08 Premiéra opery. Tannhäuser Rozhovor s dirigentem Hilarym Griffithsem. Zahájení Roku české hudby. Slavní Jiří a Otto Bubeníčkovi v Praze!

Transkript

1 ČÍSLO 5 / LEDEN 2014 / 131. SEZONA / 08 Premiéra opery Tannhäuser Rozhovor s dirigentem Hilarym Griffithsem Zahájení Roku české hudby Slavní Jiří a Otto Bubeníčkovi v Praze! FOTO: I. SOCHOROVÁ

2 ČINOHRA / DRAMA OPERA BALET / BALLET LATERNA MAGIKA Umělecký šéf / Artistic director: Michal Dočekal NÁRODNÍ DIVADLO / THE NATIONAL THEATRE Josef Kajetán Tyl Strakonický dudák / The Bagpiper of Strakonice Režie / Stage direction: J. A. Pitínský Premiéra / Premiere: Karel a Josef Čapkovi Ze života hmyzu / Pictures from the Insects Life Režie / Stage direction: Daniel Špinar Premiéra / Premiere: STAVOVSKÉ DIVADLO / THE ESTATES THEATRE František Ferdinand Šamberk Jedenácté přikázání / The Eleventh Commandment Režie / Stage direction: David Drábek Premiéra / Premiere: Molière Tartuffe Režie / Stage direction: Gábor Tompa Premiéra / Premiere: A. N. Ostrovskij Les / The Forest Režie / Stage direction: Michal Dočekal Premiéra / Premiere: Režie / Stage direction: Robert Wilson Světová premiéra / World premiere: NOVÁ SCÉNA / NEW STAGE Johannes Urzidil Kvartýr / Hang-out Režie / Stage direction: David Jařab Česká premiéra / Czech premiere: Ředitelka Opery Národního divadla a Státní opery / Director of the National Theatre Opera and the State Opera: Silvia Hroncová Umělecký ředitel Opery Národního divadla a Státní opery / Artistic director of the National Theatre Opera and the State Opera: Petr Kofroň Hudební ředitel Opery Národního divadla / Musical director of the National Theatre Opera: Robert Jindra Hudební ředitel Státní opery / Musical director of the State Opera: Martin Leginus NÁRODNÍ DIVADLO / THE NATIONAL THEATRE Giuseppe Verdi Simon Boccanegra Dirigent / Conductor: Jaroslav Kyzlink Režie / Stage direction: David Pountney Premiéra / Premiere: Leoš Janáček Příhody lišky Bystroušky / The Cunning Little Vixen Dirigent / Conductor: Robert Jindra Režie / Stage direction: Ondřej Havelka Premiéra / Premiere: STÁTNÍ OPERA / STATE OPERA Richard Wagner Tannhäuser Dirigent / Conductor: Hilary Griffiths Režie / Stage direction: Andrejs Žagars Premiéra / Premiere: Giacomo Puccini Vlaštovka / La rondine Dirigent / Conductor: Martin Leginus Koncertní provedení / Concert performance: DIVADLO KOLOWRAT / THE KOLOWRAT THEATRE Aleš Březina Toufar Dirigent / Conductor: Jiří Štrunc Režie / Stage direction: Petr Zelenka Světová premiéra / World premiere: BARRANDOV STUDIO, ATELIÉR Č. 4 Franz Schubert Zimní cesta / Winterreise Režie / Stage direction: Jiří Heřman Premiéra / Premiere: Koprodukce s festivalem Struny podzimu Umělecký šéf / Artistic director: Petr Zuska NÁRODNÍ DIVADLO / THE NATIONAL THEATRE Česká baletní symfonie II / The Czech Ballet Symphony II Polní mše / Field Mass Hudba / Music: Bohuslav Martinů Choreografie / Choreography: Jiří Kylián Stabat Mater Hudba / Music: Antonín Dvořák Choreografie / Choreography: Petr Zuska Guru Hudba / Music: Jan Jirásek Choreografie / Choreography: Viktor Konvalinka Dirigent / Conductor: David Švec Česká premiéra / Czech premiere: STÁTNÍ OPERA / STATE OPERA Romeo a Julie / Romeo and Juliet Hudba / Music: Sergej Prokofjev Choreografie a režie / Choreography and stage direction: Petr Zuska Dirigent / Conductor: Václav Zahradník / Sergej Poluektov Česká premiéra / Czech premiere: STAVOVSKÉ DIVADLO / THE STATES THEATRE Valmont Hudba / Music Franz Schubert, Petr Malásek Libreto / Libretto: Zdeněk Prokeš, Libor Vaculík Choreografie a režie / Choreography and stage direction: Libor Vaculík Světová premiéra / World premiere: Šéf Laterny magiky / Director of the Laterna magika: Zdeněk Prokeš NOVÁ SCÉNA / THE NEW STAGE Human Locomotion Koncept/Concept: SKUTR, Kopecký, Kodet Režie/Stage direction: Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský (SKUTR) Choreografie/Choreography: Jan Kodet Scénografie/Set designer: Jakub Kopecký Hudba/music: Petr Kaláb REPERTOÁR NA NOVÉ SCÉNĚ / REPERTOIRE ON THE NEW STAGE Legendy magické Prahy / Legends of Magic Prague Námět, scénář, režie / Script and Stage direction: Jiří Srnec Choreografie/Choreography: Petr Zuska Kouzelný cirkus / Wonderful Circus Režie / Stage direction: Evald Schorm, Jan Švankmajer, Jiří Srnec Choreografie / Choreography: Karel Vrtiška, Jiří Hrabal, Vlastimil Jílek, Josef Koníček, František Pokorný Graffiti Režie / Stage direction: Ondřej Anděra, Petr Kout Choreografie / Choreography: Jiří Bubeníček, Václav Kuneš a Petr Zuska Cocktail 012 The Best of Námět a dramaturgie / Dramaturge: Václav Janeček Kamera a střih / Camera and editing: Jan Loukota Vidím nevidím / As Far as I See Scénář, režie, animace / Script, stage direction, animation: Maria Procházková Choreografie / Choreography: Zdeněk Prokeš Václav Havel Antikódy / Anticodes Koncept / Concept: Braňo Mazúch, Dan Gregor Režie / Director: Braňo Mazúch Choreografie / Choreography: Věra Ondrašíková Premiéry a produkce sezony Premieres for the season

3 ÚVODNÍK FOTO: I. SOCHOROVÁ Vážení přátelé Opery Národního divadla, rok 2014 je Rokem české hudby. V něm pro Vás Opera chystá především premiéry oblíbených Janáčkových Příhod lišky Bystroušky a velkého Fibichova dramatu Pád Arkuna, ale také koncertní provedení zakázané opery Aloise Háby Nová země. Srdečně Vás zveme na květnové České operní gala či na říjnové znovuuvedení úspěšné Myslivečkovy Olimpiady a samozřejmě též na všechny reprízy našich inscenací českých oper. Všechny potřebné informace k Roku české hudby v Opeře Národního divadla najdete v našem právě vydaném kalendáři s poetickým názvem Krásy české opery (viz str. 16), který lze zakoupit v našem předprodeji i na všech našich operních představeních. Leden se ovšem u nás nese hlavně ve znamení světové opery. O premiéře slavného Wagnerova Tannhäusera i o koncertu Mozartovy narozeniny 2014 se dočtete na následujících stranách. Do nového roku Vám přeji hodně zdraví a štěstí v kruhu Vašich blízkých a těším se na setkávání s Vámi v hledištích našich divadel! Silvia Hroncová, ředitelka Opery Národního divadla a Státní opery FOTO: J. FULÍN Ředitel Národního divadla připravil k novému roku organizační změny Je nutné znovu definovat hlavní činnosti, smysl a poslání Národního divadla, říká doc. Jan Burian. Prioritou musí být vlastní umělecká tvorba, kterou připraví umělci Národního divadla na našich scénách. Od 1. ledna 2014 mimo jiného zaniká funkce ředitele Nové scény (stejně jako ji nemají Státní opera nebo Stavovské divadlo). Program Nové scény bude koordinovat šéf Činohry Michal Dočekal. Nová scéna bude prostorem, který Národnímu divadlu umožní uvádět především vlastní komorní inscenace, soudobé drama, netradiční texty, menšinové žánry, atypickou tvorbu, tvorbu na pomezí divadla a jiných uměleckých druhů všech souborů, včetně Laterny magiky, představuje vizi Michal Dočekal. Změna bude probíhat postupně. Dohodnuté aktivity budou uskutečněny. Jako součást reorganizace plánuje také Národní divadlo s koncem divadelní sezony odchod ze své páté scény podkrovního Divadla Kolowrat. Půdní prostor Národní divadlo využívalo od roku 1991 díky mecenášskému pronájmu od rodiny Kolowrat-Krakowských. Stávající repertoár částečně přejde na Novou scénu. Obmění se vedení výroby kostýmů a dekorací. Kreativním šéfem výroby se stává známý scénograf Martin Černý. Hlavními spolupracovníky mu budou zkušení a renomovaní Ing. Stanislav Hrdlička a Aleš Frýba. S novým rokem vznikne také Rada ND, jako poradní orgán ředitele. Její členové zastupují širokou veřejnost a budou nápomocni zejména při přípravě transformace ND do moderní právní formy, která má umožnit zlepšení postavení jednotlivých uměleckých souborů a posílení uměleckého a odborného vedení ND. Očekávat můžeme návrh zákona o veřejnoprávních institucích. FOTO: P. HEJNÝ Miniatury 2014 Již 10. rokem pořádá Balet Národního divadla tzv. Miniatury. Jde o zajímavý záměr poskytnout členům souboru příležitost pro choreografickou tvorbu. Experimentovat, spustit dominový efekt, na jehož konci i začátku stojí talent, nadšení, hra, tělo, tanec. V letošních Miniaturách se představí osm tanečníků v rolích choreografů a samozřejmě členové souboru, v rolích interpretačních. Pokud znáte naše tanečníky z velkého repertoáru, nenechte si ujít tuhle příležitost: vidět je mimo škatulku daného obsazení, mimo jakoukoliv představu o nich nebo baletu. Každoročně mívají Miniatury osobitou atmosféru, strhující energii a neopakovatelný vtip. Choreografie: Jan Adam, Lionel De Bayser, Jonáš Dolník, Caue Duarte, Jiří Horák, Štěpán Pechar j.h., Andreas Reinier, Marek Svobodník, Zuzana Šimáková, Matěj Šust, Ondřej Vinklát Tančí: členové Baletu Národního divadla v ve Stavovském divadle 3

4 ŽIVOT V NÁRODNÍM DIVADLE Před derniérou Není mnoho Shakespearových textů, které Národní divadlo uvedlo jen v jedné inscenaci. Troilus a Kressida k nim patří tragikomedie o světě, v němž se rozpadají všechny lidské ctnosti, hodnoty a city, získává v naší době neobyčejnou sílu. Inscenaci režiséra Davida Radoka máte možnosti na scéně Národního divadla vidět už jen 15. ledna, kdy bude mít derniéru. Po třech a půl letech a bezmála šedesátce repríz se zanedlouho rozloučíme i s Věcí Makropulos. Známou Čapkovu hru o lásce a nesmrtelnosti do působivých obrazů převedl americký režisér a výtvarník Robert Wilson. Inscenaci, s níž se ND představilo mj. na festivalu národních divadel v korejském Soulu, dáváme na scéně Stavovského divadla už jen třikrát: 26. ledna a 9. února. SOŇA ČERVENÁ se v Emilii Marty, dceru alchymisty Rudolfa II., naposledy promění 28. března Nenechte si to ujít! Vivat Čajkovskij! Baletní dílna Pokud chcete vědět, co se stalo v roce 1888, jak souvisí cukrovinky s baletem, jestli je Odetta bílá, nebo černá, zda v Labutím jezeře vystupuje Vodník a co je to divertissement či tanec národů, přijďte 8. nebo 9. února 2014 za námi do Anny (Anenské náměstí 2, P 1)! Dílna, věnovaná Čajkovskému, je určena veřejnosti, především dětem od 7 let a jejich rodičům, nicméně bude zajímavá i pro odrostlejší a baletu znalejší diváky. Když se řekne klasický balet, většina diváků si představí obraz bílých peříček, tedy Labutí jezero. To se s Čajkovského hudbou stalo synonymem pro tento umělecký obor, stejně jako je Čajkovského Louskáček symbolem Vánoc. Překrásným titulem je i Šípková Růženka (Spící krasavice). Dílnou provází Adéla Pollertová, účastní se jí i sólisté Baletu ND. Cena 180 Kč Rezervace nutné na balet@narodni-divadlo.cz FOTO: T. BERGER FOTO: M. DIVÍŠEK Začala druhá etapa restaurování lunet 4 Národní divadlo v listopadu 2013 zahájilo druhou etapu restaurování lunet z cyklu Vlast Mikoláše Alše a nástropního triptychu Umění Františka Ženíška v hlavním foyer historické budovy. Restaurování opět provádí tým restaurátorů pod vedením akad. mal. Tomáše Záhoře a Tomáše Bergera. Snad poprvé v historii bude dílo restaurováno jednotnou restaurátorskou koncepcí. Veškeré práce, stejně jako v první etapě, kompletně financuje zlatá mecenáška ND prof. Dr. Dadja Altenburg-Kohl. Národní divadlo nabídne zájemcům možnost blíže se seznámit s unikátními malbami během speciálních prohlídek, které bude pořádat v průběhu restaurování. Bližší informace k organizaci a registraci na prohlídky naleznete na

5 Ke každé vstupence na tato představení DOSTANETE DRUHOU ZDARMA: * OPERA Orfeus a Eurydika (Ch. W. Gluck) v Stavovské divadlo Madama Butterfly (G. Puccini) v Státní opera Dvě vdovy (B. Smetana) v Národní divadlo Trubadúr (G. Verdi) v Státní opera ČINOHRA Strýček Váňa (A. P. Čechov) a v Stavovské divadlo Racek (A. P. Čechov) a v Stavovské divadlo Mikve (H. Galron) v Stavovské divadlo Ohrožené druhy (P. Zelenka) v Nová scéna BALET Anna Karenina (D. Šostakovič) ve Národní divadlo (Divadlo J. K. Tyla Plzeň) Amerikana III v Státní opera Don Quijote (L. Minkus) v Státní opera LATERNA MAGIKA Kouzelný cirkus ve Nová scéna Cocktail 012 The Best Of ve Nová scéna Vstupenky si můžete rezervovat telefonicky: , 419, 410, 438, nebo em: info@narodni-divadlo.cz. Po vystavení rezervačního čísla si můžete vstupenky vyzvednout v pokladnách Národního divadla. * Nabídka se na vstupenkách projeví jako 50% sleva. > Novoroční nabídka vstupenka zdarma Soňa Červená jako Emilia Marty Foto: L. Jansch Amerikana III (Theme and Variations, Alina Nanu) Foto: M. Divíšek > Národní divadlo seniorům V lednu 2014 nabízíme divákům ve věku 65+ tato představení za ZVÝHODNĚNÉ VSTUPNÉ 100 KČ: OPERA La bohème (Bohéma) (G. Puccini) v Státní opera (II. balkon) Dvě vdovy (B. Smetana) v Národní divadlo (II. balkon a galerie) Nápoj lásky (G. Donizetti) v Národní divadlo (II. balkon a galerie) Únos ze serailu (W. A. Mozart) v Stavovské divadlo (II. balkon a galerie) ČINOHRA Ohrožené druhy (P. Zelenka) v Nová scéna (celé hlediště) Mikve (H. Galron) v Stavovské divadlo (II. balkon a galerie) Zkrocení zlé ženy (W. Shakespeare) v Národní divadlo (II. balkon a galerie) Jedenácté přikázání (F. F. Šamberk, D. Drábek) v Stavovské divadlo (II. balkon a galerie) BALET Petr Pan v (Bohemia Balet) Stavovské divadlo (II. balkon a galerie) Amerikana III v Státní opera (II. Balkon) Vstupenky si můžete zakoupit v pokladnách ND. Po předložení dokladu lze slevu uplatnit až na 2 vstupenky na každé představení v nabídce. Rezervace: , 419, 410, 438 info@narodni-divadlo.cz Změny v předplatném B1 Původní představení Don Quijote bylo zrušeno, náhradní termín je ROD3, ROD4 Změna titulu, místo původně plánované inscenace Les proběhne v původních termínech představení Jedenácté přikázání. Č1 4 Změna názvu titulu, původní název inscenace Poslední zvonění se mění na Kvartýr. O1 Změna titulu, místo původně plánované inscenace Veselá vdova proběhne v původním termínu koncertní provedení opery La Rondine (Vlaštovka). O1 Místo původně plánované inscenace Dido a Aeneas / Coronide proběhne v původním termínu představení Rinaldo. O2 Změna titulu, místo původně plánovaného koncertu Stabat Mater proběhne v původním termínu představení Prodaná nevěsta. OH Změna titulu, místo původně plánované inscenace Veselá vdova proběhne v původním termínu opera Rigoletto. VŘ Změna titulu, místo původně plánované inscenace Veselá vdova proběhne v původním termínu opera Rusalka. DV1 Změna titulu, místo původně plánované inscenace Bláznivý den aneb Figarova svatba proběhne v původním termínu představení Les. DV2 Původní představení Troilus a Kressida je zrušeno, náhradní termín byl SE3 Původní představení Troilus a Kressida je zrušeno, náhradní termín byl SE4 Změna titulu, místo původně plánované inscenace Bláznivý den aneb Figarova svatba proběhne v původním termínu představení Jedenácté přikázání. SE4 Změna titulu, místo původně plánované inscenace Poslední příběh Julese Verna proběhne v původním termínu představení Kouzelný cirkus. ROD1 Změna titulu, místo původně plánované inscenace Poslední příběh Julese Verna proběhne v původním termínu představení Kouzelný cirkus. ROD6 Změna titulu, místo původně plánované inscenace Poslední příběh Julese Verna proběhne v původním termínu představení Cocktail

6 ROK ČESKÉ HUDBY JIŘÍ NEKVASIL V roce 1988 založil spolu se scénografem Danielem Dvořákem experimentální operní studio Opera Furore operu, která nebrzdí, od roku 1990 vedli společně Komorní operu Praha, kde vznikla Opera Mozart. V letech byl uměleckým šéfem Státní opery Praha, šéfem opery Národního divadla v Praze. Od je ředitelem Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. V roce 2012 zde založil spolu s Petrem Kotíkem bienále NODO (Dny nové opery Ostrava). Režíroval přes 80 divadelních inscenací doma i v zahraničí (Německo, Argentina, Francie, Irsko, Lotyšsko, Norsko, USA, Finsko, Italie, Estonsko). Velký díl jeho práce je věnován české hudbě, a to v roli režiséra i dramaturga. Je iniciátorem několika světových premiér včetně objednávek nových děl a též spoluautorem řady soudobých operních projektů. České hudbě se systematicky věnuje i ve své režijní a scénáristické práci pro Českou televizi. Máme příležitost k rekapitulaci a dramaturgickým počinům

7 > Jiří Nekvasil Foto: T. Černá Celorepublikovým scénickým zahájením Roku české hudby 2014 bude představení inscenace opery Bohuslava Martinů Mirandolina v provedení souboru Opery Národního divadla moravskoslezského z Ostravy. 7. ledna 2014 ve Stavovském divadle Petr Kofroň, umělecký ředitel opery Národního divadla a Státní opery, položil u příležitosti této události Jiřímu Nekvasilovi, řediteli Národního divadla moravskoslezského a zároveň režisérovi ostravského nastudování Mirandoliny, několik otázek o této opeře i o české hudbě jako takové. Jiří, jak ty vnímáš Rok české hudby? Není to akce patřící do století minulého, s obrozeneckými a národnostními východisky, a není duchem ukotvena kdesi v století předminulém? To si nemyslím. Než se vrátí pro českou hudební kulturu čtyřka na konci letopočtu, uplyne mezi Roky české hudby celé desetiletí. Česká hudba se pochopitelně hraje i jiné roky, jde ale také o to co a jak v jakém kontextu a s jakými ambicemi. Vnímám Rok české hudby jako příležitost k jisté rekapitulaci. Do těch známých končin s novými zkušenostmi naší přítomnosti a do ne tak často navštěvovaných prostorů a děl neznámých nebo zapomenutých. V případě hudebního divadla dávat odpovědi novými, jasně artikulovanými počiny dramaturgickými a inscenačními. A je to nezbytně výzva pro vznik děl nových a hledání odpovědi, co je vlastně česká hudba. Ve svém důsledku je to otázka kruciální kdo jsme, kam jdeme a jaké dědictví nám bylo dáno do péče. Co je tedy česká hudba? Česká hudba je pro mě bez diskuze pátou z pěti evropských hudebních kultur (vedle hudby italské, francouzské, hudby dnešních německy mluvících zemí a hudby ruské). Vzešla z určitého geoprostoru, ohraničeného přibližně hranicemi zemí Koruny české. Je to prostor, ve kterém se narodila řada hudebních skladatelů a samozřejmě otázkou je, zda jsou všichni skladatelé čeští Co Národní divadlo moravskoslezské a Rok české hudby 2014? Je to pro nás klíčové téma. Nejen realizací oper a baletů Smetany, Janáčka a Martinů. Objednali jsme si novou operu Martina Smolky, jejíž premiéru chystáme na červen 2014 na bienále festivalu NODO / Dny nové opery Ostrava. Plánujeme uvedení děl Petra Kotíka a Rudolfa Komorouse. Součástí je i řada doprovodných akcí a debat. V zásadě rozvíjíme a hledáme odpovědi na otázky výše řečené. Proč jste si vybrali na úvod Roku české hudby právě Mirandolinu Bohuslava Martinů? Těch důvodu je několik. Mirandolina byla na našem území inscenovaná naposledy před 23 lety v Plzni. Je to u nás teprve sedmé nastudování od její světové premiéry v roce 1959 v Praze ve Smetanově divadle (dnes Státní opera) v podání souboru opery Národního divadla. Přitom ve světě se objevuje v poslední době čím dál častěji. V Ostravě je uváděna vůbec poprvé. Martinů pro mě přestavuje jednu z klíčových osobností hudebního divadla druhé třetiny 20. století (první operu napsal v roce 1927, poslední dokončil v roce své smrti, tedy v roce 1959). Každá z jeho 15 dokončených oper (15 uvádím proto, že považuji první a druhou verzi Řeckých pašijí za dvě rozdílné opery) je ve svém výsledku experiment aktuálního hledání hranic a možností hudebního divadla 20. století. Neméně fascinující je pro mě u Martinů i jeho integrace s novými médii filmem, rozhlasem a nakonec i televizí. Mluvím tak z vlastní zkušenosti. Měl jsem to štěstí realizovat sedm jeho scénických děl, z toho tři formou televizního filmu. Vždy to byla obohacující, někdy nesnadná, krásná tvůrčí cesta. A to se týká i práce na Mirandolině, která je zase úplně jiným originálním světem. Dalším důvodem je dílo a osobnost Bohuslava Martinů. V jeho tvůrčí dráze, a zejména životních osudech, se zrcadlí osud českého tvůrce první poloviny 20. století, narozeného v malém městě na Českomoravské vrchovině, který začátkem 20. let přišel do Paříže, aby zde našel svůj kompoziční styl a druhý domov. Druhá světová válka jej donutila k emigraci do USA, kde se stal opravdu světovým skladatelem. Po válce se domů vzhledem k politickému vývoji nevrátil. V Evropě žil mezi Itálií, Francií a Švýcarskem, kde nakonec zemřel. I jeho osudy a dílo jsou také částí odpovědí, co je česká hudba. Jen malý příklad na závěr. Jazyky původních libret oper Bohuslava Martinů jsou vedle češtiny také ve francouzštině a angličtině a naši inscenaci Mirandoliny jsme poprvé v Česku nastudovali v italském originále. Co je tedy česká hudba? Více o Roku české hudby v Národním divadle moravskoslezském na > Mirandolina Foto: M. Popelář ZAHÁJENÍ ROKU ČESKÉ HUDBY 2014 Bohuslav Martinů: Mirandolina Hostování Národního divadla moravskoslezského, Ostrava ve Stavovském divadle OPERA NÁRODNÍHO DIVADLA A STÁTNÍ OPERA NOVÉ INSCENACE K ROKU ČESKÉ HUDBY Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky Premiéra: v Národním divadle Zdeněk Fibich: Pád Arkuna Premiéra: v Národním divadle KONCERTY K ROKU ČESKÉ HUDBY České operní gala Koncertní provedení opery v Národním divadle Alois Hába: Nová země v Národním divadle OBNOVENÁ UVEDENÍ INSCENACÍ K ROKU ČESKÉ HUDBY Josef Mysliveček: Olimpiade ve Stavovském divadle Leoš Janáček: Její pastorkyňa v Národním divadle Vladimír Franz: Válka s mloky ve Státní opeře ČINOHRA NÁRODNÍHO DIVADLA NOVÁ INSCENACE K ROKU ČESKÉ HUDBY 1914 Premiéry: a BALET NÁRODNÍHO DIVADLA NOVÁ INSCENACE K ROKU ČESKÉ HUDBY Česká baletní symfonie II Premiéry: 17. a VÝSTAVY Zdeněk Košler První souhrnná výstava o životě a díle velkého českého dirigenta na I. galerii historické budovy ND Zapomenuté české opery Kam se ztratil kdysi neuvěřitelně bohatý a rozmanitý český operní repertoár? na I. balkonu, na II. balkonu hist. budovy ND Česká opera ve světě 21. století Pozoruhodné současné inscenace českých oper na světových scénách na I. balkonu Státní opery Poklady z regálů hudebního archivu Národního divadla Partitury, do nichž si psali poznámky velcí čeští dirigenti, orchestrální party, které mnoho pamatují, hudební rukopisy, které nikde jinde nenajdete na I. balkonu, na II. balkonu hist. budovy ND Causa: Nová země O opeře českého avantgardisty Aloise Háby na dnes nepředstavitelné téma drsná kolektivizace sovětské vesnice na I. balkonu hist. budovy ND 7

8 TÉMA > Hilary Griffiths Foto: H. Smejkalová Nejvlastnější pocit domova mám v operních domech Hudebním nastudováním Wagnerova Tannhäusera byl pověřen britský dirigent Hilary Griffiths, žijící od roku 1976 v Německu. Stálým návštěvníkům Státní opery je dobře známý. Dosud zde řídil zde přes 200 představení 24 různých oper a nastudoval dvanáct nových titulů, mj. v české premiéře Brittenovu Smrt v Benátkách, která akumulovala celou řadu cen včetně dvojího titulu Nejlepší inscenace roku. Wagner svým hudebně dramatickým i teoretickým dílem způsobil ve své době revoluci. Jaký význam má podle vašeho názoru jeho dílo pro současnost? Wagnerovy opery pojednávají o prazákladních otázkách lidské existence a sondují nejniternější všelidské tužby a obavy. Ve světě zavaleném povrchností působí Wagnerova díla jako připomínka zásadních hodnot lidského údělu a ukazují nám směr k zařazení vlastních životních cest do obecnějšího všeplatného kontextu. Jaké místo zaujímá Wagner ve vašem repertoáru? Sám jsem se zpočátku věnoval dráze klavíristy, a proto jsem k Wagnerovi došel až relativně pozdě. V současné době už mám za sebou zkušenosti s dirigováním všech jeho vrcholných oper kromě Prstenu, přičemž každé z těchto děl představuje pro dirigenta jiný typ výzvy. Wagner je jedním z klíčových autorů operního repertoáru a každá nová účast na ztvárnění jeho díla mě tedy staví před vzrušující úkol i proto jsem velice vděčný panu Martinu Leginusovi za pozvání k nastudování této inscenace Tannhäusera. V Praze uvádíme drážďanskou verzi. Pokud byste se vy sám měl rozhodnout, zvolil byste drážďanskou, nebo pařížskou verzi? Já mám popravdě řečeno drážďanskou verzi radši, protože je jednolitější. V pařížské verzi sice najdeme jistý vklad v podobě efektní hudby, ta mi tu však připadá jaksi nepatřičně, Wagner ji totiž složil později, v době, kdy už se ve vývoji svého harmonického jazyka ocitl daleko vepředu. K jednomu z prvních provedení Tannhäusera mimo Německo došlo v listopadu 1854 v Praze (drážďanskou verzi tehdy uvedlo Stavovské divadlo). Pan Matěj Dočekal, vedoucí hudebního archivu Národního divadla, mi vyhledal původní partituru k této inscenaci a také některé z původních rukopisných partů! Spojnice s dobovými provedeními mě odjakživa fascinují. Pan Dočekal mi například už dříve ukázal původní partituru ke světové premiéře Nížiny od Eugena d Alberta v Novém německém divadle (1903), z níž jsme pro uvedení ve Státní opeře Praha (2003) rekonstruovali originální tříaktovou verzi opery. A předtím, než jsem zde dirigoval Florentinskou tragédii (1992), jsem měl možnost v hudebním archívu ND prostudovat jednotlivé party, z nichž v Novém německém divadle dirigoval tuto svou operu Alexander Zemlinsky (1917). V drážďanské verzi jsou na rozdíl od pařížské verze vokální požadavky kladené na role Venuše a Alžběty hodně podobné. V některých inscenacích zpívá jedna sopranistka oba party jako dvojroli jako například Birgit Nilsson v Metropolitní opeře v roce 1966 nebo Gwyneth Jones v bayreuthské inscenaci z roku Jaký je váš názor na spojování těchto rolí? 8

9 HILARY GRIFFITHS V uplynulých dvaceti letech zastával místo generálního hudebního ředitele Symfonického orchestru a opery v Řezně, byl šéfdirigentem Státní opery Praha a opery v Kolíně nad Rýnem, hudebním ředitelem opery v Oberhausenu a Operního festivalu v Eutinu a v letech hudebním ředitelem a šéfdirigentem opery ve Wuppertalu. Hostuje na mnoha evropských operních scénách a v posledních letech rovněž v Austrálii, Jižní Americe a na Dálném východě.

10 Chápu-li tuhle operu jako příběh líčící dilemata, jimž musí čelit lidský jedinec, připadá mi takové zdvojení matoucí a nepotřebné. Líbí se mi také ten kontrast mezi vřelejším hlasem Venuše (obvykle obsazovaným dramatickým mezzosopránem) a chladnějším zvukem mladodramatického sopránu v úloze Alžběty. Dívám-li se však na tuto operu jako na psychogramatickou osobnostní studii nebo jako na vizi utvářenou v Tannhäuserově mysli, pak může být taková kombinace nadmíru účinná. Německý muzikolog Carl Dalhaus napsal, že Tannhäuser je jako Bludný Holanďan na obou leží kletba, z níž mohou být vysvobozeni jen obětí někoho jiného Téma vykoupení prostřednictvím ženské postavy se vine napříč všemi Wagnerovými operami. Mezi oběma zmíněnými operami tedy existují jisté paralely, ovšem zatímco kletba stíhající Holanďana sahá do dávných dob daleko před začátkem děje opery a dozvídáme se o ní až ze Sentiny balady, v Tannhäuserovi se většina děje soustřeďuje právě na příčinné okolnosti hrdinova prokletí. Zatímco Holanďanova kletba se jeví jako důsledek jeho rozhodnutí zachránit svou loď a posádku na moři, Tannhäuser se potýká s nutností daleko hlubšího hledání smyslu života i mravních a myšlenkových zásad, jichž se nakonec musí dobrat. Jak byste přesvědčil člověka, který nikdy nebyl na Wagnerově opeře, aby do divadla přišel třeba právě na Tannhäusera? Předně je třeba říci, že Wagner napsal řadu opravdu skvělých melodií a že jedny z nejlepších najdeme právě v Tannhäuserovi. Ta opera má nádhernou předehru a spoustu sborových čísel patřících mezi skladatelovu nejkvalitnější hudbu vůbec. Textová stránka má u všech Wagnerových oper zcela zásadní význam, proto měli dříve mnozí diváci potíže s porozuměním jeho svrchovaně poetickým libretům. Dnes máme při představení k dispozici titulkovací zařízení, což neobyčejně napomáhá plnému pochopení opery. Je sice pravda, že Wagner složil několik opravdu hodně dlouhých oper, avšak ani Bludný Holanďan, ani Tannhäuser či Lohengrin nepřesahují délkou některé pozdní opery Verdiho ba dokonce například ani nezkrácenou verzi Così fan tutte! Wagner napsal řadu opravdu skvělých melodií a jedny z nejlepších najdeme právě v Tannhäuserovi Od roku 1992 jste byl v úzkém kontaktu se Státní operou, kde jste nejprve nastudoval Zemlinského aktovky Florentinská tragédie a Trpaslík a poté deset dalších titulů. Na kterou z těchto inscenací vzpomínáte nejraději? S velkým potěšením vzpomínám na nastudování Salome Richarda Strausse (1992). Nečekaně úspěšná byla i Leoncavallova Bohéma (2003) a pak je tu samozřejmě Brittenova Smrt v Benátkách a její česká premiéra ( ). Já jsem ale měl a mám radost z každého ze svých zdejších nových nastudování, zejména ve spolupráci s orchestrem Státní opery, s nímž jsem si vytvořil zcela mimořádný vzájemný vztah. FOTO: H. SMEJKALOVÁ Zaznamenal jste za léta svého dirigentského působení posun posluchačského vkusu a jaký? Popravdě si myslím, že za posledních 30 let došlo ve vkusu publika jen k překvapivě malému posunu. Preference kritiků a operních dramaturgů se sice do značné míry rozrůznily, stále však zůstává v platnosti situace, kdy se v Německu setkávají s bezproblémovým (byť leckdy do jisté míry skeptickým) přijetím i krajní polohy ať už ve smyslu politickém, fyzickém či ideovém v pojetí inscenací, zatímco v Americe je nepřípustná prakticky jakákoli odchylka od standardních tradičních inscenačních přístupů. V místech s vysoce rozvinutými divadelními tradicemi, mezi něž patří i Praha, pak existuje vyšší míra ochoty přistoupit na operním jevišti k experimentování, přičemž publikum ovšem nakonec vždycky touží po velkých hlasech, chce se nechat dojímat výkony skvělých zpívajících herců, vychutnávat si poslech vynikajících orchestrů a sborů a kochat se pohledem na krásnou výpravu a kostýmy! Pokud se jim pak naskytne příležitost k setkání s inscenací, v níž se tohle všechno spojí v jeden komplexní prožitek, je to z hlediska obecenstva ta největší odměna. Kdybyste byl znovu ve věku, kdy je třeba se rozhodnout, čím byste se měl stát, co byste zvolil nyní, po zkušenostech s hudebním světem? Opět hudbu a dirigování. Ta chvíle v mém životě, kdy jsem se rozhodl opustit svou dosavadní dráhu koncertního klavíristy a soustředit se na dirigování, pro mě byla zásadně důležitá. Po univerzitních studiích matematiky jsem dostal od otce pět let na to, abych poznal, jestli dokážu být úspěšným hudebníkem, a protože jsem odjakživa miloval divadlo, došlo mi, že ideální profesí je pro mě povolání operního dirigenta. Jako mladík jsem se trochu seznámil i s herectvím a hrozně rád bych v tom tenkrát byl pokračoval, ovšem hudba u mě dostala provždycky přednost. Jste Angličan, narodil jste se v Leaminton Spa u Stratfordu nad Avonou, ale od roku 1976 žijete v Německu, v Kolíně nad Rýnem. Nestýská se vám po Anglii? To víte, že se mi stýská, ale můj bratr žije v jižní Anglii a staršího syna mám v Londýně, takže tam pravidelně zajíždím. A Kolín je skvělé město s perfektním silničním, železničním i leteckým spojením do všech možných míst. Jednou z velkých radostí práce v hudební oblasti je fakt, že člověk může zajet do kterékoli země světa a prostřednictvím svého interpretačního výkonu tam okamžitě navázat bezprostřední komunikaci s místními lidmi. Opera je dnes absolutně mezinárodní umění, a přestože jsem hrdý na to, že jsem Brit, ten nejvlastnější pocit domova mám v operních domech a koncertních síních, kde se mi dostává výsady provozovat hudbu v součinnosti s vynikajícími hudebníky, zpěváky a manažery, kteří zasvětili své životy hudbě a opernímu umění. Připravila Jitka Slavíková 10

11 OPERA >???Opera Jana Kurucová mezzosoprán Deutsche Oper Berlin MOZARTOVY NAROZENINY ledna 2014 ve Stavovském divadle Dirigent: Robert Jindra Orchestr Národního divadla Adam Plachetka basbaryton Wiener Staatsoper FOTO: A. DROBEK A I. SOCHOROVÁ Mediální partneři Opery Národního divadla a Státní opery: Art&Antiques, A2, ceskenoviny.cz, Czech Music Quarterly, Český rozhlas 3 Vltava, Harmonie, HIS Voice, operaplus.cz, Pražský telegraf

12 OPERA > PREMIÉRA 2 Dirigent: Hilary Griffiths Režie: Andrejs Žagars Scéna: Reinis Suhanovs Kostýmy: Kristine Pasternaka Světelný design: Kevin Wyn Jones Sbormistr: Pavel Vaněk a Adolf Melichar Dramaturgie: Beno Blachut ml. Osoby a obsazení Hermann: Oleg Korotkov / Jiří Sulženko Tannhäuser: Daniel Frank /John Treleaven Wolfram von Eschenbach: Miguelangelo Cavalcanti / Svatopluk Sem Walther von der Vogelweide: Richard Samek / Martin Šrejma Biterolf: Zdeněk Plech / Roman Vocel Heinrich der Schreiber: Václav Lemberk / Václav Sibera Reinmar von Zweter: Miloš Horák / Ladislav Mlejnek Alžběta: Dana Burešová / Adriana Kohútková Venuše: Jolana Fogašová / Veronika Hajnová Mladý pastýř: Blanka Jílková / Markéta Panská / Lenka Pavlovič 1 Tannhäus Richard Wagner Sbor Státní opery Orchestr Státní opery Premiéry: 11. a 14. ledna 2014, Státní opera 5 1 Daniel Frank a Dana Burešová 2 John Treleaven 3 Miguelangelo Cavalcanti a Adriana Kohútková 4 Jolana Fogašová 5 Oleg Korotkov a Daniel Frank 6 Zprava Daniel Frank, Miguelangelo Cavalcanti, Zdeněk Plech, Miloš Horák, Václav Sibera a Richard Samek 7 Jolana Fogašová a Daniel Frank Foto: H. Smejkalová 12

13 3 er

14 OPERA > POKRAČOVÁNÍ ZE STRANY Řekli o Tannhäuserovi Daniel Frank (Tannhäuser) Švédský tenorista Daniel Frank zpíval roli Tannhäusera v roce 2013 několikrát: v květnu v Deutsche Oper am Rhein v Düsseldorfu, v červenci v Kolumbii, v Teatro Jorge Eliecer Gaitan v Bogotě, a to s Venezuelským symfonickým orchestrem Simóna Bolívala pod taktovkou Gustava Dudamela, a v srpnu v Limě. V dubnu 2014 tuto roli ztvární v Královské švédské opeře ve Stockholmu v hudebním nastudování Petera Schneidera. Jak vzpomínáte na Tannhäusera pod taktovkou Gustava Dudamela? Gustavo Dudamel k dílu přistoupil s mnohem větším důrazem na jeho orchestrální stránku, nikoli tedy čistě jako k opernímu kusu. Úžasně dobře se s ním pracuje. Kromě toho, že je velký hudebník, je i otevřený a laskavý člověk ovšem pokud se vám k němu podaří proniknout přes jeho ochranku. Všechny zpěváky čekala v Bogotě opravdová dřina. Hlavně kvůli nadmořské výšce, nedostatku kyslíku a velice suchému vzduchu. V důsledku toho všeho to pro nás vlastně bylo skoro dvakrát obtížnější než zpěv v normálních podmínkách. Co vás na postavě Tannhäusera nejvíc fascinuje? Tannhäuser je zvláštní chlapík. Tak je to ale vlastně se všemi Wagnerovými hrdiny. Vezměte si například Siegmunda a Sieglindu jsou dvojčata, jsou do sebe zamilovaní a mají spolu dítě. Až takhle deformovaný sice Tannhäuser není, i jím však zmítají podobně vypjaté krajní polohy. Vypjatá je jeho láska, jeho hněv i jeho zármutek. To ho podle mě také nakonec zahubí. Vždyť on vlastně umírá na zlomené srdce. Anebo ho dost možná ničí šílenství. Je na divákovi, aby si to přebral sám pro sebe. Tannhäuserova smrt pokud k ní tedy v tom kterém nastudování dojde není tak jednoznačná jako třeba v případě Carmen. U té je nůž, který ji probodne, v zásadě neoddiskutovatelný jenomže co smrt takového Milese v Brittenově Utahování šroubu? Tam je situace stejná jako u Tannhäusera. Kdybych ale měl označit jediný aspekt, kvůli kterému tuto roli tak rád zpívám, byl by to onen nádherný pocit naprostého vyčerpání, který mi její provádění navozuje. Ve scéně s Wolframem ve finále opery ze sebe vyždímám poslední částečku energie, kterou jsem ještě schopen vydolovat. Občas ze sebe zkrátka rád vydám všechno. V běžném životě si člověk něco takového dovolit nemůže, ale když se stanete Tannhäuserem, chováte se tak, protože už jste zkrátka takový. John Treleaven (Tannhäuser) Britský tenorista John Treleaven se na mezinárodní scéně prosadil zejména jako wagnerovský pěvec. Tristana, Lohengrina, Siegmunda, Siegfrieda, Parsifala, Walthera von Stolzinga či Tannhäusera zpíval na velkých scénách včetně Wiener Staatsoper, londýnské Covent Garden, Bayerische Staatsoper v Mnichově, Los Angeles Opera, Lyric Opera Chicago ad. Jaké místo má Tannhäuser ve vašem obsáhlém wagnerovském repertoáru? To je velmi jednoduché Tannhäuser byl mým prvním setkáním s Wagnerem! Byl jsem ještě kluk, když jsem v rodném Cornwallu zažil pocit naprostého uchvácení sílou zvuku jeho orchestru, ale i celkovou velkolepostí té hudby. Už tenkrát jsem zatoužil tuto operu dirigovat! Od té doby jsem měl tu čest podílet se na řadě krásných inscenací tohoto veledíla, o němž se paradoxně ví, že sám Wagner s ním nikdy nebyl stoprocentně spokojený. Tannhäuser je herecky úžasně přitažlivá a složitá postava, plná vnitřních rozporů a pochybností, jaké ostatně zažívají i sami umělci. Vokální interpretace role je spojena s množstvím složitých nástrah a pro zpívajícího herce znamená obrovskou výzvu. Na zdejší pražskou inscenaci v nastudování mého přítele a kolegy Hilaryho Griffithse se ohromně těším. Adriana Kohútková (Alžběta) Sólistka opery Slovenského národního divadla je stálým hostem pražských operních scén i koncertních síní. Úspěšnou Elsou z Brabantu se stala v nové inscenaci Lohengrina Andrejse Žagarse ve Slovenském národním divadle v květnu Její druhou wagnerovskou rolí je Alžběta. Která z těchto rolí je vám bližší a proč? Musím přiznat, že to je pro mne velké dilema. Elsa mi otevřela cestu a srdce k Wagnerovi. Obohatila mě o nový hudební i interpretační rozměr: Elsa je mladá dívka, toužebně očekávající svého rytíře zachránce, nicméně navzdory své něze vyžaduje plný hlas zralé zpěvačky. Part Alžběty je rozsahem o něco skromnější, ale postava je citově vyspělejší a zásadovější. Už teď vím, že bude těžké dát přednost jedné či druhé postavě. Dana Burešová (Alžběta) Sólistka Opery Národního divadla Dana Burešová zpívala na scéně Národního divadla roli Siegrune ve Valkýře (2005). V roce 2007 nastudovala roli Alžběty pro novou inscenaci režiséra Ladislava Štrose v Národním divadle Brno; za vynikající ztvárnění této role získala Cenu Thálie Změnilo se nějak vaše pojetí této role? Určitě se nedozvíte, že má Alžběta vyzrála nebo že jsem pochopila hloubku jejích úvah. Mám stále stejnou představu charakteru a myšlenkových pochodů, které ji vedou celým příběhem. Jen tam, kde jsem se změnila já, se mohla změnit má Alžběta. A jaká bude na jevišti? Zatím jsme ve stádiu zkoušek a hledání společné řeči a výrazových prostředků. Taková divadelní kuchyně. Těším se, že výsledek přinese radost mně i divákům. Jolana Fogašová (Venuše) Slovenská sopranistka Jolana Fogašová je od roku 1993 stálým hostem opery Slovenského národního divadla v Bratislavě a Národního divadla v Praze. V bratislavské inscenaci Lohengrina Andreje Žagarse (květen 2013) zpívala roli Elsy z Brabantu, v pražském Tannhäuserovi je Venuší. Na jedné straně čistá, nevinná Elsa, na straně druhé smyslná vášeň Venuše. Jak vnímáte tento velký kontrast a v které poloze se cítíte lépe? To je jako Carmen a Panna Orleánská, které mám v repertoáru už několik let. V každé postavě, kterou zpívám, je i kousek ze mne, všechny mi jsou svým způsobem blízké. Miluji na jevišti kontrasty, protože nás umělce inspirují a nutí hledat neustále nové výrazové interpretační prostředky. Wagner je nejen úžasný skladatel, ale i psycholog. Pan režisér Andrejs Žagars vidí v obou v Else i Venuši především přirozenost postavy jako takové a tam nás interprety i směřuje. Žádné operní klišé v hereckém projevu, ale psychologie postavy a její přirozený život na jevišti. Tento postoj je mi velmi blízký, protože v každé postavě, kterou ztvárňuji, hledám její skutečný charakter, snažím se ji oživit a divákovi přiblížit. Tím jsme my umělci vlastně jedineční. Alternanti zpívají tentýž text, tatáž slova, tutéž melodii, se stejným dirigentem a režisérem a přece je konečná podoba postavy rozdílná. Na Venuši se velmi těším, je nejen vášnivě smyslná, ale i velmi empatická, inteligentní žena, která ví přesně, co v životě chce. Svatopluk Sem (Wolfram von Eschenbach) Wolfram von Eschenbach je čtvrtou wagnerovskou rolí Svatopluka Sema po Melotovi v Tristanu a Isoldě (Státní opera Praha, 2010), Klingsorovi v Parsifalovi (Národní divadlo, 2011) a Královském hlasateli v Lohengrinovi (Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě, 2013). Nyní tedy role Tannhäuserova věrného přítele Wolframa. Jak se vám Wolfram zpívá? Považuji Wolframa za jednu z nejkrásnějších wagnerovských rolí pro baryton. Ostatně celá opera je opravdu úžasně napsaná, ansámblové i sólové vystupy jsou téměř dokonalé. Je pro mě velkou výzvou, abych part Wolframa, který je po vokální stránce hodně obtížný, zvládl co nejlépe. sla 14

15 OPERA > UVÁDÍME Leoš Janáček Její pastorkyňa Dirigent: Robert Jindra Režie: Jiří Nekvasil Scéna: Daniel Dvořák Kostýmy: Daniel Dvořák Pohybová spolupráce: Števo Capko 1 Kostelnička: Eva Urbanová Jenůfa: Dana Burešová / Maida Hundeling Laca: Peter Berger / Jaroslav Březina Števa: Aleš Briscein / Richard Samek Stařenka Buryjovka: Yvona Škvárová / Lenka Šmídová Obnovená inscenace k Roku české hudby: , 8. 2., a , Národní divadlo Inscenace vznikla v koprodukci s Opera Ireland Dublin a Latvias Nacionalas Opera Riga Lenka Šmídová, Aleš Briscein, Eva Urbanová a Dana Burešová 2 Dana Burešová a Eva Urbanová 3 Závěrečná scéna 4 Dana Burešová 5 Aleš Briscein Foto: F. Ortmann a H. Smejkalová 15

16 KRÁSY ČESKÉ OPERY Opera Národního divadla vydává u příležitosti Roku české hudby stylový kapesní kalendář na rok 2014 s názvem Krásy české opery. V kalendáři najdete všechny termíny premiér a repríz českých oper na repertoáru Národního divadla stejně jako termíny mimořádných koncertů a výstav s operní tematikou, které pro vás Opera Národního divadla připravila. Kalendář ovšem může sloužit i jako váš osobní diář. Kromě toho vás náš kalendář měsíc po měsíci provede nejdůležitějšími událostmi spojenými s historií Opery Národního divadla a české hudby. A aby také bylo na co se dívat, doprovodili jsme kalendář krásnými dobovými fotografiemi slavných pěvkyň Národního divadla v rolích českého operního repertoáru. Objevíte tu nejen Emu Destinnovou jako Libuši, Jarmilu Novotnou jako Mařenku či Marii Podvalovou jako Emilii Marty, ale také řadu dalších dam jako např. Bertu Foersterovou-Lautererovou, Adu Nordenovou, Marii Tauberovou, Pavlu Vachkovou, Otu Horákovou či Marii Budíkovou, které svým uměním a krásou zdobí dějiny našeho divadla. Kalendář Krásy české opery dostanete v předprodeji ND do konce ledna 2014 zdarma jako dárek při zakoupení vstupenek na libovolné představení české opery v ND, nebo si jej můžete v předprodeji ND samostatně zakoupit. Každé pondělí čtěte v Respektu Erik Tabery Nositel Ceny Toma Stopparda Komentáře politického dění Informace ze světa státníků Každý týden nové informace z nezávislých zdrojů ERIK_180x85,5.indd :04:46

17 Činohra 15. ledna 2014 slaví David Prachař neuvěřitelné 55. narozeniny Hamlet, Faust, Cyrano, Coriolanus, Trigorin, Král Lear A také Vepř a nebo Moucha. A kromě Národního divadla kdysi Divadlo S. K. Neumanna, Divadlo Komedie a dnes třeba NoD Roxy. Široký umělecký záběr absolventa pražské DAMU, několikanásobného držitele herecké Ceny Alfreda Radoka, známého filmového i televizního herce, režiséra, improvizátora se schopností přikovat do sedaček stovky diváků přesahuje hranice jednoho divadla a žánru. Jeho první příležitostí v Národním divadle byl Cyrano v roce 2002 (hraje do dnešního dne!); od té doby zde ztvárnil celkem dvaadvacet výrazných rolí, v nichž uplatnil svůj dramatický i komediální talent. Daří se mu v klasických titulech stejně jako v moderním repertoáru, což mohou diváci posoudit například na reprízách Stroupežnického Našich furiantů, Čechovova Racka, Beckettova Čekání na Godota, Ionescova Nosorožce a nové také Drábkova-Šamberkova Jedenáctého přikázání. Davida Prachaře jako Bérengera v Nosorožci můžete vidět , 16. 2, a na Nové scéně Dadů. Tady mi vykolíkovali kus papíru, abych Ti napsal něco od srdce. K narozeninám. Různě jsem se poptával, kolik že Ti je a lidi toho dost nakecaj. No nic. Já Ti hlavně děkuju. Jsi mým nejfrekventovanějším kolegou, nevím, jak jsem si to zasloužil, ale je to tak. Byl jsem Ti bratrem, Estragonem, přítelem i čertem. Čím Ty jsi pro mě, Ti řeknu někde u dobrého vína, neboj, nic intimního to nebude. Ale vím, že když Ti dám voko, a Ty víš jaký, nenecháš mě napospas nápovědě a hezky za ručku mě vyvedeš z úskalí. Takže ještě jednou děkuju, přeju Ti prostořekými ústy Mouchy z Přikázání mnoho let «na hov..» a opatruj se, divochu. David Matásek David Prachař Foto: M. Kámen Mediální partneři Činohry: Činohra ND je členem UTE 17

18 2 ČINOHRA > PO PREMIÉŘE 1 Igor Orozovič 2 Magdaléna Borová 3 Igor Orozovič 4 Antonie Talacková 5 Radúz Mácha 6 Tatjana Medvecká a Igor Orozovič 7 Petr Motloch 8 Kateřina Holánová, Ondřej Pavelka a děti 9 Eva Salzmannová, Igor Orozovič a Jaromíra Mílová Foto: V. Kronbauer Režie: Jan Antonín Pitínský Dramaturgie: Daria Ullrichová Scénografie: Ján Zavarský Kostýmy: Kateřina Štefková Hudba: Tomáš Jeřábek a Matěj Kroupa Výtvarná spolupráce: Tereza Rullerová Josef Kajetán Tyl Strakonick 1 Lesana: Johanna Tesařová Bělena: Kristina Lukešová j. h. / Kristina Sitková j. h. Rosava: Taťjana Medvecká Divuka: Jaromíra Mílová Mihulice: Eva Salzmannová Kalafuna: Ondřej Pavelka Kordula: Kateřina Holánová / Hana Igonda Ševčíková Švanda: Igor Orozovič Tomáš: Jan Hartl Koděra: Oldřich Vlček Šavlička, Mikuli: Petr Motloch Trnka: Vladislav Beneš Dorotka: Magdaléna Borová Nalejváček: Petr Pelzer Vocilka: Karel Dobrý / Filip Kaňkovský Král Alenoros: Alexej Pyško Zulika: Antonie Talacková Alamir: Radúz Mácha Uvádíme: 19. a 30. ledna 2014 Národní divadlo Více fotografií najdete na Videotrailer k inscenaci na

19 3 ý dudák

20 ČINOHRA > UVÁDÍME František Ferdinand Šamberk Jedenácté přikázání aneb Mucholapka Režie: David Drábek Dramaturgie: Iva Klestilová Scénografie: Martin Chocholoušek Kostýmy: Simona Rybáková Hudba a hudební spolupráce: Darek Král Choreografie a pohybová spolupráce: Henrieta Hornáčková Jiří Voborský, soukromník: Saša Rašilov Emma, rozená Králíčková, jeho manželka: Martina Preissová Františka, služka u Voborského: Pavla Beretová Jičínský, major ve výslužbě: David Matásek Vojtěch, sluha Jičínského: Jiří Panzner j. h. Emanuel Střela, úředník: Jan Bidlas Beránek, profesor: Martin Pechlát Jehuda Králíček, statkář: Zdeněk Maryška j. h. / Petr Čtvrtníček j. h. Veronika, jeho manželka: Jana Boušková Julie, jejich dcera: Jana Pidrmanová Ferdík, kupecký mládenec: Vladimír Jopek j. h. Moucha: David Prachař Napsali o nás Z více než sto třicet let staré frašky Jedenácté přikázání zůstala na scéně pražského Stavovského divadla sotva zápletka. Zato se po scéně ve zběsilém tempu prohání několik vskutku originálních komických figur, které svědčí o tom, že herci národní činohry ještě nezapomněli řemeslo. Pro ně a pro režiséra inscenace Davida Drábka je oblíbená měšťanská situační fraška z roku 1882 vlastně jen záminkou k nespoutané hře s postavami Františka Ferdinanda Šamberka, dobovými kontexty i volnými asociacemi a bizarními nápady. ( ) Velkým překvapením inscenace je komediální talent Martiny Preissové. Voborského sexuálně frustrovanou manželku Emmu hraje jako těžkou neurotičku obdařenou zábavnými tiky. Nedospělé stvoření vypiplané bohatými rodiči v umělém světě dobřichovické vily se pak konečně najde v roli dítěte, kterou sehraje pro manželovu záchranu. Drábek podváděné manželce také připsal jednu ze svých nejlepších hlášek: Co by lidé v Africe dali za naši lásku! Půvabné postavy Emmy a její sestry Julie dotvářejí vynikající kostýmy Simony Rybákové, které vtipně využívají vzorů a tvarů kubistického porcelánu. Drábek není jen režisér, ale především originální autor, divadelník, který vše podřizuje své imaginaci. Marie Reslová, Hospodářské noviny, Uvádíme: 19. a 31. ledna 2014 Stavovské divadlo Více fotografií ze zkoušení najdete na Videotrailer k inscenaci na > David Prachař jako Moucha > Jana Pidrmanová, Martin Pechlát, Martina Preissová, Pavla Beretová, Jiří Panzner, David Matásek, David Prachař, Petr Čtvrtníček, Jana Boušková, Jan Bidlas a Saša Rašilov > Martina Preissová a Saša Rašilov Foto: P. Hejný 20

21 ČINOHRA > PŘIPRAVUJEME Molière Tartuffe Překlad: Vladimír Mikeš Režie: Gábor Tompa Dramaturgie: Martin Urban Scéna a kostýmy: Judit Dobre-Kothay Paní Pernellová, matka Orgona Jaromíra Mílová Orgon, manžel Elmíry David Prachař Elmíra, druhá manželka Orgona Kateřina Winterová Damis, Orgonův syn z prvního manželství Filip Rajmont Mariana, Orgonova dcera z prvního manželství Jana Janěková ml. Valér, Marianin nápadník Radúz Mácha Kleantes, Orgonův švagr Petr Motloch Tartuffe, svatoušek Karel Dobrý j. h. Dorina, Marianina komorná Lucie Žáčková Pan Loyal, soudní vykonavatel Václav Postránecký Laurent neboli Vavřinec, sluha Tartuffův Jan Bidlas Premiéra: 27. února 2014 Stavovské divadlo Molièrova komedie nazvaná původně Tartuffe aneb Svatoušek se hraje po celém světě v určitých vlnách. Ani naše země v tom není výjimkou. Jsou období, kdy o ni divadla nezavadí, a naopak období, kdy se hraje velice často. Zdá se, že naše momentální společenské rozpoložení vede dnes divadla k tomu, že se o tuto klasickou komedii zajímají intenzivněji. Slovo tartuffe je dnes součástí běžné francouzštiny, označuje pokrytce, který si hraje na vznešeného. Je výtečný společník a je stále připraven pomoci vám doma, v práci, v posteli Kdekoli a kdykoli si vzpomene. A kdekoliv a kdykoliv jste ochotní, vstřícní k manipulaci. Tartuffe se stal synonymem pro manipulaci s myšlenkami, city, vírou, lidmi. Synonymem pro vymývání mozků, okrádání lidí o jejich osobnost i majetek pod rouškou čistoty, svatosti, dobra pokud možno pro všechny zúčastněné. Autor v této komedii zachytil něco, co se stále v lidské společnosti opakuje, jakkoliv to všem připadá poznané, odhalené, překonané a skoro až banální. V šedesátých letech 17. století, kdy Molière Tartuffa napsal, jej tato komedie málem stála svobodu a existenci. Boje o Tartuffa jsou stejně významným pojmem jako hra sama i její titulní hrdina. Tehdy Molière narazil na vzrůstající manipulativní a pokryteckou moc církve, kterou svojí komedií úmyslně napadl. Dnes je Tartuffe možným reprezentantem podstatně širších a početnějších struktur. Ale reprezentant stále živý, velice výrazný a přitažlivý. Čeká jen na masku a kostým, které si nasadí. Molièrova komedie dnes vlastně na první pohled jako komedie nepůsobí. Nepůsobí, ale je jí, přestože žánrové označení je vlastně historické. Je komedií, která otevírá celý mechanismus manipulace a pokrytectví v jeho zoufalé směšnosti, trapnosti. Mechanismus skrytý pod jednáním postav zcela vykolejených ze své běžné existence, ohrožených něčím zcela nepravděpodobným, ale o to hrozivějším. Komičnost střídá smrtelné ohrožení. Tato kombinace je jedním ze zdrojů síly, dynamiky a zábavnosti této věčně nové hry. Činohra ND uvede Tartuffa na scéně Stavovského divadla po šestadvaceti letech v režii Gábora Tompy. Je to režisér maďarské národnosti žijící v Rumunsku, kde je v Kluži-Napoce šéfem Maďarského státního divadla v Kluži. Našim divákům není neznámý: je to tentýž režisér, který na Nové scéně vytvořil před dvěma lety úspěšnou inscenaci Ionescova Nosorožce a který byl v roce 2009 oceněn na Plzeňském mezinárodním festivalu za skvělou inscenaci Born For Never. Tompa často pracuje ve Francii a jeho pohled na její klasické dědictví se vymyká našim i francouzským stereotypům. Je zcela neotřelý a výrazně jiný než to, nač jsme u nás i z poslední doby zvyklí. Bude pracovat s vynikajícími herci. Titulní roli ztvární Karel Dobrý a spolu s ním se představí David Prachař, Kateřina Winterová, Lucie Žáčková a další. Premiéra na konci února slibuje nepochybně mimořádný zážitek. Martin Urban > Kostýmní návrhy Judit Dobre-Kothay > První čtená zkouška na jevišti Stavovského divadla Foto: H. Smejkalová 21