ewrc.cz Jak jsem se dostal poprvé k rally Autor: Jiří Seliger, :00 Na přání autora byl článek ponechán v původním, hovorovém znění.

Transkript

1 Jak jsem se dostal poprvé k rally Autor: Jiří Seliger, :00 Na přání autora byl článek ponechán v původním, hovorovém znění. V roce 1968 jsem se vrátil z vojenské služby domu, a protože jsem byl vyřazen z armády ze zdravotních důvodů, tak jsem odešel do jámy lvové do Prahy. V Praze v té době zněla hesla od Šimka a Grosmana na téma příchodu těch osvoboditelů doba je dnes tak rychlá, že než řeknete dále, tak oni už jsou tam? Nebo přišlo jich sem víc, ale odcházet jich bude míň. A A jak dlouho tady zůstane ten rozdíl? Dokavad budem muset chtít.tak to určitě nemá chybu! Stavěl jsem barikády, převracel tramvaje a chodil demonstrovat proti příjezdu našich přátel Rusů a dalších do naší země. Protože ale došlo k opětovnému vymknutí mého levého ramenního kloubu, tak mě táta vyzval, abych s ním jel do Střešovické nemocnice, kde se na mně podívají odborníci ve Vojenské nemocnici. Tam mi řekli, proč už jsem nepřišel dřív a měl jsem nastoupit na operaci asi za 10 dnů. Já jsem strachy neřekl ani slovo a po naléhání táty jsem toto pozvání přijal. Jeden den mě ubytovali na pokoji a vysvětlili, jak a proč to budou operovat. Celý den jsme měli otevřené dveře a viděli lidi, kteří už tam byli, nebo přišli ve stejný den a dostali se mnou pokoj. Zvykem na tomto pokoji bylo, že se každý představil a něco o sobě řekl. V tu dobu tam leželi lidé jako pan Velebný muzikant/shq kvartet, nějaký Bartoš-motocyklový talent, kterého v Heidrychově zatáčce porazil gruzovik Rusů a o okraj chodníku mu zlomili stehenní kost, ale taky v rohu byla postel pana Karla Trojana, kterému při výkonu vojenské služby spadl na nárt nějaký panel. V jednom z pokojů taky ležel tehdy velmi populární zpěvák Vašíček, který byl idolem mnoha žen, díky také písni Sním o Vánocích bílých a k němu denně docházel holič až k posteli, kde ho oholil, učesal a umyl a potom chodily fanynky. Ten jeho holič měl platfus /ploché nohy/ asi 5té kategorie a když šel, tak měl obě špičky nohou daleko od sebe a pohled na něj byl fantastický - my řvali denně smíchy, jak mu šlapání po té chodbě šlo! Byl to právě Karel Trojan, kdo v předvečer mé operace o sobě velmi poutavě vyprávěl, že jezdí rally za ASK Stavby Praha. Důkazem toho bylo,že za ním chodil sám velký mafián - šéf ASK pan Viktor Mráz. Jeho vyprávění mě natolik zaujalo,že jsem se ho začal ptát na téma, jak začít a jak se stát rally pilotem. On sám jezdil Trabanty - třídu A2 600cc a potom přešel na Wartburgy třídu A2 1000cc. Jeho syna není třeba snad ani představovat?! Dal mi spoustu užitečných informací a já jsem se jimi začal řídit. V té době vyšla kniha od Dalibora Janka Horký volant, kterou jsem si koupil a začal ji studovat. Bylo tam spoustu užitečných informací a četl jsem ji několikrát. Toto je kniha ta kniha,kterou mám dodnes.

2 Potom jsem si koupil další knihu,která na toto téma navazovala a byla od stejného autora a byl k tomu napsání spoluautor Miroslav Ebr. Tato kniha šla ještě více do detailů a tak jsem měl o zábavu a učení teorie postaráno. Kniha se jmenovala Rychle a bezpečně a mám ji také dodnes, protože nemá časový limit a je vhodná i dnes každému, kdo by chtěl začít jezdit! Také tato kniha mi hodně dala o tom,jak mám začít na sobě pracovat.

3 Z mnoha praktických rad, které mi dal Karel Trojan, bylo, abych si zvykl na své soukromí v přilbě a nenechal se vyprovokovat diváky kolem tratě. Protože v té době málokdo měl Intercom, tak musel spolujezdec někdy doslova řvát, aby jezdec pořádně slyšel a reagoval na jeho údaje, které byly pro oba velmi důležité. V té době jsem pracoval jako nákupčí hlavního mechanika firmy PREFA v Ústí nad Labem a naskytla se velká šance. Po zakoupení přilby BOERI SPORT v Tuzexu jsem měl jet až do Brezna na Slovensku pro podvozky na jeřáby, které se tam vyráběly. Spolu s hlavním mechanikem a hlavním technikem pro jeřáby jsme v Ávii vyrazili a já měl přilbu sebou. Po celou cestu tam jsem si netroufl tu přilbu nasadit, ale po naložení Ávie se rozhodli letět zpět z Košic do Prahy a já jsem měl jet s podvozky jeřábů sám. To byla ta pravá chvíle - odvezl jsem je na letiště do Košic a vyrazil zpět, ale už s přilbou na hlavě. Pohledy lidí a těch, co si toho všimli byly dost divné, ale já jsem si jel a jel Nikdy nezapomenu, jak jsem přijel do Hradce Králové k jedné pumpě a šel v přilbě tankovat. Obsluha pumpy si musela myslet, že jsem se zbláznil nebo že jsou tady Marťani, ale já jsem pouze stručně řekl, že je to sázka, natankoval a odjel dál směrem k domovu.

4 Skutečně ta atmosféra byla zcela jiná a to i bez davů lidí, kteří na mně čekali na startu Rally Plzeň, kam jsem po příjezdu hned odjel. Jel jsem celé odpoledne a celou noc, ráno jsem pouze předal Ávii hlavnímu mechanikovi, který to měl rozvézt do závodů, kde už na podvozky čekali a se jen sešel se svým spolujezdcem a vyjeli jsme směr Plzeň. Musím se ale vrátit ke své první rally, která následovala po mé přípravě. Protože jsem se skamarádil s Karlem Trojanem a on v té době pracoval na motorové brzdě v garáži u Stop Motelu v Praze, tak jsem ho tam X krát navštívil a tady jsem se také sešel s dalšími pány piloty té doby. Tím byl jeho bratr Zdeněk Trojan, později kameraman ČT, dále Petrem Krejbichem /okruhy a vrchy/ a jeho bratrem Milošem, ale také s Jirkou Hákem jezdícím pod jménem HAKSPEED /okruhy a vrchy/ a dalšími. Na té motorové brzdě se lidem pořádně seřídilo auto a udělal se test na brzdě, jak na výkon, tak na spotřebu atd. Tam se scházelo spoustu lidí, kteří byli u rally sportu u nás a tam jsem viděl a čerpal své znalosti na techniku, jak co seřídit a udělat, protože jsem nemohl platit mechaniky, kteří by mě na rally doprovázeli. Hodně jsem se tam naučil! Stal jsem se členem AMK Sklo Union Teplice, a protože nebylo klubové auto, tak jsem čekal a čekal a snažil se shánět peníze. To se ale nepovedlo a já jsem měl štěstí. Můj táta měl přítele v Austrálii, který sem jezdil každé dva roky a ten rok mezitím letěl táta do Austrálie. Protože spolu byli celou 2. světovou válku a chtěli se ještě sejít s žijícími přáteli, tak mi koupili v Tuzexu Ladu-Žiguli 1500cc, tam to auto bylo hned a nemusel jsem se nejdřív přihlásit do pořadníku a čekat X let na to, až mě vyzvou, abych si ho přišel převzít. Radostí jsem skákal a moc se těšil,až se v tom svezu. Když jsem auto přivezl domů jako velký rodinný klenot, tak jsem měl už částečně otevřenou cestu k tomu, že jsem se mohl na závody jet podívat. Psal se rok 1974 a já jsem dva roky vymetal všechny závody rally, které se u nás jeli. Potom ve mně dozrálo rozhodnutí, že to taky konečně zkusím. Přišla ale jedna překážka to v podobě,kdo bude mým spolujezdcem? Po schůzi našeho AMK se k tomu mému prvnímu startu rozhodl Jirka Šén, který sám jezdil a měl už nějakou zkušenost, byť jako jezdec, ale chtěl mi pomoci a nechápal, že si své auto, které v té době neměl hned tak někdo, jdu omlátit na rally?! Moje přesvědčení umocnil zážitek na tehdejší Rally Šumava,kde jsem viděl Munariho a jeho otočení na střechu, ale taky neskutečnou jízdu posádky Walter Rohr Geisthofer na Opel Ascona - kolo co kolo na kose v Klatovech bylo vždy po třech nebo i po dvou kolech bez kolize a já jsem nemohl uvěřit že to auto jde takto pilotovat. Stal se mým vzorem - později jsem se s ním seznámil osobně a je to velký PAN PILOT! a jako perličku uvádím, že jsme tam stáli s klukama z VTŽ Chomutov na střeše Trabantu, který to vydržel a oni byli z toho taky jako u vytržení! Byli první, kdo dostali z Metalexu první upravené Žigulíky od Petra Bolda z Metalexu a jedním z nich byl Zdeněk Chlup a to druhé jméno si už nepamatuji.

5 Zděnek Chlup /vpravo/ z VTŽ Chomutov na Rally Šumava s prvním autem udělaným v Metalexu. Hned po návratu domů jsem si zjistil, kdy a kde se jaký závod jede a padlo rozhodnutí, že tím prvním závodem bude Rally Klíč - Nový Bor nedaleko od nás. Tak jsme tam s Jirkou Šénem odjeli si to napsat a seznámit se s tratí. Já diktoval a Jirka psal, ale musel mě taky X krát opravit, protože jsem v tom neměl praxi a nešlo by asi ani vše, co jsem mu řekl, nadiktovat. Byl jsem mu vděčný za každou radu, a tak se nám to povedlo nějak dát celé společně dohromady.

6 Startovní rampa na Rally Klíč Nový Bor-můj první start s Jirkou Šénem na této rally.

7 Mám ještě pouze jednu fotku z této rally na RZ, kde nás vyfotil nějaký foto fanda a poslal nám ji. Fotografie z RZ s Jirkou Šénem na mé první rally v Novém Boru. Našimi soupeři v té době byla auta Fiat 124 coupe, Saab 96, nějaké Lady a Škodovky, kterých v té době bylo asi nejvíc. My jsme startovali ve třídě A1 1600cc a této třídy jsem se držel téměř po celou dobu svého závodění. Náš výsledek byl ohromující - přestože jsme jeli poprvé, tak jsme dojeli na druhém místě ve třídě a velmi dobře absolutně. To mě povzbudilo v tom, že před svým prvním startem jsem si řekl - pokud mi to půjde, budu jezdit, pokud né, tak se budu chodit jen koukat. Tuto rally jsem jel ještě jednou, ale s jiným spolujezdcem, a to Mirkem Pláničkou, který se mnou odjel nejvíce rally. Nevím přesně, v kterém roce to bylo podruhé, ale tady jsou fotky z jedné akce v zatáčce po kamenolomu, který se létal vzduchem, jak ve Finsku na Rally 1000 jezer.

8 Pohled na to samé místo, ale od jiného fotografa - v pozadí vodárna, kolem které se přiletělo ze zhora od kamenolomu. Opět díky jednomu fanouškovi s foťákem jsem dostal tyto záběry a nikdy bych nevěřil, co dělají kola u auta,pokud se jede razantně do zatáčky?! Tady už je vidět ten sklon auta dost dobře,ale co následuje mi vzalo dech!

9 Tak to je neuvěřitelné,co dokáže to auto udělat se svou přední osou? A to je odjezd z té samé zatáčky a kola se opět vrátila na své původní místo? Jak-to je mi dodnes záhadou? Při našem druhém startu jsem už měli své cifršpiony a ti nám řekli, že jsem první ve třídě a také absolutně jsme na tom velmi dobře. V úplné euforii jsme šli na start poslední RZ, kdy jsme měli za úkol jet jen na jistotu a dojet do cíle.ale to bylo zbožné přání?! Byl jsem velmi potěšen, že se tam byli podívat také Mirek Lank jezdící špičkovou Ladu MTX a jeho

10 mechanici a jedním z nich byl také Milan Wohlan. Nechtěl jsem si udělat ostudu, protože jsem nevěděl, kde stojí a tak jsem do toho šel jak bejk na červenou barvu! Nic nebylo platné, jak mi říkal Mirek spolujezdec, že první a poslední vložka se prodává. Já jsem ho sice poslouchal, ale věděl jsem, že naše jízda má ještě rezervy a tak jsem si dovolil mnohem víc v jedné zatáčce jsem měl trochu krizi a tak jsem odřadil ze 4ky na 2jku a to jsem neměl dělat, něco zakřupalo a najednou auto že nepojede,tak jsem šlapal na plyn a slyšel, že motor jde jen na 3 válce a bylo vymalováno!!! Velké štěstí bylo,že do konce RZty byl už jen kousek, tak jsme tam auto doslova dotáhli a jen jsme se na sebe dívali,co je toho příčinou. Hned po zapsání času jsme autem popojeli mimo prostor konce RZty a zastavili a hledali, co se stalo. Našli jsme prasklý izolátor svíčky, tu jsme hned vyměnili a mysleli, že je vše OK bohužel po nastartování šel motor stále na 3 válce a zpod ventilového víka motoru bylo slyšet nějaký rachot?! Pomalu jsme se šinuli směrem k cíli a tedy poslední ČK a na rovince těsně před Novým Borem se najednou auto zablokovalo, udělalo černé čáry od pneu na asfaltu a zůstalo stát! Pro náš děsný šok, jen jsme opět nevěděli, co se stalo? Oba jsme vyskočili z auta a lehli si na zem. To co jsme viděli bylo k nevíře - můj rodinný klenot měl pootevřený diferenciál a z něj vytekl všechen olej! My jsme skoro začali plakat, vědomi si svého dobrého umístění a náskoku, který jsme před poslední RZ měli. Oba jsme málem plakali a já se rozhodl, že to nevzdám! Motor jsme dost těžko natočili a doslova dřeli auto do cíle, kde na nás čekal Milan Wohlan, Mirek Lank a další a gratulovali nám k výkonu, ale jak děsně byli překvapeni, když viděli,jak tam sedíme ubrečený a také už slyšeli ten motor Dovlekl jsem to do UP a utekl někam pryč, aby nebylo vidět jak brečím mezitím se udělali výsledky a mělo být slavnostní vyhlášení. Po nějaké době hledání mě našli a volali, že jsme skončili ještě stále 3tí!!! A kde jsem? Také další zpráva byla radostná - Milan Wohlan se osobně postaral o mé auto, když si ho mohli naši kluci vyzvednout z UP a vše opravil tak, že jsme dojeli dokonce po vlastní ose domů a nabídl mi ještě další pomoc. V jedné zatáčce došlo k přetočeni motoru a tím praskla svíčka, spadlo vahadlo z vačky - on sundal víko ventilů, sundal vačku, vahadlo dal zpět celé to prohlédl a natočil. Sám sice taky nechápal, jak se to stalo, ale měl balík zkušeností a skutečně nám to zpojízdnil na cestu domů. S tím diferenciálem, to byla prý normál vada Žiguliků, že se povolí šrouby, vyteče olej a přidře. On to pouze podotahoval, nalil nový olej a měl jsem přijet k němu do dílny do Varnsdorfu, kde dělal v servisu Mirka Lanka, který tam dělal vedoucího. Neskutečná pomoc a obětavost a potom mi vyprávěl, jak nás viděl jet a moc nás chválil. Jen snad díky jemu jsem po tomto zážitku zůstal u rally dál.