VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

Transkript

1 VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY Příloha k usnesení vlády ze dne 18. prosince 2013 č. 965 Stanovisko vlády k návrhu poslanců Zuzky Bebarové-Rujbrové, Vojtěcha Filipa, Stanislava Grospiče, Miloslavy Vostré a Pavla Kováčika na vydání zákona, kterým se zrušují zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské federativní republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 279/1992 Sb., o některých dalších předpokladech pro výkon některých funkcí obsazovaných ustanovením nebo jmenováním příslušníků Policie České republiky a příslušníků Sboru nápravné výchovy České republiky, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 21) Vláda na své schůzi dne 18. prosince 2013 projednala a posoudila návrh zákona, kterým se zrušují zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské federativní republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 279/1992 Sb., o některých dalších předpokladech pro výkon některých funkcí obsazovaných ustanovením nebo jmenováním příslušníků Policie České republiky a příslušníků Sboru nápravné výchovy České republiky, ve znění pozdějších předpisů (tisk 21), a vyslovila s tímto návrhem zákona nesouhlas, a to zejména z následujících důvodů: 1. Vláda konstatuje, že oba lustrační zákony, jejichž zrušení předkladatelé navrhují, byly přijaty s ohledem na dění v letech 1948 až 1989, a jejich účelem bylo

2 2 především zabránit obsazování vybraných funkcí ve státní správě, územní samosprávě a ozbrojených složkách příslušníky mocenských elit a ozbrojených sborů bývalého komunistického režimu a osobám registrovaným jako spolupracovníci Státní bezpečnosti. Podle názorů vlády by opodstatnění navrhovaného zrušení lustračních zákonů, ostatně jako u všech zásadních zákonných úprav, vyžadovalo předchozí komplexní analýzu vztahů upravených těmito zákony a další možná opatření by bylo možno navrhnout až podle výsledků této analýzy. 2. Vláda si dále dovoluje připomenout, že úhelným kamenem legislativy, v níž se novodobý český stát založený na hodnotách demokracie a vlády práva po právní stránce vypořádává s totalitní minulostí, nejsou předmětné lustrační zákony, nýbrž zákon č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. Jeho význam v nedávné době zákonodárce opět potvrdil, když na zásady v něm vtělené odkázal v preambuli zákona č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu. Stálou relevanci některých skutečností z doby komunismu opakovaně deklaruje ve své judikatuře i Ústavní soud, který se hlásí ke konceptu demokracie schopné se bránit, přičemž vedle nálezů týkajících se přímo lustračních zákonů lze z posledního období zmínit například jeho postoj ve věci poskytování informací o členství soudců v Komunistické straně Československa (nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2010 sp. zn. I. ÚS 517/10). Zákony, jejichž zrušení je nyní navrhováno, jsou tedy součástí širšího a logicky provázaného celku, do nějž by podle názoru vlády nemělo být zasahováno bez náležité rozvahy o důvodech takového kroku ani bez pečlivého rozboru jeho možných důsledků. 3. Vláda dále poukazuje na skutečnost, že důvodová zpráva k poslaneckému návrhu zákona opomíjí například i shora citovaný nález Ústavního soudu sp. zn. l. US 517/10: Je zřejmé, že proces vypořádání se s minulostí (dekomunizace) v naší společnosti není zdaleka u konce. Čím dál častěji se aktivizuje veřejný (společenský) diskurz, o čemž svědčí řada prezentací v médiích, z nichž mnohé požadují právě zveřejnění informací o členství nynějších soudců v KSČ. Uvádění konkrétních příkladů z tisku by již vybočovalo z mezí nutných pro odůvodnění tohoto nálezu. Tím, že proces vypořádání se

3 3 s minulostí (dekomunizace) v naší společnosti není zdaleka u konce, a tím, že se více aktivizuje veřejný (společenský) diskurz, se však nelišíme od zkušeností jiných posttotalitních států s vypořádáním se s vlastní minulostí. 4. Podle názoru vlády nelze z nálezu Ústavního soudu ČSFR ze dne 26. listopadu 1992, sp. zn. PI. ÚS 1/92, který v podstatné části zamítl návrh 99 poslanců bývalého Federálního shromáždění na zrušení zákona č. 451/1991 Sb., a který předkladatelé označili jako jeden z důvodů předložení svého návrhu, dovodit, že zmíněné zákony jsou v rozporu se zásadami právního státu. 5. Za neméně významnou považuje vláda i souvislost s právní úpravou služebního poměru státních zaměstnanců, neboť Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 5. prosince 2001 sp. zn. Pl. ÚS 9/01 konstatoval, že oba lustrační zákony tak v omezené míře a stanovením specifického předpokladu pro působení ve státní službě suplují absenci klíčového zákona požadovaného Ústavou [zákona o státní službě] a jejich existence je tedy za daného stavu v české demokratické společnosti nadále nezbytná.. Změnový zákon doprovázející platný, avšak doposud neúčinný služební zákon č. 218/2002 Sb. obsahuje pouze určitou změnu zákona č. 451/1991 Sb., díky které se podmínky lustračního zákona budou vztahovat pouze na osoby na služebních místech představených (vedoucí státní zaměstnance), a tedy nikoli například na ministry a náměstky ministrů. Z tohoto pohledu by tedy zásahy do stávající podoby lustračních zákonů neměly předcházet vyřešení aktuální otázky budoucí podoby právní úpravy služebního poměru státních zaměstnanců. 6. Z hlediska systematiky právního řádu vláda též upozorňuje na skutečnost, že na právní úpravu vydávání tzv. lustračních osvědčení navazuje celá řada zákonů, s jejichž novelizací předložený poslanecký návrh zákona nepočítá, což by v některých případech mohlo vést k aplikačním obtížím. Příkladmo lze zmínit zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii, podle jehož 3 odst. 2 je podmínkou pověření určeného strážníka plněním některých úkolů při řízení obecní policie předložení negativního lustračního osvědčení, nebo zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, který v 14 odst. 3 písm. a) označuje zařazení do složky bývalé Státní bezpečnosti

4 4 s rozvědným nebo kontrarozvědným zaměřením, zpravodajské správy Generálního štábu Československé lidové armády nebo odboru vnitřní ochrany Sboru nápravné výchovy anebo prokazatelnou spolupráci s bývalou Státní bezpečností nebo zpravodajskou správou Generálního štábu Československé lidové armády nebo odborem vnitřní ochrany Sboru nápravné výchovy za bezpečnostní riziko. 7. S ohledem na výslovnou zmínku v důvodové zprávě o stanovisku Mezinárodní organizace práce považuje vláda za nezbytné uvést následující doplňující informaci: Je pravdou, že lustrační legislativa je zásadní problematickou otázkou ve vztahu České republiky s Mezinárodní organizací práce již více než 15 let. Klíčovým předmětem kritiky ze strany kontrolních orgánů Mezinárodní organizace práce je absence dostatečné vazby mezi omezením výkonu vedoucí funkce (z důvodu pozitivního lustračního osvědčení) a konkrétní pracovní pozicí (vč. hlediska proporcionality); podle výkladu Mezinárodní organizace práce lze s přihlédnutím k politickým názorům omezit přístup pouze k vrcholným či specifickým pracovním místům bezprostředně spjatým s výkonem vládní politiky nebo s odůvodněným požadavkem důvěrnosti. V roce 2011 navštívila Českou republiku zvláštní technická mise Mezinárodní organizace práce, která měla za úkol seznámit se s aktuální situací a názory rozličných relevantních aktérů a navrhnout možná východiska. Poté, co mise seznala, že samotná existence zákona měla v dané době významnou podporu ze strany nejvyšších státních orgánů (Parlamentu, vlády a Ústavního soudu) a tento je i po 20 letech považován za nezbytný předpoklad demokratického a bezpečného výkonu veřejné správy, doporučila využít přípravy zákona o úřednících k podrobnějšímu objektivnímu vymezení pozic, na něž by se omezení daná lustračním zákonem do budoucna uplatňovala, s posílením jasné a nezpochybnitelné vazby významu konkrétní pracovní pozice pro rozhodovací pravomoc při formulaci a výkonu státní moci. 8. S ohledem na výše uvedené argumenty považuje vláda zrušení lustračních zákonů bez patřičné legisvakance za prakticky obtížně realizovatelné a spojené s řadou ne vždy předvídatelných důsledků. Z tohoto důvodu vláda považuje

5 5 předložený poslanecký návrh spíše za příspěvek do diskuze o dalším vývoji požadavků na přístup k funkcím ve veřejném sektoru a za další impuls k provedení nezbytných odborných analýz stávající právní úpravy i jejích možných změn. 9. Zároveň vláda konstatuje, že z legislativního hlediska je návrh nedostatečně zpracovaný, neboť zcela pomíjí skutečnost, že zrušení obou zákonů vyvolá nutnost navazujících novelizací některých dalších souvisejících právních předpisů.