JAK ZIT S NEUROZOU.qxd :58 StrÆnka 1 TRITON

Transkript

1

2 TRITON

3 STANISLAV KRATOCHVÍL Jak žít s neurózou (O neurotických poruchách a jejich zvládání) Ilustroval Vladimír Jiránek ČTVRTÉ ROZŠÍŘENÉ VYDÁNÍ TRITON

4 Stanislav Kratochvíl JAK ŽÍT S NEURÓZOU Tato kniha ani žádná její část nesmí být kopírována, rozmnožována ani jinak šířena bez písemného souhlasu vydavatele. Prof. PhDr. Stanislav Kratochvíl, CSc. Psychiatrická léčebna Kroměříž Stanislav Kratochvíl, 2006 Triton, 2006 Illustrations Vladimír Jiránek, 2006 Cover Renata Ryšlavá, 2006 Vydalo Nakladatelství TRITON Vykáňská 5, Praha 10 ISBN

5 OBSAH 1. Co je neuróza Tělesné a duševní potíže Neuróza a organické choroby Vliv duševních stavů na tělesné procesy Neurózy a psychózy Neuróza a ohrožení života Neuróza a simulace Kombinace neuróz s jinými poruchami Neuróza a závislost na alkoholu Neuróza a osobnost Neurózy a poruchy osobnosti Diagnóza neurózy Odborné vyšetření Reakce na diagnózu neurózy Příčiny neuróz Neurastenie Úzkostná neuróza Fobická neuróza Nutkavá neuróza Depresivní neuróza Hysterická neuróza Hypochondrická neuróza Spontánní uzdravení 2. Jak se léčit Užívání léků Psychoterapeutický rozhovor Ventilování napětí Ujasňování souvislostí Hledání řešení Začlenění partnerů Léčení hypnózou Autogenní trénink Nácvik správných reakcí 3. Jak se léčit ve skupině Aktivita pacientů Princip projekce Sebeotevření Zpětná vazba Skupinová soudržnost a skupinové napětí Chování psychoterapeutů Náhled Citový korektivní prožitek Zkoušení nového chování Průběh skupinového sezení Probírání jednotlivců Probírání témat Probírání vztahů ve skupině Pravidla terapeutické skupiny 4. Jak se léčit v terapeutické komunitě Psychodrama Psychogymnastika Projektivní kreslení a muzikoterapie Pracovní terapie Rozcvička a sport Večerní klub Spoluspráva Schůze komunity Životopisy a resumé Deník Speciální nácvik Komplikace léčby Pravidla komunity 5

6 5. Jak se zaměřit Životní perspektivy Vzpomínky z minulosti Život v přítomnosti Hodnoty Altruismus Adaptace Optimismus 6. Jakou si zvolit cestu Cesty života Životní styl Reagování na překážky 7. Jak pracovat a odpočívat Práce Odpočinek Spánek Výživa 8. Jak jednat s lidmi Zajímat se o druhého Nechat druhého hovořit Umět hovořit o tom, co zajímá druhého Opatrně s kritikou Opatrně s příkazy Uznat vlastní chybu Pochválit, co za pochválení stojí Vžít se do situace druhého Nehádat se destruktivně Usmívat se 9. Jak se odreagovat Odreagování přesunem afektu Odreagování přímé Zásady konstruktivní hádky Styl hádky Výsledky hádky Fáze hádky 10. Jak se prosadit Ústupnost, útočnost a sebeprosazení Vyjadřování vlastních pocitů Navazování, udržování a ukončování rozhovoru Mluvení k více lidem Požádání o laskavost Prosazování oprávněného požadavku Odmítnutí 11. Jak ovlivňovat svou náladu Ovlivňování myšlenek Ovlivňování vnějšího chování Přímé ovlivňování pocitů Individuální pomůcky 12. Jak žít v manželství Výběr partnera Hledání viníka Očekávání a realita Respektování rozdílnosti Vývojové manželské krize Komunikace Rozhodování Chování plánovatelné a chování spontánní Vnitřní problémy manželství Vnější zásahy do manželství Žárlivost Rozvod Řešení konfliktů 6

7 13. Jak zvládnout sexuální problémy Poruchy erekce Předčasná ejakulace Frigidita Chybění orgasmu Rozdíly v sexuálních potřebách manželů 14. Jak si poradit s neurotickými příznaky Boj s příznaky Odpoutání pozornosti od příznaků 15. Jak relaxovat Základní uvolňovací cvičení Autogenní trénink Pocit tíhy Způsob koncentrace Organizace cvičení Pocit tepla Klidný dech Klidný tep srdce Teplo v břiše Chlad na čele Průběh nácviku Individuální formulky Využití autogenního tréninku 16. Jak si rozumět Složky našeho Já Transakce Falešné hry 7

8

9 PŘEDMLUVA KE ČTVRTÉMU VYDÁNÍ Neuróza je nepříjemné obtěžující onemocnění. Většina neurotických potíží se rychle vyléčí, některé dokonce zmizí časem i samy od sebe. Někdy se však neuróza také vleče a je nutno s ní nějakou dobu žít. Pacienti mnohdy chodí od jednoho lékaře ke druhému a hledají pomoc. Zpočátku ji očekávají zvenčí: lékař s nimi něco udělá. Časem však někteří zjistí, že pro dosažení změny v potížích jsou potřebné změny v postojích, ve způsobu prožívání a v chování, ve vztazích k lidem a v životním stylu. Uvědomí si, že je nutné pustit se do práce na sobě, a hledají, jak na to. Takové pacienty jsem měl na mysli, když jsem psal tuto knížku. V prvních čtyřech kapitolách vysvětluji, jak se neuróza projevuje, jak vzniká a jak se léčí. V dalších kapitolách pak přímo a na příkladech uvádím, co může pro své zdraví udělat neurotický pacient, ať už samostatně nebo za pomoci odborného psychoterapeutického zařízení. Doporučení, která vycházejí z mých čtyřicetiletých zkušeností s neurotiky, jsem zaměřil na většinu významných životních oblastí. Informace i pokyny jsou určeny především neurotickým pacientům. Mohou však posloužit i zdravým lidem, kteří jsou neurotickým onemocněním ohroženi, kteří mají neurotiky v rodině či v pracovním kolektivu, nebo kteří hledají cesty, jak žít šťastněji a spokojeněji, než žili dosud. V době mezi druhým a třetím vydáním této knížky došlo ke změně oficiálních názvů neuróz. Přibližně každých 10 let se upravuje a znovu vydává Mezinárodní klasifikace nemocí s názvy a čísly, podle nichž zdravotníci komunikují s pojišťovnami i mezi sebou. V současné 10. revizi, platné od roku 1993, byla zrušena kapitola s jednoduchým názvem neurózy a místo ní byla s čísly F40-F49 zařazena kapitola Neurotické poruchy, poruchy vyvolané stresem a somatoformní poruchy. Rozdělování poruch pod jednotlivá čísla se přestalo řídit jednotným hlediskem podle 9

10 hlavních příznaků neurotického onemocnění, a tak zde máme vedle fobických úzkostných poruch (F40), jiných úzkostných poruch (F41), obsedantně kompulzivní poruchy (F42), neurastenie (F48.0) a poruch dissociativních (F44) a somatoformních (F45), v nichž se skryla hysterická neuróza, také akutní reakce na stres (F43.0), posttraumatickou stresovou poruchu (F43.1) a poruchy přizpůsobení (F43.2), jejichž názvy vycházejí nikoliv z charakteristických příznaků, ale ze zjišťovaných příčin. Přechodem na toto názvosloví v populárně pojaté příručce pro pacienty by se původní jednoduchý výklad značně zkomplikoval. Ponechávám proto uvedenou změněnou terminologii, která se v další revizi mezinárodní klasifikace může opět změnit, odborné úřední komunikaci zdravotnických zařízení a pojišťoven a setrvávám ve výkladu u tradičního pojetí neuróz s jejich dělením na neurózu úzkostnou, fobickou, nutkavou a depresivní a na neurastenii, hysterii a hypochondrii, které se stále používá v běžné neformální komunikaci mezi lékaři, klinickými psychology a pacienty. Chtěl bych poděkovat svým spolupracovnicím a spolupracovníkům na psychoterapeutickém oddělení pro neurózy (18b) psychiatrické léčebny v Kroměříži a primáři MUDr. Petru Možnému za účinnou a přátelskou podporu, našim pacientům za užitečné podněty, MUDr. Bořkovi Šapčkovi za výstižné fotografické zachycení skupinových terapeutických technik a panu Vladimíru Jiránkovi za souhlas se zařazením jeho vtipných obrázků, které výborně ilustrují mnohé z našich poznatků a doporučení. V Kroměříži, v únoru 2006 Stanislav Kratochvíl 10

11 1. CO JE NEURÓZA Diagnózu neurotické poruchy dostane člověk tehdy, když trpí tělesnými nebo duševními obtížemi, pro které při lékařském vyšetření nebyl zjištěn organický podklad, tj. prokazatelné poškození příslušných tělesných orgánů nebo mozku. Své potíže si uvědomuje a stěžuje si na ně; nejedná se o duševní chorobu, při které by jeho chování bylo nesrozumitelné okolí a při níž by byla podstatně porušena jeho soudnost. Potíže mají někdy zřetelnou, jindy ne zcela jasnou nebo ne zcela uvědomovanou souvislost s duševními stavy a problémy ve vztazích v rodině, v práci a vůbec mezi lidmi. Pramení ze závažných konfliktů vnějších nebo vnitřních, někdy velmi silných, jindy spíše dlouhodobých, které často souvisejí i s vývojem, postoji a osobními vlastnostmi jedince. TĚLESNÉ A DUŠEVNÍ POTÍŽE K tělesným potížím, které mohou být neurotického původu, patří např. bolesti hlavy, závratě, tlak či píchání u srdce, bušení srdce, tlak či bolest žaludku, říhání, nechutenství, zvracení, průjmy, třes rukou nebo chvění či záchvaty křečí celého těla, poruchy chůze či pohyblivosti končetin, ztráta hlasu, nadměrné pocení, pocity mravenčení, brnění či svědění, některé poruchy zraku a sluchu a bolesti v nejrůznějších částech těla. K neurotickým potížím duševního rázu patří např. stavy napětí a podrážděnosti, pocity vyčerpanosti a nepřiměřené únavy, deprese s převládáním myšlenek, že život nestojí za nic, všechno je škaredé, nikdo není dobrý a nic nemá cenu. Jiným příznakem jsou úzkosti: člověk má strach a neví z čeho. Někdy přichází úzkost v záchvatech: najednou člověka přepadne panika, až se mu rozbuší srdce a zpotí se, dostane obavu, že zemře. Jiné potíže mají ráz nutkavých myšlenek: člověku se vnucují 11

12 určité představy, napadá ho, že má něco udělat a když to neudělá, něco zlého se mu stane; napadá ho, že nezamkl dveře, nezhasl světlo či nevypnul plyn a musí se opakovaně chodit přesvědčovat. Nebo má nutkavé strachy, např. z ostrého předmětu, z otevřeného prostranství nebo zase z uzavřené místnosti, z dopravních prostředků, z hloubky aj. Mohou se vyskytovat poruchy spánku, pocity vnitřního chvění a pocity slabosti vůle. Člověk si nedovede poručit, podléhá stavům zlosti a vzteku. Jindy se nedovede dobře soustředit na práci a myšlenky mu utíkají jinam. Někdo se podceňuje, trpí pocity méněcennosti, napadá ho, že není k ničemu, že všechno, co dělá, je špatné. Jiný má pocity velké důležitosti a potřebu na sebe upozorňovat, jiný si myslí, že mu všichni křivdí. Dalším příznakem je nadměrné přemýšlení o nevýznamných záležitostech, neschopnost se rozhodnout, nejistota ve vztazích k lidem nebo nadměrná závislost na jiných a malá samostatnost. S neurózou souvisí i tendence řešit vlastní problémy nikoli rozumnou klidnou cestou, ale nepřiměřenými výbuchy, kterými si člověk svoji situaci ještě zhoršuje. Někdy je neúčelně řeší útěkem do nemoci nebo pomocí alkoholu. Zvláštním neurotickým příznakem jsou obavy z nemoci, přehnané obavy o vlastní zdraví a vztahování různých chorobných příznaků druhých lidí na sebe. 12

13 NEURÓZA A ORGANICKÉ CHOROBY U chorob, které nazýváme organickými nebo somatickými, zjišťujeme přímé změny v tělesných orgánech nebo systémech: zánět, infekci, poškození tkáně úrazem, krvácení, zúžení cév, otravu, nedostatek nebo nadbytek nějaké látky v organismu, porušení nervových vláken nebo mozkových či míšních center. Tyto změny pak způsobují příslušné příznaky. U neuróz toto všechno chybí, ačkoli příznaky neurózy mohou nejrůznější organické choroby napodobovat. Rozhodující je výsledek vyšetření. U neuróz se nic nezjistí. Jde pouze o poruchu funkce, přesněji řešeno o poruchu centrálního nervového řízení, která je způsobena duševními příčinami. Může také jít o reakce nesprávně naučené nebo přetrvávající (zafixované) po odeznění původní organické příčiny. VLIV DUŠEVNÍCH STAVŮ NA TĚLESNÉ PROCESY Pacienti, kteří mají tělesné neurotické příznaky, nemohou někdy pochopit, že tyto příznaky jsou skutečně způsobeny duševními příčinami. Hledají stále nějakou tělesnou příčinu a domáhají se dalších tělesných vyšetření. Nevěří, že by duševní prožitky samy mohly mít tak mocný vliv. Stačí si však vzpomenout, co se v těle děje, když člověk prožívá takový běžný, každému známý duševní stav, jako je strach. Musí např. za temné větrné noci projít hlubokým lesem, v němž mimo to nedávno došlo k dosud neobjasněné vraždě. Nohy mu těžknou, srdce mu buší v hrdle, dech se mu chvíli zrychluje a chvíli zase tají, v hrdle vysychá, na čele vyskakuje chladný pot, žaludek se svírá, na jídlo by neměl ani pomyšlení (jedna žena nám naopak vyprávěla, že za takových okolností během cesty z hladu snědla tři tvrdé rohlíky, určené na strouhanku). Kdyby pak k tomu náhle v křoví zapraskalo a vyskočila vyplašená srna, mohly by svaly člověka úplně ztuhnout, vlasy se mu postavit hrůzou na hlavě a mohl by se dostavit i náhlý neovladatelný průjem. To všechno jsou organické, tělesné děje, způsobené silnou emocí. V uve- 13

14 deném příkladě jsou ovšem krátkodobé; po skončení situace, kterou člověk vnímal jako ohrožující, zase pominou. Neurotik však nezřídka prožívá podobné (zpravidla mírnější) duševní stavy opakovaně a dlouhodobě. Tělesné změny pak mohou přetrvávat. I lidová moudrost zná tyto souvislosti. Vzpomeňme si jen na písničky, ve kterých si dívka či chlapec, prožívající smutek z nešťastné lásky, stěžuje: zabolelo mne mé srdce a má hlavička pobolívá. NEURÓZY A PSYCHÓZY Někteří pacienti, kteří onemocněli neurózou, se obávají, že se zblázní, nebo že onemocnění povede k jejich postupnému zblbnutí. Mají strach, že budou ve svém okolí posuzování jako nezodpovědní, že ztratí zodpovědné zaměstnání, že v rozvodovém sporu jejich neuróza poslouží jako důkaz jejich neschopnosti samostatně vychovávat děti ap. Zaměňují neurózu za závažnou duševní chorobu. K nedorozumění pak přispívá skutečnost, že léčením těžších neuróz se zabývá psychiatrie a že lůžková oddělení pro léčení neuróz jsou většinou začleněna do psychiatrických léčeben a klinik, kde se léčí též duševní choroby. Neuróza, i když se projevuje také řadou duševních příznaků, se zásadně liší od duševních chorob, tzv. psychóz, u kterých se objevují takové zvláštní duševní příznaky, jako jsou halucinace (vidiny, hlasy ), nevyvratitelná přesvědčení o zcela nelogických souvislostech (např. že pacient je boží prorok, podvržené královské dítě, že je v noci tajně ničen svými nepřáteli pomocí otravných plynů nebo vysíláním radiových paprsků, že zavinil připravující se zkázu celého světa) a nepochopitelná jednání (např. setrvávání v podivných nepohodlných pozicích po dlouhé hodiny nebo týdny). Psychózy vznikají jinými mechanismy než neurózy. I když konfliktové situace mohou psychózy vyprovokovat nebo zhoršovat, nejsou jejich skutečnou příčinou. Tou je zvláštní porucha látkové výměny v mozku, související většinou s vrozenými vnitřními dispozicemi jedince. Pacient, který onemocněl psychózou, si v kritické fázi svého onemocnění zpravidla neuvědomuje, že jde o nemoc. Příznaky 14

15 choroby na něm spíše vidí jeho okolí, sám si žije jakoby v jiném světě, světě svých vlastních, od skutečnosti často zcela odtržených představ. Psychózy vyžadují odlišný způsob léčení než neurózy (např. dlouhodobé nepřerušované užívání vysokých dávek psychofarmak), i odlišný způsob posuzování odpovědnosti a pracovní schopnosti. Je ovšem třeba zdůraznit, že v dnešní době již psychózy nepředstavují osudovou chorobu, která zákonitě vede k duševnímu úpadku, k vyloučení ze společnosti a k trvalému pobytu na uzavřených odděleních psychiatrických ústavů. Značná část pacientů se vyléčí a u další podstatné části se podaří nápadné příznaky zmírnit tak, že mohou žít v normální společnosti (zpravidla při trvalém užívání tzv. udržovacích dávek léků). Pochopení okolí hraje při jejich znovuzačlenění do společnosti významnou úlohu. NEURÓZA A OHROŽENÍ ŽIVOTA Neuróza neohrožuje život, na neurózu se neumírá. Skutečností však je, že neuróza často kazí člověku život, když si s ní nedovede poradit. Neurotici se často subjektivně cítí hůř než pacienti vážně tělesně nemocní. Četl jsem někde vtipný příklad této skutečnosti z praxe obvodního lékaře. Lékař, který měl plnou čekárnu pacientů, musel odejít za naléhavou záležitostí. Sdělil čekajícím pacientům, že může ošetřit nejvýše čtyři z nich a požádal, aby zůstali jen ti, kteří pomoc nejnaléhavěji potřebují. Čekárna se vyprázdnila. Odešel chlapec se zhnisaným prstem, odešel muž s počínajícím zápalem plic, odešla babička se zlomenou rukou. Čtyři pacienti, kteří zůstali, byli neurotici. NEURÓZA A SIMULACE Někteří pacienti považují diagnózu neurózy za zlehčení svých potíží, za projev nedůvěry lékaře, za konstatování, že si své potíže jen namlouvají nebo je simulují. Tak se na to také někdy dívají příbuzní pacientů a snaží se jim potíže vymluvit nebo je přesvědčit, že stačí mít jen silnou vůli a na potíže nemyslet, nebo je napomínají, aby nehráli kome- 15

16 dii. Neuróza je skutečným onemocněním, není simulací. Neurotik potíže nepředstírá, ale skutečně je pociťuje. Na tom nic nemění skutečnost, že se neurotické potíže někdy objevují jako na zavolanou v situacích, kterých se člověk bojí, které nedokáže zvládnout, v nichž se nedokáže rozhodnout, nebo kterým by se rád vyhnul. Tak například simulující dítě, které se chce vyhnout návštěvě školy, tvrdí, že je mu špatně, ačkoli mu ve skutečnosti nic není. Naproti tomu neurotické dítě začne zvracet nebo dostane průjem, má-li strach z učitele nebo z neúspěchu při zkoušce. KOMBINACE NEURÓZ S JINÝMI PORUCHAMI Snažili jsme se neurózu odlišit od jiných druhů poruch. Ne vždy se však setkáváme s neurózou zcela čistou. Např. organické potíže se mohou s neurotickými obtížemi kombinovat. Často to vidíme např. při různých bolestech v zádech, které souvisejí s věkovými změnami na páteři (s tzv. výrůstky), které zjišťujeme na rentgenových snímcích páteře. Řada lidí má tyto výrůstky značné a jejich potíže jsou přitom nepatrné. U neurotiků jsou však i při malém objektivním nálezu tyto potíže pociťovány neúměrně silně. Podobně v přechodu mívají ženy určité potíže, způsobené hormonálními změnami v tomto věkovém období, spojenými se zástavou činnosti vaječníků. Jsou to zejména návaly horka do hlavy. U žen se sklonem k neuróze se však objevuje řada dalších potíží (jako podrážděnost, zvýšená únavnost, deprese, úzkosti, strachy), které už nejsou hormonální nerovnováhou plně vysvětlitelné. Mluvíme pak o tzv. neurotické nadstavbě. Nad somatickým onemocněním, které tvoří základnu, vyrůstají další potíže, způsobené psychickými vlivy, zejména napětím a nespokojeností. Jindy se naopak k neuróze mohou přidat potíže, způsobené tělesnou chorobou. Neuróza člověka nechrání proti nachlazení, infekci nebo úrazu. Všechny potíže, které se u neurotika objeví, nelze paušálně připsat neuróze. 16

17 Jedna z našich pacientek byla léčena pro hysterickou neurózu se záchvaty třesu celého těla, které se objevily po těžkém konfliktu s manželem, při němž ji manžel udeřil do obličeje. Za čas po úspěšné léčbě nás znovu vyhledala s prudkými bolestmi v podbřišku, spojenými se zvracením. Obávala se, že se její neuróza znovu vrací. Vyžádané gynekologické vyšetření však ukázalo, že se tentokrát nejedná o projev neurózy, ale o mimoděložní těhotenství, vyžadující okamžitý operační zásah. NEURÓZA A ZÁVISLOST NA ALKOHOLU Někdy se může neuróza také kombinovat s alkoholismem, dnes označovaným jako závislost na alkoholu. Pití alkoholu se stává člověku potřebou a nemůže se ho na delší dobu vzdát, ani když mu začne dělat v rodině, v práci a dalších oblastech života problémy. Liší se od běžné konzumace alkoholu tím, že organismus si na častý přísun alkoholu již zvykl a vyžaduje jej. Chybí-li, začíná se objevovat napětí, podrážděnost, neklid a další obtíže, které jsou do značné míry podobné obtížím neurotickým. Vývoj závislosti na alkoholu jako choroby prochází určitými typickými fázemi od prosté chuti k pití až po nutkavou nutnost pít, od pití převážně společenského až po potřebu pít o samotě, od zvyšující se snášenlivosti k alkoholu, kdy člověk může vypít větší množství alkoholu bez známek opilosti, až po snižování této snášenlivosti, kdy již i malá dávka stačí k získání nálady atd. Vznik alkoholismu je podporován častým pitím z různých příčin. Někomu se pití líbí proto, že se po něm cítí v lepší náladě, sebevědomější a veselejší. Někdo se naučí pít ve společnosti, na zábavách, při vysedávání s přáteli v hospodě; někde je zvykem pít i na pracovišti. Vznik závislosti na alkoholu souvisí též s určitou osobní dispozicí. Jsou lidé, jejichž organismus si při setkání s alkoholem vytváří závislost na této látce velmi snadno a již ji bez léčení nepřekoná, podobně jako je tomu u tzv. omamných drog, např. kokainu a heroinu. Člověk, u kterého se vyvinula závislost na alkoholu, potřebuje odborné protialkoholní léčení. To bývá úspěšné jen tehdy, když se podaří dosáhnout naprosté a trvalé abstinence. Člověk, který se stal alkoholikem, nemůže již nikdy být normálním konzumentem alkoholu. Nesmí už nikdy ani kapku alkoholu, jinak znovu podlehne své chorobě. 17

18 Souvislost závislosti na alkoholu s neurózou může být několikerá. U někoho může závislost na alkoholu vzniknout podobným mechanismem jako neuróza; jen místo reagování na nepříznivé životní okolnosti neurotickými potížemi začne člověk reagovat častým pitím, které se mu pak stane návykem. Jindy se pacient, který trpí neurotickými potížemi, pokouší tyto potíže pomocí alkoholu svérázným způsobem léčit. Trpí-li podrážděností, depresí, nedostatkem odvahy či pocity méněcennosti, nachází ve stavu opojenosti, vyvolané alkoholem, úlevu. Alkohol mu zajistí potřebnou sebejistotu, dodá kuráž, aby řekl jiným to, co jim nedokáže říci střízlivý, dovolí zapomenout na nevyřešené problémy a tíživou situaci, zažene alespoň na chvíli potíže. Ale to všechno má jen přechodný účinek. Celkově se naopak jeho stav zhoršuje i proto, že svými důsledky alkohol pacientovu životní situaci ještě více komplikuje. Kombinuje-li se neuróza se závislostí na alkoholu, je nutno začít léčením závislosti na alkoholu. Platí to i tehdy, když je závislost na alkoholu skutečně druhotná a když pacient tvrdí, že po vyléčení neurózy nebude pití potřebovat. Kdykoli jsme se nechali přemluvit a přijali na psychoterapeutické oddělení pro léčení neuróz neurotika-alkoholika, vždy to skončilo nezdarem. Alkoholik přes své sliby a opravdová předsevzetí prostě nevydrží ani v průběhu takové léčby nepít, a tím se léčení maří. Přitom odborné léčení závislosti na alkoholu na specializovaném protialkoholním oddělení, kterému se alkoholici nerozumně brání, v sobě dnes zahrnuje i ty psychoterapeutické postupy, které se užívají a jsou účinné při léčení neuróz, mj. skupinovou psychoterapii, rozbor a řešení konfliktových životních situací a trénink potřebný ke změně dosavadního nevhodného životního stylu. Navíc v sobě zahrnuje složky léčby, které jsou specifické pro léčení závislosti na alkoholu a spočívají v důsledném zajištění několikaměsíční úplné abstinence: znemožnění kontaktu s alkoholem a pravidelné kontrolované podávání léků, které se s alkoholem nesnášejí a po jeho vypití by vyvolaly bouřlivou reakci organismu (např. antabus). NEURÓZA A OSOBNOST Vztah neurózy k osobnosti člověka je těsný a mnohostranný. Některé typy osobnosti mají k neuróze větší náchylnost než jiné. Klasická, dodnes užívaná typologie řeckého lékaře Hippokrata rozděluje lidi na 18

19 melancholiky, choleriky, sangviniky a flegmatiky. Melancholik je vážný, svědomitý, přemýšlivý, citlivý, uzavřenější a zádumčivý. Nedovede se navenek příliš prosadit, zato více věci prožívá v sobě. Je váhavý, méně schopný se aktivně bránit, snadněji v něm vzniknou pocity méněcennosti a křivdy. Je zřejmé, že k neuróze bude náchylný. Cholerik je energický, prudký a vznětlivý, rychle vzplane a hůře se ovládá, má sklon vládnout, řídit a organizovat, není zcela důsledný. Je zřejmé, že pro uvedené vlastnosti se bude snadno dostávat do konfliktů s druhými lidmi a bude proto také častěji neurotizován. Naproti tomu sangvinik se svou bezstarostností, živostí, přátelskou společenskostí, veselostí, sklonem k povrchnosti a lehkomyslnosti a optimistickému pohledu na svět, jako člověk, který si z vánočky života vyštipuje hrozinky, který se zbytečně netrápí a konfliktům spíše ulamuje hrot, bude mít sklon k neuróze daleko menší. Podobně je tomu u flegmatika, který je klidný, pomalý, rozvážný, pečlivý, málo citlivý a k vnějším podnětům až lhostejný; mohlo by se na něm dříví štípat. Na vlastnostech osobnosti také záleží, které z vnějších podnětů mohou být pro ni neurotizující. Např. na osobnost výrazně společenskou bude působit nepříznivě, budeli muset dlouhou dobu žít ve společenské izolaci. Naopak na člověka uzavřeného a nesmělého by působil jako zátěž spíše požadavek, aby byl v neustálém kontaktu s lidmi. Člověk s potřebou vládnout se bude cítit nespokojen v podřízené roli a člověk s potřebou vedení nebude spokojen, nenajde-li nikoho, o koho by se mohl opřít. Mezi neurózou a vlastnostmi osobnosti nacházíme i obrácený druh vztahu. Vlastnosti osobnosti mohou být nejen podmínkou neurózy, ale i jejím projevem. Mohou být důsledkem neurotizace, zejména ve významných vztazích v dětství a dospívání. Mohli bychom je přímo označit jako neurotické rysy osobnosti. Nejde už jen o neurotické obtíže, o kterých jsme dosud převážně mluvili, ale přímo o neurotické formy reagování, o neurotické postoje a neurotické chování. Příkladem může být inženýr R. V dětství byl přísně trestán svým despotickým otcem, který mimo to často přicházel domů opilý a choval se pak k němu nespravedlivě, což se pacienta silně citově dotýkalo, protože otce měl zpočátku velmi rád. Naučil se reagovat vzdorem, a to nejen na výtky a tresty nespravedlivé, ale i na příkazy 19

20 a požadavky oprávněné. Tento způsob reagování si přenesl i do vztahů k učitelům a nadřízeným. Kdykoli od něj bylo něco požadováno autoritativní formou, začal být rozčilený, podrážděný, napjatý, nervózní, přestal hovořit, popřípadě uraženě odešel. Věci dělal jakoby naschvál jinak, podle svého. Toto chování vyvolávalo pochopitelně nelibost nadřízených a nezřídka i určité postihy, považované pacientem ze další křivdy. Tím vznikl typický bludný kruh, v němž se neurotické chování svými důsledky samo znovu posiluje a udržuje. NEURÓZY A PORUCHY OSOBNOSTI Neurózy chápeme jako onemocnění, která jako většina onemocnění, mají svůj vznik, způsobený souhrou vnějších a vnitřních faktorů, svůj průběh a zpravidla též konec, tj. vyléčení nebo přechod do chronického stadia. U poruch osobnosti, dříve označovaných jako psychopatie, nejde v tomto smyslu o chorobu, nýbrž spíše o odchylku. Psychopati mají skoro stále nějaké potíže nebo problémy, a to téměř bez ohledu na vnější podmínky. Poruchy v sociálních vztazích vyplývají přímo z jejich osobnosti. Jde o stav trvalý, který se v souvislosti s různými okolnostmi jen zvýrazňuje nebo mírní. Zpravidla jde o nadměrné zbujení některých vlastností osobnosti, kterými se pak člověk stává nepříjemným buď sám sobě, nebo svému okolí. Vlastnosti osobnosti netvoří harmonický celek jako u normální zralé osobnosti. Může jít o zbujelou vzteklost a neovladatelnou výbušnost (dříve explozivní psychopatie, dnes patří tyto vlastnosti k emočně nestabilní poruše osobnosti impulzivního typu), jindy o nadměrnou pasivitu a celoživotní smolařství s neschopností se prosadit a s bolestínským sebelitováním (dříve astenická porucha) a extrémní nerozhodnost se sklonem k nepraktickému hloubání (dříve psychastenická porucha), které by se dnes daly přiřadit k poruchám osobnosti označovaným jako úzkostné a závislé. Jiné je přehánění v citech, zvýšené sebepředvádění a dramatičnost se zvýšenou snahou udělat dojem (dříve hysterická psychopatie, dnes histrionská porucha osobnosti), nebo naopak citová chladnost, odcizenost a odtrženost od světa, podivínství a život ve vlastním světě (schizoidní porucha osobnosti). Opakující se střídání životních období optimismu, 20

21 nadšení a značné výkonnosti s obdobím skleslosti, pasivity a beznaděje se označuje jako cyklotymie, neustálé podezřívání partnera z nevěry s přehnaným hlídáním a kontrolováním (dříve žárlivecká psychopatie) patří k obecnějšímu sklonu k podezíravosti a ulpívavému zabývání se skutečnými i domnělými křivdami v rámci paranoidní poruchy osobnosti. Subjektivně značně nepříjemná je anankastická porucha s nutkavými myšlenkami, nutkavým jednáním a důsledností přehnanou až k puntičkářství, společensky nebezpečná je dissociální porucha se sklonem k bezohlednému protispolečenskému chování a chyběním morálních norem a zábran. DIAGNÓZA NEURÓZY K diagnóze neurotické poruchy, zejména u tělesných obtíží, lékaři často docházejí tak, že vyloučí organické příčiny potíží pacienta. To je tzv. negativní postup při určování diagnózy: není-li pro výklad potíží zjištěno nic jiného, uzavírá se jako neurotická porucha. Stanovení diagnózy by však mělo zahrnout i pozitivní složku: najít psychogenní faktory, které neurózu vyvolaly a udržují, nebo, jinými slovy, nalézt souvislosti mezi potížemi a problémy. V některých případech jsou tyto souvislosti zřejmé: závažný citový otřes, napjatá konfliktová situace v manželství nebo na pracovišti. Někteří pacienti se obracejí k lékaři přímo s těmito problémy a o tělesných nebo duševních příznacích ani tolik nehovoří. Jindy však souvislosti mezi obtížemi a problémy nejsou zjevné. Na povrchu se zdá, že v osobním životě pacienta je všechno v pořádku. Příčin, které způsobují neurózu, si pacient ani sám nemusí být vědom. Mohou sahat až do minulosti, mohou být potlačeny a objeví se teprve v průběhu systematické psychoterapie. Jak uvidíme později, samotné vnější objektivní překážky ke vzniku neurózy zpravidla nestačí. Významný faktor je v tom, že člověk na ně nedovede správně reagovat, že se nedovede odpoutat od nepružného způsobu jednání. Např. přepracovaný vedoucí se nedovede nepřepracovávat; stalo se to jeho životním stylem a nedovede 21

22 se vzdát svých ambicí. Manželskými konflikty trpící manželka nedovede manžela usmířit a konflikty ztlumit. Musí je rozdmýchávat. Neurotické příznaky tedy bývají častěji důsledkem způsobu reagování člověka na obtížné situace než bezprostředním výsledkem těchto situací. ODBORNÁ VYŠETŘENÍ K vyloučení organického podkladu svých potíží bývá pacient po orientačním vyšetření svým lékařem nezřídka poslán na různá pomocná laboratorní a odborná vyšetření odpovídající charakteru potíží. Vyšetřuje se krev, moč, provádí se vyšetření srdeční činnosti na EKG. Na neurologickém oddělení se zkoumají reflexy. Provádějí se rentgenové snímky plic, páteře, lebky, někdy projde pacient oddělením ušním, nosním a krčním, oddělením očním, gynekologickým a dalšími. Nakonec z toho všeho má udělat odpovědný lékař celkový závěr a pacientovi srozumitelně sdělit, co bylo a nebylo zjištěno a co z toho pro jeho další život a léčení plyne. Někdy se však pacient při pochůzkách od jednoho specializovaného odborníka ke druhému a z jedné laboratoře do druhé v moderním zdravotnickém bludišti jaksi ztratí. Nenajde se nikdo, kdo by dílčí nálezy spojil v celek a vše mu uspokojivě vysvětlil. Všude slyší něco jiného, tam i onde si ze svých nálezů přečte něco, čemu porozumí jen částečně nebo vůbec ne. Občas něco pochytí od spolupacientů, s nimiž sedí v čekárnách a vyměňuje si zkušenosti. Snadno pak začne připisovat nepřiměřený význam nějakému jen mírně od normy se odlišujícímu nálezu. Začne lékařům, kteří mu nic nevysvětlí, nedůvěřovat a obávat se, že před ním něco tají. A tak se někdy dostává na psychiatrii s neurotickými potížemi, které v průběhu dobře míněných a potřebných vyšetření značně vzrostly. Připomeňme tu případ jedné naši pacientky, která prošla odbornými vyšetřeními v souvislosti se svými stížnostmi na zvracení a bolesti žaludku, které vznikly v době jejích problémů s obtížně vychovatelným, rozumově defektním dítětem; vedle těchto vnějších faktorů zde působil i její vnitřně rozporný vztah k tomuto dítěti, které neodpovídalo jejím životním plánům. Internista, konzultovaný obvodním lékařem, vypsal po vyšetření žádanku na rentgen žaludku, na níž v latinských zkratkách požá- 22

23 dal rentgenologa, aby vyloučil možnost rakoviny žaludku. Nález byl, jak se dalo očekávat, negativní. Potíže byly neurotické. Pacientce však utkvělo latinské slovo, označující rakovinu, jehož význam prohovořila v čekárně s ostatními pacienty. Ve staré lékařské knize si doma přečetla příznaky a začala je na sobě pozorovat. Když přišla k nám, nemohla již ani řádně polykat. Zhubla, zdálo se jí, že žloutne, a prožívala panickou hrůzu ze smrti. Logickým argumentům již nevěřila, byla přesvědčena, že jí nikdo neřekne pravdu. Naštěstí byla značně vnímavá k hypnóze. V hypnotickém stavu jí bylo možno ukázat, jak lze sugestivním zesílením jejích hypochondrických představ a strachu tělesné obtíže zesílit, a naopak, odpoutáním pozornosti je zeslabit a nakonec zcela odstranit. Uvěřila pak v neurotický původ svých obtíží a zaměřila se na zvládnutí problémů se svým dítětem. Její potíže zcela vymizely. REAKCE NA DIAGNÓZU NEURÓZY Když lékař pacientovi sdělí, že jeho potíže jsou neurotického původu, může to vyvolat různou reakci. Jsou pacienti, kteří se s tím spokojí a uklidní se. Přestanou prostě o tyto potíže dbát a přestanou se jimi 23

24 znepokojovat. Využívají předepsané prášky a začnou věnovat pozornost jiným důležitějším věcem. Někteří se zamyslí nad pokynem lékaře, že by měli upravit životosprávu a vyřešit své problémy a pokusí se o to. Někteří z nich přijmou nabídnuté léčení psychoterapií a její pravidla: nezaměřovat se na příznaky, ale zkoumat a řešit problémy. Jiní pacienti však berou diagnózu neurózy jako osobní urážku. Domnívají se, že nebyli řádně vyšetřeni, dožadují se dalších a dalších vyšetření, upínají se k bezvýznamným somatickým nálezům a snaží se dokázat, že jsou skutečně nemocní. Odmítají hovořit o svém osobním životě, nepřipouštějí jeho souvislosti s příznaky; odeslání k psychiatrovi se brání. Pokud se přece jen nakonec začlení do psychoterapie, chápou ji jako vnucenou a nesprávně orientovanou léčbu a ztratí v ní mnoho času a energie bojem za uznání svých příznaků. PŘÍČINY NEURÓZ Terén pro vznik neurózy může vytvořit celkové oslabení organismu, vyvolané např. horečnatým onemocněním, úrazem nebo přepracovaností, které sníží kondici a psychickou odolnost člověka. Někteří lidé mají už od svého dětství nervovou soustavu méně odolnou. Zážitky, události a konflikty, přes které se jiní lehce přenášejí, na ně působí příliš silně. Může také působit nerozumná životospráva, nedostatek spánku, odpočinku, pravidelnosti v jídle, černá káva, alkohol, nadměrné kouření ap. Oslabení nervové soustavy však nebývá hlavní příčinou neuróz. Je spíše základnou, na níž neuróza může snáze vzniknout. Hlavní příčinou neuróz bývají různé zážitky duševního rázu, které jedinec nedokáže dobře zvládnout. Mohou to být velmi silné zážitky jednorázové, prožití nějakého duševního otřesu, např. závažné přírodní nebo dopravní katastrofy nebo ztráta nejbližšího člověka či jiné hodnoty, pro kterou dosud žil. V takových případech vzniká tzv. neurotická reakce. Nekomplikuje-li se konfliktovými situacemi a jde-li o jedince s normální přizpůsobivou osobností, postupně se síla záporného citu otupí, napě- 24

25 tí opadne, člověk se přizpůsobí, potíže vymizí. Přetrvají-li některé příznaky, dají se obvykle dobře odnaučit, přecvičit. Častěji bývají mezi příčinami neuróz méně silné, ale zato dlouhodoběji působící konfliktové situace: život v napětí, život v konfliktech, život v nejistotě, v hádkách, v nevyřešených problémech, porušené základní mezilidské vztahy. Konflikty mohou být buď zjevné, vnější, tedy zpravidla více nebo méně hlučné destruktivní hádky, odehrávající se na pracovišti nebo v rodině, anebo mohou být vnitřní, odehrávají se převážně v hlavě člověka, jako je boj motivů, nemožnost uspokojit protikladná přání, spor s vlastním svědomím ap. Někdy se z vnějších konfliktových situací stávají konflikty vnitřní. Člověk naučený neprojevit své nepřátelské pocity nebo lítost se navenek tváří přátelsky a mile, ač by nejraději vraždil; usmívá se na tváři lehkým smíchem, ač má hluboký v srdci žal. Pak se někdy neventilované napětí somatizuje, tj. projevuje v tělesných poruchách, zcela ve smyslu metafory kde nepláčou oči, pláčou vnitřní orgány. Příčiny neuróz však mnohdy nevyplývají jen ze současné životní situace neurotického pacienta, nezřídka zasahují hluboko i do jeho minulosti: současná situace je spíše jen opakováním toho, co už zde v nějaké formě bylo dříve. Opakuje se znovu to, co se člověka v minulosti silně dotklo a učinilo ho nepřiměřeně citlivým. Člověk nevědomky přenáší svou negativní zkušenost z jednoho vztahu do vztahu jiného, který je mu alespoň trochu podobný. Stereotypně opakuje svou neúspěšnou roli, kterou už dříve hrál. A cítí se tím znovu a znovu traumatizován. Hanka, dvacetiletá úřednice, trochu při těle, s výrazným poprsím, milá, přitažlivá, ve svém chování ještě trochu dětská, je poslána na léčení pro bolesti hlavy, bušení srdce, pocity méněcennosti a pro depresi. Nemá chuť do práce, nechce se ji žít. Potíže vznikly poté, co se s ní rozešel chlapec, kterého měla ráda. Je to již druhý rozchod za podobných okolností, jenže tentokrát byla více citově angažována. Nechce už žádného muže ani vidět, protože jsou všichni stejní a jde jim jen o jedno ; ale současně se bojí, že ji už nikdo nebude chtít. Přece jen by se chtěla, jako její kolegyně, vdát a mít děti. 25

26 Jak se ukazuje při podrobnějším rozboru, chlapec se s ní rozešel proto, že mu dávala najevo, jak jsou jí jeho polibky a doteky odporné. Nechtěl ji sice hned dostat do postele, byl trpělivý a ochotný čekat, ale přece jen toužil po odezvě alespoň při něžnostech a její chování ho uráželo. Totéž bylo příčinou Hančina předchozího rozchodu. Jak se dále ukázalo, ve svém vývoji byla brzy tělesně vyspělá a v dospívání hodně přibrala na váze. Ve třídě se jí posmívali, v tanečních s ní spolužáci nechtěli tančit. Naproti tomu začala budit pozornost starších mužů, na kterou nebyla duševně zralá a s níž si nedovedla poradit. Styděla se a utíkala. Ve 14 letech se na ni v podvečer vrhl podnapilý muž, který ji začal násilím líbat a ohmatávat na prsou. Teprve po chvíli se jí podařilo se mu vytrhnout; s odporem a vystrašená utekla. Nikomu se o tom nezmínila. Začala nenávidět své pěkné prsy i svou postavu. Spojíme-li uvedené skutečnosti dohromady, ukazuje se, že si pacientka opakuje své pocity odporu a vystrašenou obranu, přiměřenou v traumaticky působící situaci v minulosti, v nových situacích, do kterých se tato reakce již nehodí. Její neuróza na první pohled vypadá jako neuróza způsobená současnou vnější situací, tj. ztrátou chlapce. Ale tuto ztrátu si pacientka způsobila sama svým nevhodným a pro partnera nepochopitelným chováním. Chování je nepřiměřeně zobecněnou reakcí z minulosti. A pacientka je připravena je znovu opakovat v jakémkoli dalším vztahu. Němečtí autoři rozlišují neurotické reakce, které jsou převážně důsledkem vnější situace, a neurotický vývoj, který se dotýká osobnosti a sahá hlouběji do minulosti. Primární neurotický vývoj vzniká už v raném dětství, sekundární vývoj ze zážitků pozdějších. Podstatné je, že nějaký závažný zážitek není přiměřeně zpracován a přenáší se do dalších situací. Jedinec si nové traumatizující situace vlastně spoluvytváří, a tak se znovu traumatizuje. Tomuto složitému a významnému mechanismu ve vzniku zejména chronických neurotických potíží budeme věnovat speciální pozornost v souvislosti s otázkami léčení. Někdy se neuróza zafixuje mechanismem, který nazýváme sekundární zisk z nemoci. Uvedli jsme již, že potíže někdy usnadní člověku vyhnout se řešení nepříjemné situace. Tak jeden z našich pacientů dostával křeče do ruky, které mu znemožnily psát, když měl podepsat něco, s čím vnitřně nesouhlasil. Jedna pacientka dostávala dramatické záchvaty úzkosti ve večerních hodinách, kdy se manžel chystal odejít, takže ji 26

27 nemohl opustit a musel zůstat doma. Ženě, u níž se objevil strach z vycházení na ulici, začalo být příjemné, že ji manžel nebo děti musejí doprovázet a věnovat jí pozornost. Ta by přestala, kdyby se její potíže vyléčily. Manželka muže, který začal trpět nervovými srdečními záchvaty, odvolala z lítosti žádost o rozvod, dokud se manžel nevyléčí. Kdyby se vyléčil, opustila by ho. Neuróza je tedy způsobena nejen určitými příčinami, ale její příznaky mohou za určitých okolností nabýt také cílového zaměření. Přestože jsou nepříjemné, přinášejí některé výhody. Mohou získat své místo v životním plánu. Chce-li se za takových okolností pacient obtíží skutečně zbavit, musí najít jiné, ne neurotické formy řešení své situace. Musí získat jiné formy uspokojení svých významných potřeb. Nemalou roli v uváděné fixaci potíží může u některých osob sehrát i prodlužování pracovní neschopnosti a naděje na důchod, přestože neuróza není choroba, která by sama o sobě podmiňovala přiznání důchodu. Pacienti, kteří od aktivního boje s neurózou přešli k boji za přiznání důchodu, patří k těm, kteří mají nejmenší naději na vyléčení. Z neurózy nelze nikoho skutečně vyléčit proti jeho vůli. Někdy trpí pacient jen jedním neurotickým příznakem; zpravidla je však příznaků více a spojují se v určité celky tzv. syndromy, které pak představují základní druhy neurotických poruch. Některé z nich zde uvedeme podrobněji. NEURASTENIE Bývá označována jako dráždivá slabost. Pacient se cítí napjatý, nespokojený, neklidný a podrážděný, snadno se rozčílí, ale také se rychle unaví a ochabne. Při práci a často ani při zábavě se nedokáže soustředit, je roztržitý, řadu věcí zapomíná. Má špatnou náladu a pocit, že se mu nic nedaří. Často trpí bolestmi hlavy, zvýšenou potivostí, pocity brnění nebo mravenčení v končetinách a v noci nespavostí: buď nemůže usnout, nebo se opakovaně budí. Ve dne se cítí vyčerpaný. 27

28 ÚZKOSTNÁ NEURÓZA Je charakterizována opakujícími se pocity úzkosti, tj. neurčitého strachu, který nemá přesný obsah. Pacient zpravidla nedovede říci, čeho se bojí. S úzkostí bývá spojeno zrychlené dýchání, zrychlený tep, bušení srdce, slabost v nohou, pocity chladu nebo tepla, nechuť k jídlu, zvýšené pocení. Úzkost někdy přichází v záchvatech paniky, zejména když je člověk sám, nebo v noci. Hledá přítomnost osob, které by mu poskytly oporu. Stav hrůzy bývá někdy tak silný, že pacient podléhá představě, že umírá, a dožaduje se okamžité lékařské pomoci. Vyšetření srdce však ukazuje, že o srdeční chorobu nejde a že žádné skutečné nebezpečí nehrozí. FOBICKÁ NEURÓZA Při ní má pacient nepřiměřený strach z určité konkrétní situace, osoby nebo předmětu. Ví, že je to strach nerozumný, ale nedovede ho překonat, nedokáže se ho zbavit a má tendenci se příslušné situaci vyhýbat. Jsou fobie, které člověku v jeho životě nevadí, např. bojí-li se hadů a přitom se s hady běžně nesetkává. Ale když se bojí vstoupit do obchodu a přitom potřebuje pravidelně nakupovat, značně mu taková fobie ztěžuje život. Často se vyskytuje strach z výšky, z bouřky, ze psů, z uzavřeného prostoru, z chůze po ulici, ze začervenání, z bacilů, z rakoviny, z hovoru před více lidmi, z ostrých předmětů. Fobie často vznikají, když člověk v příslušné situaci prožil silný nepříjemný zážitek. Mohou však též být jakýmsi symbolickým projevem vnitřního konfliktu. NUTKAVÁ NEURÓZA Pacientovi se proti jeho vůli vracejí určité myšlenky. Někdy jsou to myšlenky a představy zcela bezvýznamné, jako opakování určité melodie nebo vzpomínky, jindy jde o nutkavé hloubání, např. o příčinách běžných jevů. Často se vnucují pochybnosti, zda člověk zamkl dveře, 28

29 zastavil vodu, vypnul světlo, zhasl plyn, zda nenechal někde ležet předměty, kterými by si mohly ublížit děti aj. Podobně jako u fobií si člověk uvědomuje neoprávněnost nebo nesmyslnost těchto myšlenek, ale nedovede je zahnat. Nutí ho někdy i k jednání, např. opakovaně se vracet a přesvědčovat se, zda jsou dveře skutečně zamčeny, nebo k opakovanému mytí, má-li představu, že se neumyl řádně, nebo že se znovu umazal a má na rukou bacily. Tyto nutkavé projevy jsou někdy velmi nepříjemné a svízelné, ale nejsou nebezpečné, jak se někdy pacienti obávají. Člověk jim vyhoví jen tehdy, když nejsou v rozporu s jeho mravním hodnocením. Nutkání ublížit dítěti špičatým předmětem, vykřikovat ve slušné společnosti bezdůvodně vulgární slova ap. pacient nevyhoví. Od nutkavé neurózy se liší případy, kde je pacient přesvědčen, že mu myšlenky do hlavy podsouvá někdo jiný, např. nepřátelé či nějaká neznámá magická moc, která mu dokonce poroučí, co má nebo nesmí vykonat. To je známkou vážné duševní poruchy, psychózy. DEPRESIVNÍ NEURÓZA U pacienta převládá smutná nálada. Nic ho netěší, je skleslý a nešťastný a nedovede se na delší dobu rozveselit. Myslí převážně jen na smutné události, má sklon k sebepodceňování, sebeobviňování a pláči. Je málo výkonný, někdy i zpomalený, do ničeho se mu nechce. Zdá se mu, že život nemá smysl. Nezřídka se zabývá i myšlenkami na sebevraždu. Smutek u depresivní neurózy zřetelně souvisí s nepříznivou životní situací nebo s tragickými životními událostmi a je pro okolí pochopitelný, i když ve srovnání s běžným smutkem je neúměrně silný nebo neúměrně trvající. Od depresivní neurózy je třeba odlišit tzv. endogenní depresi, u níž je vzniklý smutek nelogický a vzniká z vnitřních příčin bez souvislosti s životními okolnostmi. Ovlivňuje výrazně soudnost a při sebevražedných myšlenkách může hrozit vážné nebezpečí sebevraždy. Patří k duševním chorobám a vyžaduje jiný způsob léčení než neurózy, především déletrvající užívání psychofarmak ze skupiny antidepresiv. 29

30 HYSTERICKÁ NEURÓZA Její příznaky bývají rozmanité a nezřídka měnlivé. Napodobují příznaky různých tělesných chorob. Může jít o ochrnutí, ztrátu schopnosti pohybovat některou končetinou, ztrátu rovnováhy při chůzi, přechodné oslepnutí nebo ohluchnutí, ztrátu hlasu, pocit, jako by měl člověk v krku kouli nebo knedlík, křečovité sevření víček, zvýšení, snížení nebo úplné vymizení citlivosti v některých částech těla, záchvaty nutkavého pláče, smíchu nebo třesu celého těla. Dříve časté tzv. velké hysterické záchvaty s omdléváním, opatrným pádem na zem a nepravidelným házením se celého těla na zemi nebo na lůžku (popřípadě s prohýbáním se do oblouku), nahánějící hrůzu přítomným, se dnes již u nás objevují zřídka. Má na to nesporný vliv zdravotní výchova obyvatelstva, ale jde pravděpodobně i o součást širšího kulturně historického procesu, spočívajícího v ústupu populárnosti magických a nadneseně dramatických prvků v lidském chování. Častěji se dnes setkáme s různými méně nápadnými příznaky, zejména ze strany vnitřních orgánů, jako jsou průjmy, zvracení, ztížené polykání, stavy dušnosti nebo srdeční záchvaty. Hysterické příznaky zpravidla těsně navazují na traumatizující událost (připomeňme záchvat křečí u naší pacientky poté, co byla nespravedlivě napadena manželem), nebo se objevují v nějaké ohrožující situaci, ze které umožňují únik (ochrnutí u vojáka, které znemožní jeho nasazení do boje). Mluvíme pak o účelovosti hysterických příznaků. Nelze je však ztotožňovat se simulací, protože tyto děje se odehrávají neuvědoměle a bez účasti pacientovy vůle; nemá je pod svou kontrolou. Pro nepopulárnost názvu se od používání diagnózy hysterická neuróza upustilo a podle druhu projevů se poruchy uvádějí jako somatoformní nebo konverzní. Od hysterické neurózy, kterou může za určitých okolností onemocnět každý člověk, odlišujeme hysterickou psychopatii (dnes histriónskou poruchu osobnosti), která je relativně trvalou odchylkou. Tato histriónská osobnost je charakterizována dramatičností, přeháněním a egocentričností. Často prožívá rozpor mezi svou živou romantickou představivostí a šedou banální skutečností a snaží se vyvolat nějaký rozruch. Nedokáže-li se uplatnit hodnotným způsobem, poutá pozornost alespoň projevo- 30

31 váním bezmocnosti a závislosti nebo zveličováním svých potíží. Její city jsou nestálé a měnlivé, často přecházejí do extrémů. V okolí vyvolává dojem, že hraje. Histriónské osoby dovedou být ohromně nadšené, ale také strašně nešťastné. Pak často mluví o sebevraždě nebo se o ni pokoušejí. Histriónské sebevražedné pokusy však nebývají většinou míněny vážně a mají spíše vystrašit okolí. Často se uvádělo, že hysterické rysy mohou být považovány za jakési zvýraznění nebo karikaturu ženskosti. U mladých hezkých dívek někdy zvyšují jejich přitažlivost pro muže, v manželství se však stávají značně nepříjemnými a způsobují to, co někteří naši manželští poradci nazývají emočním zabřemeněním partnera; manželky vyžadují stálé důkazy lásky a nedovedou realisticky posuzovat a zvládat problémy, které v manželství přirozeně vznikají. Když se popsané rysy vyskytnou u muže, působí na okolí nepřirozeně, zženštile, nemužně. U mužů se však někdy projevují histriónské rysy naopak zvýrazňováním vlastní mužnosti: nadměrným zbytečným prosazováním a zdůrazňováním vlastní síly, předváděním se rádoby hrdinskými výkony a odvážnými kousky nebo též demonstrováním své mužské svůdnosti a sexuální výkonnosti (tzv. donchuanské typy). Označení hysterie je ve veřejnosti nepopulární a pacient, který tuto diagnózu zjistil ve svých materiálech, se často stavěl vůči lékaři uraženě a nepřátelsky. Jen výjimečně se nám stalo, že seznámení pacienta s diagnózou hysterie vedlo k jeho zamyšlení a snaze se diagnózy zbavit pokusem o zásadní změnu vlastního chování. Častěji si hysterik hysterické rysy ve svém chování neuvědomuje, nemá na ně náhled. Dal jsem jednou přečíst pacientce, která na oddělení projevovala typické hysterické chování, několik stran z Plzákovy populární knihy Klíč k výběru partnera do manželství, na kterých autor velmi názorně a vtipně charakterizuje hysterickou ženu. Pacientka mi po přečtení knihu vrátila s udivenou otázkou, proč měla určené strany číst. Plzákovu výstižnou charakteristiku na sebe nevztahovala ani v nejmenším. HYPOCHONDRICKÁ NEURÓZA Spočívá v přehnaných obavách o vlastní zdraví a v nadměrném sebepozorování. Pacient se soustřeďuje na potíže, s obavou sleduje své různé tělesné funkce a dochází k přesvědčení o závažnosti svých příznaků. Zabývá se nemocemi a snadno na sobě pociťuje příznaky nemocí, o kterých se dočetl nebo o kterých slyšel od jiných lidí, ač jimi ve skutečnosti netrpí. 31

32 SPONTÁNNÍ UZDRAVENÍ Moderní výzkumy podporují předpoklad, že až 40 % neuróz se uzdraví i bez léčby. Anglický psycholog Eysenck dokonce tvrdil, že během dvou let zmizí neuróza u 70 % všech případů. Později se ovšem ukázalo, že takové spontánní vyléčení není tak docela spontánní. Neurotik např. najde někoho, komu se svěří, kdo se mu stane oporou, kdo mu poradí v jeho problémech. Jeho konfliktová situace se stane méně závažnou nebo se vyřeší. Manželský partner mu začne projevovat větší porozumění. Pracovní úspěch nebo nový citový vztah mu ukáže jeho životní šance v novém, pozitivnějším světle. Nové okolnosti, např. odchod od rodičů, na kterých byl závislý, ho donutí zaujmout aktivnější postoj k životu. Neočekávané přátelské chování člověka, kterému nedůvěřoval, mu pomůže korigovat jeho nepřiměřenou nedůvěru k lidem, která ztěžovala jeho sociální přizpůsobení. Vtažení do kolektivu mu umožní prožívat radost ze společných činností. Nalezení a rozvinutí nového zájmu mu pomůže překonat pocit prázdnoty vlastního života. Otevřená, dobře míněná kritika mu umožní pochopit a opravit chování, které od něj odpuzovalo lidi nebo je stavělo proti němu. Sportovní trénink zvýší jeho celkovou kondici. Získá informace o tom, jak se lze odnaučovat strachu nebo jak postupně přecvičovat různé druhy neurotického chování, a začne to systematicky provádět. Neuróza se tak sice upravuje mimo rámec odborného léčení, ale upravuje se vlivem faktorů, které tvoří podstatnou část moderního léčení neuróz psychoterapie. 32

33 2. JAK SE LÉČIT Léčení může být zaměřeno na příznaky nebo příčiny. Např. užívání léků proti bolestem hlavy, na spaní nebo na uklidnění, faradizace hystericky ochrnuté končetiny nebo její rozcvičování, postupné přivykání na situace vyvolávající fobický strach to jsou příklady léčení příznaků. Toto léčení je každému srozumitelné, nevyvolává u pacientů pochybnosti a v jednoduchých případech může být poměrně rychle účinné. Příčinné léčení se nezaměřuje na potíže, ale na to, z čeho tyto potíže mohou vyplývat nebo čím se mohou udržovat. Jelikož, jak jsme ukázali, neurózy vyplývají nejčastěji z konfliktů a porušených vztahů neurotika k lidem, zaměřuje se příčinná léčba na tyto vztahy. A protože se na vytváření těchto vztahů nepodílí jenom okolí, ale zpravidla též neurotik sám, zaměřuje se léčení i na dosažení potřebných změn v jeho chování a v osobnosti. Toto léčení, při kterém příznaky zůstávají stranou pozornosti, nebývá pacienty vždy hned správně hodnoceno, je však základnější a hlubší. Při něm mají potíže ztratit důvody ke své existenci. A odstraňuje se též důvod k jejich nahrazování jinými potížemi nebo k jejich opakování. UŽÍVÁNÍ LÉKŮ Předpis léků bývá zpravidla první formou léčení, se kterou se neurotický pacient setká. Předepisují se léky snižující nebo odstraňující bolesti, léky navozující nebo prohlubující spánek, léky na uklidnění, léky proti úzkosti, léky proti depresi a léky ovlivňující nepravidelnosti v činnosti vnitřních orgánů. Nejčastěji se předepisují léky, které snižují úzkost a napětí a dovedou způsobit i klidnější až lhostejný způsob uvažování a vztahu k problé- 33

34 mům. Patří k nim zejména Diazepam, Neurol a Xanax. Užívají se buď 2 3krát denně po určitou dobu (např. 2 3 týdny), nebo pouze v kritické situaci, která vyvolává úzkost, strach nebo napětí. Jsou-li úzkost, strach, neklid nebo napětí hlavním příznakem, působí tyto léky přímo. Jde-li o jiný příznak, snižují jeho citový přízvuk, jeho naléhavost. Je znám vtip o pacientovi, který si stěžoval, že se v noci pomočuje. Lékař mu předepsal Diazepam a objednal ho za dva týdny ke kontrole. Pacient si lék chválil. Už se nepomočujete?, ptal se lékař. Pomočuji, ale už mi to nevadí, odpověděl pacient. Nevýhodou uvedených léků je, že snižují pozornost a ve větších dávkách i bdělost a vyvolávají únavu. Nemohou se užívat při činnosti, kdy by snížení pozornosti mohlo znamenat ohrožení bezpečnosti, např. při řízení motorových vozidel, při práci u stroje ap. Další nevýhodou je, že na ně po delší době užívání může vzniknout návyk. Účinnost léků se pak snižuje a vzniká potřeba zvyšovat dávku. Pacient lék potřebuje a necítí se bez něj ve své kůži. Náhlé vysazení pak může zhoršit příznaky. A tak se někdy neurotici nakonec musejí ústavně léčit nejen z neurózy, ale i z návyku na léky.výhodnější jsou antidepresiva (Deprex aj.). Účinkují však při pravidelném užívání až za 10 dnů. Nechceme vyvolat dojem, jako bychom varovali před dlouhodobým užíváním všech léků. U některých nemocí musí pacient určené léky užívat pravidelně a trvale a kdyby je svévolně vynechal, hrozí závažné škody na zdraví (jako je tomu např. u cukrovky, u epilepsie, u hypertenze), nebo nové vzplanutí choroby, jako je tomu s udržovacími dávkami léků u prodělaných psychóz. Chceme zdůraznit, že pacient má užívat léky jen na předpis lékaře, a to lékaře, který má přehled o tom, jaké léky a jak dlouho již pacient užíval. Další nevýhodou uklidňujících léků při léčení neuróz je, že neodstraňují jejich příčinu. Prostě jen přechodně sníží napětí a další příznaky s ním spojené, ale problém, který je v pozadí, vyřešit nemohou. Někdy si neurotici dokonce zvyknou se pomocí psychofarmak řešení reálných problémů vyhýbat. Avšak jindy samotné snížení napětí pomůže pacientovi, aby se lépe vyrovnal se svým problémem. Při utlumení příznaků psychofarmaky se mu podaří, aby problém vyřešil klidněji, věcněji 34

35 a racionálněji, než by to dokázal ve stavu nervozity a napětí. A tak mohou psychofarmaka svým účinkem zasahovat i do oblasti příčin. N. Nataša Tánská v knížce Vyznáte se v tlačenici vtipně líčí, co udělá paní Štika, která se v tlačenici vyzná, když zjistí, že je jí manžel nevěrný. Potlačí první impulsy, aby manžela vyhodila z domu nebo šla vyškrábat oči té Zmiji, a místo toho si vezme prášky na uklidnění. Až začnou účinkovat, začne věcně uvažovat, co by bylo nejvýhodnější udělat, aby svého Kapra té Zmiji nepřihrála, a tak ho zbytečně neztratila. PSYCHOTERAPEUTICKÝ POHOVOR Spočívá v tom, že lékař nebo psycholog hovoří s pacientem o jeho životě a jeho problémech. V některých případech vede rozhovor aktivně: ptá se na jeho dětství, vztahy k rodičům a sourozencům, na závažné události, které na něj citově působily, na jeho uspokojení v práci, citové vztahy, sexuální život, životní cíle a plány a současný životní styl. Závěrem hodnotí životní zkušenosti pacienta a jeho problémy a dává 35

36 mu rady, co je třeba v jeho případě pro dosažení duševní vyrovnanosti a pocitu štěstí udělat: čeho dosáhnout, co odstranit a co změnit. Jindy psychoterapeut* spíše mlčky naslouchá a pacient hovoří sám. Sděluje to, co považuje za důležité, s čím se chce svěřit. Terapeut jeho zážitky nehodnotí, spíše jen dává najevo, že jim rozumí a dovede je pochopit. Sám pacientovi neradí. Očekává, že až se pacient ve svých problémech zorientuje, dospěje k vlastnímu řešení sám. Někomu vyhovuje spíše první a jinému spíše druhý styl rozhovoru. Někteří lidé chtějí dostat pokud možno jasné konkrétní směrnice a ty se pak pokoušejí svědomitě plnit. U jiných lidí rady vyvolávají spíše protest, námitky, různá ale. Přicházejí-li rady zvenčí a ne z jejich vlastního rozhodnutí, nevydrží se jimi řídit, nebo se cítí zbaveni pocitu vlastní zodpovědnosti. Takových rozhovorů může být víc. Jsou buď zaměřeny více prakticky, kdy pacient s psychoterapeutem probírá to, co a jak z jeho pokynů uskutečnil a jaké to mělo výsledky, a pak dostává další povzbuzení a další pokyny. Nebo jsou zaměřeny více analyticky : pacient stále sám hovoří o sobě a svých vztazích, postupně zachází hlouběji a jasněji si uvědomuje sám sebe. Povšimněme si podrobněji některých mechanismů, které se v takových rozhovorech uplatňují, jako jsou ventilování napětí, ujasňování souvislostí a hledání řešení. VENTILOVÁNÍ NAPĚTÍ Člověka nezřídka trápí věci, se kterými se nemůže nikomu svěřit. Bojí se, že by mu nebylo dobře rozuměno, že sdělení by mohlo být využito proti němu, že by se v očích druhého snížil nebo že by se sdělení druhé- *) Slovem psychoterapeut označujeme lékaře (nejčastěji psychiatry) a psychology, kteří jsou vyškoleni v provádění psychoterapie. Psychoterapie je léčebné působení psychologickými prostředky, tj. rozhovorem, přesvědčováním, navozováním citových zážitků, hypnózou, cvičením a využíváním vztahu mezi pacientem a terapeutem a vztahů vznikajících v terapeutické skupině. 36

37 ho příliš dotklo. Nebo jde o prožitky, které jsou spojeny se silnými pocity viny nebo studu. Hanka neřekla matce nic o tom, že ji opilý muž obtěžoval. Styděla se. Nechala si všechny pocity ošklivosti a celý vnitřní zmatek pro sebe. Žena, která měla ráda svého muže, ale zůstávala jím sexuálně neuspokojená, se neodvážila svěřit se mu se svými sexuálními potřebami, aby se ho nedotkla. Tím méně se odvážila komukoli svěřit se svými sexuálními fantaziemi, týkajícími se jiných mužů, které jí připadaly nemorální a špatné. Milý člověk, který byl ke všem vždy zdvořilý, nechtěl ani sám sobě připustit, jak jsou mu někteří lidé protivní a jak je nenávidí. Muž, který zavinil autohavárii, po které jeho dítě trpí trvalými následky úrazu, v sobě dlouhou dobu potlačoval pocity viny. Marie, kterou opustil manžel, zaujala hrdou pozici nespravedlivě uraženého člověka, který se dovede obejít bez těch, kdo mu ublížili. Neměla komu vyprávět, že svého muže stále ještě miluje, že bez něho nemůže žít a že je ve skutečnosti velmi nešťastná. V psychoterapeutickém pohovoru dojde někdy ke sdělení takových potlačovaných pocitů. Samotným sdělením se člověku uleví, je to, jako když odteče hnis ze zanícené rány. Již staří Řekové mluvili o katarzi, pocitu očištění, když se znovu vyvolají na světlo potlačené emoce a člověk se s nimi pokusí vypořádat. Podobný pocit úlevy se dostavuje u věřících osob, když se v kostele vyzpovídají ze svých hříchů. UJASŇOVÁNÍ SOUVISLOSTÍ V průběhu rozhovorů mohou buď samy, nebo za podněcování terapeuta začít vyplývat na povrch souvislosti, které předtím nebyly jasné a které umožňují pochopit vznik onemocnění nebo příčin pacientova chování i příčin smůly, která ho pronásleduje. Inženýr R. si začal uvědomovat, jak jeho neurotické potíže souvisejí s jeho problémy v práci. Terapeut ho vede k poznání, jak musí jeho přehnaný vzdor nadřízené dráždit. Muž s podivem zjišťuje, jak mu nynější šéf připomíná otce, vůči němuž prožíval vzdor napřed odůvodněně a pak skoro stále. Hanka si začíná uvědomovat, že se v dospělosti ke svému chlapci, který ji měl rád, chovala stejně jako k neznámému opilci, který ji v dospívání hrubě obtěžoval. 37

38 HLEDÁNÍ ŘEŠENÍ Na konci poznání by měl stát čin, měla by se uskutečnit akce. Co se dá dělat? Jak situaci vyřešit? Jak se přizpůsobit? Jak zasáhnout? Jaké jsou možnosti, které už pacient zvažoval, a jaké, na které ještě nepřišel? Co brání jejich uskutečnění? Pacientovi se o tom všem může uvažovat lépe a jeho uvažování je efektivnější, když má u sebe zkušeného a přitom nezaujatého, objektivního posuzovatele. Marie zvažuje možnost upustit od své hrdosti a oprávněné uraženosti a zkusit získat svého bývalého manžela, který je zřejmě svou milenkou již unaven, znovu zpátky. Dále zvažuje, zda raději nemá zkusit překonat své přetrvávající city k němu tím, že se začne aktivně věnovat hledání jiného partnera a alespoň vyzkouší schůzky s několika muži na inzerát. Milý člověk hledá řešení pro svá neventilovaná napětí, projevující se žaludečními obtížemi. Zkusit být otevřený, pustit se do svých spolupracovníků, kritizovat nedostatky, které ho tak rozčilují a riskovat, že upadne v nemilost, že se to všechno obrátí proti němu? Nebo si zhotovit hadrového panáka, nazvat ho šéfovým jménem a potají ho mlátit, kdykoli ho šéf naštve? ZAČLENĚNÍ PARTNERŮ V některých konfliktových situacích, kde je zjevné, že sdělení pacienta jsou zaujatým jednostranným pohledem, nebo že konflikt lze těžko vyřešit jen jeho přičiněním, a kde je možno získat spolupráci na konfliktu zúčastněných osob, může psychoterapeut začlenit do terapie i je. Nejčastěji jde o rodiče, děti nebo manželku či manžela. Může jít o pouhou poradu s nimi nebo pokyny pro ně, jak zacházet s pacientem. Může však také jít o systematičtější společnou práci se všemi najednou, formou rodinné nebo manželské terapie. Při rodinné terapii se schází celá rodina, tj. rodiče i děti, a diskutují o svých vztazích s psychoterapeutem společně. Současně se při jejich interakci ukazuje, jaké poměry v rodině panují, a terapeut na to může názorně poukázat a pomoci jim to změnit. Manželská terapie je jednou z forem práce s konfliktovými manželstvími. Manželé za přítomnosti terapeuta disku- 38

39 tují o sporných otázkách a snaží se najít řešení. Terapeut si všímá jak formálních stránek jejich komunikace, tak obsahu. Po stránce formální sleduje např., zda stále někdo útočí, proti všem návrhům druhého něco namítá nebo naopak se vším pasivně souhlasí, převádí řeč jinam, snaží se strhnout hovor na sebe a druhého neposlouchá, jak kdo rozumí sdělení druhého, zda do nich jasnovidně nevkládá své vlastní nesprávné výklady jeho chování, zda se zbytečně neuráží ap. Po stránce obsahu si všímá, zda jde spíše o problémy s vedením domácnosti, o vztahy k rodičům a příbuzným, sexuální problémy, výchovu dětí či jiné. Poskytuje pak manželům informace, jak by mohli komunikaci zlepšit, a asistuje při řešení sporných otázek. LÉČENÍ HYPNÓZOU Spočívá ve využití změněného stavu vědomí, kterého se dosahuje pomocí sugescí navozujících hypnózu. V tomto stavu se značně zvyšuje vliv slov hypnotizéra na pacienta, na jeho nervovou soustavu; některé potíže lze pak sugescemi přímo ovlivnit. Navozování hypnózy nevyžaduje od pacienta žádnou námahu. Zpravidla se posadí do křesla nebo položí na pohovku a upřeně se dívá do očí hypnotizéra nebo na hrot tužky, lesklý předmět nebo zvláštní hypnoskop a naslouchá hypnotizérovým slovům, až se mu oči začnou samy zavírat. Není-li k tomu vybídnut, nemá se ani bránit, ani se snažit hypnotizérovi nějak pomáhat. Nejlepší je, když zachová zcela pasivní postoj a ponechá dění volný průběh. Pocity se začnou objevovat samy od sebe. Někdy se používají i jiné techniky; je např. možné uvádění do hypnózy i ve stoje nebo při chůzi a bez zavírání očí. Při navozování hypnózy vzniká zvláštní vztah pacienta k hypnotizérovi, kdy hypnotizérova slova nabývají stále většího významu a stále silnějšího účinku. Okolí pacient buď přestává vnímat, anebo pro něj přestává být významné, vedlejší zvuky ho neruší, má pocit, že se ho netýkají. I když je pro hypnoterapii výhodná tichá místnost, lze vnímavého člověka hypnotizovat i v běžné vyšetřovně i za přítomnosti dalších osob; přestává na ně 39

40 prostě reagovat. Je pro něj důležité jen to, na co hypnotizér zaměřuje jeho pozornost. Účinky záleží na vnímavosti pacienta k hypnóze, která se u různých osob liší. Vnímavost k hypnóze nemá nic společného se slabou vůlí nebo s nedostatkem inteligence. Pokud jde o inteligenci, je tomu spíše naopak; osoby s těžkou poruchou inteligence se hypnotizovat nedaří. Vnímavost k hypnóze nesouvisí s jinými vlastnostmi, zjistí se teprve při vlastním pokusu o navození hypnózy. Někdy se projeví plně hned napoprvé, jindy teprve při druhé nebo třetí hypnotizaci, až si pacient na hypnotizéra a situaci při navozování hypnózy zvykne. Vnímavost k hypnóze je vlastností výhodnou; zejména proto, že umožňuje využít hypnózu léčebně ve prospěch pacienta. Nechce-li být člověk hypnotizován, hypnóza se zpravidla nedaří. Jedna z forem hypnotizace. Pacientka sedící pohodlně v křesle se upřeně dívá do očí hypnoterapeutce a naslouchá jejím sugescím, navozujícím hypnózu 40