Turistika Nordic Walking

Transkript

1 Turistika Nordic Walking Praha sportovní

2

3 Obsah Projekt čisté a zelené Prahy...2 Vysvětlivky Vycházka za meandry Botiče Na Točnou za Kelty Kolem tajemné Pacoldovy vápenky Od středověké vesnice k pražskému Semmeringu Putování největším pražským lesem Od hvězdárny k zoo Za kamenným stolem ve Vinořském parku Drahaň-Troja zelený ostrov uprostřed velkoměsta Údolím Ctirada a Šárky Venkovskou krajinou podél Říčanky...37 Vysvětlivky Informativní piktogramy Piktogramy dalších sportů start a cíl výletu zajímavosti na trase běh golf a minigolf délka trasy trasa vhodná i pro dětské kočárky In-line bruslení jezdectví charakter trasy cyklistika lezení příjezd věřejnou dopravou turistika a Nordic Walking skateboarding možnost parkování vodní sporty Legenda k mapám dětské hřiště trasa metra se stanicí občerstvení koupaliště parkoviště přívoz hradiště trasa s kilometráží naučná stezka přírodní památka, přírodní rezervace značená turistická trasa 3

4 1 start: Pitkovice cíl: Hostivař délka trasy: 8 km trasa vede po pěšinách a loukách podél potoků, za mokra může být bahnitá tam: bus 232 do zast. K Pitkovičkám zpět: tram 22, 26 ze zast. Hostivařská Vycházka za meandry Botiče Putování podél dvou pražských potoků zahájíme na autobusové zastávce K Pitkovičkám, kam nás doveze autobus 232 ze stanice metra C Háje. Zelená značka nás po pěšince procházející třešňovkou dovede nejprve k Pitkovicím a posléze i k Pitkovickému potoku, který nás bude provázet několik dalších kilometrů. Pitkovický potok pramení jihovýchodně od Prahy v malém údolí poblíž Svojšovic, má délku 14 km a tvoří jeden z přítoků Botiče. Za Pitkovickemi se před námi otevře pěkné údolí potoka s loukami, na začátku údolí si můžeme vybrat mezi pěšinou podél potoka nebo pěšinou ve svahu kudy vede také naučná stezka Povodím Botiče. Obě cesty nás zanedlouho dovedou k nejcennější lokalitě v okolí Pitkovického potoka k Pitkovické stráni. Je to ostroh na pravém břehu potoka, který je tvořen břidlicemi předprvohorního stáří. Svah je skloněn k jihu a poskytuje ideální prostředí pro teplomilná společenstva stepního charakte- 4

5 41 ru. Bylo zde zjištěno kolem 100 druhů vyšších rostlin. Z chráněných ohrožených druhů rostlin zde roste koniklec luční český a chrpa chlumní, ze silně ohrožených druhů časně kvetoucí křivatec český. Kvetoucí rostliny jsou zde doprovázeny cennými travinami (ovsíř luční nebo kostřava žlábková). Na ploše přírodní památky Pitkovická stráň je chráněno celé zdejší společenstvo, včetně půdních mikroorganismů, dalších rostlin, bezobratlých i obratlovců. Tato společenstva se tu držela od konce poslední doby ledové, mělká a sušší půda bránila přirozenému zalesnění. Stráň bývala spásána ovcemi a kozami, což bránilo šíření nevhodných druhů. Dnes se místo původního spásání používá selektivní kosení. Další úsek trasy vede stále podél potoka po pěšince přes údolní louky. Po kilometru přicházíme do místa zvaného Dobrá Voda, kde se Pitkovický potok vlévá do Botiče. přírodní památka Pitkovická stráň Hostivařská přehrada přírodní památka Meandr Botiče Toulcův dvůr další sporty Vlevo za Botičem jsou viditelné zbytky Fantova mlýna, který zřejmě vznikl již ve 14. století, písemně je doložený z 16. století. V roce 1740 byl mlýn obnoven a přestavěn do podoby, v níž zůstal zachován až do požáru v roce Od roku 1975 zde byl umístěn chov koní s novou obytnou budovou a stájemi. Koncem 90. let minulého století však budovy zpustly a dnes už jsou na místě pouze zbytky obvodových zdí. Od bývalého mlýna pokračujeme po pravém břehu Botiče, míjíme opravený petrovický jez, který původně 5

6 1 zásoboval vodou dosud patrný náhon mlýna v Petrovicích. Před Petrovicemi mineme ragbyové hřiště nad nímž se nachází opuštěný zámek. Samotné Petrovice jsou jsou poprvé připomínány v roce 1352, zámek vznikl v polovině 18. století na místě bývalé tvrze. Za Petrovicemi přicházíme k vodní nádrži Hostivař, která, společně s přilehlým lesoparkem, tvoří významnou rekreační oblast hlavního města. Přehrada byla dokončena v roce 1962, vodní plocha má rozlohu 43 ha, maximální hloubka je 12 m, vodu zadržuje sypaná hráz vysoká 16 m a dlouhá 110 m. Asfaltová cesta, která kopíruje břeh jezera, nás přivede až k hrázi. Po jejím shlédnutí pokračujeme dále po pravém břehu Botiče, který zde vytvořil velice pěkné meandrovité koryto. Bujná příbřežní vegetace chráněná jako přírodní památka Meandr Botiče, se táhne až do Záběhlic. Břehové porosty jsou útočištěm mnoha chráněných rostlin a živočichů. Při troše štěstí zde můžeme zahlédnout i ledňáčka. Naše cesta pokračuje dále po červené značce k zástavbě Hostivaře. Hostivař byla osídlena již v 8. století, hradistě nad Botičem, které jsme před chvílí minuli je o dvě století starší. Za návštěvu stojí dochovaná stará zástavba v okolí Kozinova náměstí, především kostel sv. Jana Křtitele s historií sahající do 11. století. Dalším lákadlem je Toulcův dvůr, tvrz doložená roku V současnosti zde sídlí Ekologické centrum hlavního města Prahy, které zde pořádá nejrůznější pořady a akce pro celou rodinu. Okolím dvora prochází NS Toulcův dvůr, jejíž součástí jsou i dřevěné chodníčky přes mokřady, které bychom spíše očekávali na šumavských rašeliništích než v Praze. Trasa končí spolu s červenou značkou na zastávce tramvaje 22 a 26 Hostivařská. 6

7 4 1 7

8 2 start: Zbraslav, železniční stanice cíl: Komořany délka trasy: 6,5 km trasa vede z velké části po lesních cestách, větší stoupání na hradiště Šance tam: ČD Praha-Zbraslav, bus 165 zastávka Nádraží Zbraslav zpět: bus 165, 205 zastávka Komořany (bus 165 jede i do místa startu) parkoviště u železniční stanice Zbraslav Na Točnou za Kelty Výlet začínáme na železniční stanici Zbraslav, kam se pohodlně dostaneme Posázavským pacifikem nebo autobusem č První zajímavost máme hned nadosah vpravo nad ulicí Komořanská se nachází přírodní památka U Závisti, což je významná geologická lokalita odkryv letenského souvrství ordoviku (prvohory). Od nádraží vycházíme po žluté turistické značce směrem na Točnou, podcházíme most Závodu míru a stoupáme k osadě Závist, kde přejdeme silnici a vpravo podél louky stoupáme do lesa a zároveň do přírodní rezervace Šance. Rezervace byla založena v roce 1982 a chrání zdejší skalnaté svahy v údolí Břežanského potoka s významným geologickým profilem a dubový les v několika přirozených typech. Zdejší lesy jsou velice různorodé, na jižních a západních svazích jsou většinou původní doubravy s přimíšenou břízou, habrem, bukem, borovicí a babykou. Na spodních částech svahů roste především akát z umělých výsadeb, v údolních partiích pak nacházíme i suťové javořiny. Žlutá značka spolu s naučnou Keltskou stezkou nás přes několik zastavení přivádí k dodnes velmi dobře dochovaným valům keltského oppida Závist, které bylo nejstarším a největším známým oppidem na území Čech. Větší a starší centrální část oppida leží na protějším kopci Hradiště. Název Šance vychází ze staršího pojmenování mohutných valů opevnění, které vzniklo až v pozdní době laténské. Opevnění zde bylo budováno ve své době netradiční, moderní stavební technikou. Základní článek fortifikace Šancí tvořil velký val, kte- 8

9 42 rý byl již od počátku stavby budován ne jako hradba, ale jako skutečný valovitý násep z kamenů a zeminy. Šířka valu při jeho úpatí je místy až 25 m, jeho výška ještě dnes po více než 2000 letech dosahuje až 8 m. Na koruně valu stála původně ještě dřevěná palisádová předprseň ke krytí obránců. Dalším článkem opevnění byl příkop před valem, široký přes 10 m a dosud i 4 m hluboký, který probíhal po celé severní straně opevnění. Jižní strana je směrem k centru oppida na Hradišti neopevněná a val o celkové délce přes 2 km byl oběma konci napojen na nepřístupné skály nad Břežanským údolím. Po žluté značce pokračujeme dále do centra hradiště až k altánku, kde se trasa žluté značky a Keltské stezky oddělují. My jdeme vpravo po trase Keltské stezky, která nás zanedlouho přivede k pěkné vyhlídce do Břežanského údolí a na Hradiště. Vrchol Hradiště (391 m n. m.) leží ve významné geografické poloze u jižního okraje Pražské kotliny a v blízkosti někdejšího soutoku Berounky s Vltavou. Okolí soutoku bylo již od pravěku křižovatkou dálkových cest a na Vltavě zde byl důležitý brod. Podle výsledků archeologických výzkumů zde sídlili lidé již v pozdní době kamenné, dávno před vznikem oppida. Od vyhlídky pokračujeme po trase naučné stezky a po chvíli i žluté značky do Točné. Vilovou čtvrtí projdeme až k ulici Branišovská, kde opustíme žlutou značku a zatočíme vlevo na značku zelenou, po které stoupáme na vrch Čihadlo. Z vrcholu, na kterém se nachází vojenské prostor, klesáme kolem samoty Nouzov k technickým budovám, které prozrazují, že právě přecházíme přes nově budovaný tunel pražského okruhu. Na kraji lesa můžeme odbočit vpravo po neznačené cestě a navštívit ještě sportovní letiště Točná, kde je i možnost občerstvení, nebo pokračovat přímo a po zelené značce sejít do Komořan, kde stojí za shlédnutí především Komořanský zámek, v současnosti sídlo Hydrometeorologického ústavu. Náš výlet zakončíme na zastávce Komořany, odkud odjíždějí autobusy ke stanici metra C Kačerov. hradiště Šance Komořanský zámeček letiště Točná přírodní památka U Závisti další sporty 9

10 10 2

11 43 Kolem tajemné Pacoldovy vápenky Výlet zahájíme ve Slivenci, kam nás doveze např. autobus 248 ze Smíchovského nádraží. Vystupujeme na zastávce Slivenec naproti kostelu Všech Svatých, jehož nejstarší část pochází ze 13 století. V roce 1693 pak byla přistavěna předsíň a v roce 1889 byly provedeny úpravy podle návrhu Antonia Barvitia. Od kostela scházíme ulicí K Lochkovu, kde se napojíme na modrou značku a pokračujeme po ní směrem do Velké Chuchle. Po necelých dvou kilometrech se před námi na kraji zástavby velké Chuchle objevuje zajímavá technická památka Pacoldova vápenka. Vápenka je patentem prof. Jiřího Pacolda (profesor pozemního stavitelství a rektor ČVUT) a je výjimečná tím, že dokázala zpracovávat netříděný vápenec, který se těžil v nedalekém lomu. Objekt se skládá ze dvojáků tzv. Pacoldovek tj. vedle sebe stojících dvojitých šachtových pecí. Pece byly plněny vápencem shora (po zaniklé dřevěné lávce). Dnes je vápenka postupně rekonstruována. Hned naproti vápenky se nalézá přírodní rezervace Homolka, což je jeden z nejvýznamějších geologických odkryvů na území České republiky. Nachází se zde typická lokalita přídolského souvrství siluru, které bylo vzato za základ pro světové dělení nejvyšší části silurského útvaru a které se nazývá podle zdejší lokality Přídolí. Dále se zde vyskytuje mezinárodní stratotyp hranice mezi devonskými stupni lochkov a prag. Je tu také několik celosvětově klasických nalezišť zkamenělin, které studoval již Joachim Barran- start: Slivenec cíl: Malá Chuchle délka trasy: 5 km středně náročná trasa, některé cesty mohou být po dešti bahnité tam: bus 230, 246, 247, 248 do zast. Slivenec zpět: bus 129, 172, 241, 243, 244 ze zast. Malá Chuchle kostel Všech Svatých ve Slivenci Pacoldova vápenka přírodní rezervace Homolka kostel svatého Jana Nepomuckého ve Velké Chuchli zookoutek v Chuchelském háji komplex budov bývalých lázní v Malé Chuchli 11

12 3 další sporty de. V lomech se dříve těžil vápenec, ze kterého se vyráběla i proslulá tzv. černá mozaika na pražské chodníky. V západním sousedství Homolky byly těženy olomitizované vápence hornickým způsebem systémem štol. Na kraji velké Chuchle opustíme modrou značku a vydáme se po žluté, která stoupá do Chuchelského háje. Příroda této části Prahy je nesmírně pestrá nalezneme zde rozlehlé lesy, romantické skály i unikátní stepní lokality. Nachází se tu např. tři zvláště chráněná území, kostel svatého Jana Nepomuckého z roku 1729 a velkým lákadlem je i místní zookoutek. Chuchelský háj náležel od 13. století k panství Zbraslav, které bylo majetkem cisterciáckého řádu a bylo spravováno náboženským fondem. V dobách husitských válek byl majetek řádu zabaven, ovšem v roce 1455 byla Malá Chuchle získána zpět. V roce 1786 je v revíru Zbraslav popisována dubová a habrová porostlina nazývaná Chuchelský háj. Už ve 30. letech 20. století tvořily háj převážně duby a habry. Zbraslavské panství, k němuž náležela Velká i Malá Chuchle koupil v roce 1825 bavorský šlechtic kníže Bedřich z Oettingen-Wallersteinu. V současné době v lese převažuje dub zimní, borovice lesní a lípa srdčitá, hojný je také nepůvodní a agresivní akát. Chuchelský háj můžeme celý projít po žluté značce, nebo si udělat odbočku po asfaltové cestě ke kostelu, od kterého je nádherný výhled na jižní část Prahy a na žlutou značku se opět napojit u zookoutku. Žlutá značka nás nakonec dovede do malebné části Malé Chuchle, kde v 18. a 19. stol. stávaly lázně. Později byla sice léčivost zdejších pramenů zpochybněna, ale Malá Chuchle se přesto stala vyhledávaným výletním místem. Z této doby se zde dodnes zachovalo několik budov např. čp. 4, 44 a 45. Do chráněného komplexu budov patří také pozdně barokní až rokokový kostel Narození Panny Marie z roku 1774, který byl postaven na místě původního románského kostela a kaplička P. Marie postavená v 2. pol. 18. stol. v lese nad pramenem. Od kostela již jen podejdeme železniční trať a výlet zakončíme na autobusové zastávce Malá Chuchle. 12

13 43 13

14 4 start: Stodůlky cíl: Hlubočepy délka trasy: 9 km středně náročná trasa, v Dalejském údolí je vedena většinou po malých pěšinách a cestách, v Prokopském údolí po asfaltové komunikaci tam: metro B do stanice Stodůlky zpět: bus 104, 120 ze zast. Hlubočepská Od středověké vesnice k pražskému Semmeringu Vycházku začínáme u stanice metra Stodůlky, po modré značce vycházíme směrem na Řeporyje, opatrně přecházíme Jeremiášovu ulici a po pěšině podél silnice přicházíme ke skanzenu Řepora, přibližující středověké období ve věrohodně ztvarněném prostředí imaginárního českého venkovského městečka. Po prohlídce Řepory nás modrá vede do Řeporyj. Přes Řeporyjské náměstí s kostelem sv. Petra a Pavla pokračujeme po naučné stezce, která nás za posledními domy přivádí k tzv. Placaté skále, což je odkryv v mírně ukloněných vrstvách nejvyššího ordovického souvrství. Střídají se zde šedozelené pískovce a prachovce, na kterých jsou vidět stopy po pohybu mořských živočichů (ichnofosilie). Podél Dalejského potoka pokračujeme dále ke zbytkům Trunečkova mlýna. Původně bylo na poměrně krátkém toku Dalejského potoka sedm mlýnů, dodnes se dochovali zbytky tří z nich. U mlýna opouštíme tok Dalejského potoka skanzen Řepora národní přírodní památka Dalejský profil přírodní památka Opatřilka Červený lom přírodní rezervace Prokopské údolí Prokopské jezírko 14

15 4 a po trase naučné stezky pokračujeme přes území národní přírodní památky Dalejský profil, kde je v bývalých lomech chráněn klasický geologický profil ordoviku, siluru a spodního devonu s řadou mezinárodně významných geologických odkryvů a nalezišť zkamenělin, dále významná společenstva skal a teplomilných pastvin s chráněnými a ohroženými druhy. Naučná stezka nás rozmanitým územím bývalých lomů přivádí k osadě Holyně, kde je i možnost občerstvení. Na konci osady překonáme Dalejský potok po nově vybudované lávce a po modré značce vstupujeme na území přírodní památky Opatřilka Červený lom. Jeho horní část tvoří společenstva teplomilných trávníků historických pastvin. Skalní profily a odkryvy spodní části vznikaly v souvislosti s těžbou vápence od 19. století. Po necelém kilometru přicházíme do Prokopského údolí, které je nejvýraznějším krasovým územím v Praze. Najdeme tu typické krasové jevy, jako jeskyně a dutiny a také náznaky škrapových polí. Údolí bylo v minulosti vážně narušeno těžbou v lomech, pálením vápna a výstavbou menších průmyslových závodů, přesto si zachovalo cenné přírodní hodnoty. Roste tu přes 400 druhů rostlin, z toho další sporty 15

16 4 26 chráněných, vyskytuje se zde řada bezobratlých živočichů, hlavně měkkýšů a hmyzu. Jako na jediném místě v Praze tady najdeme suťový les, vyskytuje se zde i les dubohabrový. Zdejší skály představují unikátní geologický profil od svrchního ordoviku po střední devon. Nejnavštěvovanějším místem údolí je romantické jezírko sevřené strmými vápencovými stěnami. Vzniklo po odstřelu skály v roce 1905 výronem spodní vody. Má plochu 25 arů, je dlouhé 107 m a široké 26 m, hloubka se pohybuje kolem 10 m. Ve strmé stěně nad bývalým klukovickým koupalištěm jsou dobře viditelné otvory Klukovických (Korálových) jeskyní, jejichž celková délka je 68 m; nejdelší z nich měří 19,5 m. U osady Daleje bývala Prokopská skála se známou Prokopskou jeskyní, dlouhou 120 m. Našli se v ní pozůstatky pravěkého člověka, ale i kosti mamuta a dalších pravěkých zvířat. Podle pověsti v ní žil jako poustevník sv. Prokop, který tu přemohl skupinu čertů, rušících jej při čtení bible. Dnes už bohužel neexistuje, v 19. století tu byl otevřen Prokopský lom, který v roce 1882 zničil poustevnu při jeskyni a v letech i jeskyni samotnou. Další zajímavostí Prokopského údolí je Pražský Semmering železniční trať, která překonává údolí dvojicí monumentálních viaduktů. Trať byla vybudována v letech (z toho v posledních dvou letech se budovaly viadukty) společností Buštěhradská dráha jako součást spojení Hostivice a Smíchovské nádraží. Celým Prokopským údolím nás provede modrá turistická značka, která nás také dovede do Hlubočep, kde na zastávce autobusu Hlubočepská náš výlet končí. 16

17 4 17

18 5 start: Klánovice, železniční stanice cíl: Běchovice, železniční stanice délka trasy: 7 km trasa vede většinou po širokých lesních cestách bez většího převýšení tam: ČD Praha-Klánovice, bus 251, 303, 391 do zast. Nádraží Klánovice zpět: ČD Praha-Běchovice, bus 109, 240, 250 ze zast. Nádraží Běchovice u železniční stanice Praha-Klánovice Putování největším pražským lesem Sedmikilometrový výlet nás zavede do rozsáhlého lesního prostoru Klánovického lesa, který ve středověku proslul tím, že se zde na lesních cestách hojně vyskytovali loupežníci a lapkové a ohrožovali počestné pocestné. Výchozím bodem naší cesty je železniční stanice Praha-Klánovice, odkud se vydáme po modré turistické značce. Značka nás nejdříve vede uličkami malebných Klánovic. Milovníci architektury zde mohou obdivovat dnešní podobu lesní obce, kterou po roce 1878 počal budovat obchodník s nemovitostmi Václav Klán. Ten zakoupil v r od knížete Lichtensteina a od dvora v Jirnech pozemky, které pak vykácel a rozprodal pro stavbu prvních osmnácti usedlostí. Podnikatelsky to byl velmi prozíravý plán, pozemky se rychle zhodnocovaly hlavně díky nově vystavěné železnici, na které se Václavu Klánovi podařilo vyjednat zřízení nové železniční zastávky. Na začátku první světové války tak již v obci stálo 90 vil, 7 restaurací a velký pension. Klánovice se tak rychle staly nejoblíbenější vilovou čtvrtí v pražském okolí a dodnes platí za dobrou pražskou adresu. Zhruba po 500 m, které jsme ušli v ulicích Klánovic zatáčíme do lesa a zanedlouho již přicházíme k golfovému hřišti. Golf má v Klánovicích dlouhou tradici, na zdejším hřišti se začalo hrát již v roce Pozemky na hřiště věnoval Golf clubu Praha kníže Liechtenstein a vlastní práce financoval baron Ringhoffer. Do začátku 2. světové války bylo vybudováno 6 hracích ploch a byla postavena 18

19 45 klubovna s restaurací. Po válce se začala budovat další plánovaná hřiště až do počtu 18 jamek. Klánovické hřiště si získalo světovou proslulost, hrály se zde velké turnaje a mezinárodní golfová mistrovství. V roce 1950 byl Golf club Praha zrušen, golf se jako buržoazní přežitek přestal hrát a většina herních ploch byla postupně rozorána a zalesněna. Od golfového hřiště pokračujeme stále po modré značce a po dvou kilometrech přicházíme k samotě Nové Dvory. Jedná se o bývalý poplužní dvůr, později lichtenštejnskou myslivnu. Ve středověku stávala na tomto místě tvrz Slavětice s velkou okrouhlou věží a stejnojmennou vesnicí. První zmínka o Slavěticích je z roku 1227, kdy jsou šlechtickým rodem Hrabišických darovány klášteru na Zderaze v Praze. Dále Slavětice několikrát změnily majitele a od roku 1586 jsou uváděny jako pusté. Později byla zdejší oblast připojena ke kolodějskému panství a jižně od Slavětic byl vybudován velký rybník (byl zrušen při stavbě trati, ale dodnes je v lese patrná hráz). Po prohlídce pěkně opraveného dvora pokračujeme opět po modré až ke kraji lesa, kde modrou značku na čas opustíme a pokračujeme cestou po kraji lesa. Po 700 m přecházíme poměrně frekventovanou silnici a znovu po modré značce vstupujeme do Xaverovského háje, který čítá téměř 100 hektarů zalesněné plochy. Zastoupení zde má dub letní, zimní i červený, dále zde najdeme porosty habrů, jasanů, javorů a nechybí ani borovice, smrk, topol, bříza a lípa. Xaverovský háj nás provází další skoro dva kilometry, po kterých zatáčíme vlevo a po kraji pole klesáme k Vinici a dále k okraji Počernického rybníka, který představuje velmi cennou ornitologickou lokalitu. Rybník je využíván jako hnízdiště ptactva i jako odpočinková lokalita na tahu a v zimním období. Z hnízdících ptáků můžeme zaregistrovat např. potápky roháče, kachny divoké nebo lysky černé. Z táhnoucích ptáků můžeme při troše štěstí zahlédnout orlovce říčního nebo kormorána velkého. Od rybníka je již na dohled cíl našeho výletu městská část Běchovice, v nohách máme 7 kilometrů a výlet zakončíme u železniční stanice Praha-Běchovice, nebo u nedaleké zastávky autobusů. Klánovický les Nové Dvory Počernický rybník trasa vhodná i pro dětské kočárky další sporty 19

20 20 5

21 46 Od hvězdárny k zoo Šestikilometrový výlet nás zavede do Ďáblického a Čimického háje, pokocháme se krásnými výhledy z Velké skály a Havránky a na závěr navštívíme Trojský zámek nebo zoologickou zahradu. Ze zástavby starých Ďáblic vycházíme po žluté turistické značce na skalnatý výběžek, který je místem dalekého rozhledu, především severním směrem kde je možné vidět Říp a České středohoří. Několik metrů pod vrcholem skály stojí Ďáblická hvězdárna postavená v padesátých letech astronomickým kroužkem obce Ďáblice. Pro veřejnost byla otevřena v roce Původní stavba (východní kopule, přednáškový sál a knihovna) byla rozšířena v roce 1960 o kancelář, západní kopuli a spojovací chodbu. V roce 1968 se hvězdárna spojila se Štefánikovou hvězdárnou a od roku 1975 je třetím střediskem Hvězdárny a planetária hlavního města Prahy. Od hvězdárny nás žlutá značka zavádí po louce do Ďáblického háje, což je malý lesík, který se rozprostírá na úpatí vrchu Ládví (358 m n. m.). Zhruba uprostřed lesa se nachází několik bývalých lomů, zajímavých z geologického hlediska jeden z nich je chráněn jako přírodní památka Ládví, protože zahrnuje přílivovou kapsu s ohlazeným kamenem dokládající, že ve druhohorách byl vrch Ládví ostrovem v moři. Ládví je také významnou archeologickou lokalitou z období starší doby kamenné paleolitu. Na kraji lesa se žlutá značka stýká se zelenou, po které pokračujeme dále kolem Kobyliské vozovny do Čimického start: Ďáblice cíl: Troja délka trasy: 6 km nenáročná trasa po zpevněných cestách a pěšinách, pouze úsek od Havránky k Trojské ulici po příkré cestě tam: bus 103 do zast. Květnová zpět: bus 112 ze zast. Zoologická zahrada 21

22 6 Ďáblická hvězdárna přírodní památka Ládví přírodní památka Velká skála přírodní památka Havránka Trojský zámek zoologická zahrada botanická zahrada háje. Háj projdeme kolem dětského hřiště a hájovny a po zelené jdeme dále podél ulice V Pazderkách. Na okraji sídliště Bohnice opatrně přecházíme silnici, za kterou se nachází přírodní památka Velká skála. Velká skála je asi 500 m dlouhé a 50 m mocné těleso, které je tvořeno starohorními buližníky. Velká skála je neobvyklým pamětníkem geologického vývoje od starohor po současnost. Jako ostrov v prvohorním a druhohorním moři odolávala mořskému příboji a několikrát ji překryly mocné vrstvy mladších usazenin. Dříve rostly na Velké skále zajímavé zbytky skalní stepi s roztroušenými keři či stromy. Dnes je ale vegetační kryt velmi chudý a původní společenstva nalezneme pouze ve vrcholových částech masivu. Jsou to především porosty vřesu a dalších doprovodných druhů. Název Velká skála souvisí s tím, že mezi Velkou skálou a starou obcí Bohnice byla z buližníku ještě tzv. Malá skála, dnes již odtěžená a zaniklá. Zůstal z ní pouze parčík uprostřed bohnického sídliště. Zelená značka nás po okraji lesa zavádí k další přírodní památce našeho výletu k Havránce. Z vrcholu svahu je krásný výhled na celou Prahu, v popředí s botanickou zahradou a Trojským zámkem, vpravo s usedlostí Havránka. Od vyhlídky scházíme podél vřesové louky dolů do Trojské ulice. Trojský zámek, který jsme před chvílí obdivovali z výšky máme nyní před sebou jako na dlani. Zámek vybudoval v letech hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka jako své letní sídlo a pobýval zde se svou chotí Klárou a dcerou. Autory projektu byli Giovanni Domenico Orsi a později Jean Baptiste Mathey, stavitelem byl Silvestro Carlone. V roce 1685 byla založena přilehlá zahrada a roku 1697 byla postavena terasa a hospodářské budovy v okolí zámku. Po rodu 22

23 46 Šternberků zakoupila zámek pro ústav šlechtičen Marie Terezie a sama tu také několikrát pobývala. Poslední soukromý majitel, statkář Alois Svoboda v roce 1922 věnoval zámek i s přilehlými pozemky Československé republice. Rozlehlá zahrada ve francouzském stylu vznikla až na přelomu 17. a 18. století jako mistrovská práce zahradního architekta Jiřího Seemana s řadou fontánek a unikátním bludištěm. Na svazích za zámkem vyrostly ve stejnou dobu rozlehlé vinice a v jejich středu se na vrcholu kopce nachází kaple sv. Kláry, zasvěcená této světici podle Šternberkovy manželky Kláry z Maltánu. U Trojského zámku výlet končí, kdo by si ho chtěl eště prodloužit může navštívit třeba sousední zoologickou zahradu, světově proslulou např. chovem koně Převalského. další sporty 23

24 6 24

25 47 Za kamenným stolem ve Vinořském parku Výlet nás zavede do přírodní rezervace Vinořský park. Areál byl původně přírodně krajinářským parkem vinořského zámku, nachází se zde úzké podmáčené údolí ohraničené pískovcovými skalkami, které je také archeologickou lokalitou (slovanské hradiště). V druhé části výletu pak navštívíme lesní komplex Bažantnice v Satalicích, jenž je chráněn jako přírodní památka. Začátek výletu je situován do vsi Jenštejn, kam nás zaveze autobus 367 a 376. Uprostřed vsi se nachází nejvýznamnější zdejší památka zřícenina hradu Jenštejn. Hrad byl založen dvorským sudím Jenčem z Janovic ve 30. letech 14. století. Byl navržen jako vodní hrad, hluboký příkop se dal kdykoliv naplnit vodou z několika rybníků na Vinořském potoce. V roce 1368 jej získal Pavel z Vlašimi, notář královské komory, a začal s jeho přestavbou. V roce 1379 hrad zdědil jeho syn, třetí pražský arcibiskup Jan z Jenštejna a přestavbu dokončil. V roce 1390 mu jej zabavil král Václav IV., poté se zde často střídali majitelé, v letech jej vlastnil např. Prokop Holý. Hrad byl pustý od začátku 17. století, kdy ho opustil Jan Dobřichovský z Dobřichova, zkázu hradu dokonaly v roce 1641 švédská vojska. V 19. století bylo zdivo postupně rozebíráno na domky chudiny v okolí. Od roku 1977 byla zřícenina zpřístupněna pro veřejnost. Nyní je zde umístěna stálá muzejní expozice na téma start: Jenštejn cíl: Satalice délka trasy: 5,5 km nenáročná trasa po udržovaných parkových cestách tam: bus 367, 376 do zast. Jenštejn zpět: bus 186, 376 ze zast. Satalická obora zřícenina Jenštejn přírodní rezervace Vinořský park přírodní památka Bažantnice v Satalicích 25

26 7 stavební vývoji hradu a archeologický výzkum regionu. Dominantou zachované části hradu je 22 metrů vysoká okrouhlá věž, na které jsou u vstupu umístěny tři pískovcové erby majitelů. Od zříceniny vycházíme po červené značce, vedené po vedlejší silnici směrem na Podolanku. Na hrázi rybníka silnici opouštíme a přecházíme na Vinořskou ulici, která nás dovádí k Vinořskému potoku, podél něhož pokračujeme do Vinoře. Vinoř je z jihovýchodu sevřena zámeckou oborou, ze severozápadu ohraničena Ctěnickým hájem. Kolem dokola jsou úrodná pole, pětistupňovou kaskádou rybníků protéká Vinořský potok, zvaný v minulosti též Valcha nebo Chobot. Jeho pravý břeh se opírá o pískovcové útvary, vytvářející mělké údolíčko, místně zvané V Topolech. Nejstarší historicky doloženou stavbou v obci je místní kostel, zasvěcený Povýšení sv. Kříže. Původní románská jednolodní stavba byla v letech přestavěna do nynější barokní podoby. Projektantem byl pravděpodobně tvůrce vinořského zámku F. M. Kaňka, který původní kostel rozšířil o dvě boční lodi, zvětšil apsidu a k severní straně přistavěl sakristii. V průčelí stavby je hranolová věž, krytá nízkou cibulovitou stříškou. Její zdivo z vrstvené opuky je románské. V horním patře jsou patrny zbytky potrojných okének. Do severní stěny sakristie byl při barokní přestavbě vsazen náhrobní kámen Elišky z Kraselowa, manželky Jana z Dubče. Od Vinoře pokračujeme po žluté značce, podél níž je instalováno několik informačních tabulí, popisujících historii a zajímavostí okolí. Značka nás zavádí do Vinořského parku, který navazuje na jižní stranu vinořského zámku a přilehlého hospodářského dvora. Autorem původní barokní zahrady a přilehlé štěpnice, stejně jako zámku, dvora a vinořského kostela, byl kolem roku 1720 arch. F. M. 26

27 47 Kaňka. K zahradě byla volně připojena jižním směrem se táhnoucí obora. Po polovině 18. století, kdy Černínové získali i sousední ves Satalice, dali v blízkém lese zřídit bažantnici spojenou s oborou a zámkem alejemi. V 19. století byla barokní zámecká zahrada i s přilehlou částí obory v údolí vinořského potoka proměněna na přírodně krajinářský park. Dnes je část tohoto parku, navazující na zahradní průčelí zámku, oplocena a je součástí zámeckého areálu. Další úsek parku při potoce je neudržovaný a má charakter lesa a je volně přístupný. Od obory, v jejímž středu leží zatravněná plocha bývalého slovanského hradiště s valy a příkopy, jej dělí přirozená hradba pískovcových skalek. Žlutá značka nás dále z Vinořského parku zavádí do nedaleké satalické bažantnice, která je chráněna jako přírodní památka. Výlet zakončíme na kraji obory u kaple svaté Anny na zastávce autobusu Satalická obora. další sporty 27

28 7 28

29 48 Drahaň-Troja zelený ostrov uprostřed velkoměsta Výlet nás provede přírodním parkem Drahaň-Troja, který se nachází na území Prahy 7 a 8, zahrnuje oblast Trojské kotliny podél Vltavy, a to především na jejím východním břehu. Celý přírodní park má rozlohu 626 hektarů a kromě hojně navštěvované botanické a zoologické zahrady sem patří přes dvanáct zvláště chráněných území, tedy přírodních památek a rezervací. Vycházíme z Troje od konečné autobusu u zoologické zahrady. Zoo Praha, která se rozprostírá vpravo od nás založil cestovatel a zoolog Jiří Janda a o její dnešní podobu se značně zasloužil dlouholetý ředitel zoolog profesor Zdeněk Veselovský. Vznikla ve 30. letech 20. století, ovšem historie chovu cizokrajných zvířat v Praze je mnohem starší, sahá až do dob prvních králů. Krátce byla malá zoo také ve Vrchlického sadech před dnešním Hlavním nádražím. Při svém otevření měla zoo asi na 300 zvířat a byla omezena na plochu 8 ha. Zoo se rozprostírá na velmi různorodém pozemku, jsou tu skály, jež se jinde nepřirozeně a draho budují, rovina u řeky, svah i náhorní větrné prostranství a především starý romantický porost. Mezi nejvzácnější zvířata patří kůň Převalského, jehož ohrožený druh zachránila pražská zoo za pět minut dvanáct. V přírodě žije kůň Převalského start: Troja cíl: Čimice délka trasy: 8 km podél Vltavy většinou asfaltové cesty, v Drahanském a Čimickém údolí pěšiny s převýšením tam: bus 112 do zast. Zoologická zahrada zpět: bus 152, 183, 202 ze zast. Čimice 29

30 8 Trojský zámek zoologická zahrada botanická zahrada přírodní památka Podhoří přírodní památka Zámky Drahanská rokle přírodní památka Čimické údolí už jen v Mongolsku, a i tam byl naposled sledován vědeckou expedicí někdy v 50. letech 20. století. V současné době žije v zoo kolem zvířat, reprezentujících 500 druhů. Padesát z nich je velmi vzácných. V areálu zahrady stojí dřevěné domky postavené ve stylu českého národního rondokubismu, projektované arch. Josefem Gočárem, které byly původně umístěny na letišti ve Kbelích. Od vchodu do zoo nás červená značka zavádí kolem Trojského zámku k Vltavě a po zdejší cyklostezce obcházíme celý areál zoologické zahrady. Pokračujeme kolem psího útulku a zanedlouho jíž procházíme pod skalami přírodní rezervace Podhoří. Historie osídlení Podhoří sahá až do doby před asi šesti tisíci lety. Při archeologickém průzkumu v letech byly na skalním ostrohu Na Farkách nalezeny pozůstatky pěti osad. Nejstarší pochází z mladší doby kamenné. Pravěké osídlení zde přetrvalo až do starší doby železné, kdy zde žili předchůdci Keltů lidé bylanské kultury. Od Podhoří pokračujeme stále podél Vltavy po červené značce. Vpravo mineme Bohnické údolí a přicházíme k další zajímavosti našeho výletu k přírodní památce Zámky. Toto území je rozděleno na dvě části ostře zaříznutou Zámeckou roklí a je tvořeno horninami svrchního proterozoika, které představují nejstarší horniny na území Prahy. Historie osídlení a využívání území člověkem sahá až do doby před asi pěti a půl tisíci lety, kdy v mladší době kamenné vzniká na skalnatém ostrohu nad Vltavou výšinné sídliště. To je později osídleno v době neolitu lidem řivnáčské kultury a poté nepřetržitě až do doby příchodu Slovanů. V době ranného osídlení Slovany, v století, dosahuje hradiště největšího rozkvětu. Z novější historie je zajímavé, že v Zámecké rokli byla v roce 1870 za osobní účasti A. Nobela otevřena první továrna na dyna- 30

31 48 mit v Čechách. Ihned za přírodní památkou Zámky nás čeká malebné údolí Dranského potoka. Drahanské údolí je věnováno rekreaci, již od první republiky zde stála chatová osada, dnes pomalu se měnící v nesourodou změt chatiček a rodinných domků. Uprostřed Drahanského údolí stojí doposud pěkně udržovaný mlýn z 17. století. Údolím procházíme po modré značce podél potoka a zhruba po 200 m odbočujeme vpravo na pěšinu, po které stoupáme okrajem údolí. Po modré pokračujeme další kilometr a přicházíme do mělkého údolí Čimického potoka, kde se rozkládá přírodní památka Čimické údolí. Na povrch zde vystupují skalky, tvořené pevnými břidlicemi předprvohorního stáří. Ty byly později, ve čtvrtohorách, překryty štěrkopískovými usazeninami, které sem přinesla Vltava a které byly později opět erudovány vodou. Jejich zbytky lze na území najít dodnes. Čimické údolí projdeme po pěšině s modrou značkou a výlet zakončíme v Čimicích na zastávce autobusu Čimice. další sporty 31

32 8 32

33 9 Údolím Ctirada a Šárky Výlet Šáreckým údolím nás zavede na bájná místa zmiňovaná ve Starých pověstech českých, jejichž mystika umocňuje krásu okolní krajiny. Cestu zahájíme na konečné tramvaje Divoká Šárka. Vycházíme po červené, po které sestupujeme po starých schodech pod hráz vodní nádrže Džbán. Vodní nádrž byla vybudována v 60. letech 19. stol. a je jednou z nejvýznamnějších rekreačních oblastí v Praze. Podél Šáreckého potoka pokračujeme do skalní průrvy uprostřed přírodní rezervace Divoká Šárka. Rezervaci tvoří asi 2 km dlouhý průlom Šáreckého potoka tvrdými buližníky, vytvářející dvě soutěsky a náhorní plošinu nad soutěskou.v těchto místech bývalo kdysi slovanské hradiště. Podle jeho rozlehlosti a bohatých nálezů se usuzuje, že zde byla křižovatka obchodních cest. Místo se také váže k pověsti o dívčí válce ze Starých pověstí českých. Rozmanité prostředí Divoké Šárky umožňuje přežití řadě druhů měkkýšů a hmyzu, které jsou vázány na protikladné životní podmínky. Na slunných skalách se vyskytují stepní teplomilné druhy, na stinném a chladnějším dně údolí žijí druhy chladnomilné. O tom, proč má přírodní rezervace v názvu přívlastek divoká, není pochyb. Ale k pojmenování Šárka nabízí místopisci více výkladů. Starší prameny uvádějí, že souvisí se známou pověstí o Šárce a Ctiradovi, která se odehrála údajně v tamních lesích. Podle jiných zdrojů daly oblasti název hluboké šeré (dříve šaré) lesy. Červená značka pokračuje k překrásnému přírodnímu start: Vokovice cíl: Dejvice délka trasy: 8 km středně náročná údolní asfaltová cesta se střídá s pěšinami ve svahu tam: tram 20, 26 do zast. Divoká Šárka zpět: bus 131 ze zast. U Matěje 33

34 9 přírodní rezervace Divoká Šárka přírodní památka Vizerka přírodní památka Jenerálka přírodní památka Zlatnice kostel sv. Matěje trasa vhodná i pro dětské kočárky koupališti Divoká Šárka. Za koupalištěm opouštíme červenou a pokračujeme údolím po asfaltové cestě, postupně míjíme restauraci Dívčí skok, Čertův mlýn a přicházíme zpět na červenou značku, která nás vede po malé pěšině nad údolím, ze které se otvírají nádherné výhledy na údolí Divoké Šárky. Pěšina s červenou značkou se postupně vrací do údolí a přivádí nás k přírodní památce Jenerálka, což je ostroh tvořený převážně starohorními břidlicemi a prachovci, v jihozápadní části pak diabasovými tufy. V minulosti se zde prováděli pokusy o těžbu železné rudy. Dokladem toho je několik lůmků na temeni kopce a zejména krátka průzkumná štola při západním úpatí ostrohu. Jméno převzala lokalita od nedalekého zámečku, ve kterém sídlila ve 2. pol. 18. století část rakouského generálního štábu. Při jihovýchodní patě hřebene se nalézá bývalá cihelna Na Salátce, která je významnou paleontologickou lokalitou. V blízkém okolí byly také nalezeny doklady o osídlení již ve starší době kamenné. Červená nás dále vede kolem zámečku Jenerálka a stejnojmenné restaurace až k ulici V Šáreckém údolí, kterou přecházíme a stoupáme ke zbytkům usedlosti Zlatnice, kde se nalézá i stejnojmenná přírodní památka. Jsou zde chráněny zbytky přirozených lesostepních a vřesových společenstev rostlin a živočichů. Od Zlatnice pokračujeme po červené, která nás vede ulicemi Hanspaulky do cíle výletu, který je na zastávce autobusu U Matěje. Před tím než odjedeme autobusem na stanici metra Hradčanská ještě můžeme navštívit nedaleký kostel svatého Matěje. První zmínka o kostelu pochází z roku Podle pověsti založil kostel roku 971 kníže Boleslav II. na místě, kde byla za tzv. dívčí vál- 34

35 9 ky údajně pohřbena zmasakrovaná Ctiradova družina. V roce 1770 byl starý kostel zbořen a v letech byl péčí probošta metropolitní kapituly u sv. Víta na Hradě pražském Františka Strachovského rytíře ze Strachovic na jeho místě postaven kostel nový, ve stylu pozdního baroka. Hlavní oltář zdobí obraz namalovaný patrně Kristianem Dittmannem. Kostel má tři zvony, z nichž dva byly roku 1787 přeneseny od sv. Vavřince na Petříně, stejně jako křtitelnice, která byla původně v kostele sv. Jiří na Pražském hradě. Kolem kostela se rozkládá hřbitov s hrobkou svatovítských proboštů a s hroby mnoha významných osobností. Od kostela je také výborný výhled na údolí Vltavy. další sporty 35

36 9 36

37 10 Venkovskou krajinou podél Říčanky Trasa vycházky nás provede okolím Říčanského potoka, někdy také zvaného zkráceně Říčanka. Potok pramení v obci Tehov, měří 21 km a v Běchovicích se vlévá do Rokytky. Začátek vycházky je situován do městské části Dubeč, což bývala kdysi rozsáhlá obec známá již v 11. století, kdy patřila vyšehradské kapitule. Dnes je největší zdejší pamatkou kostel sv. Petra v Dubečku a sýpka se zbytky tvrze, dříve sídlo rytíře Jana Dubečského z Dubče. Výlet začíná na autobusové zastáve Lázeňka, kam jezdí autobusy ze stanice metra C Háje, Černý Most a Skalka. Po kraji rybníka se dostaneme pod návrší Rohožník. V 19. a 20. století se zde těžil kámen v řadě lomů, pozdější archeologický průzkum prokázal, že právě návrší Rohožníku bylo jedním z nejdříve osídlených míst v širokém okolí. V pozdní době kamenné zde vzniklo pravěké výšinné sídliště a s přestávkami zde existovalo až do doby hradištní. Celá oblast byla prohlášena za archeologickou kulturní památku a těžba v lomech byla definitivně zastavena. Dnes je na místě bývalých lomů vyhlášena přírodní památka Rohožník lom v Dubči. Přírodní památka odkrývá plochu radiálního zlomu se zachovalou nadložní polohou bazálních slepenců sladkovodní křídy. Ve stěně lomu je také zřetelně odkryto horizontální tektonické rýhování. Po kraji lomu vystoupáme na návrší Rohožník a po pěšině podél zahrádek přicházíme na cestu s modrou znač- start: Dubeč cíl: Uhříněves délka trasy: 6 km nenáročná trasa po zpevněných cestách a pěšinách tam: bus 111, 240 do zast. Lázeňka zpět: bus 232, 265, 266, 267 ze zast. Nové náměstí, ČD Praha-Uhříněves přírodní památka Rohožník lom v Dubči Podleský rybník přírodní památka Obora v Uhříněvsi židovský hřbitov v Uhříněvsi 37

38 10 další sporty kou. Po modré pokračujeme až k Podleskému rybníku, kde můžeme vidět vpravo pod hrází zbytky komplexu budov Podleského mlýna. V současnosti jsou stavby ve velmi špatném stavu a historický ráz komplexu je do značné míry setřen. Podleský rybník je pozůstatkem rozsáhlé soustavy vodních nádrží, která byla ve středověku na Říčance vybudována. Za třicetileté války však celý systém zpustl a většina rybníků byla později vysušena. Podleský rybník však zůstal zachován a v roce 1919 zde byly zřízeny tzv. říční lázně, které navštěvoval při svých pobytech na zámku v nedalekých Kolodějích i Tomáš Garrigue Masaryk. Od rybníka pokračujeme stále po modré značce, která nás po asfaltové silnici přivádí k další zajímavosti výletu k přírodní památce Obora v Uhříněvsi. Celé území dřívější bažantnice je na skalním podkladu tvořeném proteozoickými prachovci až břidlicemi s polohou slepenců v severovýchodní části. V jihovýchodní části jsou na okraji území výchozy žilného dioritového porfyritu. Celé území je překryto mohutnou až 10 m silnou vrstvou kvartérních sedimentů. Porosty v oboře tvoří především duby, nižší patra jsou pak tvořena javory, jasany a habry a konečně v nejnižším patře je zastoupena líska nebo svída. Modrá znáčka nás dále vede po okraji obory, překonáváme Říčanku po dřevěném můstku a po chvíli se před námi objevuje židovský hřbitov, kde je na rozloze více než m 2 zachováno asi 300 náhrobků, z nichž nejstarší pocházejí z 18. století, některé s velmi pěkným barokním členěním a výzdobou. Kromě náhrobků se zde nachází také márnice se zbytky původní malířské výzdoby. Poslední část trasy již vede zástavbou Uhříněvsi. Obec Uhříněves je poprvé připomínána roku 1228, za třicetileté války byla vypálena a až po roce 1872 se dočkala velkého rozmachu v souvislosti s výstavbou železniční trati z Prahy do Tábora. Najdeme tu řadu nejrůznějších památek: zámek ze 16. století, barokní kostel Všech svatých s cennými sochami v okolí nebo klasicistní synagogu. V Uhříněvsi náš výlet končí, pro cestu zpět můžeme využít autobus MHD, který odjíždí z Nového náměstí, nebo vlak. 38

39 10 39

40 Tato brožura vznikla za finanční podpory hlavního města Prahy. Praha sportovní Turistika, Nordig Walking Pro Magistrát hlavního města Prahy vydala a zpracovala Kartografie PRAHA, a. s. Fotografie na obálce: David Huf, LEKI.cz, Profimedia Obálka: Magistrát hlavního města Prahy Tisk: Tiskárna Reproprint, s. r. o. Vydáno v roce 2009 Autoři fotografií: FOTODESIGN, Jiří Dušek, Martin Hurin, Luboš Matějů Kartografie PRAHA, a. s., Ostrovní 30, Praha 1 tel.: , fax: info@kartografie.cz Praha sportovní