Katedra finančního práva a národního hospodářství. Diplomová práce

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PRÁVNICKÁ FAKULTA Katedra finančního práva a národního hospodářství Diplomová práce Ekonomická regulace a právní dohled nad pojišťovnami a penzijními fondy Economical Regulation and Legal Supervision of Insurance Companies and Pension Funds Václav Salač 2008 Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Ekonomická regulace a právní dohled nad pojišťovnami a penzijními fondy zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité literární a jiné odborné prameny.

2 Poděkování Chci poděkovat Ing. Evě Tomáškové, PhD. za odborné vedení při vypracování mé diplomové práce, za čas, který mi věnovala při konzultacích, a za věcné připomínky k formální i obsahové stránce této práce. 2

3 OBSAH: 1 ÚVOD TEORETICKÁ VÝCHODISKA REGULACE A DOHLEDU Metody regulace Právní předpisy upravující pojišťovnictví a penzijní fondy Státní dozor v pojišťovnictví a penzijním připojištění Systémy dozoru v pojišťovnictví Ekonomická regulace a dohled institucionální uspořádání Faktory vedoucí k integraci ekonomické regulace a dohledu ZÁKLADNÍ PRINCIPY SMĚRNIC EU TÝKAJÍCÍCH SE POJIŠŤOVNICTVÍ Výchozí informace o základních směrnicích EU v pojišťovnictví Základní dokumenty zajišťující proces harmonizace pojistného trhu Společenství v neživotním pojištění Základní dokumenty zajišťující proces harmonizace pojistného trhu Společenství v životním pojištění Povolení k pojišťovací činnosti v členských zemích EU a EHP Proces harmonizace právního rámce jednotného pojistného trhu EU PRÁVNÍ ÚPRAVA DOHLEDU NAD POJIŠŤOVNAMI V ČR Historický exkurz Logika historie Vývoj pojišťovnictví v ČR do roku Vývoj pojišťovnictví v ČR v letech Vývoj pojišťovnictví v ČR po roce 1989 do současnosti Právní formy pojišťoven Právní úprava pojišťovnictví Zákon o pojišťovnictví Povolení k provozování pojišťovací nebo zajišťovací činnosti Základní kapitál Technické rezervy pojišťovny a zajišťovny Solventnost Odpovědný pojistný matematik Kontrolní činnost Dohled nad činností pojišťovny ve skupině Zákon o pojistné smlouvě Úprava zákona o pojistné smlouvě v rámci ES Základní charakteristika zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě Škodové pojištění a obnosové pojištění Škodové pojištění Obnosové pojištění Soukromé pojištění věci a jiného majetku Obecná charakteristika soukromého pojištění věcí a jiného majetku Pojištění právní ochrany Pojištění odpovědnosti za škodu Pojištění úvěru a záruky Pojištění finančních ztrát Pojištění osob Obecná charakteristika pojištění osob Životní pojištění Redukce pojistné částky a pojistné doby, snížení ročního důchodu

4 4.5.6 Úrazové pojištění Pojištění pro případ nemoci Ustanovení zákona o pojistné smlouvě vyplývající z členství ČR v EU Právo zájemce na informace Povinné pojištění Zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí Významná terminologie Povolení činnosti pojišťovacího zprostředkovatele a samostatného likvidátora Členění zprostředkovatelů pojištění Komparace právních předpisů týkajících se pojišťovnictví se Slovenskem Komparace úpravy pojistné smlouvy Komparace úpravy pojišťovnictví Komparace úpravy pojistného zprostředkování Komparace úpravy pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (povinné ručení) Závěrečné zhodnocení pozitiva, negativa PRÁVNÍ ÚPRAVA DOHLEDU NAD PENZIJNÍMI FONDY V ČR Exkurs do penzijního připojištění Penzijní fondy Judikát č. 29 Odo 1607/2005 k přeměně penzijního fondu a rozsahu státního dozoru nad penzijními fondy Účast na penzijním připojištění Nároky účastníků penzijního připojištění Příspěvky na penzijní připojištění Pozitiva a negativa fondového a průběžně financovaného systému Kodex etiky Asociace penzijních fondů České republiky Čtyři stupně investičního rozhodovacího procesu penzijního fondu Dlouhodobá alokace aktiv (LTAA=Long-Term Asset Allocation) Strategická alokace aktiv (SAA=Strategic Asset Allocation) Taktická alokace aktiv (TAA=Tactical Asset Allocation) Zabezpečení investičního rozhodování Komparace právních předpisů týkajících se doplňkového důchodového pojištění/spoření se Slovenskem Komparace českých a slovenských právních předpisů upravujících doplňkové důchodové systémy Závěrečné zhodnocení pozitiva, negativa ZHODNOCENÍ A PREDIKCE BUDOUCÍHO VÝVOJE Pojišťovnictví Obecné zhodnocení Nová úprava zákona o pojišťovnictví Regulace Solvency II První pilíř Solvency II Druhý pilíř Solvency II Třetí pilíř Solvency II Přínosy Solvency II Penzijní připojištění Obecné zhodnocení, důležitá čísla

5 7 NÁVRHY MOŽNÝCH DOPORUČENÍ Pojišťovnictví Penzijní připojištění Stanovení povinnosti osoby nabízející uzavření smlouvy dodržovat pravidla jednání se zájemci o uzavření smlouvy (zejm. zprostředkovatele penzijního připojištění, ale i samotného penzijního fondu) Stanovení pětileté lhůty, po jejímž uplynutí je možné bezplatně převést prostředky účastníka do jiného penzijního fondu Výstupní poplatek stanovený zákonem (varianta 1) Výstupní poplatek stanovený v závislosti na výši individuálních akvizičních nákladů (varianta 2) Zákaz ovlivňovat zaměstnance ve volbě penzijního fondu ZÁVĚR POUŽITÁ LITERATURA

6 1 ÚVOD Trh s pojištěním je vedle trhů kapitálového, peněžního, komoditního a devizového jednou ze součástí finančního trhu. Celý finanční trh je natolik významným odvětvím, že vyžaduje podrobnou ekonomickou regulaci a právní dohled. Samotná existence právních předpisů nezajišťuje bezpečný chod pojišťovnictví. Musí existovat orgány, které na dodržování právních předpisů dohlíží a v případě jejich porušení jsou způsobilé udělit odpovědnému subjektu patřičné sankce. Dodržování právních předpisů v pojišťovnictví má pozitivní vliv nejen na samotný pojistný trh, ale i na další součásti finančního trhu. Právní předpisy a orgány, které dohlížejí na jejich dodržování, můžeme souborně označit za ekonomickou regulaci a právní dohled na pojistným trhem. Na závěr svého studia na gymnáziu jsem se začal věnovat finančním trhům a postupem času rozšiřoval znalosti na oblasti penzijních systémů, bankovnictví a pojišťovnictví. V polovině 2. ročníku na Právnické fakultě MU jsem se těmto oborům začal věnovat i profesně. Předmětem mé diplomové práce jsou Ekonomická regulace a právní dohled nad pojišťovnami a penzijními fondy. Toto téma jsem zvolil, abych si prohloubil znalosti z oblasti pojišťovnictví a dobrovolných penzijních připojištění, a to především z důvodu mé profesní blízkosti k nim. Cílem mé diplomové práce je zhodnotit současnou právní úpravu pojišťovnictví a penzijního připojištění a zamyslet se nad možnými návrhy na zlepšení obou úprav. K naplnění svého cílu užívám metod analýzy, komparace, dedukce a predikce. Zaměřuji se na podrobná východiska ekonomické regulace a právního dohledu nad pojišťovnami a penzijními fondy v České republice, činnosti orgánů regulace a dohledu, metody regulace a systémy dohledu v pojišťovnictví a dobrovolném penzijním připojištění. Pro bližší pochopení problematiky se široce věnuji i historickému exkursu regulace a dohledu jak v době předrevoluční, tak i porevoluční včetně současného vývoje. Shrnuji a rozvádím jednotlivé právní předpisy upravující regulaci a dohled nad pojišťovnami a penzijními fondy, za nutné považuji orientovat se i na právní předpisy Evropské Unie a jejich implementaci do práva vnitrostátního. Zmiňuji základní principy směrnic EU týkajících se pojišťovnictví, stav českého pojišťovnictví při vstupu do EU, vývoj právní úpravy pojišťovnictví v procesu transformace v České republice v souvislosti se vstupem do Evropské Unie. Srovnávám právní úpravu regulace a dohledu v České republice se Slovenskem (především srovnání odlišných penzijních systémů je zajímavé). Na závěr zhodnocuji současný stav, predikuji budoucí vývoj, pokouším se shrnout očekávané 6

7 vývojové tendence integračního procesu v evropském pojišťovnictví a navrhnout několik doporučení na zlepšení současné regulace a dohledu. Použitými metodami se mi podařilo naplnit cíl diplomové práce a přispět tak k úvahám na zlepšení právní úpravy pojišťovnictví a penzijního připojištění. 7

8 2 TEORETICKÁ VÝCHODISKA REGULACE A DOHLEDU Lidská společnost je od počátku svého vývoje neustále ohrožována zápornými důsledky nepředvídatelných událostí, majících původ jak v povaze přírodních sil, tak v nedokonalosti samotné společnosti. Základním rysem těchto událostí je jejich nahodilost v čase a v rozsahu způsobených následků. Snaha zmírnit důsledky způsobené nepříznivými nahodilými událostmi vedla nejprve ke spojování jednotlivců a skupin do společenství, jejichž činnost byla založena na principu solidarity. Každý člen společenství přispíval na vytváření finanční rezervy potřebné pro úhradu vzniklých škod některému z nich. Konečným historickým výsledkem přeměny těchto společenství, spojených především s rozvojem dělby práce, industrializace společnosti, je vznik pojišťoven a pojišťovnictví. 1 Nutnost regulace pojišťovací činnosti vyplývá z charakteru pojišťovací služby. Klienti si za předem zaplacené pojistné kupují finanční krytí důsledků událostí, které mají nahodilý charakter a nastanou v budoucnu (u neživotního pojištění hrazení škod, v rámci životního pojištění výplata pojistných plnění na konci pojistné doby, která může být sjednána i na několik desítek let). Dochází k časovému rozdílu mezi placením pojistného a výplatou pojistného plnění. V rámci tohoto časového prostoru může dojít ke skutečnostem, které by mohly mít negativní dopad na klienta. Je snahou tento možný negativní dopad prostřednictvím regulace zmírnit. Pojišťovnictví je odvětví, které vedle své ochranné a zábranné funkce soustřeďuje kapitál. Realizace pojišťovací služby prostřednictvím tvorby rezerv, které jsou určeny na hrazení pojistného plnění, vede k potřebě regulace v otázce hospodaření s těmito rezervami. 2 Zvláštnosti pojištění vedou k tomu, že konkurence v pojišťovnictví ani v rozvinuté tržní ekonomice není dostatečným samoregulačním mechanismem zabezpečujícím zájmy pojištěných. V současné době je situace zákazníka pojišťovny ve vyspělých tržních ekonomikách dále ovlivněna řadou nepříznivých faktorů. Nabídka jednotlivých druhů pojištění je různorodá a pro jednotlivce je velmi obtížné učinit si správnou představu o tom, co bude nejlépe vyhovovat jeho potřebám, zájmům a finančním možnostem a v čem se skrývá nebezpečí špatného výběru. Zákazníci se v široké nabídce 1 Hora, J., Šulcová, J., Zuzaňák, A., Příručka pro zprostředkovatele pojištění.praha: LINDE PRAHA, a.s., 2004, s.15 2 Ducháčková, E., Principy pojištění a pojišťovnictví. 2. aktualizované vydání. Praha. Ekopress, 2005, s.153 8

9 těžce orientují a nejsou schopni si ověřit, zda nabízené pojistné ochraně odpovídá požadované pojistné. Z těchto faktorů vyplývá nutnost státní regulace pojišťovnictví. Pojem regulace se dá vysvětlit jako konstruování pravidel správného fungování systému a zároveň fungování instituce dozoru, která zajišťuje dohled a kontrolu nad systémovými pravidly. 3 Pojišťovnictví, pojistný trh a pojistné vztahy jsou regulovány státem prostřednictvím zákonů, vyhlášek či jiných zákonných úprav. Subjekty působící v dané oblasti nesmí překročit hranice těchto úprav a jsou tímto výrazně limitovány. Jedním ze článků systému regulace je státní dozor, jež kontroluje dodržování právních předpisů a pravidel. Nadměrně intenzivní dohled může mít i negativní účinky v podobě omezení hospodářského rozvoje společnosti. Na druhé straně je důležité si uvědomit, že v dnešním vyspělém světě je nutné být stoprocentním profesionálem v oboru s významnou proklientsky orientovanou filozofií. Podnikání formou maximalizace zisku vede pouze ke krátkodobému úspěchu a rychle vydělaným krátkodobým penězům s vidinou brzkého zániku. Za těchto okolností jsou regulace, dohled a dozor spíše pomocníkem v obchodním rozvoji. 2.1 Metody regulace Již výše jsem zmínil, že regulace znamená konstruování pravidel správného fungování systému. Obecně může být regulace uskutečňována pomocí různých metod regulace, ke kterým zejména patří: 4 vymezení možných investičních instrumentů pro investování pojišťoven a kvótování aktiv 5, regulace ceny pojištění, určování výše technické úrokové míry 6, 3 Ducháčková, E., Principy pojištění a pojišťovnictví. 2. aktualizované vydání. Praha. Ekopress, 2005, s Ducháčková, E., Principy pojištění a pojišťovnictví. 2. aktualizované vydání. Praha. Ekopress, 2005, s U většiny životních pojištění jsou prostředky vkládané do pojištění investovány pojišťovnou do různých instrumentů. Přitom Ministerstvo financí stanovuje svojí vyhláškou č. 303/2004 Sb. limity skladby finančního umístění pojišťovny - tzv. kvótování aktiv. Z toho důvodu je pojišťovnou investováno převážně do bezpečných instrumentů, jako jsou např. státní dluhopisy, pokladniční poukázky nebo depozitní certifikáty. 6 Technická úroková míra je zaručený podíl na výnosech z finančního umístění v životním pojištění - 2 zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví 9

10 sledování podoby pojistných produktů prostřednictvím schvalování všeobecných pojistných podmínek, kontrola hospodaření pojišťoven prostřednictvím materiálního dohledu, určení některých druhů pojištění povinnými 7, podpora využívání některých pojistných produktů, zejména prostřednictvím daňových zvýhodnění 8, udělování licencí k pojišťovací, případně zprostředkovatelské činnosti, vymezení právních forem k provozování pojišťovací činnosti, vymezení požadavků na způsobilost k činnosti pro pojišťovací zprostředkovatele, vymezení obsahu pojistné smlouvy jako základního dokumentu vymezujícího vztah mezi pojistníkem a pojišťovnou, vymezení povinných technických rezerv 9 z hlediska jejich zaměření a metod tvorby pro pojišťovny. 2.2 Právní předpisy upravující pojišťovnictví a penzijní fondy Pojišťovnictví a penzijní připojištění bývá ve vyspělých zemích upraveno, vedle obecných právních předpisů, souborem legislativních norem upravujících několik oblastí, ke kterým zpravidla patří: právní úprava pojistné smlouvy, která vymezuje vztahy mezi účastníky pojištění, právní úprava penzijního připojištění se státním příspěvkem, právní úprava činnosti státního dozoru, jeho povinností a pravomocí, právní předpisy upravující povinné druhy pojištění, právní předpisy upravující daně v oblasti pojištění a penzijního připojištění jednak otázky zdanění pojistných produktů a jednak specifika zdanění pojišťovacích institucí, 7 Např. pojištění odpovědnosti z provozu vozidla či pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnancem 8 Všechny typy životního pojištění, penzijní připojištění 9 Technickými rezervami se rozumí rezervy v peněžní formě pro provozování pojišťovací nebo zajišťovací činnosti. Komerční pojišťovny mají zákonem stanovenou povinnost vytvářet si technické rezervy z důvodu schopnosti plnit své závazky. Jedná se o závazky, které jsou pravděpodobné nebo jisté, ale není známa jejich výše nebo okamžik, ve kterém vzniknou. Tvorbu a použití technických rezerv upravuje zákon o pojišťovnictví. 10

11 právní úprava zprostředkovatelské činnosti v pojišťovnictví, právní úprava hospodaření s technickými rezervami. Právní úprava a změny v jednotlivých právních dokumentech reagují na úpravu v rámci Evropské unie, tedy na směrnice Evropské unie v oblasti pojišťovnictví. Právní úprava Evropské unie zahrnuje jednak základní směrnice pro oblast životního a neživotního pojištění a dále směrnice upravující specifické oblasti pojišťovací činnosti pojištění právní ochrany, pojištění úvěru a záruky, úprava zprostředkovatelské činnosti, turistická pomoc, pojištění motorových vozidel. 10 Právním úpravám Evropské unie se budu věnovat v pozdější kapitole. 2.3 Státní dozor v pojišťovnictví a penzijním připojištění Úkolem státního dozoru v této oblasti je kontrola, zda založení a vedení pojišťovny či penzijního fondu poskytuje záruku splnitelnosti převzatých závazků v zájmu ochrany spotřebitele. Hlavní úlohou dozoru je tedy chránit zájmy pojištěných subjektů a zabezpečit možnost, aby na pojistném trhu byla široká škála produktů, o které je zájem. Současně kontrolovat podnikající subjekty, aby nabízely solidní produkty a hospodařily tak, aby byly za všech okolností plnit svoje závazky. V České republice v souvislosti s integrací dohledů nad finančním trhem do České národní banky ukončil ke dni Úřad státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění (ÚDPP) Ministerstva financí svou činnost. Na Českou národní banku tak přešla působnost Ministerstva financí vyplývající ze zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně souvisejících zákonů. To ale neplatí pro agendu kontroly státního příspěvku na penzijní připojištění, která i nadále zůstává v působnosti Ministerstva financí ČR (podle zákona č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem). 11 Do působnosti státního dozoru v podmínkách České republiky spadá: povolovací činnost kontrolní činnost legislativní činnost ostatní 10 Ducháčková, E., Principy pojištění a pojišťovnictví. 2. aktualizované vydání. Praha. Ekopress, 2005, s Zdroj: Česká národní banka 11

12 2.3.1 Systémy dozoru v pojišťovnictví V rámci obecné roviny lze definovat čtyři typy systémů dozoru 12 : systém veřejnosti nejjednodušší a formální systém. Kontroluje, zda pojišťovny zveřejňují výroční zprávy o svém hospodaření, systém normativních ustanovení právní normy stanovují nejdůležitější podmínky organizace pojišťovny. Tyto podmínky jsou kontrolovány při vzniku i chodu podnikajícího subjektu, koncesní systém v rámci tohoto systému je udělována koncese dozorčím orgánem k zahájení činnosti po splnění stanovených podmínek, systém materiálního dozoru velmi významný systém na finančním trhu v ČR. Provádí se kontrola dodržování právních předpisů i operativnětechnické stránky činnosti podnikajícího subjektu (např. pravděpodobnostní tabulky a kalkulace pojistného) Ekonomická regulace a dohled institucionální uspořádání Za institucionální uspořádání ekonomické regulace a dohledu můžeme považovat 13 : regulatorní instituce, vztahy mezi nimi upravené buď právně (tj. zákonem dané vymezení jejich kompetencí), nebo smluvně (tj. úprava vztahů vzájemnou dohodou o spolupráci), kompetence institucí regulace a dohledu v oblasti regulace finančního systému i v oblasti vlastního výkonu dohledu nad finančním systémem. Dnes se uspořádání ekonomické regulace a dohledu stává stále významnějším tématem, větší provázanost jednotlivých finančních služeb, projevující se v rostoucí úloze finančních skupin, vytváří tlak na koordinaci finanční regulace a dohledu. 12 Čejková, V., Nečas, S.: Pojistný trh. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, stran. 13 Babouček, I. a kolektiv: Regulace činnosti bank. 1. vyd. Praha: Bankovní institut, stran. 12

13 2.4 Faktory vedoucí k integraci ekonomické regulace a dohledu Nejen ve finančním sektoru, ale i v sektorech jiných se stávají významnými velké nadnárodní obchodní korporace. Především v rámci finančního trhu došlo v době porevoluční k mnoha akvizicím a fúzím významných finančních institucí, ať už to bylo pojišťovny, banky, penzijní fondy nebo investiční společnosti. Vedle toho vznikalo mnoho nadnárodních významných korporací mimo Českou republiku, které na český finanční trh vstoupily až v několika posledních letech. Dříve byly jednotlivé části (subjekty) těchto korporací regulovány odlišně a především vícero typy dozorčích orgánů, které nebyly nikterak propojeny. Do 31. března 2006 finanční dohled prováděly čtyři hlavní orgány Česká národní banka, Ministerstvo financí, Komise pro cenné papíry a Úřad pro dohled nad družstevními záložnami. V rámci potřeby konsolidace byly od 1.dubna 2006 všechny dozorčí funkce integrovány pod Českou národní banku. Díky této integraci je možné lépe provádět dohled nad jednotlivými subjekty finanční korporace, např. formou povinnosti daného subjektu vypracovat konsolidační pravidla, které zajišťují použití stejných metod oceňování majetku a závazků. 14 Mezi hlavní faktory integrace dohledu a regulace 15 : posilování významu finančních korporací odlišení činnosti finančních subjektů zabránění omezování hospodářské soutěže přílišnou regulací a dohledem plně profesionální zaměstnanci dozorčích orgánů přiměřená regulace a dohled vůči rozsahu finančního trhu odstranění kompetenčních konfliktů mezi dozorčími orgány integrace dohledu významně usnadňuje mezinárodní spolupráci Integrace ekonomické regulace a dohledu je spojena jak s ekonomickými náklady, tak s významnými implementačními a politickými riziky. Od počátku tohoto procesu jsou zřejmá rizika a očekávané přínosy procesu integrace se dostavují postupně a v dlouhém období. O integraci by nemělo být rozhodnuto jen na základě pouhých úvah, 14 Ducháčková, E., Principy pojištění a pojišťovnictví. 2. aktualizované vydání. Praha. Ekopress, 2005, s Babouček, I. a kolektiv: Regulace činnosti bank. 1. vyd. Praha: Bankovní institut, stran.; Česká národní banka 13

14 ale na základě podrobných ekonomických, technických a psychologických analýz. Ty by neměly být zaměřeny jen na současný stav, ale především i na očekávané vývojové tendence lokálního finančního trhu. Přestože proces vnitřního propojování bankovních, pojišťovacích a investičních aktivit se v jednotlivých zemích liší jak svou intenzitou, tak formami, lze konstatovat, že strategie integrace finančních institucí je významných faktorem dalšího adekvátního fungování finančního sektoru v podmínkách globalizace a jedním z nejdůležitějších impulsů pro další rozvoj finančních služeb. Ekonomická regulace a právní dohled je významným faktorem stabilizace podnikatelských rizik, což ve svém výsledku přináší vyšší stabilitu ekonomických systémů a vyšší bezpečnost klientům. To je velmi důležité především pro komerční pojišťovnictví, vedle diverzifikace rizik v mezinárodním měřítku skrz nadnárodní zajišťovací společnosti se vytváří i mezisektoriální stabilizační efekt. Na druhé straně určitým retardérem dalšího propojování a rozvíjení pojišťovacích produktů může být růst počtu klientů ve vyšších příjmových kategoriích, kteří budou dávat přednost sofistikovaným produktům, šitým na míru Daňhel, J., Radová, J., Ducháčková, E. Analýza globálních trendů ve světovém a českém komerčním pojišťovnictví. Praha. Nakladatelství Oeconomica, 2007.str

15 3 ZÁKLADNÍ PRINCIPY SMĚRNIC EU TÝKAJÍCÍCH SE POJIŠŤOVNICTVÍ Výchozí informace o základních směrnicích EU v pojišťovnictví Zásadní je skutečnost, že proces harmonizace právního rámce od samého počátku zahrnoval jak životní, tak i neživotní pojištění. V obou případech šlo již v první etapě o sjednocování legislativy o tři směrnice týkající se životního pojištění a o tři směrnice neživotního pojištění Základní dokumenty zajišťující proces harmonizace pojistného trhu Společenství v neživotním pojištění Směrnice neživotního pojištění č. 73/239/EEC o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se zahájení a provozování podnikání v přímém jiném než životním pojištění. Tato směrnice je významná především z důvodu, že v ní je obsažena klasifikace pojistných odvětví. Směrnice neživotního pojištění č. 92/49/EEC o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se zahájení a provozování podnikání v přímém jiném než životním pojištění. Zde je zmíněna důležitost vzájemného uznávání právních forem. Zahrnuje koncepci jediné licence. Směrnice Rady o pojištění právní ochrany č. 87/344/EEC stanovuje, že pojištění právní ochrany musí být předmětem smlouvy, která není součástí smlouvy uzavírané pro ostatní pojistná odvětví. Směrnice o pojištění úvěru a pojištění záruky č.87/343/eec obsahuje tvorbu vyrovnávací rezervy pro vyrovnání jakékoli technické ztráty nebo nadprůměrného škodního poměru, vzniklých v tomto pojistném odvětví v daném finančním roce. Směrnice o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se soupojištění v rámci Společenství č. 78/473/EEC specifikuje rizika, na něž se směrnice vztahuje. Jde o taková rizika, která svým charakterem a rozsahem vyžadují účast několika pojistitelů. 17 Böhm, A. Ekonomika a řízení pojišťoven v podmínkách po vstupu České republiky do Evropské unie. Vybrané aspekty. Praha. ASPI Publishing, str

16 Směrnice Rady č. 77/92/EEC stanovuje zásady činnosti pojišťovacích agentů a makléřů ve Společenství. Doporučení Komise č. 92/48/EEC o zprostředkovatelích určuje odborné požadavky na zprostředkovatele a jejich registraci Základní dokumenty zajišťující proces harmonizace pojistného trhu Společenství v životním pojištění Směrnice životního pojištění č. 79/267/EEC o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se zahájení a provozování podnikání v přímém životním pojištění upravuje všechny typy životního pojištění, důchodové pojištění a doplňková pojištění, zejména pojištění pro případ úrazu včetně pracovní neschopnosti, smrti následkem úrazu, invalidity včetně trvalých následků nebo nemoci. Směrnice životního pojištění č. 90/619/EEC o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se zahájení a provozování podnikání v přímém životním pojištění stanovuje opatření k podpoře účinného uplatňování svobody poskytovat služby. Směrnice životního pojištění č. 92/96/EEC usnadňuje pojišťovacím podnikům, majícím svá ústředí ve Společenství, poskytovat služby v členských státech, a tak umožnit pojistníkům, aby se mohli obracet nejen na pojistitele, mající sídlo ve svých vlastních státech, ale i na pojistitele, kteří mají ústředí ve Společenství a sídlí v jiných členských státech Povolení k pojišťovací činnosti v členských zemích EU a EHP Každý členský stát podmíní zahájení činností zmíněných ve směrnicích č. 73/239/ES a č. 92/96/EEC na svém území úředním povolením. O takové povolení žádá u příslušného orgánu daného členského státu každý podnik,: který zakládá své ústředí na území tohoto státu, jehož ústředí se nachází v jiném členském státě a který otevírá agenturu nebo pobočku na území daného členského státu, který poté, co získal povolení zmíněné podle předchozích bodů, rozšiřuje na území tohoto státu svoji činnost na další odvětví, 16

17 který získal povolení pro část státního území a rozšiřuje svou činnost mimo tuto část. Členské státy nesmějí vázat povolení na složení depozita nebo kauce, povolení je platné pro celé území členského státu. Orgány dozoru mohu omezit povolení požadované pro jedno z odvětví na operace uvedené v obchodním plánu. Každý členský stát vyžaduje, aby podnik požadující povolení pro podnikání na jeho území: předložil svou zakladatelskou smlouvu, stanovy a seznam svých vedoucích zaměstnanců, předložil potvrzení vydané oprávněnými orgány státu ústředí osvědčující odvětví, která je podnik oprávněn provozovat, a osvědčující, že disponuje minimálním garančním fondem nebo minimální mírou solventnosti, předložil obchodní plán, vytvořil dostatečné technické rezervy, jmenoval zplnomocněného zástupce, který má své trvalé sídlo v hostitelské zemi a je vybaven dostatečnými pravomocemi, aby zavazoval podnik vůči třetím osobám a též před úřady a soudy hostitelské země. Každý členský stát může udělit povolení pro dvě nebo více odvětví, pokud národní zákony připouštějí provozování těchto odvětví současně. 3.2 Proces harmonizace právního rámce jednotného pojistného trhu EU Za základní předpoklady funkčního jednotného evropského trhu a za praktické naplňování principu jednotného evropského pasu v pojišťovnictví lze považovat: harmonizaci podmínek pro udělování licencí, harmonizaci podmínek pro provozování činnosti, harmonizaci pravidel pro odvolání a odnětí licence, harmonizaci podmínek pro zřizování poboček pojišťoven, které mají sídlo mimo EU, harmonizaci pravidel pro pojistně technické rezervy, harmonizaci předpisů pro vedení účetnictví, harmonizaci zákonů o společnostech, vzájemné uznávání předpokladů pro činnost zprostředkovatelů, 17

18 harmonizaci právních předpisů pro jednotlivá pojistná odvětví. 18

19 4 PRÁVNÍ ÚPRAVA DOHLEDU NAD POJIŠŤOVNAMI V ČR 4.1 Historický exkurz Logika historie Pojišťovnictví má v nynější České republice dlouholetou tradici a jeho základy vycházejí z poznání, že některé události jsou nutné a jiné nahodilé. Toto chápání mělo a má svoji historickou dynamiku, která souvisí s vývojem poznání zákonitostí přírodních jevů, příčin a důsledků chování lidí, ale i s rozvojem poznatků o přírodě, společnosti a stále nových jevech ohrožujících existenci jedince i společnosti. To platí i v současnosti, kdy poznání zákonitostí života na Zemi je natolik rychlé, že mnohonásobně překročilo znalosti našich předků i nás samotných. Kdo např. před třiceti lety věděl o nynějším nebývalém terorismu, či před patnácti lety o změně politického a ekonomického systému v České republice. Všechny tyto skutečnosti našly odezvu v přehodnocení priorit ochrany jednotlivců, států, civilizace a majetku lidí. Na tento vývoj lidstvo odnepaměti reaguje dvojím způsobem: 1. Hledá možnosti ochrany před těmito jevy nebo změněnými skutečnostmi, ať již praktickými opatřeními, vědeckovýzkumným pokrokem a politickými opatřeními. 2. Začíná vytvářet kolektivní systém ochrany před různými nahodilými jevy formou vzájemné solidarity a později pojišťováním proti jejich důsledkům. Je zřejmé, že se změnami kvality nahodilých nepříznivých událostí a rostoucího poznání jejich příčin a důsledků jde ruku v ruce i rozvoj pojišťovnictví, které kryje stále nová rizika Vývoj pojišťovnictví v ČR do roku 1918 První pojistná smlouva podepsaná v Pise r. 1379, která zahájila éru komerčního pojištění, se týkala námořního pojištění. Centrem námořního pojištění se o tři sta let později stala Anglie, konkrétně kavárna pana Edwarda Klouda, kde makléři sjednávali 18 Böhm, A. Ekonomika a řízení pojišťoven v podmínkách po vstupu České republiky do Evropské unie. Vybrané aspekty. Praha. ASPI Publishing, str.79 19

20 námořní pojištění. Vzniklo i speciální důchodové pojištění tzv. tontiny, které navrhl Lorenzo de Tonti italský bankéř, který po útěku z Neapole do Francie navrhl jako zdroj příjmů francouzskému kardinálovi Mazarinovi tento druh výhodné půjčky plnilo se z úroků a jistina zůstala státu. V českých zemích narostla s rozvojem průmyslové výroby největší potřeba požárního pojištění. Časté požáry vedly Jana Kryštofa Bořka již v roce 1699 k podání návrhu na povinné požární pojištění budov v Čechách, který však nebyl akceptován. Na našem území se první předzvěstí pojišťovnictví stal Dekret císařovny Marie Terezie ze dne 20.února 1726, obsahující nařízení, podle kterého měly všechny zemské úřady podat vyjádření k možnosti zřízení požárních pojišťoven. Tato její snaha však narazila na odpor s poukazem na to, že platby pojistného by výrazně zhoršily již tak tíživou situaci poddaných.. Císařovna od této snahy dočasně ustoupila v roce Dějinný vývoj a vývoj potřeb se nedá zastavit, a tak roku 1827 byla založena První česká vzájemná pojišťovna (jejími zakladateli byli Josef Matyáš hrabě z Thunu a Hohensteinu a František Josef hrabě z Vrtby), která zpočátku pojišťovala pouze nemovitosti proti požáru, od roku 1864 začala poskytovat pojištění movitostí a krupobití pojištění.. Později začala provozovat pojištění proti vloupání, úrazu, rozbití skla, zvonů, strojních zařízení, atd. Velký rozvoj podnikání a výroby, vznik akciových pojišťoven a jiných forem společností, regulujících pojistné vztahy vlastními pojistnými podmínkami, vyvolaly potřebu výslovné státní regulace v této oblasti, která byla vyjádřena nařízením ministerstva vnitra, práv, obchodu a financí č. 31/1896 Sb. ř. z., o zakládání, zřízení a hospodaření pojišťoven (pojišťovací regulativ), které bylo prováděcím předpisem spolkového zákona č. 253/1852 ř. z.. Tento předpis upravil a zavedl v pojišťovnictví státní dozor, jednak regulací zakládání a hospodaření pojišťoven, vydáváním koncesí k podnikání a stanovením zásad pro hospodaření, promítnutých do pojistných podmínek a dále schvalováním pojistných podmínek a sazeb pojistného. Po vzniku ČSR byl pojišťovací regulativ doplněn o další právní předpisy, které měly zvýšit státní kontrolu nad pojišťovnictvím, jednak formou předkládání výkazů o hospodaření ze strany pojišťovacích ústavů, a dále přímou finanční účastí státu. S diverzifikací a zvyšujícím se objemem pojišťovacích rizik vznikla myšlenka rozdrobit vzniklé ztráty na široký okruh jednotek, aby se rizika stala hospodářsky únosnými. Jako nová struktura tehdejšího, na svou dobu relativně rozvinutého pojistného trhu vznikla v roce 1901 První česká zajišťovací banka, a.s. 20

21 a.s. 21 Právní úpravou pojišťovnictví se od roku 1918 rozuměl souhrn zákonných úprav, Vývoj pojišťovnictví byl před vznikem Československa v roce 1918 velmi progresivní, ale také v Českých zemích 19 a na Slovensku zásadně odlišný Vývoj pojišťovnictví v ČR v letech Při vzniku Československa byl zákonem č. 11/1918 Sb., o zřízení samostatného státu československého převzat právní řád Rakouska-Uherska v celém svém rozsahu. V Českých zemích se tak stal základem pro regulaci pojišťovnictví zákon č. 501/1917 říšského zákoníku (ř. z.) o pojistné smlouvě a pojišťovací regulativ č. 31/1896 ř. z. o zakládání, zřizování a hospodaření pojišťoven. Jen na okraj, v letech působilo v českých zemích 39 velkých pojišťoven a filiálky 20 zahraničních pojišťoven, na Slovensku v téže době působilo 25 pojišťoven s ústředím v českých zemích a 16 zahraničních. Navíc celou tuto dobu plynně fungovala První česká zajišťovací banka, který reguloval především právní vztahy soukromého vlastnictví. Bylo možné setkat se s základními dvěma druhy zákonných úprav: normativní úprava pojistného práva správního, jež regulovala především státní dohled nad komerčními pojišťovnami, tzv. pojišťovací regulativ; normativní úprava pojistného práva soukromého, jež regulovala pojistnou smlouvu a vztah mezi pojištěným a pojišťovnou. Pod pojmem pojišťovací regulativ (viz výše) bylo nařízení ministerstev vnitřních věcí, práv, obchodu a financí č. 31/1896 ř.z. Toto nařízení se skládalo z pěti částí, každá z nich regulovala významnou kategorii pojišťovnictví. Podle první části mohla být pojišťovna založena pouze jako vzájemně pojišťovací spolek na zásadě vzájemného ručení členů nebo jako akciová společnost. V roce 1920 byla první část pojišťovacího regulativu doplněna o dvě nová vládní nařízení: č. 465/1920 Sb. k založení pojišťovny či jejích poboček je nutné vždy státní povolení, 19 Čechy, Morava, Slezsko, Dolní Rakousy 20 Patoprstý, J. Dejiny poisťovníctva v Česko-Slovensku, 3. diel Dejiny poisťovníctva v Česko- Slovensku v rokoch vyd. Bratislava. Alfa konti, stran. 21 Böhm, A. Ekonomika a řízení pojišťoven v podmínkách po vstupu České republiky do Evropské unie. Vybrané aspekty. Praha. ASPI Publishing,

22 č. 505/1920 Sb. majetkové a životní pojišťovny se přeměnily na pojišťovny univerzální. Ve druhé části pojišťovacího regulativu byl zmíněn spolkový zákon z roku Stanovy vzájemných pojišťoven musí obsahovat i ustanovení o měně pojišťovny, jejím sídle a o složení a zřízení představenstva pojišťovny. Třetí část regulovala hospodaření pojišťoven, v tomto ustanovení se poprvé hovoří o stanovení technických rezerv pojištění, zvláště v rámci životního pojištění. Čtvrtá část obsahovala všeobecná ustanovení a část pátá dodatek o menších vzájemných pojišťovacích spolcích. Po vzniku Československa byl pojišťovací regulativ rozšířen o další právní předpisy. Vláda ČSR vydala v zájmu zvýšení státní kontroly nad pojišťovnictvím nařízení č. 321/1919 Sb., jímž se mění či doplňují některá ustanovení pojišťovacího regulativu. Podle tohoto nařízení byly všechny pojišťovny povinny předložit své všeobecné pojistné podmínky, tabulky čistých prémií životních pojištění a formuláře, které používaly. K další změně pojišťovacího regulativu došlo nařízením vlády č. 238/1921 Sb., jímž se doplňují předpisy pojišťovacího regulativu o uložení jmění pojišťoven. Tím byla pojišťovnám stanovena povinnost ukládat třetinu majetku z domácího obchodu ve státních cenných papírech. Pojišťoven se dotkl i zákon č. 111/1927 Sb., o nekalé soutěži. Jeho účelem bylo zabezpečit dobré mravy v rámci hospodářské soutěže. Za jejich porušení byla označována např. nekalá reklama a podplácení. Na počátku 30. let 20. století vyvolala hospodářská krize situaci způsobující problémy, které se klasickými prostředky nedaly účinně řešit. Přesto stát začal v mnohem větší míře intervenovat do hospodářství. Jednou z cest bylo i zákonodárství, což se projevilo přijetím zákona č. 141/1933 Sb., o kartelech a soukromých monopolech, který byl nazýván také kartelový zákon. U pojišťovacích ústavů se jednalo zejména o dohody o sazbách pojistného, kterými se pojišťovny měly zavázat k omezení nebo vyloučení volnosti vzájemné soutěže. Vydáním kartelového zákona a předpisů podobného charakteru se u nás definitivně otevřela cesta k aktivní regulaci politické a ekonomické struktury společnosti státem. 20. ledna 1935 nabyl účinnosti zákon č. 145/1934 Sb., o pojistné smlouvě. Bezprostředně poté byl schválen i návrh zákona č. 147/1934 Sb., o zabezpečení nároků pojistníků v pojištění soukromém a o státním dozoru na soukromé pojišťovny. Ten nabyl účinnosti 1. srpna 1934 a upravoval např. oblast státního dozoru nad pojišťovnami, rezervními fondy pojišťoven a ustanovení o konkurzu pojišťovny. Tímto se roku 1934 československé pojišťovnictví dočkalo ucelené právní úpravy soukromého 22

23 pojistného práva. Zákonem o pojistné smlouvě č. 145/1934 Sb. byla navíc tato právní úprava sjednocena pro všechny části ČSR. Zásadní změnou v regulaci pojišťovnictví byl Dekret prezidenta republiky ze dne 19. května 1945, jímž byla ve všech pojišťovnách zavedena nucená správa. Dekretem prezidenta republiky č. 103 Sb. z. a. n. ze dne 24. října 1945 o znárodnění soukromých pojišťoven byla ustanovena jako řídící orgán českého pojišťovnictví tzv. Pojišťovací rada, podřízená ministerstvu financí. Pojišťovací rada se sešla ke svému ustavujícímu zasedání 22. srpna Jejím prvotním úkolem bylo vytyčení hlavních úkolů pro tzv. Dvouletý budovatelský plán československého pojišťovnictví, a tím začlenění československého pojišťovnictví do plánovitého řízení národního hospodářství. K tomu mělo sloužit účelné soustředění dosavadních pojišťovacích podniků do národních podniků a převedení do nich majetkové podstaty a vnitřní a vnější správy. První česká vzájemná pojišťovna byla znárodněna v roce 1945 a v roce 1948 přejmenována na Československou pojišťovnu, národní podnik. V roce 1958 po třinácti letech nucené správy byla do ní začleněna První česká zajišťovací banka, a.s. Zákon č. 85/1950 Sb., o úkolech a organizaci pojišťovnictví již byl plně poplatný systému plánovitého řízení národního hospodářství a majetek pojišťoven se stal vlastnictvím státu a představoval účelové jmění na krytí pojistných a jiných závazků pojišťovny a na krytí jejího rezervního fondu. Pojišťovna byla v souladu s tehdejším pojetím práva pověřena provozovat ve zvláštním pojistném fondu s odděleným účtováním a hospodařením pojištění národního majetku. Zákonem č. 85/1952 Sb. byla Československá pojišťovna vyčleněna ze soustavy národních podniků a získala nové jméno Státní pojišťovna. Státní pojišťovnu podle tohoto zákona tvořila hlavní správa v ministerstvu financí a její orgány, jimiž byly oblastní správa pro Slovensko, krajské správy a inspektoráty. Po různých změnách došlo k vydání zákona č. 82/1966 Sb., o pojišťovnictví, který nabyl účinnosti Na jeho základě měl právo v pojišťovnictví podnikat výhradně pojišťovací a zajišťovací podnik s názvem Státní pojišťovna, zřízený ve formě státní hospodářské organizace, která ve vztahu k zahraničním subjektům ve smyslu 8 odst. 2 zákoníku mezinárodního obchodu č. 101/1963 Sb. byla i nadále právnickou osobou. 23

24 Právní úpravy prováděné v šedesátých letech završilo vydání zákona č. 162/1968 Sb., kterým byly v souvislosti s federalizací vytvořeny ze Státní pojišťovny dva samostatné podniky Česká státní pojišťovna a Slovenská státní pojišťovna. Žádná z předchozích právních úprav však neodstranila státní monopol, který byl postupně v padesátých letech vytvořen jako nedotknutelný princip hospodářské činnosti v peněžnictví, pojišťovnictví, v zahraničním obchodě a dalších sférách ekonomiky Vývoj pojišťovnictví v ČR po roce 1989 do současnosti Teprve po roce 1991 byly vytvořeny politické a právní podmínky k postupné obnově pojistného trhu, byl vydán zákon o pojišťovnictví č. 185/1991 Sb. a novela občanského zákoníku, provedená zákonem č. 509/1991 Sb. Hlavním významem zákona č. 185/1991 Sb. bylo umožnění konkurence v pojišťovnictví a demonopolizace oboru. Zároveň byly stanoveny další předpoklady pro jeho fungování v nových politicko-ekonomických podmínkách a to tím, že: byl koncipován státní dozor v pojišťovnictví, který vykonávalo Ministerstvo financí, bylo zavedeno povolovací řízení pro vznik pojišťovny a zajišťovny byla stanovena roční ochranná lhůta k možnosti působení zahraničních subjektů v pojišťovnictví na území ČR 22, byla stanovena povinnost složení kauce 10 mil. Kčs před podáním žádosti o udělení povolení 23, Všeobecné pojistné podmínky povinně schvaloval dozorčí orgán 24, byla stanovena povinnost vytvářet účelové pojistné fondy, které byly novelou v roce 1994 změněny na technické rezervy 25, byla stanovena povinnost mlčenlivosti 26. V roce 1991 bylo založeno také velmi významné zájmové sdružení Československá asociace pojišťoven (ČSAP) se sídlem v Bratislavě. Jejím hlavním cílem bylo sdružovat pojistitele, kteří měli oprávnění vykonávat pojišťovací činnost na z.č. 185/1991 Sb. - Zahraniční osoby se mohou do jednoho roku od nabytí účinnosti tohoto zákona podílet v tuzemských pojišťovnách pouze do výše 45 % majetku, kmenového jmění nebo základního kapitálu 23 9 z.č.185/1991 Sb z.č.185/1991 Sb z.č.185/1991 Sb z.č.185/1991 Sb. 24

25 území ČSFR. Od roku 1993 byla přeměna na Českou asociaci pojišťoven a působí dodnes. V současnosti zpracovává především statistické údaje svých členů. Základem právní úpravy pojišťovnictví až do roku 2000 byl u nás 27 : zákon České národní rady č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví, zákon č. 320/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon ČNR o pojišťovnictví č. 185/1991 Sb., zákon č. 220/1995 Sb., o technických rezervách a vyhláška MF ČR č. 52/1994 Sb., kterou se stanoví tvorba, použití a způsob umístění prostředků technických rezerv pojišťovny. V roce 2000 přišla zásadní změna v podobě zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví. Ten nabyl účinnosti 1. dubna 2000 a upravuje podmínky provozování pojišťovací činnosti. Dále upravuje i dohled nad provozováním pojišťovací činnosti a penzijního připojištění, vykonávaný Českou národní bankou. Zákon o pojišťovnictví byl následován prováděcí vyhláškou Ministerstva financí č. 75/2000 Sb., kterou se provádí zákon č. 363/1999 Sb. Další a dosud zároveň poslední významnější novelou byla v roce 2004 novela č. 39/2004 Sb., kterou se mění zákon č. 363/1999 Sb. Úplné znění zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů, jak vyplývá z pozdějších změn, má č. 409/2004 Sb. Hlavním cílem zákona ČNR o pojišťovnictví č. 185/1991 Sb. bylo v době, kdy byl přijat, vymezení alespoň základních pravidel podnikání v oblasti soukromého pojištění a také odstranění státního monopolu z pojišťovnictví. Byly jím stanoveny obecné principy provozování pojišťovací činnosti, jako např. stanovení povolených právních forem pojišťoven, pravidla kontroly hospodaření pojišťoven, povolení k podnikání na základě schválené žádosti a další. Neměli bychom zapomenout ani na vytvoření orgánu státního dohledu v pojišťovnictví, jímž se stalo Ministerstvo financí. Přijetím zákona č. 320/1993 Sb. byl v roce 1993 zákon ČNR č. 185/1991 Sb. novelizován. Měla tak být zvýšena finanční kontrola a bezpečnost podnikání pojišťoven. Mezi povinnosti stanovené touto novelou patří vykazování solventnosti a tvorba technických rezerv pojišťovnou. Změny v oblasti soukromého pojišťovnictví přinesly i další právní předpisy. Byly jimi zejména zákon č. 60/1995 Sb., kterým se 27 Čejková, V., Nečas, S. Pojišťovnictví. 2. přeprac. vyd. Brno. Masarykova Univerzita, stran. 25

26 mění a doplňuje zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky a Vyhláška ministerstva financí České republiky č. 52/1994 Sb., kterou se stanoví tvorba, použití a způsob umístění prostředků technických rezerv pojišťovny. Zákon č. 60/1995 Sb. umožňoval zdravotním pojišťovnám provozovat smluvní zdravotní pojištění. Dalšími právními normami, které se váží k oblasti soukromého pojištění, byly Občanský zákoník upravuje podmínky vzniku a trvání pojištění a zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů. Přijetím zákona ČNR č. 185/1991 Sb. byly tedy vytvořeny základní předpoklady k uplatňování tržních podmínek a tržního principu v oblasti soukromého pojištění 28. Přesto tento zákon nebyl schopen dlouhodobě plnit svou funkci. To vyplývalo i z faktu, že již v době vzniku tohoto zákona byly některé principy, na nichž byl postaven, překonány. Např. udělování povolení k činnosti na základě pojistných podmínek a ne podle charakteru provozované činnosti nebo nedostatečné vymezení finanční kontroly. První polovina 90. let byla charakteristická rychlým nárůstem počtu pojišťoven působících na našem pojistném trhu. V tomto období také vznikla většina současných pojišťoven. Specifikem však na našem trhu zůstala po celá 90. léta dominance České pojišťovny, na níž také dopadala největší část potíží, které byly s transformací našeho pojišťovnictví spojeny. Od roku 1995 se začala výrazněji rozšiřovat nabídka pojistných produktů, která však do dnešního dne není zcela kompletní. V období, kdy byl v přípravě zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví byly analyzovány širší souvislosti tohoto zákona s ostatními právními předpisy platnými v ČR a také s právem Evropské unie (EU) 29. Záměrem bylo zejména to, aby byl přijatý zákon schopen reagovat na změny v oblastech: integračních procesů v Evropě, hospodářských a sociálních vztahů a kriminality. Ve vztahu k tomu pak byly stanoveny základní cíle, které měl nově platný zákon o pojišťovnictví naplňovat. Těmito cíli byly dva neoddělitelné požadavky: 28 Čejková, V., Nečas, S. Pojistný trh. 1. vyd. Brno. Masarykova Univerzita, stran. a Čejková, V., Nečas, S.: Pojišťovnictví. 2. přeprac. vyd. Brno. Masarykova Univerzita, stran. 29 Čejková, V., Nečas, S. Právní úprava pojišťovnictví v ČR. In Sborník příspěvků z mezinárodní ekonomické konference Česká ekonomika v procesu globalizace. Kučera, R., 1. vyd. Brno. Masarykova univerzita, stran. 26

27 ochrana práv klientů a rozvoj pojišťovnictví. Pojišťovnictví bylo tedy upraveno zákonem č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů až do počátku roku Tento zákon však ještě nezabezpečoval plnou harmonizaci právní úpravy pojišťovnictví s právem EU. V prvním pololetí 2003 se proto Parlament České republiky začal zabývat: - návrhem zákona o pojišťovnictví, - návrhem zákona o pojistné smlouvě, - návrhem zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona, - návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Východiskem těchto úprav jsou zejména dříve uvedené směrnice a ostatní předpisy EU a zákona ČR. 4.2 Právní formy pojišťoven Za stěžejní subjekty podnikající v pojišťovnictví se považují pojišťovny, zajišťovny, organizační složky pojišťoven se sídlem v zahraničí a zprostředkovatelé. Základním předpokladem pro podnikání pojišťoven je založení pojišťovny v povolené právní formě, tj. buď jako akciová společnost, nebo družstvo. Na základě zvláštního právního předpisu může pojišťovací činnost vykonávat i jiná právnická osoba, např. Česká kancelář pojistitelů. Nejobvyklejší právní formou pojišťoven v České republice, ale i celosvětově je akciová společnost, která se z právního hlediska řídí příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku. Jde o společnost, jejíž základní kapitál je rozvržen na určitý počet akcií o určité jmenovité hodnotě. Společnost odpovídá za porušení svých závazků celým svým majetkem. Akcionář neručí za závazky společnosti. Akcie společnosti zní na jméno, jsou v zaknihované podobě a je s nimi spojeno hlasovací právo. Orgány akciové společnosti jsou valná hromada (akcionáři), která volí jednak představenstvo, jednak dozorčí radu (na jejímž složení se v případě, že akciová společnost zaměstnává více než 50 zaměstnanců, podílejí zaměstnanci volení jednou třetinou členů). 27

28 Další možnou právní formou pojišťovny je družstvo. Stejně jako akciová společnost se i družstvo řídí příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku. Jde o společenství neuzavřeného počtu osob, založené za účelem podnikání nebo zajišťování hospodářských, sociálních nebo jiných potřeb svých členů. Musí mít nejméně pět členů (nebo dvě právnické osoby). Za porušení svých závazků odpovídá celým svým majetkem, členové neručí za závazky družstva. Základní kapitál družstva tvoří souhrn členských vkladů, k jejichž splacení se jeho členové zavázali. Orgány družstva je členská schůze, představenstvo, kontrolní komise, případně další osoby uvedené ve stanovách družstva. 30 Předpokladem pro vznik pojišťovny je získání povolení k provozování pojišťovací činnosti, které na základě písemné žádosti uděluje orgán vykonávající státní dozor v pojišťovnictví, tj. Česká národní banka. 4.3 Právní úprava pojišťovnictví Zcela na začátek, ještě než se budu věnovat analýze nejvýznamnějších právních předpisů, udělám podrobný sumář právních předpisů týkajících se regulace pojišťovnictví a to jak z pohledu zákonů, tak i vyhlášek. Právní úprava pojišťovnictví má návaznost na velké množství právních odvětví a úprava je tak velmi složitá. Zákony: zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví, zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona, zákon č. 39/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví, zákon č. 377/2005 Sb., o doplňkovém dozoru nad bankami, spořitelními a úvěrovými družstvy, institucemi elektronických peněz, pojišťovnami a 30 Böhm, A. Ekonomika a řízení pojišťoven v podmínkách po vstupu České republiky do Evropské unie. Vybrané aspekty. Praha. ASPI Publishing,