, okřídlení hadi z Iz 6; dále kruvim či cherubíni v Gn 3,24 i na truhle smlouvy, viz Ex 25). V deuterokanonických textech je role andělů ještě důležitější. Rabínská literatura přebírá biblický a apokryfní slovník, andělské bytosti ale za pomoci obrazu Božího nebeského dvora často sdružuje do kategorie přisluhujících andělů. [171, 172, 177, 303, 327, 465, 469, 476n, 485, 493, 495n] Anikonismus / anikonický Označení pro teologicky motivované odmítnutí zobrazovat božstva nebo i další jevy či předměty. [108] apikoros swrwqypa [apikoros] Označení pro odpůrce rabínského judaismu, ponejprv doložené právě v Mišně Sanh X,1. Ačkoli jde o grécismus, označující původně stoupence populární filosofické školy Epikura ze Samu (4. 3. století př. n. l.); v brh 17a a v bsanh 38b je slovo etymologizováno od kořene r-p-k [k-p-r] popírat, nebo r-q-p [p-k-r], odpadnout. V rabínské literatuře ovšem nejde o stoupence Epikurovy filosofie, nýbrž o popěrače Boží všemohoucnosti, viz Perek chelek (kap ). Maimonides v úvodu k Mišně uvádí výslovně, že jde o aramejské slovo a shrnuje rabínskou tradici, která diferencuje mezi apikorem a minem: epikoros věří příliš Výběrový rejstřík termínů 455

24 málo (nejčastěji popírá proroctví, potažmo autoritu rabínů), min naopak věří i věcem, jimž nemá, např. deuterokanonickým knihám. [126, 196, 398] apokalyptika Žánr i typ myšlení, inspirovaný bezprostředním očekáváním dramatického, myticky zarámovaného konce světa. Ve středomořském prostoru se objevuje ve 3. století př. n. l. jako odraz rozpadu mocenských struktur a jako projev víry, že Bůh radikálně změní stávající neutěšené poměry. Žánr hojně zastoupený v nekanonických knihách židovské Bible, v Kumránu, ale i v Novém zákoně (knihou Zjevení, řecky apokalupsij). [114, 132n, 397, 421, 465n, 474, 495, 510, 525] argument, doklad, evidence hyar [raaja] Logická kategorie, používaná v tanajské a amorajské literatuře; zpravidla jde o doklad agadického nebo halachického tvrzení biblickým veršem. [67, 80, 85, 111, 118, 152, 210, 219, 233, 237, 250, 261, 283, 287, 293, 299, 300, 307, 313, 347, 350nn, 356, 362, 391, 395, 402, 404nn] asyrské písmo yrwva btk [ktav ašuri] Tradiční označení pro tzv. kvadrátní písmo, které se mezi Židy rozšířilo po návratu z exilu v takové míře, že nahradilo písmo paleohebrejské. [225, 441] aškenazský, jidiš yznkva [aškenazi] Označení, utvořené ze jména Aškenaz, jednoho z vnuků Noachových (Gn 10,3), vztaženého ve středověku na území zhruba odpovídající Francké říši. Židé na tomto území, k němuž patří také Česká republika a které se v důsledku židovských migračních vln a zřejmě také konverzí rozšířilo do východní Evropy, vytvořili svébytnou subkulturu. Jejich všedním, neliturgickým jazykem byla jidiš, středověká němčina, obohacená o množství hebraismů a slavismů a zapisovaná hebrejským písmem. [53n, 100, 103, 115nn, 130, 134, 137, 140, 143, 185, 362, 502, 505, 511] Babylon lbb [bavel] Označení lokality v parthské a později sasánovské Persii, v níž Židé od dob asyrské a novobabylonské invaze a odvedení do zajetí pobývali v exilu. Ve druhé polovině 1. tisíciletí n. l. předčili babylonští Židé díky lepšímu institučnímu zázemí svým významem a svou literární produkcí (především Talmudem babylonským) židovstvo země Izraele. [16, 44, 45, 54n, 56nn, 63, 65nn, 76, 78 81, 87, 89, 93, 118nn, 121, 141, 154, 223nn, 272, 297, 320, 346, , 354, 358, 395, 415nn, 435, 446, 455nn, 463nn, 471n, 482, 494, 501, ] Glosář a rejstříky

25 Babylonský talmud Bavli bar Kochbovo povstání bar Kosiba bar Kosiba, Šimon abswk rb!w[mv [šimon bar kosiba] Vůdce protiřímského povstání v letech n. l. Jeden z nejdůležitějších tanajců, rabi Akiva, jej považoval za mesiáše, používal pro něj titul bar Kochba, Syn hvězdy, a kvůli své podpoře povstání skončil mučednickou smrtí. Pozdější tradice se staví k bar Kosibovu vystoupení převážně negativně, což se odráží v jeho označení bar Koziba, syn lži. [51, 52, 56, 61, 72, 108, 339, 397, 418, 442] bar Koziba bar Kosiba barajta atyyrb [barajta] Kategorie talmudické argumentace. Doslova vnější, znamená tanajskou tradici, která se nedostala do Mišny a kterou nyní cituje amorajská literatura. Bývá uvedena ustálenou frází tanu rabanan nebo tanja. [32, 61, 73, 81, 111, 363, 500, 505, 527] bat kol božská ozvěna Batyra hrytb [batyra] Osada babylonských Židů, kteří se se souhlasem Heroda Velikého (74 př. n. l. 4 n. l.) usadili severovýchodně od jezera Kineret, v oblasti někdejšího Bašanu. Vyprávění o rozhovoru synů či starších z Batyry a Hilela Staršího v Jerušalmi vede k domněnce, že blíže neznámí obyvatelé tohoto města stáli na přelomu letopočtu v čele sanhedrinu, než toto místo postoupili Hilelovi. [37, 61, 347, 349nn, 412, 434, 521] Bavli, Babylonský Talmud ylbb dwmlt [talmud bavli] Zkrácené označení Talmudu babylonského, vrcholného díla formativního období rabínského židovství, rozvrženého na tematickém půdorysu Mišny (viz kap , s. 79nn a kap. 14, s. 362nn). [15, 17, 21, 22, 32, 44, 54, 56n, 60, 62, 64 68, 79nn, 88, 105, 108, 111, 112, 115nn, 119, 139, 152, 168, 210, 281n, 346, 362nn, 471, 503, 505] Bible, TN K, Tenach, Starý zákon, rabínská Bible, židovská Bible, Čtení arqm [mikra] Závazný, kolektivně uznávaný soubor starověkých židovských knih, kánon. V rabínském židovství je tento soubor totožný s tzv. písemnou Tórou, která je komplementární s celkem rabínské tradice, tzv. ústní Tórou. Název Mikra znamená doslova čtení, prozrazuje původní poslání Bible být tím, co se čte při bohoslužbách. Středověcí rabínští komentátoři nazývají tento soubor knih akronymem Tenach (nebo Výběrový rejstřík termínů 457

26 TN K), podle 3 částí: Tóry, Proroků (neviim) a Spisů (ktuvim). Židé tradičně používají tzv. Rabínskou Bibli, vydanou roku 1517 Danielem Bombergem v Benátkách a obsahující také targumy a Rašiho a ibn Ezrův komentář (viz kap. 5.4, s. 86). Tento soubor knih uspořádaný podle Septuaginty tvoří spolu s Novým zákonem křesťanskou Bibli; v tomto kontextu se pak nazývá Starý zákon. [16, 17, 19nn, 24 29, 31 33, 34nn, 36nn, 39n, 59, 63, 72, 78, 83, 86nn, 90, 91 95nn, 99nn, 103, 105, 115nn, 118, 121nn, 127, 129, 134, 138, 140, 144, 152, 154nn, 198, 209, 210, 211, 216, 225, 233, 261, 264, , 276, 282, 298, 305, 309, 315, 318, 321, 327, 338, 342, 363, 375, 401, 404, 406, 414, 424, 433, 439] bohoslužba liturgie božská ozvěna lwq tb [bat kol] Dosl. dcera hlasu, instance přímého Božího zjevení. Ne vždy má ale poslední slovo. [210, 326, 379, 392, 421, 436] budoucí věk / budoucnost / věčnost / eschatologie / eschatologický abh ~lw[ [olam ha-ba] Kategorie rabínského světonázoru. Ve dvoustupňové představě dějin, kterou rabínská literatura na mnoha místech předpokládá, je budoucí, doslova nadcházející věk eschatologickou budoucností, v níž bude zřetelně a všem viditelně dáno zapravdu hodnotám rabínské literatury. Oč rozšířenější je představa této zásadní dvojstupňovitosti, o to méně konkrétní je rabínská literatura v rozvíjení konkrétních představ o tomto věku. Protikladem budoucího věku je tento věk. [44, 158, 194, 199, 201, 203, 209, 211nn, 263, 265, 278, 300, 306, 323, 328, 338, 345, 352, 364, 371, 381, 383, 385, 389, 394, 398nn, 401n, , 441, 446, 450] budoucnost, která má nastat awbl dyt[ [atid la-vo] Synonymum budoucího věku [174, 197, 278, 330, 336] buran rwb [bor] Dosl. planý, nepěstovaný. Nelichotivé označení, které rabínská literatura používá pro ty, kteří nejen že neznají Tóru, ale neumějí se chovat ani ke svým bližním. Významově blízké termínům neotesanec a nevzdělanec. [194, 231, 263n ] cadik spravedlivý [137n] Glosář a rejstříky

27 celopal hlw[ twlw[ [ola, olot] Typ oběti popsané v Bibli (Ex 20,24; Lv 1 aj.) a prováděné v jeruzalémském chrámě. Nejdůležitějším znakem této masité oběti je to, že se celá spálí k poctě Boží, nic z ní není určeno jako potrava kněžím (na rozdíl od oběti pokojné). [312n, 354nn, 358, 369] cizinec yrkwn [nochri] Označení nežidovského obyvatelstva, které ve svých individuálních příslušnících přichází do styku s Židy. Kvůli středověké křesťanské cenzuře někdy v tiscích nahrazeno šifrou služebníci hvězd, pohané. [107, 171, 374n, 407] co když ale amlyd [dilma] Fráze talmudické argumentace, která uvádí hypotetickou možnost výkladu, jež bude zpravidla v zápětí odmítnuta. [399, 401, 402] cyklus synagogálního čtení paraša časy, systém časových údajů Časové údaje v rabínské literatuře většinou odpovídají římskému počítání času, které den rozděluje v poledne na dopoledne (ante meridiem) a odpoledne (de meridiem). Noc se dělí na čtyři bdění, dvě před a dvě po pevně stanovené půlnoci. Relevantní je to např. v traktátu Brachot Mišny i Tosefty, kde jsou uvedeny hodiny jednotlivých modliteb. Jednotlivé číselné údaje je třeba počítat od 6:00, tedy např. Bra I,2 stanoví povinnost pronést modlitbu do tří hodin, tedy do 9:00. Jemnější dělení uvádí tbra I,1: chvíle je zde 1/24 hodiny, chvilka 1/24 chvíle, okamžik 1/24 chvilky. [229] čemuž odpovídá tomu odpovídá červená kráva hmda hrp [para aduma] Obětní zvíře, zmiňované v Nu 19,2. Její popel má sloužit k přípravě očišťující vody. Náležitostem rituálu, který se v mnoha momentech vymyká logice ostatních obětí, je v rabínské tradici věnován traktát Mišny, nazvaný Para. [75, 347, 351n] činy praotců, zásluhy praotců twba hf[m [maase avot] Odkaz k příběhům o praotcích Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, kteří jsou příjemci několikanásobného Božího zaslíbení. V textech jich bývá Výběrový rejstřík termínů 459

28 použito tam, kde se apeluje na Boží milosrdenství. Vazba se někdy překládá jako zásluhy praotců, v samotném biblickém líčení těchto událostí je důraz položen spíše na Boží vyvolení. [273n ] čistý rwhj [tahor] Halachická kategorie, bohatě doložená již v Bibli. Představuje optimální stav člověka jakožto tělesné bytosti s pevně stanoveným místem v celku stvoření. Je předpokladem způsobilosti člověka k mnoha náboženským úkonům, s touto způsobilostí ale není totožná. Opakem je nečistý. Rozhraní čistého a nečistého je věnován traktát Mišny Jadajim (viz kap. 13.3, s. 215). [55, 71, 177, 189, 215nn, 217nn, 353, 427, 459, 473n, 480, 484] Čtení Bible David, davidovský mesiáš [45, 65n, 97, 99, 120, 186n, 198, 208, 211, 213, 240, 245, 265, 307, 330, 336, 343, 352, 360, , 375, 380, 386, 389, 396n, 413, , 424, , , , 448n] dávka hmwrt [truma] Prvotina úrody, která z obětovaných plodin země podle Nu 18,11nn připadne kněžím. Detailům ustanovení se věnuje traktát Truma, ale také traktáty Bikurim, Jadajim aj. [75, 162, 171, 220, 223, 229, 262, 326, 400] Den smíření ~yrwpkh ~wy [jom ha-kipurim] Svátek, vycházející z biblického ustanovení v Lv 16. Připadá na 10. den podzimního měsíce tišri, prvního v židovském kalendáři. Je svátkem úplného postu a bedlivého očišťování, zpytování svědomí, kajících modliteb a četby z knihy Jonáš. [75, 205, 231, 240, 242, 257, 283, 292n, 295, 334, 369] desátek, zdesátkovat, druhý desátek rf[m [maaser] Halachická kategorie přímo navazující na biblické ustanovení odevzdávat desetinu výnosu lévijcům (Nu 18,21). Teprve úroda náležitě zdaněná, desátkovaná je způsobilá ke konzumaci. Tzv. druhý desátek (maaser šení) je halachické ustanovení vycházející z Dt 14,22nn; podle něj je povinností desetinu ze zbývající úrody spotřebovat v Jeruzalémě. Každý druhý a šestý rok se namísto druhého desátku odděloval tzv. desátek chudému (maser oni), prostředky určené k dobročinným účelům. [75, 96, 171, 193, 200, 206, 216, , 231, 262, 286, , 295, 304n, 400] Glosář a rejstříky

29 Desatero přikázání twrbd trf[ [aseret ha-dibrot] Soubor deseti přikázání, která podle Ex 20 a Dt 5 daroval Mojžíšovi na dvou kamenných deskách Hospodin. Z umístění Desatera na dvou důležitých místech Tóry lze usuzovat, že Desatero mělo symbolizovat přikázání jako taková. V polemice s proudy, které ovšem Tóru redukují pouze na Desatero, byla v židovské liturgii role Desatera poněkud oslabena. [109, 127, 206, 267, 268n, 272, 277, 298, 306] desky twxwl [luchot] Zkratkovité označení dvou kamenných desek, na kterých bylo Mojžíšovi uděleno Desatero přikázání (viz Ex 24,12). [206, 210, 259, ] deuterokanonické knihy ~ynwcxh ~yrpsh [ha-sfarim ha-chiconim] Starověké, zpravidla hebrejsky nebo řecky psané židovské spisy, u nichž nepanuje shoda v tom, zda jsou součástí kánonu Bible, jak tvrdí některé komunity. Jde především o knihy, které obsahuje Septuaginta navíc oproti židovské Bibli, tedy tzv. apokryfy či knihy pseudepigrafní. [28, 132, 399, 455n, 539n] deuteronomistický Kategorie moderní biblistiky, vycházející z hypotézy německého badatele 20. století Martina Notha. Podle ní tvoří knihy tzv. Předních proroků, tedy Jz, Sd, obě Samuelovy a obě Královské, jednotné historiografické dílo, sepsané v předvečer Nebúkadnesarova zboření jeruzalémského chrámu nebo po něm. Ideovým klíčem k dějinám Izraele jsou podle této hypotézy působení proroků a 5. kniha Mojžíšova (Deuteronomium), které líčí dějinný neúspěch a utrpení Izraele jako pobídku k pokání a poslušnosti Hospodinu. [43, 268, 355] diaspora exil [44, 47, 51, 53, 55, 56, 63, 122, 139, 497, 502] dílčí případ jrp [prat] Logická kategorie, jedno ze sedmi hermeneutických pravidel (Hilelových), nazvané klal u-frat u-frat u-chlal. Jde o pravidlo pro zobecňování. Na několika místech má slovo (s předmětem v dativu) poněkud jiný význam: znamená vyloučení. [38, 285] dílo Stvoření tyvarb hf[m [maase be-rešit] Souhrnné označení tradic, rozvíjejících mystické motivy vyprávění Výběrový rejstřík termínů 461

30 o stvoření, jak je zachyceno zejména v Gn 1 2. Tyto tradice bývají rozvíjeny spolu se spekulacemi, založenými na líčení tajemného vozu v Ez 1. [134, 174, 176n, 258, 260, 300, 306, 378] dílo vozu hbkrm hf[m [maase merkava] Souhrnné označení mystických tradic založených na líčení tajemného vozu v Ez 1 a rozvíjených spolu s dílem stvoření. [134, 377nn] dobrá náklonnost bwjh rcy [jecer ha-tov] Antropologická kategorie rabínského myšlení, opak zlé náklonnosti. [196] dobré oko zlé oko [195, 208] dobročinnost hqdc [cdaka] Jeden z nejdůležitějších etických požadavků židovství. Termín cdaka původně znamená spravedlnost. Významový posun od spravedlnosti k dobročinnosti představuje jedinečný příklad pojetí Boha v židovské Bibli: spravedlnost jako jeden z Božích atributů se projevuje příklonem k těm, kterým je spravedlnost upírána a kteří jsou znevýhodněni. K dobročinnosti jako nastolování spravedlnosti sdílením hmotných statků s chudými jsou voláni všichni majetní. [207, 326] dodatky [musaf, musafim] Zvláštní modlitby, připomínající oběti konané v chrámu o některých svátcích a o šabatu. Sestávají ze tří prvních a tří posledních požehnání Modlitby a ze zvláštní modlitby k dané příležitosti. [166n, 182, 242] doklad argument [229] dostát platnost [163n, 229, 234, 239, 245n, 254, 280, 385] druhý desátek desátek ynv rf[m [maaser šeni] Halachická kategorie, část již zdesátkované úrody, která má být snědena v Jeruzalémě. [75, 171, 223] druhý chrám dům, druhý [20, 40, 44, 50, 50 61, 72, 95, 98, 111, 120, 132n, 161, 226, 394n, 449, 462, 464, 469, 473, 483nn, 496, 498, 503, 510] Glosář a rejstříky

31 dům Hilelův, dům Šamajův yamv tyb llh tyb [bejt hilel; bejt šamaj] Dvě školy tanajských učenců, odvozující svůj původ od učitelů období druhého chrámu, Hilela a Šamaje, kteří prý působili v zemi Izraele na přelomu letopočtu. Množství tanajských a amorajských tradic používá protikladu obou domů k tomu, aby rozehrálo dialektiku a symetrii zákona a milosti. Ve většině případů dům Hilelův náročnost zákona ulehčuje, dům Šamajův naopak ztěžuje. [ , , 221, 230, 242n, 256n, 288, 298, 309] dům, druhý; druhý chrám ynvh tybh [ha-bajt ha-šeni] Tradiční označení jeruzalémského chrámu, který v roce 70 n. l. po potlačení židovského povstání zbořili Římané. Podle vyprávění biblických knih Ageus, Zacharjáš, Ezdráš a Nehemjáš i podle líčení Josepha Flavia započali Židé se stavbou této svatyně po návratu z babylonského zajetí v 6. a v 5. století př. n. l. Vyprávění předpokládá, že chrám byl vybudován na místě, kde původně stál chrám vybudovaný králem Šalomounem (viz 1Kr 6). [59, 175] Eden zahrada Eden eisegeze exegeze [30] eruv, pl. eruvin bwr[ [eruv] Halachická kategorie, dosl. prolnutí, smíchání. Cílem prolnutí je ulehčit omezení činnosti platné pro šabat. Principem je anexe oblastí, kde by jinak platilo šabatové omezení, takovými oblastmi, kde šabatové omezení neplatí. Např. spojením dvou či více dvorů v nějaké čtvrti vzniká jeden virtuání prostor, jeden dvůr, v rámci něhož neplatí šabatové omezení chůze. [75, 339n] esejci Kumrán [16, 49] eschatologie budoucí věk [86, 142, 322, 338, 394, 398, 422, 439] evidence argument exegeze Výklad nějakého autoritativního textu. Řeckého termínu, který doslova znamená vynášení, vyvádění významu kanonického textu komunitě věřících, se používá pro křesťanský výklad Bible, přestože etymologicky stojí velmi blízko specificky rabínskému termínu pro výklad Výběrový rejstřík termínů 463

32 Bible, jímž je midraš. Jako nežádoucí alternativa exegeze se někdy hovoří o eisegezi. Jde o novotvar, vytvořený náhradou předpony ex- (vy-, z-, od-) předložkou eis- (do-, ve-). Z exegeze, vývodu či výkladu, se tak stává eisegeze, vkládání nových významů do vykládaného textu. V osvícenském pojetí platila eisegeze za vrcholný teologický nešvar. V poněkud jiném světle eisegezi hodnotí novější literárně teoretické přístupy, které zdůrazňují roli čtenáře, který vždy do textu vnáší něco ze svých otázek a témat. [18, 36, 78, 84n, 99, 104, 115, 127, 146, 268, 297n, 329, 347n, 396] exil, diaspora twlg někdy také twcwpt [galut nebo tfucot] Kategorie biblických dějin, látky spojené s přesídlením Židů z Jeruzaléma a okolí do Mezopotámie v důsledku porážek Jeruzaléma Novobabyloňany. Tyto události na sklonku 7. a v 6. století př. n. l. jsou v Bibli interpretovány jako Hospodinův trest vůči Izraeli za jeho nevěrnost Hospodinu. Bible poté líčí návrat Židů a výstavbu druhého chrámu v Jeruzalémě (knihy Ageus, Zacharjáš, Ezdráš a Nehemjáš), ale také paralelní osudy Židů, kteří v Babyloně, později ovládaném Peršany, zůstali (např. kniha Ester). V období amorajců (3. 6. století n. l.) postupně rabínské akademie Babylona zastíní tvorbu učenců v zemi Izraele, všeobecné autority se domůže Talmud babylonský, vyjadřující exilní perspektivu. [45n, 55n, 60n, 80, 106, 120n, 142, 223, 240, 293nn, 396, 407, 412n, 444, 456, 518n] exilarcha atwlg vyr [reš galuta] Titul, který se v rabínské literatuře používá pro hlavu židovských obcí v parthském a sasánovském Babyloně. [56n, 65n, 68, 121n, 472, 518n] falsafa Souhrnné označení myšlenkových směrů v islámu století n. l., které rozpracovávaly klasickou i pozdější řeckou filosofii. Název je zkomoleninou řeckého slova filosofia. [130] farizej yvwrp [pruši] Příslušník jednoho z laických náboženských a společenských hnutí mezi Židy období druhého chrámu. Farizeové vznikli z umírněných kruhů stojících za povstáním Makabejců ve 2. století př. n. l., usilovali o rea listické podřízení všech oblastí života Tóře. Rabínská literatura je v mnoha ohledech pokračovatelkou hnutí farizeů, odmítá ale jejich partikularismus. [16, 30, 49n, 59, 62, 74, 225n] Glosář a rejstříky