Klíčové údaje o výuce jazyků ve školách v Evropě 2012

Transkript

1 Klíčové údaje o výuce jazyků ve školách v Evropě 2012

2

3 Klíčové údaje o výuce jazyků ve školách v Evropě Vydání 2012

4 Tento dokument vydala Výkonná agentura pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast (EACEA P9 Eurydice a podpora politiky). Publikace vyšla tiskem v angličtině (Key Data on Teaching Languages at School in Europe 2012), francouzštině (Chiffres clés de l enseignement des langues à l école en Europe 2012) a němčině (Schlüsselzahlen zum Sprachenlernen an den Schulen in Europa 2012). ISBN doi: /29100 Publikace je k dispozici také na internetu ( Konečné znění textu: červenec Education, Audiovisual and Culture Executive Agency, Dům zahraniční spolupráce, Obsah publikace může být částečně reprodukován, s výjimkou reprodukce pro komerční účely. Výňatku musí předcházet odkaz na Síť Eurydice s datem vydání publikace. Žádosti o povolení reprodukovat celou publikaci je třeba adresovat EACEA P9 Eurydice a podpora politiky. Education, Audiovisual and Culture Executive Agency P9 Eurydice and Policy Support Avenue du Bourget 1 (BOU 2) B-1140 Brussels Tel Fax eacea-eurydice@ec.europa.eu Website:

5 PŘEDMLUVA Jazyková a kulturní rozmanitost patří k největším aktivům Evropské unie, ale je také jednou z jejích největších výzev. Během posledního desetiletí se evropská politika mnohojazyčnosti řídila cílem stanoveným na zasedání Rady v Barceloně roku 2002, který volal po zdokonalování základních dovedností, zejména prostřednictvím výuky alespoň dvou cizích jazyků již od nejútlejšího věku. Upravovalo ji také sdělení Komise Mnohojazyčnost: přínos pro Evropu i společný závazek (2008) a usnesení Rady o evropské strategii pro mnohojazyčnost (2008). Na základě těchto strategických dokumentů se jazyková politika stala průřezovým tématem, které může být prospěšné pro všechny ostatní politiky EU. Zlepšení kvality a efektivity jazykové výuky se stalo jedním z klíčových cílů Strategického rámce pro vzdělávání a odbornou přípravu ( ET 2020 ). Tento rámec poukazuje na nutnost umožnit občanům komunikovat kromě své mateřštiny ještě v dalších dvou jazycích, i potřebu podporovat jazykovou výuku a umožnit přistěhovalcům, aby se naučili jazyk hostitelské země. Osvojování cizích jazyků také získalo významné postavení v rámci stěžejních iniciativ integrovaných v celkové strategii Evropské unie Evropa 2020 prosazující inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění. Jazykové dovednosti jako prostředek pro podporu přeshraniční mobility občanů EU hrají rozhodující úlohu zejména v iniciativách Mládež v pohybu a Agenda pro nové dovednosti a pracovní místa. S cílem dále podpořit osvojování jazyků v celé Evropě byl na zasedání Rady v Barceloně vysloven požadavek, aby byl sestaven ukazatel jazykových kompetencí. Poté v roce 2009 následoval návrh stanovit v této oblasti referenční úroveň. Proces stanovování referenční úrovně usnadnil rozsáhlý průzkum Evropský průzkum jazykových znalostí (European Survey on Language Competences). Průzkum měřil zběhlost žáků v cizích jazycích na konci nižšího sekundárního vzdělávání a jeho výsledky zveřejněné v roce 2012 poprvé umožnily získat představu o skutečné úrovni jazykových dovedností žáků v Evropě. V návaznosti na tuto politiku s potěšením předkládáme třetí vydání společné publikace Eurydice a Eurostatu Klíčové údaje o výuce jazyků ve školách v Evropě, která podává vyčerpávající přehled o stávajících systémech výuky jazyků ve 32 evropských zemích. Pojednává o různých aspektech výuky cizích jazyků, zejména o její organizační stránce, úrovních zapojení i o přípravném a dalším vzdělávání učitelů cizích jazyků. Zpráva se navíc zabývá modelem integrovaného osvojování obsahu a jazyka (CLIL), ve kterém jsou nejazykové předměty vyučovány v cizích jazycích. Tato publikace jako celek poskytuje odpovědi na řadu otázek, které jsou klíčové pro evropskou spolupráci v oblasti vzdělávání a odborné přípravy. 3

6 Klíčové údaje o výuce jazyků ve školách v Evropě 2012 Jsme přesvědčeni, že obsah této publikace nabízí originální a objevné poznatky o výuce jazyků a že rozhodujícím způsobem pomůže uvést do těchto souvislostí výsledky Evropského průzkumu jazykových znalostí. Klíčové údaje o výuce jazyků ve školách v Evropě doporučujeme všem odborníkům a řídícím pracovníkům, kteří pracují v tomto oboru. Věříme, že tato publikace přinese užitek těm, kteří mají na starosti přípravu a realizaci strategií zaměřených na jazykovou výuku ve školách v celé Evropě. Androulla Vassiliou Komisařka zodpovědná za vzdělávání, kulturu, mnohojazyčnost a mládež Algirdas Šemeta Komisař zodpovědný za zdanění, celní unii, boj s podvody, audit a statistiku 4

7 OBSAH Předmluva 3 Úvod 7 Hlavní poznatky 9 Kódy, zkratky a akronymy 15 KAPITOLA A ŠIRŠÍ SOUVISLOSTI 17 KAPITOLA B ORGANIZACE VÝUKY 25 Oddíl I Oddíl II Nabídka cizích jazyků v preprimárním, primárním a sekundárním vzdělávání: počet nabízených jazyků 25 Nabídka cizích jazyků v kontextu CLIL v primárním a sekundárním vzdělávání 39 Oddíl III Nabídka jazyků v primárním a sekundárním vzdělávání 45 KAPITOLA C ÚČAST NA VÝUCE 55 KAPITOLA D UČITELÉ 85 KAPITOLA E PROCES VÝUKY 103 Oddíl I Motivace žáků a pedagogické přístupy 103 Oddíl II Doba výuky a počet žáků ve třídě 111 Oddíl III Očekávané výsledky učení a certifikace 127 Glosář, statistické databáze a bibliografie 137 Přílohy 145 Seznam obrázků 161 Poděkování 165 5

8

9 ÚVOD Toto třetí vydání Klíčových údajů o výuce jazyků ve školách v Evropě obsahuje 61 ukazatelů rozdělených do pěti kapitol Širší souvislosti, Organizace výuky, Účast na výuce, Učitelé a Proces výuky. Tato zpráva je společnou publikací Eurydice a Eurostatu, která byla vytvořena v úzké spolupráci s Evropskou komisí. Náleží do ediční řady Klíčové údaje, ve které se pojí statistické údaje s kvalitativními informacemi o evropských vzdělávacích systémech. Tato publikace obsahuje ukazatele vytvořené na základě údajů z několika různých zdrojů: Eurydice, Eurostat, Evropský průzkum jazykových znalostí (European Survey on Language Competences ESLC) a mezinárodní výzkum OECD PISA. Je do ní zařazen i jeden ukazatel sestavený na základě údajů z akcí dalšího vzdělávání v rámci programu Comenius, který je součástí Programu celoživotního učení (LLP) EU. Ukazatele z různých zdrojů jsou často navzájem provázány, a podávají tak zajímavý pohled na jazykovou výuku. Informace shromážděné sítí Eurydice jsou převzaty z oficiálních zdrojů a referenčním rokem je rok 2010/11. Ukazatele Eurydice se týkají zejména primárního a sekundárního vzdělávání (ISCED 1, 2 a 3), avšak některé se vztahují i na vzdělávání preprimární (ISCED 0). Tyto ukazatele poskytují přehled o politikách a doporučeních zavedených v evropských zemích, které ovlivňují výuku cizích jazyků. Zabývají se organizačními aspekty, jako například počet vyučovaných jazyků, věková skupina zúčastněných žáků a používané přístupy k výuce, i integrované osvojování obsahu a jazyka (CLIL). Mimoto ukazatele zachycují také časové dotace přidělené této oblasti i úrovně zběhlosti, kterých mají žáci dosáhnout. Některé ukazatele se věnují i přípravnému a dalšímu vzdělávání učitelů cizích jazyků, které je pro osvojování jazyků zásadní. Zatímco údaje sítě Eurydice zahrnují všechny země Evropské unie, všechny země Evropského hospodářského prostoru (EHP), Chorvatsko a Turecko, v případě ukazatelů vytvořených na základě jiných zdrojů je počet zemí někdy nižší. Statistické údaje Eurostatu, které se týkají školního roku 2009/10, podávají informace o míře účasti žáků v osvojování cizích jazyků v primárním a sekundárním vzdělávání (ISCED 1, 2 a 3). Tyto údaje se týkají jak všeobecného, tak předprofesního a odborného vzdělávání, zatímco údaje Eurydice se vztahují jen na vzdělávání všeobecné. Je také třeba zdůraznit, že ukazatele Eurydice a Eurostatu zahrnují pouze školy ve veřejném sektoru a dotované soukromé školy. Údaje z dotazníků zaměřených na kontext vzdělávání získané v rámci Evropského průzkumu jazykových znalostí (ESLC) 2011 byly použity především k doplnění ukazatelů Eurydice. Z 16 zemí nebo společenství, které se výzkumu zúčastnily, zpráva přináší údaje o 15 z nich. Tyto údaje poskytují informace o skutečné praxi výuky cizích jazyků, včetně informací o motivaci žáků ke studiu jazyků, o tom, do jaké míry žáci přicházejí do kontaktu s cizími jazyky v denním životě, i informací o vzdělávání a odborné přípravě učitelů cizích jazyků. Několik ukazatelů bylo vytvořeno na základě údajů z databází, v nichž se uchovávají výsledky dotazníku zaměřeného na kontext vzdělávání, který byl použit během mezinárodního výzkumu PISA 2009 (OECD). Umožňují seznámit se s mnohojazyčností tak, jak se ve školách v Evropě reálně projevuje, a podávají informace o procentu žáků, kteří doma mluví jiným než vyučovacím jazykem. Tato publikace obsahuje několik časových řad. Jsou převzaty ze zdrojů Eurydice a Eurostatu a mimořádně dobře slouží ke sledování trendů, jež se v posledních letech a desetiletích ve výuce jazyků projevují. Umožňují například určit to, do jaké míry se děti v primárním vzdělávání učí cizí jazyky (jako povinný předmět) ve stále mladším věku a zda se procento žáků, kteří se učí konkrétnímu cizímu jazyku, zvyšuje nebo snižuje. 7

10 Klíčové údaje o výuce jazyků ve školách v Evropě 2012 Hlavní poznatky z této zprávy jsou shrnuty v samostatném oddíle na začátku této publikace. Na začátku zprávy jsou rovněž uvedeny používané kódy, zkratky a akronymy, avšak glosář, statistické databáze a bibliografické odkazy se nacházejí na jejím konci. Za nimi následují dvě přílohy, které obsahují nabídku cizích jazyků v jednotlivých zemích i informace o poskytování integrovaného osvojování obsahu a jazyka (CLIL). Toto vydání Klíčových údajů o výuce jazyků ve školách v Evropě je k dispozici i v elektronické formě na internetových stránkách Eurydice ( a Eurostatu ( Všichni, kteří jakýmkoli způsobem přispěli k vytvoření tohoto společného díla, jsou uvedeni na konci této zprávy. 8

11 HLAVNÍ POZNATKY Ukazatele v tomto vydání Klíčových údajů o výuce jazyků ve školách v Evropě se zaměřují na řadu témat, která jsou předmětem úvah a diskusí o výuce cizích jazyků, jež v současné době v Evropě probíhají. Zabývají se mírou jazykové rozmanitosti ve školách v Evropě i nutností poskytovat vhodná opatření na podporu žáků, kteří si osvojují vyučovací jazyk jako druhý jazyk. Projednávány jsou také otázky ranější výuky cizích jazyků v primárním vzdělávání i úkoly, které to staví před učitele, a problémy s rozdělením dostupné časové dotace mezi předměty vzdělávacího programu. Na úrovni sekundárního vzdělávání se poukazuje na relativně nízké procento žáků, kteří se učí cizí jazyky v odborném či předprofesním vzdělávání ve srovnání se žáky ve všeobecném vzdělávání, i na poměrně omezenou škálu cizích jazyků, které se ve školách vyučují. Obě tyto otázky jsou v mnohojazyčné Evropě a její stále více se globalizující ekonomice zásadní. Aby výuka cizích jazyků byla účinná, jsou zapotřebí učitelé cizích jazyků s dobrou kvalifikací. Avšak zdá se, že v některých zemích je pro ředitele škol hledání těchto učitelů pro obsazení volných pracovních míst či pro zajištění zástupu za chybějící učitele obtížné. Kromě náležité kvalifikace potřebují učitelé cizích jazyků také dostatečné a vhodné výukové zdroje i jasné metodické pokyny. Avšak i tehdy, jsou-li také tyto potřeby uspokojeny, může být v některých zemích realizace oficiálních doporučení problematická. A konečně, jak ukazují výzkumy, klíčovým faktorem pro úspěšné učení je motivace a osvojování jazykových dovedností usnadňuje kontakt s cizími jazyky. Vytváření příležitostí ke zvyšování motivace žáků a umožnění většího kontaktu s cílovými jazyky může být pro některé školy v některých zemích obtížné, avšak užitečnými postupy, které by se měly na území Evropy dále rozvíjet, jsou jistě projekty přeshraniční spolupráce a výměnné pobyty žáků i učitelů. Pokladových zdrojů pro tyto ukazatele je několik: Eurydice, Eurostat, Evropský průzkum jazykových znalostí (ESLC) 2011, mezinárodní výzkum OECD PISA 2009 a Program celoživotního učení (LLP) EU. Ke sledování trendů, jež se v posledních letech a desetiletích ve výuce jazyků projevují, slouží několik časových řad. JAZYKOVÁ ROZMANITOST ŽÁKŮ VE ŠKOLÁCH Průměrně 92,9 % 15letých žáků v Evropě mluví doma vyučovacím jazykem (viz obr. A2). Ve velké většině zemí je jen málo škol s větším počtem žáků, kteří doma nemluví vyučovacím jazykem. Výjimky najdeme především v Belgii (Francouzském a Německy mluvícím společenství), ve Španělsku, v Lichtenštejnsku a zvláště v Lucembursku, kde je mateřským jazykem většiny žáků lucemburština, zatímco vyučovacím jazykem je francouzština nebo němčina (viz obr. A3). Podíl 15letých žáků, jejichž rodiče se narodili v zahraničí, se mezi jednotlivými zeměmi značně liší: jejich největší počet je v Lucembursku (40,2 %) a nejnižší v Polsku, kde žádní takoví žáci zaznamenáni nebyli. Polovina těchto žáků ve většině zemí mluví doma vyučovacím jazykem (viz obr. A4). Ve všech zemích s výjimkou Turecka se osvojování vyučovacího jazyka podporuje. Existují dva typy této podpory: žáci jsou buď okamžitě zařazeni do třídy odpovídající jejich věkové skupině (nebo v některých případech do třídy nižší) a při osvojování jazyka se jim dostává zvláštní pomoci, nebo se po omezenou dobu vzdělávají odděleně a absolvují výuku přizpůsobenou jejich potřebám. Ve většině oblastí Evropy jsou zavedeny oba tyto typy, avšak ve značném počtu zemí je jediným dostupným typem podpory okamžité začlenění (viz obr. E6). 9

12 Klíčové údaje o výuce jazyků ve školách v Evropě 2012 POSTAVENÍ CIZÍCH JAZYKŮ VE VZDĚLÁVACÍM PROGRAMU Věk žáků v Evropě, ve kterém se musejí začít učit cizí jazyk, je obvykle 6 až 9 let. V Belgii (v Německy mluvícím společenství) jsou žáci dokonce ještě mladší, protože se svůj první cizí jazyk začínají učit v preprimárním vzdělávání od tří let (viz obr. B1). Tendence nabízet tuto výuku v nižším věku, než tomu bylo doposud, je zřejmá v mnoha zemích (obr. B2), které již zavedly reformy nebo pilotní projekty pro zahájení výuky cizích jazyků v ranějším věku (viz obr. B8). Od školního roku 2004/05 do roku 2009/10 pokleslo procento žáků, kteří se v primárním vzdělávání neučili cizí jazyk, z 32,5 % na 21,8 % (viz obr. C2). Přestože se cizí jazyky stávají nedílnou součástí povinných předmětů ve vzdělávacích programech pro primární školy, časová dotace na jejich výuku jako podíl z celkové vyučovací doby v zemích, které pevně stanovují hodinové dotace předmětů, téměř nikdy nepřevyšuje 10 % (viz obr. E11). Ve více než deseti zemích je podíl časové dotace cizích jazyků dokonce nižší než 5 %. Avšak Belgie (Německy mluvící společenství) (14,3 %), Lucembursko (40,5 %), Malta (15,2 %) a Chorvatsko (11,1 %) jsou v tomto ohledu výjimkou. Ve většině evropských zemí je osvojování dvou cizích jazyků po dobu alespoň jednoho roku v průběhu povinného vzdělávání pro všechny žáky povinné (viz obr. B7). Ve většině zemí začíná toto povinné osvojování v době, kdy jsou žáci ve věku mezi 10 a 15 roky (viz obr. B1). A jak lze očekávat, z důvodu pozdějšího zavedení druhého jazyka se žákům do doby, než ukončí povinné vzdělávání, dostane výrazně méně výuky tohoto předmětu, než tomu bylo u jazyka prvního (viz obr. E10). Vzdělávací programy se ve většině zemí začínají odlišovat na úrovni sekundárního vzdělávání. Žáci jsou vybízeni k tomu, aby si vybrali z různých možností nebo aby si zvolili některý ze směrů výuky, které nabízejí různé možnosti osvojování cizích jazyků (viz obr. B4 a B5). V Lucembursku, na Islandu a v Lichtenštejnsku se žáci některých studijních zaměření musí učit až čtyři jazyky, což je nejvyšší zaznamenaný počet jazyků v celé Evropě. Ve školním roce 2009/10 se v průměru 60,8 % žáků v Evropě navštěvujících nižší sekundární vzdělávání učilo dva nebo více cizích jazyků (viz obr. C5). To je v porovnání se školním rokem 2004/05 nárůst o 14,1 procentního bodu (viz obr. C7a). V případě vyššího sekundárního vzdělávání existuje ve většině zemí výrazný rozdíl mezi procentním podílem žáků, kteří se učí dva nebo více cizích jazyků ve všeobecném vzdělávání (59,4 %) a v předprofesním/odborném vzdělávání (39,4 %), (viz obr. C5b a c). Ve všech zemích s výjimkou Dánska, Řecka, Islandu a Turecka poskytují některé školy žákům možnost učit se nejazykové předměty ve dvou různých jazycích (vzdělávání typu CLIL), (viz obr. B9). Nejazykové předměty se například mohou vyučovat v jazyce státu a v cizím jazyce nebo v jazyce státu a v regionálním/menšinovém jazyce. Avšak počet škol nabízejících vzdělávání tohoto typu je velmi malý (viz Příloha 2), s výjimkou Belgie (Německy mluvícího společenství), Lucemburska a Malty, kde jsou na bázi CLIL provozovány všechny školy. Malý výskyt tohoto typu vzdělávání částečně vysvětluje, proč přibližně jen deset zemí nebo regionů zemí vydalo speciální směrnice pro kvalifikaci, kterou musí učitelé mít, aby mohli pracovat ve školách poskytujících vzdělání typu CLIL (viz obr. D8). 10

13 Hlavní poznatky ŠKÁLA NABÍZENÝCH A VYUČOVANÝCH JAZYKŮ Celkem ve 14 zemích či regionech je povinným jazykem angličtina (viz obr. B13). Angličtina je nejčastěji vyučovaným cizím jazykem téměř ve všech zemích na všech úrovních vzdělávání. Tendence vývoje od školního roku 2004/05 naznačuje nárůst procentního podílu žáků, kteří se učí angličtinu, na všech úrovních vzdělávání a zejména v primárním vzdělávání (viz obr. C4 a C10). Ve školním roce 2009/10 se v EU učilo angličtinu průměrně 73 % žáků v primárním vzdělávání (viz obr. C3). V nižším sekundárním a všeobecném vyšším sekundárním vzdělávání jejich procentní podíl překročil 90 %. Na úrovni předprofesního a odborného vyššího sekundárního vzdělávání dosáhl 74,9 % (viz obr. C9). Druhým nejčastěji vyučovaným cizím jazykem je ve většině zemí obvykle němčina nebo francouzština. Němčina je zvlášť oblíbená v některých zemích střední a východní Evropy, zatímco francouzština se vyučuje především v zemích jižní Evropy. Pozici třetího nebo čtvrtého nejčastěji vyučovaného cizího jazyka zaujímá ve značném počtu zemí španělština, zejména na úrovni vyššího sekundárního vzdělávání. Totéž platí pro italštinu, ale u menšího počtu zemí. V Lotyšsku a Litvě, kde žijí velká společenství hovořící rusky, a také v Bulharsku na úrovni nižšího sekundárního vzdělávání je druhým nejčastěji vyučovaným cizím jazykem ruština (viz obr. C8). Ve školním roce 2009/10 byl procentní podíl žáků, kteří se učí jiné jazyky než angličtinu, francouzštinu, španělštinu, němčinu nebo ruštinu ve většině zemí nižší než 5 % a ve značném počtu zemí tento podíl nepřesahoval 1 % (viz obr. C11). Nejvyšší procentní podíl žáků, kteří se učí jiný jazyk než hlavních pět jazyků, měly země, kde alternativní jazyk byl jazykem povinným. Mezi tyto jazyky patří švédština nebo finština ve Finsku a dánština na Islandu (viz obr. B13). Z údajů Evropské komise (2009) vyplývá, že granty udělované na další vzdělávání v rámci programu Comenius odrážejí stejnou skladbu popularity jako jazyky: většinou jsou udělovány pro výuku vedenou v angličtině (76,4 %), francouzštině (11,3 %), němčině a španělštině (obě přibližně 5 %) (viz obr. D11). Podle úředních směrnic si lze ve značném počtu zemí osvojovat regionální a menšinové jazyky (viz obr. B15), dokonce i v těch, kde těmto jazykům není udělen status úředního jazyka, jako např. ve Francii (viz obr. A1). Přibližně ve 20 zemích se také používá několik regionálních a menšinových jazyků jako vyučovací jazyk vedle jazyka státu (viz Příloha 2). Asi v polovině všech evropských zemí nabízejí vzdělávací programy pro všeobecné vyšší sekundární vzdělávání výuku latiny a klasické řečtiny (viz obr. B16). SMĚRNICE PRO VÝUKU A POSTUPY VE VÝUCE CIZÍCH JAZYKŮ Vzdělávací programy ve více než deseti zemích či regionech učitelům doporučují, aby při zahájení výuky cizích jazyků u mladších žáků kladli větší důraz na ústní dovednosti (tj. na poslech a mluvení). Avšak na konci povinného vzdělávání mají všechny čtyři komunikační dovednosti téměř ve všech vzdělávacích programech rovnocenné postavení (viz obr. E14). Ve většině evropských zemí stanoví úřední směrnice pro výuku jazyků minimální úrovně studijních výsledků pro první i druhý cizí jazyk. Tyto úrovně odpovídají šesti úrovním zběhlosti vymezeným Společným evropským referenčním rámcem, který vydala Rada Evropy v roce 2001 (viz obr. E15). Úřední směrnice ve většině zemí stanoví minimální úroveň při ukončení povinného všeobecného vzdělávání mezi A2 a B1 pro první cizí jazyk a mezi A1 a B1 pro druhý (viz obr. E16). 11

14 Klíčové údaje o výuce jazyků ve školách v Evropě 2012 Ve většině zemí mají orgány veřejné správy normy pro maximální počet žáků na třídu, které se vztahují na výuku cizích jazyků. V několika málo zemích jsou tyto normy určeny jen pro výuku cizích jazyků. Tyto normy se mezi jednotlivými zeměmi značně liší, od 33 žáků ve Spojeném království (Skotsko) po 17 na Slovensku (viz obr. E12). Jak uvádějí žáci testovaní v rámci Evropského průzkumu jazykových znalostí (ESLC), většina z nich studuje cizí jazyk ve třídě, kde je počet žáků nižší, než stanoví norma pro maximální velikost třídy (viz obr. E13). Ve většině zemí nebo regionů, které se zúčastnily Evropského průzkumu jazykových znalostí, se podle názoru žáků v jazykových hodinách informační a komunikační technologie (ICT) nepoužívají pravidelně. Tato situace se však mezi jednotlivými zeměmi značně liší: v Nizozemsku hlásí pravidelné používání počítačových programů 31,5 % žáků, avšak ve Francouzském a Německy mluvícím společenství v Belgii to uvádí jen 3,6 %, a 3,2 % žáků (viz obr. E4). V dnešní době existuje řada důkazů nasvědčujících tomu, že čím více budou žáci cizímu jazyku vystavováni, tím větší bude jejich zběhlost. Jedním ze způsobů, jak zvýšit kontakt žáků s cizími jazyky, je zajistit, aby při výuce jazyků používali cizí jazyk jak učitelé, tak žáci. Avšak téměř ve všech zemích či regionech, které se zúčastnily Evropského průzkumu jazykových znalostí, učitelé podle žáků cílový jazyk ve třídě obvykle nepoužívají, ale při některých příležitostech jej více či méně používají (viz obr. E3). Používání cílového jazyka učiteli i žáky ve třídě je klíčové zejména tehdy, když daným jazykem není angličtina, neboť žáci ve většině zemí, které se účastnily Evropského průzkumu jazykových znalostí, uvádí, že s cizími jazyky jinými než je angličtina přišli do kontaktu prostřednictvím médií méně často, než několikrát za rok. Jak lze očekávat, kontakt žáků s angličtinou je ve všech zúčastněných zemích větší (viz obr. E2). Klíčovým faktorem úspěšného učení je motivace. To, jak žáci vnímají užitečnost jazyka, který se učí, může ke zvýšení jejich motivace zjevně přispět. V 15 zúčastněných zemích či regionech je procentní podíl žáků, kteří považují za užitečné učit se angličtinu pro své budoucí vzdělávání, práci nebo získání dobrého zaměstnání, v průměru vyšší, než procentní podíl těch, kteří považují angličtinu za užitečnou pro svůj osobní život. U jiných jazyků tyto procentní podíly dost výrazně klesají (viz obr. E1). Způsobem, jak posilovat zájem žáků o osvojování cizích jazyků, může být také organizování odborných exkurzí nebo exkurzí souvisejících se vzděláváním v oblasti cizích jazyků. V průměru pouze 28,1 % žáků v 15 zúčastněných zemích či regionech, uvádí, že se takových aktivit v posledních třech letech zúčastnilo. Jejich největší procentní podíly najdeme v Belgii (ve Francouzském společenství) a v Nizozemsku (38,5 %), nejnižší pak ve Švédsku (13,2 %) (viz obr. E5). 12

15 Hlavní poznatky UČITELÉ CIZÍCH JAZYKŮ V zemích, které se zúčastnily Evropského průzkumu jazykových znalostí, prohlašuje průměrně 89,6 % učitelů cizích jazyků, že jsou pro výuku cizích jazyků plně kvalifikováni. Jejich procentní podíl se pohybuje v rozmezí od 57,3 % v Estonsku až po 97,2 % ve Španělsku. Ve většině zúčastněných zemí však uvádí velká část učitelů, kteří nemají úplnou kvalifikaci, že vlastní dočasný, mimořádný, prozatímní či jiný doklad o kvalifikaci (viz obr. D6). Například v Estonsku vlastní řada učitelů jazyků doklad o rekvalifikaci, který jim umožňuje vyučovat jazyky, k jejichž výuce původně vyškoleni nebyli. V zemích, které se zúčastnily Evropského průzkumu jazykových znalostí, navštěvuje průměrně 25 % žáků školu, jejíž ředitel uvádí, že má potíže s obsazováním volných učitelských míst nebo se zajišťováním zástupu za chybějící učitele jazyků. Tento průměr však skrývá obrovské rozdíly mezi zeměmi. Nejkritičtější situace je v Belgii (ve Francouzském společenství), kde 84,6 % žáků navštěvuje školu, jejíž ředitel uvádí, že se setkal s potížemi (viz obr. D7). V celé Evropě učí podle oficiálních doporučení cizí jazyky v primárním vzdělávání jak nespecializovaní, tak specializovaní učitelé (viz obr. D1), zatímco na úrovni sekundárního vzdělávání jsou učitelé cizích jazyků zpravidla specializovaní (viz obr. D2). Ve většině zemí mohou být specializovaní učitelé způsobilí vyučovat vedle cizích jazyků i další nejazykový předmět (viz obr. D3). Kvalifikační profily učitelů cizích jazyků, jak je uvádějí sami učitelé v Evropském průzkumu jazykových znalostí, jsou téměř ve všech zemích velmi rozmanité. Výjimkou je v tomto ohledu Francie, kde 90,4 % učitelů cizích jazyků uvádí, že jsou způsobilí vyučovat pouze jeden cizí jazyk (viz obr. D4). Pouze v několika zemích doporučují oficiální předpisy, aby budoucí učitelé cizích jazyků absolvovali stáž v zemi, kde se mluví jazykem, který budou vyučovat (viz obr. D9). V průměru 53,8 % učitelů cizích jazyků, kteří se zúčastnili Evropského průzkumu jazykových znalostí, uvádí, že již strávili více než jeden měsíc v zemi, kde se mluví jazykem, který vyučují, za účelem studia nebo absolvování kurzu. Tento průměr však skrývá obrovské rozdíly mezi zeměmi: Uvádí to 79,7 % španělských učitelů, přičemž v Estonsku tento údaj činil pouze 11 % (viz obr. D10). Přijímání hostujících učitelů cizích jazyků není v zemích, které se zúčastnily Evropského průzkumu jazykových znalostí, obecně rozšířené. Ve většině zemí navštěvuje méně než 10 % žáků školu, jejíž ředitel uvádí, že v průběhu minulého roku přijal nejméně jednoho takového učitele ze zahraničí na dobu alespoň jednoho měsíce (viz obr. D12). 13

16

17 KÓDY, ZKRATKY A AKRONYMY Kódy zemí EU/EU-27 Evropská unie PL Polsko BE Belgie PT Portugalsko BE fr Belgie Francouzské společenství RO Rumunsko BE de Belgie Německy mluvící společenství SI Slovinsko BE nl Belgie Vlámské společenství SK Slovensko BG Bulharsko FI Finsko CZ Česká republika SE Švédsko DK Dánsko UK Spojené Království DE Německo UK-ENG Anglie EE Estonsko UK-WLS Wales IE Irsko UK-NIR Severní Irsko EL Řecko UK-SCT Skotsko ES Španělsko FR Francie Země IT Itálie ESVO/EHP CY Kypr tři země Evropského sdružení volného obchodu, které jsou členy Evropského hospodářského prostoru LV Lotyšsko IS Island LT Litva LI Lichtenštejnsko LU Lucembursko NO Norsko HU Maďarsko MT Malta Kandidátské země NL Nizozemsko HR Chorvatsko AT Rakousko TR Turecko Statistika (:) Údaje nejsou k dispozici ( ) Údaj se nevyskytuje 15

18 Klíčové údaje o výuce jazyků ve školách v Evropě 2012 Zkratky a akronymy Mezinárodní konvence CEFR CLIL ESLC Eurostat FYRM ISCED OECD PISA UOE Společný evropský referenční rámec pro jazyky Integrované osvojování obsahu a jazyka Evropský průzkum jazykových znalostí Statistický úřad Evropských společenství Bývalá jugoslávská republika Makedonie Mezinárodní norma pro klasifikaci vzdělávání Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj Program mezinárodního hodnocení žáků (OECD) UNESCO/OECD/Eurostat Národní zkratky v originálním jazyce AHS Allgemeinbildende höhere Schule AT ZŠ/G Základní škola/gymnázium CZ GCSE General Certificate of Secondary Education UK-ENG/WLS/NIR HAVO Hoger Algemeen Voortgezet Onderwijs NL PGCE Professional Graduate Certificate in Education UK-ENG/WLS/NIR VMBO Voorbereidend Middelbaar Beroepsonderwijs NL VWO Voorbereidend Wetenschappelijk Onderwijs NL 16

19 ŠIRŠÍ SOUVISLOSTI REGIONÁLNÍ ČI MENŠINOVÉ JAZYKY SE OFICIÁLNĚ UZNÁVAJÍ VE VÍCE NEŽ POLOVINĚ VŠECH EVROPSKÝCH ZEMÍ Jazyková mapa většiny evropských zemí je složitá a je utvářena velkou řadou jazyků, kterými se mluví na jejich území. Některými jazyky se mluví po celém státě, některými naopak jen v určitém regionu. Také je běžné, že v některých zemích se v příhraničních oblastech hovoří stejným jazykem, jako v sousední zemi, což je důsledek jejich společné historie. Mnohojazyčnost Evropy lze posuzovat z různých hledisek a jedním z nich je bezpochyby to, zda evropské, státní nebo regionální správní orgány dané jazyky oficiálně uznávají. V lednu roku 2011 uznávala Evropská unie 23 úředních jazyků ( 1 ), které mají v jednotlivých členských zemích status úředního jazyka státu. Zatímco ve většině zemí se jako úřední uznává pouze jeden jazyk, čtyři země (Irsko, Kypr, Malta a Finsko) udělily status úředního jazyka státu dvěma jazykům, kterými se na jejich území mluví. V Lucembursku jsou jazyky státu tři. Rovněž Belgie má tři úřední jazyky, ty však nejsou uznávány jako administrativní na celém území země, ale používají se ve vymezených jazykových oblastech. Obr. A1: Úřední jazyky státu a regionální nebo menšinové jazyky se statusem úředního jazyka v Evropě, úřední jazyk státu 2 úřední jazyky státu 3 úřední jazyky státu Regionální nebo menšinové jazyky se statusem úředního jazyka Zdroj: Eurydice. ( 1 ) bulharština, čeština, dánština, nizozemština, angličtina, estonština, finština, francouzština, irská gaelština, italština, lotyština, litevština, maďarština, maltština, němčina, polština, portugalština, rumunština, řečtina, slovenština, slovinština, španělština a švédština. 17

20 ŠIRŠÍ SOUVISLOSTI Obr. A1 (pokračování): Úřední jazyky státu a regionální nebo menšinové jazyky se statusem úředního jazyka v Evropě, 2011 Úřední jazyk státu Regionální a/nebo menšinový jazyk se statusem úředního jazyka Úřední jazyk státu Regionální a/nebo menšinový jazyk se statusem úředního jazyka BE němčina, francouzština, nizozemština BG bulharština CZ čeština němčina, polština, romština, slovenština DK dánština faerština, němčina, grónština DE němčina dánština, lužická srbština EE estonština IE angličtina, irská gaelština EL řečtina ES španělština katalánština, valencijština, baskičtina, galicijština FR francouzština IT italština albánština, katalánština, němčina, řečtina, francouzština, furlanština, chorvatština, ladinština, okcitánština, provensálština, slovinština, sardština CY řečtina, turečtina kypro-maronitská arabština, arménština LV lotyština LT litevština LU němčina, francouzština, lucemburština HU maďarština bulharština, němčina, řečtina, chorvatština, arménština, polština, rumunština, romština a bojanština, rusínština, slovenština, slovinština, srbština, ukrajinština MT maltština, angličtina NL nizozemština fríština AT němčina čeština, chorvatština, maďarština, slovenština, slovinština, romština PL polština běloruština, čeština, kašubština, němčina, hebrejština, arménština, karaimština, litevština, romština, ruština, lemkovština, slovenština, tatarština, ukrajinština, jidiš PT portugalština mirandština RO rumunština bulharština, čeština, němčina, řečtina, chorvatština, maďarština, polština, romština, ruština, slovenština, srbština, turečtina, ukrajinština SI slovinština maďarština, italština SK slovenština bulharština, čeština, němčina, chorvatština, maďarština, polština, romština, rusínština, ukrajinština FI finština, švédština romština, ruština, laponština (sámština), tatarština, jidiš SE švédština finština, Meänkieli (tornedalská finština), laponština (sámština), romština, jidiš UK-ENG/ angličtina NIR UK-WLS angličtina velština UK-SCT angličtina skotská gaelština IS islandština LI němčina NO TR norština (dvě varianty: Bokmål a Nynorsk) turečtina finština, kvenština, laponština (sámština) HR chorvatština albánština, bosenština, bulharština, čeština, němčina, hebrejština, maďarština, italština, makedonština, polština, rumunština, romština, rusínština, ruština, černohorština, slovenština, slovinština, srbština, turečtina, ukrajinština Vysvětlivka Na obr. A1 jsou regionální, menšinové a neteritoriální jazyky zahrnuty pod název regionální nebo menšinové jazyky. Regionální a menšinové jazyky na obr. A1 (pokračování) jsou řazeny abecedně podle jejich kódového označení ISO (viz Definice pojmů úřední jazyk ; jazyk státu ; regionální nebo menšinový jazyk a neteritoriální jazyk jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie. 18

21 ŠIRŠÍ SOUVISLOSTI Poznámky k jednotlivým zemím Belgie: Úřední jazyky se používají jen ve vymezených oblastech. Belgie (BE fr, BE nl), Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Německo, Estonsko, Řecko, Španělsko, Kypr, Francie, Maďarsko, Itálie, Lotyšsko, Litva, Rakousko, Portugalsko, Rumunsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko a Norsko: přiznaly status úředního jazyka znakovým jazykům používaným na jejich území. Více než polovina všech evropských zemí oficiálně uznává používání regionálních nebo menšinových jazyků na svém území k právním účelům nebo při výkonu veřejné správy. V těchto zemích se dané jazyky uznávají jako úřední v příslušné geografické oblasti mnohdy regionu nebo autonomní správní jednotce, v níž se jimi běžně hovoří. Například ve Španělsku jsou v příslušných autonomních společenstvích úředními jazyky a dalšími úředními jazyky vedle španělštiny, i katalánština, valencijština, baskičtina a galicijština. Počet jazyků, jimž je přiznán úřední status, se v různých zemích liší. Zatímco v některých zemích je počet těchto jazyků omezen na jeden či dva, v jiných zemích (např. v Maďarsku, Itálii, Polsku, Rumunsku, na Slovensku a v Chorvatsku) je jejich počet mnohem vyšší. Například v Rumunsku nebo na Slovensku se daný menšinový jazyk oficiálně uznává a může se používat k právním účelům a při výkonu veřejné správy ve všech územněsprávních celcích, v nichž menšinová populace představuje minimálně 20 % celkového počtu obyvatel. Další součástí jazykové mozaiky Evropy je existence neteritoriálních jazyků, tj. jazyků používaných určitými skupinami obyvatel daného státu, které však [ ] nelze přičlenit k určité oblasti státu (Rada Evropy, 1992). Typickým příkladem neteritoriálního jazyka je romština. V současné době přiznává tomuto jazyku status úředního jazyka osm zemí Česká republika, Rakousko, Polsko, Rumunsko, Slovensko, Finsko, Švédsko a Chorvatsko. Mozaika evropských jazyků by nebyla úplná, kdyby nebyly zmíněny znakové jazyky. Evropský parlament v roce 1988 jednomyslně schválil usnesení o znakových jazycích (Evropský parlament, 1988) a vyzval všechny členské státy EU k tomu, aby je ve svých zemích uznaly jako úřední jazyky. V současnosti oficiálně uznávají znakové jazyky asi dvě třetiny evropských zemí. Pozornost by bylo třeba věnovat i jazykům, kterými mluví skupiny přistěhovalců, jež v některých evropských zemích tvoří značný počet obyvatel. Tyto jazyky přispívají k jazykové rozmanitosti Evropy a dotvářejí její jazykovou mapu. VĚTŠINA 15LETÝCH ŽÁKŮ DOMA MLUVÍ VYUČOVACÍM JAZYKEM V rámci mezinárodního výzkumu PISA měli žáci uvést, kterým jazykem či jazyky doma většinou mluví. Poslední cyklus výzkumu PISA, jehož údaje byly shromážděny v roce 2009, potvrdil již dříve pozorovanou skutečnost, že téměř ve všech evropských zemích mluví doma většina žáků vyučovacím jazykem. Ve 27 zemích EU, které se průzkumu zúčastnily, mluví doma vyučovacím jazykem průměrně 92,9 % 15letých žáků. Avšak tento průměrný údaj, který se zdá být velmi homogenní, skrývá značné rozdíly v situaci některých zemí, která je výsledkem jejich konkrétního jazykového prostředí. Zatímco v České republice, v Maďarsku, Polsku, Portugalsku a v Chorvatsku mluví jen málo žáků doma jiným než vyučovacím jazykem (méně než 2 %), v Lucembursku v roce 2009 uvedlo 88,9 % 15letých žáků, že doma mluví jiným než vyučovacím jazykem. Jejich vysoký počet je způsoben tím, že 62,2 % 15letých žáků v Lucembursku doma údajně mluví Letzeburgech (lucemburštinou), germánským jazykem, který je v Lucembursku jedním ze tří úředních jazyků (viz obr. A1). Téměř všichni tito žáci (96,0 %) uvedli, že jejich vyučovacím jazykem je němčina. Navíc 14,7 % 15letých žáků v Lucembursku doma mluví portugalsky, což je jazyk značně odlišný od obou hlavních vyučovacích jazyků (francouzštiny a němčiny). 19

22 ŠIRŠÍ SOUVISLOSTI V některých zemích mluví mnozí žáci jazykem jiným než vyučovacím z důvodu regionálních rozdílů ve vyučovacím jazyce. Například ve Španělsku má 9,1 % žáků, kteří doma mluví španělsky, jako vyučovací jazyk katalánštinu, zatímco 38,5 % žáků, kteří doma mluví valencijštinou, má jako vyučovací jazyk španělštinu. V Německy mluvícím společenství Belgie mluví doma 10,6 % žáků francouzštinou, ačkoli ta je vyučovacím jazykem jen pro třetinu z nich. Pouze v několika málo zemích tvořili žáci-přistěhovalci většinu žáků, kteří doma mluví jiným než vyučovacím jazykem. V roce 2009 ve Francouzském společenství Belgie hovořilo doma 4,6 % žáků západoevropskými jazyky a 3,0 % arabsky. V Rakousku mluví doma 3,0 % 15letých žáků turecky. Další informace o žácích-přistěhovalcích a jazycích, kterými hovoří, uvádí obr. A4. Ve většině vzdělávacích systémů v Evropě zůstalo procento žáků, kteří doma mluví vyučovacím jazykem, mezi dvěma posledními testovacími cykly výzkumu PISA v letech 2006 a 2009 poměrně stabilní. Podíl žáků, kteří doma mluví jiným než vyučovacím jazykem, se však ve 27 zemích EU, které se průzkumu zúčastnily, zvýšil o 1,0 %. Způsobily to zejména drobné změny v několika zemích. Obr. A2: Podíl 15letých žáků, kteří doma většinou mluví jiným než vyučovacím jazykem, 2009 EU BE fr BE de BE nl BG CZ DK DE EE IE EL ES FR IT CY LV LT LU ,1 17,7 19,0 6,8 10,9 1,3 4,5 10,5 2,8 5,8 4,8 18,1 7,1 4,9 x 9,4 4,3 88,9 Δ 1,0 : -1,9 0,2 0,4-0,3 0, ,4 1,7 0,8 2,0 0,0 1,0 x 3,4 1,0-1,6 HU MT NL AT PL PT RO SI SK FI SE UK ( 1 ) UK-SCT IS LI NO HR TR ,0 x 6,4 10,7 0,6 1,6 3,2 5,2 5,4 3,7 8,1 6,6 2,5 3,1 15,0 7,3 1,7 4,0 Δ 0,1 x 0,5 0,7 0,2-0,7 0,4-0,9 0,7 1,3-0, ,7 0,9 2,8 1,6 0,3 1,6 Zdroj: OECD, databáze PISA 2009 a Vysvětlivka Δ Rozdíl oproti roku 2006 x Země, které se výzkumu nezúčastnily UK ( 1 ): UK-ENG/WLS/NIR Pokud jde o rozdíly mezi roky 2006 a 2009, jsou hodnoty, které se statisticky významně (p<,05) liší od nuly, označeny tučně. Další informace o databázi PISA jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie. Poznámky k jednotlivým zemím Belgie (BE fr): Ve výzkumu PISA 2006 přibližně 10 % odpovědí chybělo a jazyky, na které se výzkum dotazoval, se mírně lišily od jazyků v roce V důsledku toho bylo Francouzské společenství Belgie ze srovnání průměrů EU vyloučeno a rozdíl není uveden. Belgie (BE de): Používání německého dialektu doma bylo považováno za používání němčiny. Belgie (BE nl): Používání vlámského dialektu doma bylo považováno za používání nizozemštiny. Itálie: Používání italského dialektu doma bylo považováno za používání italštiny. Slovensko: Používání slovenského dialektu doma bylo považováno za používání slovenštiny (k tomuto rozlišení došlo pouze v roce 2006). 20

23 ŠIRŠÍ SOUVISLOSTI JEN MÁLO ŠKOL PŘIJÍMÁ VELKÉ MNOŽSTVÍ ŽÁKŮ, JEJICHŽ MATEŘŠTINA NENÍ VYUČOVACÍM JAZYKEM Většina žáků v Evropě navštěvuje školy jazykově homogenní. Podle údajů z výzkumu PISA 2009 navštěvuje 90,4 % 15letých žáků ve 27 zemích EU, které se zúčastnily tohoto výzkumu, školy, ve kterých minimálně 80 % jejich vrstevníků mluví doma vyučovacím jazykem. V některých zemích byly populace žáků výjimečně jednotné. Například v Polsku v roce 2009 nenavštěvovali žádní žáci školy, kde bylo alespoň 20 % žáků ve věku 15 let, kteří doma mluví jiným než vyučovacím jazykem. V České republice, v Maďarsku, Portugalsku, ve Spojeném království (Skotsku) a v Chorvatsku se procento žáků navštěvujících školy s jazykově rozmanitou populací blížilo nule. Ve všech výše uvedených zemích mluví téměř všichni 15letí žáci doma vyučovacím jazykem (viz obr. A2). Ve 27 zemích EU, které se v roce 2009 zúčastnily výzkumu, navštěvovalo v průměru jen 2,7 % žáků školy, ve kterých většina žáků doma mluvila jiným než vyučovacím jazykem. Avšak 6,9 % všech žáků navštěvovalo školy, ve kterých mluvilo doma jiným než vyučovacím jazykem % žáků. Jen málo vzdělávacích systémů, které se musí vyrovnávat s jazykovou rozmanitostí, jíž se vyznačuje skladba populace přijímaných žáků, má na tyto žáky větší požadavky než na jiné žáky. V Lucembursku je mateřským jazykem většiny žáků Letzeburgesch (lucemburština), která přesto, že je germánským jazykem a jazykem státu, není jazykem vyučovacím. Proto téměř všichni 15letí žáci (95,4 %) navštěvují školy, ve kterých alespoň polovina jejich vrstevníků mluví doma jiným než vyučovacím jazykem. Žádná jiná evropská země jich tak vysoký podíl nemá. Ve Francouzském a Německy mluvícím společenství v Belgii navštěvuje jeden ze tří 15letých žáků školu, ve které více než 20 % jejich vrstevníků mluví doma jiným než vyučovacím jazykem. Takovou školu navštěvovalo ve Španělsku a Lichtenštejnsku přibližně 25 % žáků, zatímco v Bulharsku, Německu, Lotyšsku a Rakousku jich bylo kolem %. 21

24 ŠIRŠÍ SOUVISLOSTI Obr. A3: Procento 15letých žáků navštěvujících školy s různým podílem žáků, kteří doma nemluví vyučovacím jazykem, 2009 < Země, které se výzkumu nezúčastnily EU BE fr BE de BE nl BG CZ DK DE EE IE EL ES FR IT CY LV LT LU <20 90,4 66,6 66,8 90,5 81,7 99,6 95,0 84,0 97,4 96,4 94,7 72,4 90,7 96,2 87,2 94,4 1, ,9 27,3 33,2 7,7 12,6 0,3 4,2 14,3 2,6 1,8 3,0 11,7 8,4 2,2 8,4 3,8 2,7 50 2,7 6,1 0,0 1,9 5,8 0,1 0,8 1,7 0,0 1,8 2,3 16,0 0,9 1,7 4,4 1,9 95,4 HU MT NL AT PL PT RO SI SK FI SE UK ( 1 ) UK- SCT IS LI NO HR TR <20 99,0 92,5 82,7 100,0 99,8 95,1 92,4 92,8 97,9 90,6 91,5 99,3 97,9 74,1 94,0 98,6 93, ,1 6,2 13,5 0,0 0,2 3,5 7,0 5,4 2,0 7,1 6,6 0,7 2,1 26,0 5,5 0,8 3,9 50 0,0 1,3 3,8 0,0 0,0 1,4 0,7 1,8 0,1 2,2 2,0 0,0 0,0 0,0 0,5 0,6 2,5 Zdroj: OECD, databáze PISA 2009 a Vysvětlivka Další informace o databázi PISA jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie. Poznámky k jednotlivým zemím Belgie (BE de): Používání německého dialektu doma bylo považováno za používání němčiny. Belgie (BE nl): Používání vlámského dialektu doma bylo považováno za používání nizozemštiny. Itálie: Používání italského dialektu doma bylo považováno za používání italštiny. UK ( 1 ): UK-ENG/WLS/NIR 22

25 ŠIRŠÍ SOUVISLOSTI POLOVINA 15LETÝCH ŽÁKŮ, JEJICHŽ RODIČE SE NARODILI V ZAHRANIČÍ, MLUVÍ DOMA VYUČOVACÍM JAZYKEM Při projednávání otázek souvisejících s výukou jazyků ve školách v Evropě by se mělo brát v úvahu to, do jaké míry děti, jejichž rodiče se narodili v zahraničí, mluví doma vyučovacím jazykem. Nejprve je však třeba zjistit, kolik takových žáků školy v Evropě navštěvuje. Výzkum PISA shromažďuje u žáků, kteří na otázky odpovídají, podrobné informace o jejich zázemí, včetně informací o zemi původu jejich rodičů nebo zákonných zástupců. Podle této studie je žák, jehož oba rodiče nebo zákonní zástupci se narodili v zahraničí, definován jako přistěhovalec. Na základě této definice průměrně 9,3 % 15letých žáků ve 27 zemích EU, které se zúčastnily výzkumu v roce 2009, byli přistěhovalci. Největší podíl 15letých žáků-přistěhovalců mělo Lucembursko, a to 40 %. Ve Francouzském a Německy mluvícím společenství v Belgii bylo přibližně % žákůpřistěhovalců, stejně jako v Lichtenštejnsku. Naproti tomu v Bulharsku, Polsku, Rumunsku, na Slovensku a v Turecku byl podíl 15letých žáků, jejichž rodiče se narodili v zahraničí, velmi nízký (méně než 1 %) a tyto země jsou proto z následující diskuse vyřazeny. Pokud má žák rodiče, kteří se narodili v zahraničí, neznamená to nutně, že dotyčný žák doma nemluví vyučovacím jazykem. V roce 2009 bylo ve 27 zemích EU, které se zúčastnily průzkumu, v průměru 4,1 % 15letých žáků, jejichž rodiče se narodili v zahraničí a kteří doma mluví vyučovacím jazykem. Podobné procento 15letých žáků (4,1 %) mělo rodiče, kteří se narodili v zahraničí a kteří doma nemluví vyučovacím jazykem. Jinými slovy polovina 15letých žáků, jejichž rodiče se narodili v zahraničí, uvedla, že doma mluví vyučovacím jazykem. V některých zemích byl však počet žáků přistěhovalců, kteří doma nemluví vyučovacím jazykem, vyšší. V Lucembursku byl jeden ze čtyř 15letých žáků zařazen mezi přistěhovalce a nemluvil doma vyučovacím jazykem. Ve Francouzském a Německy mluvícím společenství v Belgii, Německu, Rakousku, Švédsku a Lichtenštejnsku bylo 15letých žáků, jejichž rodiče se narodili v zahraničí a kteří uvedli, že doma nemluví vyučovacím jazykem, mezi 7 a 13 %. Tito žáci se většinou narodili v zemích, jejichž úřední jazyk(y) se liší od vyučovacího jazyka v zemi, ve které právě navštěvují školu. Například žáci-přistěhovalci v Lucembursku, kteří doma nemluví vyučovacím jazykem, se narodili v Portugalsku, v některé z bývalých republik Jugoslávie nebo v Itálii. Většina takových žáků v Rakousku je narozena v Turecku, Bosně a Hercegovině, Srbsku a Černé Hoře. Naopak v České republice, Estonsku, Lotyšsku, Litvě, Maďarsku, Portugalsku a Chorvatsku bylo 15letých žáků, jejichž rodiče se narodili v zahraničí a kteří doma nemluví vyučovacím jazykem, nejvýše 1 %. V Estonsku a Lotyšsku to souvisí s převahou vyučování v jiném než úředním jazyce země. Většina žáků-přistěhovalců v těchto zemích mluvila doma i ve škole rusky. Většina žákůpřistěhovalců v Portugalsku pochází z někdejších kolonií, jako například z Brazílie nebo zemí Afriky, kde je úředním jazykem portugalština. 23

26 ŠIRŠÍ SOUVISLOSTI Obr. A4: Podíl 15letých žáků-přistěhovalců (rodiče narozeni v zahraničí) a jazyk, kterým doma mluví, 2009 Nemluví doma vyučovacím jazykem Mluví doma vyučovacím jazykem Informace o jazyce, kterým doma mluví, nejsou k dispozici EU BE fr BE de BE nl BG CZ DK DE EE IE EL ES FR IT CY LV LT LU 4,1 10,8 7,5 3,2 0,3 0,9 3,7 8,3 0,8 3,6 3,4 4,0 4,6 3,1 0,0 0,8 0,7 24,9 4,1 10,9 12,1 2,9 0,2 1,0 3,4 6,0 7,0 4,4 5,2 5,5 6,9 1,6 0,0 3,4 1,1 7,6 1,1 0,4 1,3 2,9 0,1 0,4 1,5 3,3 0,2 0,3 0,5 0,1 1,7 0,9 x 0,2 0,0 7,7 Přistěhovalci 9,33 22,05 20,98 9,01 0,51 2,27 8,63 17,62 8,00 8,29 9,03 9,48 13,14 5,54 4,46 1,74 40,16 HU MT NL AT PL PT RO SI SK FI SE UK ( 1 ) UK- SCT IS LI NO HR TR 0,1 0,0 4,5 8,6 0,0 1,0 0,1 3,9 0,1 1,9 6,5 5,1 2,2 1,8 12,7 5,2 0,3 0,1 2,0 0,0 6,1 3,1 0,0 4,1 0,2 3,2 0,4 0,7 3,3 5,7 1,7 0,5 14,2 1,6 10,2 0,5 0,0 x 1,6 3,5 0,0 0,4 0,0 0,7 0,0 0,0 1,9 0,4 0,2 0,1 3,4 0,0 0,2 0,0 Přistěhovalci 2,1 0,0 12,1 15,2 0,0 5,5 0,3 7,8 0,5 2,6 11,7 11,2 4,0 2,4 30,3 6,8 10,7 0,5 Zdroj: OECD, databáze PISA Vysvětlivka x Země, které se výzkumu nezúčastnily Další informace o databázi PISA jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie. Poznámky k jednotlivým zemím Belgie (BE de): Používání německého dialektu doma bylo považováno za používání němčiny. Belgie (BE nl): Používání vlámského dialektu doma bylo považováno za používání nizozemštiny. Itálie: Používání italského dialektu doma bylo považováno za používání italštiny. UK ( 1 ) = UK-ENG/WLS/NIR 24

27 ORGANIZACE VÝUKY ODDÍL 1 NABÍDKA CIZÍCH JAZYKŮ V PREPRIMÁRNÍM, PRIMÁRNÍM A SEKUNDÁRNÍM VZDĚLÁVÁNÍ: POČET NABÍZENÝCH JAZYKŮ Obrázky B1 až B8 poskytují přehled o nabídce cizích jazyků na úrovni preprimárního, primárního a sekundárního vzdělávání, kterou stanoví oficiální regulační rámec jednotlivých zemí. Jsou zaměřeny na počet jazyků nabízených v rámci minimálního rozsahu poskytovaného vzdělávání (viz oddíl Glosář, statistické databáze a bibliografie). Ukazatele znázorňují věk žáků při zahájení výuky prvního a druhého cizího jazyka jako povinného předmětu, vývojový trend věku pro zahájení této výuky a okolnosti, za kterých mohou mít někteří nebo všichni žáci příležitost osvojovat si další jazyky podle zaměření jejich vzdělávání nebo podle možností, které jim poskytuje vzdělávací program jejich školy. Jeden z ukazatelů se týká doporučení EU vyučovat dva cizí jazyky od raného věku. A konečně jsou zde uvedeny i některé údaje o projektech vytvořených na podporu výuky cizích jazyků v rámci minimálního rozsahu poskytovaného vzdělávání. Stručný přehled o nabídce cizích jazyků v jednotlivých zemích, jež mají dokreslit informace uvedené v tomto oddíle, obsahuje Příloha 1. VE VĚTŠINĚ EVROPSKÝCH ZEMÍ ZAČÍNÁ POVINNÁ VÝUKA PRVNÍHO CIZÍHO JAZYKA VE VĚKU 6 AŽ 9 LET Ve většině zemí se výuka prvního cizího jazyka jako povinného předmětu zahajuje ve věku 6 až 9 let. V Belgii (v Německy mluvícím společenství) si všichni žáci začínají osvojovat cizí jazyk ve věku 3 let při zahájení preprimárního vzdělávání. Ve Španělsku se žáci začínají učit cizí jazyk ve druhém cyklu preprimárního vzdělávání, což je ve většině autonomních společenství již ve věku 3 let. Na opačné straně této škály je Spojené království (Anglie, Wales a Severní Irsko), kde se všichni žáci začínají učit cizí jazyk jako povinný předmět ve věku 11 let při zahájení sekundárního vzdělávání. Školy v Estonsku, ve Finsku a ve Švédsku mohou do určité míry nezávisle rozhodovat o tom, ve kterém ročníku výuku prvního cizího jazyka jako povinného předmětu zahájí. Ústřední orgány školské správy určují věkovou skupinu nebo rozmezí tříd pro zavedení výuky cizího jazyka: ve věku 7 až 9 let v Estonsku a Finsku a ve věku 7 až 10 let ve Švédsku. Podle statistických údajů (viz obr. C1b) se ve Švédsku učí 57,3 % 9letých žáků alespoň jeden cizí jazyk. Některé země právě zavádějí reformy, které mají snížit věk pro zahájení povinného osvojování prvního cizího jazyka. Na Kypru se od září 2011 musí všichni žáci učit angličtinu jako povinný předmět od věku 6 let. V některých školách však začíná povinné osvojování angličtiny od věku 5 let a tento požadavek by měl být do září 2015 rozšířen na všechny školy. V Německu se ve všech školách zavádí požadavek na osvojování jednoho cizího jazyka jako povinného předmětu pro žáky mezi 8 až 10 lety. Školy na Slovensku zavádějí od roku 2008/09 povinnou výuku cizího jazyka od věku 8 let. Ve školním roce 2010/11 však tato reforma stále nebyla zavedena pro všechny žáky ve věku 9 let. Kromě těchto tří zemí zavede v roce 2013/14 Lotyšsko reformu, na základě které bude první cizí jazyk povinný od věku 7 let. Jedinými zeměmi, kde osvojování cizího jazyka ve škole není povinné, jsou Irsko a Spojené království (Skotsko). V Irsku se všichni žáci učí irskou gaelštinu a angličtinu, z nichž žádná není pokládána za cizí jazyk. Ve Spojeném království (Skotsku), kde není obsah vzdělávání předepsán zákonem, musí školy nabízet výuku cizího jazyka (viz obr. B5), kterou ale žáci nemusí absolvovat. 25

28 ORGANIZACE VÝUKY Obr. B1: Věk pro zahájení výuky prvního a druhého cizího jazyka jako povinného předmětu pro všechny žáky v preprimárním, primárním a/nebo všeobecném sekundárním vzdělávání, 2010/11 První cizí jazyk jako povinný předmět Věk zahájení výuky Druhý cizí jazyk jako povinný předmět Plně zavedena Výuka se zavádí Výuka se zahajuje v různém věku Žádné povinné cizí jazyky neexistují Zdroj: Eurydice. Vysvětlivka Tento diagram zachycuje zejména jazyky, které vzdělávací program řadí do kategorie cizích (či moderních ). Regionální a/nebo menšinové jazyky (viz obr. B15) a klasické jazyky (viz obr. B16) se berou v úvahu pouze v případě, že jsou ve vzdělávacím programu stanoveny jako alternativa cizích jazyků. Věk pro zahájení výuky vyjadřuje obvyklý věk žáků při zahájení výuky cizího jazyka. Nepřihlíží se k dřívějšímu či pozdějšímu nástupu do školy, k opakování ročníku ani k jinému přerušení školní docházky (teoretický věk žáků). Definice pojmů cizí jazyk ; jazyk jako povinný předmět a výuka se zavádí jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie. Poznámky k jednotlivým zemím Belgie (BE fr): Kód 'BE fr Bxl' se vztahuje k regionu Brusel-hlavní město; 'BE fr Bxl' se vztahuje ke zbytku společenství. Německo: V některých spolkových zemích, jako například v Bádensku-Württembersku, se žáci musí začít učit první cizí jazyk jako povinný předmět ve věku 6 let. Španělsko: V 10 ze 17 autonomních společenství se výuka cizího jazyka poskytuje všem dětem od 3 let, které navštěvují preprimární vzdělávání. Nizozemsko: Žáci primárních škol se musí povinně učit cizí jazyk. V praxi tato výuka probíhá ve věku 10 až 12 let, ale školy ji mohou zavést i v nižším věku. Ve většině zemí jsou všichni žáci na úrovni všeobecného vzdělávání povinni učit se někdy průběhu školní docházky dva cizí jazyky (viz obr. B7). Věk, ve kterém se žáci musí začít učit druhý cizí jazyk, se v jednotlivých zemích značně liší a ve většině z nich se pohybuje v rozmezí od 10 do 15 let. V tomto ohledu vyniká Lucembursko, kde se všichni žáci učí druhý cizí jazyk od 7 let. V Estonsku, 26

29 ODDÍL I NABÍDKA CIZÍCH JAZYKŮ V PREPRIMÁRNÍM, PRIMÁRNÍM A SEKUNDÁRNÍM VZDĚLÁVÁNÍ pokud jde o výuku prvního cizího jazyka, požadují ústřední orgány školské správy, aby školy tuto výuku zavedly v určeném věkovém rozmezí (věk 10 až 12 let). V několika zemích začíná výuka druhého cizího jazyka jako povinného předmětu nejpozději tři roky po zahájení výuky prvního povinného jazyka. Tak je tomu především v Lucembursku a na Islandu, kde se žáci začínají učit druhý cizí jazyk jeden rok poté, co se začali učit jazyk první. Ve dvou zemích právě probíhají reformy. Ve Slovinsku se ve školním roce 2010/11 teprve zaváděl požadavek, aby se všichni žáci ve věku 12 až 15 let začali učit druhý cizí jazyk. Avšak na základě rozhodnutí přijatého v listopadu 2011 byla tato reforma pozastavena. Na Slovensku by se všichni žáci navštěvující všeobecné vzdělávání měli učit dva cizí jazyky ve věku od 11 do 19 let. Tento požadavek se však uskutečňuje teprve ve třídách pro žáky ve věku 13 a 14 let (viz obr. B3). Jedinými zeměmi, kde se všichni žáci ve všeobecném vzdělávání musejí učit jazyky tři, jsou Lucembursko a Island. Avšak délka této výuky se značně liší: pět let (od 14 do 19 let věku) v Lucembursku a jeden rok na Islandu (od 17 do 18 let věku). Informace o délce osvojování prvního a druhého cizího jazyka jako povinného předmětu poskytují obr. B2 a B3. V některých zemích se musejí žáci některých studijních zaměření nebo v některých typech škol učit další cizí jazyky a někdy již od ranějšího věku (viz obr. B4). Mimoto umožňuje v některých zemích školám autonomie, kterou mají, zavádět do vzdělávacího programu cizích jazyků více (viz obr. B6). POVINNÁ VÝUKA PRVNÍHO CIZÍHO JAZYKA ZAČÍNÁ VE STÁLE NIŽŠÍM VĚKU V posledních dvaceti letech se Evropa stala svědkem prodlužování délky povinné výuky cizích jazyků. Tohoto nárůstu bylo dosaženo výlučně snižováním věku, v němž se výuka zahajuje. A skutečně se již po dvě desetiletí všichni žáci na úrovni všeobecného vzdělávání musí učit cizí jazyk až do ukončení vyššího sekundárního vzdělávání, s výjimkou Malty a Spojeného království. Itálie v roce 2010 zavedla reformu, kterou se studium cizích jazyků stalo povinným pro všechny žáky až do konce sekundárního vzdělávání. Na Maltě a ve Spojeném království (Skotsku) mohou všichni žáci studovat jazyky jako volitelné předměty na úrovni vyššího sekundárního vzdělávání, protože všechny školy musí nabízet aspoň jeden z nich (viz obr. B5). Pouze ve Spojeném království (Anglii, Walesu a Severním Irsku) orgány školské správy počet roků povinného osvojování cizího jazyka pro všechny žáky snížily. Po přijetí zákona zavádějícího povinný vzdělávací program v Anglii, Walesu (1988) a Severním Irsku (1989) byla povinná výuka cizího jazyka předepsána pro všechny žáky ve věku 11 až 16 let. Následné změny ve vzdělávacím programu v letech 1995 (Wales), 2004 (Anglie) a 2007 (Severní Irsko) zavedly pro žáky ve věku let volnější pravidla, která jim umožňují zvolit si, zda budou jazyky studovat. V Belgii (Vlámském společenství) lze pozorovat snížení počtu let studia v Bruselu, kde se nyní uplatňují stejné zákony, jako kdekoli jinde v tomto společenství. V letech 1993/94 až 2010/11 nesnížilo věk pro zahájení povinného osvojování cizího jazyka všemi žáky pouze devět zemí nebo regionů. Avšak ve dvou z nich (v Lucembursku a na Maltě) se od roku 1994 všichni žáci musí učit cizí jazyk od úplně prvního roku primárního vzdělávání. Ve Finsku a ve Švédsku mají školy při stanovování toho, ve kterém roce se žáci začnou učit cizí jazyk jako povinný předmět, jistou míru volnosti (Viz obr. B1). K nejzásadnějším změnám došlo v Belgii (Německy mluvícím společenství) a v Lichtenštejnsku. V Belgii (Německy mluvícím společenství) předepsal zákon přijatý v roce 2004 povinné herní aktivity v cizím jazyce, které se realizují na úrovni preprimárního vzdělávání, a formálnější osvojování cizího jazyka od prvního ročníku primárního 27

30 ORGANIZACE VÝUKY vzdělávání. Obě tyto formy jazykového vzdělávání v útlém věku byly předtím nepovinné, ale přesto se ve většině škol po několik desetiletí používaly. Od školního roku 2006/07 zavedlo sedm zemí nebo regionů reformy, které snížily věk pro povinné osvojování cizího jazyka. Obzvlášť významné jsou tyto změny na Kypru a v Polsku. Další informace o stávajících a budoucích reformách uvádí obr. B1. Obr. B2: Věk pro zahájení výuky a délka výuky prvního cizího jazyka jako povinného předmětu v preprimárním, primárním a/nebo všeobecném sekundárním vzdělávání, referenční roky 1993/94, 2002/03, 2006/07, 2010/11 Věk Věk Výuka cizího jazyka se zavádí Výuka cizích jazyků není povinná Zdroj: Eurydice. Vysvětlivky Tento diagram zachycuje zejména jazyky, které vzdělávací program řadí do kategorie cizích (či moderních ). Regionální a/nebo menšinové jazyky (viz obr. B15) a klasické jazyky (viz obr. B16) se berou v úvahu pouze v případě, že jsou ve vzdělávacím programu ustanoveny jako alternativa cizích jazyků. Věk pro zahájení výuky se týká prvního povinného cizího jazyka a vyjadřuje obvyklý věk žáků. Nepřihlíží se k dřívějšímu či pozdějšímu nástupu do školy, k opakování ročníku ani k jinému přerušení školní docházky (teoretický věk žáků). Délka výuky se týká kteréhokoli osvojovaného jazyka. V případě roků 1993/94, 2002/03 a 2006/07 diagram uvádí věkové rozmezí, ve kterém by se žáci měli učit cizí jazyk jako povinný předmět podle oficiálních předpisů/doporučení, i když tato výuka v referenčním roce neprobíhala ve všech školách nebo v celé věkové skupině. V případě roku 2010/11 je opatření, které se zavádělo (viz oddíl Glosář, statistické databáze a bibliografie), takto označeno, jestliže se ještě v roce 2010/11 plně nerealizovalo. Další informace o situaci v roce 2010/11 uvádí obr. B1. Definice pojmů výuka se zavádí, cizí jazyk a jazyk jako povinný předmět jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie. 28

31 ODDÍL I NABÍDKA CIZÍCH JAZYKŮ V PREPRIMÁRNÍM, PRIMÁRNÍM A SEKUNDÁRNÍM VZDĚLÁVÁNÍ Poznámky k jednotlivým zemím (obr. B2) Belgie (BE fr): Francouzské společenství je odpovědné v (a) Bruselu, jestliže je vyučovacím jazykem francouzština, a (b) ve frankofonní části Valonska. Belgie (BE nl): Vlámské společenství je odpovědné v (a) Bruselu, jestliže je vyučovacím jazykem nizozemština, a (b) ve Vlámsku. Německo: V některých spolkových zemích, jako například v Bádensku-Württembersku, začíná povinné osvojování cizího jazyka ve věku 6 let. Vyšší sekundární vzdělávání (Gymnasium) končí v některých spolkových zemích ve věku 18 let, v jiných ve věku 19 let. Jestliže si žáci nezvolí cizí jazyk jako předmět závěrečné zkoušky Abitur, mohou ho přestat studovat rok před ukončením vyššího sekundárního vzdělávání. Estonsko a Finsko: V letech 2010/11, 2006/07 a 2002/03 stanovily orgány školské správy jen to, že žáci se musí začít učit cizí jazyk jako povinný předmět ve věku 7 až 9 let. Irsko: Výuka cizích jazyků není povinná. Všichni žáci se povinně učí úřední jazyky angličtinu a irskou gaelštinu. Španělsko: Po vydání zákona o vzdělávání v roce 2006 se ve většině autonomních společenství učí cizí jazyk všechny děti od 3 let, které navštěvují preprimární vzdělávání. Nizozemsko: Žáci primárních škol se musí povinně učit cizí jazyk. V praxi tato výuka probíhá ve věku 10 až 12 let, ale školy mohou tuto výuku zavést i v nižším věku. Švédsko: V letech 2010/11, 2006/07 a 2002/03 stanovily orgány školské správy jen to, že žáci se musí značit učit cizí jazyk jako povinný předmět ve věku 7 až 10 let. Spojené království (SCT): Před zavedením doporučení Ministerské akční skupiny pro jazyky (Ministerial Action Group on Languages, 2000) považovala většina lidí výuku cizího jazyka za povinnou, i když nebyla oficiálně předepsána. Zmíněná doporučení vymezila pro tuto výuku volnější pravidla. REFORMY ZAVÁDĚJÍCÍ RANĚJŠÍ VÝUKU DRUHÉHO CIZÍHO JAZYKA NEJSOU BĚŽNÉ, AVŠAK NEDÁVNO SE NĚKTERÉ USKUTEČNILY Jen málo zemí, v nichž nebyla výuka dvou cizích jazyků v roce 2002/03 pro všechny žáky povinná, zavedlo od té doby reformy, které by tuto situaci změnily. Výjimku představují v tomto ohledu Itálie a Malta, kde se dva cizí jazyky staly povinnými předměty pro všechny žáky na začátku sekundárního vzdělávání. Na Maltě se však ještě před školním rokem 2002/03 musela učit dva jazyky většina žáků vstupujících do sekundárního vzdělávání. Naopak v Nizozemsku druhý cizí jazyk již není povinný pro všechny žáky ve všeobecném sekundárním vzdělávání, ale je povinný pro žáky v některých typech škol a některých studijních zaměření (viz obr. B4). Většina dalších reforem týkajících se výuky druhého cizího jazyka jako povinného předmětu vedla k posunutí začátku této výuky do ranějšího věku, aby se žáci začali tento jazyk učit ve škole dříve. To platí zejména pro Belgii (Vlámské společenství) a Řecko, kde k těmto změnám došlo před rokem 2006/07, i pro Polsko, Island, Slovinsko a Slovensko, kde se reformy uskutečnily po tomto datu, přestože ve Slovinsku a na Slovensku nebyly tyto reformy ještě v roce 2010/11 zavedeny ve všech školách. Ve Slovinsku ale byla tato reforma na základě rozhodnutí přijatého v listopadu 2011 pozastavena. Ve Francii zavedly pozdější reformy druhý cizí jazyk jako povinný předmět pro všechny žáky ve všeobecném vyšším sekundárním vzdělávání. Diagram pro školní rok 2010/11 znázorňuje, že osvojování druhého cizího jazyka jako povinného předmětu obvykle začíná na úrovni sekundárního vzdělávání ve věku 10, 11, 12 nebo 13 let v závislosti na struktuře vzdělávání v jednotlivých zemích ( 2 ). Jedinými výjimkami jsou Řecko, Estonsko, Lotyšsko, Island a Lucembursko. V prvních čtyřech zemích se osvojování druhého cizího jazyka stává povinným na konci primárního vzdělávání ve věku 10 až 12 let v závislosti na těchto zemích, i když v Estonsku mají školy při rozhodování o konkrétním věku pro zahájení této výuky určitou autonomii (viz obr. B1). V Lucembursku se tato výuka zahajuje na začátku primárního vzdělávání. ( 2 ) Informace týkající se souladu mezi teoretickým věkem žáků a strukturou vzdělávání jsou uvedeny v dokumentu Structure of European Education Systems (Struktura systémů vzdělávání v Evropě) sítě Eurydice na této adrese: 29

32 ORGANIZACE VÝUKY Obr. B3: Věk pro zahájení výuky a délka výuky druhého cizího jazyka jako povinného předmětu v preprimárním, primárním a/nebo všeobecném sekundárním vzdělávání, 2002/03, 2006/07, 2010/11 Výuka cizího jazyka se zavádí Výuka druhého cizího jazyka není povinná Zdroj: Eurydice. Vysvětlivka Tento diagram zachycuje zejména jazyky, které vzdělávací program řadí do kategorie cizích (či moderních ). Regionální a/nebo menšinové jazyky (viz obr. B15) a klasické jazyky (viz obr. B16) se berou v úvahu pouze v případě, že jsou ve vzdělávacím programu ustanoveny jako alternativa cizích jazyků. Věk pro zahájení výuky se týká druhého povinného cizího jazyka a vyjadřuje obvyklý věk žáků. Nepřihlíží se k dřívějšímu či pozdějšímu nástupu do školy, k opakování ročníku ani k jinému přerušení školní docházky (teoretický věk žáků). Délka výuky se týká kteréhokoli osvojovaného jazyka. V případě roků 2002/03 a 2006/07 diagram uvádí věkové rozmezí, ve kterém by se žáci měli učit dva cizí jazyky jako povinný předmět podle oficiálních předpisů/doporučení, i když tato výuka v referenčním roce neprobíhala ve všech školách nebo v celé věkové skupině. V případě roku 2010/11 je opatření, které se zavádělo (viz oddíl Glosář, statistické databáze a bibliografie), takto označeno, jestliže se ještě v roce 2010/11 plně nerealizovalo. Další informace o situaci v roce 2010/11 uvádí obr. B1. Definice pojmů výuka se zavádí, cizí jazyk a jazyk jako povinný předmět jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie. 30

33 ODDÍL I NABÍDKA CIZÍCH JAZYKŮ V PREPRIMÁRNÍM, PRIMÁRNÍM A SEKUNDÁRNÍM VZDĚLÁVÁNÍ ŽÁCI NĚKTERÝCH STUDIJNÍCH ZAMĚŘENÍ NEBO URČITÝCH TYPŮ ŠKOL SE MUSÍ UČIT DALŠÍ CIZÍ JAZYKY Při zahájení sekundárního vzdělávání nabízejí některé vzdělávací systémy žákům různá studijní zaměření, buď v rámci jedné školy, nebo v různých typech škol. V těchto zemích může být mezi počtem cizích jazyků povinných pro všechny žáky a počtem jazyků povinných pro žáky určitých studijních zaměření rozdíl. Tyto rozdíly existují asi v polovině všech zemí. Stojí za zmínku, že v některých zemích (nebo regionech), ve kterých je pro všechny žáky povinný pouze jeden jazyk, je po žácích určitých studijních zaměření požadováno, aby studovali další jazyky: tak je tomu především v Nizozemsku, Rakousku (celkem až tři jazyky), a v Německu, Chorvatsku a Turecku (celkem dva jazyky). Lucembursko, Lichtenštejnsko a Island jsou jedinými zeměmi, kde se někteří žáci musí učit až čtyři cizí jazyky. Tato výuka trvá v Lucembursku a Lichtenštejnsku čtyři roky a na Islandu tři. Obr. B4: Výuka dalších povinných cizích jazyků u žáků určitých studijních zaměření v primárním a/nebo všeobecném sekundárním vzdělávání, 2010/11 Maximální počet vyučovaných cizích jazyků podle věku studentů Věk 1 jazyk (nepoužívá se) 2 jazyky 3 jazyky 4 jazyky Věk Další jazyky Žádné další jazyky neexistují Zdroj: Eurydice. Vysvětlivka Tento diagram zachycuje zejména jazyky, které vzdělávací program řadí do kategorie cizích (či moderních ). Regionální a/nebo menšinové jazyky (viz obr. B15) a klasické jazyky (viz obr. B16) se berou v úvahu pouze v případě, že se ve vzdělávacím programu považují za alternativu cizích jazyků. Věk vyjadřuje obvyklý věk žáků a neodráží se v něm dřívější či pozdější nástup do školy, opakování ročníku ani jiné přerušení školní docházky (teoretický věk žáků). Definice pojmů cizí jazyk ; jazyk jako povinný předmět a studijní zaměření jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie. 31

34 ORGANIZACE VÝUKY V POLOVINĚ EVROPSKÝCH ZEMÍ UMOŽŇUJE NABÍDKA POVINNĚ VOLITELNÝCH PŘEDMĚTŮ ŽÁKŮM VE VŠECH ŠKOLÁCH OSVOJOVÁNÍ DALŠÍCH JAZYKŮ Asi v polovině všech evropských zemí musí všechny školy nabízet všem žákům alespoň jeden cizí jazyk jako povinně volitelný předmět a žáci se mohou sami rozhodnout, zda si jej zvolí nebo ne. Ve Spojeném království (Walesu) budou mít od září 2012 všichni žáci ve věku let v rámci vzdělávacího programu právo na širokou škálu studijních možností. Osvojování cizího jazyka je součástí jedné z pěti předepsaných oblastí učení, které musí být dostupné všem žákům a musí tedy být zahrnuty do místního vzdělávacího programu. Obzvlášť velký počet jazyků musí nabízet školy na Kypru a Maltě. Na Kypru se ke dvěma jazykům, které se musí učit všichni žáci, připojuje pět jazyků jako povinně volitelné předměty (viz obr. B1). Na Maltě platí stejná situace pro žáky ve věku 13 až 16 let. Kromě dvou cizích jazyků povinných pro všechny žáky musí všechny školy nabízet pět dalších jazyků jako volitelné předměty. Od 16 let už není osvojování cizích jazyků povinné (viz obr. B3), přesto však musí všechny školy nabízet devět jazyků nepovinně. Vzhledem k velikosti Malty je v praxi někdy nutné, aby žáci, kteří chtějí studovat určitý jazyk, byli připojeni k žákům z jiné školy, která jej nabízí. Obr. B5: Nabídka cizích jazyků jako povinně volitelného vyučovacího předmětu v primárním a/nebo všeobecném sekundárním vzdělávání, 2010/11 Počet cizích jazyků, které musí školy nabízet jako povinně volitelný předmět, podle věku studentů Věk 1 jazyk 2 jazyky 3 jazyky 4 jazyky Jazyky jako povinně volitelný vyučovací předmět Žádný cizí jazyk není povinně volitelný Věk Zdroj: Eurydice. Vysvětlivka Tento diagram zachycuje zejména jazyky, které vzdělávací program řadí do kategorie cizích (či moderních ). Regionální a/nebo menšinové jazyky (viz obr. B15) a klasické jazyky (viz obr. B16) se berou v úvahu pouze v případě, že jsou ve vzdělávacím programu ustanoveny jako alternativa cizích jazyků. Věk vyjadřuje obvyklý věk žáků, neodráží se v něm dřívější či pozdější nástup do školy, opakování ročníku ani jiné přerušení školní docházky (teoretický věk žáků). Definice pojmů cizí jazyk ; jazyk jako povinný předmět ; jazyk jako povinně volitelný předmět a studijní zaměření jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie. 32

35 ODDÍL I NABÍDKA CIZÍCH JAZYKŮ V PREPRIMÁRNÍM, PRIMÁRNÍM A SEKUNDÁRNÍM VZDĚLÁVÁNÍ Stojí za zmínku, že některé ze zemí nebo regionů, kde je pro všechny žáky povinný jen jeden jazyk, požadují, aby školy nabízely všem žákům ještě alespoň druhý volitelný jazyk. Tak je tomu především v Belgii (Francouzském společenství), Dánsku, Německu, Španělsku a Chorvatsku. Ve Španělsku musí všechny školy nabízet cizí jazyk jako volitelný předmět všem žákům od 12 let. V některých autonomních společenstvích (Aragonie, Kanárské ostrovy, Galicie, Madrid a Murcia) je tento druhý jazyk pro žáky povinný. Ve většině zemí začíná výuka cizích jazyků jako povinně volitelného vyučovacího předmětu na úrovni sekundárního vzdělávání. Výjimkou jsou v tomto ohledu čtyři země (Portugalsko, Švédsko, Spojené království (Skotsko) a Chorvatsko). V Portugalsku musí všechny školy od roku 2008/09 nabízet angličtinu žákům ve věku 6 až 10 let. Ve Švédsku, pokud jde o povinný cizí jazyk (viz obr. B1), mají školy při rozhodování o tom, kdy začít nabízet volitelné cizí jazyky, značnou míru volnosti. Ve Spojeném království (Skotsku) se žáci cizí jazyk učit nemusí, ale očekává se, že školy nabídnou některý z nich jako volitelný žákům ve věku 10 až 18 let. AUTONOMIE ŠKOL JE VŠEOBECNĚ ROZŠÍŘENÁ A MŮŽE PODPOŘIT JAZYKOVOU VÝUKU Ve většině zemí mají školy určitou míru autonomie, která jim umožňuje v rámci minimálního rozsahu poskytovaného vzdělávání zavádět výuku některých vyučovacích předmětů, zejména cizích jazyků, dle vlastního výběru. Ve většině těchto zemí se autonomie vztahuje na všechny úrovně vzdělávání nebo alespoň na většinu z nich. V Irsku, ve Francii a v Lichtenštejnsku se týká jen sekundárních škol a v případě Dánska jen vyšších sekundárních škol. Přestože v některých případech, například v Itálii, existuje autonomie škol na úrovni primárního i sekundárního vzdělávání, nejvíce se jí využívá ve vyšších sekundárních školách. Školy tak mohou nabízet vzdělávací program, který je lépe přizpůsoben potřebám místní populace a regionu, v němž sídlí. Obsah minimálního rozsahu poskytovaného vzdělávání se proto může do určité míry v jednotlivých školách lišit. Škola se například může rozhodnout, že kromě jazyků, které již nabízí v rámci stávajících předpisů a směrnic vydaných ústředními orgány školské správy, bude nabízet další jazyk (viz obr. B1 B5). Ve způsobu, jakým se tato autonomie uskutečňuje, existují mezi jednotlivými zeměmi značné rozdíly. Například v Nizozemsku rozhodují o 70 % minimálního rozsahu poskytovaného vzdělávání na primární úrovni ústřední orgány školské správy. Těchto 70 % zahrnuje zejména povinnou výuku angličtiny. U zbývajících 30 % dostupné časové dotace si školy mohou samostatně rozhodnout, které předměty budou nabízet. Mohou nabízet další cizí jazyk, jako například francouzštinu nebo němčinu, jiné nejazykové předměty nebo mohou věnovat více hodin předmětům stanoveným ústředními orgány školské správy. Ve Spojeném království (Anglii, Walesu a Severním Irsku) se od škol očekává, že podle své konkrétní situace stanoví další nabídku vzdělávání nad rámec poskytovaného minima. V souladu s tím mohou školy, pokud chtějí, předepsat studium jazyka, přestože je povinné jen po dobu tří let (ve věku let), jako povinné pro žáky ve věku let. Na úrovni primárního vzdělávání vyučuje cizí jazyk většina škol v Anglii a nejméně polovina škol v Severním Irsku. Ve Walesu vyučuje cizí jazyk malý, avšak rostoucí počet primárních škol. V Maďarsku vydávají ústřední orgány školské správy předpisy, které stanoví, jak by školy měly přidělenou vyučovací dobu rozdělit. Tyto předpisy určují procentním vyjádřením dobu, kterou školy mohou přidělit různým předmětům. Vyžaduje se, aby školy vynaložily na cizí jazyky 2 % až 6 % celkové přidělené vyučovací doby během prvních čtyř let primárního vzdělávání. Oficiálně by se 33

36 ORGANIZACE VÝUKY všichni žáci měli začít učit cizí jazyk od čtvrtého ročníku, kdy je jim 9 nebo 10 let, avšak školy se mohou volně rozhodnout, že část přidělené vyučovací doby využijí na dřívější zahájení výuky cizích jazyků (viz obr. B1). Také mohou část této vyučovací doby věnovat jiným předmětům, pokud budou respektovat dolní i horní hranice stanovených procentních rozpětí. Možnost, kdy školy mohou část doby přidělené určitým předmětům použít na výuku jiných předmětů, existuje také v Belgii (Vlámském a Francouzském společenství), avšak platí v užším slova smyslu. Ústřední orgány školské správy zde umožňují školám, aby část doby běžně přidělované povinným předmětům využili výhradně na výuku cizího jazyka. Tak je tomu v primárním vzdělávání, v ročnících, kde výuka cizího jazyka ještě není pro všechny žáky povinná. Díky tomuto manévrovacímu prostoru, který mají školy k dispozici, může být výuka cizího jazyka zahájena dříve, a to v rámci minimálního rozsahu poskytovaného vzdělávání. S výjimkou této velmi specifické okolnosti školy nemají potřebnou autonomii na to, aby mohly mít flexibilní vzdělávací program. Obr. B6: Pravomoc škol poskytovat výuku cizích jazyků z vlastní iniciativy v rámci minimálního rozsahu poskytovaného preprimárního, primárního a/nebo všeobecného sekundárního vzdělávání, 2010/11 Věk příslušných žáků Flexibilní vzdělávací program Školy nemají flexibilní vzdělávací program Zdroj: Eurydice. Vysvětlivka Definice pojmů cizí jazyk ; minimální rozsah poskytovaného vzdělávání a flexibilní vzdělávací program jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie. Poznámky k jednotlivým zemím Rakousko: Školy mají takovou míru autonomie, která jim umožňuje poskytovat vzdělávání, jehož obsah se poněkud liší od vzdělávacího programu stanoveného ústředními orgány školské správy. Nabízené předměty však musí být na seznamu vyučovacích předmětů, který sestavují výše zmíněné orgány. 34

37 ODDÍL I NABÍDKA CIZÍCH JAZYKŮ V PREPRIMÁRNÍM, PRIMÁRNÍM A SEKUNDÁRNÍM VZDĚLÁVÁNÍ VE VĚTŠINĚ ZEMÍ SE BĚHEM POVINNÉ ŠKOLNÍ DOCHÁZKY MUSÍ VŠICHNI ŽÁCI UČIT DVA JAZYKY PO DOBU ALESPOŇ JEDNOHO ROKU Na zasedání Evropské rady v Barceloně v roce 2002 požadovaly hlavy států či vlád zemí EU, aby byla učiněna další opatření, která povedou k lepšímu osvojení základních dovedností, zejména prostřednictvím výuky alespoň dvou cizích jazyků od nejútlejšího věku. Toto doporučení navazuje na iniciativu, která vznikla na zasedání Evropské rady v Lisabonu (2000), na němž si Evropská unie stanovila strategický cíl stát se nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější ekonomikou založenou na znalostech na světě. Vzdělávací politiky většiny zemí požadavku tohoto doporučení v roce 2010/11 vyhověly a všem žákům umožnily učit se během povinné školní docházky minimálně dva cizí jazyky. Tento cíl vyústil v situaci, kdy nejběžnější praxí v celé Evropě je to, že žáci se musí během povinné školní docházky učit nejméně dva cizí jazyky po dobu alespoň jednoho roku. Ve druhé skupině zemí je osvojování dvou cizích jazyků během povinné školní docházky všem žákům umožněno, avšak není povinné. V těchto zemích je první jazyk povinný, zatímco výuku druhého nabízejí všechny školy v rámci povinně volitelných předmětů. Když si tedy žáci mají vybrat volitelné předměty, mohou se rozhodnout pro druhý cizí jazyk bez ohledu na to, jakou školu navštěvují. Učit se dva cizí jazyky během povinné školní docházky neumožňuje všem žákům pouze menší počet zemí. V Německu, Rakousku a Lichtenštejnsku mají možnost osvojovat si dva cizí jazyky jen ti žáci, kteří absolvují všeobecné vzdělávání navazující na povinnou školní docházku. V Rakousku a Lichtenštejnsku je druhý jazyk dokonce povinný. Obr. B7: Výuka dvou cizích jazyků ve vzdělávacím programu pro preprimární, primární a/nebo všeobecné sekundární vzdělávání, 2010/11 Minimálně dva cizí jazyky: povinné pro všechny všichni mají právo se je učit pro všechny povinné nebo všichni mají právo se je učit jen pro někoho povinné nebo jen někdo má právo se je učit během alespoň jednoho ročníku povinné školní docházky (PŠD) až po ukončení PŠD během a/nebo po ukončení PŠD Zdroj: Eurydice. Vysvětlivka Tento diagram zachycuje zejména cizí (či moderní ) jazyky zmíněné ve vzdělávacím programu. Regionální a/nebo menšinové jazyky (viz obr. B15) a klasické jazyky (viz obr. B16) se berou v úvahu pouze v případě, že jsou ve vzdělávacím programu ustanoveny jako alternativa cizích jazyků. Další informace o cizích jazycích ve vzdělávacím programu uvádí obr. B1 až B6 a příloha 1, která popisuje nabídku cizích jazyků v jednotlivých zemích. Všichni mají právo (se učit minimálně dva cizí jazyky): první jazyk je zpravidla ve vzdělávacím programu povinný předmět a druhý jazyk povinně volitelný předmět. Jen pro někoho jsou (minimálně dva cizí jazyky) povinné nebo jen někdo má právo (se minimálně dva cizí jazyky učit): jen někteří žáci jsou povinni nebo mají právo se učit dva cizí jazyky buď z toho důvodu, že jejich školy jim 35

38 ORGANIZACE VÝUKY nabízejí možnost osvojovat si další jazyk, nebo protože mají daní žáci taková studijní zaměření, v nichž se výuka dvou nebo více jazyků nabízí nebo je povinná. Definice pojmů cizí jazyk ; jazyk jako povinný předmět a jazyk jako povinně volitelný předmět jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie. V Irsku a ve Spojeném království nemají školy povinnost poskytovat kdykoli během školní docházky všem žákům příležitost učit se dva cizí jazyky. Rámcové vzdělávací programy jsou však dostatečně flexibilní na to, aby školám umožnily výuku dvou jazyků během povinné školní docházky žákům nabízet. Záleží to pouze na rozhodnutí školy. V Nizozemsku již není osvojování druhého cizího jazyka povinné pro žáky některých studijních zaměření (asi 15 % populace žáků) na začátku nižšího sekundárního vzdělávání. Typickým rysem mnoha studijních zaměření jsou nejméně dva povinné cizí jazyky, to se však nevztahuje na všechny žáky. V Turecku se musí učit dva cizí jazyky jen žáci v určitých typech škol a to ve vzdělávání navazujícím na povinnou školní docházku. V porovnání se situací v roce 2006/07 (EACEA/Eurydice, 2008) by se měla věnovat pozornost změnám zavedeným v Polsku a Slovinsku. Tyto dvě země nyní předepisují povinné osvojování dvou jazyků tři roky před ukončením povinné školní docházky. Avšak ve Slovinsku byla tato reforma, která se ve školním roce 2010/11 do všech škol teprve zaváděla, na základě rozhodnutí přijatého v listopadu 2011 pozastavena. DESET ÚSTŘEDNÍCH ORGÁNŮ ŠKOLSKÉ SPRÁVY FINANCUJE PROJEKTY USILUJÍCÍ O ROZŠÍŘENÍ NABÍDKY JAZYKŮ NEBO SNÍŽENÍ VĚKU PRO ZAHÁJENÍ JEJICH VÝUKY Deset zemí zavedlo projekty, které mají ověřit výuku většího počtu jazyků, než je počet jazyků nabízených v minimálním rozsahu poskytovaného vzdělávání, nebo snížení věku pro zahájení výuky cizích jazyků. Všechny tyto projekty organizují a financují nebo spolufinancují orgány školské správy. V Irsku, Řecku, Lotyšsku, Litvě a Rakousku tyto projekty ověřují zavedení výuky cizích jazyků tam, kde jazyky jako povinný předmět dosud vyučovány nejsou (viz obr. B1). V Litvě se v 26 preprimárních zařízeních zavádí němčina. Podobně je tomu v Rakousku, kde řada projektů financovaných z různých zdrojů včetně zdrojů veřejných zavádí angličtinu pro děti v preprimárních školách. Velmi malý počet dalších projektů se zaměřuje na další jazyky. V Irsku, kde výuka cizích jazyků není povinná, vyučuje více než 500 primárních škol (z celkového počtu 3 165) francouzštinu, němčinu, španělštinu nebo italštinu v rámci Modern Languages in Primary School Iniciative (Iniciativy pro výuku moderních jazyků v primárních školách). Projekty v Řecku a Lotyšsku ověřují novinky v jazykové výuce, které by se měly brzy plně zavést. V Řecku 800 vybraných primárních škol vyučuje angličtinu pro žáky ve věku 6 až 8 let. V roce 2013 bude tato výuka rozšířena na všechny školy. Projekt v Lotyšsku ověřuje nový program výuky jazyků (angličtiny, francouzštiny a němčiny) pro žáky ve věku 6 až 11 let. 36

39 ODDÍL I NABÍDKA CIZÍCH JAZYKŮ V PREPRIMÁRNÍM, PRIMÁRNÍM A SEKUNDÁRNÍM VZDĚLÁVÁNÍ Obr. B8: Pilotní projekty rozšiřující nabídku jazyků v preprimárním, primárním a/nebo všeobecném sekundárním vzdělávání, 2010/11 Věk příslušných žáků Pilotní projekt(y) Pilotní projekt(y) neexistují Zdroj: Eurydice. Vysvětlivka Tento diagram zachycuje zejména jazyky, které vzdělávací program řadí do kategorie cizích (či moderních ). Regionální a/nebo menšinové jazyky (viz obr. B15) a klasické jazyky (viz obr. B16) se berou v úvahu pouze v případě, že jsou ve vzdělávacím programu ustanoveny jako alternativa cizích jazyků. Tento diagram se zaměřuje pilotní na projekty, které rozšiřují výuku cizích jazyků nad rámec minimálního rozsahu poskytovaného vzdělávání. Definice pojmů pilotní projekt a minimální rozsah poskytovaného vzdělávání jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie. V Dánsku, Nizozemsku, Portugalsku, ve Finsku a v Norsku dávají pilotní projekty žákům příležitost naučit se kromě nejčastěji osvojovaného jazyka, kterým je ve většině případů angličtina, jazyky další nebo alternativní (obvykle francouzština a němčina). Hlavním cílem projektů zaměřených na finštinu, norštinu a dánštinu je přimět žáky, aby se učili více jazyků než jen angličtinu nebo aby je studovali dříve, než se od nich podle vzdělávacího programu očekává. Ve Finsku je projekt zaměřen na žáky ve věku 7 až 16 let. V Norsku je zacílen na žáky ve věku 11 až 13 let a otevřeně usiluje o rozvoj kladného postoje k mnohojazyčnosti. Projekt bude probíhat od roku 2010 do roku 2012 a před přijetím rozhodnutí o jeho případné všeobecné realizaci bude vyhodnocen. V Dánsku projekt nabízí žákům ve věku 12 let možnost začít se učit francouzsky nebo německy dříve než ve věku 13 let, jak jim to ukládá vzdělávací program. Jeden z projektů v Nizozemsku zkoumá, jak by mohla být do primárních škol, kde se již všichni žáci musí učit anglicky, co nejlépe zavedena výuka francouzštiny a němčiny (viz obr. B13). Druhý pilotní projekt je zaměřen na zavedení čínštiny na úrovni sekundárního vzdělávání. V závislosti na typu školy se kromě dvou běžně vyučovaných jazyků (francouzštiny a němčiny) nebo místo nich vyučuje čínština. Cílem pilotního projektu v Portugalsku je zahájit výuku druhého jazyka u žáků ve věku 10 let místo ve věku 12 let, což je pro zavádění druhého jazyka jako povinného předmětu běžný věk. 37

40

41 ORGANIZACE VÝUKY ODDÍL II NABÍDKA CIZÍCH JAZYKŮ V KONTEXTU CLIL V PRIMÁRNÍM A SEKUNDÁRNÍM VZDĚLÁVÁNÍ INTEGROVANÉ OSVOJOVÁNÍ OBSAHU A JAZYKA JE SOUČÁSTÍ BĚŽNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ TÉMĚŘ VE VŠECH ZEMÍCH Téměř ve všech evropských zemích poskytují určité školy takovou formu vzdělávání, v jejímž rámci jsou nejazykové předměty vyučovány buď ve dvou různých jazycích, nebo v jazyce jednom, který je podle vzdělávacího programu cizí. Tento přístup je znám jako tzv. integrované osvojování obsahu a jazyka (CLIL viz Glosář, statistické databáze a bibliografie). Jedinými zeměmi, které tento typ vzdělávání neposkytují, jsou Dánsko, Řecko, Island a Turecko. Obr. B9: Existence vzdělávání typu CLIL v primárním a/nebo všeobecném sekundárním vzdělávání, 2010/11 Vzdělávání typu CLIL ve všech školách Vzdělávání typu CLIL v některých školách Vzdělávání typu CLIL pouze v rámci pilotních projektů Vzdělávání typu CLIL neexistuje Vysvětlivka Zdroj: Eurydice. Vzdělávání typu CLIL v některých školách: Není nutné, aby tato praxe byla obecně rozšířená. Podrobné informace o vzdělávání typu CLIL v jednotlivých zemích uvádí Příloha 2. Obrázek nezachycuje: programy pro usnadnění integrace dětí, jejichž mateřština není vyučovacím jazykem (jedním z vyučovacích jazyků), programy v mezinárodních školách. Definice pojmů CLIL a pilotní projekt jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie. Ačkoli vzdělávání typu CLIL existuje téměř ve všech zemích na úrovni primárního a všeobecného sekundárního vzdělávání, není ve vzdělávacích systémech všeobecně rozšířené. Tento poznatek je odvozen z informací o jednotlivých zemích uvedených v Příloze 2, která, přestože neumožňuje porovnávat jednotlivé země důsledně, je užitečná, protože do jisté míry naznačuje, jak intenzivní tato výuka je. Jedinými zeměmi nebo regiony, v nichž existuje vzdělávání typu CLIL ve všech školách celého vzdělávacího systému, jsou Belgie (Německy mluvící společenství), Lucembursko a Malta. Ve třech zemích je vzdělávání typu CLIL poskytováno jen ve školách, které se účastní pilotních projektů. Projekt v Belgii (Vlámském společenství), který měl probíhat od roku 2007 do roku 2010, byl 39

42 ORGANIZACE VÝUKY v devíti školách prodloužen až do roku Jeho cílem je vědecky zkoumat otázky, které vzdělávání typu CLIL klade. Ve školách na Kypru bylo vzdělávání typu CLIL po několik let ověřováno v rámci pilotního programu, ale od září 2011 se stalo součástí běžného vzdělávání. V Portugalsku se v rámci projektu SELF (Secções Europeias de Língua Francesa), do kterého je zapojeno 23 škol na úrovni sekundárního vzdělávání, vyučují nejazykové předměty ve francouzštině. V Itálii mají všichni žáci od roku 2010 povinnost učit se v posledním ročníku vyššího sekundárního vzdělávání jeden nejazykový předmět v cizím jazyce. Žáci jazykových směrů se jej musí začít učit ve věku 16 let. Ve věku 17 let se žáci začínají učit druhý nejazykový předmět prostřednictvím druhého cizího jazyka, který je jedním ze tří již osvojovaných jazyků. Podobná praxe je poměrně rozšířená v Rakousku, kde jsou na úrovni sekundárního vzdělávání vyučovány různě velké úseky nejazykových předmětů v cizím jazyce. Rakouské orgány školské správy se navíc rozhodly využít vzdělávání typu CLIL ve výuce prvního cizího jazyka u všech žáků ve věku 6 až 8 let. Žáci mají jednu integrovanou hodinu týdně, ve které jsou předměty vzdělávacího programu vyučovány v cizím jazyce. Podobná praxe při výuce angličtiny u žáků stejného věku existuje také v Lichtenštejnsku. Kromě toho od roku 2010/11 nabízí výuku typu CLIL žákům jazykového směru jedna vyšší sekundární škola. Tento pilotní projekt potrvá čtyři roky. KROMĚ CIZÍCH JAZYKŮ SE VE VZDĚLÁVÁNÍ TYPU CLIL ČASTO POUŽÍVAJÍ REGIONÁLNÍ NEBO MENŠINOVÉ JAZYKY V zemích, kde se v rámci vzdělávání typu CLIL používají vyučovací jazyky dva, bývá status těchto jazyků různý. Kombinace jazyků používaných ve vzdělávání typu CLIL záleží do velké míry na jazykovém dědictví každé země, zejména má-li více než jeden jazyk státu a/nebo více než jeden regionální/menšinový jazyk, který má nebo nemá status úředního jazyka (viz obr. A1). Podrobné informace o jazycích a úrovních vzdělávání, které s tímto druhem výuky souvisí, nabízí Příloha 2. Dvacet evropských zemí nebo regionů zemí nabízí výuku typu CLIL, v rámci které jsou nejazykové předměty vyučovány v regionálním/menšinovém jazyce i v jazyce státu (nebo podle situace v jednom z jazyků státu). V praxi je tomu tak, že například v Maďarsku vyučují některé školy nejazykové předměty v maďarštině a jiné ve slovenštině. Všechny tyto země, s výjimkou Slovinska a Spojeného království (Walesu, Severního Irska a Skotska), mají i další modely pro používání jazyků. Dvacet pět zemí nebo regionů nabízí výuku typu CLIL, v rámci které jsou nejazykové předměty vyučovány v jazyce, který vzdělávací program považuje za cizí, i v jazyce státu (nebo podle situace v jednom z jazyků státu). Do této skupiny patří také typ vzdělávání, ve kterém jsou v cizím jazyce vyučovány všechny nejazykové předměty. Ve všech těchto zemích, s výjimkou Bulharska, Německa, Portugalska, Spojeného království (Anglie), Lichtenštejnska a Chorvatska existují i jiné kombinace jazyků (například regionální nebo menšinový jazyk a jazyk státu). V Chorvatsku však některé školy poskytují vzdělávání, v rámci kterého jsou všechny nejazykové předměty vyučovány v regionálním nebo menšinovém jazyce. Tyto školy však nejsou pokládány za školy, které poskytují vzdělávání typu CLIL (viz Glosář, statistické databáze a bibliografie). Při bližším pohledu na cizí jazyky používané jako vyučovací, které jsou uvedeny v Příloze 2, se ukazuje, že nejrozšířenějšími cílovými jazyky jsou angličtina, francouzština a němčina a rovněž i španělština a italština. Tyto jazyky jsou také nejčastěji vyučovanými cizími jazyky ve školách v Evropě (viz obr. C8 a a C8 b). 40

43 ODDÍL II NABÍDKA CIZÍCH JAZYKŮ V KONTEXTU CLIL V PRIMÁRNÍM A SEKUNDÁRNÍM VZDĚLÁVÁNÍ Obr. B10: Status cílových jazyků, v nichž probíhá výuka typu CLIL v primárním a všeobecném sekundárním vzdělávání, 2010/11 1 jazyk státu + 1 cizí jazyk 1 jazyk státu + 1 regionální, menšinový nebo neteritoriální jazyk 1 jazyk státu + 1 další jazyk státu Vzdělávání typu CLIL neexistuje Zdroj: Eurydice. Vysvětlivka Některé jazyky mohou patřit do dvou kategorií. Tak je tomu především v zemích s více než jedním jazykem státu. V Lucembursku je například francouzština jak cizím jazykem, tak jazykem státu. Tato situace je důsledkem skutečnosti, že tento jazyk je stanoven jako cizí ve vzdělávacím programu pro účely vzdělávání, avšak jeho status jako jazyk státu je politickým rozhodnutím. Prakticky to znamená, že pokud pro jeden jazyk platí dvě označení, převáží označení politické. Podrobné informace o vzdělávání typu CLIL v jednotlivých zemích uvádí Příloha 2. Obrázek nezachycuje: programy pro usnadnění integrace dětí, jejichž mateřština není vyučovacím jazykem (jedním z vyučovacích jazyků), programy v mezinárodních školách. Definice pojmů neteritoriální jazyk, regionální nebo menšinový jazyk, jazyk státu, cizí jazyk a pilotní projekt jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie. Ve všech šesti zemích, které mají více než jeden státní jazyk, nabízejí některé školy vzdělávání typu CLIL, v rámci kterého probíhá výuka nejazykových předmětů ve dvou úředních jazycích státu. V Belgii (Německy mluvícím společenství), Lucembursku a na Maltě je toto vzdělávání poskytováno ve všech školách. V Lucembursku se jako vyučovací jazyky používají vedle lucemburštiny dva ze tří jazyků státu (němčina a francouzština); němčina na úrovni primárního a nižšího sekundárního vzdělávání a francouzština na úrovni nižšího a vyššího sekundárního vzdělávání. Ve čtyřech zemích (Španělsko, Lotyšsko, Nizozemsko a Rakousko) poskytují některé školy vzdělávání typu CLIL, v rámci kterého se nejazykové předměty vyučují ve třech jazycích. Těmito jazyky jsou jazyk státu, jazyk považovaný ve vzdělávacím programu za cizí a jazyk regionální nebo menšinový. S tímto modelem se setkáváme jen velice vzácně a obr. B10, který zaznamenává jen nejběžnější formy dvojjazyčné výuky, tuto nezvyklou alternativu nezachycuje. 41

44 ORGANIZACE VÝUKY POUŽÍVÁNÍ KRITÉRIÍ PRO PŘIJETÍ KE VZDĚLÁVÁNÍ TYPU CLIL NENÍ BĚŽNÉ Přibližně ve dvou třetinách vzdělávacích systémů existují školy, ve kterých jsou nejazykové předměty vyučovány v jazyce, který vzdělávací systém pokládá za cizí (viz obr. B10). Jedná se o tzv. vzdělávání typu CLIL (typ A) a je obsahem následujícího ukazatele, který se týká kritérií podmiňujících přijetí na základě znalostí a dovedností. Obr. B11: Centrální doporučení ohledně kritérií podmiňujících přijetí ke vzdělávání typu CLIL na základě znalostí a dovedností v primárním vzdělávání a/nebo všeobecném sekundárním vzdělávání, 2010/11 Stanovené předměty vzdělávacího programu a všeobecné schopnosti Jazykové dovednosti Žádná konkrétní kritéria podmiňující přijetí neexistují Vzdělávání typu CLIL ani CLIL typu A neexistuje Zdroj: Eurydice. Vysvětlivka Obrázek se týká jen vzdělávání CLIL typu A. Podrobné informace o vzdělávání typu CLIL v jednotlivých zemích uvádí Příloha 2. Pokud byla v některé zemi vydána doporučení, která se týkají všech typů vzdělávání a nevztahují se konkrétně na vzdělávání typu CLIL, obrázek je nezachycuje. Obrázek nezachycuje: programy pro usnadnění integrace dětí, jejichž mateřština není vyučovacím jazykem (jedním z vyučovacích jazyků), programy v mezinárodních školách. Definice pojmů CLIL a CLIL typu A jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie. Ve většině zemí poskytujících CLIL (typu A) nebyla vydána žádná oficiální doporučení/předpisy, podle kterých by školy při výběru žáků pro vzdělávání typu CLIL měly používat stanovená kritéria podmiňující přijetí. Výjimkou jsou v tomto ohledu Polsko, Rumunsko a Lichtenštejnsko. V Rumunsku se ověřují pouze jazykové dovednosti. V Polsku a Lichtenštejnsku se při výběru žáků ověřují i jiné dovednosti, znalosti či schopnosti. Žáci v Lichtenštejnsku se vybírají na základě průměru jejich známek za předchozí školní rok, známek v jazycích, matematice a zeměpisu, a konečně také 42

45 ODDÍL II NABÍDKA CIZÍCH JAZYKŮ V KONTEXTU CLIL V PRIMÁRNÍM A SEKUNDÁRNÍM VZDĚLÁVÁNÍ výsledků jejich prognostických testů. Avšak na úrovni vyššího sekundárního vzdělávání, kde tento výběr probíhá, je vzdělávání typu CLIL dostupné jen v rámci pilotního projektu (viz obr. B9). V některých zemích, ve kterých nebyla vydána oficiální doporučení nebo předpisy ohledně kritérií podmiňujících přijetí ke vzdělávání typu CLIL na základě znalostí a dovedností, mohou školy nicméně přijmout svá vlastní kritéria. Tak je tomu v České republice, Maďarsku, Nizozemsku, na Slovensku a ve Finsku. V Nizozemsku například většina škol poskytujících vzdělávání typu CLIL používá kritéria založená na dosavadních znalostech žáků, která kromě jazykových dovedností kladou značný důraz na motivaci žáků. Naopak v Belgii (Francouzském společenství) zákon školám nedovoluje, aby zaváděly jiná kritéria podmiňující přijetí než je pozice žáka na seznamu přihlášených. V Bulharsku používají pro výběr žáků kritéria podmiňující přijetí všechny specializované vyšší sekundární školy nejen ty, které poskytují vzdělávání typu CLIL. 43

46

47 ORGANIZACE VÝUKY ODDÍL III NABÍDKA JAZYKŮ V PRIMÁRNÍM A SEKUNDÁRNÍM VZDĚLÁVÁNÍ VE VĚTŠINĚ ZEMÍ OVLIVŇUJÍ NABÍDKU CIZÍCH JAZYKŮ ÚSTŘEDNÍ ORGÁNY ŠKOLSKÉ SPRÁVY Ve všech zemích, s výjimkou šesti, mají na výběr jazyků dostupných žákům v primárním a sekundárním vzdělávání vliv ústřední orgány školské správy. V 15 zemích nebo regionech ústřední orgány školské správy stanovují, které jazyky se žáci během školní docházky musí učit. Tyto konkrétní předepsané jazyky musejí nabízet všechny školy ve svých vzdělávacích programech (viz obr. B13). Obr. B12: Doporučení školám ohledně zařazení konkrétních předepsaných jazyků do vzdělávacího programu, primární a/nebo všeobecné sekundární vzdělávání, 2010/11 Seznam jazyků Konkrétní požadavky na žáky Konkrétní požadavky na školy Výslovný odkaz na autonomii škol Žádná doporučení neexistují Zdroj: Eurydice. UK ( 1 ) = UK-ENG/WLS/NIR Vysvětlivka K některým zemím se může vztahovat několik kategorií s výjimkou kategorie Žádná doporučení neexistují, která všechny ostatní vylučuje. Obrázek nerozlišuje jednotlivé úrovně vzdělávání jsou tu znázorněny všechny okolnosti bez ohledu na úroveň vzdělávání. Seznam jazyků: Obsahuje alespoň tři jazyky, ze kterých si školy mohou vybírat. Konkrétní požadavky na žáky, aby studovali určité jazyky: Od žáků se vyžaduje, aby se učili jeden nebo více konkrétních jazyků (například konkrétní předepsané jazyky). Konkrétní požadavky na školy, aby nabízely určité jazyky: Školy musí do vzdělávacího programu zařadit určité jazyky, aniž by tyto jazyky žákům předepsaly jako povinné. Výslovný odkaz na autonomii škol: Oficiální předpisy nebo doporučení uvádí, že školy mají při rozhodování o tom, které jazyky do vzdělávacího programu zařadí, určitou autonomii. Definice pojmů cizí jazyk a konkrétní předepsaný jazyk jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie. V devíti zemích ústřední orgány požadují, aby školy žákům nabízely konkrétní jazyky. Pět z těchto zemí patří také do předchozí kategorie, ve které je alespoň jeden konkrétní jazyk (např. angličtina) žákům předepsán. V Dánsku musí všechny školy nabízet žákům od 13 let němčinu, ale kromě toho mohou nabízet i francouzštinu. Ve Švédsku musí všechny školy nabízet během povinné školní docházky alespoň dva z jazyků francouzština, španělština a němčina a na úrovni vyššího sekundárního vzdělávání všechny tři jazyky. V Norsku musí všechny nižší sekundární školy nabízet alespoň jeden z následujících čtyř jazyků: francouzštinu, němčinu, španělštinu nebo ruštinu. Na Kypru jsou všechny školy na úrovni vyššího sekundárního vzdělávání vyzývány k tomu, aby nabízely nejen angličtinu a francouzštinu, které již na této úrovni nejsou pro žáky povinné, ale také němčinu, italštinu, španělštinu, turečtinu a ruštinu. Na Maltě musí všechny sekundární školy na úrovni nižšího sekundárního vzdělávání nabízet kromě angličtiny, která je pro žáky povinná, také italštinu, 45

48 ORGANIZACE VÝUKY francouzštinu, němčinu, španělštinu, arabštinu a ruštinu. Na úrovni vyššího sekundárního vzdělávání k nim přibývá ještě řečtina a latina. Poslední čtyři z devíti zemí, které po školách požadují, aby žákům nabízely konkrétní jazyky, žákům neukládají žádnou povinnost tyto jazyky studovat. V Portugalsku musí všechny školy nabízet žákům ve věku 6 až 10 let angličtinu. Ve Slovinsku musí být žákům od primárního vzdělávání nabízena angličtina nebo němčina. Tytéž jazyky plus francouzština musí být od primárního vzdělávání zařazeny do vzdělávacího programu v Litvě. V České republice musí školy nabízet žákům primárních škol angličtinu dříve než kterékoli jiné jazyky. Pokud si žáci (nebo rodiče) zvolí jiný jazyk než angličtinu, musí je škola informovat, že při přechodu na sekundární vzdělávání nebo na jinou školu nemůže vzdělávací systém zaručit kontinuitu výuky zvoleného cizího jazyka. V osmi zemích ústřední orgány školské správy výslovně odkazují na autonomii škol při stanovování, které jazyky zařadit do vzdělávacího programu školy. Školy v těchto zemích však nemají autonomii úplnou, protože stále existují některá omezení, buď co se týče žáků, nebo škol. Například ve Spojeném království (Anglie, Wales, a Severní Irsko), kde se zdá, že je autonomie největší, mají školy ve volbě vyučovaných jazyků do značné míry svobodu. V Severním Irsku musí být zvolené jazyky úředními jazyky EU (jinými než angličtina a v irských školách, kde výuka probíhá v irské gaelštině, irská gaelština). V Anglii a Walesu mohou školy vyučovat kterýkoli hlavní evropský nebo světový jazyk. VE 13 ZEMÍCH NEBO REGIONECH JE POVINNÝM JAZYKEM ANGLIČTINA Patnáct zemí nebo regionů uvádí, že určité jazyky jsou povinné, tj. všichni žáci se musí učit konkrétní jazyk. V Belgii (Německy mluvícím a Vlámském společenství), na Kypru, Islandu a v Lichtenštejnsku jsou konkrétní předepsané jazyky dva. V Lucembursku jsou tři všichni žáci se musí během povinné školní docházky učit němčinu, francouzštinu a angličtinu. Ve 14 zemích nebo regionech zemí se musí všichni žáci učit angličtinu a ve většině případů je to první jazyk, který si osvojují. Francouzština je častěji druhým povinným cizím jazykem. Ve třech z pěti zemí nebo regionů, kde je povinným jazykem, je současně jedním z jazyků státu (viz obr. A1). V několika zemích je studium určitých jazyků povinné z historických či politických důvodů, například v Belgii, Lucembursku, Finsku a na Islandu. Ve většině zemí (s výjimkou Itálie a Lichtenštejnska), v nichž bylo ve školním roce 2010/11 osvojování konkrétního jazyka povinné na určitém stupni povinného vzdělávání, byla tato politika zavedena již ve školním roce 1992/93. Na Slovensku má být počínaje školním rokem 2011/12 zavedena reforma, kterou se povinným jazykem stane angličtina. Tato opatření svědčí o sílící celoevropské tendenci prosazovat osvojování angličtiny. Současné procentní podíly žáků, kteří se na úrovni jak primárního, tak sekundárního vzdělávání učí angličtinu, jsou skutečně velmi vysoké (viz kapitola C). V České republice, Litvě, Portugalsku a ve Slovinsku ústřední orgány školské správy nepředepisují povinné osvojování angličtiny, ale kladou konkrétní požadavky na školy, aby angličtinu a v některých zemích i několik dalších jazyků zařazovaly do vzdělávacího programu (viz obr. B12). V Portugalsku bude od roku 2012/13 angličtina povinná pro žáky od 10 let. Lotyšsko, které ve školním roce 2002/03 doporučovalo, aby se všichni žáci učili angličtinu, nicméně tuto politiku opustilo a nyní ponechává výběr jazyků na školách a na rodičích. 46

49 ODDÍL III NABÍDKA JAZYKŮ V PRIMÁRNÍM A SEKUNDÁRNÍM VZDĚLÁVÁNÍ Obr. B13: Konkrétní povinné cizí jazyky předepsané ústředními orgány školské správy (denní povinné vzdělávání), 1992/93, 2002/03, 2006/07, 2010/11 BE fr BE de BE nl BG CZ DK DE EE IE EL ES FR IT CY LV LT LU HU 2010/ / / /93 UK-ENG/ MT NL AT PL PT RO SI SK FI SE WLS/NIR SCT IS LI NO HR TR 2010/11 fi/sv da 2006/07 fi/sv da 2002/03 fi/sv da 1992/93 fi/sv da UK- angličtina francouzština němčina Žádný cizí jazyk není povinný Žádné konkrétní jazyky nejsou předepsány Zdroj: Eurydice. Vysvětlivka Uvedeny jsou pouze podmínky, které se týkají všech žáků bez ohledu na typ školy nebo studijní zaměření. Jestliže je v dané zemi předepsána výuka několika konkrétních jazyků, jejich umístění ve výše uvedené tabulce odpovídá pořadí, v jakém si je žáci osvojují. Definice pojmů cizí jazyk a konkrétní předepsaný jazyk jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie. Poznámky k jednotlivým zemím Belgie (BE fr): Ve všech referenčních letech byla nizozemština v Bruselu (a v některých městech se specifickým jazykovým statusem) konkrétním předepsaným jazykem ve všech případech, kdy vyučovacím jazykem byla francouzština. Belgie (BE de): Ve všech referenčních letech byla němčina konkrétním předepsaným jazykem ve školách, v nichž byla vyučovacím jazykem francouzština a které navštěvovali příslušníci frankofonní menšiny sídlící v germanofonním regionu. Německo: V Sársku je povinná spíše francouzština než angličtina. Irsko: Irskou gaelštinu a angličtinu se musí učit všichni žáci. Finsko: Žáci musí absolvovat výuku druhého jazyka státu (švédštiny (sv) nebo finštiny (fi) podle toho, která je jejich mateřským jazykem) jako konkrétního předepsaného jazyka. Island: Žáci si mohou za určitých podmínek zvolit místo dánštiny (da) švédštinu nebo norštinu. MÉNĚ POUŽÍVANÉ JAZYKY SE ČASTĚJI NABÍZEJÍ NA SEKUNDÁRNÍ ÚROVNI Téměř ve všech zemích se školám doporučuje, povoluje nebo se od nich vyžaduje, aby jejich vzdělávací programy obsahovaly konkrétní cizí jazyky (viz obr. B12). Obr. B14 poskytuje přehled těchto jazyků bez ohledu na jejich regulační status. Neobsahuje žádné informace o jazycích, jejichž výuku školy v praxi skutečně nabízejí, ani o skutečném procentu žáků, kteří se konkrétní cizí jazyky učí (viz kapitola C). Jazyky, které ústřední orgány školské správy nejčastěji uvádějí v souvislosti se zařazením do vzdělávacího programu, jsou nejfrekventovanější jazyky Evropské unie (tj. angličtina, francouzština, němčina, španělština a italština) spolu s ruštinou. Jedná se současně o jazyky, které se žáci nejvíce učí (obr. C8 a a b). 47

50 ORGANIZACE VÝUKY Obr. B14: Cizí jazyky ve vzdělávacích programech stanovených v oficiálních dokumentech ústředních orgánů školské správy, primární a/nebo všeobecné sekundární vzdělávání, 2010/11 angličtina francouzština španělština němčina italština ruština arabština latina čínština japonština turečtina nizozemština polština klasická řečtina dánština švédština moderní hebrejština finština chorvatština maďarština portugalština řečtina slovenština Zdroj: Eurydice. Vysvětlivka ISCED 2 ISCED 3 ISCED 2 a 3 ISCED 1, 2 a 3 UK ( 1 ) = UK-ENG/WLS/NIR Obrázek znázorňuje jazyky, které ústřední orgány školské správy doporučují, požadují nebo povolují. Zachycuje pouze jazyky, které vzdělávací program/oficiální dokumenty vydané ústředními orgány školské správy řadí do kategorie cizích. Regionální a/nebo menšinové jazyky i klasické jazyky se berou v úvahu jenom v případě, že jsou v oficiálních dokumentech vydaných ústředními orgány školské správy ustanoveny jako alternativa cizích jazyků. Nerozlišují se studijní zaměření ani typy škol jsou znázorněny všechny. Jazyky jsou řazeny sestupně podle počtu zemí, které je započítávají do vzdělávacích programů/oficiálních dokumentů. Jejich pořadí nezachycuje úroveň vzdělávání, pro kterou jsou doporučeny/požadovány. Obrázek znázorňuje pouze jazyky, které uvádí více než jeden vzdělávací systém. Pokud některý jazyk jmenuje jen jeden vzdělávací systém, je spolu s příslušnou zemí uveden v poznámkách k jednotlivým zemím. Definice pojmů cizí jazyk a konkrétní předepsaný jazyk jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie. Poznámky k jednotlivým zemím Belgie (BE fr): V Bruselu se ve frankofonních školách může na úrovni ISCED 1 a 2 nabízet jen výuka nizozemštiny. Bulharsko, Španělsko, Lotyšsko, Maďarsko, Polsko a Spojené království (SCT): Ústřední orgány školské správy nevydaly žádná doporučení. Litva: Lotyština (úroveň ISCED 2 a 3) Rakousko: Romština (úroveň ISCED 1), bosenština/chorvatština/srbština (úroveň ISCED 2 a 3), slovinština, čeština (úroveň ISCED 1 až 3). 48

51 ODDÍL III NABÍDKA JAZYKŮ V PRIMÁRNÍM A SEKUNDÁRNÍM VZDĚLÁVÁNÍ Slovinsko: Srbština, makedonština (úroveň ISCED 2). Za určitých okolností se za cizí jazyk může považovat i klasická řečtina (úroveň ISCED 3). Norsko: Laponština (sámština), bosenština, albánština, darí (afghánská perština), korejština, kurdština (sorání), perština, somálština, tamilština, urdština, vietnamština, znakový jazyk (úroveň ISCED 3). Angličtina je jediným jazykem, u kterého se doporučení nebo předpisy téměř ve všech zemích vztahují na všechny tři úrovně vzdělávání. V Belgii (Německy mluvícím a Vlámském společenství) a v Lucembursku se výuka angličtiny nenabízí na úrovni primárního vzdělávání, protože žáci na této úrovni se musí učit jeden nebo více jiných jazyků (viz obr. B13). Španělština je ústředními orgány školské správy uváděna o něco častěji než němčina. Španělština je však častěji zmiňována jako předmět vzdělávacího programu na úrovni sekundárního vzdělávání, zatímco němčina je s ohledem na všechny tři úrovně vzdělávání zmiňována u většího počtu zemí. Méně frekventované evropské jazyky stejně jako jazyky mimoevropské jsou uváděny menším počtem ústředních orgánů školské správy. Doporučení nebo předpisy se navíc téměř vždy týkají úrovně sekundárního vzdělávání. Tak je tomu v případě arabštiny, čínštiny, japonštiny, turečtiny, polštiny a nizozemštiny. V některých zemích jsou součástí jazykového balíčku nabízeného ústředními orgány školské správy pro zařazení do vzdělávacího programu i jazyky klasické (viz obr. B16) a jazyky se statusem regionálního a/nebo menšinového jazyka. Tak je tomu například s regionálními a/nebo menšinovými jazyky i latinou a klasickou řečtinou v Rakousku. Jazyky uvedené u několika zemí jsou jazyky autochtonních menšin, jazyky přistěhovaleckých menšin, jako například portugalština v Lucembursku, nebo jazyky sousedních zemí, jako je lotyština v Litvě. U některých uvedených jazyků, jako je například dánština na Islandu, k tomu také vedly historické i jazykové důvody. A konečně některé z těchto jazyků jsou jazyky státu, které se musí učit všichni žáci, jako například finština a švédština ve Finsku. Samotný fakt, že v některých zemích, například ve Francii, Rakousku a Norsku je nabídka jazyků relativně široká, může vést současně k závěru, že se v nich realizuje politika prosazující jazykovou rozmanitost. Nicméně i v těchto zemích, stejně jako ve všech ostatních, se jen malé procento žáků ve školách učí jiné jazyky než ty, které jsou v Evropě nejrozšířenější (viz obr. C11). TÉMĚŘ VE DVOU TŘETINÁCH ZEMÍ SE VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY NEBO JINÉ OFICIÁLNÍ DOKUMENTY ZMIŇUJÍ O REGIONÁLNÍCH NEBO MENŠINOVÝCH JAZYCÍCH V mnoha evropských zemích se mluví četnými regionálními nebo menšinovými jazyky i jazyky neteritoriálními. V některých z těchto zemí mají status úředního jazyka (viz obr. A1). Téměř ve dvou třetinách zemí ústřední orgány školské správy doporučují nebo vyžadují, aby určité regionální či menšinové jazyky nebo neteritoriální jazyky byly zahrnuty do školního vzdělávacího programu. V mnoha zemích se v doporučeních nebo požadavcích ohledně vzdělávacího programu objevují všechny jazyky, kterým je přiznán status úředního jazyka. I Francie a Litva, které nepřiznávají úřední status žádnému z regionálních či menšinových jazyků, nicméně uvádějí, že regionální či menšinové jazyky mohou být do vzdělávacího programu zařazeny. 49

52 ORGANIZACE VÝUKY Obr. B15: Zmínka o konkrétních regionálních nebo menšinových jazycích v oficiálních dokumentech vydávaných ústředními orgány školské správy, primární a/nebo všeobecné sekundární vzdělávání, 2010/11 Kód BE fr BE de BE nl BG CZ DK DE EE IE EL ES FR IT CY LV LT LU HU MT NL AT PL PT RO SI SK FI SE UK-ENG UK-WLS UK-NIR UK-SCT IS LI NO HR TR Jazyky bel běloruština bos bosenština bre bretonština bul bulharština cat katalánština cat valencijština cos korsičtina csb kašubština cse čeština cym velština dan dánština deu němčina ell řečtina eus baskičtina fao faerština fin finština fit meänkieli(tornedalská finština) fra francouzština frp frankoprovensálština fry fríština fur furlanština gla skotská gaelština gle irská gaelština glg galicijština hbs černohorština heb hebrejština hrv chorvatština hun maďarština Zdroj: Eurydice. Vysvětlivka Obrázek znázorňuje regionální nebo menšinové jazyky, které ústředními orgány školské správy ve vzdělávacím programu uvádějí jako povolené, doporučené nebo požadované. Nerozlišují se úrovně vzdělávání, studijní zaměření ani typy škol. V některých zemích mohou uvedené jazyky existovat jen ve školách některých regionů. Jazyky jsou řazeny podle svého třípísmenného kódu (norma ISO 639-3). Definice pojmů regionální nebo menšinový jazyk a neteritoriální jazyk jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie. V několika zemích jsou některé regionální nebo menšinové jazyky pro všechny nebo pro některé žáky povinné. To je případ katalánštiny, valencijštiny, baskičtiny a galicijštiny, které jsou konkrétními předepsanými jazyky ve španělských autonomních společenstvích, ve kterých jsou vedle španělštiny dalšími úředními jazyky. V Nizozemsku je pro všechny žáky v provincii Frísko povinná fríština. Ve Spojeném království (Walesu) se všichni žáci musí učit velštinu. 50

53 ODDÍL III NABÍDKA JAZYKŮ V PRIMÁRNÍM A SEKUNDÁRNÍM VZDĚLÁVÁNÍ Obr. B15 (pokračování): Zmínka o konkrétních regionálních nebo menšinových jazycích v oficiálních dokumentech vydávaných ústředními orgány školské správy, primární a/nebo všeobecné sekundární vzdělávání, 2010/11 Kód BE fr BE de BE nl BG CZ DK DE EE IE EL ES FR IT CY LV LT LU HU MT NL AT PL PT RO SI SK FI SE UK-ENG UK-WLS UK-NIR UK-SCT IS LI NO HR TR Jazyky hye arménština ita italština kal grónština kdr karaimština lit litevština lld ladinština mkd makedonština mwl mirandština oci okcitánština pol polština rcf kreolština rmy vlašská romština rom romština ron rumunština rue lemkovština rue rusínština rus ruština slk slovenština slv slovinština laponština sme (sámština) sqi albánština srd sardština srp srbština tah tahitština tat tatarština tpi melanéské jazyky tur turečtina ukr ukrajinština wen lužická srbština yid jidiš Zdroj: Eurydice. Vysvětlivka Obrázek znázorňuje regionální nebo menšinové jazyky, které ústřední orgány školské správy ve vzdělávacím programu uvádějí jako povolené, doporučené nebo požadované. Nerozlišují se úrovně vzdělávání, studijní zaměření ani typy škol. V některých zemích mohou uvedené jazyky existovat jen ve školách některých regionů. Jazyky jsou řazeny podle svého třípísmenného kódu (norma ISO 639-3). Definice pojmů regionální nebo menšinový jazyk a neteritoriální jazyk jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie. V řadě evropských zemí se regionální nebo menšinové jazyky používají jako vyučovací jazyky v rámci vzdělávání typu CLIL (viz obr. B10). 51

54 ORGANIZACE VÝUKY PŘIBLIŽNĚ V POLOVINĚ VŠECH EVROPSKÝCH ZEMÍ EXISTUJÍ DOPORUČENÍ NEBO PŘEDPISY PRO VÝUKU KLASICKÝCH JAZYKŮ NA VYŠŠÍ SEKUNDÁRNÍ ÚROVNI Doporučení nebo předpisy pro výuku latiny a klasické řečtiny vydávané ústředními orgány školské správy se značně liší, pokud jde o nižší a vyšší všeobecné sekundární vzdělávání. Na úrovni nižšího sekundárního vzdělávání neexistují ve většině zemí ohledně této výuky žádná doporučení ani žádné předpisy. Přibližně v polovině všech evropských zemí však ústřední orgány školské správy taková doporučení nebo předpisy vydávají pro vyšší sekundární vzdělávání. Doporučení nebo předpisy pro vyšší sekundární vzdělávání se u různých jazyků liší. Většina orgánů školské správy školám doporučuje nebo od nich vyžaduje, aby latinu předepisovaly jen pro některé žáky. Jsou to obvykle žáci studijních zaměření, která se specializují na moderní nebo klasické jazyky nebo na humanitní vědy. Pokud jde o klasickou řečtinu, většina orgánů školské správy vyžaduje nebo doporučuje, aby ji školy buď předepisovaly jen pro některé žáky, nebo aby pro některé byla volitelným předmětem. Obr. B16: Status klasických jazyků ve všeobecném sekundárním vzdělávání podle centrálních předpisů/doporučení, nižší a vyšší sekundární vzdělávání, 2010/11 Povinná pro všechny Povinná pro někoho Povinně volitelná pro všechny Povinně volitelná pro někoho Žádná doporučení ani předpisy Klasická řečtina Latina Povinná pro všechny Povinná pro někoho Povinně volitelná pro všechny Povinně volitelná pro někoho Žádná doporučení ani předpisy ISCED 2 ISCED 3 Zdroj: Eurydice. UK ( 1 ) = UK-ENG/WLS/NIR Vysvětlivka Obrázek zachycuje doporučení/předpisy vydané ústředními orgány školské správy ohledně způsobu výuky klasických jazyků na úrovni sekundárního vzdělávání. Povinná pro někoho: Týká se žáků určitých studijních zaměření nebo některých typů škol. Povinně volitelná: Školy musí nabízet možnost osvojovat si latinu nebo klasickou řečtinu, ale žáci nejsou povinni tyto předměty studovat. Žádná doporučení ani předpisy: Znamená žádná doporučení ohledně zařazení latiny nebo klasické řečtiny jako volitelného předmětu do vzdělávacího programu všech nebo některých žáků a žádná doporučení ohledně povinnosti pro všechny nebo některé žáky tyto jazyky studovat. Poznámky k jednotlivým zemím Dánsko: Na úrovni ISCED 3 by se všem žákům měla nabízet buď latina, nebo klasická řečtina. Nizozemsko: Žáci většiny akademických studijních zaměření musí studovat buď latinu, nebo klasickou řečtinu, avšak mohou studovat i obojí. 52

55 ODDÍL III NABÍDKA JAZYKŮ V PRIMÁRNÍM A SEKUNDÁRNÍM VZDĚLÁVÁNÍ Oněch několik málo zemí, které vydávají doporučení ohledně výuky klasických jazyků na úrovni nižšího sekundárního vzdělávání, se dělí do dvou skupin. V první z nich národní jazyk těchto zemí přímo vychází buď z latiny, nebo klasické řečtiny. Tato situace se týká Belgie (Francouzského společenství), Španělska, Francie, Rumunska, Řecka a Kypru. Do druhé skupiny patří země, kde se poskytované vzdělávání od nižší sekundární úrovně diferencuje. V Německu, Lucembursku, Nizozemsku, Lichtenštejnsku a Rakousku jsou žáci rozřazováni do různých typů škol. Klasická řečtina a/nebo latina jsou povinnými nebo povinně volitelnými předměty pro žáky, kteří navštěvují školy nejakademičtějšího typu, jako například Gymnasium v Německu, Rakousku a Lichtenštejnsku nebo VWO v Nizozemsku. Pouze čtyři země předepisují osvojování klasických jazyků všem žákům. Latina je povinná na úrovni nižšího sekundárního vzdělávání v Rumunsku a na úrovni vyššího sekundárního vzdělávání v Chorvatsku. Klasická řečtina je povinná na obou úrovních v Řecku a na Kypru. Kromě doporučení vydaných ústředními orgány školské správy se školy v zemích, kde mají flexibilní vzdělávací program (viz obr. B6), mohou rozhodnout zavést do svého vzdělávacího programu latinu a/nebo klasickou řečtinu. Některé země, které nemají žádná konkrétní doporučení nebo předpisy ohledně toho, jak by se klasické jazyky měly ve školách vyučovat, mohou přesto stanovovat podmínky, za kterých lze tyto jazyky ve vzdělávacím programu nabízet. Tak je tomu například v Maďarsku, kde ústřední orgány školské správy stanoví, že školy mohou nabízet výuku klasických jazyků (které nejsou jmenovitě uvedeny) pod podmínkou, že moderní cizí jazyk se bude nabízet jako první. 53

56

57 ÚČAST NA VÝUCE PROCENTO ŽÁKŮ, KTEŘÍ SE NA ÚROVNI PRIMÁRNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ UČÍ CIZÍ JAZYKY, SE ZVYŠUJE S VĚKEM Prakticky ve všech evropských zemích začíná povinná výuka cizího jazyka během primárního vzdělávání (úroveň ISCED 1). V některých zemích se však výuka cizího jazyka na tomto stupni vzdělávání může zahajovat již v prvních ročnících, zatímco v jiných se stává povinným předmětem až v posledních ročnících. Míra účasti na osvojování cizích jazyků v celé žákovské populaci v primárním vzdělávání se tedy může v závislosti na požadavcích různých vzdělávacích programů v jednotlivých zemích podstatně lišit. Ve většině zemí, u kterých jsou údaje k dispozici, si více než polovina populace navštěvující primární vzdělávání osvojuje některý cizí jazyk (viz obr. C1a). V Řecku, ve Španělsku, v Itálii, Lucembursku, na Maltě, v Rakousku, Polsku, Norsku a Chorvatsku se všichni nebo téměř všichni žáci v primárním vzdělávání učí alespoň jeden cizí jazyk. Z těchto zemí mají obzvláště vysoké podíly žáků, kteří se učí dva nebo více jazyků, Lucembursko (83,6 %) a Řecko (46,7 %). Ve všech zemích uvedených výše se výuka cizích jazyků zavádí v raném stádiu primárního vzdělávání, často na samém začátku povinné školní docházky. Profily několika zemí se vyznačují tím, že v primárním vzdělávání se učí jazyky poměrně malé procento žáků. To se týká zejména Irska, kde se cizí jazyk učí jen asi 4 % žáků zapsaných v primárním vzdělávání. Toto malé procento lze vysvětlit tím, že žáci v Irsku si nemusí osvojovat cizí jazyk, ale všichni se musí učit irskou gaelštinu a angličtinu, což jsou dva úřední jazyky státu. Rovněž pro Vlámské společenství Belgie, Nizozemsko a Portugalsko je charakteristické poměrně malé procento populace žáků primárního vzdělávání, kteří se učí cizí jazyk. Údaje z 18 vzdělávacích systémů uspořádané podle vybraných věkových kategorií (viz obr. C1b), ukazují, že v zemích vyznačujících se vysokým celkovým podílem žáků v primárním vzdělávání, kteří se učí jazyky, se všichni nebo téměř všichni žáci ve věku 7 let již učí alespoň jeden cizí jazyk (viz Lucembursko, Malta, Rakousko a Norsko). V jiných zemích, pro něž jsou údaje k dispozici, je podíl žáků ve věku 7 let, kteří se učí alespoň jeden cizí jazyk, menší a někdy dokonce zanedbatelný (např. Slovinsko) či nulový (Irsko a Nizozemsko). Jak žáci stárnou, procentní podíl těch, kteří se učí cizí jazyky, se zvyšuje. Lze pozorovat, že v několika zemích dochází v určitém věku, který odpovídá věku, kdy se cizí jazyky stávají povinným předmětem pro všechny (například věk 8 let v Litvě, věk 9 let ve Slovinsku a Turecku), k významné změně. Údaje odrážejí také skutečnost, že ve většině zemí mají školy při zavádění jazyků do vzdělávacího programu určitý stupeň autonomie. Je tedy zcela běžné, že se určité procento žáků učí cizí jazyk ještě dříve, než se stane pro všechny povinným. Diagram navíc znázorňuje, že ve věku 10 let se téměř ve všech vzdělávacích systémech, u kterých jsou údaje k dispozici, všichni nebo téměř všichni žáci již učí alespoň jeden cizí jazyk. Odlišná situace je pouze v Irsku, kde se cizí jazyk učí jen 7 % žáků, a ve Vlámském společenství Belgie, v Nizozemsku a ve Spojeném království, kde je podíl žáků, kteří se učí cizí jazyky, mezi 65 % a 75 %. 55

58 ÚČAST NA VÝUCE Obr. C1: Procentní podíl žáků podle počtu osvojovaných cizích jazyků, primární vzdělávání (ISCED 1), 2009/10 Obr. C1a: Procentní podíl všech žáků v primárním vzdělávání, kteří se neučí žádný cizí jazyk nebo se učí 1, 2 nebo více cizích jazyků Zdroj: Eurostat, UOE. Tabulku s údaji uvádí obr. C2. Neučí se žádný cizí jazyk Učí se 1 cizí jazyk Učí se 2 nebo více cizích jazyků Obr. C1b: Procentní podíl žáků ve věku 7, 8, 9 a 10 let, kteří se neučí žádný cizí jazyk nebo se učí 1, 2 nebo více cizích jazyků 7 let 8 let 9 let 10 let Neučí se žádný cizí jazyk Učí se 1 cizí jazyk Učí se 2 nebo více cizích jazyků Zdroj: Eurostat, UOE. Vysvětlivka Započítávají se pouze jazyky, které se ve vzdělávacím programu zpracovaném ústředními orgány školské správy považují za cizí jazyky. Regionální jazyky se berou v úvahu pouze v případě, že je vzdělávací program uvádí jako alternativu k cizím jazykům. Nezapočítávají se jazyky, které se vyučují nad rámec učebního plánu jako nepovinné předměty. Podíl žáků, kteří se neučí žádný cizí jazyk nebo se učí 1, 2 (nebo více) cizích jazyků, se vypočítá z celkového počtu všech žáků ve všech ročnících primárního vzdělávání, i když se osvojování cizích jazyků nezahajuje v prvních ročnících této úrovně vzdělávání. Počet žáků, kteří se neučí žádný cizí jazyk nebo se učí 1, 2 (nebo více) cizích jazyků, se vydělí odpovídajícím počtem žáků na dané úrovni ISCED. Obr. C1b: Obrázek zachycuje jen 18 vzdělávacích systémů. Údaje o dalších vzdělávacích systémech nejsou k dispozici. 56

59 ÚČAST NA VÝUCE 7 let 8 let 9 let 10 let 0 CJ 1 CJ 2 CJ 0 CJ 1 CJ 2 CJ 0 CJ 1 CJ 2 CJ 0 CJ 1 CJ 2 CJ BE nl 96,0 3,9 0,1 93,2 6,6 0,2 86,6 13,2 0,2 28,8 70,9 0,3 IE 100,0 0,0 0,0 100,0 0,0 0,0 100,0 0,0 0,0 93,0 7,0 0,0 EL : : : 4,1 93,7 2,2 3,9 92,9 3,1 3,6 9,5 86,9 CY 91,6 0,0 8,4 92,0 0,0 7,9 6,6 86,4 7,0 0,7 92,8 6,6 LT 92,7 7,1 0,2 6,2 93,5 0,3 6,7 93,2 0,1 1,0 98,8 0,2 LU 0,0 7,6 92,4 0,0 0,4 99,6 0,0 0,0 100,0 0,0 0,0 100,0 HU 64,3 34,9 0,8 58,3 40,9 0,8 39,0 59,8 1,2 8,9 88,9 2,2 MT 0,0 100,0 0,0 0,0 100,0 0,0 0,0 100,0 0,0 0,0 99,9 0,1 NL 100,0 0,0 0,0 100,0 0,0 0,0 100,0 0,0 0,0 33,3 66,7 0,0 AT 1,6 96,6 1,8 1,9 96,2 1,9 0,6 97,4 2,0 0,1 98,0 1,9 RO 79,5 19,5 1,0 62,3 36,8 1,0 8,8 90,2 1,0 3,7 95,4 0,9 SI 99,2 0,8 0,0 99,0 1,0 0,0 0,0 100,0 0,0 0,0 100,0 0,0 FI 92,3 6,6 1,1 86,4 12,5 1,1 1,4 96,8 1,8 0,8 77,0 22,2 SE 42,6 57,1 0,3 42,7 57,0 0,3 42,7 57,0 0,3 0,0 99,4 0,6 UK 25,5 74,5 0,0 25,5 74,5 0,0 25,5 74,5 0,0 25,5 74,5 0,0 IS 69,6 29,9 0,4 58,8 41,0 0,2 24,7 74,1 1,1 1,2 93,7 5,0 NO 0,0 100,0 0,0 0,0 100,0 0,0 0,0 100,0 0,0 0,0 100,0 0,0 TR 97,6 2,4 0,0 97,8 2,2 0,0 0,0 100,0 0,0 0,2 99,8 0,0 Zdroj: Eurostat, UOE. Poznámky k jednotlivým zemím (obr. C1) EU (C1a): Celkový údaj pro EU se vypočítal na základě zemí, u kterých jsou dostupné údaje. Pokud údaje za referenční rok nebyly k dispozici, byly pro výpočet celkového údaje pro EU použity údaje z předchozího/následujícího roku. Belgie: Údaje nezahrnují nezávislé soukromé instituce. Belgie (BE nl): Údaje nezahrnují speciální vzdělávání. Estonsko (C1a) a Finsko: Národní jazyk vyučovaný ve školách, v nichž není vyučovacím jazykem, se započítává jako cizí jazyk. Irsko: Údaje se vztahují jen na veřejné instituce. Všichni žáci v irských primárních školách se ve škole učí irskou gaelštinu. Itálie a Island (C1a): Údaje zahrnují i žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Lucembursko: Všichni žáci v primárním vzdělávání se učí lucemburštinu, která se do údajů nezapočítává. Údaje nezahrnují soukromé nezávislé školy. Maďarsko: Celkový počet žáků zahrnuje i ty, kteří trpí kognitivní poruchou. Slovinsko: Údaje se vztahují na konec školního roku. Nezapočítávají se žáci, kteří se učí druhý jazyk v regionech, v nichž žijí jazykové menšiny. Slovensko (C1a): Údaje zahrnují některé žáky, kteří se učí cizí jazyky ve speciálních školách. Spojené království: Ukazatele jsou vypočteny na základě odhadovaných údajů o Spojeném království jako celku. PROCENTO ŽÁKŮ, KTEŘÍ SE V PRIMÁRNÍM VZDĚLÁVÁNÍ UČÍ ALESPOŇ JEDEN CIZÍ JAZYK, ROSTE V období od roku 2004/05 do roku 2009/10 pokleslo v Evropské unii procento žáků, kteří se v primárním vzdělávání (úroveň ISCED 1) neučili cizí jazyk, přibližně o 10 procentních bodů, z 32,5 % na 21,8 %. Při pohledu na situaci v jednotlivých zemích byl nejvýraznější pokles zaznamenán ve Slovinsku, kde se podíl žáků, kteří se v primárním vzdělávání neučí cizí jazyk, snížil z 88,1 % v roce 2004/05 na 48,4 % v roce 2009/10. Poměrně značný pokles byl také ve Spojeném království (rozdíl asi 34 procentních bodů), v České republice (asi 25 procentních bodů), na Islandu (asi 21 procentních bodů), v Bulharsku a na Slovensku (obě přibližně 18 procentních bodů). Změny v těchto zemích jsou často důsledkem reforem v oblasti vzdělávání zavádějících výuku cizího jazyka jako povinného předmětu v ranější fázi vzdělávání (viz obr. B2). 57

60 ÚČAST NA VÝUCE Pokud jde o změny mezi lety 2006/07 a 2009/10, nejvýraznější rozdíl zaznamenalo Polsko. V této zemi stouplo procento žáků, kteří se na úrovni primárního vzdělávání učí alespoň jeden cizí jazyk, z 54,5 % v roce 2006/07 na 97,7 % v roce 2009/10 (rozdíl asi 43 procentních bodů). Tento nárůst lze vysvětlit zavedením reformy ve školním roce 2008/09, která předepisuje povinnou výuku prvního cizího jazyka od 7 let. Vezme-li se v úvahu podíl žáků, kteří se učí dva nebo více cizích jazyků, lze pozorovat, že mezi jednotlivými referenčními roky zaznamenalo nevýraznější nárůst Řecko, Lotyšsko a Polsko (Řecko v letech 2004/05 až 2009/10, Lotyšsko v letech 2004/05 až 2006/07 a Polsko v letech 2006/07 až 2009/10). V jiných zemích, pro něž jsou údaje k dispozici, byly změny v podílu žáků, kteří se v primárním vzdělávání učí cizí jazyky, méně výrazné a ve většině případů nepřekročily 10 procentních bodů. Údaje (obr. C2) EU BE fr BE de BE nl BG CZ DK DE EE IE EL ES FR IT CY LV LT LU 0CJ ,5 43,8 : 66,1 33,5 53,5 32,8 : 20,5 95,4 11,1 8,6 : 0,2 44,4 42,9 39,6 0,0 0CJ ,7 45,3 : 67,9 17,4 36,5 32,3 : 22,2 95,2 : 7,3 : 0,1 44,5 28,9 37,1 0,0 0CJ ,8 49,7 : 68,3 15,9 29,0 32,7 : : 95,7 3,8 0,7 : 0,2 44,2 31,2 26,0 0,0 1 CJ ,6 56,2 : 33,9 65,9 44,2 67,2 : 53,3 4,6 86,8 87,1 : 98,0 : 55,8 60,3 17,1 1 CJ ,1 54,7 : 31,9 81,7 60,3 67,7 : 48,4 4,8 : 88,0 : 98,3 : 54,1 62,8 17,0 1 CJ ,1 50,3 : 31,5 82,9 67,5 67,3 : : 4,3 49,6 93,4 : 97,4 48,1 55,0 73,8 16, ,7 0,0 : 0,0 0,6 2,3 0,0 : 26,2 0,0 2,2 4,3 : 1,8 : 1,2 0,1 82, ,1 0,0 : 0,2 0,9 3,2 0,0 : 29,4 0,0 : 4,8 : 1,6 : 16,9 0,1 83, ,1 0,0 : 0,2 1,3 3,5 0,0 : : 0,0 46,7 5,9 : 2,5 7,6 13,8 0,2 83,6 HU MT NL AT PL PT RO SI SK FI SE UK IS LI NO HR TR 0CJ 2005 : 0,0 66,7 2,2 : 65,3 41,8 88,1 50,5 28,9 19,4 59,9 53,0 : 0,0 : : 0CJ ,0 0,0 66,7 : 45,5 : 37,7 64,5 45,5 28,9 19,9 30,6 46,2 : 0,0 : : 0CJ ,5 0,0 67,7 1,1 2,3 66,8 39,8 48,4 32,6 30,0 21,8 25,5 32,2 : 0,0 0,5 36,9 1 CJ 2005 : 100,0 33,3 93,7 : 34,7 57,5 11,9 47,3 56,9 67,1 40,1 30,8 : 100,0 : : 1 CJ ,9 100,0 : : 53,2 : 61,2 35,3 52,4 57,0 66,0 69,4 37,8 : 100,0 : : 1 CJ ,3 99,9 32,3 97,0 83,8 32,9 59,3 51,6 64,6 57,1 66,3 74,5 50,7 : 100,0 81,4 63, : 0,0 0,0 4,1 : 0,0 0,7 0,0 2,2 14,1 13,5 0,0 16,2 : : : : ,2 0,0 : : 1,3 : 1,0 0,2 2,0 14,1 14,1 0,0 16,0 : 0,0 : : ,2 0,1 0,0 1,9 13,9 0,3 0,9 0,0 2,8 12,9 11,9 0,0 17,1 : 0,0 18,1 0,0 Zdroj: Eurostat, UOE. Vysvětlivka Započítávají se pouze jazyky, které se ve vzdělávacím programu zpracovaném ústředními orgány školské správy považují za cizí jazyky. Regionální jazyky se započítávají pouze v případě, že je vzdělávací program uvádí jako alternativy k cizím jazykům. Nezapočítávají se jazyky, které se vyučují nad rámec učebního plánu jako nepovinné předměty. Podíl žáků, kteří se neučí žádný cizí jazyk nebo se učí 1, 2 (nebo více) cizích jazyků, se vypočítá z celkového počtu všech žáků ve všech ročnících primárního vzdělávání, i když se osvojování cizích jazyků nezahajuje v prvních ročnících této úrovně vzdělávání. Počet žáků, kteří se neučí žádný cizí jazyk nebo se učí 1, 2 (nebo více) cizích jazyků, se vydělí odpovídajícím počtem žáků na dané úrovni. Poznámky k jednotlivým zemím EU, Belgie, Estonsko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Maďarsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko, Spojené království a Island: Doplňující poznámky jsou uvedeny u obr. C1. Malta: Časová řada byla přerušena v roce Nizozemsko: Časová řada byla přerušena v roce 2009 z důvodu změn ve vzdělávacím programu. Rakousko: Časová řada byla přerušena v roce Do roku 2009 ukazatele vycházely z odhadovaných údajů. 58

61 ÚČAST NA VÝUCE Obr. C2: Vývojové tendence v procentním podílu všech žáků podle počtu osvojovaných cizích jazyků, primární vzdělávání (ISCED 1), 2004/05, 2006/07, 2009/10 Žádný jazyk 1 jazyk 2 nebo více jazyků Zdroj: Eurostat, UOE. 59

62 ÚČAST NA VÝUCE NEJČASTĚJI VYUČOVANÝM JAZYKEM V PRIMÁRNÍM VZDĚLÁVÁNÍ JE ANGLIČTINA Ve všech evropských vzdělávacích systémech, pro něž jsou údaje k dispozici, s výjimkou Vlámského společenství Belgie a Lucemburska, je na úrovni primárního vzdělávání nejčastěji vyučovaným cizím jazykem angličtina (úroveň ISCED 1) a podíl těch, kteří se ji učí, během několika posledních let neustále roste (viz obr. C4). Ve většině systémů se učí angličtinu minimálně 50 % všech žáků na úrovni primárního vzdělávání. Takto vysoký podíl částečně souvisí se skutečností, že v několika zemích stanoví řídicí dokumenty, že by se angličtina měla vyučovat jako první cizí jazyk (viz obr. B13). Pouze v Lucembursku je nejčastěji vyučovaným jazykem němčina, kterou se všichni žáci musí učit jako povinný předmět od věku 6 let. Tento jazyk je poměrně rozšířený také v České republice, Řecku, Maďarsku, Polsku a Chorvatsku, kde se podíl žáků, kteří se v primárním vzdělávání učí němčinu, pohybuje mezi 10 a 22 %. Obr. C3: Procentní podíl všech žáků v primárním vzdělávání (ISCED 1), kteří se učí angličtinu, francouzštinu a/nebo němčinu. Země, v nichž se jeden z těchto jazyků žáci učí nejčastěji, 2009/10 angličtina francouzština němčina Nejčastěji osvojovaný jazyk Další osvojované jazyky EU BE fr BE de BE nl BG CZ DK DE EE IE EL ES FR IT CY LV LT LU angličtina 73,0 10,0 : 0,2 73,1 61,6 67,3 63,9 : - 96,1 99,1 : 98,9 56,0 66,9 73,0 0,0 francouzština 4,1 - : 31,5 1,5 0,6 0,0 4,2 : 2,9 24,4 5,4-1,0 2,1 0,6 0,3 83,6 němčina 4,0 1,1 : 0,0 3,0 10,3 0,0 - : 0,8 22,4 0,6 : 0,3 0,0 3,2 0,7 100 HU MT NL AT PL PT RO SI SK FI SE UK IS LI NO HR TR angličtina 33, ,3 98,6 88,0 33,0 43,8 49,0 58,4 67,6 : - 67,8 : ,9 63,0 francouzština 0,3 0,0 0,0 0,4 0,3 0,4 15,7 0,0 0,1 1,8 2,2 69,5 0,2 : 0,0 0,6 0,0 němčina 22,2 0,0 0,0-10,7 0,0 1,4 1,9 4,5 3,7 2,4 7,8 0,0 : 0,0 20,8 0,0 Zdroj: Eurostat, UOE. 60

63 ÚČAST NA VÝUCE Vysvětlivka (obr. C3) Započítávají se pouze jazyky, které se ve vzdělávacím programu zpracovaném ústředními orgány školské správy považují za cizí jazyky. Regionální jazyky se započítávají pouze v případě, že je vzdělávací program uvádí jako alternativu k cizím jazykům. Nezapočítávají se jazyky, které se vyučují nad rámec učebního plánu jako nepovinné předměty. Podíl žáků, kteří se učí cizí jazyky, se vypočítá z celkového počtu všech žáků ve všech ročnících primárního vzdělávání, i když se osvojování cizích jazyků nezahajuje v prvních ročnících této úrovně vzdělávání. Poznámky k jednotlivým zemím EU, Belgie, Estonsko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Maďarsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko, Spojené království a Island: Doplňující poznámky jsou uvedeny u obr. C1. Nejčastěji vyučovaným cizím jazykem ve Vlámském společenství Belgie, v Irsku a ve Spojeném království je francouzština. Učí se ji také většina žáků v Lucembursku, kde se od 7 let stává povinným předmětem. Francouzština jako cizí jazyk je navíc poměrně běžná na úrovni primárního vzdělávání v Řecku a Rumunsku, kde si ji osvojuje asi 24 % (Řecko) a 16 % (Rumunsko) žáků. Rozdíly v součtu procentních podílů mezi jednotlivými zeměmi u těchto tří jazyků lze částečně přisuzovat věku, ve kterém se žáci musí začít jazyk učit. Podrobnější informace o těchto aspektech obsahuje kapitola B (oddíl 1). PROCENTO ŽÁKŮ, KTEŘÍ SE NA ÚROVNI PRIMÁRNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ UČÍ ANGLIČTINU, ROSTE V období od roku 2004/05 do roku 2009/10 zaznamenala většina zemí, pro něž jsou údaje k dispozici, nárůst podílu žáků, kteří se v primárním vzdělávání (úroveň ISCED 1) učí angličtinu. Vezme-li se v úvahu situaci v Evropské unii jako celku, procento žáků, kteří se na úrovni primárního vzdělávání učí angličtinu, vzrostlo přibližně o 12 procentních bodů, z 60,7 % v roce 2004/05 na 73 % v roce 2009/10. Pokud jde o situaci v jednotlivých zemích, nejvýznamnější nárůst zaznamenalo Slovinsko, kde podíl žáků, kteří se učí angličtinu, stoupl z 11,1 % v roce 2004/05 na 49,0 % v roce 2009/10 (rozdíl asi 38 procentních bodů). Podobné zvýšení bylo zaznamenáno v Polsku, kde se v roce 2005 učilo angličtinu 50,7 % žáků a v roce 2009/10 již 88,0 %. Výrazné zvýšení podílu žáků, kteří si v období od roku 2004/05 do roku 2009/10 osvojovali angličtinu, byl zaznamenán také v Bulharsku, České republice, na Slovensku, na Islandu a v Chorvatsku. Nárůst v těchto zemích se pohyboval mezi 20 a 30 procentními body. Lze poznamenat, že země, ve kterých byl nárůst podílu žáků, kteří se učí angličtinu, nejvýraznější, odpovídají zemím, jež vykázaly největší celkový nárůst podílu populace žáků primárního vzdělávání, kteří se učí cizí jazyk (viz obr. C2). To znamená, že ke zvyšování procentního podílu žáků na úrovni primárního vzdělávání, kteří se učí cizí jazyky, dochází současně s rostoucí převahou angličtiny. Přestože několik vzdělávacích systémů zaznamenalo mezi referenčními roky snížení (například Francouzské společenství Belgie, Estonsko, Nizozemsko, Portugalsko, Finsko a Švédsko), v žádném systému nebyl pokles procenta žáků, kteří se učí angličtinu, nijak významný. 61

64 ÚČAST NA VÝUCE Obr. C4: Vývojové tendence v podílu všech žáků, kteří se učí angličtinu, primární vzdělávání (ISCED 1), 2004/05, 2006/07, 2009/10 EU-27 BE fr BE de BE nl BG CZ DK DE EE IE EL ES FR IT CY LV LT LU ,7 10,7 : 0,0 53,5 34,8 67,2 47,1 68,8-88,7 90,9 : 95,9 55,4 55,0 57,8 0, ,4 10,4 : 0,2 68,2 49,0 67,7 55,4 66,2 - : 92,3 : 98,2 55,4 69,1 61,6 0, ,0 10,0 : 0,2 73,1 61,6 67,3 63,9 : - 96,1 99,1 : 98,9 56,0 66,9 73,0 0,0 HU MT NL AT PL PT RO SI SK FI SE UK IS LI NO HR TR , ,3 97,4 50,7 34,2 35,2 11,1 35,6 68,1 80,6-47,0 : ,0 : , ,3 : 41,5 : 40,8 33,7 42,6 68,7 80,1-53,4 : 100 : : , ,3 98,6 88,0 33,0 43,8 49,0 58,4 67,6 : - 67,8 : ,9 63,0 Zdroj: Eurostat, UOE Vysvětlivka Podíl žáků, kteří se učí cizí jazyky, se vypočítá z celkového počtu všech žáků ve všech ročnících primárního vzdělávání, i když se osvojování cizích jazyků nezahajuje v prvních ročnících této úrovně vzdělávání. Nezapočítávají se jazyky, které se vyučují nad rámec učebního plánu jako nepovinné předměty. Započítávají se i žáci ve speciálním vzdělávání s výjimkou případů, kdy trpí poruchou kognitivního vývoje. Poznámky k jednotlivým zemím EU, Belgie, Estonsko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Maďarsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko, Spojené království a Malta: Časová řada byla přerušena v roce Nizozemsko: Časová řada byla přerušena v roce 2009 z důvodu změn ve vzdělávacím programu. Rakousko: Časová řada byla přerušena v roce Do roku 2009 ukazatele vycházely z odhadovaných údajů. Island: Doplňující poznámky jsou uvedeny u obr. C1. ŽÁCI VE VŠEOBECNÉM SEKUNDÁRNÍM VZDĚLÁVÁNÍ SE BUDOU UČIT JAZYKY S VĚTŠÍ PRAVDĚPODOBNOSTÍ NEŽ ŽÁCI V ODBORNÉM VZDĚLÁVÁNÍ V nižším sekundárním vzdělávání (úroveň ISCED 2) neudává žádná země významný podíl žáků, kteří se neučí cizí jazyk. Pouze v Irsku a Portugalsku zůstává tento podíl nad 10 %. Situaci v Irsku lze vysvětlit tím, že osvojování cizího jazyka není povinné ani v nižším ani ve vyšším sekundárním vzdělávání (viz obr. B1 a Příloha 1). Na opačném konci spektra jsou Řecko, Itálie, Kypr, Lucembursko, Malta, Rumunsko a tři severské země (Dánsko, Finsko a Island), ve kterých si přes 80 % žáků navštěvujících nižší sekundární vzdělávání osvojuje dva nebo více cizích jazyků. Údaje o všeobecném vyšším sekundárním vzdělávání (úroveň ISCED 3) ukazují, že několik evropských zemí se vyznačuje vysokým podílem žáků, kteří si osvojují dva nebo více cizích jazyků. To platí zejména pro Vlámské společenství Belgie, Českou republiku, Lucembursko, Rumunsko, Slovinsko, Slovensko a Finsko, kde se všichni nebo téměř všichni žáci navštěvující všeobecné vyšší sekundární vzdělávání učí alespoň dva jazyky. Naopak v Irsku, Řecku, Portugalsku a Spojeném království se ve všeobecném vyšším sekundárním vzdělávání učí dva nebo více cizích jazyků jen 62

65 ÚČAST NA VÝUCE maximálně 10 % žáků. Z těchto zemí mají obzvláště vysoké podíly žáků ve všeobecném vyšším sekundárním vzdělávání, kteří se neučí žádný cizí jazyk, Portugalsko (54,1 %) a Spojené království (57,1 %). Situaci ve Spojeném království lze vysvětlit tím, že v Anglii, Walesu a Severním Irsku se žáci musí učit cizí jazyk jen do věku 14 let. Obr. C5: Procentní podíl žáků podle počtu osvojovaných cizích jazyků, nižší sekundární vzdělávání (ISCED 2) a všeobecné a předprofesní/odborné vyšší sekundární vzdělávání (ISCED 3), 2009/10 Obr. C5a: Nižší sekundární vzdělávání (ISCED 2) Neučí se žádný cizí jazyk Učí se 1 cizí jazyk Učí se 2 nebo více cizích jazyků Zdroj: Eurostat, UOE. Tabulku s údaji uvádí obr. C7a. Obr. C5b: Všeobecné vyšší sekundární vzdělávání (ISCED 3) Neučí se žádný cizí jazyk Učí se 1 cizí jazyk Učí se 2 nebo více cizích jazyků Zdroj: Eurostat, UOE. Tabulku s údaji uvádí obr. C7b. Obr. C5c: Předprofesní a odborné vyšší sekundární vzdělávání (ISCED 3) Zdroj: Eurostat, UOE. Tabulku s údaji uvádí obr. C7c. Neučí se žádný cizí jazyk Učí se 1 cizí jazyk Učí se 2 nebo více cizích jazyků 63

66 ÚČAST NA VÝUCE Vysvětlivka (obr. C5) Započítávají se pouze jazyky, které se ve vzdělávacím programu zpracovaném ústředními orgány školské správy považují za cizí jazyky. Regionální jazyky se započítávají pouze v případě, že je vzdělávací program uvádí jako alternativu k cizím jazykům. Nezapočítávají se jazyky, které se vyučují nad rámec učebního plánu jako nepovinné předměty. Podíl žáků, kteří se neučí žádný cizí jazyk nebo se učí 1, 2 (nebo více) cizích jazyků, se vypočítá z celkového počtu všech žáků ve všech ročnících všeobecného sekundárního vzdělávání. Počet žáků, kteří se neučí žádný cizí jazyk nebo se učí 1, 2 (nebo více) cizích jazyků, se vydělí odpovídajícím počtem žáků na dané úrovni ISCED. Poznámky k jednotlivým zemím EU: Celkový údaj pro EU se vypočítal na základě zemí, u kterých jsou dostupné údaje. Pokud nebyly k dispozici údaje za referenční rok, byly pro výpočet celkového údaje pro EU použity údaje z předchozího/následujícího roku. Belgie: Údaje nezahrnují nezávislé soukromé instituce. Údaje nezahrnují vzdělávání dospělých. Belgie (BE nl): Údaje nezahrnují speciální vzdělávání. Nezapočítávají se údaje o učňovském vzdělávání a částečném sekundárním vzdělávání na úrovni ISCED 3. Bulharsko: Nezapočítávají se programy odborného vzdělávání pro dospělé za účelem získání určité úrovně odborné kvalifikace. Česká republika a Polsko: Údaje se týkají jen žáků v denním povinném vzdělávání. Estonsko: Národní jazyk vyučovaný ve školách, v nichž není vyučovacím jazykem, se započítává jako cizí jazyk. Irsko: Údaje se týkají jen žáků v denním povinném vzdělávání. Údaje se vztahují jen na veřejné instituce. Všichni žáci v irských primárních a sekundárních školách (tj. ISCED 1, 2 a 3) se ve škole učí irskou gaelštinu. Francie: Údaje o osvojování cizích jazyků se týkají 86 % celkového počtu zapsaných na úrovni ISCED 3, například 100 % žáků na úrovni všeobecného vzdělávání ISCED 3 a 68 % žáků na úrovni odborného vzdělávání ISCED 3 (pro učně a žáky ve zdravotnických a sociálně zaměřených programech nejsou údaje k dispozici). Itálie: Údaje zahrnují i žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Lucembursko: Všichni žáci v sekundárním vzdělávání se učí lucemburštinu, která se do údajů nezapočítává. Údaje nezahrnují soukromé nezávislé školy. Údaje nezahrnují vzdělávání dospělých. Nezapočítává se ani Ecole transfrontalière na úrovni ISCED 2. Maďarsko: Celkový počet žáků zahrnuje i ty, kteří trpí kognitivní poruchou. Rakousko: Referenčním datem je konec školního roku. Soubor údajů proto nezahrnuje absolventy, kteří odešli během školního roku. Slovinsko: Údaje se vztahují na konec školního roku. Nezapočítávají se žáci, kteří se učí druhý jazyk v regionech, kde žijí jazykové menšiny (vztahuje se na ISCED 2). Slovensko: Údaje se týkají jen žáků v denním povinném vzdělávání. Údaje zahrnují některé žáky, kteří se učí cizí jazyk ve speciálních školách. Finsko: Národní jazyk vyučovaný ve školách, v nichž není vyučovacím jazykem, se započítává jako cizí jazyk. Nezapočítávají se žáci všeobecných vzdělávacích škol, kteří absolvují doplňkové vzdělávání (dobrovolný 10. ročník) ani dospělí studenti na úrovni nižšího sekundárního vzdělávání (ve vyšších sekundárních všeobecných školách pro dospělé). Švédsko: Údaje nezahrnují vzdělávání dospělých. Údaje o ISCED 2 a ISCED 3 se týkají pouze žáků navštěvujících poslední ročník dané úrovně. Proto nejsou údaje plně srovnatelné s jinými zeměmi. Spojené království: Ukazatele jsou vypočteny na základě odhadovaných údajů o Spojeném království jako celku. Island: Údaje zahrnují žáky ve školách speciálního vzdělávání (vztahuje se na úroveň ISCED 2). Při porovnání různých studijních zaměření ve vyšším sekundárním vzdělávání (tj. všeobecném a předprofesním/odborném) jsou v některých zemích patrné značné rozdíly v podílech žáků, kteří se učí cizí jazyky. To se týká zejména Francouzského společenství Belgie, kde se alespoň jeden cizí jazyk učí téměř všichni žáci ve všeobecném vyšším sekundárním vzdělávání, ale pouze kolem 50 % žáků v předprofesním nebo odborném vzdělávání. Maďarsko, Řecko a Island se také vyznačují poměrně velkým rozdílem mezi všeobecným a předprofesním/odborným studijním zaměřením (rozdíly přibližně o 20 (Maďarsko), 30 (Řecko) a 40 (Island) procentních bodů ve prospěch žáků všeobecného vzdělávání). V této souvislosti je výjimečná situace v Irsku a Portugalsku, kde je procento žáků, kteří se neučí cizí jazyk, vyšší ve všeobecném vzdělávání než v oborech předprofesních/odborných. Z údajů také vyplývá, že u žáků v předprofesním/odborném vzdělávání je méně pravděpodobné, že se budou učit dva cizí jazyky, než u žáků ve všeobecném vyšším sekundárním vzdělávání. Například zatímco ve většině zemí se učí alespoň dva cizí jazyky více než 60 % žáků ve všeobecném vyšším sekundárním vzdělávání, platí totéž o velmi malém počtu vzdělávacích systémů (Vlámské společenství Belgie, Lucembursko, Polsko a Rumunsko), pokud jde o předprofesní/odborné vzdělávání. Celkově lze říci, že kontakt s cizími jazyky je větší ve všeobecném vzdělávání než u směrů předprofesních/odborných. 64

67 ÚČAST NA VÝUCE ZEMÍ, KDE SE ŽÁCI UČÍ V PRŮMĚRU DVA CIZÍ JAZYKY, JE MÁLO V nižším sekundárním vzdělávání (úroveň ISCED 2) se průměrný počet osvojovaných cizích jazyků na žáka ve většině zemí pohybuje mezi jedním a dvěma. Tento průměr je nejvyšší v Lucembursku (2,5), Nizozemsku (2,2) a Finsku (2,2). Ve všeobecném vyšším sekundárním vzdělávání (úroveň všeobecného vzdělávání ISCED 3) je průměrný počet osvojovaných cizích jazyků na žáka ve většině zemí vyšší než v nižším sekundárním vzdělávání (úroveň ISCED 2). Na úrovni nižšího sekundárního vzdělávání dosahuje průměru, který je vyšší nebo roven dvěma, sedm zemí. Ve všeobecném vyšším sekundárním vzdělávání tohoto průměru dosahuje devět zemí. V Lucembursku, Finsku, Švédsku, na Kypru, v Nizozemsku, Rumunsku a na Islandu je průměrný počet osvojovaných cizích jazyků na žáka vysoký na obou úrovních. Na úrovni ISCED 3 v předprofesním/odborném vyšším sekundárním vzdělávání je průměrný počet osvojovaných cizích jazyků nižší než na úrovni všeobecného vyššího sekundárního vzdělávání, s výjimkou Itálie, Irska, Portugalska a Turecka. V posledních třech zemích je průměrný počet osvojovaných cizích jazyků u obou typů vzdělávacích programů zvláště nízký (nižší nebo roven jedné). Rozdíl průměrů ve všeobecném a předprofesním/odborném vyšším sekundárním vzdělávání je vyšší nebo roven jedné v Belgii (Francouzském společenství), Německu, Lucembursku, Švédsku a na Islandu. Obr. C6: Průměrný počet osvojovaných cizích jazyků na žáka, sekundární vzdělávání (ISCED 2 a 3), 2009/10 ISCED 2 ISCED 3 všeobecné ISCED 3 předprofesní a odborné 65

68 ÚČAST NA VÝUCE Údaje (obr. C6) EU BE fr BE de BE nl BG CZ DK DE EE IE EL ES FR IT CY LV LT LU ISCED 2 1,5 1,0 : 1,4 1,2 1,3 1,8 1,3 : 1,0 2,0 1,4 1,5 2,0 2,0 1,7 1,8 2,5 ISCED 3 všeobecné 1,6 1,9 : 2,5 1,7 2,1 1,6 1,4 : 0,9 1,0 1,2 2,0 1,3 1,9 1,9 1,5 3,0 ISCED 3 odborné 1,2 0,7 : 1,6 1,4 1,3 0,9 0,4 : 1,0 0,7 : 1,2 1,4 1,1 1,2 1,1 2 HU MT NL AT PL PT RO SI SK FI SE UK IS LI NO HR TR ISCED 2 1,0 1,8 2,1 1,1 1,3 1,4 1,9 1,4 1,4 2,2 1,8 1,0 2,0 : 1,7 1,5 - ISCED 3 všeobecné 1,4 1,3 1,8 1,8 1,7 0,5 2,0 2,0 2,0 2,7 2,2 0,5 1,8 : 1,0 1,9 0,9 ISCED 3 odborné 0,8 1 : 1,2 1,6 0,7 1,8 1,3 1,5 : 1,1 : 0,6 : 0,5 1,3 0,9 Zdroj: Eurostat, UOE. Vysvětlivka Započítávají se pouze jazyky, které se ve vzdělávacím programu zpracovaném ústředními orgány školské správy považují za cizí jazyky. Regionální jazyky se započítávají pouze v případě, že je vzdělávací program uvádí jako alternativu k cizím jazykům. Nezapočítávají se jazyky, které se vyučují nad rámec učebního plánu jako nepovinné předměty. Každý žák, který se učí moderní cizí jazyk, se do údaje v čitateli započítává tolikrát, kolik je cizích jazyků, jež si osvojuje. Jinými slovy žáci, kteří se učí více než jeden jazyk, se započítávají vícekrát v závislosti na počtu osvojovaných jazyků. V úvahu se nebere klasická řečtina, latina, esperanto a znakové jazyky. Výpočet nezahrnuje ani údaje, jež se týkají žáků-cizinců, kteří si ve zvláštních třídách osvojují svou mateřštinu, nebo se učí jazyk hostitelské země. Součet jazyků se vydělí celkovým počtem žáků zapsaných na dané úrovni ISCED. Poznámky k jednotlivým zemím EU, Belgie, Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Irsko, Francie, Itálie, Lucembursko, Maďarsko, Rakousko, Polsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko, Švédsko, Spojené království a Island: Doplňující poznámky jsou uvedeny u obr. C5. PROCENTNÍ PODÍL ŽÁKŮ, KTEŘÍ SE UČÍ DVA JAZYKY, ROSTE ZEJMÉNA NA ÚROVNI NIŽŠÍHO SEKUNDÁRNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ Vývojové tendence v letech 2004/05 až 2009/10 v podílu žáků, kteří se neučí žádný cizí jazyk nebo se učí jeden nebo dva cizí jazyky, se mezi úrovněmi ISCED 2 a 3 i mezi jednotlivými zeměmi značně liší. Na úrovni nižšího sekundárního vzdělávání (úroveň ISCED 2) vykazuje polovina zemí snížení podílu žáků, kteří se učí dva jazyky, přičemž druhá polovina vykazuje růst. Ve většině zemí, kde se vyskytuje snížení, je toto snížení poměrně malé, s výjimkou Dánska a Portugalska. Naopak u několika zemí, které vykazují nárůst, je tento nárůst výrazný nebo velmi výrazný. Tak je tomu zejména v České republice, Itálii, Lotyšsku, Polsku, ve Slovinsku a na Slovensku. A jak lze očekávat, když se procento žáků, kteří se učí dva cizí jazyky, zvyšuje, procento žáků, kteří se učí jeden cizí jazyk, se zhruba odpovídajícím způsobem snižuje. Procentní podíl žáků, kteří se neučí vůbec žádný cizí jazyk, je velmi malý nebo téměř nulový s výjimkou Irska ve všech referenčních letech a Portugalska pouze v roce Na úrovni všeobecného vyššího sekundárního vzdělávání (úroveň ISCED 3) není v řadě evropských zemí patrný žádný významný vývojový trend. Jedinými zeměmi, které vykazují významný nárůst podílu žáků učících se dva jazyky, jsou Estonsko a Malta a v mnohem menší míře Itálie, Lotyšsko a Rumunsko. Rozdíly v zemích, ve kterých se podíl těchto žáků snížil, jsou malé s výjimkou Nizozemska (31,1 procentních bodů) a Portugalska (13,4 procentních bodů) a také Dánska, Litvy, Polska a Islandu (mezi pěti a deseti procentními body). Rozdíly v procentních podílech pozorované v Estonsku a Nizozemsku lze téměř zcela vysvětlit rozdíly, které se vztahují k žákům učícím se jeden jazyk. Naopak výrazný nárůst podílu žáků, kteří se učí dva jazyky (67,2 procentních bodů), na Maltě se vysvětluje snížením podílu žáků, kteří se neučí žádný jazyk nebo se učí jazyk jeden. Portugalsko a Spojené království, jež měly v roce 2005 zdaleka nejvyšší procentní podíl žáků, kteří se neučí žádný cizí jazyk, jsou také jedinými zeměmi, kde tento počet významně vzrostl. 66

69 ÚČAST NA VÝUCE Na úrovni předprofesního/odborného vyššího sekundárního vzdělávání (úroveň ISCED 3) je procentní podíl žáků, kteří se učí dva jazyky, nižší než na úrovni všeobecného vyššího sekundárního vzdělávání. Několik zemí, kde je již tento podíl vyšší než 50 %, vykazuje během posledních let významný nárůst. To platí zejména o Rumunsku a Slovensku, kde se podíl žáků učících se jeden cizí jazyk odpovídajícím způsobem snížil. V ostatních zemích se procentní podíl žáků, kteří se učí dva jazyky, pohybuje v rozmezí jednoho až osmi procentních bodů s výjimkou Portugalska, kde je tento pokles poměrně prudký (21,5 procentních bodů). Pokud jde o procentní podíl žáků, kteří se učí jeden cizí jazyk, několik zemí vykazuje velmi významné odchylky. To je nejvíce patrné na Maltě, kde se podíl žáků učících se jeden cizí jazyk zvýšil o 98,6 procentních bodů. Tento nárůst je velmi výrazný také v Bulharsku a Portugalsku. V Bulharsku a na Maltě se tento nárůst vysvětluje poklesem podílu žáků, kteří se neučí žádný cizí jazyk. Naopak v Řecku odpovídá pokles procentního podílu žáků, kteří se učí jeden jazyk, přibližně nárůstu podílu těch, kteří se neučí jazyk žádný. Vysvětlivka (obr. C7) Započítávají se pouze jazyky, které se ve vzdělávacím programu zpracovaném ústředními orgány školské správy považují za cizí jazyky. Regionální jazyky se započítávají pouze v případě, že je vzdělávací program uvádí jako alternativu k cizím jazykům. Nezapočítávají se jazyky, které se vyučují nad rámec učebního plánu jako nepovinné předměty. Podíl žáků, kteří se neučí žádný cizí jazyk nebo se učí 1, 2 (nebo více) cizích jazyků, se vypočítá z celkového počtu všech žáků ve všech ročnících všeobecného sekundárního vzdělávání. Počet žáků, kteří se neučí žádný cizí jazyk nebo se učí 1, 2 (nebo více) cizích jazyků, se vydělí odpovídajícím počtem žáků na dané úrovni ISCED. Poznámky k jednotlivým zemím EU, Belgie, Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Maďarsko, Polsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko, Švédsko, Spojené království a Island: doplňující poznámky jsou uvedeny u obr. C5. Francie: Údaje o osvojování cizích jazyků se týkají 86 % celkového počtu zapsaných na úrovni ISCED 3, například 100 % žáků na úrovni všeobecného vzdělávání ISCED 3 a 68 % žáků na úrovni odborného vzdělávání ISCED 3 (pro učně a žáky ve zdravotnických a sociálně zaměřených programech nejsou údaje k dispozici). Údaje z let se vztahují pouze na Francouzskou metropolitní oblast. Malta: Časová řada byla přerušena v roce Nizozemsko: Časová řada byla přerušena v roce 2009 z důvodu změn ve vzdělávacím programu. Rakousko: Referenčním datem je konec školního roku. Soubor údajů proto nezahrnuje absolventy, kteří odešli během školního roku. Časová řada byla přerušena v roce Do roku 2009 ukazatele vycházely z odhadovaných údajů. Portugalsko: V roce 2008 se změnil rozsah programů na úrovni ISCED 2. Údaje (obr. C7a) EU BE fr BE de BE nl BG CZ DK DE EE IE EL ES FR IT CY LV LT LU 0CJ ,2 0,2 0,0 4,3 1,9 2,7 0,0 : 0,1 12,3 0,2 0,9 0,3 0,0 0,0 1,7 1,4 0,0 0CJ ,2 0,2 : 6,0 0,2 3,3 0,0 : 2,0 12,7 : 1,7 0,2 0,2 0,0 2,1 1,5 0,0 0CJ ,8 0,7 : 7,1 0,2 2,4 0,0 : : 11,9 0,1 0,9 0,2 0,0 0,1 0,9 2,5 0,0 1 CJ ,0 99,2 : 47,5 74,7 91,5 0,6 : 16,5 75,6 5,5 58,6 50,5 56,1 : 37,6 21,2 0,0 1 CJ ,8 99,6 : 46,0 72,0 83,8 0,7 : 3,4 76,6 : 58,3 49,0 2,8 : 24,4 20,1 0,0 1 CJ ,4 99,3 : 46,7 78,6 66,1 16,5 : : 78,0 2,7 59,7 48,0 0,5 7,8 25,4 17,9 0,0 2 CJ ,7 0,7 : 48,1 23,4 5,8 99,4 : 83,4 12,0 94,3 40,5 49,2 43,9 : 60,7 77,5 100,0 2 CJ ,0 0,2 : 48,0 27,8 12,9 99,3 : 94,6 10,7 : 40,0 50,8 97,0 : 73,5 78,4 100,0 2 CJ ,8 0,0 : 46,2 21,2 31,5 83,5 : : 10,1 97,2 39,4 51,8 99,5 92,1 73,7 79,6 100,0 HU MT NL AT PL PT RO SI SK FI SE UK IS LI NO HR TR 0CJ 2005 : 0,0 0,0 0,3 : 0,7 1,4 1,8 1,0 0,6 0,0 0,4 0,7 : 0,0 : - 0CJ ,6 0,0 0,0 : 1,9 : 0,0 0,0 1,2 0,6 0,0 0,4 0,7 : 0,0 : - 0CJ ,6 0,0 0,0 0,3 1,8 24,0 1,3 0,0 1,4 0,7 0,0 3,0 0,8 : 0,0 0,1-1 CJ 2005 : 4,9 20,8 90,4 : 10,5 3,7 73,3 86,4 2,0 27,9 99,6 0,6 : : : - 1 CJ ,6 0,0 20,8 : 89,6 : 3,7 64,6 82,4 1,7 27,0 99,6 0,8 : 39,4 : - 1 CJ ,9 4,2 24,1 90,8 32,9 11,6 4,1 57,0 60,1 1,2 25,6 97,0 1,8 : 32,1 51,3-2 CJ 2005 : 95,1 79,2 9,3 : 88,8 95,0 24,9 12,6 97,4 72,1 0,0 98,7 : : : - 2 CJ ,8 100,0 79,2 : 8,5 : 96,3 35,4 16,4 97,7 73,0 0,0 98,5 : 60,6 : - 2 CJ ,5 95,8 75,9 8,9 65,3 64,4 94,7 43,0 38,5 98,2 74,4 0,0 97,4 : 67,9 48,6-67

70 ÚČAST NA VÝUCE Obr. C7a: Procentní podíl žáků, kteří se neučí žádný cizí jazyk nebo se učí 1, 2 nebo více cizích jazyků na úrovni nižšího sekundárního vzdělávání (ISCED 2), 2004/05, 2006/07, 2009/10 Žádný jazyk 1 jazyk 2 nebo více jazyků Zdroj: Eurostat, UOE. 68

71 ÚČAST NA VÝUCE Obr. C7b: Procentní podíl žáků, kteří se neučí žádný cizí jazyk nebo se učí 1, 2 nebo více cizích jazyků na úrovni všeobecného vyššího sekundárního vzdělávání (ISCED 3), 2004/05, 2006/07, 2009/10 Žádný jazyk 1 jazyk 2 nebo více jazyků Zdroj: Eurostat, UOE. 69

72 ÚČAST NA VÝUCE Obr. C7c: Procentní podíl žáků, kteří se neučí žádný cizí jazyk nebo se učí 1, 2 nebo více cizích jazyků na úrovni předprofesního/odborného vyššího sekundárního vzdělávání (ISCED 3), 2004/05, 2006/07, 2009/10 Žádný jazyk 1 jazyk 2 nebo více jazyků Zdroj: Eurostat, UOE. 70

73 ÚČAST NA VÝUCE Údaje (obr. C7b) EU BE fr BE de BE nl BG CZ DK DE EE IE EL ES FR IT CY LV LT LU 0 CJ ,6 0,0 : 1,0 1,7 0,0 4,2 : 0,0 18,3 1,1 3,3 0,0 13,3 0,0 1,0 0,9 0,0 0 CJ ,5 0,0 : 1,8 0,4 0,0 0,0 : 0,5 18,8 : 3,9 0,0 1,5 0,0 1,5 1,0 0,0 0 CJ ,6 0,1 : 0,6 0,4 0,0 0,0 : : 18,5 1,0 5,0 0,0 1,5 0,0 0,5 0,6 0,0 1 CJ ,3 20,9 : 0,0 21,4 0,0 28,5 : 19,1 72,8 92,2 68,5 10,3 65,9 : 24,9 44,1 0,0 1 CJ ,8 20,7 : 0,0 22,7 0,0 39,2 : 2,1 73,0 : 67,8 10,0 73,9 : 22,6 42,8 0,0 1 CJ ,9 20,5 : 0,3 26,0 0,0 40,3 : : 73,8 93,3 71,5 9,1 72,6 16,4 20,4 52,1 0,0 2 CJ ,2 79,1 : 99,0 76,9 100,0 67,3 : 80,9 8,9 6,7 28,1 89,6 20,8 : 74,1 55,0 100,0 2 CJ ,6 79,3 : 98,1 77,0 100,0 60,8 : 97,4 8,2 : 28,3 90,0 24,7 : 75,6 56,2 100,0 2 CJ ,4 79,4 : 99,1 73,7 100,0 59,7 : : 7,8 5,7 23,4 90,8 25,9 83,6 79,1 47,3 100,0 HU MT NL AT PL PT RO SI SK FI SE UK IS LI NO HR TR 0 CJ 2005 : 18,7 0,0 1,5 : 44,9 0,0 1,9 0,0 0,0 0,0 40,0 10,4 : : 0,0 : 0 CJ ,0 3,0 0,0 : 0,8 : 0,0 1,4 0,0 0,0 0,0 51,4 14,5 : : : : 0 CJ ,4 0,0 0,0 0,3 2,7 54,1 0,0 1,5 0,0 0,0 0,0 57,1 12,9 : : 0,0 : 1 CJ 2005 : 67,2 0,0 22,4 : 38,0 8,2 3,0 0,7 0,3 7,3 53,5 21,9 : : 9,4 : 1 CJ ,2 59,9 0,0 : 19,9 : 7,9 0,4 1,7 0,2 8,4 42,5 22,2 : : : : 1 CJ ,2 18,8 31,1 25,0 24,9 42,1 1,7 0,8 1,2 0,3 7,3 37,4 24,4 : : 11,0 : 2 CJ 2005 : 14,0 100,0 76,2 : 17,1 91,8 95,0 99,3 99,7 92,6 6,6 67,8 : : 90,6 : 2 CJ ,9 37,1 100,0 : 79,3 : 92,1 98,3 98,3 99,8 91,6 6,1 63,3 : : : : 2 CJ ,4 81,2 68,9 74,6 72,4 3,7 98,3 97,7 98,8 99,7 92,7 5,5 62,6 : : 89,0 : Údaje (obr. C7c) EU BE fr BE de BE nl BG CZ DK DE EE IE EL ES FR IT CY LV LT LU 0 CJ ,4 41,2 : 13,2 31,7 4,8 6,0 : 0,0 6,9 19,7 0,0 1,7 4,6 0,0 : 21,3 10,6 0 CJ ,8 40,9 : 13,8 16,9 2,4 6,0 : 0,0 7,2 : 0,0 1,9 4,1 0,0 : 23,6 11,6 0 CJ ,1 47,6 : 14,5 2,7 3,0 6,0 : : 6,2 33,9 : 2,0 4,1 0,5 : 14,5 10,8 1 CJ ,0 37,8 : 17,6 21,9 67,5 94,0 : 16,1 90,9 78,8 96,4 87,9 55,7 : : 64,1 27,4 1 CJ ,3 38,6 : 18,2 34,6 71,1 94,0 : 4,1 90,4 : 97,4 88,0 57,7 : : 63,6 25,2 1 CJ ,5 38,6 : 17,8 52,8 67,0 94,0 : : 91,0 66,1 : 80,5 56,2 90,8 : 66,0 24,8 2 CJ ,9 21,0 : 69,2 46,4 27,6 0,0 : 83,9 2,2 1,4 3,6 10,3 39,6 : : 14,6 62,0 2 CJ ,3 20,5 : 68,0 48,4 26,5 0,0 : 95,9 2,4 : 2,6 10,1 38,2 : : 12,8 63,2 2 CJ ,4 13,8 : 67,7 44,4 30,0 0,0 : : 2,8 0,0 : 17,5 39,7 8,8 : 19,5 64,4 HU MT NL AT PL PT RO SI SK FI SE UK IS LI NO HR TR 0 CJ 2005 : 98,6 : 4,1 : 34,8 7,6 4,8 0,5 : 1,3 : 53,3 : : 2,1 : 0 CJ ,7 : : : 3,8 : 0,1 4,7 0,2 : 1,0 : 55,0 : : : : 0 CJ ,6 0,0 : 1,4 4,7 33,3 0,5 4,2 0,1 : 0,6 : 55,3 : : 2,5 : 1 CJ 2005 : 1,4 : 68,5 : 36,5 62,0 58,5 67,9 : 87,5 : 23,4 : : 77,6 : 1 CJ ,8 : : : 36,1 : 50,4 62,4 65,0 : 88,5 : 26,8 : 0,0 : : 1 CJ ,7 100,0 : 75,7 32,1 59,5 17,9 63,7 47,3 : 85,8 : 27,8 : : 72,5 : 2 CJ 2005 : 0,0 : 27,4 : 28,7 30,5 36,6 31,6 : 11,2 : 23,3 : : 20,3 : 2 CJ ,5 : : : 60,1 : 49,5 33,0 34,8 : 10,5 : 18,2 : : : : 2 CJ ,7 0,0 : 22,9 63,3 7,2 81,6 32,1 52,6 : 13,6 : 16,8 : : 25,1 : Zdroj: Eurostat, UOE. 71

74 ÚČAST NA VÝUCE VE VĚTŠINĚ ZEMÍ JE V SEKUNDÁRNÍM VZDĚLÁVÁNÍ DRUHÝM NEJČASTĚJI OSVOJOVANÝM JAZYKEM NĚMČINA NEBO FRANCOUZŠTINA Prakticky ve všech zemích je na úrovni ISCED 2 a 3 nejčastěji osvojovaným jazykem angličtina, jejíž dominantní postavení se po několik let neustále upevňuje (obr. C10). Jedinou výjimku na úrovni ISCED 2 představuje Belgie (Francouzské a Vlámské společenství) a Lucembursko. Žáci ve Francouzském a Vlámském společenství Belgie se na prvním místě učí úřední jazyk druhého společenství, konkrétně nizozemštinu a francouzštinu. Ve Vlámském společenství je osvojování francouzštiny dokonce povinné. Ve Francouzském společenství se žáci, kteří navštěvují školy v Bruselu, musí učit nizozemštinu (viz obr. B13). V Lucembursku se všichni žáci musí nejdříve učit němčinu a francouzštinu. Ačkoli jsou to oba úřední jazyky státu, jsou vzdělávacím programem považovány za cizí. Na úrovni ISCED 3 je situace podobná s výjimkou Belgie (Francouzského společenství), kde se nejčastěji osvojovaným cizím jazykem na této úrovni ISCED stala angličtina. Ve většině zemí je také procentní podíl žáků, kteří se učí angličtinu, na úrovni ISCED 3 nižší než na úrovni ISCED 2. Další komentář o žácích, kteří se učí konkrétní jazyky, uvádí obr. C9. Po angličtině jsou nejčastěji osvojovanými jazyky na úrovni ISCED 2 francouzština a němčina a na úrovni ISCED 3 se posiluje pozice němčiny. Zvláště oblíbená je němčina v několika středoevropských a východoevropských zemích. Francouzština je běžnější v zemích jižní Evropy, zejména v zemích, kde se mluví jazyky odvozenými z latiny (Španělsko, Itálie, Portugalsko a Rumunsko), ale také v Řecku a na Kypru i v germanofonních zemích. V mnoha zemích zaujímá také němčina pozici třetího nejčastěji osvojovaného jazyka, přičemž čtvrtým nejčastěji osvojovaným jazykem je francouzština. Ve značném počtu zemí zaujímá třetí nebo čtvrtou pozici španělština, zejména na úrovni ISCED 3. Jedinými zeměmi, kde je španělština druhým nejčastěji osvojovaným jazykem na úrovni ISCED 2 a 3, jsou Francie, Švédsko a Norsko. V Lotyšsku a Litvě, kde žijí velká společenství hovořící rusky, je druhým nejčastěji osvojovaným jazykem na úrovni ISCED 2 a 3 ruština. Tuto pozici zaujímá ruština také v Bulharsku, ale pouze na úrovni ISCED 2. Ruština je třetím nejčastěji osvojovaným jazykem v Polsku a na Slovensku na obou úrovních, v České republice na úrovni ISCED 2 a v Bulharsku na úrovni ISCED 3. V několika zemích si udržuje pozici třetího a čtvrtého nejčastěji osvojovaného cizího jazyka italština, zvláště na úrovni ISCED 3. Druhým nejčastěji osvojovaným cizím jazykem je italština na Maltě, kde se ji na úrovni ISCED 2 učí značné procento žáků. Ve Finsku je pro žáky povinná švédština (nebo finština) a na Islandu dánština (viz obr. B13). Proto si je osvojuje velké procento žáků, zejména na úrovni ISCED 2. 72

75 ÚČAST NA VÝUCE Obr. C8a: Nejčastěji osvojované cizí jazyky a procento žáků, kteří si je osvojují, nižší sekundární vzdělávání (ISCED 2), 2009/10 BE fr NL 58,8 EN 38,8 DE 1,7 HU EN 58,1 DE 35,2 SK 0,8 FR 0,5 BE de : : : : : : : : MT EN 100,0 IT 50,7 FR 15,0 DE 5,8 BE nl FR 92,9 EN 46,2 NL : : : : : : : : BG EN 84,1 RU 21,5 DE 9,4 FR 4,1 AT EN 99,6 FR 4,7 IT 2,7 ES 0,7 CZ EN 100,0 DE 22,6 RU 3,7 FR 3,0 PL EN 84,9 DE 38,4 RU 3,6 FR 1,7 DK EN 100,0 DE 75,4 FR 9,2 PT EN 74,6 FR 52,8 ES 12,6 DE 0,5 DE EN 94,7 FR 25,3 ES 3,1 RU 1,3 RO EN 96,7 FR 85,8 DE 9,5 ES 0,5 EE : : : : : : : : SI EN 100,0 DE 35,7 FR 2,6 IT 2,2 IE FR 65,5 DE 20,1 ES 12,0 IT 0,7 SK EN 83,0 DE 37,6 RU 8,3 FR 2,2 EL EN 99,2 FR 48,0 DE 43,2 FI EN 99,2 SV 91,9 DE 11,2 FI 6,1 ES EN 98,7 FR 36,9 DE 2,5 PT 0,1 SE EN 100,0 ES 38,7 DE 20,7 FR 15,5 FR EN 97,9 ES 35,0 DE 14,9 IT 3,2 UK : : : : : : : : IT EN 100,0 FR 72,3 ES 18,8 DE 8,7 IS EN 99,2 DA 96,1 ES 3,3 DE 2,0 CY EN 99,9 FR 92,6 DE 1,8 IT 0,9 LI : : : : : : : : LV EN 96,9 RU 62,4 DE 12,4 FR 0,9 NO EN 100,0 ES 30,1 DE 24,1 FR 13,4 LT EN 95,7 RU 63,9 DE 14,3 FR 3,5 HR EN 96,2 DE 40,8 IT 10,0 FR 1,3 LU FR 100,0 DE 100,0 EN 53,7 TR : : : : : : : : Obr. C8b: Nejčastěji osvojované cizí jazyky a procento žáků, kteří si je osvojují, předprofesní/odborné a všeobecné vyšší sekundární vzdělávání (ISCED 3), 2009/10 BE fr EN 64,4 NL 58,2 ES 4,4 DE 3,7 HU EN 66,4 DE 43,1 FR 4,7 IT 3 BE de : : : : : : : : MT EN 100 IT 7,4 FR 3,5 ES 1,2 BE nl FR 90,4 EN 81,8 DE 28,4 ES 1,3 NL : : : : : : : : BG EN 81,9 DE 29,5 RU 28,2 FR 11,4 AT EN 98,8 FR 20,6 IT 9,6 ES 5,8 CZ EN 84,6 DE 47,4 FR 7,5 RU 5,3 PL EN 86,4 DE 57,5 RU 10,6 FR 6,3 DK EN 81,5 DE 28,1 ES 12 FR 5,1 PT EN 46,9 FR 6,4 ES 5,1 DE 0,5 DE EN 61,9 FR 13,8 ES 9,5 IT 1,4 RO EN 94,2 FR 84,2 DE 7,7 ES 1,1 EE : : : : : : : : SI EN 91,7 DE 45,9 IT 10,3 ES 4,5 IE FR 60,6 DE 16,3 ES 11,4 IT 1,9 SK EN 85,2 DE 60,4 RU 8,1 FR 7,5 EL EN 83,7 FR 6 DE 2,1 FI : : : : : : : : ES : : : : : : : : SE EN 99,6 ES 20,9 DE 13,2 FR 9,9 FR EN 97,8 ES 47,6 DE 15,3 IT 5,4 UK : : : : : : : : IT EN 96 FR 26,7 DE 7,3 ES 5,8 IS EN 60,9 DA 35,2 DE 17,6 ES 16,1 CY EN 94,4 FR 35,7 IT 24,2 ES 13,8 LI : : : : : : : : LV EN 91,6 RU 44,6 DE 22,7 FR 2,9 NO EN 47 ES 10,1 DE 8,7 FR 5,2 LT EN 87,4 RU 31,4 DE 15,2 FR 2,9 HR EN 87,7 DE 39,9 IT 14,4 FR 3,9 LU FR 84,7 DE 79,4 EN 70,9 ES 2 TR EN 84,9 DE 5,9 FR 0,6 EN angličtina FR francouzština DE němčina ES španělština IT italština RU ruština DA dánština NL nizozemština SV švédština PT portugalština SK slovenština FI finština Zdroj: Eurostat, UOE. Vysvětlivka Započítávají se pouze jazyky, které se ve vzdělávacím programu zpracovaném ústředními orgány školské správy považují za cizí jazyky. Regionální jazyky se započítávají pouze v případě, že je vzdělávací program uvádí jako alternativu k cizím jazykům. Nezapočítávají se jazyky, které se vyučují nad rámec učebního plánu jako nepovinné předměty. Obrázek se týká čtyř nejčastěji osvojovaných jazyků. Jazyky jsou řazeny sestupně podle počtu žáků, kteří se je učí. Poznámky k jednotlivým zemím Belgie, Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Irsko, Francie, Itálie, Lucembursko, Maďarsko, Rakousko, Polsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko, Švédsko a Island: Doplňující poznámky jsou uvedeny u obr. C5. 73

76 ÚČAST NA VÝUCE ZNAČNĚ VYSOKÉ PROCENTO ŽÁKŮ SE UČÍ ANGLIČTINU BEZ OHLEDU NA TO, ZDA JE JEJÍ VÝUKA POVINNÁ V převážné většině zemí se minimálně 90 % žáků na úrovni ISCED 2 a ISCED 3 (všeobecné vzdělávání) učí angličtinu. Belgie (Francouzské a Vlámské společenství), Lucembursko a Maďarsko mají na úrovni ISCED 2 těchto žáků poměrně malé procento. V Belgii (Vlámském společenství a jen v Bruselu ve Francouzském společenství) a v Lucembursku se žáci dříve, než si začnou osvojovat angličtinu, musí učit jiný(é) jazyk(y) (viz obr. B13), což může být důvodem tohoto poměrně nízkého procenta. Na úrovni ISCED 3, ve všeobecném vyšším sekundárním vzdělávání, se učí angličtinu méně než 50 % žáků v Portugalsku a Norsku. V těchto dvou zemích může být osvojování cizích jazyků v průběhu této úrovně přerušeno, což může tento poměrně nízký průměr vysvětlovat. Na úrovni předprofesního/odborného vyššího sekundárního vzdělávání (úroveň ISCED 3 předprofesní/odborné) je procentní podíl žáků, kteří se učí angličtinu, obecně nižší než na úrovni všeobecného vzdělávání (úroveň ISCED 3 všeobecné) a ve většině zemí nedosahuje 90 %. To lze částečně vysvětlit skutečností, že v předprofesních/odborných programech se žáci obvykle učí cizích jazyků méně než v programech všeobecného vzdělávání (viz obr. C5). V mnoha středoevropských a východoevropských zemích je poměrně oblíbená němčina. Kromě Lucemburska, kde je povinným jazykem, je procento žáků, kteří si němčinu osvojují, poměrně vysoké (přes 30 %) na obou úrovních ISCED 2 a 3 (všeobecné a předprofesní vzdělávání) i v Maďarsku, Polsku, Slovinsku, na Slovensku a v Chorvatsku. V České republice je tento procentní podíl poměrně vysoký na úrovni ISCED 3 jak ve všeobecném, tak v předprofesním/odborném vzdělávání. Na stejné úrovni jsou tyto hodnoty poměrně vysoké také v Belgii (Vlámském společenství), Bulharsku, Dánsku, Lotyšsku a Nizozemsku, ale jen ve všeobecném vzdělávání. Na úrovni ISCED 2 je tento podíl značně vysoký v Dánsku, kde dosahuje 75 %, a v Řecku (43,2 %). Průměrný počet žáků v EU, kteří se učí němčinu, je vyšší na úrovni ISCED 3 než na úrovni ISCED 2. Na rozdíl od průměrného počtu žáků, kteří se učí němčinu, je průměr žáků EU, kteří se učí francouzštinu, vyšší na úrovni ISCED 2 než na úrovni ISCED 3. Mnohé ze zemí, v nichž se alespoň 30 % žáků na úrovni nižšího sekundárního vzdělávání a/nebo vyššího sekundárního vzdělávání učí francouzštinu, patří do jedné z následujících dvou kategorií. Do první z nich patří země, kde je úředním jazykem státu románský jazyk (Španělsko, Itálie, Portugalsko a Rumunsko). Druhou kategorii tvoří země, kde je francouzština konkrétním předepsaným jazykem, což je případ Belgie (Vlámského společenství), Kypru a Lucemburska (viz obr. B13): tyto tři vzdělávací systémy mají nejvyšší procentní podíly (přes 90 %) na úrovni ISCED 2. Na Kypru, kde osvojování francouzštiny přestává být na úrovni vyššího sekundárního vzdělávání (úroveň ISCED 3) povinné, tento procentní podíl nepřesahuje 40 % v programech všeobecného vzdělávání a 6,8 % v programech předprofesních/odborných. V Irsku kolísá procentní podíl žáků, kteří se učí francouzštinu, mezi 58,2 % a 65,9 %, v závislosti na dané úrovni. Francouzština je v této zemi nejčastěji osvojovaným cizím jazykem (viz obr. C8a a b). Procento žáků, kteří se učí angličtinu na úrovni sekundárního vzdělávání, je tedy ve všech zemích velmi vysoké bez ohledu na to, zda je její výuka povinná. Naopak skutečnost, že němčina či francouzština jsou předepsány jako povinné, má jasný vliv na podíl žáků, kteří si je osvojují. A skutečně pouze v zemích, kde jsou tyto jazyky povinné, tento podíl neklesá pod 90 %. Avšak Rumunsko, kde francouzština není povinným jazykem, vykazuje srovnatelné procento na obou úrovních ISCED 2 a 3 jak ve všeobecném, tak v předprofesním/odborném vzdělávání. Španělština se v zásadě vyučuje ve všeobecném vzdělávání na úrovni ISCED 2 a 3. Ve většině případů jsou procentní podíly žáků, kteří se tento jazyk učí, nižší než 20 % (a často dokonce nižší než 10 %). V tomto ohledu jsou výjimkou severské země a Francie, konkrétně Francie (35 %), Švédsko 74

77 ÚČAST NA VÝUCE (38,7 %) a Norsko (30,1 %) na úrovni ISCED 2 a Dánsko (24,8 %), Francie (64,6 %), Švédsko (43,2 %), Island (22,8 %) a Norsko (21,8 %) ve všeobecném vzdělávání na úrovni ISCED 3. A nakonec je ruština, která se vyučuje v několika středoevropských a východoevropských zemích, ale také v Německu a Finsku na úrovni nižšího a všeobecného vyššího sekundárního vzdělávání (úroveň ISCED 2 a 3 (všeobecná)) a také na Kypru a v Rakousku na úrovni ISCED 3 ve všeobecném vzdělávání. Její procentní podíly jsou nízké s výjimkou pobaltských zemí a Bulharska. V případě pobaltských zemí je ruština druhým nejčastěji osvojovaným cizím jazykem na všech úrovních vzdělávání a v případě Bulharska na úrovni ISCED 2 (viz obr. C8a a b). V ostatních zemích se vyučuje velmi málo, pokud vůbec. Jak již bylo uvedeno výše, v mnoha zemích je škála vyučovaných jazyků širší, ale tyto další jazyky se zpravidla učí jen menší procento žáků (viz obr. C11). 75

78 ÚČAST NA VÝUCE Obr. C9: Procento žáků, kteří se učí angličtinu, francouzštinu, němčinu, španělštinu a ruštinu, sekundární vzdělávání (ISCED 2 a 3), 2009/10 ISCED 2 ISCED 3 všeobecné ISCED 3 předprof./odb. 1 EN 2 FR 3 DE 4 ES 5 RU 76

79 ÚČAST NA VÝUCE ISCED2 ISCED 3 všeobecné ISCED 3 předprof./odb. 1 EN 2 FR 3 DE 4 ES 5 RU 77

80 ÚČAST NA VÝUCE ISCED 2 ISCED 3 všeobecné ISCED 3 předprofesní/odborné EN FR DE ES RU EN FR DE ES RU EN FR DE ES RU EU 93,7 32,7 16,9 11,4 2,4 EU 92,7 23,2 23,9 19,1 3,5 EU 74,9 20,6 20,7 3,6 2,8 BE fr 38,8-1,7 0,0 0,0 BE fr 91,2-6,1 7,5 0,0 BE fr 33,0-0,8 0,7 0,0 BE de : : : : : BE de : : : : : BE de : : : : : BE nl 46,2 92,9 0,0 0,0 0,0 BE nl 99,1 99,4 52,2 2,5 0,0 BE nl 69,3 83,8 11,2 0,5 0,0 BG 84,1 4,1 9,4 1,2 21,5 BG 87,4 13,9 35,1 8,6 26,8 BG 76,8 9,0 24,2 1,1 29,6 CZ 100,0 3,0 22,6 1,1 3,7 CZ 100,0 25,0 61,0 11,1 7,7 CZ 78,9 1,1 42,4 2,2 4,3 DK 100,0 9,2 75,4 0,0 0,0 DK 91,7 10,6 34,7 24,8 0,0 DK 72,0 0,0 22,0 0,0 0,0 DE 94,7 25,3-3,1 1,3 DE 91,1 27,3-18,9 2,3 DE 34,5 1,1-0,7 0,0 EE : : : : : EE : : : : : EE : : : : : IE - 65,5 20,1 12,0 0,0 IE - 58,2 16,4 11,1 0,2 IE - 65,9 16,2 12,3 0,1 EL 99,2 48,0 43,2 :i 0,0 EL 91,4 6,9 2,9 :i 0,0 EL 62,6 3,6 0,0 0,0 0,0 ES 98,7 36,9 2,5-0,0 ES 94,7 22,3 1,0-0,0 ES : : : - : FR 97,9-14,9 35,0 0,1 FR 99,5-21,6 64,6 0,7 FR 94,6-3,7 16,2 0,0 IT 100,0 72,3 8,7 18,8 0,0 IT 97,7 19,5 6,9 6,8 0,1 IT 94,7 32,0 7,5 5,1 0,0 CY 99,9 92,6 1,8 0,3 0,3 CY 93,7 40,0 2,5 15,9 2,9 CY 99,2 6,8 5,6 0,0 0,0 LV 96,9 0,9 12,4 0,0 62,4 LV 97,4 4,5 29,7 0,4 55,4 LV 81,4 0,0 10,2 0,0 25,5 LT 95,7 3,5 14,3 0,0 63,9 LT 92,2 3,5 16,5 0,4 35,7 LT 74,9 1,3 11,8 0,0 20,2 LU 53,7 100,0 100,0 0,0 0,0 LU 97,6 100,0 100,0 5,1 0,0 LU 57,1 76,8 68,7 0,3 0,0 HU 58,1 0,5 35,2 0,1 0,1 HU 76,5 6,1 45,4 2,4 0,7 HU , ,0 0,1 MT 100,0 15,0 5,8 4,5 0,2 MT 100,0 6,9 1,5 2,4 0,1 MT 100,0 0,0 0,0 0,0 0,0 NL : : : : : NL 100,0 33,2 43,5 0,0 0,0 NL : : : : : AT 99,6 4,7-0,7 0,3 AT 99,4 44,2-15,1 3,1 AT 98,6 13,0-2,7 0,3 PL 84,9 1,7 38,4 0,4 3,6 PL 92,4 8,6 52,4 1,8 9,4 PL 79,8 3,7 63,0 0,1 11,9 PT 74,6 52,8 0,5 12,6 0,0 PT 39,2 3,7 0,7 5,9 0,0 PT 59,2 10,6 0,3 3,8 0,0 RO 96,7 85,8 9,5 0,5 0,5 RO 98,7 86,3 11,8 2,2 0,6 RO 91,6 82,9 5,3 0,4 0,3 SI 100,0 2,6 35,7 2,1 0,0 SI 98,2 10,3 68,9 11,0 1,4 SI 88,1 0,2 33,4 0,9 0,0 SK 83,0 2,2 37,6 0,5 8,3 SK 98,5 16,4 64,8 7,9 8,2 SK 79,6 3,7 58,5 0,8 8,1 FI 99,2 6,0 11,2 0,0 1,2 FI 99,1 17,4 25,7 13,8 6,6 FI : : : : : SE 100,0 15,5 20,7 38,7 0,0 SE 100,0 21,0 27,1 43,2 1,2 SE 99,3 1,9 3,2 4,8 0,1 UK - : : : : UK - 27,4 10,3 9,0 0,0 UK - : : : : IS 99,2 1,4 2,0 3,3 0,0 IS 72,7 13,0 25,1 22,8 0,1 IS ,8 2,6 2,8 0,0 LI : : : : : LI : : : : LI : : : : : NO 100,0 13,4 24,1 30,1 0,1 NO 43,5 11,2 18,8 21,8 0,1 NO 50,0 0,0 0,0 0,1 0,0 HR 96,2 1,3 40,8 0,1 0,0 HR 98,9 3,8 61,2 2,6 0,0 HR 83,2 3,9 31,3 0,2 0,0 TR TR 81,9 0,9 10,1 0,0 0,0 TR 89,0 0,1 0,3 0,0 0,1 Zdroj: Eurostat, UOE. Vysvětlivka Počet žáků, kteří se na sekundární úrovni učí angličtinu, francouzštinu, němčinu, španělštinu a ruštinu, se vydělí odpovídajícím počtem žáků na dané úrovni ISCED. Nezapočítávají se jazyky, které se vyučují nad rámec učebního plánu jako nepovinné předměty. Poznámky k jednotlivým zemím EU, Belgie, Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Irsko, Francie, Itálie, Lucembursko, Maďarsko, Rakousko, Polsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko, Švédsko, Spojené království a Island: Doplňující poznámky jsou uvedeny u obr. C5. 78

81 ÚČAST NA VÝUCE STÁLE VÍCE ŽÁKŮ SE V SEKUNDÁRNÍM VZDĚLÁVÁNÍ UČÍ ANGLIČTINU, ZEJMÉNA VE STŘEDNÍ A VÝCHODNÍ EVROPĚ Od roku 2004/05 se procentní podíl žáků, kteří se učí angličtinu, ve většině zemí, jak na úrovni ISCED -2, tak na úrovni ISCED 3 příliš nezměnil. Pokud došlo k výraznějším odchylkám, většinou se jedná o nárůst, který je zvláště patrný (více než 10 procentních bodů) v Itálii na úrovni ISCED 2 a v několika středoevropských a východoevropských zemích, jako například v Polsku a Chorvatsku na úrovni ISCED 2, v Lotyšsku, Litvě a Rumunsku na úrovni ISCED 3 a v Bulharsku, České republice a na Slovensku na obou úrovních. Nejvyšší nárůst na úrovni ISCED 3 (63,8 procentních bodů) vykazuje Malta. Průměrný podíl žáků EU, kteří se učí francouzštinu, se ve většině zemí od roku 2004/05 víceméně nezměnil. Avšak na úrovni ISCED 2 vynikají tři země: Malta a Portugalsko, kde procentní podíl žáků, kteří si osvojují francouzštinu, značně poklesl (na Maltě o 27,4 a v Portugalsku o 35,3 procentních bodů) a Itálie, která vykazuje výrazný nárůst (26 procentních bodů). Zanedbatelná není ani odchylka v Řecku, kde nastal pokles o 11,4 procentních bodů. Na úrovni ISCED 3 se větší odchylky vyskytly v Portugalsku a ve Spojeném království, kde došlo ke snížení těchto podílů na 15,9 (Portugalsko) a 12,6 (Spojené království) procentních bodů, a také v Rumunsku, kde podíl žáků, kteří se učí francouzštinu, vzrostl o 16,4 procentních bodů. Od roku 2004/05 se průměr procentních podílů žáků EU, kteří se učí němčinu, téměř nezměnil, jak na úrovni ISCED 2, tak na úrovni ISCED 3. Avšak většina zemí, zejména na úrovni ISCED 3, vykazuje mírný pokles tohoto podílu, přičemž nejvýraznější je v Dánsku na úrovni ISCED 2 (14,7 procentních bodů). Nejvýznamnější nárůst se pohybuje mezi 7,5 a 8,7 procentními body a došlo k němu na úrovni ISCED 2 v Řecku, Slovinsku a Chorvatsku. Vysvětlivka (obr. C10) Počet žáků, kteří se na úrovni sekundárního vzdělávání učí angličtinu, francouzštinu a němčinu, se vydělí odpovídajícím počtem žáků na dané úrovni ISCED. Nezapočítávají se jazyky, které se vyučují nad rámec učebního plánu jako nepovinné předměty. Údaje (obr. C10a) EU BE fr BE de BE nl BG CZ DK DE EE IE EL ES FR IT CY LV LT LU EN ,2 34,5 : 48,4 64,1 71,7 100,0 94,8 93,3-99,0 98,4 95,9 89,1 98,6 96,2 88,7 52,9 EN ,2 33,7 : 48,0 73,1 76,4 100,0 95,9 93,9 - : 97,9 96,9 99,4 99,9 96,0 92,9 52,3 EN ,7 38,8 : 46,2 84,1 100,0 100,0 94,7 : - 99,2 98,7 97,9 100,0 99,9 96,9 95,7 53,7 FR ,3 - : 95,4 10,8 2,4 11,6 23,2 2,0 68,8 59,4 38,8-46,3 92,9 0,8 4,5 100,0 FR ,3 - : 93,9 9,0 2,5 12,0 25,9 1,9 67,0 : 38,0-75,4 94,5 0,8 3,6 100,0 FR ,7 - : 92,9 4,1 3,0 9,2 25,3 : 65,5 48,0 36,9-72,3 92,6 0,9 3,5 100,0 DE ,4 1,5 : 0,0 16,2 28,5 90,1-20,0 23,0 35,7 2,4 14,4 4,9 1,1 17,2 25,5 100,0 DE ,6 1,6 : 0,0 15,5 26,9 88,8-16,7 21,6 : 2,4 14,4 7,6 1,3 18,3 21,0 100,0 DE ,9 1,7 : 0,0 9,4 22,6 75,4 - : 20,1 43,2 2,5 14,9 8,7 1,8 12,4 14,3 100,0 HU MT NL AT PL PT RO SI SK FI SE UK IS LI NO HR TR EN ,3 100,0 : 99,1 72,0 98,3 93,1 93,1 65,2 99,2 100,0-99,3 : 100,0 85,1 - EN ,7 100,0 : : 74,5 : 96,4 97,3 70,7 99,2 100,0-99,3 : 100,0 : - EN ,1 100,0 : 99,6 84,9 74,6 96,7 100,0 83,0 99,2 100,0-99,2 : 100,0 96,2 - FR ,6 42,4 : 5,2 1,7 88,1 86,1 1,6 1,8 7,5 17,7 : 2,1 : 17,8 1,0 - FR ,6 43,5 : : 1,3 : 87,3 2,6 1,9 6,6 16,8 : 1,8 : 16,5 : - FR ,5 15,0 : 4,7 1,7 52,8 85,8 2,6 2,2 6,0 15,5 : 1,4 : 13,4 1,3 - DE ,4 8,4 : - 30,5 0,6 10,9 27, ,8 26,6 : 5,3 : 29,9 32,1 - DE ,9 9,7 : - 26,2 : 0,0 32,7 32,8 13,3 23,1 : 4,6 : 25,8 : - DE ,2 5,8 : - 38,4 0,5 9,5 35,7 37,6 11,2 20,7 : 2,0 : 24,1 40,8 - Zdroj: Eurostat, UOE. 79

82 ÚČAST NA VÝUCE Obr. C10a: Vývojové tendence v podílech žáků, kteří se učí angličtinu, němčinu a francouzštinu v nižším sekundárním vzdělávání (ISCED 2), 2004/05, 2006/07, 2009/10 angličtina francouzština němčina Zdroj: Eurostat, UOE. 80

83 ÚČAST NA VÝUCE Obr. C10b: Vývojové tendence v podílech žáků, kteří se učí angličtinu, němčinu a francouzštinu v předprofesním/odborném a všeobecném vyšším sekundárním vzdělávání (ISCED 3), 2004/05, 2006/007, 2009/10 angličtina francouzština němčina Zdroj: Eurostat, UOE. 81

84 ÚČAST NA VÝUCE Údaje (obr. C10b) EU BE fr BE de BE nl BG CZ DK DE EE IE EL ES FR IT CY LV LT LU EN ,7 67,3 : 82,6 67,0 73,0 76,9 62,2 87,6-85,0 93,3 97,5 90,3 90,5 60,2 71,7 68,3 EN ,5 67,3 : 81,5 74,5 78,2 54,3 63,3 91,2 - : 92,9 97,6 94,4 81,3 63,0 75,9 69,6 EN ,5 64,4 : 81,8 81,9 84,6 81,5 61,9 : - 83,7 : 97,8 96,0 94,4 91,6 87,4 70,9 FR ,4 - : 91,1 12,5 6,9 7,6 13,4 4,4 64,0 10,2 26,5-27,7 31,3 2,3 5,1 81,5 FR ,7 - : 90,4 13,1 7,4 5,0 13,0 6,3 61,8 : 26,2-27,3 29,1 2,7 4,3 81,9 FR ,9 - : 90,4 11,4 7,5 5,1 13,8 : 60,6 6,0 : - 26,7 35,7 2,9 2,9 84,7 DE ,8 3,9 : 30,0 31,2 56,2 34,7-36,1 18,3 1,7 1,9 17,5 7,4 4,1 24,9 25,9 75,4 DE ,8 3,9 : 29,3 31,4 52,9 55,1-33,9 17,6 : 1,8 15,4 7,4 3,0 21,1 22,4 76,1 DE ,0 3,7 : 28,4 29,5 47,4 28,1 - : 16,3 2,1 : 15,3 7,3 2,9 22,7 15,2 79,4 HU MT NL AT PL PT RO SI SK FI SE UK IS LI NO HR TR EN ,1 37,8 : 96,3 82,0 53,5 71,3 89,3 71,0 : 99,2-63,1 : 56,4 82,4 : EN ,7 36,2 : 96,3 83,1 : 82,6 89,7 75,5 : 99,3-61,3 : 100,0 : : EN ,4 100,0 : 98,8 86,4 46,9 94,2 91,7 85,2 : 99,6-60,9 : 47,0 87,7 84,9 FR ,8 4,0 : 25,0 9,0 22,3 67,8 3,8 6,4 : 11,9 40,0 11,8 : 8,2 3,9 : FR ,1 5,0 : 25,5 7,6 : 74,1 4,0 6,9 : 10,2 32,0 10,8 : 4,6 : : FR ,7 3,5 : 20,6 6,3 6,4 84,2 3,8 7,5 : 9,9 27,4 9,0 : 5,2 3,9 0,6 DE ,7 1,0 : - 65,0 2,3 6,6 53,3 62,1 : 17,3 15,2 22,4 : 13,4 42,1 : DE ,0 1,1 : - 62,1 : 0,0 50,6 59,8 : 14,6 11,7 19,3 : 6,8 : : DE ,1 0,8 : - 57,5 0,5 7,7 45,9 60,4 : 13,2 10,3 17,6 : 8,7 39,9 5,9 Zdroj: Eurostat, UOE. Poznámky k jednotlivým zemím (obr. C10) EU, Belgie, Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Maďarsko, Polsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko, Švédsko, Spojené království a Island: Doplňující poznámky jsou uvedeny u obr. C5. Francie: Údaje o osvojování jazyků se vztahují pouze na žáky v institucích řízených ministerstvem školství. V případě úrovně ISCED 3 se odhaduje, že zahrnují % celkového počtu žáků. Údaje z let se vztahují pouze na Francouzskou metropolitní oblast. Pokud jde o předprofesní úroveň ISCED 3, není započítáno 32 % studentské populace (zdravotnické a sociálně zaměřené programy). Malta: Časová řada byla přerušena v roce Nizozemsko: Časová řada byla přerušena v roce 2009 z důvodu změn ve vzdělávacím programu. Rakousko: Referenčním datem je konec školního roku. Soubor údajů proto nezahrnuje absolventy, kteří odešli během školního roku. Časová řada byla přerušena v roce Do roku 2009 ukazatele vycházely z odhadovaných údajů. Portugalsko: V roce 2008 se změnil rozsah programů na úrovni ISCED 2. 82

85 ÚČAST NA VÝUCE VE VĚTŠINĚ ZEMÍ SE ŽÁCI JINÉ JAZYKY NEŽ ANGLIČTINU, FRANCOUZŠTINU, NĚMČINU, ŠPANĚLŠTINU A RUŠTINU BĚŽNĚ NEUČÍ Ve většině zemí se jiné jazyky kromě angličtiny, francouzštiny, němčiny, španělštiny a ruštiny učí jen velice malé procento žáků. Jinými slovy v převážné většině evropských zemí jsou jazyky, které si žáci osvojují, téměř výhradně hlavními evropskými jazyky. Obr. C11: Cizí jazyky jiné než němčina, angličtina, španělština, francouzština a ruština osvojované žáky na úrovni sekundárního vzdělávání (úroveň ISCED 2 a 3) jako procentní podíl všech jazyků osvojovaných na této úrovni, 2009/10 ISCED 2 ISCED 3 všeobecné ISCED 3 předprofesní a odborné EU BE fr BE de BE nl BG CZ DK DE EE IE EL ES FR IT CY LV LT LU ISCED 2 : 59,2 : 0,0 0,7 0,1 0,0 1,1 : 0,7 :i 0,2 2,6 0,0 0,6 0,1 0,1 0,0 ISCED 3 všeob. : 43,5 : 0,0 1,7 0,3 0,8 2,9 : 4,2 :i 0,3 5,4 0,2 17,1 0,6 0,2 0,6 ISCED 3 odb. : 48,5 : 0,0 1,0 0,1 0,0 0,2 : 2,1 0,0 : 1,0 0,0 1,3 0,0 0,0 0,1 HU MT NL AT PL PT RO SI SK FI SE UK IS LI NO HR TR ISCED 2 2,3 28,8 : 3,1 0,1 0,0 0,2 1,7 4,9 45,8 0,4 : 47,9 : 0,1 6,9 - ISCED 3 všeob. 3,5 11,7 0,0 10,3 0,7 0,0 0,7 6,6 2,7 38,7 10,7 6,7 25,2 : 0,8 14,2 0,0 ISCED 3 odb. 1,5 0,0 : 6,4 0,1 0,0 0,4 6,6 1,5 : 3,9 : 31,3 : 0,0 7,2 0,0 Zdroj: Eurostat, UOE. Vysvětlivka Započítávají se pouze jazyky, které se ve vzdělávacím programu zpracovaném ústředními orgány školské správy považují za cizí jazyky. Regionální jazyky se započítávají pouze v případě, že je vzdělávací program uvádí jako alternativu k cizím jazykům. Nezapočítávají se jazyky, které se vyučují nad rámec učebního plánu jako nepovinné předměty. V úvahu se nebere klasická řečtina, latina, esperanto a znakové jazyky. Výpočet nezahrnuje ani údaje, jež se týkají žáků-cizinců, kteří si ve zvláštních třídách osvojují svou mateřštinu, nebo se učí jazyk hostitelské země. Každý žák, který se učí angličtinu, francouzštinu, němčinu, španělštinu a ruštinu, se do údaje v čitateli započítává tolikrát, kolik je cizích jazyků, jež si osvojuje. Každý žák, který se učí cizí jazyk, se do údaje ve jmenovateli započítává tolikrát, kolik je cizích jazyků, jež si osvojuje. Jinými slovy žáci, kteří se učí více než jeden jazyk, se započítávají vícekrát v závislosti na počtu osvojovaných jazyků. 83

86 ÚČAST NA VÝUCE Poznámky k jednotlivým zemím Belgie, Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Irsko, Francie, Itálie, Lucembursko, Maďarsko, Rakousko, Polsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko, Švédsko, Spojené království a Island: Doplňující poznámky jsou uvedeny u obr. C5. V Belgii (Francouzském společenství), ve Finsku a na Islandu podíl žáků, kteří se tyto jazyky učí na úrovni ISCED 2 a 3 (všeobecné a předprofesní/odborné vzdělávání), převyšuje 25 %. V tom se odráží skutečnost, že se žáci učí konkrétní předepsaný jazyk (viz obr. B13). Tímto jazykem je švédština (finština pro švédsky mluvící žáky) ve Finsku a dánština na Islandu. V Belgii (Francouzském společenství) si mnoho žáků osvojuje nizozemštinu, jež je jedním ze tří úředních jazyků státu v Belgii (obr. A1) a konkrétním předepsaným jazykem v některých částech společenství (v Bruselu). Procento žáků, kteří se učí jiné jazyky, je poměrně vysoké také na Maltě, zejména na úrovni ISCED 2. V této zemi, kde významně působí kulturní vliv Itálie, se řada žáků učí italštinu (viz obr. C8). Určité rozdíly se vyskytují mezi úrovněmi vzdělávání a na úrovni ISCED 3 mezi všeobecným a předprofesním/odborným vzděláváním. Podíl žáků, kteří se učí jiné jazyky než pět výše uvedených, je vyšší na úrovni ISCED 3 a zejména na úrovni všeobecného vzdělávání. Tyto relativně vyšší podíly na Kypru, v Rakousku, Švédsku a Chorvatsku lze jistě vysvětlit významným podílem žáků, kteří se učí italštinu. 84

87 UČITELÉ V CELÉ EVROPĚ SDÍLEJÍ ODPOVĚDNOST ZA VÝUKU CIZÍCH JAZYKŮ V PRIMÁRNÍM VZDĚLÁVÁNÍ JAK NESPECIALIZOVANÍ, TAK SPECIALIZOVANÍ UČITELÉ Na úrovni primárního vzdělávání odpovídá za určitou třídu obvykle jeden učitel, tj. nespecializovaný učitel, který vyučuje všechny předměty nebo většinu předmětů (EACEA/Eurydice, 2009). V mnoha zemích však cizí jazyky vyučuje někdo jiný než tento učitel. Proto se profil učitelů odpovědných za výuku cizích jazyků v rámci jedné země či mezi jednotlivými zeměmi často liší. Asi v polovině evropských zemí se všeobecná či konkrétní doporučení týkající se výuky cizích jazyků v primárním vzdělávání zmiňují pouze o jednom konkrétním druhu učitele o nespecializovaném, specializovaném nebo o učiteli s širší aprobací. Přestože nejběžnější je model nespecializovaného učitele, šest zemí (Bulharsko, Řecko, Španělsko, Portugalsko, Slovensko a Turecko) svěřilo výuku cizích jazyků učitelům specializovaným (tj. učitelům způsobilým vyučovat buď dva různé předměty, z nichž jeden je cizí jazyk, nebo jeden či více cizích jazyků). V Dánsku vyučují cizí jazyky učitelé s širší aprobací (tj. učitelé způsobilí vyučovat skupinu nejméně tří různých předmětů). V deseti zemích se doporučení vztahují na dva typy učitelů, ale jejich kombinace je v různých zemích různá (tj. nespecializovaní a specializovaní učitelé, nespecializovaní učitelé a učitelé s širší aprobací, a/nebo učitelé s širší aprobací a specializovaní učitelé). A aby byla situace ještě složitější, stejné typy učitelů nemusí nutně učit ve všech ročnících primárního vzdělávání. Například nespecializovaní učitelé v Polsku mohou učit jen v prvních třech ročnících primárního vzdělávání. Aby mohli učit cizí jazyk, musí získat další kvalifikaci. Ve vyšších ročnících primárního vzdělávání však cizí jazyky musí vyučovat specializovaní učitelé. Všeobecné pokyny a doporučení týkající se stupně předmětové aprobace, kterou by učitelé cizích jazyků na úrovni primárního vzdělávání měli mít, se obvykle nemusí striktně dodržovat a školy mají v tomto ohledu jistou autonomii. Například v České republice, ve Francii, v Itálii, Nizozemsku a Lichtenštejnsku se očekává, že v primárním vzdělávání budou cizí jazyky učit nespecializovaní učitelé, ale v praxi je vyučují také učitelé specializovaní nebo de facto specializovaní učitelé/učitelé s širší aprobací (tj. nespecializovaní učitelé s dobrou znalostí cizích jazyků, kteří učí cizí jazyky v několika třídách). K tomu často dochází proto, že ne všichni nespecializovaní učitelé mají pro tuto oblast potřebné kompetence a/nebo kvalifikaci. V Turecku by cizí jazyky měli v ideálním případě učit specializovaní učitelé, ale z důvodu nedostatku specializovaných učitelů cizích jazyků je někdy učí učitelé nespecializovaní. V Irsku, Lotyšsku, Lucembursku, Rumunsku, Finsku, ve Spojeném království a v Norsku nebyla ohledně stupně předmětové aprobace pro učitele cizích jazyků vydána žádná doporučení, a proto je praxe v těchto zemích různá. V některých z nich převažují nespecializovaní učitelé (například v Lucembursku, ve Spojeném království a v Norsku), zatímco jinde je více specializovaných učitelů (například v Rumunsku a Lotyšsku). Celkově se zdá, že v primárním vzdělávání bývá často problémem nedostatek kvalifikovaných učitelů cizích jazyků. Může tomu tak být proto, že děti se nyní učí cizí jazyky v dřívějším věku (viz obr. B2) a vzdělávací systémy se těmto změnám ještě plně nepřizpůsobily. V celé Evropě byla přijata řada opatření, která mají nedostatek učitelů cizích jazyků na úrovni primárního vzdělávání řešit. K těmto opatřením patří programy pro zvyšování kvalifikace nespecializovaných učitelů i revize obsahu přípravného vzdělávání budoucích učitelů pro primární vzdělávání. 85

88 UČITELÉ Obr. D1: Doporučení ohledně stupně předmětové aprobace pro učitele cizích jazyků v primárním vzdělávání, 2010/11 Nespecializovaní učitelé Učitelé s širší aprobací Specializovaní učitelé Žádná konkrétní doporučení k předmětové aprobaci neexistují Vysvětlivka Zdroj: Eurydice. Obrázek se vztahuje jen na běžné vzdělávání (tj. zvláštní třídy s rozšířenou výukou cizích jazyků se nezapočítávají). Definice pojmů nespecializovaný učitel, učitel s širší aprobací (cizích jazyků) a specializovaný učitel (cizích jazyků) jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie. Poznámky k jednotlivým zemím Španělsko: V listopadu 2011 byla schválena vyhláška, která stanoví, že učitelé specializovaní na výuku cizích jazyků mohou být požádáni o výuku předmětů, které dosud učili učitelé nespecializovaní. Proto jsou od roku 2011/12 učitelé cizích jazyků v primárním vzdělávání považováni za učitele s širší aprobací. NA ÚROVNI SEKUNDÁRNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ VYUČUJÍ CIZÍ JAZYKY ZPRAVIDLA SPECIALIZOVANÍ UČITELÉ Ve všech evropských zemích s výjimkou Rumunska byla vydána oficiální doporučení, jež stanoví, jaký stupeň předmětové aprobace musí mít učitelé cizích jazyků na úrovni všeobecného nižšího a vyššího sekundárního vzdělávání. Ve většině zemí vyučují jazyky na této úrovni vzdělávání specializovaní učitelé. Přestože na obou sledovaných úrovních ISCED převažuje model specializovaného učitele, na úrovni nižšího sekundárního vzdělávání je situace o něco pestřejší. V některých vzdělávacích systémech vyučují cizí jazyky na této úrovni učitelé s širší aprobací (Dánsko, Německo, Švédsko a Lichtenštejnsko), specializovaní učitelé a učitelé s širší aprobací (Vlámské společenství Belgie a Estonsko) nebo nespecializovaní a specializovaní učitelé (Island). V Norsku je vyučují učitelé všech těchto tří typů (tj. nespecializovaní učitelé, specializovaní učitelé a učitelé s širší aprobací). Na úrovni vyššího sekundárního vzdělávání vyučují cizí jazyky téměř v celé Evropě učitelé specializovaní, s výjimkou Vlámského společenství Belgie a Norska, kde mohou cizí jazyky vyučovat vedle specializovaných učitelů i učitelé s širší aprobací. Učitelé specializovaní na výuku cizích jazyků mohou mít aprobaci buď pro výuku dvou různých předmětů, z nichž jeden je cizí jazyk, nebo mohou být zaměřeni pouze na výuku cizích jazyků a nevyučovat žádné jiné předměty (další informace jsou uvedeny na obr. D3). 86

89 UČITELÉ Obr. D2: Doporučení ohledně stupně předmětové aprobace pro učitele cizích jazyků ve všeobecném nižším a vyšším sekundárním vzdělávání, 2010/11 ISCED 2 ISCED 3 Zdroj: Eurydice. Vysvětlivka Nespecializovaní učitelé Učitelé s širší aprobací Specializovaní učitelé Podrobná doporučení k předmětové aprobaci neexistují Definice pojmů nespecializovaný učitel, učitel s širší aprobací (cizích jazyků) a specializovaný učitel (cizích jazyků) jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie. Poznámky k jednotlivým zemím Spojené království (ENG/WLS/NIR): Předpisy pro nábor učitelů pouze vyžadují, aby učitelé měli Status kvalifikovaného učitele (Qualified Teacher Status) (v Severním Irsku aprobaci pro výuku). Příprava budoucích učitelů pro sekundární vzdělávání však probíhá podle předmětů. VĚTŠINA ZEMÍ NABÍZÍ UČITELŮM MOŽNOST SPECIALIZOVAT SE VEDLE CIZÍHO JAZYKA JEŠTĚ NA DALŠÍ PŘEDMĚT Obrázky D1 a D2 zachycující stupeň předmětové aprobace u těch, kteří vyučují cizí jazyky, ukazují, že učitelé specializovaní na výuku cizích jazyků učí hlavně na úrovni nižšího a vyššího sekundárního vzdělávání, ačkoli existují i země, kde vyučují i v primárním vzdělávání. Tento ukazatel je zaměřen na předměty, které jsou učitelé specializovaní na výuku cizích jazyků způsobilí vyučovat, bez ohledu na úroveň vzdělávání, ve které působí. Asi ve dvou třetinách evropských zemí vyučují učitelé specializovaní na výuku cizích jazyků buď jen cizí jazyky, nebo vyučují dva předměty, z nichž jedním je cizí jazyk. Částečně je to způsobeno tím, že ve značném počtu zemí neexistují k předmětové aprobaci žádná konkrétní doporučení a budoucí učitelé si mohou zvolit jakoukoli předmětovou specializaci nebo kombinaci předmětů, které vysokoškolské instituce nabízejí. V 11 vzdělávacích systémech jsou učitelé specializovaní na výuku cizích jazyků způsobilí vyučovat pouze cizí jazyky (tj. jeden nebo více cizích jazyků). Do této skupiny patří sedm zemí (Kypr, Španělsko, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko a Turecko), ve kterých jsou učitelé specializovaní na výuku cizích jazyků způsobilí vyučovat pouze jeden cizí jazyk a žádný jiný předmět. Situace obvykle vypadá tak, že ve většině zemí je učitelům specializovaným na výuku cizích jazyků nabídnuta možnost získat aprobaci pro výuku nejen cizího jazyka (nebo cizích jazyků), ale také jiného předmětu. To lze považovat za příznivý předpoklad pro realizaci integrovaného osvojování obsahu a jazyka (CLIL), v jehož rámci jsou nejazykové předměty vyučovány v cizím jazyce (další informace o CLIL obsahuje oddíl Glosář, statistické databáze a bibliografie). 87

90 UČITELÉ Obr. D3: Předměty, které jsou učitelé specializovaní na výuku cizích jazyků způsobilí vyučovat v primárním a všeobecném sekundárním vzdělávání, 2010/11 Učitelé způsobilí vyučovat: dva různé vyučovací předměty, z nichž jeden je cizí jazyk jen cizí jazyky Zdroj: Eurydice. Vysvětlivka Pokud jsou uvedeny oba typy specializovaných učitelů, buď se stávající doporučení vztahují na oba typy učitelů specializovaných na výuku cizích jazyků, nebo konkrétní doporučení k předmětové aprobaci pro učitele cizích jazyků neexistují, a proto je znázorněna skutečná praxe, jak ji ústřední orgány uvádějí. Definice pojmu specializovaný učitel (cizích jazyků) je uvedena v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie. V NĚKTERÝCH ZEMÍCH JE VÍCE NEŽ 50 % UČITELŮ CIZÍCH JAZYKŮ ZPŮSOBILÝCH VYUČOVAT KROMĚ CIZÍCH JAZYKŮ I NEJAZYKOVÝ PŘEDMĚT V rámci Evropského průzkumu jazykových znalostí (ESLC) měli plně kvalifikovaní učitelé cizích jazyků uvést, které předměty jsou způsobilí vyučovat. Z výsledků vyplývá, že ve většině zúčastněných zemí mají učitelé cizích jazyků různý kvalifikační profil: někteří jsou způsobilí vyučovat pouze cizí jazyky, zatímco jiní jsou způsobilí vyučovat kromě cizích jazyků i nejazykové předměty. Avšak je třeba zdůraznit, že poměr učitelů s jednotlivými profily se mezi zeměmi liší, a v některých zemích jeden z kvalifikačních profilů jasně převažuje. Ve Francouzském společenství Belgie, v Bulharsku, ve Španělsku, v Portugalsku, ve Švédsku a v Chorvatsku je více než 70 % učitelů cizích jazyků oprávněno vyučovat pouze cizí jazyky. Z těchto zemí má obzvláště vysoký podíl učitelů (90,4 %), kteří jsou způsobilí vyučovat jen jeden cizí jazyk, Francie. Tento kvalifikační profil jasně převažuje také v Nizozemsku (72,3 %) a Polsku (1,8 %). Naopak ve Francouzském společenství Belgie je většina učitelů cizích jazyků (73,3 %) oprávněna vyučovat dva cizí jazyky. V sedmi vzdělávacích systémech (Německy mluvící a Vlámské společenství Belgie, Bulharsko, Španělsko, Portugalsko, Švédsko a Chorvatsko) je více než 50 % učitelů cizích jazyků oprávněno vyučovat kromě cizího jazyka i nejazykový předmět. V rámci těchto zemí má nejvyšší podíl učitelů cizích jazyků, kteří jsou způsobilí vyučovat jeden cizí jazyk a jeden nejazykový předmět (tento profil uvádí 50,4 % učitelů), Švédsko, zatímco ve Vlámském společenství Belgie je většina učitelů cizích jazyků (51,0 %) způsobilá vyučovat dva cizí jazyky a jeden nejazykový předmět. 88

91 UČITELÉ Porovnání odpovědí učitelů a informací o regulačním rámci uvedených na obr. D3 ukazuje, že ve většině vzdělávacích systémů posuzovaných podle obou ukazatelů mohou mít učitelé cizích jazyků, pokud jde o jejich předmětovou aprobaci, různé kvalifikační profily. Nicméně jak již bylo zdůrazněno dříve, v těchto vzdělávacích systémech převažuje jeden kvalifikační profil nad ostatními. Pokud jde o země, kde jsou podle obr. D3 učitelé cizích jazyků způsobilí vyučovat jen cizí jazyky a žádné jiné předměty, jsou tyto soubory údajů méně konzistentní. Údaje na obr. D3 a D4 odpovídají pouze v případě Francie a Nizozemska, kde je většina učitelů způsobilá vyučovat pouze jeden cizí jazyk a žádný jiný předmět. Avšak v Německy mluvícím společenství Belgie, Bulharsku a Španělsku se kvalifikační profily učitelů cizích jazyků, které uvádějí sami učitelé, zdají být heterogennější než profily uvedené u předchozího obrázku. To lze částečně vysvětli skutečností, že obr. D3 se týká hlavně stávajících doporučení, zatímco obr. D4 analyzuje odpovědi učitelů všech věkových kategorií bez ohledu na konkrétní doporučení platná v době, kdy přípravné vzdělávání učitelů absolvovali. Obr. D4: Procentní podíl učitelů cizích jazyků podle předmětů, které jsou způsobilí vyučovat, 2010/11 jen TCJ (testovaný cizí jazyk) TCJ a další cizí jazyk TCJ a nejazykový předmět TCJ, další CJ a nejazykový předmět TCJ = testovaný cizí jazyk EU BE fr BE de BE nl BG EE EL ES FR MT NL PL PT SI SE HR TCJ 50,4 7,5 0,0 1,8 25,9 42,0 55,2 28,1 90,4 46,0 72,3 63,0 3,4 21,4 1,1 25,2 TCJ a další cizí jazyk 10,2 73,3 29,8 10,2 17,5 32,5 2,0 5,1 0,6 11,3 14,7 13,0 46,6 32,3 30,4 22,3 TCJ a nejazykový předmět 24,1 2,0 40,1 37,0 44,4 22,9 30,1 33,7 7,4 32,7 12,6 22,2 27,7 41,7 50,4 33,5 TCJ, další cizí jazyk 15,3 17,2 30,1 51,0 12,2 2,6 12,7 33,1 1,6 10,1 0,3 1,8 22,4 4,6 18,2 19,1 a nejazykový předmět Zdroj: ESLC Vysvětlivka Ukazatel vychází z odpovědí na 22. otázku učitelského dotazníku ESLC. Obsahuje pouze odpovědi plně kvalifikovaných učitelů. Na obrázku jsou odpovědi učitelů seskupeny následujícím způsobem: kategorie jen testovaný jazyk zahrnuje kategorii dotazníku cílový jazyk, kategorie další cizí jazyk zahrnuje kategorii dotazníku jeden nebo více dalších cizích jazyků (včetně starověkých jazyků), kategorie nejazykový předmět zahrnuje kategorie dotazníku matematika, jedna nebo více přírodních věd, např. fyzika, jedna nebo více humanitních a společenských věd, např. dějepis, jeden nebo více kulturních a uměleckých předmětů, např. hudební výchova, dějiny umění, jazyk dotazníku, jeden nebo více předmětů odborných dovedností, tělesná výchova. Průměr EU odpovídá váženým průměrům zemí zúčastněných v ESLC, pro které jsou údaje k dispozici. Respondenty byli ve všech zemích učitelé, kteří vyučují první testovaný jazyk. Téměř ve všech zúčastněných zemích byla tímto jazykem angličtina, až na Belgii (Vlámské a Německy mluvící společenství), kde jím byla francouzština. Další informace o Evropském průzkumu jazykových znalostí (ESLC) jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie. 89

92 UČITELÉ PŘÍPRAVNÉ VZDĚLÁVÁNÍ SPECIALIZOVANÝCH UČITELŮ CIZÍCH JAZYKŮ A UČITELŮ S ŠIRŠÍ APROBACÍ ZPRAVIDLA TRVÁ ČTYŘI AŽ PĚT LET Přípravné vzdělávání specializovaných učitelů cizích jazyků a učitelů s širší aprobací se ve všech evropských zemích poskytuje na úrovni terciárního vzdělávání, obvykle v rámci programů, které trvají celkem čtyři nebo pět let. Pouze v několika zemích trvá přípravné vzdělávání učitelů cizích jazyků jen tři roky. Období přípravy je nejdelší v Itálii, kde trvá šest let. Asi v polovině evropských zemí je pro výuku cizích jazyků nutný bakalářský titul (Bc.), přičemž v ostatních zemích se požaduje titul magisterský (Mgr.). V některých zemích musí budoucí učitelé cizích jazyků získat kvalifikaci, která vychází z třístupňového cyklu studia přijatého v rámci Boloňského procesu. Například ve Spojeném království musí ti, kdo chtějí vyučovat cizí jazyky, nejprve získat bakalářský titul, což trvá čtyři roky, a pak učitelskou kvalifikaci, což trvá jeden rok (celková doba studia je tedy pět let). Rovněž ve Vlámském společenství Belgie musí budoucí učitelé cizích jazyků na úrovni vyššího sekundárního vzdělávání získat magisterský titul, jehož dosažení trvá nejméně čtyři roky, a poté absolvovat učitelský studijní program v délce jednoho roku. V šesti zemích (Belgie, Dánsko, Estonsko, Nizozemsko, Rumunsko a Švédsko) závisí délka přípravného vzdělávání učitelů, a/nebo typ potřebné kvalifikace na úrovni, na níž budoucí učitelé cizích jazyků hodlají vyučovat. V Belgii a Rumunsku trvá přípravné vzdělávání budoucích učitelů cizích jazyků na úrovni nižšího sekundárního vzdělávání tři roky a vede k bakalářské kvalifikaci, zatímco ti, kteří mají v úmyslu vyučovat ve vyšším sekundárním vzdělávání, musí absolvovat program přípravného vzdělávání učitelů v délce pěti let zakončený získáním magisterské kvalifikace. Podobnou situaci lze pozorovat v Dánsku, Estonsku a Nizozemsku, kde je jediným rozdílem to, že přípravné vzdělávání učitelů cizích jazyků na úrovni nižšího sekundárního vzdělávání trvá čtyři roky. Ve Švédsku musí mít učitelé cizích jazyků na úrovni nižšího i vyššího sekundárního vzdělávání magisterský titul, ale délka jejich studia je různá: čtyři a půl roku v případě budoucích učitelů nižšího sekundárního vzdělávání a pět let v případě těch, kdo hodlají učit na úrovni vyššího sekundárního vzdělávání. Unikátní situace je v Rakousku na úrovni nižšího sekundárního vzdělávání, kde délka přípravného vzdělávání učitelů a titul nutný pro výuku cizích jazyků závisí na typu školy, ve které chtějí učitelé učit. Ti, kteří mají v úmyslu vyučovat v allgemein bildende höhere Schule (tj. akademicky zaměřené škole na úrovni nižšího i vyššího sekundárního vzdělávání) musí absolvovat delší přípravné vzdělávání než ti, kteří hodlají učit v Hauptschule (tj. nižší sekundární škole). Obrázek nepodává informace konkrétně o primárním vzdělávání, ale týká se kategorií specializovaných učitelů nebo učitelů s širší aprobací (další podrobnosti uvádí obr. D1). Přípravné vzdělávání těchto učitelů většinou probíhá podle stejného vzorce, jako u téže kategorie učitele v nižším sekundárním vzdělávání. Ve Španělsku jsou však programy vzdělávání učitelů pro ty, kdo chtějí vyučovat cizí jazyky v primárním vzdělávání, o rok kratší než programy pro učitele cizích jazyků v nižším a vyšším sekundárním vzdělávání. 90

93 UČITELÉ Obr. D5: Minimální délka přípravného vzdělávání specializovaných učitelů cizích jazyků nebo učitelů s širší aprobací pro všeobecné sekundární vzdělávání, 2010/11 Roky Obrázek D5a: Nižší sekundární vzdělávání Roky Roky Obr. D5b: Všeobecné vyšší sekundární vzdělávání Roky bakalářské studium magisterské studium učitelé se vzdělávají v zahraničí Zdroj: Eurydice. UK ( 1 ) = UK-ENG/WLS/NIR Vysvětlivka Obrázek zachycuje pouze hlavní model(y) přípravného vzdělávání učitelů cizích jazyků. Podává informace o minimální úrovni vzdělání potřebného pro výuku cizích jazyků a minimální celkové době (v letech) přípravného vzdělávání učitelů. Definice pojmů učitel s širší aprobací (pro cizí jazyky) a specializovaný učitel (cizích jazyků) jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie. Poznámky k jednotlivým zemím Belgie (BE de): Většina učitelů, kteří vyučují na úrovni nižšího a vyššího sekundárního vzdělávání (ISCED 2 a 3), studuje ve Francouzském společenství Belgie. Itálie: Po získání diplomu se specializací na cizí jazyk (nebo cizí jazyky) absolvují budoucí učitelé před získáním formální kvalifikace povinný šestý ročník aktivní praxe. Lucembursko: Učitelé specializovaní na výuku cizích jazyků, kteří učí na úrovni nižšího a vyššího sekundárního vzdělávání, absolvují přípravné vzdělávání učitelů v zahraničí a požaduje se po nich získání magisterského titulu v zemi cílového jazyka. Rakousko: a) Hauptschule b) allgemein bildende höhere Schule. V Neue Mittelschule (Nová sekundární škola; věk 10 až 14 let) vyučují společně týmy učitelů, kteří mají doklad pro výuku na akademických sekundárních školách, a učitelů, kteří mají doklad pro výuku na všeobecných sekundárních školách. Spojené království (ENG/WLS/NIR): Akademická kvalifikace PGCE (Postgraduate Certificate in Education - Postgraduální pedagogická kvalifikace) se získává minimálně na bakalářské úrovni, její součástí však může být i studium předmětů magisterské úrovně, které může přispět k získání magisterského titulu. Lichtenštejnsko: Budoucí učitelé se vzdělávají v zahraničí, většinou v Rakousku nebo Švýcarsku 91

94 UČITELÉ VELKÁ VĚTŠINA UČITELŮ CIZÍCH JAZYKŮ JE PLNĚ KVALIFIKOVANÁ V rámci Evropského průzkumu jazykových znalostí (ESLC) měli učitelé cizích jazyků uvést, do jaké míry jsou způsobilí jazyky vyučovat. Z údajů, které zahrnují 15 vzdělávacích systémů, vyplývá, že podíl učitelů, kteří uvádějí, že jsou plně způsobilí, kolísá mezi 57,3 % v Estonsku a 97,2 % ve Španělsku. Ve většině vzdělávacích systémů 11 systémů uvedlo více než 80 % učitelů, že jazyk, jehož znalost se u žáků v rámci průzkumu ověřovala, jsou plně způsobilí vyučovat. Obr. D6: Procentní podíl učitelů cizích jazyků podle typu dokladu/kvalifikace, 2010/11 Plnohodnotný doklad Dočasný, nouzový, provizorní nebo jiný doklad Žádný doklad EU BE fr BE de BE nl BG EE EL ES FR MT NL PL PT SI SE HR Plnohodnotný doklad 89,6 73,6 60,9 86,8 82,1 57,3 89,8 97,2 87,0 83,6 82,9 92,2 95,8 65,3 84,3 87,4 Dočasný, nouzový, provizorní nebo jiný doklad 8,1 26,4 39,1 12,1 16,2 37,0 10,2 2,7 11,3 13,6 5,6 5,0 4,2 14,7 9,2 12,6 Žádný doklad 2,3 0,0 0,0 1,1 1,7 5,7 0,0 0,1 1,7 2,8 11,5 2,8 0,0 20,0 6,5 0,0 Zdroj: ESLC Vysvětlivka Ukazatel vychází z odpovědí na 19. otázku učitelského dotazníku ESLC. Kategorie na obrázku odrážejí kategorie dotazníku ESLC s mírnou úpravou kategorie dočasný, nouzový, provizorní nebo jiný doklad, která zahrnuje kategorie dotazníku dočasný nebo nouzový doklad, provizorní doklad, např. nově kvalifikovaný učitel, jiný doklad. Průměr EU odpovídá váženým průměrům zemí zúčastěných v ESLC, pro které jsou údaje k dispozici. Respondenty byli ve všech zemích učitelé, kteří vyučují první testovaný jazyk. Téměř ve všech zúčastněných zemích byla tímto jazykem angličtina, až na Belgii (Vlámské a Německy mluvící společenství), kde jím byla francouzština. Další informace o Evropském průzkumu jazykových znalostí (ESLC) jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie. Poznámky k jednotlivým zemím Estonsko: Učitelé zařazení do kategorie dočasný, nouzový, provizorní nebo jiný doklad jsou především ti, kteří mají plnou základní kvalifikaci pro výuku cizích jazyků jiných než angličtina a získali dodatečný doklad o rekvalifikaci pro výuku anglického jazyka. Slovinsko: Vysoký procentní podíl nekvalifikovaných učitelů cizích jazyků lze vysvětlit pomocí terminologie používané v dotazníku ESLC. V dotazníku bylo uvedeno doklad, ale ve Slovinsku mají pojmy doklad a kvalifikace mírně odlišný význam. Proto si mohli učitelé, kteří se dotazníku zúčastnili, otázku vykládat chybně. 92

95 UČITELÉ Učitelé cizích jazyků, kteří nemají plnohodnotný doklad, často vlastní dočasný, nouzový, provizorní nebo jiný doklad. To se může například týkat nově kvalifikovaných učitelů, kteří jsou uváděni do zaměstnání, nebo plně kvalifikovaných učitelů různých předmětů, kteří získali doklad o rekvalifikaci v daném cizím jazyce. Nejvyšší podíl učitelů s dočasným, nouzovým, provizorním nebo jiným dokladem lze pozorovat ve Francouzském a Německy mluvícím společenství v Belgii a Estonsku, kde tento kvalifikační profil uvádí 26,4 % (BE fr), 39,1 % (BE de) a 37,0 % (Estonsko) učitelů. Naopak ve Španělsku, Nizozemsku, Polsku a Portugalsku uvedlo tentýž profil jen maximálně 6 % učitelů cizích jazyků. Průzkum také odhalil procento učitelů, kteří nemají pro výuku testovaného jazyka žádný doklad. Z údajů vyplývá, že v šesti vzdělávacích systémech ve Francouzském a Německy mluvícím společenství Belgie, v Řecku, ve Španělsku, v Portugalsku a Chorvatsku je podíl nekvalifikovaných učitelů cizích jazyků nulový nebo téměř nulový. Na opačném konci spektra je Nizozemsko a Slovinsko, kde uvádí 11,5 % (Nizozemsko) a 20,0 % (Slovinsko) učitelů, že pro výuku testovaného jazyka nemají žádný doklad. V PRŮMĚRU 25 % ŽÁKŮ NAVŠTĚVUJE ŠKOLU, JEJÍŽ ŘEDITEL SE PŘI OBSAZOVÁNÍ MÍST UČITELŮ CIZÍCH JAZYKŮ SETKAL S POTÍŽEMI V procentních podílech žáků navštěvujících školu, jejíž ředitel uvádí, že se při obsazování volných učitelských míst nebo při zajišťování zástupu za chybějící učitele testovaného jazyka setkal s potížemi, jsou v zemích, které se zúčastnily průzkumu ESLC 2011, značné rozdíly. Ve většině z nich kolísají mezi 20 % a 40 %. Belgie (Francouzské a Vlámské společenství), Bulharsko a Nizozemsko se nacházejí nad tímto rozpětím, zatímco Řecko, Španělsko, Malta a Portugalsko se nacházejí pod ním. Obzvlášť zarážející je rozdíl mezi dvěma zeměmi, které mají nejvyšší a nejnižší procento těchto žáků: V Belgii (ve Francouzském společenství) navštěvuje školu, jejíž ředitel uvádí, že se setkal s těmito potížemi, 84,6 % žáků, zatímco v Řecku je to pouze 1,3 %. Obr. D7: Procentní podíl žáků navštěvujících školu, jejíž ředitel uvádí, že se během posledních pěti let při obsazování volných učitelských míst nebo při zajišťování zástupu za chybějící učitele testovaného cizího jazyka setkal s potížemi, 2010/11 Vysvětlivka Ukazatel vychází z odpovědí na 11. otázku ředitelského dotazníku ESLC. Respondenty byli ve všech zemích ředitelé, v jejichž škole probíhal průzkum prvního testovaného cizího jazyka. Téměř ve všech zúčastněných zemích byla tímto jazykem angličtina, až na Belgii (Vlámské a Německy mluvící společenství), kde jím byla francouzština. Průměr EU odpovídá váženým průměrům zemí zúčastněných v ESLC, pro které jsou údaje k dispozici. EU BE fr BE de BE nl BG EE EL ES 26,6 84,6 38,4 70,5 49,3 42,3 1,3 6,9 FR MT NL PL PT SI SE HR 36,9 14,0 57,8 19,9 16,5 21,5 27,3 26,2 Další informace o Evropském průzkumu jazykových znalostí (ESLC) jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie. Zdroj: ESLC

96 UČITELÉ VE VĚTŠINĚ ZEMÍ NEPOTŘEBUJÍ UČITELÉ DALŠÍ KVALIFIKACI, ABY MOHLI UČIT V MODELU INTEGROVANÉ OSVOJOVÁNÍ OBSAHU A JAZYKA (CLIL) Ve většině evropských zemí existují školy, které nabízejí model integrovaného osvojování obsahu a jazyka (CLIL), v rámci něhož jsou některé nebo všechny nejazykové předměty vyučovány v cizím jazyce (tento typ CLIL se nazývá CLIL typu A (další informace obsahuje oddíl Glosář, statistické databáze a bibliografie)). Avšak přesto, že tento model učení existuje téměř ve všech zemích, ve většině z nich jej nabízí jen malý počet škol (viz Příloha 2). Obrázek D8 se zaměřuje na kvalifikační požadavky pro výuku v rámci modelu CLIL. Ukazuje, že asi ve dvou třetinách zemí je kvalifikace, která se obvykle pro výuku požaduje, dostatečná pouze asi deset zemí doporučuje nebo vyžaduje, aby učitelé získali speciální nebo další kvalifikaci. Ve většině zemí, kde byly vydány předpisy/doporučení ohledně speciální kvalifikace pro CLIL, se tyto předpisy/doporučení většinou týkají znalosti cílového jazyka. Po učitelích se buď požaduje, aby měli v oboru cílového jazyka akademický titul (kromě titulu z předmětu, který chtějí učit) nebo aby poskytli důkaz o tom, že jejich znalosti cílového jazyka jsou dostatečné. Požadovaná úroveň znalosti cizího jazyka se často vyjadřuje pomocí pojmů Společného evropského referenčního rámce pro jazyky Rady Evropy (více informací o CEFR obsahuje obr. E15), přičemž minimální úroveň odpovídá buď úrovni zběhlosti B2 nebo úrovni zběhlosti C1. Doporučení se navíc mohou týkat i konkrétních dokladů/zkoušek o znalosti cizího jazyka, které lze použít jako důkaz dostatečné znalosti cílového jazyka (například státní jazyková zkouška na Slovensku). V několika zemích speciální požadavky znalost cílového cizího jazyka překračují. Tak je tomu například ve Francii, kde budoucí učitelé CLIL musí složit ústní zkoušku, při níž mají prokázat, že umí cizí jazyk používat v předmětu, který mají učit. Podobně musí budoucí učitelé na Kypru, v Itálii, Nizozemsku a Rumunsku absolvovat kurz o metodách a postupech výuky typu CLIL. Je však třeba zdůraznit, že v případě Nizozemska tento požadavek neuložily ústřední orgány státní správy, ale je výsledkem dohody škol v síti CLIL. Ze zemí, kde se na výuku typu CLIL nevztahují žádné kvalifikační požadavky, zvažuje momentálně jedna země Litva zavést doporučení, které by od budoucích učitelů CLIL vyžadovalo, aby předložili důkaz o znalosti cizího jazyka odpovídající alespoň úrovni zběhlosti B2 Společného evropského referenčního rámce pro jazyky. Několik dalších zemí uvedlo, že i když na výuku typu CLIL neexistují žádné další formální požadavky, obecně se očekává, že by budoucí učitelé CLIL měli předložit doklad o zběhlosti v cílovém cizím jazyce. 94

97 UČITELÉ Obr. D8: Kvalifikace potřebná pro výuku ve školách používajících model CLIL (typu A) v primárním a/nebo všeobecném sekundárním vzdělávání, 2010/11 Jen běžná kvalifikace plně způsobilého učitele Běžná kvalifikace + další kvalifikace Vzdělávání CLIL typu A neexistuje Vysvětlivka Definice pojmu CLIL typu A a B jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie. Zdroj: Eurydice. Typ požadovaných dalších kvalifikací BE fr BG CZ ES FR IT CY NL PL PT RO SK Kvalifikace v cílovém jazyce nebo doklad (získaný na základě zkoušky) o důkladné znalosti tohoto jazyka. Doklad o důkladné znalosti cílového jazyka (týká se jen učitelů, kteří nemají v oboru cílového jazyka akademický titul). Znalost cílového jazyka odpovídající nejméně úrovni zběhlosti C1 CEFR (týká se jen učitelů, kteří nemají v oboru cílového jazyka akademický titul). Doklad a/nebo zkouška prokazující důkladnou znalost cílového jazyka. Minimální požadovaná úroveň zběhlosti je obvykle úroveň B2 CEFR, ale mezi autonomními společenstvími existují určité odchylky. Speciální ústní zkouška, která spojuje cizí jazyk a předmět, který má být vyučován. Jednoletý univerzitní kurz vzdělávání typu CLIL (60 kreditů). Studijní program pro výuku typu CLIL, který nabízí ministerstvo školství. Absolvování kurzu metod/postupů používaných při výuce typu CLIL a jazyková zběhlost odpovídající alespoň úrovni B2 CEFR. Doklad prokazující zběhlost na minimální úrovni B2 CEFR (týká se jen učitelů, kteří nemají v oboru cílového jazyka akademický titul). Součástí předpisů je i seznam dokladů o znalosti jazyka, které se pokládají za rovnocenné úrovni B2 CEFR. Studijní program, který nabízí ministerstvo školství ve spolupráci s institucemi poskytujícími výuku cizích jazyků. Kurz výuky nejazykových předmětů prostřednictvím cílového jazyka (pro ty, kteří jsou způsobilí vyučovat nejazykové předměty a cílový jazyk jako samostatné předměty) nebo kurz výuky předmětů jiných než je cílový jazyk (pro ty, kteří jsou způsobilí vyučovat jen cílový jazyk). Státní jazyková zkouška z cílového jazyka (týká se jen učitelů, kteří nemají v oboru cílového jazyka akademický titul). Zdroj: Eurydice. 95

98 UČITELÉ POUZE NĚKOLIK ZEMÍ DOPORUČUJE, ABY BUDOUCÍ UČITELÉ JAZYKŮ ABSOLVOVALI STÁŽ V ZEMI, V NÍŽ SE MLUVÍ CÍLOVÝM JAZYKEM Asi v polovině zemí orgány školské správy doporučují, aby instituce pro přípravné vzdělávání učitelů nabízely určité kurzy nebo aktivity, které budoucím učitelům umožní získat dovednosti potřebné pro výuku cizích jazyků. V ostatních zemích nebyla vydána žádná oficiální doporučení a tyto instituce mohou o obsahu přípravného vzdělávání učitelů, které nabízejí, rozhodovat samostatně. Obr. D9: Existence doporučení ohledně obsahu přípravného vzdělávání učitelů a období kulturního začlenění stráveného v zemi, v níž se mluví cílovým jazykem, 2010/11 Byla vydána doporučení ohledně obsahu přípravného vzdělávání budoucích učitelů cizích jazyků Doporučení se týkají i strávení určitého období v zemi, v níž se mluví cílovým jazykem >>> Vzdělávání učitelů probíhá v zahraničí Žádná doporučení neexistují Zdroj: Eurydice. Vysvětlivka Země, ve které byla vydána doporučení ohledně obsahu přípravného vzdělávání učitelů týkající se alespoň jednoho typu učitele cizích jazyků (tj. nespecializovaní učitelé, specializovaní učitelé nebo učitelé s širší aprobací), je zařazena do kategorie Byla vydána doporučení. Pokud učitelé cizích jazyků stráví určitou dobu v zemi nebo regionu, ve kterých se mluví jazykem, který budou učit (cílovým jazykem), může tato doba zahrnovat i dobu strávenou ve škole (jako asistent), na univerzitě (návštěva kurzů) nebo pedagogickou praxi. Cílem je poskytnout studentům učitelství přímý kontakt s jazykem, který budou učit, a kulturou dotyčné země. Doporučení ohledně obsahu programu se mohou týkat různých aspektů, včetně teoretické přípravy na výuku cizích jazyků, pedagogické praxe ve výuce cizích jazyků ve školách nebo stáže v zemi, v níž se mluví cílovým jazykem. Tento ukazatel se zaměřuje na poslední aspekt a ukazuje, že pouze několik vzdělávacích systémů (Francouzské společenství Belgie, Francie, Německo, Irsko, Lucembursko, Rakousko a Spojené království) zavedlo doporučení, která stanoví, že budoucí učitelé cizích jazyků, a zejména specializovaní učitelé, by před získáním své učitelské kvalifikace měli strávit určité období v zemi, kde se mluví cílovým jazykem. Délka tohoto období se mezi jednotlivými zeměmi liší. Nejdelší období je doporučováno ve Spojeném království, kde musí ti, kteří se chtějí stát učiteli cizí jazyků, absolvovat jednoletý odborný vzdělávací program, kterému předchází čtyřleté bakalářské studium, jehož součástí je jednoroční pobyt v zemi, kde se mluví cílovým jazykem. V Irsku musí budoucí učitelé cizích jazyků v nižším a vyšším sekundárním vzdělávání pro získání registrace u Teaching Council (Učitelské rady), která umožňuje vyučovat ve školách dotovaných ze státního rozpočtu, strávit alespoň tři měsíce v zemi, kde se mluví 96

99 UČITELÉ cílovým jazykem. O něco kratší doba se doporučuje ve Francouzském společenství Belgie nejméně dva týdny a v Německu jeden měsíc. Je však třeba podotknout, že ve Francouzském společenství Belgie se toto doporučení týká jen určitých kategorií učitelů cizích jazyků, a to učitelů germánských jazyků na úrovni nižšího sekundárního vzdělávání. Ve Francii a v Rakousku doporučují ústřední orgány, aby učitelé specializovaní na výuku cizích jazyků strávili určité období v zemi, kde se mluví cílovým jazykem, ale jeho délka není stanovena. A konečně situace v Lucembursku je unikátní tím, že budoucí učitelé cizích jazyků absolvují přípravné vzdělávání učitelů v zahraničí a předpisy stanoví, že musí studovat v zemi, kde se mluví cílovým jazykem. MÍRA PŘESHRANIČNÍ MOBILITY UČITELŮ CIZÍCH JAZYKŮ SE V JEDNOTLIVÝCH ZEMÍCH EVROPY ZNAČNĚ LIŠÍ Přeshraniční mobilitu učitelů cizích jazyků lze chápat jako důležitou součást jejich profesionálního vývoje. Dotazník pro učitele zaměřený na kontext vzdělávání v rámci Evropského průzkumu jazykových znalostí (ESLC) shromáždil informace o tom, do jaké míry učitelé cizích jazyků strávili alespoň jeden měsíc v zemi, kde se mluví jazykem, který vyučují. Uvádí také podrobné informace o účelu přeshraniční mobility učitelů. Z údajů vyplývá, že ve většině zúčastněných zemí jsou dvěma nejběžnějšími důvody pro pobyt učitelů cizích jazyků na dobu alespoň jednoho měsíce v zemích, kde se mluví cílovým jazykem, dovolená a vzdělávací kurz. Pokud jde o oba tyto účely současně, nejvyšší míru přeshraniční mobility mají Francie a Španělsko. V těchto zemích strávilo 69,1 % (Francie) a 60,7 % (Španělsko) učitelů cizích jazyků dlouhodobou dovolenou v zemi, kde se mluví cílovým jazykem, a 60,4 % (Francie) a 79,7 % (Španělsko) těchto učitelů se zúčastnilo kurzu nebo studijního pobytu v délce nejméně jeden měsíc. Na opačném konci spektra se nachází Bulharsko a Estonsko s 12,9 % (Bulharsko) a 15,1 % (Estonsko) v případě dovolené a 13,3 % (Bulharsko) a 11,0 % (Estonsko) v případě účasti ve vzdělávacím kurzu. Z obrázku také vyplývá, že u učitelů cizích jazyků nejsou příliš běžné cesty za hranice pro získání učitelské praxe v zemích, kde se mluví cílovým jazykem. Ve většině zúčastněných zemí tato hodnota nepřekračuje 10 %. Jedinou zemí, kde více než polovina učitelů, kteří se zúčastnili průzkumu, vyučovala déle než měsíc v zemi, v níž se mluví cílovým jazykem, je Francie. Přeshraniční mobilita učitelů je poměrně vysoká i v Německy mluvícím společenství Belgie (24,0 %), ve Španělsku (23,2 %) a ve Švédsku (20,1 %). Je však zajímavé, že ve všech vzdělávacích systémech s výjimkou Německy mluvícího společenství Belgie a Francie uvedlo o něco vyšší procento učitelů, že strávili více než jeden měsíc v zemi, kde se mluví cílovým jazykem, za účelem vykonávání zaměstnání jiného než výuka. Nejvýraznější rozdíl mezi výukou a zaměstnáním jiným než výuka lze pozorovat v Polsku (asi 26 procentních bodů) stejně jako v Bulharsku, ve Slovinsku a Švédsku (asi 12, 14 a 17 procentních bodů). A konečně ve většině zemí, u kterých jsou dostupné údaje, uvedlo nanejvýš jen 20 % učitelů cizích jazyků, že již strávili více než jeden měsíc v zemi, kde se mluví cílovým jazykem, pobytem v rodině. Toto procento je vyšší jen v Německy mluvícím společenství Belgie (48,6 %), v Řecku (32,1 %) a ve Švédsku (29,5 %). 97

100 UČITELÉ Obr. D10: Procentní podíl učitelů cizích jazyků, kteří již strávili více než jeden měsíc v zemi, ve které se mluví cílovým jazykem, podle účelu přeshraniční mobility, 2010/11 Dovolená Studium/kurz Výuka Jiné zaměstnání než výuka Pobyt v rodině EU BE fr BE de BE nl BG EE EL ES FR MT NL PL PT SI SE HR Dovolená 50,9 31,8 50,8 31,0 12,9 15,1 36,1 60,7 69,1 33,4 38,4 35,6 19,6 37,1 41,7 15,6 Studium/kurzy 53,8 45,4 36,8 30,3 13,3 11,0 51, ,4 16,0 33,9 20,8 16,2 42,3 57,2 24,2 Výuka 25,4 7,3 24,0 11,1 1,9 2,0 14,8 23,2 52,8 3,8 11,7 2,7 3,1 5,4 20,1 6,5 Jiné zaměstnání než výuka 30,1 11,5 30,5 5,3 13,9 7,7 19,6 25,9 47,5 7,7 19,9 28,8 4,3 19,6 36,6 10,5 Pobyt v rodině 14,6 14,5 48,6 9,4 6,8 7,1 32,1 14,2 16,5 18,5 10,6 8,4 5,9 2,9 29,5 8.5 Zdroj: ESLC Vysvětlivka Ukazatel vychází z odpovědí na 12. otázku učitelského dotazníku ESLC. Diagram vyjadřuje podíl učitelů, kteří uvedli, že již alespoň jednou strávili více než jeden měsíc v zemi, kde se mluví cílovým jazykem, přičemž účelem pobytu byla dovolená, studium nebo kurz, výuka, jiné zaměstnání než výuka a pobyt v rodině. Průměr EU odpovídá váženým průměrům zemí zúčastněných v ESLC, pro které jsou údaje k dispozici. Respondenty byli ve všech zemích učitelé, kteří vyučují první testovaný jazyk. Téměř ve všech zúčastněných zemích byla tímto jazykem angličtina, až na Belgii (Vlámské a Německy mluvící společenství) kde jím byla francouzština. Další informace o Evropském průzkumu jazykových znalostí (ESLC) jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie. 98

101 UČITELÉ NEJOBLÍBENĚJŠÍM JAZYKEM AKCÍ DALŠÍHO VZDĚLÁVÁNÍ V RÁMCI PROGRAMU COMENIUS JE ANGLIČTINA Další vzdělávání učitelů hraje důležitou roli v tom, že učitelům jsou poskytovány znalosti a dovednosti nezbytné pro jejich učitelskou kariéru. Od roku 2007 Evropská komise podporuje další vzdělávání učitelů v rámci programu Comenius, který je součástí Programu celoživotního učení (LLP). Součástí tohoto dílčího programu je zvláštní akce další vzdělávání v rámci programu Comenius věnovaná podpoře odborného rozvoje učitelů a dalších pedagogických pracovníků. Cílem akce další vzdělávání v rámci programu Comenius je zlepšování evropské dimenze vzdělávání učitelů i kvality pedagogických postupů a řízení škol tím, že učitelům i dalším pedagogickým pracovníkům škol je umožněno absolvovat školení v délce až šesti týdnů v jiné zemi, než ve které účastník běžně pracuje. Z obrázku vyplývá, že zdaleka nejoblíbenějším vyučovacím jazykem při akcích, které jsou součástí dalšího vzdělávání v rámci programu Comenius, je angličtina. V roce 2009 byla naprostá většina grantů (76,4 %) v průměru udělena na kurzy vyučované v angličtině, ve srovnání s jen asi 11 % kurzů ve francouzštině a přibližně 5 % v němčině a španělštině. Pouze zanedbatelné procento akcí dalšího vzdělávání probíhalo v jiných jazycích (1,6 % pro všechny ostatní jazyky společně). Obr. D11: Procentní podíl schválených přihlášek na další vzdělávání učitelů v rámci programu Comenius podle jazyka kurzu, přihlášky podané v rámci výzvy v roce 2009 Angličtina Francouzština Němčina Španělština Jiné Zdroj: Evropská komise, Generální ředitelství pro vzdělávání a kulturu (Školní vzdělávání, Comenius). 99

102 UČITELÉ Údaje (obr. D11) Ø BE fr BE de BE nl BG CZ DK DE EE IE EL ES FR IT CY LV LT LU Angličtina 76,4 25,6 0,0 78,6 83,6 83,3 76,3 79,3 88,3 48,6 90,4 86,6 82,1 80,7 100,0 74,6 93,5 50,0 Francouzšti na 11,3 64,1 0,0 20,7 7,8 3,5 3,5 3,7 3,9 38,9 6,2 10,0 5,3 13,8 0,0 2,5 2,8 21,4 Němčina 5,4 0,0 0,0 0,7 7,8 7,0 16,2 13,6 5,2 1,4 3,4 1,1 3,1 1,6 0,0 23,0 1,9 28,6 Španělština 5,3 5,1 0,0 0,0 0,0 4,5 1,7 3,0 1,3 8,3 0,0 0,0 7,6 2,1 0,0 0,0 0,0 0,0 Jiné 1,6 5,1 0,0 0,0 0,9 1,7 2,3 0,5 1,3 2,8 0,0 2,2 2,0 1,8 0,0 0,0 1,9 0,0 HU MT NL AT PL PT RO SI SK FI SE UK IS LI NO HR TR Angličtina 80,0 97,3 89,3 73,2 86,5 93,2 66,9 89,3 88,1 84,6 77,5 18,3 78,3 25,0 49,6 : 98,1 Francouzšti na 5,3 2,7 4,3 3,4 1,3 3,6 31,6 0,0 1,2 5,0 3,3 44,2 0,0 0,0 4,4 : 1,4 Němčina 11,6 0,0 3,3 20,3 9,0 2,8 0,3 7,1 9,5 5,4 7,3 3,0 7,2 75,0 8,0 : 0,5 Španělština 1,6 0,0 2,8 0,8 2,8 0,4 0,5 3,6 1,2 2,7 8,0 30,4 8,4 0,0 37,2 : 0,0 Jiné 1,6 0,0 0,3 2,3 0,4 0,0 0,7 0,0 0,0 2,3 4,0 4,2 6,0 0,0 0,7 : 0,0 Zdroj: Evropská komise, Generální ředitelství pro vzdělávání a kulturu (Školní vzdělávání, Comenius). Vysvětlivka Diagram znázorňuje procentní podíl kurzů podle jazyka kurzu. Údaje se týkají učitelů a dalších pedagogických pracovníků, ale všechno nasvědčuje tomu, že 83 % účastníků byli učitelé (zdroj: Evropská komise, GŘ VAK). Není však možné rozlišit mezi nimi učitele cizích jazyků a ostatní učitele. Celkový počet grantů na zemi a jazyk se značně liší a tím je srovnatelnost údajů mezi jednotlivými zeměmi omezena. Následující tabulka uvádí informace o počtu schválených přihlášek na každou zemi: BE fr BE de BE nl BG CZ DK DE EE IE EL ES FR IT CY LV LT LU HU MT NL AT PL PT RO SI SK FI SE UK IS LI NO HR TR : 414 Chorvatsko se v referenčním období Programu celoživotního učení neúčastnilo. Analýza na úrovni jednotlivých zemí ukazuje, že na Kypru si v roce 2009 všichni příjemci grantů zvolili školení v angličtině. Procentní podíly byly velmi vysoké přes 90 % také v Řecku, Litvě, na Maltě, v Portugalsku a Turecku. Na opačném konci spektra jsou Francouzské společenství Belgie, Spojené království a Lichtenštejnsko, kde se aktivit, které probíhaly v angličtině, zúčastnilo jen maximálně 26 % učitelů. Míra účasti v akcích dalšího vzdělávání poskytovaných ve francouzštině byla ve většině zemí nižší než 10 %. Výjimkami jsou Francouzské společenství Belgie (64,1 % školení probíhalo ve francouzštině), Spojené království (44,2 %), Irsko (38,9 %), Rumunsko (31,6 %), Vlámské společenství Belgie a Lucembursko (obě asi 21 %), Itálie (13,8 %) a Španělsko (10 %). Němčina jako jazyk školení byla poměrně oblíbená mezi pedagogickými pracovníky z Lichtenštejnska (75 %), Lucemburska (28,6 %), Lotyšska (23,0 %), Rakouska (20,3 %), Dánska (16,2 %) a Německa (13,6 %). Avšak tyto procentní podíly jsou ve srovnání s učiteli z jiných zemí celkově nízké. Téměř v celé Evropě se kurzů vyučovaných ve španělštině zúčastnilo méně než 5 % učitelů s výjimkou učitelů z Norska (37,2 %), Spojeného království (30,4 %), Irska, Francie, Švédska, Islandu (všechny kolem 8 %) a Francouzského společenství Belgie (5,1 %). Celkově je možno říci, že jazyky používané při akcích dalšího vzdělávání v rámci programu Comenius kopírují schéma pozorované u jazyků, které si žáci osvojují (viz obr. C3 a C8), přičemž nejčastěji osvojovaným jazykem v Evropě je angličtina následovaná francouzštinou a němčinou. 100

103 UČITELÉ VE VĚTŠINĚ ZEMÍ JE MÁLO HOSTUJÍCÍCH UČITELŮ CIZÍCH JAZYKŮ Procentní podíl žáků navštěvujících školy, jejichž ředitel uvádí, že v minulém roce přijal ve své škole alespoň jednoho hostujícího učitele testovaného jazyka ze zahraničí po dobu alespoň jednoho měsíce, je téměř ve všech zemích, které se zúčastnily Evropského průzkumu jazykových znalostí v roce 2011, nižší než 10 %. Výjimkami jsou Španělsko a Malta, jejichž procentní podíly dosahují 21,2 % a 1,8 %. V Belgii (Německy mluvícím a Vlámském společenství), v Řecku a Polsku nebyli žádní žáci, kteří navštěvovali školu, jejíž ředitel uvádí, že tyto hostující učitele přijal. Vezme-li se v úvahu celkový počet hostujících učitelů všech předmětů ve školách, jejich procentní podíly se výrazněji liší mezi těmito zeměmi: v Belgii (Francouzském společenství), ve Španělsku a na Maltě navštěvuje školy, jejichž ředitel uvádí, že tyto hostující učitele přijal, asi 20 % žáků v Německy mluvícím společenství Belgie tato hodnota značně přesahuje 50 %, zatímco ve Vlámském společenství Belgie, v Řecku a Polsku byl jejich procentní podíl nulový. Obr. D12: Procentní podíly žáků navštěvujících školy, jejichž ředitel uvádí, že v minulém školním roce přijal ve své škole alespoň jednoho hostujícího učitele ze zahraničí po dobu alespoň jednoho měsíce, 2010/11 Hostující učitel testovaného jazyka Všichni hostující učitelé EU BE fr BE de BE nl BG EE EL ES 7,8 6,2 0,0 0,0 7,3 7,4 0,0 21,3 8,6 19,6 61,6 0,0 8,7 13,5 0,0 22,2 FR MT NL PL PT SI SE HR 5,8 11,4 2,2 0,0 3,8 7,3 2,3 1,9 5,8 21,8 13,8 0,0 5,9 11,2 2,3 2,6 Vysvětlivka Ukazatel vychází z odpovědí na 18. otázku ředitelského dotazníku ESLC. Odpovědi ředitelů byly rozděleny do dvou skupin: Na ty, kteří uvádějí, že neměli žádné hostující učitele, a na ty, kteří uvádějí, že měli alespoň jednoho hostujícího učitele. Průměr EU odpovídá váženým průměrům zemí zúčastněných v ESLC, pro které jsou údaje k dispozici. Respondenty byli ve všech zemích ředitelé, v jejichž škole probíhal průzkum týkající se prvního testovaného cizího jazyka. Téměř ve všech zúčastněných zemích byla tímto jazykem angličtina, až na Belgii (Vlámské a Německy mluvící společenství), kde jím byla francouzština. Další informace o Evropském průzkumu jazykových znalostí (ESLC) jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie. Zdroj: ESLC

104

105 PROCES VÝUKY ODDÍL I MOTIVACE ŽÁKŮ A PEDAGOGICKÉ PŘÍSTUPY ŽÁCI VĚTŠINOU POVAŽUJÍ ANGLIČTINU ZA UŽITEČNĚJŠÍ NEŽ JINÉ JAZYKY PRO SVÉ BUDOUCÍ VZDĚLÁVÁNÍ A PRO SVOU BUDOUCÍ PRÁCI Z Evropského průzkumu jazykových znalostí (ESLC) vyplývá, že mezi tím, jak žáci vnímají užitečnost osvojování si testovaného jazyka, a jejich jazykovou zběhlostí existuje pozitivní souvislost (European Commission/SurveyLang, 2012). V rámci průzkumu byli žáci vyzváni, aby vyjádřili svůj názor na užitečnost osvojování cizích jazyků pro následující účely: osobní život, budoucí vzdělávání, budoucí zaměstnání nebo získání dobrého pracovního místa. Analýza odpovědí žáků umožňuje porovnat, jak tito žáci vnímají užitečnost testovaných jazyků ve své zemi v souvislosti s těmito čtyřmi účely. Obr. E1: Procentní podíl žáků, kteří považují za užitečné osvojovat si testované jazyky pro různé účely, 2010/11 Testovaný jazyk 1 EU BE fr BE de BE nl BG EE EL ES FR MT NL PL PT SI SE HR Osobní život 50,4 58,9 82,7 24,7 64,7 79,1 70,0 51,0 47,6 81,8 40,8 43,3 72,6 69,7 67,0 78,6 Budoucí vzdělávání 87,7 88,0 89,4 84,1 91,4 97,1 87,8 90,8 81,8 93,6 85,4 94,1 94,9 94,0 92,2 96,2 Budoucí zaměstnání 81,9 82,7 85,5 77,4 89,5 95,8 91,2 89,8 68,5 95,7 83,6 91,5 94,4 89,7 90,7 93,5 Získání dobrého pracovního místa 90,2 93,2 89,0 82,0 94,4 98,3 94,1 96,8 83,0 96,0 88,4 95,4 97,1 92,3 94,2 96,8 Testovaný jazyk 2 EU BE fr BE de BE nl BG EE EL ES FR MT NL PL PT SI SE HR Osobní život 27,1 44,7 85,0 44,0 33,9 31,2 56,0 21,6 27,1 32,7 10,5 19,8 37,1 40,4 13,5 37,8 Budoucí vzdělávání 66,5 70,6 94,1 93,0 72,1 70,3 83,9 73,0 60,6 51,3 54,4 73,4 74,3 79,9 60,3 77,0 Budoucí zaměstnání 54,3 71,3 88,1 90,7 65,1 60,2 86,7 68,7 40,0 50,8 52,1 69,1 74,4 70,1 40,5 66,9 Získání dobrého pracovního místa 65,4 87,9 96,1 92,4 77,8 71,3 90,9 82,8 54,9 63,1 55,9 77,5 79,8 76,4 44,2 79,6 Pro osobní život Zdroj: ESLC Pro budoucí vzdělávání Pro budoucí zaměstnání Pro získání dobrého pracovního místa 103

106 PROCES VÝUKY Vysvětlivka Ukazatel vychází z odpovědí na 33. otázku žákovského dotazníku ESLC. Užitečný se vztahuje ke dvěma ze čtyř možností uvedených v dotazníku, tj. celkem užitečný a velmi užitečný. Prvním testovaným jazykem byla angličtina téměř ve všech zemích kromě Belgie (Vlámského a Německy mluvícího společenství), kde jím byla francouzština. Druhým testovaným jazykem byla němčina v Belgii (Francouzském společenství), Bulharsku, Estonsku, Nizozemsku, Polsku, Slovinsku a Chorvatsku; angličtina v Belgii (Vlámském a Německy mluvícím společenství); francouzština v Řecku, Španělsku a Portugalsku; španělština ve Francii a Švédsku a italština na Maltě. Dotazovaní žáci byli buď v posledním ročníku úrovně ISCED 2 nebo ve druhém ročníku úrovně ISCED 3, podle toho, z které země pocházejí. Průměr EU odpovídá váženým průměrům zemí zúčastněných v ESLC, pro které jsou údaje k dispozici. Pokud jde o rozdíly mezi dvěma testovanými jazyky, jsou hodnoty, které se statisticky významně (p<,05) liší, označeny tučně. Další informace o Evropském průzkumu jazykových znalostí (ESLC) jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie. Profil vnímání užitečnosti cizích jazyků žáky je ve všech evropských zemích dost podobný. Velká většina žáků považuje angličtinu za užitečnou pro své budoucí vzdělávání a zaměstnání více než 80 % pro budoucí zaměstnání (s výjimkou Francie) a ještě vyšší procento, pokud jde o získání dobrého pracovního místa. Z toho vyplývá, že žáci angličtinu hodnotí jako významnou nejen pro získání pracovního místa, ale pro získání dobrého pracovního místa. Naopak méně významnou roli hraje angličtina v osobním životě žáků: jen 50,4 % z nich uvádí, že je pro tento účel důležitá. V tomto ohledu vyniká Malta s přibližně 82 % žáků, kteří připouštějí užitečnost angličtiny pro osobní život. Důvodem tohoto vysokého procenta je status angličtiny jako druhého úředního jazyka státu. Ostatní testované jazyky jsou ve většině evropských zemí vnímány jako výrazně méně užitečné než angličtina. Nicméně pokud jde o čtyři zkoumané účely, jejich pořadí je podobné. ŽÁCI MAJÍ PROSTŘEDNICTVÍM RŮZNÝCH MÉDIÍ VĚTŠÍ KONTAKT S ANGLIČTINOU NEŽ S JINÝMI JAZYKY Z Evropského průzkumu jazykových znalostí (ESLC) vyplývá, že mezi skutečností, že žáci jsou prostřednictvím tradičních i nových médií v kontaktu s cizími jazyky, a jejich jazykovou zběhlostí existuje pozitivní souvislost (European Commission/SurveyLang, 2012). V tomto průzkumu byli žáci dotázáni, jak často přijdou do kontaktu s cizími jazyky prostřednictvím různých typů médií: knihy, časopisy, hudba, filmy, televize, počítačové hry a webové stránky. Analýza odpovědí žáků umožňuje srovnání jejich kontaktu se dvěma testovanými jazyky. V devíti zemích žáci uvádějí, že prostřednictvím různých médií přijdou do styku s angličtinou jednou až několikrát měsíčně, což je výrazně více, než je evropský průměr. Nejvyšší výsledek má z důvodu své zvláštní jazykové situace Malta (až několikrát měsíčně), protože angličtina je v této zemi druhým úředním jazykem (viz obr. A1). Kontakt žáků s angličtinou je vždy častější než s kterýmkoli jiným jazykem. Tento rozdíl je obzvlášť velký v Bulharsku, Estonsku, Nizozemsku a ve Švédsku. Je to také případ Belgie (Vlámského a Německy mluvícího společenství), kde je kontakt žáků s angličtinou dokonce častější než s francouzštinou, která je jedním ze tří jazyků státu. Pouze v Řecku a na Maltě je prostřednictvím různých médií kontakt žáků s druhým testovaným jazykem (francouzštinou a italštinou) relativně častější než v jiných zemích. Navíc je zajímavé, že kontakt žáků s angličtinou je celkově vyšší v poměrně malých evropských zemích. Média v těchto zemích pravděpodobně méně překládají do národních jazyků než ve větších zemích, jako například Španělsko, Francie a Polsko. 104

107 ODDÍL I MOTIVACE ŽÁKŮ A PEDAGOGICKÉ PŘÍSTUPY Obr. E2: Četnost kontaktů se dvěma testovanými cizími jazyky prostřednictvím různých médií, 2010/11 Několikrát týdně Několikrát měsíčně Asi jednou měsíčně Několikrát ročně Nikdy Testovaný jazyk 1 Testovaný jazyk 2 EU BE fr BE de BE nl BG EE EL ES FR MT NL PL PT SI SE HR Testovaný jazyk 1 1,68 1,52 1,04 0,70 2,27 2,60 2,37 1,47 1,32 2,95 2,36 1,80 2,34 2,63 2,68 2,41 Testovaný jazyk 2 0,67 0,53 1,24 2,26 0,79 0,82 1,78 0,63 0,43 1,46 0,49 0,60 0,90 1,01 0,45 0,84 Zdroj: ESLC Vysvětlivka Ukazatel vychází z odpovědí na 31. otázku žákovského dotazníku ESLC. Index odpovídá průměrům výsledků všech respondentů. Tyto výsledky byly vypočítány součtem hodnot pětibodové stupnice (0 4) uvedených každým respondentem u každého z devíti bodů otázky 31 a vydělením výsledku devíti. Těmto pěti bodům postupně odpovídají položky Nikdy, Několikrát ročně, Asi jednou měsíčně, Několikrát měsíčně a Několikrát týdně. Tedy například index 2 znamená, že žáci v průměru uvádějí, že do kontaktu s testovaným jazykem přijdou asi jednou měsíčně. Průměr EU odpovídá váženým průměrům zemí zúčastěných v ESLC, pro které jsou údaje k dispozici. Prvním testovaným jazykem byla angličtina téměř ve všech zemích kromě Belgie (Vlámského a Německy mluvícího společenství), kde jím byla francouzština. Druhým testovaným jazykem byla němčina v Belgii (Francouzském společenství), Bulharsku, Estonsku, Nizozemsku, Polsku, Slovinsku a Chorvatsku; angličtina v Belgii (Vlámském a Německy mluvícím společenství); francouzština v Řecku, Španělsku a Portugalsku; španělština ve Francii a Švédsku a italština na Maltě. Dotazovaní žáci byli buď v posledním ročníku úrovně ISCED 2 nebo ve druhém ročníku úrovně ISCED 3, podle toho, z které země pocházeli. Pokud jde o rozdíly mezi dvěma testovanými jazyky, hodnoty se ve všech případech statisticky významně (p<,05) liší. Další informace o Evropském průzkumu jazykových znalostí (ESLC) jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie. PŘI MLUVENÍ VE TŘÍDĚ POUŽÍVAJÍ ŽÁCI CÍLOVÝ JAZYK MÉNĚ ČASTO NEŽ JEJICH UČITELÉ Používání cílového jazyka ve třídě se již stalo tématem řady průzkumů v oblasti výuky cizích jazyků. Evropský průzkum jazykových znalostí (ESLC) zdůraznil, že mezi častějším používáním cílového jazyka v hodinách jak učiteli, tak žáky a výsledky testů existuje pozitivní souvislost (European Commission/SurveyLang 2012). Analýza odpovědí žáků naznačuje, že v používání prvního testovaného jazyka učiteli a žáky ve třídě jsou mezi evropskými zeměmi určité rozdíly. Existuje obecná tendence, že při účasti na aktivitách ve třídě žáci používají cílový jazyk méně často než jejich učitelé. V některých zemích je rozdíl mezi používáním tohoto jazyka učiteli a žáky značně velký. To je případ Belgie (Německy mluvícího společenství), Španělska a Malty. Tento rozdíl je poměrně malý v Estonsku, ve Francii, v Nizozemsku, ve Slovinsku a ve Švédsku. Podle žáků v zúčastněných zemích komunikují jejich učitelé v cílovém jazyce v průměru celkem často. Avšak dva vzdělávací systémy v tomto ohledu vynikají, a to Belgie (Německy mluvící společenství) a Malta, kde se první testovaný jazyk používá nejčastěji. V těchto dvou vzdělávacích systémech se 105

108 PROCES VÝUKY testovaný jazyk (francouzština v Belgii (Německy mluvícím společenství) a angličtina na Maltě) již od velmi raného věku používá jako jazyk vyučovací. Evropští žáci uvádějí, že cílový jazyk používají pro komunikaci s učitelem nebo ostatními žáky čas od času. Avšak dvě země vynikají: Belgie (Vlámské společenství), kde žáci používají cílový jazyk ve třídě méně často, a Švédsko, kde jej používají častěji než v jiných zemích. A konečně je tu několik zemí, kde učitelé používají cílový jazyk celkem často (více než je evropský průměr) a žáci také. Tak je tomu především ve Francii a Švédsku. Obr. E3: Četnost používání prvního testovaného jazyka učiteli a žáky ve třídě, 2010/11 Vždy Obvykle Občas Zřídkakdy Nikdy Učitelé Žáci EU BE fr BE de BE nl BG EE EL ES FR MT NL PL PT SI SE HR Učitelé 2,61 2,78 3,11 2,46 2,62 2,58 2,63 2,60 2,84 3,22 1,94 2,31 2,73 2,39 2,83 2,78 Žáci 1,98 2,15 2,24 1,35 2,02 2,17 1,80 1,74 2,37 2,28 1,52 1,62 1,91 2,08 2,51 2,16 Zdroj: ESLC Vysvětlivka Ukazatel vychází z odpovědí na 49. a 50. otázku žákovského dotazníku ESLC. Index odpovídá průměrům výsledků všech respondentů. Tyto výsledky byly vypočítány součtem hodnot pětibodové stupnice (0 4) uvedených každým respondentem u dvou položek otázky 49 (a tří položek otázky 50) a vydělením výsledku dvěma. Těmto pěti bodům postupně odpovídají položky Nikdy, Zřídkakdy, Občas, Obvykle a Vždy. Tedy například index 2 znamená, že žáci v průměru uvádějí, že oni a jejich učitelé mluví ve třídě testovaným jazykem jen občas. Průměr EU odpovídá váženým průměrům zemí zúčastněných v ESLC, pro které jsou údaje k dispozici. Respondenty byli ve všech zemích žáci, kteří si osvojují první testovaný jazyk. Téměř ve všech zúčastněných zemích byla prvním testovaným jazykem angličtina, až na Belgii (Vlámské a Německy mluvící společenství), kde jím byla francouzština. Dotazovaní žáci byli buď v posledním ročníku úrovně ISCED 2 nebo ve druhém ročníku úrovně ISCED 3, podle toho, z které země pocházeli. Další informace o Evropském průzkumu jazykových znalostí (ESLC) jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie. 106

109 ODDÍL I MOTIVACE ŽÁKŮ A PEDAGOGICKÉ PŘÍSTUPY PODLE VELKÉ VĚTŠINY ŽÁKŮ SE V JAZYKOVÝCH HODINÁCH NEPOUŽÍVAJÍ INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE (IKT) PRAVIDELNĚ Ve většině zemí, které se v roce 2011 zúčastnily Evropského průzkumu jazykových znalostí (ESLC) a u nichž jsou údaje k dispozici, nepřesahuje podíl žáků, kteří uvádějí, že v jazykových hodinách pravidelně používají IKT (tj. internet nebo počítačové programy nebo jazykovou laboratoř), 20 %. Vyšší procentní podíly vykazují Nizozemsko a v menší míře Slovinsko, alespoň u dvou ze tří uvedených nových technologií. Porovnají-li se tyto tři nové technologie, je tou, která se podle žáků používá nejčastěji, internet (v zúčastněných zemích v průměru 18,4 %). Avšak rozdíly v používání internetu mezi jednotlivými zeměmi jsou dost značné: nejnižší procentní podíly jsou v Belgii (Francouzském a Německy mluvícím společenství) se 3,3 % a 4 % a nejvyšší v Nizozemsku se 43,4 %. Ve většině zemí nejsou mezi procentními podíly žáků, kteří uvádějí, že se pravidelně používá internet, a procentními podíly těch, kteří uvádějí, že se pravidelně používají počítačové programy, významné rozdíly, s výjimkou Estonska, Nizozemska a Švédska. V zúčastněných zemích tento procentní podíl v průměru dosahuje 16,2 %. Procentní podíl žáků, kteří uvádějí, že celkem pravidelně používají jazykovou laboratoř, je všeobecně nižší. Ve všech zemích s výjimkou Řecka (15,6 %) a Nizozemska (12,3 %) dosahuje maximálně 10 %. Obr. E4: Procentní podíly žáků, kteří uvádějí, že se v jazykových hodinách pravidelně používají informační a komunikační technologie (IKT), 2010/11 Internet Počítačové programy Jazyková laboratoř EU BE fr BE nl BE de BG EE EL ES FR MT NL PL PT SI SE HR Internet 18,4 3,3 10,5 4,0 17,9 27,2 19,7 21,9 15,3 13,9 43,4 7,3 21,2 27,9 30,1 13,7 Počítačové programy 16,2 3,6 10,5 3,2 15,6 16,4 19,1 20,3 14,4 14,0 31,5 7,7 17,9 26,0 20,2 12,0 Jazyková laboratoř 8,1 6,2 3,6 3,8 8,4 7,3 15,6 9,3 7,4 10,5 12,3 5,4 8,1 10,0 7,8 6,0 Zdroj: ESLC Vysvětlivka Ukazatel vychází z odpovědí na 51. otázku žákovského dotazníku ESLC Pravidelně se vztahuje ke dvěma z pěti možností uvedených v dotazníku, tj. několikrát měsíčně a (téměř) každou hodinu. Pojem jazykové hodiny se vztahuje na hodiny angličtiny ve všech zemích s výjimkou Belgie (Vlámského a Německy mluvícího společenství), kde se týká francouzštiny. Průměr EU odpovídá váženým průměrům zemí zúčastněných v ESLC, pro které jsou údaje k dispozici. Respondenty byli ve všech zemích žáci, kteří si osvojují první testovaný jazyk. Téměř ve všech zúčastněných zemích byla prvním testovaným jazykem angličtina, až na Belgii (Vlámské a Německy mluvící společenství), kde jím byla francouzština. Dotazovaní žáci byli buď v posledním ročníku úrovně ISCED 2 nebo ve druhém ročníku úrovně ISCED 3, podle toho, z které země pocházeli. Další informace o Evropském průzkumu jazykových znalostí (ESLC) jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie. 107

110 PROCES VÝUKY MÉNĚ NEŽ JEDNA TŘETINA ŽÁKŮ SE V POSLEDNÍ DOBĚ ZÚČASTNILA MIMOŠKOLNÍCH AKTIVIT V CIZÍM JAZYCE Ke klíčovým prvkům moderní vzdělávací politiky patří mobilita žáků a mezikulturní výměny, zejména pokud jde o osvojování cizích jazyků. Začlenění těchto aktivit při osvojování jazyků v době mimo tradiční vyučování umožňuje pochopit užitečnost praktického mluvení v cizím jazyce, poskytuje nové příležitosti k učení, obohacuje mezikulturní zkušenosti žáků a také zvyšuje jejich povědomí o jiných jazycích a kulturách. Obr. E5: Procentní podíl žáků, kteří se během posledních tří let zúčastnili mimoškolních aktivit souvisejících s osvojováním cizích jazyků, 2010/11 Projekty ve spolupráci se školami v zahraničí Zájezdy a exkurze EU BE fr BE de BE nl BG EE EL ES FR MT NL PL PT SI SE HR Spolupráce se školami v zahraničí 24,3 23,0 17,5 24,6 25,0 18,5 22,8 31,2 27,4 31,1 24,0 9,0 17,7 42,3 25,7 14,7 Zájezdy a exkurze 28,1 38,5 35,3 29,9 19,5 34,5 26,6 33,2 32,9 30,4 38,5 13,8 14,8 29,4 13,2 20,1 Zdroj: ESLC Vysvětlivka Ukazatel vychází z odpovědí na 46. otázku žákovského dotazníku ESLC. Obrázek zachycuje podíl žáků, kteří uvedli, že se během minulých tří let uvedených aktivit již alespoň jednou zúčastnili. Průměr EU odpovídá váženým průměrům zemí zúčastněných v ESLC, pro které jsou údaje k dispozici. Respondenty byli ve všech zemích žáci, kteří si osvojují první testovaný jazyk. Téměř ve všech zúčastněných zemích byla prvním testovaným jazykem angličtina, až na Belgii (Vlámské a Německy mluvící společenství), kde jím byla francouzština. Dotazovaní žáci byli buď v posledním ročníku úrovně ISCED 2 nebo ve druhém ročníku úrovně ISCED 3, podle toho, z které země pocházeli. Další informace o Evropském průzkumu jazykových znalostí (ESLC) jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie. Mobilita a mezikulturní komunikace může být ve škole zařazována do mimoškolních aktivit, které se nějak vztahují k osvojování cizích jazyků. Evropský průzkum jazykových znalostí (ESLC) z roku 2011 se zajímal o účast žáků na projektech spolupráce se školami v zahraničí i na zájezdech a v exkurzích. V daných zemích se těchto typů mimoškolních aktivit, které se vztahují k osvojování cizích jazyků, zúčastnilo v průměru asi 25 % žáků. Ve Španělsku a na Maltě je účast poměrně vysoká: žáků, kteří uvádějí, že se takových aktivit zúčastnili, je přes 30 %. Naopak v Polsku a Portugalsku těchto příležitostí využilo méně než 18 % žáků. 108

111 ODDÍL I MOTIVACE ŽÁKŮ A PEDAGOGICKÉ PŘÍSTUPY Podle toho, co žáci uvádějí, častěji se účastní zájezdů a exkurzí vztahujících se k osvojování cizích jazyků než spolupráce na projektech se školami v zahraničí. Rozdíl je obzvláště velký v Belgii (Německy mluvícím společenství), v Estonsku a Nizozemsku. Například v první z těchto zemí uvádí 35 % žáků, že se zúčastnilo zájezdů a exkurzí, zatímco projektů se školami v jiných zemích se zúčastnilo pouze 17 % žáků. Naopak žáci v Bulharsku, Slovinsku a ve Švédsku se v poslední době častěji podíleli na projektech spolupráce se školami v zahraničí. Například ve Slovinsku překračuje počet žáků, kteří se těchto projektů během posledních tří let zúčastnili, 40 %. DVA HLAVNÍ MODELY POMOCI DĚTEM-PŘISTĚHOVALCŮM, KTERÉ SI OSVOJUJÍ VYUČOVACÍ JAZYK JAKO DRUHÝ JAZYK. Většina evropských zemí zavádí zvláštní opatření, která mají reagovat na potřeby především dětípřistěhovalců, a to zejména těch, pro něž je vyučovací jazyk druhým jazykem, aby tak zajistily jejich začlenění do vzdělávacího systému. Pouze Turecko žádné takové opatření během povinné školní docházky nepředpokládá. V Řecku se oficiální doporučení týkající se podpory pro děti-přistěhovalce při osvojování jazyka vztahují pouze na primární vzdělávání. Převládajícím modelem pomoci dětem-přistěhovalcům, které si osvojují vyučovací jazyk jako druhý jazyk, je jejich okamžité začlenění do běžných tříd, ale spojené s další podpůrnou jazykovou výukou. Asi v polovině zkoumaných zemí však tento model existuje v kombinaci s druhým modelem, kterým je vytváření oddělených skupin nebo tříd pro děti-přistěhovalce na omezenou dobu. Jedinými zeměmi, kde se po celou dobu povinné školní docházky používá pouze druhý model, je Německo a Rumunsko. Přestože okamžité začlenění kombinované s další pomocí při osvojování vyučovacího jazyka převládá na obou úrovních vzdělávání, je o něco běžnější ve vzdělávání primárním. V Belgii (Vlámském společenství) a v Lucembursku jej na úrovni nižšího sekundárního vzdělávání nahrazuje model vytváření oddělených tříd. V Irsku, kde se na úrovni primárního vzdělávání používají oba modely, na úrovni nižšího sekundárního vzdělávání také převažují oddělené třídy. V některých zemích mohou o tom, jak nejlépe konkrétním potřebám a okolnostem vyhovět, rozhodovat v rámci své autonomie regionální či místní správní orgány nebo orgány škol. Je tomu tak, například ve Španělsku, v Nizozemsku a ve Spojeném království. Z tohoto důvodu nelze považovat model okamžitého začlenění, přestože ve Spojeném království převažuje, za jediný model pomoci dětem-přistěhovalcům, které se učí angličtinu jako druhý jazyk. 109

112 PROCES VÝUKY Obr. E6: Modely pomoci dětem-přistěhovalcům, které si osvojují vyučovací jazyk jako druhý jazyk v primárním a nižším sekundárním vzdělávání, 2010/11 jen ISCED 2 Okamžité začlenění a pomoc při osvojování jazyka Oddělené skupiny/třídy (zvláštní vzdělávací program s jazykovou podporou) Žádná oficiální opatření neexistují Zdroj: Eurydice. Vysvětlivka Uvedeny jsou jen ty způsoby pomoci, o nichž se zmiňují oficiální dokumenty vydávané ústředními (nebo nejvyššími) orgány školské správy. Obrázek nezachycuje opatření na podporu osvojování mateřského jazyka, jež jsou zavedena pro děti-přistěhovalce, doučování nad rámec oficiálního učebního plánu ani možnosti nabízené středisky pro žadatele o azyl. Okamžité začlenění a pomoc při osvojování jazyka znamená, že děti-přistěhovalci se zapojí do běžné třídy odpovídající jejich věkové skupině (nebo podle okolností do třídy nižší) v rámci běžného vzdělávání. Postupují podle běžného vzdělávacího programu určeného pro všechny žáky, ale každému žáku-přistěhovalci se v průběhu tohoto vyučování poskytuje individuální pomoc při osvojování jazyka. Pro děti-přistěhovalce, které si osvojují vyučovací jazyk jako druhý jazyk, mohou být zřízeny oddělené skupiny/třídy. Tito žáci se vzdělávají po omezenou dobu (v rozmezí od několika týdnů do jednoho nebo dvou školních roků) odděleně od svých vrstevníků, aby jim mohla být poskytnuta výuka specificky přizpůsobená jejich potřebám a mohli být později začleněni do běžných tříd. Nicméně mohou začít navštěvovat výuku některých předmětů v běžných třídách, jakmile se bude zdát, že jsou na ni dostatečně připraveni. Děti-přistěhovalci: děti, které navštěvují školu v zemi, která není zemí původu jich samotných nebo jejich rodičů či prarodičů. Tato kategorie zahrnuje několik z právního hlediska odlišných postavení: uprchlíky, žadatele o azyl, děti migrujících pracovníků, děti státních příslušníků třetích zemí, kteří v dané zemi dlouhodobě pobývají na základě povolení k pobytu, děti pracovníků ze třetích zemí, kteří v dané zemi nepobývají dlouhodobě, děti, které na území daného státu pobývají nelegálně, a děti přistěhovaleckého původu, které nutně nepožívají výhod plynoucích ze specifických právních předpisů týkajících se vzdělávání. Tato definice nezahrnuje jazykové menšiny, které v zemích sídlí více než dvě generace. Poznámky k jednotlivým zemím Česká republika: Školy nemusí při osvojování českého jazyka pomáhat žákům, kteří nepocházejí z členských států EU a začleňují se do běžných tříd, ale v praxi se jim mimořádné pomoci přesto dostává. Pro žáky ze zemí EU pořádají krajské úřady bezplatnou jazykovou přípravu. Rakousko: Zvláštní třídy mohou být pro žáky, kteří v zemi pobývají teprve krátce, zřízeny jen ve výjimečných případech a pouze se souhlasem příslušného orgánu. 110

113 PROCES VÝUKY ODDÍL II DOBA VÝUKY A POČET ŽÁKŮ VE TŘÍDĚ VE VĚTŠINĚ ZEMÍ SE ROČNÍ ČASOVÁ DOTACE CIZÍCH JAZYKŮ VÝRAZNĚ ZVYŠUJE OD ZAČÁTKU NIŽŠÍHO SEKUNDÁRNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ Asi ve dvou třetinách evropských zemí vydávají ústřední orgány školské správy doporučení ohledně vyučovací doby v těch ročnících povinné školní docházky, kdy se cizí jazyky vyučují. Avšak v šesti zemích mají školy při rozhodování o rozdělení časové dotace na výuku cizích jazyků určitou míru samostatnosti: v Estonsku, Polsku, ve Finsku, na Islandu a v Norsku je doporučená časová dotace stanovena pro každý vzdělávací cyklus, přičemž ve Švédsku je doporučen celkový číselný údaj pro celé období povinného vzdělávání. V Belgii (Vlámském společenství), Nizozemsku a ve Spojeném království je doporučena pouze celková doba výuky pro všechny předměty vzdělávacího programu dohromady. Školy se tak mohou samostatně rozhodnout, jak rozdělí čas na výuku jednotlivých předmětů podle své konkrétní situace. V zemích, kde výuka prvního cizího jazyka začíná brzy (viz obr. B1), je vyučovací doba, která je na ně během prvních ročníků vyčleněna, často kratší než v zemích, kde tato výuka začíná později. A skutečně, v několika zemích (například Bulharsko, Španělsko, Francie, Itálie, Litva, Lichtenštejnsko a Chorvatsko), kde se první cizí jazyk začíná vyučovat od prvního nebo druhého ročníku, se časová dotace v prvním roce výuky pohybuje v rozmezí 29 a 54 hodin za rok. V zemích, kde se první cizí jazyk zavádí ve čtvrtém nebo pátém ročníku (tj. Belgie (Francouzské společenství), Dánsko, Kypr, Maďarsko, Portugalsko, Slovinsko a Turecko), se roční časová dotace v prvním roce výuky pohybuje mezi 47 a 83 hodinami. V Belgii (Německy mluvícím společenství), v Lucembursku a na Maltě však výuka cizích jazyků začíná velmi brzy a se značně velkou časovou dotací. V těchto zemích se první cizí jazyk, který se žáci učí rychle, stává jazykem vyučovacím. Musejí proto velmi rychle získat jazykové dovednosti na vysoké úrovni, aby mohli prostřednictvím svého prvního cizího jazyka účinně absolvovat výuku nejazykových předmětů. V Lucembursku se vyučovacím jazykem stává i druhý cizí jazyk, který se zavádí ve druhém ročníku. Vysvětlivka (obr. E7) Obrázek zachycuje minimální počet celých hodin (60 minut) vyčleněných na povinnou výuku všech cizích jazyků během denního povinného všeobecného vzdělávání na základě doporučeného minima, které vzdělávací programy jednotlivých zemí stanoví pro uvedený referenční rok. Více informací o roční minimální časové dotaci vyčleněné zvlášť na první a zvlášť na další cizí jazyky a podrobnosti o způsobu jejího výpočtu jsou uvedeny v dokumentu Recommended annual taught time in full-time compulsory education in Europe (Doporučená roční učební plány pro denní formu povinného vzdělávání v Evropě, 2010/11) (EACEA/Eurydice, 2011). Denní povinné všeobecné vzdělávání se obvykle završuje ukončením nižšího sekundárního vzdělávání (ISCED 2) nebo vzdělávání v rámci jednotné struktury (ISCED 1 a 2). Výjimku tvoří Belgie, Bulharsko, Francie, Itálie, Maďarsko, Nizozemsko (VWO a HAVO), Slovensko a Spojené království (Anglie, Wales a Severní Irsko), kde může být součástí denního povinného všeobecného vzdělávání úroveň ISCED 3 nebo její část. Další informace jsou uvedeny v dokumentu Structure of European education systems (Struktura vzdělávacích systémů v Evropě) (EACEA/Eurydice, 2010). Ročníky v denním povinném všeobecném vzdělávání odpovídají různému věku žáků v závislosti na podmínkách v jednotlivých zemích. Informace o souladu mezi teoretickým věkem žáků a jednotlivými ročníky jsou uvedeny v dokumentu Structure of European education systems (Struktura vzdělávacích systémů v Evropě) (EACEA/Eurydice, 2010). Definice pojmu flexibilní časová dotace je uvedena v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie. 111

114 PROCES VÝUKY Obr. E7: Doporučená minimální roční hodinová dotace cizích jazyků jako povinných předmětů v denním povinném všeobecném vzdělávání, 2010/11 Belgie Francouzské společenství Belgie Německy mluvící společenství Belgie Vlámské společenství Bulharsko Česká republika Dánsko Německo Německo Německo Grundschule + Realschule Estonsko Irsko Řecko Španělsko Francie Itálie Kypr Lotyšsko Litva Lucembursko Maďarsko Malta Nizozemsko Rakousko Volksschule + Rakousko Volksschule + ZŠ/G - RVP ZV Flexibilní časová dotace Grundschule + Gymnasium Allgemeinbildende höhere Schule Počet hodin doporučený pro rozdělení do konkrétních ročníků Horizontální osa: Grundschule + Hauptschule Počet hodin na školní rok 112 n: Denní povinné všeobecné vzdělávání Vertikální osa: Ročníky Hauptschule + Polytechnische Schule Žádný cizí jazyk není povinný

115 ODDÍL II VYUČOVACÍ DOBA A POČET ŽÁKŮ VE TŘÍDĚ Polsko Portugalsko Rumunsko Slovensko Finsko Švédsko Spojené království Anglie Spojené království Wales Spojené království Severní Irsko Spojené království Skotsko Island Lichtenštejnsko Lichtenštejnsko Lichtenštejnsko Norsko Chorvatsko Turecko Primární + Gymnasium Flexibilní časová dotace Primární + Oberschule Počet hodin doporučený pro rozdělení do konkrétních ročníků Horizontální osa: Slovinsko Počet hodin na školní rok n: Primární + Realschule Denní povinné všeobecné vzdělávání Vertikální osa: Žádný cizí jazyk není povinný Ročníky Zdroj: Eurydice. Poznámky k jednotlivým zemím Belgie (BE fr): Zjištěné údaje se týkají pouze frankofonní části Valonska (viz obr. B2). Česká republika: RVP ZV znamená Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Francie: Druhý cizí jazyk v 9. ročníku není povinný pro 5,5 % žáků, kteří si zvolí předmět úvod do profesního života (découverte professionnelle). Rakousko: V prvních dvou ročnících primárního vzdělávání jsou cizí jazyky povinné a vyučují se v rámci vzdělávání typu CLIL. K tomuto účelu je vyčleněno 30 vyučovacích hodin ročně. Údaje na tomto obrázku, které se týkají Allgemeinbildende Höhere Schule (AHS), se vztahují i na Realgymnasium, což je typ Allgemeinbildende Höhere Schule (AHS). Roční časová dotace v 7., 8. a 9. ročníku Gymnasium (typ AHS) činí 240, 180 a 270 hodin. Slovensko: Celková doba uvedené výuky je osm let, přestože je zavedena ve 4. ročníku primárního vzdělávání a v 8. a 9. ročníku sekundárního vzdělávání pouze částečně. Lichtenštejnsko: V prvním ročníku primárního vzdělávání se cizí jazyky vyučují v rámci vzdělávání typu CLIL. K tomuto účelu je vyčleněno 29 vyučovacích hodin ročně. 113

116 PROCES VÝUKY V zemích, kde se žáci učí jen jeden cizí jazyk jako povinný předmět, se roční časová dotace na výuku tohoto předmětu celkově zvyšuje s tím, jak žáci postupují do vyšších ročníků. Tak je tomu v Belgii (Francouzském společenství), v Dánsku, ve Španělsku, v Lichtenštejnsku (Oberschule), v Chorvatsku a v Turecku. Tato roční dotace v posledním ročníku denního povinného vzdělávání zřídka překročí 120 hodin. V zemích, kde se žáci učí dva cizí jazyky jako povinné předměty, se časová dotace na výuku cizích jazyků se zavedením druhého jazyka zvyšuje a někdy dost podstatně (viz obr. B1). Tak je tomu v Řecku, ve Francii, na Kypru, v Itálii, Lotyšsku, Maďarsku, na Maltě, v Rumunsku a Portugalsku. Například ve Francii, na Kypru a v Rumunsku se, doporučená roční dotace na výuku cizích jazyků zdvojnásobí, jakmile začne výuka druhého jazyka. Hodinová dotace na výuku dvou cizích jazyků se mezi jednotlivými zeměmi značně liší a pohybuje se v rozmezí od 90 v Řecku po 234 v Lichtenštejnsku (Realschule). Stojí za zmínku, že v některých zemích, kde je povinný jen jeden cizí jazyk, může jeho roční časová dotace překročit roční časovou dotaci na výuku dvou jazyků v jiných zemích. Například v posledním ročníku denního povinného vzdělávání (9. ročník) v Lichtenštejnsku je roční časová dotace na jeden cizí jazyk 117 hodin (Oberschule), zatímco v Řecku činí časová dotace na dva jazyky pouze 90 hodin. Jak lze očekávat, v několika málo zemích, kde si žáci v určitém okamžiku denní povinné školní docházky musí osvojovat jazyky tři, je roční časová dotace na výuku jazyků nejvyšší. Tak je tomu v Lucembursku, kde se všichni žáci v 9. ročníku musí učit němčinu, francouzštinu a angličtinu. V Německu a Lichtenštejnsku se musí učit tři jazyky pouze žáci, kteří navštěvují Gymnasium: v 8. ročníku je na tyto jazyky vyčleněno 310 (Německo) a 322 (Lichtenštejnsko) hodin za rok. V POSLEDNÍCH PĚTI LETECH BYLY V DOPORUČENÉ ČASOVÉ DOTACI CIZÍCH JAZYKŮ VĚTŠINOU PROVEDENY JEN DROBNÉ ZMĚNY Mezi zeměmi, ve kterých byla vydána doporučení ohledně časové dotace na povinnou výuku cizích jazyků jak v primárním, tak v denním povinném sekundárním všeobecném vzdělávání, existují v průběhu posledního desetiletí i nadále podstatné rozdíly. V roce 2010/11 se průměrná časová dotace v primárním vzdělávání vycházející z doporučeného minima na typický ročník pohybovala v rozmezí od 20 do 27 hodin v Belgii (Francouzském společenství), na Kypru, v Maďarsku, Portugalsku a na Slovensku, a od 70 do 79 hodin v Řecku a Itálii. Na úrovni sekundárního vzdělávání se tato hodnota pohybovala od 53 ve Švédsku do 244 v Německu (Gymnasium). Nejvyšší doporučenou hodinovou dotaci pro výuku cizích jazyků mají kvůli své zvláštní jazykové situaci Lucembursko a Malta. Lucembursko doporučuje 408 hodin pro primární a 423 pro sekundární vzdělávání, zatímco na Maltě tyto počty činí 127 a 199 hodin. V letech 2006/07 až 2010/11 upravila většina evropských zemí doporučenou roční hodinovou dotaci pro výuku cizích jazyků v primárním a/nebo sekundárním vzdělávání jen nepatrně. Tyto změny zpravidla nesouvisejí přímo s organizací výuky cizích jazyků, ale s kolísáním počtu školních dní (například Česká republika, Lotyšsko, Maďarsko a Malta) nebo s významnými strukturálními změnami vzdělávacích systémů (tj. Dánsko, Itálie a Portugalsko). V několika zemích (například Belgie (Francouzské společenství), Estonsko, Rakousko, Finsko a Švédsko) zůstala doporučená časová dotace na obou úrovních beze změny. Některé země nicméně zavedly v časové dotaci pro výuku cizích jazyků významné změny, které pramení z reorganizace výuky cizích jazyků (viz obr. B1 a B2). Polsko, Lichtenštejnsko a Island tak 114

117 ODDÍL II VYUČOVACÍ DOBA A POČET ŽÁKŮ VE TŘÍDĚ vyčlenily na cizí jazyky jak v primárním, tak v sekundárním vzdělávání větší počet hodin. Tento nárůst přímo souvisí s reformami, které v těchto zemích prodloužily dobu povinného osvojování cizích jazyků (viz obr. B2). V několika jiných zemích lze tento nárůst pozorovat pouze na jedné úrovni vzdělávání. Například Litva a Turecko zvýšily hodinovou dotaci na výuku cizích jazyků na primární úrovni, zatímco Belgie (Německy mluvící společenství), Německo (Gymnasium a Realschule) a Slovinsko předepsaly více hodin pouze pro všeobecné sekundární vzdělávání. Roční časová dotace na výuku cizích jazyků se výrazně snížila jen v Bulharsku v sekundárním vzdělávání. Tento pokles způsobilo dokončení pilotního projektu ( ), který zaváděl výuku druhého cizího jazyka během pěti let počínaje 5. ročníkem (žáci ve věku 11 let). V současné době je druhý jazyk povinný jen v 9. ročníku (žáci ve věku 15 let). Obr. E8: Vývoj doporučené minimální hodinové dotace na povinnou výuku cizích jazyků v typickém ročníku v primárním a denním povinném všeobecném sekundárním vzdělávání, 2006/07 a 2010/11 Primární vzdělávání Denní povinné všeobecné sekundární vzdělávání Zdroj: Eurydice. Vysvětlivka Povinný předmět s flexibilní časovou dotací Žádný cizí jazyk není povinný Obrázek zachycuje doporučený minimální počet celých hodin (60 minut) vyčleněných na povinnou výuku všech cizích jazyků v primárním a denním povinném všeobecném sekundárním vzdělávání na základě doporučeného minima, které vzdělávací programy jednotlivých zemí stanoví pro každý referenční rok. Podrobnosti o způsobu výpočtu jsou uvedeny v dokumentu Recommended annual taught time in full-time compulsory education in Europe (Doporučené roční učební plány pro denní formu povinného vzdělávání v Evropě, 2010/11), (EACEA/Eurydice, 2011). Typický ročník se vypočítal tak, že celkový počet vyučovacích hodin v primárním a denním povinném sekundárním vzdělávání se vydělil počtem ročníků, které tvoří tyto úrovně vzdělávání. Denní povinné všeobecné vzdělávání se obvykle završuje ukončením nižšího sekundárního vzdělávání (ISCED 2) nebo vzdělávání v rámci jednotné struktury (ISCED 1 a 2). Výjimku tvoří Belgie, Bulharsko, Francie, Itálie, Maďarsko, 115

118 PROCES VÝUKY Nizozemsko (VWO a HAVO), Slovensko a Spojené království (Anglie, Wales a Severní Irsko), kde může být součástí denního povinného všeobecného vzdělávání úroveň ISCED 3 nebo její část. Další informace jsou uvedeny v dokumentu Structure of European education systems (Struktura vzdělávacích systémů v Evropě) (EACEA/Eurydice, 2010). Definici pojmu flexibilní časová dotace jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie. Primární Denní povinné všeobecné sekundární Primární Denní povinné všeobecné sekundární 2006/ / / / / / / /11 BE fr NL BE de AT - Volkschule BE nl AT - AHS BG AT - Hauptschule a PTS CZ PL DK PT DE - Grundschule RO DE - Gymnasium SI DE - Hauptschule SK DE - Realschule FI EE SE IE UK-ENG/WLS/NIR EL UK-SCT ES FR IS IT LI - Primarschule CY LI - Gymnasium LV LI - Oberschule LT LI - Realschule LU NO HU MT - Primární MT - Lyceum HR : 53 : 79 MT - Sekundární TR Povinný předmět s flexibilní časovou dotací Žádný cizí jazyk není povinný : Údaje nejsou k dispozici Zdroj: Eurydice. Poznámky k jednotlivým zemím Belgie (BE fr), Francie, Rakousko a Lichtenštejnsko: Viz obr. E7. Belgie (BE de): V předchozím vydání (EACEA/Eurydice, 2008) se na úrovni sekundárního vzdělávání rozlišovalo mezi školami ve veřejném sektoru a dotovanými soukromými školami. Současná hodnota zachycuje časovou dotaci na typický ročník ve školách ve veřejném sektoru v roce 2006/07. Hodnota pro dotované soukromé školy v primárním i všeobecném sekundárním vzdělávání na typický ročník činila 162 hodin. Dánsko: V letech 2006/07 až 2010/11 se doporučená časová dotace nezměnila. Pokles časové dotace v primárním vzdělávání způsobila skutečnost, že preprimární ročník ve Folkeskole se stal povinným. Itálie: V letech 2006/07 až 2010/11 se doporučená časová dotace nezměnila. Pokles časové dotace je způsoben prodloužením denního povinného všeobecného sekundárního vzdělávání ze tří na pět let. Portugalsko: V letech 2006/07 až 2010/11 se doporučená časová dotace nezměnila. Příčinou poklesu je skutečnost, že denní povinné všeobecné sekundární vzdělávání bylo prodlouženo ze tří na šest let, ale osvojování cizích jazyků není během těchto dalších let školní docházky povinné. Rumunsko: Předchozí vydání (EACEA/Eurydice, 2008) rozlišovalo na úrovni sekundárního vzdělávání mezi Gimnaziu + Liceu a Gimnaziu + Şcoala de arte şi meserii. Současná hodnota zachycuje časovou dotaci na typický ročník v Gimnaziu + Liceu v roce 2006/07. Hodnota pro Gimnaziu + Şcoala de arte şi meserii na typický ročník v sekundárním vzdělávání činila 97 hodin. Švédsko: Časová dotace na výuku jazyků je stanovena pro celé denní povinné všeobecné vzdělávání (viz obr. E7). Turecko: Přestože v tureckém vzdělávacím sytému formálně neexistuje úroveň ISCED 2, pro účely srovnání s jinými zeměmi lze ročníky 1 5 považovat za úroveň ISCED 1 a ročníky 6 8 za úroveň ISCED

119 ODDÍL II VYUČOVACÍ DOBA A POČET ŽÁKŮ VE TŘÍDĚ ZEMĚ S NEJDELŠÍ DOBOU VÝUKY CIZÍCH JAZYKŮ NEMAJÍ NUTNĚ NEJVYŠŠÍ ČASOVOU DOTACI Dva faktory, které do velké míry ovlivňují výuku cizích jazyků, jsou doporučená minimální časová dotace a délka této výuky ve školních letech. Pokud jde o první povinný cizí jazyk, tyto proměnné se v jednotlivých zemích podstatně liší. Při souběžném zkoumání lze analyzovat rozdělení časové dotace na výuku prvního povinného cizího jazyka. Analýza údajů v jednotlivých letech povinné školní docházky odhaluje, že ačkoli některé země vyučují první cizí jazyk stejný počet let jako jiné, liší se velmi podstatně, pokud jde o celkovou časovou dotaci na tento předmět. Například během osmi let výuky v Rumunsku a Německu je celková časová dotace na první jazyk v Rumunsku 472 hodin a v Německu (Realschule) 790 hodin. Podobně během deseti let výuky cizích jazyků vyžaduje oficiální vzdělávací program v Itálii na první cizí jazyk celkem 891 hodin, zatímco v Norsku vyžaduje 593 hodiny. Naopak v zemích, které mají podobnou celkovou časovou dotaci, můžou být značné rozdíly v počtu let, na které se vztahuje. Například v šesti vzdělávacích systémech, a to v Belgii (Francouzském společenství), v Řecku, Lotyšsku, Rumunsku, ve Slovinsku a ve Švédsku je pro výuku prvního cizího jazyka doporučeno 472 až 492 hodin a délka této výuky se pohybuje v rozmezí pěti až devíti let. Některé z těchto rozdílů mohou pramenit ze skutečnosti, že ne všechny země vyučují stejný počet jazyků a že tento obrázek zachycuje pouze výuku prvního cizího jazyka. A skutečně, v zemích, kde je jen jeden povinný cizí jazyk, může být pro jeho výuku ve vzdělávacím programu k dispozici více hodin. Například ve Španělsku, kde je povinn ý jen jeden cizí jazyk, činí uvedená časová dotace 805 hodin rozdělených na 10 let. Naopak v Rumunsku je pro první jazyk doporučeno 472 hodin po dobu osmi let a pro druhý jazyk 354 hodin po dobu šesti let. V Belgii (Německy mluvícím společenství), v Lucembursku a na Maltě je vzhledem k mnohojazyčné povaze jejich společností a vzdělávacích systémů časová dotace nejvyšší v celé Evropě (viz obr. E7). Oficiální vzdělávací programy v těchto třech vzdělávacích systémech předepisují více než 1100 hodin po dobu devíti let v Německy mluvícím společenství, deseti v Lucembursku a jedenácti na Maltě. V Belgii (Vlámském společenství) a ve Spojeném království (Anglie, Wales a Severní Irsko) nestanoví oficiální doporučení počet hodin, které je nutno výuce cizího jazyka věnovat, ale pouze počet let, po která se mají cizí jazyky vyučovat. Vzdělávací instituce v těchto zemích tedy mohou časovou dotaci samostatně rozdělit mezi všechny předměty včetně cizích jazyků. V Nizozemsku mají školy při přidělování časové dotace ještě větší míru autonomie, protože není předepsán ani počet vyučovacích hodin, ani délka výuky. 117

120 PROCES VÝUKY Obr. E9: Vztah mezi doporučenou minimální časovou dotací pro první povinný cizí jazyk a počtem let, do nichž je tato výuka rozložena během denního povinného všeobecného vzdělávání, 2010/11 Počet let, v nichž probíhá výuka prvního povinného cizího jazyka Minimální hodinová dotace pro první povinný cizí jazyk (v hodinách) Minimální hodinová dotace pro první povinný cizí jazyk (v hodinách) Zdroj: Eurydice Počet let, v nichž probíhá výuka prvního povinného cizího jazyka Počet let Minimální časová dotace Počet let Minimální časová dotace BE_fr NL BE_de AT Volksschule + AHS (a) BE_nl 10 AT Volksschule + Hauptschule & PTS (b) BG PL CZ PT DK RO DE Grundschule + Gymnasium (a) SI DE Grundschule + Hauptschule (b) SK DE Grundschule + Realschule (c) FI EE SE IE UK-ENG/WLS/NIR 3 EL UK-SCT ES FR IT IS CY LI Primarschule + Gymnasium (a) LV LI Primarschule + Oberschule (b) LT LI Primarschule + Realschule (c) LU NO HU MT Primární + Lyceum (a) HR MT Primární + Sekundární (b) TR Zdroj: Eurydice. Povinný předmět s flexibilní časovou dotací Žádný cizí jazyk není povinný 118

121 ODDÍL II VYUČOVACÍ DOBA A POČET ŽÁKŮ VE TŘÍDĚ Vysvětlivka (obr. E9) Podrobnosti o způsobu výpočtu jsou uvedeny v dokumentu Recommended annual taught time in full-time compulsory education in Europe (Doporučené roční učební plány pro denní formu povinného vzdělávání v Evropě 2010/11), (EACEA/Eurydice, 2011). Denní povinné všeobecné vzdělávání se obvykle završuje ukončením nižšího sekundárního vzdělávání (ISCED 2) nebo vzdělávání v rámci jednotné struktury (ISCED 1 a 2). Výjimku tvoří Belgie, Bulharsko, Francie, Itálie, Maďarsko, Nizozemsko (VWO a HAVO), Slovensko a Spojené království (Anglie, Wales a Severní Irsko), kde může být součást denního povinného všeobecného vzdělávání úroveň ISCED 3 nebo její část. Další informace jsou uvedeny vdokumentustructure of European education systems (Struktura vzdělávacích systémů v Evropě)(EACEA/Eurydice, 2010). Definici pojmu Flexibilní časová dotace jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie. Poznámky k jednotlivým zemím Belgie (BE fr), Rakousko, Slovensko a Lichtenštejnsko: Viz obr. E7. Estonsko, Finsko a Švédsko: Vzhledem k tomu, se žáci začínají učit první povinný cizí jazyk v různém věku, započítává se věk, kdy se jeho výuka může zahájit nejdříve. Francie: Druhý cizí jazyk v 9. ročníku není povinný pro 5,5 % žáků, kteří si zvolí předmět úvod do profesního života (découverte professionnelle). V 10. ročníku je na první i druhý cizí jazyk vyčleněno 198 vyučovacích hodin a školy mají právo rozdělit je mezi jazyky tak, jak jim to vyhovuje. Aby bylo možné učinit srovnání, byla tato časová dotace rozdělena rovnoměrně mezi první a druhý cizí jazyk. NEJVĚTŠÍ PODÍL ČASOVÉ DOTACE NA VÝUKU CIZÍCH JAZYKŮ SE ZPRAVIDLA VĚNUJE PRVNÍMI JAZYKU V naprosté většině evropských zemí jsou do programu pro denní povinné vzdělávání zařazeny dva cizí jazyky. Ve všech těchto zemích s výjimkou Estonska, Řecka, Lotyšska, Lucemburska a Islandu se druhý jazyk zavádí na sekundární úrovni. Třetí cizí jazyk je povinný pro všechny žáky v denním povinném vzdělávání pouze v Lucembursku, zatímco v Německu a Lichtenštejnsku je třetí jazyk povinný jen pro žáky Gymnasium (viz obr. B1 a B4). V zemích, kde jsou povinné dva cizí jazyky, je celková časová dotace na výuku druhého jazyka v typickém ročníku vždy nižší než dotace na výuku prvního cizího jazyka. Lze to vysvětlit tím, že ve všech těchto zemích začíná výuka druhého cizího jazyka později a trvá měně let než výuka prvního. V některých zemích je rozdíl v časové dotaci mezi těmito dvěma jazyky značný, jako například v Bulharsku, Itálii, Rakousku (AHS: Realgymnasium) a Polsku. V těchto zemích se první jazyk začíná vyučovat, když je žákům šest až osm let, zatímco druhý jazyk se zavádí o čtyři nebo více let později. Ve všech těchto zemích trvá výuka druhého jazyka v denním povinném všeobecném vzdělávání pouze několik let: tři roky v Itálii a Polsku a jeden rok v Bulharsku a Rakousku. Naopak v zemích, kde začíná být výuka dvou cizích jazyků povinná v dřívějším věku (10 11) a trvá tedy pět až šest let, je rozdíl v hodinové dotaci prvního a druhého jazyka obecně mnohem nižší. Tak je tomu například v Německu (v Gymnasium), Estonsku, Řecku, Rumunsku a na Islandu, kde hodinová dotace doporučená pro druhý jazyk tvoří více než polovinu doby doporučené pro jazyk první. V Belgii (Německy mluvícím společenství) a na Maltě, kde se první cizí jazyk používá jako jazyk vyučovací, je v hodinové dotaci prvního a druhého cizího jazyka značný rozdíl. Naopak v případě Lucemburska, kde němčina i francouzština jsou vyučovacími jazyky, je rozdíl mezi oběma bezvýznamný. Avšak rozdíl mezi druhým a třetím jazykem je větší, protože třetí jazyk se nepoužívá jako vyučovací. 119

122 PROCES VÝUKY Obr. E10: Doporučená minimální hodinová dotace v typickém ročníku na výuku prvního, druhého a třetího cizího jazyka jako povinného vyučovacího předmětu v denním povinném všeobecném vzdělávání, 2010/11 Časová dotace: prvního jazyka druhého jazyka třetího jazyka Povinný předmět s flexibilní časovou dotací Žádný cizí jazyk není povinný První Druhý Třetí První Druhý Třetí BE_fr 54 NL BE_de AT Volksschule + AHS BE_nl AT Volksschule + Hauptschule & PTS 63 BG 61 6 PL CZ 69 PT DK 57 RO DE Grundschule + Gymnasium SI DE Grundschule + Hauptschule 74 SK DE Grundschule + Realschule FI EE SE 53 IE UK-ENG/WLS/NIR EL UK-SCT ES 81 FR IT IS CY LI Primarschule + Gymnasium LV LI Primarschule + Oberschule 72 LT LI Primarschule + Realschule LU NO 59 HU MT Primární + Lyceum HR 66 MT Primární + Sekundární TR 54 Zdroj: Eurydice. Vysvětlivka Viz obr. E8. Poznámky k jednotlivým zemím Belgie (BE fr), Francie, Rakousko a Lichtenštejnsko: Viz obr. E7. Francie: Viz obr. E9. 120

123 ODDÍL II VYUČOVACÍ DOBA A POČET ŽÁKŮ VE TŘÍDĚ RELATIVNÍ PODÍL ČASOVÉ DOTACE NA VÝUKU CIZÍCH JAZYKŮ JE VÝRAZNĚ VYŠŠÍ V POVINNÉM SEKUNDÁRNÍM VZDĚLÁVÁNÍ Ve všech zemích s výjimkou Lucemburska je relativní podíl časové dotace cizích jazyků v poměru k celkové vyučovací době mnohem vyšší v sekundárním než v primárním vzdělávání. Vedle tohoto obecného trendu jsou mezi jednotlivými zeměmi na obou úrovních značné rozdíly. Tyto rozdíly mohou souviset se systémovými faktory, jako například počet roků výuky v primárním a denním povinném sekundárním vzdělávání, počet povinných jazyků v povinném vzdělávání i věk zahájení výuky cizích jazyků (viz obr. B2 a B3). Povinná výuka cizích jazyků v primárním vzdělávání zaujímá asi 10 % celkové vyučovací doby s výjimkou Estonska, Řecka a Chorvatska. V Belgii (Německy mluvícím společenství) je na ni vyčleněno 14 % celkové časové dotace, v Lucembursku se jí věnuje 39 % vyučovací doby a na Maltě její podíl dosahuje 15 %, a to z důvodu jejich zvláštní jazykové situace (viz obr. B2). V některých zemích nebo regionech, konkrétně v Belgii (Francouzském společenství), na Kypru, v Portugalsku a na Slovensku podíl z celkové vyučovací doby, který je věnován výuce cizích jazyků, dokonce nepřevyšuje ani 3 %. V sekundárním vzdělávání se procentní podíl celkové časové dotace, který je věnován na výuku cizích jazyků, v jednotlivých zemích pohybuje od 10 % do 36 %. Avšak dvě skupiny zemí v tomto ohledu vynikají. Žáci v České republice, Dánsku a Španělsku si osvojují cizí jazyky po dobu, která odpovídá maximálně 10 % celkové časové dotace, zatímco v Německu (Realschule), Estonsku, ve Francii, na Islandu a v Lichtenštejnsku (Gymnasium) zaujímá výuka cizích jazyků asi 20 % celkové vyučovací doby. V Německu (Gymnasium) a na Maltě dosahuje tento podíl asi 27 % celkové vyučovací doby a v Lucembursku převyšuje dokonce 40 %. Obr. E11: Minimální časová dotace cizích jazyků jako povinného vyučovacího předmětu vyjádřená jako podíl celkové vyučovací doby v primárním a denním povinném všeobecném sekundárním vzdělávání, 2010/11 Primární vzdělávání Denní povinné všeobecné sekundární vzdělávání Denní povinné všeobecné vzdělávání Žádný cizí jazyk není povinný Povinný předmět s flexibilní časovou dotací Zdroj: Eurydice. 121

124 PROCES VÝUKY Údaje (obr. E11) Primární Povinné všeobecné sekundární Primární Povinné všeobecné sekundární BE fr 2,4 13,0 NL BE de 14,3 18,0 AT Volksschule + AHS 2,2 13,2 BE nl AT Volksschule + Hauptschule & PTS 2,2 11,2 BG 8, PL 8,5 12,4 CZ 7,6 10,0 PT 2,9 14,2 DK 5,7 9,7 RO 4,7 14,0 DE Grundschule + Gymnasium 4,3 26,9 SI 5,9 16,7 DE Grundschule + Hauptschule 4,3 15,8 SK 2,4 15,5 DE Grundschule + Realschule 4,3 19,7 FI 7,8 11,8 EE 9,9 18,8 SE 7,2 IE UK-ENG/WLS/NIR EL 10,1 12,4 UK-SCT ES 7,3 10,0 FR 4,1 19,9 IT 9,3 14,6 IS 4,4 18,9 CY 2,9 14,0 LI Primarschule + Gymnasium 5,1 19,6 LV 8,8 17,5 LI Primarschule + Oberschule 5,1 11,1 LT 6,4 14,6 LI Primarschule + Realschule 5,1 16,2 LU 40,5 35,7 NO 7,0 17,7 HU 3,6 16,1 MT Primární + Lyceum 15,2 24,3 HR 11,1 12,4 MT Primární + Sekundární 15,2 25,7 TR 4,0 13,3 Zdroj: Eurydice. Vysvětlivka Obr. E11 ukazuje poměr mezi časovou dotací na výuku cizích jazyků jako povinného vyučovacího předmětu a celkovou vyučovací dobou během celého primárního a denního povinného vzdělávání. Výpočet vychází z minimální hodinové dotace (60 minut), která je na celostátní úrovni doporučena. Podrobnosti o způsobu výpočtu jsou uvedeny v dokumentu Recommended annual taught time in full-time compulsory education in Europe (Doporučené roční učební plány pro denní formu povinného vzdělávání v Evropě 2010/11), (EACEA/Eurydice, 2011). Denní povinné všeobecné vzdělávání se obvykle završuje ukončením nižšího sekundárního vzdělávání (ISCED 2) nebo vzdělávání v rámci jednotné struktury (ISCED 1 a 2). Výjimku tvoří Belgie, Bulharsko, Francie, Itálie, Maďarsko, Nizozemsko (VWO a HAVO), Slovensko a Spojené království (Anglie, Wales a Severní Irsko), kde může být součástí denního povinného všeobecného vzdělávání úroveň ISCED 3 nebo její část. Další informace jsou uvedeny v dokumentu Structure of European education systems (Struktura vzdělávacích systémů v Evropě) (EACEA/Eurydice, 2010). Definici pojmu flexibilní časová dotace jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie. Poznámky k jednotlivým zemím Belgie (BE fr), Rakousko a Lichtenštejnsko: Viz obr. E7. Švédsko a Turecko: Viz obr. E8. 122

125 ODDÍL II VYUČOVACÍ DOBA A POČET ŽÁKŮ VE TŘÍDĚ JEN NĚKOLIK ZEMÍ STANOVÍ ZVLÁŠTNÍ NORMY PRO POČET ŽÁKŮ NA TŘÍDU PŘI VÝUCE CIZÍCH JAZYKŮ Přibližně dvě třetiny evropských zemí předepisují nebo oficiálně doporučují maximální počet žáků ve třídě pro všechny vyučované předměty. Tyto normy obvykle platí pro primární i denní povinné všeobecné sekundární vzdělávání. Je však třeba mít na paměti, že se nemusejí nutně shodovat se skutečným průměrným počtem žáků ve třídě, který může být vyšší nebo nižší než je doporučené maximum (viz obr. E13). Normy týkající se velikosti třídy obvykle nerozlišují mezi cizími jazyky a ostatními předměty ve vzdělávacím programu. Malá skupina zemí ale stanoví, že při výuce cizích jazyků má být ve třídě méně žáků, a sice Česká republika, Litva, Polsko a Slovensko. Nicméně je třeba dodat, že v několika dalších zemích mají školy v tomto ohledu autonomii a mohou při výuce cizích jazyků počet žáků ve třídě snižovat nebo zvyšovat. Obr. E12: Předpisy nebo doporučení, jež se týkají maximálního počtu žáků na třídu v primárním a denním povinném všeobecném sekundárním vzdělávání, 2010/11 Normy pro maximální počet žáků pro všechny předměty nebo většinu předmětů vyjma cizích jazyků Primární vzdělávání BE fr BE de BE nl Maximální počet žáků na třídu pro cizí jazyky Primární vzdělávání Denní povinné všeobecné sekundární vzdělávání BG CZ DK DE EE IE EL ES FR IT CY LV LT LU HU MT NL AT PL PT RO SI SK FI SE UK ( 1 ) Žádná doporučení neexistují UK- SCT IS LI NO HR TR Denní povinné všeobecné sekundární vzdělávání BE fr BE de BE nl BG CZ DK DE EE IE EL ES FR IT CY LV LT LU HU MT NL AT PL PT RO SI SK FI SE UK ( 1 ) UK- SCT IS LI NO HR TR Zdroj: Eurydice. Vysvětlivka (obr. E12) UK ( 1 ) UK-ENG/WLS/NIR Denní povinné všeobecné sekundární vzdělávání obvykle odpovídá nižšímu sekundárnímu vzdělávání (ISCED 2) s výjimkou Belgie, Bulharska, Francie, Itálie, Maďarska, Nizozemska (VWO a HAVO), Slovenska a Spojeného království (Anglie, Walesu a Severního Irska), kde může být součástí denního povinného všeobecného vzdělávání úroveň ISCED 3 nebo její část. Další informace jsou uvedeny v dokumentu Structure of European education systems (Struktura vzdělávacích systémů v Evropě) (EACEA/Eurydice, 2010). Školy s programy intenzivní jazykové výuky nejsou na obrázku zachyceny. V případě zemí, kde se předpisy ohledně maximálního počtu žáků na třídu liší v rámci téže úrovně vzdělávání, obrázek znázorňuje normu, která se týká většiny žáků, a v poznámkách k jednotlivým zemím jsou uvedeny příslušné informace. 123

126 PROCES VÝUKY Poznámky k jednotlivým zemím Německo: Uvedená hodnota představuje průměrný maximální počet žáků na třídu v jednotlivých spolkových zemích. Maďarsko: Podle zákona o veřejném vzdělávání mohou být třídy rozděleny do skupin. Maximální velikost skupiny odpovídá 50 % maximálního počtu žáků ve třídě. Cizí jazyky se obvykle vyučují ve skupinách. Malta: Norma pro počet žáků ve třídě je 25 žáků v posledních třech ročnících nižšího sekundárního vzdělávání. Polsko: Doporučený maximální počet žáků v prvních třech ročnících primárního vzdělávání je 26 pro všechny předměty včetně cizích jazyků. V ostatních ročnících primárního a denního všeobecného sekundárního vzdělávání existují doporučení jen pro hodiny cizích jazyků. Portugalsko: V prvním cyklu primárního vzdělávání (věk 6 10 let) je maximální počet žáků v hodinách angličtiny stanoven na 25. Slovensko: Na úrovni ISCED 1 je v prvním ročníku ve všech předmětech vyjma cizích jazyků doporučený počet žáků ve třídě 22. Spojené království (ENG/WLS/NIR): V primárním vzdělávání může být ve třídě s nejmladšími žáky maximálně 30 žáků, přičemž cizí jazyky se na této úrovni vyučují převážně ve vyšších ročnících. Spojené království (SCT): Počínaje školním rokem 2011/12 je maximální počet žáků ve třídě v prvním ročníku primárního vzdělávání 25, ve druhém a třetím ročníku pak 30 žáků. Celkové normy pro počet žáků na třídu (které se ve většině zemí vztahují i na výuku cizích jazyků) se mezi jednotlivými zeměmi značně liší. V Evropě však maximální počet žáků na třídu nepřekračuje 33 žáků í jsou cožje normy, lim it jež ve upravují S poje né m krá lovs tví (S ko velikost třídy, v primárním a všeobecném sekundárním vzdělávání stejné. V šesti zemích, v nichž jsou pro obě úrovně stanoveny odlišné limity (Bulharsko, Španělsko, Itálie, Maďarsko, Portugalsko a Rumunsko), je maximální počet žáků na třídu vždy vyšší v sekundárním vzdělávání než v primárním. Rozdíl mezi jednotlivými úrovněmi vzdělávání kolísá mezi jedním a pěti žáky na třídu. Ve čtyřech zemích s konkrétními doporučeními pro počet žáků ve třídě v hodinách cizích jazyků jsou stanoveny normy jak pro primární, tak pro všeobecné sekundární vzdělávání, s výjimkou Litvy, kde tyto normy existují jen pro sekundární vzdělávání (20 žáků). Nejnižší normu pro počet žáků na třídu v hodinách cizích jazyků má Slovensko (17 žáků), zatímco nejvyšší má Česká republika a Polsko (24 žáků). Reformy zavedené v několika zemích od roku 2008 vedly ke snížení celkových limitů pro počet žáků na třídu. V Rakousku se počet žáků na třídu jak v primárním, tak ve všeobecném sekundárním vzdělávání snížil z 30 na 25. Slovensko snížilo tento počet z 34 na 25 v primárním a na 28 ve všeobecném sekundárním vzdělávání. V Estonsku a Řecku se limit pro počet žáků na třídu v primárním vzdělávání použil i ve všeobecném sekundárním vzdělávání a snížil se z 36 na 24 (Estonsko) a z 30 na 25 (Řecko). Chorvatsko zavedlo v roce 2009 novou normu, která snížila počet žáků na třídu z 34 na 28 jak v primárním, tak ve všeobecném sekundárním vzdělávání. Dvě země naopak normu pro počet žáků na třídu zvýšily. V Itálii se počet žáků na třídu na úrovni primárního vzdělávání zvýšil z 25 na 27 a na úrovni sekundárního vzdělávání z 25 na 28. V Rumunsku se na úrovni sekundárního vzdělávání zvýšil z 25 na 30. VĚTŠINA ŽÁKŮ SE UČÍ CIZÍ JAZYK VE TŘÍDĚ, KDE POČET ŽÁKŮ ODPOVÍDÁ NORMÁM STANOVENÝM ORGÁNY VEŘEJNÉ SPRÁVY Obrázek E12 ukazuje, že konkrétní doporučení týkající se počtu žáků ve třídě při výuce cizích jazyků zavedlo jen několik zemí. Přibližně dvě třetiny evropských zemí nicméně vydaly obecná doporučení ohledně maximálního počtu žáků ve třídě platná pro všechny vyučované předměty. Proto je zajímavé porovnat, do jaké míry tato doporučení odpovídají skutečným počtům žáků ve třídách. Evropský průzkum jazykových znalostí (ESLC) z roku 2011, ve kterém měli žáci uvést, jaký je u nich počet žáků v hodinách cizích jazyků, takové porovnání umožňuje. 124

127 ODDÍL II VYUČOVACÍ DOBA A POČET ŽÁKŮ VE TŘÍDĚ Obr. E13: Rozložení počtu žáků v hodinách cizích jazyků ve srovnání s oficiálně doporučenými či požadovanými maximálními počty žáků na třídu, 2010/11 Žádné oficiální předpisy pro maximální počet žáků na třídu neexistují Percentil Maximum podle oficiálních předpisů pro počet žáků na třídu Percentil EU BE fr BE de BE nl BG EE EL ES FR MT NL PL PT SI SE HR p p p p p Zdroj: ESLC Vysvětlivka Ukazatel vychází z odpovědí na 42. otázku žákovského dotazníku ESLC. Předpisy či doporučení týkající se maximálního počtu žáků na třídu jsou převzaty z obr. E12. Průměr EU odpovídá váženým průměrům zemí zúčastněných v ESLC, pro které jsou údaje k dispozici. Respondenty byli ve všech zemích žáci, kteří si osvojují první testovaný jazyk. Téměř ve všech zúčastněných zemích byla prvním testovaným jazykem angličtina, až na Belgii (Vlámské a Německy mluvící společenství) kde jím byla francouzština. Dotazovaní žáci byli buď v posledním ročníku úrovně ISCED 2 nebo v druhém ročníku úrovně ISCED 3, podle toho, z které země pocházeli. Další informace o Evropském průzkumu jazykových znalostí (ESLC) jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie. Z dostupných údajů vyplývá, že ve všech zemích, které zavedly doporučení ohledně maximálního počtu žáků ve třídě, se učí nejméně 75 % žáků cílový cizí jazyk (tj. testovaný jazyk) ve třídách, v nichž počet žáků nepřevyšuje maximální doporučenou hodnotu. Údaje však také naznačují, že v pěti vzdělávacích systémech ve Francouzském společenství Belgie, v Bulharsku, Řecku, Polsku a Chorvatsku alespoň 10 % žáků se učí jazyky ve třídách, kde počet žáků převyšuje nejvyšší hranici 125

128 PROCES VÝUKY doporučenou orgány veřejné správy. Hodnota P90 však nikdy nepřekračuje doporučení o více než dva žáky. Obrázek také dokládá, že žáci se často učí cizí jazyky ve třídách s výrazně menším počtem žáků, než uvádějí doporučení. Nejnižší střední hodnota, 15, kterou lze pozorovat v Estonsku a Slovinsku, znamená, že 50 % žáků se v těchto zemích učí jazyky ve třídách, v nichž počet žáků nepřevyšuje 15. V ostatních sledovaných zemích je střední hodnota o něco vyšší, ale vždy je výrazně pod doporučovaným maximem. To potvrzuje informaci uvedenou pod obrázkem E12, podle které jsou normy pro počet žáků na třídu obvykle považovány jen za orientační horní hranici a neodpovídají skutečným počtům žáků ve třídách. Počet žáků v hodinách cizích jazyků se tedy mezi jednotlivými zeměmi liší. Největší rozpětí z hlediska počtu žáků v hodinách cizích jazyků (tj. největší rozdíl mezi počtem žáků v nejmenších a největších třídách) charakterizuje profily Bulharska, Řecka, Španělska a Polska. Naopak profily Portugalska a Slovinska jsou nejjednotnější. 126

129 PROCES VÝUKY ODDÍL III OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY UČENÍ A CERTIFIKACE VŠECHNY ČTYŘI JAZYKOVÉ DOVEDNOSTI SE NA KONCI POVINNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ POVAŽUJÍ ZA STEJNĚ DŮLEŽITÉ Jedním z hlavních cílů výuky cizích jazyků je získat komunikační dovednosti, z nichž nejdůležitější jsou čtyři: poslech, mluvení, čtení a psaní. Z analýzy oficiálních vzdělávacích programů plyne, že 15 evropských zemí vydalo doporučení, která všem čtyřem dovednostem přikládají stejnou váhu, a to od zahájení povinné výuky cizích jazyků až po ukončení denního povinného všeobecného vzdělávání. Tak tomu však není v 11 zemích, kde je na začátku povinné výuky cizích jazyků kladen větší důraz na poslech a mluvení, tj. na ústní komunikaci. Výjimky existují v Dánsku, kde se preferuje pouze mluvení, a v Řecku a Nizozemsku, které k ústním komunikačním dovednostem přidávají i čtení. Nicméně na konci povinného vzdělávání se všechny čtyři komunikační dovednosti obecně považují za stejně důležité a žádná z nich nemá přednost před ostatními. Pouze v Dánsku je také na této vyšší úrovni důraz i nadále kladen na ústní komunikaci, zatímco Nizozemsko ve školách typu VWO a HAVO výslovně preferuje čtení. Sedm zemí se ve svých vzdělávacích programech otázkou priorit vůbec nezabývá. V některých z těchto zemí však priority ohledně všech komunikačních dovedností nebo některých z nich stanoví jiné řídicí dokumenty, například pokyny k hodnocení v Portugalsku. Vývojové tendence z posledních několika let ukazují, že stejný význam těmto čtyřem komunikačním dovednostem již od zahájení povinné výuky cizích jazyků přikládá nyní více zemí. Reformy v tomto směru nedávno zavedlo Polsko, Malta a Rumunsko. Podobná reforma byla v roce 2011/12 zahájena na Kypru. V Lichtenštejnsku, navzdory této tendenci, se z důvodu ranějšího zahájení povinné výuky cizích jazyků přesunul hlavní důraz vzdělávacích cílů ze čtyř komunikačních dovedností na rozvoj jazykového povědomí prostřednictvím ústní komunikace. Vysvětlivka (obr. E14) Jedné nebo několika komunikačním dovednostem je explicitně přiznána priorita: Oficiální programy pro výuku cizích jazyků jasně a explicitně stanoví, že se na cíle spjaté s jednou dovedností nebo několika dovednostmi klade v celém procesu výuky/učení větší důraz. Všechny čtyři komunikační dovednosti jsou stejně důležité: Oficiální programy pro výuku cizích jazyků jasně stanoví, že pokud jde o cíle, neměla by se žádné ze čtyř komunikačních dovedností dávat před druhými přednost. Otázka priorit se neřeší: Oficiální programy pro výuku cizích jazyků nestanoví, zda by se na rozvíjení jedné nebo několika komunikačních dovedností měl klást větší důraz než na ostatní. Definice pojmu čtyři komunikační dovednosti jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie. Poznámky k jednotlivým zemím Nizozemsko: Ve škole typu VMBO na konci denního povinného vzdělávání není explicitně přiznána priorita žádným komunikačním dovednostem. Spojené království (ENG): Povinná výuka cizích jazyků končí před ukončením denního povinného vzdělávání. 127

130 PROCES VÝUKY Obr. E14: Priorita cílů při osvojování čtyř komunikačních dovedností ve vzdělávacích programech pro výuku cizích jazyků, denní povinné všeobecné vzdělávání, 2010/11 Obr. E14a: Při zahájení povinné výuky prvního cizího jazyka Obr. E14b: Na konci povinného všeobecného vzdělávání Poslech Explicitně stanovená priorita Mluvení Čtení Psaní Čtyři základní dovednosti jsou stejně důležité Otázka priorit se neřeší Poslech Explicitně stanovená priorita Mluvení Čtení Psaní Čtyři základní dovednosti jsou stejně důležité Otázka priorit se neřeší BE fr BE de BE nl BG CZ DK DE EE IE EL ES FR IT CY LV LT LU HU MT NL AT PL PT RO SI SK FI SE UK ( 1 ) UK-SCT IS LI NO HR TR Zdroj: Eurydice. Žádný cizí jazyky není povinný UK ( 1 ) = UK-ENG/WLS/NIR 128

131 ODDÍL III OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY UČENÍ A CERTIFIKACE VÍCE NEŽ POLOVINA VŠECH EVROPSKÝCH ZEMÍ VYUŽÍVÁ PRO STANOVENÍ MINIMÁLNÍCH ÚROVNÍ ZBĚHLOSTI V CIZÍCH JAZYCÍCH SPOLEČNÝ EVROPSKÝ REFERENČNÍ RÁMEC PRO JAZYKY Společný evropský referenční rámec pro jazyky (CEFR), který vydala Rada Evropy v roce 2001, umožňuje hodnotit výsledky osvojování cizích jazyků mezinárodně srovnatelným způsobem. Usnesení Rady Evropské unie z února roku 2002 doporučuje členským státům využít CEFR a na jeho základě zavést systémy hodnocení jazykových kompetencí ( 3 ). Obr. E15: Existence doporučení ohledně využití CEFR pro vymezení minimálních úrovní zběhlosti na konci denního povinného všeobecného vzdělávání nebo nižšího sekundárního vzdělávání (ISCED 2) a na konci všeobecného vyššího sekundárního vzdělávání (ISCED 3), 2010/11 ISCED 3 Předpisy nebo doporučení ohledně využití CEFR pro vymezení minimální úrovně výsledků Žádné předpisy nebo doporučení neexistují Vysvětlivka Zdroj: Eurydice. Společný evropský referenční rámec pro jazyky (CEFR) (Rada Evropy, 2001), který vytvořila Rada Evropy, stanovuje podmínky pro osvojování a výuku cizích jazyků a pro hodnocení dosažených znalostí. Jeho hlavním posláním je usnadnit transparentnost a srovnatelnost jazykového vzdělávání a jazykových kvalifikací. CEFR popisuje kompetence, jejichž osvojení je předpokladem pro komunikaci v cizím jazyce, související znalosti a dovednosti i různé komunikační situace. CEFR vymezuje šest úrovní zběhlosti A1, A2, B1, B2, C1, C2 (kde A odpovídá uživateli základů jazyka, B samostatnému uživateli a C zkušenému uživateli), které umožňují měřit pokrok, jehož studující a uživatelé cizích jazyků při jejich osvojování dosahují. Denní povinné všeobecné vzdělávání se obvykle završuje ukončením nižšího sekundárního vzdělávání (ISCED 2) nebo ukončením jednotné struktury vzdělávání (ISCED 1 a 2). Výjimku tvoří Belgie, Bulharsko, Francie, Itálie, Maďarsko, Nizozemsko (VWO a HAVO), Slovensko a Spojené království (Anglie, Wales a Severní Irsko), kde může být součástí denního povinného všeobecného vzdělávání úroveň ISCED 3 nebo její část. Další informace jsou uvedeny v dokumentu Structure of European education systems (Struktura vzdělávacích systémů v Evropě) (EACEA/Eurydice, 2010). V zemích, kde konec denního povinného vzdělávání neznamená ukončení nižšího sekundárního vzdělávání, obrázek zachycuje situaci na konci nižšího sekundárního vzdělávání. Poznámky k jednotlivým zemím Portugalsko: Doporučení týkající se konce denního povinného vzdělávání zatím neexistují, protože od roku 2009/10 se toto vzdělávání postupně prodlužovalo z 9 na 12 let. Existují však doporučení týkající se konce nižšího sekundárního vzdělávání, které se dříve shodovalo s ukončením denního povinného vzdělávání. ( 3 ) Usnesení Rady EU ze dne 14. února 2002 o podpoře jazykové rozmanitosti a osvojování jazyků v rámci realizace cílů Evropského dne jazyků 2001, OJ 2002/C 50/

132 PROCES VÝUKY Velká většina evropských zemí využívá Společný evropský referenční rámec pro jazyky jako nástroj pro hodnocení cizích jazyků a orgány školské správy se na tento rámec odvolávají v oficiálních vzdělávacích programech, strategických programech a dalších nezávazných dokumentech. Více než polovina všech evropských zemí vydala především předpisy nebo doporučení, jež stanoví minimální úrovně zběhlosti v cizích jazycích, které odpovídají šesti úrovním zběhlosti vymezeným a popsaným v CEFR. Tato doporučení či předpisy zpravidla stanovují minimální úrovně zběhlosti v cizích jazycích, kterých je nutno dosáhnout na konci denního povinného všeobecného vzdělávání a na konci vyššího sekundárního vzdělávání. Avšak v Dánsku a Lichtenštejnsku se vztahují jen na konec denního povinného všeobecného vzdělávání a ve Slovinsku na konec vyššího sekundárního vzdělávání. Žádná doporučení ani předpisy pro konec denního povinného všeobecného vzdělávání nemají Portugalsko a Slovensko. Tyto země, však stanovily minimální úrovně zběhlosti na konci nižšího sekundárního vzdělávání. VE VĚTŠINĚ ZEMÍ JE PŘEDPOKLÁDANÁ MINIMÁLNÍ ÚROVEŇ ZBĚHLOSTI PRO PRVNÍ CIZÍ JAZYK VYŠŠÍ NEŽ PRO DRUHÝ Ve většině evropských zemí byly pro žáky, kteří se učí cizí jazyky, stanoveny minimální úrovně zběhlosti. Tyto úrovně byly zpravidla stanoveny jak pro konec denního povinného všeobecného vzdělávání, tak pro konec vyššího sekundárního vzdělávání (viz obr. E15) dva referenční body pro tento ukazatel. Tyto úrovně zběhlosti se obvykle vztahují jak na první, tak na druhý cizí jazyk. Výjimkami jsou Belgie (Německy mluvící společenství), Polsko a Lichtenštejnsko, kde se doporučení týkají jen prvního cizího jazyka na obou úrovních vzdělávání, a také Turecko, kde je požadovaná úroveň zběhlosti stanovena pro první i druhý cizí jazyk, ale jen na konci vyššího sekundárního vzdělávání. Minimální úrovně zběhlosti stanovené pro žáky učící se cizí jazyky se v jednotlivých zemích značně liší. Protože se ale obvykle očekává, že žáci budou ve studiu dál pokračovat, všeobecně se ukazuje, že úrovně zběhlosti stanovené pro konec vyššího sekundárního vzdělávání jsou vyšší než pro konec nižšího sekundárního vzdělávání. To platí jak pro první, tak pro druhý jazyk. Porovnají-li se úrovně zběhlosti v prvním a druhém cizím jazyce ve stejném referenčním bodě, všeobecně se předpokládá, že zběhlost žáků je vyšší v případě prvního cizího jazyka než v případě druhého. Společný evropský referenční rámec pro jazyky (CEFR) začíná stupněm A1 pro uživatele základů jazyka a končí stupněm C2 pro zkušené uživatele (Rada Evropy, 2001). Na konci povinného všeobecného vzdělávání se minimální úroveň zběhlosti obvykle pohybuje mezi A2 a B1 pro první cizí jazyk a mezi A1 a B1 pro druhý cizí jazyk. Na konci vyššího sekundárního vzdělávání se minimální úroveň zběhlosti pohybuje mezi B1 a B2 pro první cizí jazyk a mezi A2 a B2 pro druhý cizí jazyk. Avšak v některých vzdělávacích systémech se výsledky pro první a druhý jazyk v témže referenčním bodě očekávají stejné. To je případ Portugalska na konci nižšího sekundárního vzdělávání, Finska na konci vyššího sekundárního vzdělávání i Vlámského společenství Belgie, Německa, Estonska a Lotyšska na konci jak povinného všeobecného, tak vyššího sekundárního vzdělávání. Na konci povinného všeobecného vzdělávání bývá úrovní zběhlosti pro první i druhý cizí jazyk nejčastěji uváděna úroveň A2. Na konci vyššího sekundárního vzdělávání to bývá úroveň B2 pro první a B1 pro druhý cizí jazyk. Lucembursko je jedinou zemí, ve které je minimální úrovní zběhlosti pro první jazyk na konci povinného všeobecného vzdělávání úroveň B2 a na konci vyššího sekundárního vzdělávání úroveň C1. Tato vysoká úroveň se předpokládá z důvodu zvláštní jazykové situace Lucemburska, kde jsou němčina i francouzština vyučovacími jazyky (viz kapitola B). 130

133 ODDÍL III OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY UČENÍ A CERTIFIKACE Obr. E16: Předpokládané minimální úrovně zběhlosti na základě CEFR pro první a další cizí jazyk (jazyky) na konci denního povinného všeobecného vzdělávání nebo nižšího sekundárního vzdělávání (ISCED 2) a všeobecného vyššího sekundární vzdělávání (ISCED 3), 2010/11 Konec denního povinného všeobecného vzdělávání nebo nižšího sekundárního vzdělávání (ISCED 2) Konec všeobecného vyššího sekundárního vzdělávání (ISCED 3) Uživatel základů jazyka Zkušený uživatel Uživatel základů jazyka Zkušený uživatel První cizí jazyk Druhý cizí jazyk Zdroj: Eurydice. Vysvětlivka Programy intenzivní jazykové výuky nejsou na obrázku zachyceny. U zemí, které stanoví doporučené úrovně zběhlosti vztahující se k jedné či více ze čtyř komunikačních dovedností, je na obrázku uvedena minimální úroveň. 131

134 PROCES VÝUKY Dílčí úrovně CEFR nejsou na obrázku zachyceny. Denní povinné všeobecné vzdělávání se obvykle završuje ukončením nižšího sekundárního vzdělávání (ISCED 2) nebo ukončením jednotné struktury vzdělávání (ISCED 1 a 2). Výjimku tvoří Belgie, Bulharsko, Francie, Itálie, Maďarsko, Nizozemsko (VWO a HAVO), Slovensko a Spojené království (Anglie, Wales a Severní Irsko), kde může být součástí úrovně ISCED 3 denní povinné všeobecné vzdělávání nebo jeho část. Další informace jsou uvedeny v dokumentu Structure of European education systems (Struktura vzdělávacích systémů v Evropě) (EACEA/Eurydice, 2010). V zemích, kde konec denního povinného vzdělávání neznamená ukončení nižšího sekundárního vzdělávání, obrázek zachycuje situaci na konci nižšího sekundárního vzdělávání. Poznámky k jednotlivým zemím Belgie (BE nl): Na konci nižšího sekundárního vzdělávání jsou stanoveny různé úrovně zběhlosti v prvním a dalších jazycích pro různé komunikační dovednosti: A2 pro poslech a čtení a B1 pro mluvení a psaní. Estonsko: Podle nového vzdělávacího programu zavedeného v roce 2011/12 se na konci nižšího sekundárního vzdělávání očekává úroveň zběhlosti v angličtině jako cizím jazyce B1 (pro psaní A2), zatímco u ostatních jazyků je to úroveň A2. Španělsko: Přestože ve vzdělávacím programu není uvedena žádná konkrétní úroveň, žáci na konci všeobecného vyššího sekundárního vzdělávání, kteří chtějí vstoupit na Oficiální jazykovou školu, mají předepsanou úroveň B1. Programa Integral de Aprendizaje de lenguas extranjeras ( ) navíc jako jeden ze svých cílů stanoví, že na konci sekundárního vzdělávání musí všichni žáci v prvním cizím jazyce dosáhnout úroveň B1. Maďarsko: Očekávané úrovně zběhlosti v cizích jazycích jsou na obou uvedených úrovních vzdělávání stejné, protože denní povinné vzdělávání obvykle končí završením vyššího sekundárního vzdělávání. Rakousko: Přestože u prvního i druhého cizího jazyka je na konci denního povinného vzdělávání uvedena úroveň zběhlosti A2, výsledek v prvním cizím jazyce částečně zahrnuje dovednosti spadající do úrovně B1, přičemž konverzační dovednosti v druhém jazyce by měly dosáhnout úrovně A1. Ve vyšším sekundárním vzdělávání je očekávaná úroveň zběhlosti pro druhý cizí jazyk ve čtení B2, zatímco u ostatních dovedností B1. Finsko: Na konci denního všeobecného povinného vzdělávání je očekávaná úroveň zběhlosti u poslechu a čtení v angličtině (jako prvním jazyce) B1, zatímco u jiných jazyků je to úroveň A2. Ve dvou zemích stanovily ústřední orgány školské správy u konkrétních jazyků konkrétní úrovně zběhlosti. V Rumunsku se na konci denního povinného vzdělávání požaduje minimální úroveň v případě italštiny a španělštiny, které se vyučují jako první cizí jazyk, o něco vyšší než v případě angličtiny, francouzštiny a němčiny. Pokud jde o druhý jazyk, v případě francouzštiny se jedná o úroveň A1, zatímco v angličtině, němčině, italštině, španělštině a portugalštině je to úroveň A2. Ve Finsku se pro angličtinu vyžaduje minimální úroveň zběhlosti o něco vyšší než pro jiné jazyky. Navíc podobný rozdíl platí též mezi finštinou u švédsky mluvících žáků a švédštinou u finsky mluvících žáků, protože oba tyto jazyky jsou povinné. Očekává se, že na konci povinného vzdělávání budou dovednosti v oblasti psaní ve finštině u švédsky mluvících žáků o něco vyšší než u finsky mluvících žáků ve švédštině. Většina zemí přikládá čtyřem hlavním komunikačním dovednostem (poslech, mluvení, čtení a psaní) v cizích jazycích na konci denního povinného všeobecného vzdělávání stejný význam (viz obr. E14). Avšak v Belgii (Vlámském společenství) a v Rakousku jsou u určitých dovedností stanoveny různé minimální úrovně zběhlosti. Tak je tomu i ve Finsku, přestože vzdělávací program výslovně nestanoví, že by se některé ze čtyř dovedností měla dávat přednost. Ve Finsku je například očekávaná úroveň u receptivních dovedností (poslech a čtení) vyšší než u produktivních dovedností (mluvení a psaní), zatímco v Belgii (Vlámském společenství) je tomu naopak. V Rakousku se na úrovni vyššího sekundárního vzdělávání očekává, že dovednosti v oblasti čtení budou vyšší než ostatní dovednosti. A konečně některé země přehodnocují očekávané minimální úrovně zběhlosti v cizích jazycích s účinností od školního roku 2011/12. V Estonsku ve vyšším sekundárním vzdělávání probíhá nyní veškerá jazyková výuka na úrovni B1 nebo B2. Žáci jsou přiděleni do jedné z těchto úrovní podle toho, jaká je úroveň jejich zběhlosti v cizích jazycích na konci povinného všeobecného vzdělávání. Stanovená očekávaná minimální úroveň v angličtině je navíc o něco vyšší než v jiných cizích jazycích. Na Kypru se posunula očekávaná úroveň zběhlosti pro první cizí jazyk na konci denního povinného všeobecného vzdělávání z úrovně A2 na B1. Ve Slovinsku zavedl nový vzdělávací program minimální úrovně zběhlosti v cizích jazycích na konci povinného všeobecného vzdělávání A2 pro první a A1 pro druhý cizí jazyk. 132

135 ODDÍL III OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY UČENÍ A CERTIFIKACE VYSVĚDČENÍ VYDÁVANÁ NA KONCI POVINNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ OBVYKLE UVÁDĚJÍ ÚDAJE O VÝUCE CIZÍCH JAZYKŮ V převážné většině evropských zemí s výjimkou Lucemburska, Nizozemska a Spojeného království (Skotska) dostávají žáci na konci denního povinného všeobecného vzdělávání vysvědčení. Téměř ve všech zemích jsou na vysvědčení uvedeny informace dokládající skutečnost, že si žáci osvojili jeden nebo více cizích jazyků. Avšak na vysvědčení v Belgii, ve Španělsku, v Rumunsku a Turecku není údaj o osvojování cizích jazyků během povinného všeobecného vzdělávání výslovně uveden. V zemích, kde vysvědčení informace o výuce cizích jazyků obsahuje, musí být tyto jazyky na vysvědčení uvedeny povinně. Výjimku z tohoto obecného pravidla tvoří Irsko, Spojené království (Anglie, Wales a Severní Irsko), Lichtenštejnsko a Norsko. V Irsku a Spojeném království záleží začlenění cizích jazyků do vysvědčení na tom, zda si je žáci zvolí jako předmět, z něhož skládají zkoušku, nebo na typu zkoušky. V Lichtenštejnsku je situace mírně odlišná, protože zařazení údaje o cizím jazyce na vysvědčení závisí na studijním zaměření, který si žáci ve všeobecném povinném vzdělávání zvolili. Obr. E17: Uvedení údajů o cizích jazycích na vysvědčení vydávaném žákům na konci denního povinného všeobecného vzdělávání, 2010/11 Cizí jazyk musí být uveden na všech vysvědčeních Cizí jazyk musí být na vysvědčeních uveden v závislosti na získané kvalifikaci Cizí jazyk není na vysvědčení uveden Vysvědčení se nevydávají Zdroj: Eurydice. Vysvětlivka Denní povinné všeobecné vzdělávání se obvykle završuje ukončením nižšího sekundárního vzdělávání (ISCED 2) nebo ukončením jednotné struktury vzdělávání (ISCED 1 a 2). Výjimku tvoří Belgie, Bulharsko, Francie, Itálie, Maďarsko, Nizozemsko (VWO a HAVO), Slovensko a Spojené království (Anglie, Wales a Severní Irsko), kde může být součástí denního povinného všeobecného vzdělávání úroveň ISCED 3 nebo její část. Další informace jsou uvedeny v dokumentu Structure of European education systems (Struktura vzdělávacích systémů v Evropě) (EACEA/Eurydice, 2010). Školy s programy intenzivní jazykové výuky nejsou na obrázku zachyceny. Údaj o výuce cizích jazyků: Tento údaj znamená, že žák si osvojil cizí jazyk, a v některých případech i uvádí, o které jazyky jde, a/nebo výsledky hodnocení či dosaženou úroveň (úrovně) zběhlosti. Vysvědčení lze považovat za vysvědčení, které obsahuje údaj o výuce jazyků, pokud je na něm uvedena kterákoli z těchto možností. Definici pojmu vysvědčení je uvedena v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie. Poznámky k jednotlivým zemím Nizozemsko: Vysvědčení, na němž jsou zmíněny cizí jazyky, získávají na konci nižšího sekundárního vzdělávání jen ti žáci VMBO, kteří vykonali příslušné zkoušky. Žákům HAVO a VWO se po ukončení nižšího sekundárního vzdělávání nevydává žádné vysvědčení, protože zkoušky skládají později, a to až při ukončení vyššího sekundárního vzdělávání. Spojené království (ENG/WLS/NIR): Z každého předmětu se vydává samostatné vysvědčení. 133

136 PROCES VÝUKY ÚDAJ O CIZÍCH JAZYCÍCH NA VYSVĚDČENÍ VYDÁVANÉM NA KONCI POVINNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ SE OBVYKLE ZAKLÁDÁ NA PRŮBĚŽNÉM HODNOCENÍ Podkladem pro údaj o cizích jazycích na vysvědčení vydávaném na konci denního povinného všeobecného vzdělávání (viz obr. E17) může být interní hodnocení (prováděné učiteli školy) nebo externí hodnocení (řízené orgány mimo školu). Interní hodnocení se na této úrovni používá ve všech zemích s výjimkou Irska a Spojeného království (Anglie, Walesu a Severního Irska). Tyto země používají na konci povinného vzdělávání pouze externí metody hodnocení cizích jazyků. Asi v deseti zemích jsou interní metody hodnocení doplněny externími. Interní hodnocení se může zakládat na známkách a práci během celého roku (tj. na průběžném hodnocení) nebo může mít formu interní zkoušky (organizované, zadávané a hodnocené na úrovni školy) na konci povinného všeobecného vzdělávání. Průběžné hodnocení je nejrozšířenější metodou interního hodnocení dovedností žáků v cizím jazyce pro účely certifikace (výjimkou je Maďarsko). Přibližně v polovině zemí je průběžné hodnocení jedinou používanou formou interního hodnocení, zatímco v sedmi dalších vzdělávacích systémech se používá v kombinaci se závěrečnou interní zkouškou. Obr. E18: Způsoby hodnocení, které jsou podkladem pro údaj o cizích jazycích na vysvědčení vydávaném po konci denního povinného všeobecného vzdělávání, 2010/11 Průběžné hodnocení Závěrečná interní zkouška Interní hodnocení Interní hodnocení Externí hodnocení Vysvědčení se nevydává nebo na něm nejsou uvedeny cizí jazyky Zdroj: Eurydice. Vysvětlivka Denní povinné všeobecné vzdělávání se obvykle završuje ukončením nižšího sekundárního vzdělávání (ISCED 2) nebo ukončením jednotné struktury vzdělávání (ISCED 1 a 2). Výjimku tvoří Belgie, Bulharsko, Francie, Itálie, Maďarsko, Nizozemsko (VWO a HAVO), Slovensko a Spojené království (Anglie, Wales a Severní Irsko), kde může být součástí denního povinného všeobecného vzdělávání úroveň ISCED 3 nebo její část. Další informace jsou uvedeny v dokumentu Structure of European education systems (Struktura vzdělávacích systémů v Evropě) (EACEA/Eurydice, 2010). Poznámky k jednotlivým zemím Island: Dvěma povinnými cizími jazyky jsou dánština a angličtina. Na konci povinného vzdělávání žáci obdrží vysvědčení z cizích jazyků jako povinných předmětů. Dánština se hodnotí jen formou interní zkoušky, zatímco angličtina podléhá jak interní, tak externí zkoušce. 134

137 ODDÍL III OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY UČENÍ A CERTIFIKACE Externí hodnocení pro účely certifikace probíhá ve většině případů formou závěrečné zkoušky, kterou obvykle sestavují, zadávají a hodnotí orgány školské správy mimo školu. V pěti zemích (Dánsko, Německo, Lotyšsko, Malta a Polsko) jsou externí zkoušky z cizích jazyků pro všechny žáky na konci denního povinného všeobecného vzdělávání povinné. V Estonsku a Maďarsku jsou volitelné podle toho, jaké si žák zvolí předměty, ze kterých skládá zkoušku. V Portugalsku je externí hodnocení cizích jazyků povinné pouze pro žáky jazykových a humanitních oborů. Ve Slovinsku a Norsku jsou externí zkoušky někdy povinné v závislosti na rozhodnutí příslušných orgánů školské správy. Ve Spojeném království (Anglii, Walesu a Severním Irsku), kde je studium cizího jazyka na konci povinného vzdělávání volitelné, jsou žáci, kteří si tento předmět zvolí, hodnoceni formou externích zkoušek, nejčastěji GCSE. Součástí hodnocení je jak externí zkouška (40 %), tak řízené hodnocení (60 %). Řízené hodnocení se používá pro posouzení dovedností v oblasti mluvení a psaní. Zadání provádí učitel podle pokynů certifikační organizace. Písemnou zkoušku hodnotí certifikační organizace a ústní zkoušku hodnotí učitelé pod dohledem certifikační organizace. 135

138

139 GLOSÁŘ, STATISTICKÉ D ATABÁZE A BIBLIOGRAFIE I. Klasifikace Mezinárodní norma pro klasifikaci vzdělávání (ISCED 1997) Mezinárodní norma pro klasifikaci vzdělávání (International Standard Classification of Education ISCED) je vhodným nástrojem pro sestavování mezinárodních statistik o vzdělávání. Zahrnuje dvě proměnné pro dvojné třídění: úroveň vzdělávání a obor vzdělávání; doplňkovými hledisky jsou zaměření (všeobecné/profesní/předprofesní) a určení (orientace na další vzdělávání nebo na pracovní trh). Současná verze, ISCED 97 ( 4 ) rozlišuje sedm úrovní vzdělávání ISCED vychází z empiricky podloženého předpokladu, že existuje několik kritérií, pomocí nichž lze vzdělávací programy zařadit na úrovně vzdělávání. V závislosti na úrovni a na typu uvažovaného vzdělávání je nutné vytvořit hierarchicky uspořádaný systém hlavních a vedlejších kritérií (typická vstupní kvalifikace, minimální vstupní požadavky, minimální věk, kvalifikace vyučujících atp.). ISCED 0: Preprimární vzdělávání Preprimární vzdělávání je definováno jako počáteční stupeň organizovaného vzdělávání. Probíhá ve školách nebo střediscích a je určeno pro děti, kterým jsou alespoň 3 roky. ISCED 1: Primární vzdělávání Vzdělávání této úrovně se zahajuje mezi 5. a 7. rokem věku, je ve všech zemích povinné a zpravidla trvá čtyři až šest let. ISCED 2: Nižší sekundární vzdělávání Tato úroveň je pokračováním základního vzdělávání zahájeného na primární úrovni, i když výuka je již výrazněji předmětově uspořádána. Ukončení této úrovně se obvykle shoduje s koncem povinného vzdělávání. ISCED 3: Vyšší sekundární vzdělávání Tato úroveň většinou navazuje na povinné vzdělávání. Typický vstupní věk je 15 nebo 16 let. Vstup je obvykle podmíněn určitým vzděláním (ukončení povinného vzdělávání) a splněním dalších minimálních vstupních požadavků. Výuka je často ještě více zaměřena na jednotlivé předměty než na úrovni ISCED 2. Typická délka vzdělávání na úrovni ISCED 3 se pohybuje v rozmezí od dvou do pěti let. ISCED 4: Postsekundární neterciární vzdělávání Tyto programy se nacházejí na rozhraní mezi vyšším sekundárním a terciárním vzděláváním. Mají rozšířit znalosti absolventů úrovně ISCED 3. Typickým příkladem jsou programy, které připravují žáky ke studiu na úrovni 5, nebo programy koncipované jako příprava na bezprostřední vstup na trh práce. ISCED 5: Terciární vzdělávání (první stupeň) Vstup do těchto programů je zpravidla podmíněn úspěšným ukončením vzdělávání na úrovni ISCED 3 nebo 4. Tato úroveň zahrnuje akademicky orientované programy terciárního vzdělávání (typ A), které jsou do značné míry zaměřeny teoreticky, a profesně orientované programy (typ B), jež jsou obvykle kratší než programy typu A a připravují ke vstupu na trh práce. ISCED 6: Terciární vzdělávání (druhý stupeň) Tato úroveň je vyhrazena pro terciární vzdělávání, které vede k vyšší vědecké kvalifikaci (Ph.D. nebo jiný doktorát). ( 4 ) 137

140 Klíčové údaje o výuce jazyků ve školách v Evropě 2012 II. Definice Alochtonní jazyk Jazyk, který v dané zemi není úředním jazykem státu ani regionálním či menšinovým jazykem ani neteritoriálním jazykem. Například němčina je alochtonním jazykem v Irsku. CEFR (Společný evropský referenční rámec pro jazyky) Rámec, který stanovuje podmínky pro osvojování a výuku cizích jazyků a pro hodnocení dosažených znalostí a který vytvořila Rada Evropy. Jeho hlavním posláním je usnadnit transparentnost a srovnatelnost jazykového vzdělávání a jazykových kvalifikací. Rámec popisuje kompetence, jejichž osvojení je předpokladem pro komunikaci v cizím jazyce, související znalosti a dovednosti i různé komunikační situace. Společný evropský referenční rámec pro jazyky vymezuje šest úrovní zběhlosti (od A1, což je uživatel základů jazyka, po C2, což je zkušený uživatel), které umožňují měřit pokrok, jehož studující a uživatelé cizích jazyků při jejich osvojování dosahují. Další informace jsou k dispozici na adrese Cizí jazyk Jazyk, který se ve vzdělávacích programech stanovených ústředními (nebo nejvyššími) orgány školské správy považuje za cizí a jehož definice vychází z pedagogických hledisek a nesouvisí s politickým postavením jazyka. Proto určité jazyky, které se z politického hlediska považují za regionální nebo menšinové jazyky, mohou být do vzdělávacího programu zařazeny jako jazyky cizí. Podobně některé vzdělávací programy mohou i určité klasické jazyky pokládat za cizí jazyky. V některých vzdělávacích programech mohou být cizí jazyky charakterizovány jako moderní jazyky (jako protiklad ke klasickým jazykům). CLIL (Integrované osvojování obsahu a jazyka) CLIL je akronym z anglického Content and Language Integrated Learning (integrované osvojování obsahu a jazyka). Tento akronym se používá jako obecný termín označující různé typy dvojjazyčného vzdělávání nebo vzdělávání založeného na kulturním začlenění. Podle jazyků, které se pro výuku nejazykových předmětů (předmětů jiných než jazyky a jejich literatura/kultura) používají, je nutné rozlišovat dva typy CLIL: Typ A: Vzdělávání, v rámci kterého probíhá výuka nejazykových předmětů v cizím jazyce (status udělený v centrálním vzdělávacím programu). Počet nejazykové předmětů vyučovaných prostřednictvím cizího jazyka se může v jednotlivých školách a zemích lišit. V některých školách (případ 1) se v cizím jazyce vyučují všechny nejazykové předměty. V jiných (případ 2) se některé nejazykové předměty vyučují v cizím jazyce a jiné v jazyce řídícího nebo správního orgánu školy. V tomto druhém případě se tedy nejazykové předměty vyučují ve dvou různých jazycích. Typ B: Vzdělávání, v rámci kterého probíhá výuka nejazykových předmětů v regionálním a/nebo menšinovém jazyce nebo neteritoriálním jazyce nebo jazyce státu v zemích s více než jedním jazykem státu a ve druhém jazyce, kterým může být kterýkoli jiný jazyk. Stručně řečeno, v těchto školách se nejazykové předměty vždy vyučují ve dvou jazycích. V několika málo školách se kromě těchto dvou jazyků používá ještě třetí jazyk. Těmito třemi jazyky jsou menšinový a/nebo regionální jazyk, jazyk státu a cizí jazyk. Čtyři komunikační dovednosti Hlavní komunikační dovednosti ve výuce cizích jazyků: poslech (porozumění promluvě), mluvení (ústní projev), čtení (porozumění psanému textu) a psaní (písemný projev). 138

141 Glosář, statistické databáze a bibliografie Denní povinné všeobecné vzdělávání Období, které se obvykle završuje ukončením nižšího sekundárního vzdělávání (ISCED 2) nebo ukončením vzdělávání v rámci jednotné struktury (ISCED 1 a 2). Výjimku tvoří Belgie, Bulharsko, Francie, Itálie, Maďarsko, Nizozemsko (VWO a HAVO), Slovensko a Spojené království (Anglie, Wales a Severní Irsko), kde denní povinné všeobecné vzdělávání může zasahovat na úroveň ISCED 3 nebo ji zahrnovat celou (viz The Structure of the European education systems 2010/11: schematic diagrams Struktura vzdělávacích systémů v Evropě 2010/11: schematické diagramy). Flexibilní časová dotace Systém, v rámci kterého se školy mohou samostatně rozhodnout, jak velkou časovou dotaci vyčlení na výuku povinných vyučovacích předmětů. Ústřední (nebo nejvyšší) kurikulární dokumenty uvádějí pouze vyučovací předměty, jejichž výuka se musí zajistit, ale nestanoví jejich časové dotace. Flexibilní vzdělávací program Soubor vyučovacích předmětů, jež musí školy a/nebo obce vybrat a zařadit do vzdělávací nabídky, aby tak zajistily minimální rozsah poskytovaného vzdělávání, který předepisují ústřední (nejvyšší) orgány školské správy. Mezi těmito vyučovacími předměty mohou anebo nemusí být i jazyky. Teoreticky lze rozlišit dvě alternativy: 1. vyučovací předměty zařazené do flexibilního vzdělávacího programu doplňují vyučovací předměty, které se vyučují v rámci centrálního minimálního vzdělávacího programu; 2. neexistuje centrálně předepsaný obsah vzdělávání. Flexibilní vzdělávací program zahrnuje všechny vyučované předměty, ať již ty, jejichž výuku jednotlivé školy označí za povinnou, nebo ty, které jsou součástí souboru volitelných vyučovacích předmětů. Jazyk jako povinně volitelný vyučovací předmět V některých zemích vyžaduje centrální vzdělávací program, aby školy nabízely v souboru volitelných vyučovacích předmětů alespoň jeden cizí jazyk. Žáci si musí z tohoto souboru vybrat minimálně jeden vyučovací předmět (kterým nemusí být jazyk). Jazyk jako povinný předmět Jazyk, který se vyučuje jako jeden z povinných vyučovacích předmětů ve vzdělávacím programu předepsaném ústředními (nejvyššími) orgány školské správy. Tento vyučovací předmět se musí učit všichni žáci. Jestliže si jazyk (jazyky) vybrat nemohou, potom ten, který se učí, se označuje jako konkrétní předepsaný cizí jazyk. Jazyk jako povinný předmět může být součástí nabídky minimálního rozsahu poskytovaného vzdělávání (společného všem žákům) nebo specifických vzdělávacích programů pro různá studijní zaměření. Jazyk státu Jazyk, který má status úředního jazyka v celé zemi. Kterýkoli jazyk státu je úředním jazykem. Klasický jazyk Starověký jazyk, jako například latina nebo klasická řečtina, kterým se již v žádné zemi nemluví a jehož výuka tedy slouží jiným účelům než komunikaci. K cílům výuky může patřit důkladnější poznání kořenů moderního jazyka, který se z daného starověkého jazyka vyvinul, čtení a chápání původních textů starověké literatury a seznámení se s civilizací, která jazyk používala a má kulturní vazby na cílovou skupinu. Klasický jazyk nemá status jazyka státu, úředního jazyka, 139

142 Klíčové údaje o výuce jazyků ve školách v Evropě 2012 regionálního nebo menšinového jazyka ani neteritoriálního jazyka. V některých vzdělávacích programech se považuje za cizí jazyk. Konkrétní předepsaný cizí jazyk Určitý cizí jazyk, jehož výuka je povinná pro všechny žáky (bez ohledu na studijní zaměření nebo na typ školy), aniž by se jim nabízel výběr z jiných jazyků. O tom, který konkrétní jazyk musí žáci studovat, rozhodují ústřední (nebo nejvyšší) orgány školské správy. Minimální rozsah poskytovaného vzdělávání Vztahuje se k minimálnímu vzdělávacímu programu a/nebo minimálnímu učebnímu plánu, který je povinný pro všechny žáky a předepsaný ústředními (nebo nejvyššími) orgány školské správy bez ohledu na studijní zaměření nebo typ školy. Tento minimální rozsah poskytovaného vzdělávání, který může být stanoven na jeden rok nebo na určitý počet let, v některých zemích zahrnuje centrální minimální vzdělávací program i flexibilní vzdělávací program. Nespecializovaný učitel Učitel s aprobací pro výuku všech (nebo téměř všech) vyučovacích předmětů ve vzdělávacím programu včetně cizích jazyků. Těmto učitelům je svěřena výuka cizích jazyků bez ohledu na to, zda v této oblasti absolvovali nějakou přípravu. Neteritoriální jazyk Jazyk, jímž mluví občané určitého státu a který není totožný s jazykem či jazyky, jež používá zbylá část obyvatelstva dané země, ale který ač tradičně používán na území daného státu nemůže být jednoznačně přiřazen k určité konkrétní oblasti na tomto státním území. (Definice vychází z Evropské charty regionálních či menšinových jazyků European Charter for Regional or Minority Languages, Rada Evropy, 1992). Neteritoriálním jazykem je například romština. Okamžité začlenění Systém, v rámci kterého se cizojazyčné děti-přistěhovalci, jež si osvojují vyučovací jazyk jako jazyk druhý nebo další, bezprostředně zařazují do tříd v hlavním proudu vzdělávání, kde se jim při běžném vyučování dostává zvláštní pomoci při osvojování vyučovacího jazyka. Pilotní projekt Časově omezený experiment, který má ověřit proveditelnost určité inovace. Pilotní projekty zavádějí a alespoň zčásti financují příslušné orgány školské správy. Pilotní projekty obvykle podléhají systematickému hodnocení. Regionální nebo menšinový jazyk Jazyk, který tradičně používají na určité části území daného státu občané tohoto státu, jež tvoří skupinu početně menší, než je zbytek obyvatelstva dané země, a není jazykem státu v dané zemi. (Definice vychází z Evropské charty regionálních či menšinových jazyků European Charter for Regional or Minority Languages, Rada Evropy, 1992). Zpravidla se jedná o jazyky skupin obyvatelstva s etnickými kořeny v příslušných oblastech nebo populací, které v těchto regionech sídlí po generace. Menšinové/regionální jazyky mohou mít status úředního jazyka, ale ten bude a priori omezen na oblast, v níž se používají. 140

143 Glosář, statistické databáze a bibliografie Specializovaný učitel (vyučující cizí jazyky) Učitel s aprobací pro výuku jednoho nebo dvou různých vyučovacích předmětů. V případě učitele specializovaného na výuku cizích jazyků to znamená buď jen cizí jazyky, nebo jeden cizí jazyk a jeden další předmět. Stáž studentů učitelství v zemi, v níž se mluví cílovým jazykem Doba strávená v zemi nebo regionu, v nichž se mluví jazykem, který bude student učitelství vyučovat. Tato stáž může zahrnovat pedagogickou praxi ve škole (ve funkci asistenta), studium na vysoké škole, nebo dokonce i praxi v podnikatelském sektoru. Cílem je poskytnout studentům učitelství bezprostřední zkušenost s cílovým jazykem a s ním spjatou kulturou. Studijní zaměření V některých zemích si musí žáci na sekundární úrovni zvolit z různých alternativ studijní zaměření. Přesněji řečeno v některých případech si žáci musí zvolit studijní specializaci, například literární či přírodovědná studia. V jiných případech si žáci musí vybrat mezi různými typy škol, například Gymnasium, Realschule, atd. v Německu. Teoretický věk žáků Ve vzdělávacím systému je to obvyklý věk žáků v určitém ročníku nebo na úrovni vzdělávání, přičemž se nebere v úvahu dřívější nebo pozdější nástup do školy, opakování ročníku ani jiné přerušení školní docházky. Učitel s širší aprobací (vyučující cizí jazyky) Učitel způsobilý vyučovat minimálně tři různé vyučovací předměty, z nichž alespoň jeden je cizí jazyk. Úřední jazyk Jazyk používaný k právním účelům a při výkonu veřejné správy v přesně vymezené oblasti daného státu. Úřední status může být omezen na část území státu nebo platit na celém státním území. Veškeré jazyky státu jsou úředními jazyky, ale ne všechny jazyky se statusem úředního jazyka musí být nezbytně jazyky státu (například dánština, která má status úředního jazyka v Německu, je regionální nebo menšinový jazyk, nikoli jazyk státu). Vysvědčení Oficiální doklad o kvalifikaci, který byl žákovi udělen po ukončení určitého stupně nebo celé úrovně vzdělávání nebo odborné přípravy. Vysvědčení může být uděleno na základě různých forem hodnocení. Závěrečná zkouška není nezbytným předpokladem. Vyučovací doba Doba, po kterou se žáci učí jeden nebo více předmětů vzdělávacího programu, obvykle vyjádřená v hodinách. Nezahrnuje dobu, kterou žáci stráví domácími úkoly, prací na projektech nebo jiným soukromým studiem. Stanovení její délky může podléhat doporučením nebo předpisům ústředních nebo místních orgánů nebo může být ponecháno na rozhodnutí škol. Tento pojem se liší od počtu vyučovaných hodin, který se vztahuje na počet kontaktních hodin, které učitelé stráví výukou. Výuka se zavádí Proces, v rámci kterého se postupně zavádí nový právní předpis, aby ti, kterých se týká, měli čas se mu přizpůsobit a připravit na plnění jeho požadavků. 141

144 Klíčové údaje o výuce jazyků ve školách v Evropě 2012 III. Databáze Evropský průzkum jazykových znalostí (ESLC) 2011 Cílem Evropského průzkumu jazykových znalostí (ESLC) bylo shromáždit informace o jazykové zběhlosti žáků v posledním ročníku nižšího sekundárního vzdělávání (ISCED 2) nebo druhém ročníku vyššího sekundárního vzdělávání (ISCED 3). Průzkumu se zúčastnilo šestnáct zemí nebo společenství (Francouzské, Německy mluvící a Vlámské společenství Belgie, Bulharsko, Estonsko, Řecko, Španělsko, Francie, Malta, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Slovinsko, Švédsko, Spojené království Anglie a Chorvatsko). Tato zpráva však obsahuje údaje jen o 15 vzdělávacích systémech, neboť údaje týkající se Anglie nebyly během přípravy této zprávy k dispozici. Průzkum testoval cílovou populaci ve dvou jazycích ve dvou skupinách žáků: jedna pro první testovaný jazyk a druhá pro druhý testovaný jazyk (každý zúčastněný žák absolvoval jen jeden test). Těmito dvěma testovanými jazyky byly téměř ve všech zemích nebo společenstvích dva jazyky, které se v daných zemích nebo společenství vyučují nejčastěji. Jedinou výjimkou bylo Francouzské společenství Belgie (které u žáků testovalo druhý a třetí nejčastěji vyučovaný jazyk), a Bulharsko s Estonskem (které u žáků testovaly první a třetí nejčastěji vyučovaný jazyk). Skutečné testované jazyky byly následující. Téměř ve všech zúčastněných zemích nebo společenstvích byla prvním testovaným jazykem angličtina, až na Belgii (Německy mluvící a Vlámské společenství) a Anglii, kde jím byla francouzština. Druhým testovaným jazykem byla angličtina v Německy mluvícím a Vlámském společenství Belgie; němčina ve Francouzském společenství Belgie, v Bulharsku, Estonsku, Nizozemsku, Polsku, Slovinsku, Anglii a Chorvatsku; francouzština v Řecku, ve Španělsku a Portugalsku; španělština ve Francii a Švédsku a italština na Maltě. Před provedením testu studovala cílová populace cílový jazyk po dobu alespoň jednoho školního roku. Kromě měření výkonu byly součástí průzkumu i čtyři dotazníky zaměřené na kontext vzdělávání: jeden pro žáky, jeden pro učitele, jeden pro ředitele škol a celostátní dotazník, který vyplnil celostátní koordinátor průzkumu. V této zprávě jsou použity vybrané údaje z prvních tří dotazníků. Pokud jde o dotazníky zaměřené na kontext vzdělávání pro pedagogické pracovníky škol (tj. ředitele a učitele), byli k vyplnění dotazníku vyzváni všichni ředitelé zúčastněných škol a všichni učitelé, kteří vyučují cílový jazyk na testovací úrovni. Podkladové tabulky s údaji z průzkumu ESLC (viz kapitoly D a E) neobsahují informace o směrodatné chybě. Tyto informace však lze získat na webových stránkách Eurydice. Mezinárodní databáze PISA 2009 PISA (Program pro mezinárodní hodnocení žáků) je mezinárodní výzkum, který se uskutečňuje pod záštitou OECD a jehož cílem je měřit úroveň výkonu 15letých žáků v oblasti čtenářské, matematické a přírodovědné gramotnosti. Výzkum je založen na reprezentativních vzorcích 15letých žáků, kteří, v závislosti na organizaci vzdělávacího systému, navštěvují buď nižší sekundární, nebo vyšší sekundární vzdělávání. Kromě měření výsledků vzdělávání jsou součástí mezinárodního výzkumu PISA i dotazníky pro zjištění faktorů, jež souvisejí se školním prostředím a rodinným zázemím a mohou pomoci zjištěné skutečnosti objasnit. Tři ukazatele, které se objevují v této publikaci, byly sestaveny právě na základě odpovědí z takto zaměřených žákovských dotazníků. Všechny ukazatele se týkají škol ve veřejném sektoru i soukromých škol bez ohledu na to, zda jsou dotované nebo ne. Výzkum PISA se provádí každé tři roky. První se konal v roce 2000, další pak následovaly v letech 2003, 2006 a V současné době se připravují další hodnocení, která proběhnou v letech 2012 a

145 Glosář, statistické databáze a bibliografie Ze zemí, jež se zapojily do sítě Eurydice, se sběru dat v rámci výzkumu PISA dosud neúčastnil Kypr a Malta. Při sestavování vzorků se nejprve vybírají školy a poté žáci. Tento postup byl veden snahou, aby měl každý žák stejnou pravděpodobnost, že bude vybrán, bez ohledu na velikost či umístění školy, kterou navštěvuje. Za tímto účelem byly školy před odběrem vzorků váženy tak, aby pravděpodobnost, že budou vybrány, byla nepřímo úměrná jejich velikosti ( 5 ). Pokud se některé údaje považují za údaje vztahující se k celé populaci zemí, je nutné dodržovat určité přísné požadavky, jako například analýza směrodatných chyb (měření chyb souvisejících s výběrem vzorků), v důsledku které může být zřetelný rozdíl mezi dvěma údaji pokládán ze statistického hlediska za bezvýznamný. Podkladové tabulky s údaji z průzkumu PISA (viz kapitola A) neobsahují informace o směrodatné chybě. Tyto informace však lze získat na webových stránkách Eurydice. IV. Statistické termíny Medián: Střední hodnota v rozdělení četností, kde počet hodnot pod a nad touto hodnotou je stejný. Percentil: Hodnota na stupnici od 1 do 100, která označuje procento rozdělení četností, které je nižší nebo rovné této hodnotě. Medián lze vhodně definovat jako 50. percentil. Například nejmenší výsledek testu, který převyšuje než 90 % bodových výsledků všech absolventů testu, se považuje za 90. percentil. Stručně řečeno, percentily se rovnají 99 hodnotám, které rozdělují soubor statistických údajů nebo rozložení četností na 100 dílů, z nichž každý obsahuje stejný (nebo přibližně stejný) počet prvků. Standardní chyba: Směrodatná odchylka v rozdělení populačního parametru při vytváření vzorku je měřítkem stupně nejistoty, pokud jde o odhadovanou hodnotu populačního parametru odvozovanou ze vzorku. Vzhledem k náhodnosti vytváření vzorků by skutečně bylo možné získat jiný vzorek a z něj pak odvodit rozdílné výsledky. Předpokládejme, že na základě daného vzorku dosahuje odhadovaná průměrná hodnota 10 jednotek a standardní chyba spojená s odhadem u tohoto vzorku činí 2 jednotky. Z toho lze s 95 % spolehlivostí odvodit, že průměr musí ležet mezi 10 plus a 10 mínus dvě směrodatné odchylky, tj. mezi 6 a 14. Statistická významnost: Značí 95 % hladinu spolehlivosti. Například významný rozdíl znamená, že daný rozdíl je statisticky významný od nuly na 95 % hladině spolehlivosti. ( 5 ) Ve výzkumu PISA byly vzorky z malých škol (s méně než 35 žáky ve věku 15 let, kteří měli stejnou pravděpodobnost, že budou vybráni, protože byli vybráni všichni) v zemích, ve kterých byly dostatečně reprezentativní (přes 5 % v této kategorii), vybrány samostatně. 143

146 Klíčové údaje o výuce jazyků ve školách v Evropě 2012 V. Bibliografie Council of Europe, The European Charter for Regional or Minority Languages (ECRML). Dostupné na: [cit. 4. června 2012]. Council of Europe, 2001, Common European Framework of Reference for Languages: Learning, teaching, assessment (CEFR). Cambridge: Cambridge University Press. EACEA/Eurydice, Key Data on teaching Languages at school in Europe. Brussels: EACEA P9 Eurydice. EACEA/Eurydice, Key Data on Education in Europe Brussels: EACEA P9 Eurydice. EACEA/Eurydice, The structure of the European education systems 2010/11: schematic diagrams. Brussels: EACEA P9 Eurydice. EACEA/Eurydice, Recommended annual taught time in full-time compulsory education in Europe, 2010/11. Brussels: EACEA P9 Eurydice. EACEA/Eurydice, Key Data on Education in Europe Brussels: EACEA P9 Eurydice. EU Council Resolution of 14 February 2002 on the promotion of linguistic diversity and language learning in the framework of the implementation of the objectives of the European Year of Languages 2001, OJ 2002/C 50/01. European Commission/SurveyLang First European Survey on Language Competences: Final Report. European Parliament, European Parliament Resolution on Sign Languages. Dostupné na: [cit. 4. června 2012]. 144

147 PŘÍLOHY PŘÍLOHA 1: POPISY VÝUKY CIZÍCH JAZYKŮ V PREPRIMÁRNÍM, PRIMÁRNÍM A VŠEOBECNÉM SEKUNDÁRNÍM VZDĚLÁVÁNÍ V JEDNOTLIVÝCH ZEMÍCH (2010/11) Úvod Tyto popisy situace v jednotlivých zemích se vztahují pouze k minimálnímu poskytovanému vzdělávání, tj. k minimálnímu vzdělávacímu programu a/nebo minimálnímu učebnímu plánu povinnému pro všechny žáky na jeden rok nebo na určitý počet let a předepsaný ústředními (nebo nejvyššími) orgány školské správy. V mnoha zemích je součástí tohoto centrálně stanoveného minimálního poskytovaného vzdělávání i určitá flexibilita, která každé škole umožňuje, aby o určité části vzdělávacího programu rozhodovala sama. Tyto popisy jsou souhrnem informací z oddílu I kapitoly B (s výjimkou obr. B8) a z obr. B13 (oddíl II). Tyto popisy se týkají pouze všeobecného vzdělávání. Proto když je v textu uvedeno všichni žáci, jedná se o všechny žáky ve všeobecném vzdělávání. Toto přesné vymezení je obzvlášť důležité na sekundární a zejména pak na vyšší sekundární úrovni, kde téměř ve všech zemích existují směry odborného vzdělávání a které tedy nejsou součástí popisu. Pokud se počet cizích jazyků osvojovaných jako povinný předmět liší podle studijního zaměření nebo typů školy, je v textu uveden pouze nejvyšší počet cizích jazyků, které si žáci některých zaměření nebo některých typů škol musí osvojit. To se v mnoha zemích týká sekundárního vzdělávání, kde existují různá studijní zaměření nebo typy škol. Věk žáků odpovídá teoretickému věku žáků, tj. věku žáků ve vzdělávacím systému, kdy se nebere v úvahu dřívější či pozdější nástup do školy, opakování ročníku ani jiné přerušení školní docházky. Informace o vztahu mezi teoretickým věkem žáků a strukturou vzdělávání jsou uvedeny v dokumentu Eurydice o strukturách jednotlivých vzdělávacích systémů na této adrese: _EN.pdf. Popis u každé země obvykle začíná věkem, ve kterém se cizí jazyk stává pro všechny žáky povinným a který se mezi jednotlivými zeměmi značně liší, a končí věkem ukončení všeobecného sekundárního vzdělávání, který se v jednotlivých zemích pohybuje mezi 18 a 20 lety. Belgie (BE fr) Všichni žáci se začínají učit cizí jazyk jako povinný předmět ve věku 10 let s výjimkou Bruselu, kde se ho začínají učit ve věku 8 let. V Bruselu musí být tímto jazykem nizozemština. Tato povinnost trvá, dokud žákům není 18 let. Školy se mohou rozhodnout, že část vyučovací doby, která je obvykle vyčleněna na jiné předměty vzdělávacího programu, využijí na zavedení cizího jazyka u žáků ve věku 6 až 10 let (nebo v Bruselu 8 let) dříve, než se výuka cizích jazyků stane povinnou. Ve věku 14 let si všichni žáci ve všeobecném vzdělávání mohou začít osvojovat druhý jazyk, protože všechny školy jej musí nabízet jako povinně volitelný předmět. Belgie (BE de) Všichni žáci se začínají učit francouzštinu jako povinný předmět ve věku 3 let. Pro příslušníky frankofonní menšiny sídlící v germanofonním regionu a navštěvující školy, kde je francouzština vyučovacím jazykem, je povinným jazykem němčina. Druhý cizí jazyk, povinný pro všechny, se zavádí, když je žákům 13 let. Povinnost učit se dva jazyky trvá, dokud žákům není 18 let. Ve věku 145

148 Klíčové údaje o výuce jazyků ve školách v Evropě let si žáci mohou zvolit studijní zaměření/typy škol, kde musí až do konce sekundárního vzdělávání studovat tři cizí jazyky. Belgie (BE nl) Všichni žáci se začínají učit francouzštinu jako povinný předmět ve věku 10 let. Školy se mohou rozhodnout, že část vyučovací doby, která je obvykle vyčleněna na jiné předměty vzdělávacího programu, využijí na zavedení cizího jazyka u žáků ve věku 3 až 10 let dříve, než se výuka cizích jazyků stane povinnou. Angličtina se jako povinný předmět zavádí, když je žákům 12 let. Povinnost učit se tyto jazyky trvá, dokud žákům není 18 let. Ve věku 16 let si žáci mohou zvolit studijní zaměření/typy škol, kde musí až do konce sekundárního vzdělávání studovat tři cizí jazyky. Bulharsko Všichni žáci se začínají učit cizí jazyk jako povinný předmět ve věku 8 let. Druhý cizí jazyk, povinný pro všechny, se zavádí, když je žákům 15 let. Povinnost učit se dva jazyky trvá, dokud žákům není 19 let. Ústřední orgány školské správy neurčují celý obsah minimálního poskytovaného vzdělávání, které školy musí nabízet. Všechny školy pro žáky ve věku 3 až 19 let tedy mají při tvorbě školní části vzdělávacího programu jistou míru volnosti. V důsledku toho se některé školy mohou rozhodnout, že budou klást větší důraz na cizí jazyky. Česká republika Všichni žáci se začínají učit cizí jazyk jako povinný předmět ve věku 8 let. Ve věku 13 nebo 14 let (podle typu školy) se všichni žáci mohou začít učit druhý cizí jazyk, protože všechny školy mají povinnost začít nabízet všem žákům v tomto věku druhý jazyk jako volitelný předmět. Tento druhý cizí jazyk se pro všechny žáky ve věku 15 ve všeobecném vzdělávání stává povinným. Povinnost učit se dva jazyky trvá, dokud žákům není 19 let. Ústřední orgány školské správy neurčují celý obsah minimálního poskytovaného vzdělávání, které školy musí nabízet. Všechny školy pro žáky ve věku 3 až 19 let tedy mají při tvorbě školní části vzdělávacího programu jistou míru volnosti. V důsledku toho se některé školy mohou rozhodnout, že budou klást větší důraz na cizí jazyky. Dánsko Všichni žáci se začínají učit angličtinu jako povinný předmět ve věku 9 let. Tato povinnost trvá, dokud žákům není 19 let. Ve věku 13 let se všichni žáci mohou začít učit druhý cizí jazyk, protože všechny školy mají povinnost začít nabízet všem žákům v tomto věku tento druhý jazyk jako volitelný předmět. Ve věku 16 let si žáci mohou zvolit studijní zaměření/typy škol, kde musí studovat až tři cizí jazyky do 19 let. Ústřední orgány školské správy neurčují celý obsah minimálního poskytovaného vzdělávání, které školy musí nabízet na úrovni vyššího sekundárního vzdělávání. Všechny školy pro žáky ve věku 16 až 19 let tedy mají při tvorbě školní části vzdělávacího programu jistou míru volnosti. V důsledku toho se některé školy mohou rozhodnout, že budou klást větší důraz na cizí jazyky. Německo Všichni žáci se začínají učit angličtinu jako povinný předmět ve věku 10 let. Tato povinnost trvá, dokud žákům není 19 let. Podle předpisů by povinné osvojování angličtiny mělo začínat v 8 letech. Tento požadavek však ještě není plně zaveden ve všech školách. V Bádensku-Württembersku je cizí jazyk povinný pro všechny žáky od 6 let. V Sársku je povinná spíše francouzština než angličtina. Ve věku 146

149 Přílohy 12 let si žáci mohou zvolit studijní zaměření/typy škol, kde musí až do 16 let studovat dva cizí jazyky. V některých spolkových zemích mají žáci tuto možnost již od 11 let. Ve věku 16 až 17 let se všichni žáci mohou učit až tři cizí jazyky, protože vedle angličtiny povinné pro všechny žáky musí všechny školy nabízet všem žákům v tomto věku alespoň dva další jazyky jako volitelné předměty. Estonsko Všichni žáci se musí začít učit cizí jazyk jako povinný předmět ve věku 7 až 9 let. Přesný věk stanoví školy samy. Druhý cizí jazyk, povinný pro všechny, se zavádí, když je žákům 10, 11 nebo 12 let v závislosti na rozhodnutí školy. Povinnost učit se dva jazyky trvá, dokud žákům není 19 let. Ústřední orgány školské správy neurčují celý obsah minimálního poskytovaného vzdělávání, které školy musí nabízet. Všechny školy pro žáky ve věku 7 až 19 let tedy mají při tvorbě školní části vzdělávacího programu jistou míru volnosti. V důsledku toho se některé školy mohou rozhodnout, že budou klást větší důraz na cizí jazyky. Irsko Výuka cizích jazyků není povinná. Všichni žáci si osvojují jazyky státu: angličtinu a irskou gaelštinu. Ústřední orgány školské správy neurčují celý obsah minimálního poskytovaného vzdělávání, které školy musí nabízet na úrovni sekundárního vzdělávání. Všechny školy pro žáky ve věku 12 až 18 let tedy mají při tvorbě školní části vzdělávacího programu jistou míru volnosti. V důsledku toho se některé školy mohou rozhodnout, že budou klást větší důraz na cizí jazyky. Řecko Všichni žáci se začínají učit angličtinu jako povinný předmět ve věku 8 let. Druhý cizí jazyk, povinný pro všechny, se zavádí, když je žákům ve věku 10 let. Povinnost učit se dva jazyky trvá, dokud žákům není 15 let. Ve věku 15 let zůstává jeden cizí jazyk pro všechny žáky povinný až do věku 18 let. Avšak všichni žáci se mohou i nadále učit druhý cizí jazyk, protože všechny školy jej musí nabízet jako povinně volitelný předmět až do konce sekundárního vzdělávání. Španělsko Všichni žáci se musí začít učit cizí jazyk jako povinný předmět ve věku 6 let, přestože obvykle se všichni žáci začínají učit cizí jazyk ve druhém cyklu preprimárního vzdělávání, což může být ve většině autonomních společenství již ve věku 3 let. Tato povinnost trvá, dokud žáci nedosáhnou 18 let. V autonomních společenstvích, která mají další úřední jazyk, se všichni žáci musí navíc učit tento jazyk. Ve věku 12 let se všichni žáci mohou začít učit druhý cizí jazyk, protože všechny školy mají povinnost začít nabízet alespoň jeden cizí jazyk jako volitelný předmět všem žákům až do 18 let. Avšak v Aragonii, na Kanárských ostrovech, v Galicii, v Madridu a Murcii je tento druhý jazyk pro žáky ve věku 12 let povinný. Francie Všichni žáci se začínají učit cizí jazyk jako povinný předmět ve věku 7 let. Druhý cizí jazyk, povinný pro všechny, se zavádí, když je žákům 13 let. Avšak od 14 let si tento druhý jazyk jako povinný předmět ponechávají jen žáci určitých studijních zaměření/typů škol. Ostatní pokračují jen s jedním povinným cizím jazykem. Ve věku 15 let studují všichni žáci ve všeobecném vzdělávání dva cizí jazyky jako povinné předměty. Tato povinnost, poprvé zavedená ve školním roce 2010/11, trvá, dokud žáci nedosáhnou 18 let. Ústřední orgány školské správy neurčují celý obsah minimálního poskytovaného vzdělávání, které školy musí nabízet na úrovni sekundárního vzdělávání. Všechny školy pro žáky ve věku 11 až 18 let 147

150 Klíčové údaje o výuce jazyků ve školách v Evropě 2012 tedy mají při tvorbě školní části vzdělávacího programu jistou míru volnosti. V důsledku toho se některé školy mohou rozhodnout, že budou klást větší důraz na cizí jazyky. Itálie Všichni žáci se začínají učit angličtinu jako povinný předmět ve věku 6 let. Od 11 do 14 let se všichni učí dva jazyky jako povinný předmět. Od 14 do 19 je pro všechny žáky povinný jen jeden cizí jazyk, avšak žáci si mohou zvolit studijní zaměření/typy škol, kde musí studovat až tři cizí jazyky do věku 19 let. Ústřední orgány školské správy neurčují celý obsah minimálního poskytovaného vzdělávání, které školy musí nabízet. Všechny školy pro žáky ve věku 6 až 19 let tedy mají při tvorbě školní části vzdělávacího programu jistou míru volnosti. V praxi je tomu tak, že i když autonomie škol existuje na primární i na sekundární úrovni, školy nejčastěji tuto autonomii využívají na úrovni vyššího sekundárního vzdělávání (žáci ve věku 14 až 19 let). V důsledku toho se některé z těchto škol mohou rozhodnout, že budou klást větší důraz na cizí jazyky. Kypr Od září 2011 se všichni žáci začínají učit angličtinu jako povinný předmět ve věku 6 let. V některých školách začíná povinné osvojování angličtiny od věku 5 let a tato povinnost by měla být do září 2015 zavedena ve všech školách. Francouzština se jako povinný předmět zavádí, když je žákům 12 let. Povinnost učit se francouzštinu i angličtinu trvá, dokud žákům není 16 let. Ve věku 16 až 18 let se všichni žáci musí i nadále učit dva jazyky, ale mohou si osvojovat jiný jazyk než angličtinu a francouzštinu, protože všechny školy musí nabízet jako povinně volitelný předmět pět dalších jazyků. Lotyšsko Všichni žáci se začínají učit cizí jazyk jako povinný předmět ve věku 9 let (od roku 2013/14 se tento věk snižuje na 7 let). Druhý cizí jazyk, povinný pro všechny, se zavádí, když je žákům 12 let. Povinnost učit se dva jazyky trvá, dokud žákům není 19 let. Ústřední orgány školské správy neurčují celý obsah minimálního poskytovaného vzdělávání, které školy musí nabízet. Všechny školy pro žáky ve věku 7 až 19 let tedy mají při tvorbě školní části vzdělávacího programu jistou míru volnosti. V důsledku toho se některé školy mohou rozhodnout, že budou klást větší důraz na cizí jazyky. Litva Od roku 2008 se všichni žáci začínají učit cizí jazyk jako povinný předmět ve věku 8 let. Druhý cizí jazyk, povinný pro všechny, se zavádí, když je žákům 12 let. Povinnost učit se dva jazyky trvá, dokud žákům není 16 let. Od 16 do 18 let zůstává pro všechny povinný jen jeden cizí jazyk. Avšak všichni žáci si mohou i nadále osvojovat jazyky dva, protože všechny školy musí žákům v tomto věku nabízet druhý jazyk jako povinně volitelný předmět. Ústřední orgány školské správy neurčují celý obsah minimálního poskytovaného vzdělávání, které školy musí nabízet. Všechny školy pro žáky ve věku 3 až 18 let tedy mají při tvorbě školní části vzdělávacího programu jistou míru volnosti. V důsledku toho se některé školy mohou rozhodnout, že budou klást větší důraz na cizí jazyky. Lucembursko Všichni žáci se začínají učit angličtinu jako povinný předmět ve věku 6 let. V 7 letech se všichni žáci začínají učit francouzštinu jako povinný předmět. Ve věku 12 let se žáci určitých studijních 148

151 Přílohy zaměření/typů škol musí učit angličtinu jako třetí jazyk. Ve věku 14 let se tento jazyk stává pro všechny žáky povinným. Povinnost učit se všechny tři jazyky trvá, dokud žákům není 19 let. V 15 letech začínají žáci určitých studijních zaměření/typů škol studovat čtvrtý cizí jazyk jako povinný předmět až do věku 19 let. Maďarsko Všichni žáci se začínají učit cizí jazyk jako povinný předmět ve věku 9 let. Školy se mohou rozhodnout, že část vyučovací doby, která je obvykle vyčleněna na jiné předměty vzdělávacího programu, využijí na dřívější zavedení cizího jazyka u žáků ve věku 6 až 9 let. Od 10 let se žáci určitých studijních zaměření/typů škol učí druhý cizí jazyk jako povinný předmět. Tento druhý cizí jazyk se pro všechny žáky ve věku 14 ve všeobecném vzdělávání stává povinným. Povinnost učit se dva jazyky trvá, dokud žákům není 18 let. Ústřední orgány školské správy neurčují celý obsah minimálního poskytovaného vzdělávání, které školy musí nabízet. Všechny školy pro žáky ve věku 6 až 18 let tedy mají při tvorbě školní části vzdělávacího programu jistou míru volnosti. V důsledku toho se některé školy mohou rozhodnout, že budou klást větší důraz na cizí jazyky. Malta Všichni žáci se začínají učit angličtinu jako povinný předmět ve věku 5 let. Druhý cizí jazyk, povinný pro všechny, se zavádí, když je žákům 11 let. Tato povinnost učit se dva jazyky (z nichž jedním musí být angličtina) trvá, dokud žákům není 16 let. Ve věku 13 let si navíc všichni žáci mohou začít osvojovat třetí jazyk, protože všechny školy musí nabízet jako povinně volitelný předmět alespoň pět dalších jazyků. Vezme-li se v úvahu velikost Malty, je v praxi někdy nutné, aby žáci, kteří chtějí studovat určitý jazyk, byli přidruženi k žákům z jiné školy, která jej vyučuje. Ve věku 16 let přestává být osvojování cizích jazyků povinné. Všechny školy však musí nabízet alespoň 9 jazyků jako volitelný předmět. Žáci určitých směrů se v tomto věku musí učit až dva cizí jazyky. Nizozemsko Všichni žáci ve věku 6 až 12 let se musí začít učit angličtinu. Ve skutečnosti ji většina škol předepisuje jako povinnou pro všechny žáky od 10 let. Tato povinnost trvá, dokud žákům není 18 let. Od 12 do 15 let se žáci určitých studijních zaměření/typů škol musí učit až tři cizí jazyky. Od 15 let se žáci určitých studijních zaměření/typů škol musí učit až dva jazyky, a to až do 18 let. Ústřední orgány školské správy neurčují celý obsah minimálního poskytovaného vzdělávání, které školy musí nabízet. Všechny školy pro žáky ve věku 4 až 18 let tedy mají při tvorbě školní části vzdělávacího programu jistou míru volnosti. Například na úrovni primárního vzdělávání mohou školy svobodně rozhodovat o 30 % vzdělávacího programu. V důsledku toho se některé školy mohou rozhodnout, že budou klást větší důraz na cizí jazyky. Rakousko Všichni žáci se začínají učit cizí jazyk jako povinný předmět ve věku 6 let. Ve věku 12 let si žáci mohou zvolit studijní zaměření/typy škol, kde musí studovat dva cizí jazyky a od 14 až do 18 let tři jazyky. Od 15 let do 19 let se všichni žáci ve všeobecném vzdělávání musí učit dva cizí jazyky. Na této úrovni musí být cizí jazyk jako povinně volitelný předmět nabízen všem žákům. Ústřední orgány školské správy neurčují celý obsah minimálního poskytovaného vzdělávání, které školy musí nabízet na úrovni sekundárního vzdělávání. Všechny školy pro žáky ve věku 6 až 18 let tedy mají při tvorbě školní části vzdělávacího programu jistou míru volnosti. V důsledku toho se některé školy mohou rozhodnout, že budou klást větší důraz na cizí jazyky. 149

152 Klíčové údaje o výuce jazyků ve školách v Evropě 2012 Polsko Od roku 2008/09 se všichni žáci začínají učit cizí jazyk jako povinný předmět ve věku 7 let. Druhý cizí jazyk, povinný pro všechny, se od roku 2009/10 zavádí, když je žákům 13 let. Povinnost učit se dva jazyky trvá, dokud žákům není 19 let. Ústřední orgány školské správy neurčují celý obsah minimálního poskytovaného vzdělávání, které školy musí nabízet. Všechny školy pro žáky ve věku 7 až 19 let tedy mají při tvorbě školního vzdělávacího programu (na základě národního vzdělávacího programu) jistou míru volnosti. V důsledku toho se některé školy mohou rozhodnout, že budou klást větší důraz na cizí jazyky. Portugalsko Všechny školy musí nabízet angličtinu jako volitelný předmět všem žákům od 6 do 10 let. Žáci nemají povinnost ji studovat, ale ve skutečnosti tak téměř všichni činí. Ve věku 10 let se všichni žáci musí začít učit cizí jazyk, který může být jiný než angličtina. Od 12 do 15 let se všichni musí učit dva jazyky. Od 15 do 17 let zůstává pro všechny žáky ve všeobecném vzdělávání povinný jen jeden cizí jazyk. V tomto věku si však žáci mohou zvolit studijní zaměření/typy škol, kde musí až do 17 let studovat dva cizí jazyky. Od 17 do 18 let si všichni žáci mohou osvojovat cizí jazyk, protože všechny školy jej musí nabízet jako povinně volitelný předmět. Rumunsko Všichni žáci se začínají učit cizí jazyk jako povinný předmět ve věku 8 let. Druhý cizí jazyk, povinný pro všechny, se zavádí, když je žákům 10 let. Povinnost učit se dva jazyky trvá, dokud žákům není 18 let. Ústřední orgány školské správy neurčují celý obsah minimálního poskytovaného vzdělávání, které školy musí nabízet. Všechny školy pro žáky ve věku 6 až 18 let tedy mají při tvorbě školní části vzdělávacího programu jistou míru volnosti. V důsledku toho se některé školy mohou rozhodnout, že budou klást větší důraz na cizí jazyky. Slovinsko Všichni žáci se začínají učit cizí jazyk jako povinný předmět ve věku 9 let. Od 12 let se všichni žáci musí učit druhý cizí jazyk až do doby, než dosáhnou 19 let. V roce 2010/11 se tento požadavek ve všech školách pro žáky ve věku 12 až 15 let teprve zaváděl. Avšak na základě rozhodnutí přijatého v listopadu 2011 byla tato reforma pozastavena. Kromě toho mají všichni žáci ve věku 12 až 15 let možnost učit se třetí jazyk, protože všechny školy musí některý jazyk nabízet jako povinně volitelný předmět. Ve věku 15 až 19 let se žáci určitých studijních zaměření/typů škol musí kromě dvou povinných jazyků učit třetí jazyk. Slovensko Všichni žáci se začínají učit cizí jazyk jako povinný předmět ve věku 8 let. Od školního roku 2011/12 se všichni žáci musí učit právě angličtinu. Druhý cizí jazyk, povinný pro všechny, se zavádí, když je žákům 11 let. Povinnost učit se dva jazyky trvá, dokud žákům není 19 let. Tyto požadavky však dosud nejsou zavedeny na všech školách: v roce 2010/11 se žáci ve věku 9 let stále neučili jeden cizí jazyk a žáci ve věku 13 až 15 let se stále neučili dva. Ústřední orgány školské správy neurčují celý obsah minimálního poskytovaného vzdělávání, které školy musí nabízet. Všechny školy pro žáky ve věku 3 až 19 let tedy mají při tvorbě školní části vzdělávacího programu jistou míru volnosti. V důsledku toho se některé školy mohou rozhodnout, že budou klást větší důraz na cizí jazyky. 150

153 Přílohy Finsko Všichni žáci se začínají učit cizí jazyk jako povinný předmět ve věku 7, 8 nebo 9 let, a to podle nabídky jednotlivých škol. Druhý cizí jazyk, povinný pro všechny, se zavádí, když je žákům 13 let. Povinnost učit se dva jazyky trvá, dokud žákům není 19 let. Jedním z těchto jazyků musí být druhý jazyk státu (švédština nebo finština podle volby žáků). Ústřední orgány školské správy neurčují celý obsah minimálního poskytovaného vzdělávání, které školy musí nabízet. Všechny školy pro žáky ve věku 7 až 19 let tedy mají při tvorbě školní části vzdělávacího programu jistou míru volnosti. V důsledku toho se některé školy mohou rozhodnout, že budou klást větší důraz na cizí jazyky. Švédsko Všichni žáci ve věku 7 až 16 let se musí začít učit angličtinu. Školy si mohou zvolit, kdy ji začnou vyučovat. Všichni žáci se ji však obvykle začínají učit, než dosáhnou věku 10 let. Kromě toho mají všichni žáci možnost učit se druhý jazyk, protože všechny školy musí nabízet dva jazyky jako povinně volitelné předměty. Školy se opět mohou rozhodnout, kdy je zavedou, ale v praxi k tomu dochází, když je žákům asi 12 let. Od 16 do 19 let je pro všechny povinný jeden cizí jazyk, ale všechny školy musí kromě angličtiny nabízet tři jazyky jako povinně volitelný předmět. Během těchto let si žáci mohou zvolit studijní zaměření/typy škol, kde studují dva cizí jazyky jako povinné předměty. Ústřední orgány školské správy neurčují celý obsah minimálního poskytovaného vzdělávání, které školy musí nabízet. Všechny školy pro žáky ve věku 7 až 19 let tedy mají při tvorbě školní části vzdělávacího programu jistou míru volnosti. V důsledku toho se některé školy mohou rozhodnout, že budou klást větší důraz na cizí jazyky. Spojené království Anglie, Wales a Severní Irsko Všichni žáci se začínají učit cizí jazyk jako povinný předmět ve věku 11 let. Od 14 let už osvojování jazyka není pro žáky povinné. Avšak v Anglii a Severním Irsku musí všechny školy nabízet žákům ve věku 14 až 16 let alespoň jeden jazyk jako volitelný předmět. Ve Walesu to konkrétním požadavkem není, ale velká většina škol některý jazyk nabízí. Všichni žáci ve věku 5 až 16 se musí učit velštinu. Ústřední orgány školské správy neurčují celý obsah minimálního poskytovaného vzdělávání, které školy musí nabízet. Všechny školy pro žáky ve věku 3 až 16 let tedy mají při tvorbě školní části vzdělávacího programu jistou míru volnosti. V důsledku toho se některé školy mohou rozhodnout, že budou ve školním vzdělávacím programu klást větší důraz na cizí jazyky. Na úrovni primárního vzdělávání, kde výuka cizích jazyků není povinná, většina škol v Anglii a Severním Irsku některý z jazyků vyučuje. Ve Walesu je počet škol, které tak činí, malý, ale stále se zvyšuje. Pro žáky ve věku 16 až 18 let žádný rámcový vzdělávací program neexistuje. Spojené království Skotsko Obsah vzdělávání není předepsán zákonem. V závislosti na konkrétní situaci jednotlivých škol mohou školy a orgány místní správy směrnice vydávané ústředními správními orgány samostatně interpretovat a přizpůsobovat je místním podmínkám. Zkušenosti a výstupy v oblasti moderních jazyků vzbuzují očekávání, že školy začnou moderní jazyk nabízet dříve, než žáci dosáhnou 10 let. Tato nabídka by měla pokračovat až do ukončení sekundárního vzdělávání. 151

154 Klíčové údaje o výuce jazyků ve školách v Evropě 2012 Island Všichni žáci se začínají učit angličtinu jako povinný předmět ve věku 9 let. Ve věku 10 let se všichni žáci začínají učit dánštinu jako druhý povinný jazyk. Žáci si mohou za určitých podmínek zvolit místo dánštiny švédštinu nebo norštinu. Třetí jazyk, povinný pro všechny žáky ve všeobecném vzdělávání, se zavádí, když je žákům 17 let. Tato povinnost, kdy se všichni musí učit tři jazyky, trvá jen jeden rok, protože mezi 18 a 19 rokem věku jsou pro všechny žáky povinné jen jazyky dva. Avšak ve věku 17 let si žáci mohou zvolit studijní zaměření/typy škol, kde studují až čtyři cizí jazyky jako povinné předměty až do věku 20 let. Ústřední orgány školské správy neurčují celý obsah minimálního poskytovaného vzdělávání, které školy musí nabízet. Všechny školy pro žáky ve věku 5 až 20 let tedy mají při tvorbě školní části vzdělávacího programu jistou míru volnosti. V důsledku toho se některé školy mohou rozhodnout, že budou klást větší důraz na cizí jazyky. Lichtenštejnsko Od roku 2010/11 se všichni žáci se začínají učit angličtinu jako povinný předmět ve věku 6 let. Ve věku 15 až 18 let se musí všichni žáci ve všeobecném vzdělávání učit alespoň angličtinu a francouzštinu. Podle zvoleného studijního zaměření/typu školy se žáci mohou učit více cizích jazyků jako povinných předmětů. Tak je tomu u žáků ve věku 11 let, kteří si mohou zvolit studijní zaměření/typ školy, kde musí studovat angličtinu i francouzštinu. Ve věku 13 let si žáci mohou zvolit studijní zaměření/typy škol, kde studují až tři cizí jazyky jako povinné předměty. Ve věku 14 let si žáci mohou zvolit studijní zaměření/typy škol, kde studují do 18 let až čtyři cizí jazyky jako povinné předměty. Ústřední orgány školské správy neurčují celý obsah minimálního poskytovaného vzdělávání, které školy musí nabízet. Všechny školy pro žáky ve věku 10 až 18 let tedy mají při tvorbě školní části vzdělávacího programu jistou míru volnosti. V důsledku toho se některé školy mohou rozhodnout, že budou klást větší důraz na cizí jazyky. Norsko Všichni žáci se začínají učit angličtinu jako povinný předmět ve věku 6 let. Ve věku 13 let se všichni žáci mohou začít učit druhý cizí jazyk, protože všechny školy mají povinnost tento druhý jazyk nabízet všem žákům v tomto věku jako volitelný předmět. Od 16 let se žáci ve všeobecném vzdělávání musí učit ještě jeden rok angličtinu. Také se musí učit druhý cizí jazyk až do 18 let, pokud jej začali studovat dříve než v 16 letech, nebo jinak do 19 let. Od 16 do 19 let si všichni žáci mohou osvojovat třetí cizí jazyk, protože všechny školy jej musí nabízet jako povinně volitelný předmět. Chorvatsko Všichni žáci se začínají učit cizí jazyk jako povinný předmět ve věku 6 let. Tato povinnost trvá, dokud žáci nedosáhnou 18 let. Kromě toho se všichni žáci ve věku 9 až 18 let mohou učit další jazyk, protože všechny školy musí některý jazyk nabízet jako povinně volitelný předmět. Ve věku 14 let si žáci mohou zvolit studijní zaměření/typy škol, kde studují dva cizí jazyky jako povinné předměty až do konce sekundárního vzdělávání. Turecko Všichni žáci se začínají učit cizí jazyk jako povinný předmět ve věku 9 let. Tato povinnost trvá, dokud žáci nedosáhnou 18 let. Ve věku 14 let si žáci mohou zvolit studijní zaměření/typy škol, kde studují dva cizí jazyky jako povinné předměty až do konce sekundárního vzdělávání. 152

155 Přílohy PŘÍLOHA 2: CLIL (INTEGROVANÉ OSVOJOVÁNÍ OBSAHU A JAZYKA) V PRIMÁRNÍM A VŠEOBECNÉM SEKUNDÁRNÍM VZDĚLÁVÁNÍ Podle definice výuka typu CLIL předpokládá výuku nejazykových předmětů alespoň ve dvou různých jazycích. Jedinou výjimku z tohoto pravidla tvoří výuka, kdy jsou všechny nejazykové předměty vyučovány v jazyce, který je ve vzdělávacím programu považován za cizí a kterým je obvykle některý z hlavních evropských jazyků (tj. angličtina, němčina nebo francouzština, atd.). Tento typ výuky se také považuje za výuku typu CLIL, ačkoli jsou nejazykové předměty vyučovány pouze v jednom jazyce. Úplná definice CLIL je uvedena v glosáři. Níže uvedená tabulka zachycuje vzdělávání typu CLIL v jednotlivých zemích, uvádí dva jazyky používané jako vyučovací, udává jejich status a úroveň ISCED, na které toto vzdělávání existuje. V případě, že jsou všechny nejazykové předměty vyučovány jen v jednom cizím jazyce, je druhý uvedený jazyk jazykem (jedním z jazyků) státu příslušné země. U každé kombinace jazyků používaných jako jazyky vyučovací tabulka uvádí také počet škol, které toto konkrétní vzdělávání typu CLIL poskytují podle příslušné úrovně (příslušných úrovní) ISCED. Proto v případech, kdy jedna škola nabízí několik programů CLIL, z nichž každý používá jinou kombinaci vyučovacích jazyků, se tato škola počítá tolikrát, kolik je jazykových kombinací. Tyto údaje jsou údaje národních oddělení Eurydice: ve většině případů je shromáždila ministerstva školství jednotlivých zemí pro vlastní účely. Podle struktury vzdělávacího systému byly tedy údaje poskytnuty zvlášť pro jednotlivé úrovně ISCED 1, 2 a 3 nebo společně pro úrovně ISCED 1 a 2 a zvlášť pro úroveň ISCED 3 nebo společně pro úrovně ISCED 2 a 3 a zvlášť pro úroveň ISCED 1. V zemích, ve kterých existuje několik různých struktur vzdělávacích systémů, mohou být údaje uvedeny souběžně pro jednotlivé úrovně ISCED a pro některé úrovně ISCED mohou být spojeny. Referenční rok se v jednotlivých zemích liší a je uveden v tabulce. Údaje s hvězdičkou znamenají, že školy, které poskytují CLIL, tak činí v rámci pilotních projektů. Symbol ':' znamená, že údaje chybí. Symbol '(-)' znamená, že údaj se nevyskytuje, protože výuka typu CLIL neexistuje. Informace o CLIL obsahuje i kapitola B (obr. B9 až B11) a kapitola D (obr. D8). 153

156 Klíčové údaje o výuce jazyků ve školách v Evropě 2012 CLIL (Integrované osvojování obsahu a jazyka) v primárním a všeobecném sekundárním vzdělávání Výuka ve dvou různých jazycích a příslušné úrovně ISCED Počet škol nabízejících CLIL podle jazykové kombinace a úrovně (úrovní) ISCED (+ referenční rok) Status jazyka Názvy příslušných jazyků Úroveň ISCED Referen ční rok BE fr 1 jazyk státu + 1 cizí jazyk francouzština-angličtina /11 BE de BE nl 1 jazyk státu + 1 jazyk státu 1 jazyk státu + 1 jazyk státu němčina-francouzština jazyk státu + 1 jazyk státu 1 jazyk státu + 1 cizí jazyk BG 1 jazyk státu + 1 cizí jazyk CZ 1 jazyk státu + 1 cizí jazyk 1 jazyk státu + 1 menšinový/regionální jazyk se statusem úředního jazyka /11 francouzština-němčina /11 Všechny školy Všechny školy Všechny školy 2010/ * 4* 1* 2010/11 nizozemština-angličtina 3 4* 2010/11 nizozemština-turečtina 1 2* 2010/11 francouzštinanizozemština nizozemštinafrancouzština nizozemštinašpanělština 1 2* 2010/11 nizozemština-italština 1 2* 2010/11 bulharština-angličtina / bulharštinafrancouzština / bulharština-němčina / bulharština-španělština / bulharština-ruština / bulharština-italština /11 čeština-angličtina /10 čeština-němčina /10 čeština-francouzština /10 čeština-italština /10 čeština-španělština /10 čeština-polština /10 DK (-) (-) (-) (-) (-) (-) (-) (-) (-) (-) DE 1 jazyk státu + 1 cizí jazyk EE 1 jazyk státu + 1 cizí jazyk 1 menšinový/regionální jazyk, který nemá status úředního jazyka + 1 cizí jazyk 1 jazyk státu + 1 menšinový/regionální jazyk, který nemá status úředního jazyka IE 1 jazyk státu + 1 jazyk státu němčina-angličtina němčina-francouzština / němčina-španělština / němčina-italština / němčina-ruština 1-3 (:) (:) (:) (:) (:) (:) (:) estonština-angličtina estonština-němčina estonština-švédština ruština-angličtina estonština-ruština angličtina-irská gaelština /10 EL (-) (-) (-) (-) (-) (-) (-) (-) (-) (-) 154

157 Přílohy Výuka ve dvou různých jazycích a příslušné úrovně ISCED Počet škol nabízejících CLIL podle jazykové kombinace a úrovně (úrovní) ISCED (+ referenční rok) ES FR 1 jazyk státu + 1 cizí jazyk Status jazyka 1 jazyk státu + 1 menšinový/regionální jazyk se statusem úředního jazyka 1 jazyk státu + 1 menšinový/regionální jazyk se statusem úředního jazyka + 1 cizí jazyk 1 jazyk státu + 1 cizí jazyk 1 jazyk státu + 1 menšinový/regionální jazyk, který nemá status úředního jazyka Názvy příslušných jazyků Úroveň ISCED Referen ční rok španělština-angličtina / španělštinafrancouzština / španělština-italština / španělština-němčina / španělštinaportugalština /11 španělština-baskičtina /11 španělština-katalánština /11 španělština-galicijština /11 španělštinavalencijština /11 španělština-baskičtinaangličtina nebo /11 francouzština španělštinakatalánština-angličtina nebo francouzština /11 nebo němčina španělština-galicijštinaangličtina nebo francouzština nebo /11 portugalština španělštinavalencijština-angličtina /11 nebo francouzština francouzština-arabština francouzština-čínština francouzština-dánština francouzštinanizozemština francouzština-angličtina francouzština-němčina francouzština-italština francouzštinajaponština francouzština-polština francouzštinaportugalština francouzština-ruština francouzštinašpanělština francouzština-švédština francouzština-alsaština francouzština-baskičtina francouzštinabretonština francouzštinakatalánština francouzština-korsičtina francouzština-kreolština 1-2 (:) (:) 2010 francouzštinaokcitánština-langue d Oc francouzštinapolynéské jazyky 1-2 (:) (:)

158 Klíčové údaje o výuce jazyků ve školách v Evropě 2012 Výuka ve dvou různých jazycích a příslušné úrovně ISCED Počet škol nabízejících CLIL podle jazykové kombinace a úrovně (úrovní) ISCED (+ referenční rok) IT ( 6 ) CY LV Status jazyka 1 jazyk státu + 1 menšinový/regionální jazyk se statusem úředního jazyka 1 jazyk státu + 1 cizí jazyk 1 jazyk státu + 1 cizí jazyk 1 jazyk státu + 1 jazyk státu 1 jazyk státu + 1 cizí jazyk 1 jazyk státu + 1 menšinový/regionální jazyk, který nemá status úředního jazyka + 1 cizí jazyk 1 jazyk státu + 1 menšinový/regionální jazyk, který nemá status úředního jazyka Názvy příslušných jazyků italština-francouzština / italština-němčina / italština-ladinština / italština-furlanština / italština-slovinština italština-španělština / italština-francouzština / italština-němčina / italština-angličtina Úroveň ISCED Referen ční rok 1-3 (:) (:) (:) (:) (:) (:) (:) 3 (:) (:) řečtina-angličtina 1 11* 2010 řečtina-turečtina 1 1* 2010 lotyština-angličtina / lotyština-francouzština / lotyština-němčina / lotyština-ruštinaněmčina / lotyština-ruštinaangličtina / 3 (:) (:) 1-3 (:) (:) (:) (:) (:) (:) (:) lotyština-ruština lotyština-ukrajinština lotyština-polština jazyk státu + 1 menšinový/regionální jazyk, který nemá status úředního jazyka + 1 menšinový/regionální jazyk, který nemá status úředního jazyka lotyština-ruštinaběloruština LT ( 7 ) 1 jazyk státu + 1 menšinový/regionální jazyk, který nemá status úředního jazyka 1 jazyk státu + 1 neteritoriální jazyk 1 jazyk státu + 1 cizí jazyk 1 jazyk státu + 1 menšinový/regionální jazyk, který nemá status úředního jazyka lotyština-estonština lotyština-romština litevština-angličtina 1-3 (:) (:) (:) (:) (:) (:) litevština-francouzština /11 litevština-němčina (:) /11 litevština-ruština /11 litevština-polština /11 litevština-běloruština /11 litevština-němčina /11 LU 1 jazyk státu + 1 jazyk státu lucemburština-němčina 1-2 lucemburštinafrancouzština 2-3 Všechny školy Všechny školy Všechny školy Všechny školy 2010/ /11 ( 6 ) Francouzština a němčina se ve vzdělávacím programu stanoveném ústředními orgány školské správy považují za cizí jazyky. V některých regionech jsou tyto jazyky regionálními nebo menšinovými jazyky, kterým je přiznán status úředního jazyka ( 7 ) Němčina se ve vzdělávacím programu stanoveném ústředními orgány školské správy považuje za cizí jazyk. V některých regionech je tento jazyk regionálním nebo menšinovým jazykem. 156

159 Přílohy Výuka ve dvou různých jazycích a příslušné úrovně ISCED Počet škol nabízejících CLIL podle jazykové kombinace a úrovně (úrovní) ISCED (+ referenční rok) HU MT NL AT PL 1 jazyk státu + 1 cizí jazyk Status jazyka 1 jazyk státu + 1 menšinový/regionální jazyk se statusem úředního jazyka 1 jazyk státu + 1 jazyk státu 1 jazyk státu + 1 cizí jazyk 1 jazyk státu + 1 menšinový/regionální jazyk se statusem úředního jazyka + 1 alochtonní jazyk 1 jazyk státu + 1 cizí jazyk 1 jazyk státu + 1 menšinový/regionální jazyk se statusem úředního jazyka 1 jazyk státu + 1 neteritoriální jazyk se statusem úředního jazyka 1 jazyk státu + 1 menšinový/regionální jazyk, který nemá status úředního jazyka 1 jazyk státu + 1 menšinový/regionální jazyk se statusem úředního jazyka + 1 cizí jazyk 1 jazyk státu + 1 cizí jazyk Názvy příslušných jazyků Úroveň ISCED Referen ční rok maďarština-angličtina /11 maďarština-němčina /11 maďarština-čínština / /11 maďarština-španělština /11 maďarština-ruština /11 maďarština-italština /11 maďarština-němčina /11 maďarština-chorvatština /11 maďarština-slovenština /11 maďarština-rumunština /11 maďarština-srbština /11 maďarština-slovinština /11 maltština-angličtina 1-3 Všechny školy Všechny školy Všechny školy 2010/11 nizozemština-angličtina * /11 nizozemština-němčina 1-3 1* / /11 němčina-italština 1 (:) (:) němčina-angličtina němčina-francouzština 1-3 (:) (:) (:) (:) (:) (:) (:) němčina-španělština 3 (:) (:) němčina-chorvatština / němčina-maďarština / němčina-slovinština němčina-čeština / němčina-slovenština / 1-3 (:) (:) (:) (:) (:) (:) (:) němčina/romština 1-3 (:) (:) (:) (:) (:) (:) (:) němčina-(bosenština chorvatština srbština) maďarštinafrancouzština nizozemština-fríštinaangličtina němčina-chorvatštinaangličtina / němčina-maďarštinaangličtina / němčina-slovinštinaangličtina němčina-slovinštinaitalština 1-3 (:) (:) (:) (:) (:) (:) (:) 1-3 (:) (:) (:) (:) (:) (:) (:) 2-3 (:) (:) (:) (:) 2-3 (:) (:) (:) (:) polština-angličtina /11 polština-němčina /11 polština-francouzština /11 polština-španělština /11 polština-italština /11 157

160 Klíčové údaje o výuce jazyků ve školách v Evropě 2012 Výuka ve dvou různých jazycích a příslušné úrovně ISCED Počet škol nabízejících CLIL podle jazykové kombinace a úrovně (úrovní) ISCED (+ referenční rok) PT RO ( 8 ) Status jazyka 1 jazyk státu + 1 menšinový/regionální jazyk se statusem úředního jazyka 1 jazyk státu + 1 menšinový/regionální jazyk se statusem úředního jazyka 1 jazyk státu + 1 menšinový/regionální jazyk se statusem úředního jazyka 1 jazyk státu + 1 cizí jazyk Názvy příslušných jazyků Úroveň ISCED Referen ční rok polština-ukrajinština /11 polština-němčina /11 polština-ruština / * 2010/11 1 jazyk státu + 1 cizí jazyk rumunština-angličtina / /10 rumunština-němčina /10 rumunština-italština /10 rumunština-španělština /10 portugalštinafrancouzština rumunštinafrancouzština rumunštinaportugalština /10 SI 1 jazyk státu + 1 menšinový/regionální jazyk se statusem úředního jazyka 1 jazyk státu + 1 menšinový/regionální jazyk se statusem úředního jazyka rumunština-maďarština /10 rumunština-němčina /10 rumunština-ukrajinština /10 rumunština-srbština /10 rumunština-slovenština /10 rumunština-čeština /10 rumunština-chorvatština /10 rumunština-polština /10 rumunština-bulharština /10 rumunština-řečtina /10 slovenština-maďarština /11 ( 8 ) Němčina se ve vzdělávacím programu stanoveném ústředními orgány školské správy považuje za cizí jazyk. V některých regionech je tento jazyk regionálním nebo menšinovým jazykem, kterému je přiznán status úředního jazyka. ( 9 ) Všechny údaje, které se týkají rumunštiny, se vztahují jen na poslední dva roky úrovně ISCED

161 Přílohy Výuka ve dvou různých jazycích a příslušné úrovně ISCED Počet škol nabízejících CLIL podle jazykové kombinace a úrovně (úrovní) ISCED (+ referenční rok) SK ( 10 ) FI SE 1 jazyk státu + 1 cizí jazyk Status jazyka 1 jazyk státu + 1 menšinový/regionální jazyk se statusem úředního jazyka 1 jazyk státu + 1 jazyk státu 1 jazyk státu + 1 neteritoriální jazyk se statusem úředního jazyka 1 jazyk státu + 1 cizí jazyk 1 jazyk státu + 1 cizí jazyk 1 jazyk státu + 1 menšinový/regionální jazyk se statusem úředního jazyka Názvy příslušných jazyků Úroveň ISCED Referen ční rok slovenština-angličtina /11 slovenština-němčina /11 slovenštinafrancouzština /11 slovenština-španělština /11 slovenština-italština /11 slovenština-ruština /11 slovenština-maďarština /11 slovenština-ukrajinština /11 slovenština-němčina /11 slovenština-rusínština /11 finština-švédština 1-2 (:) (:) (:) (:) finština-laponština (sámština) finština-francouzština / finština-angličtina / finština-němčina / finština-ruština 1-2 (:) (:) (:) (:) švédština-angličtina 1-3 (:) (:) (:) (:) (:) (:) (:) švédština-finština 1-3 (:) (:) (:) (:) (:) (:) (:) 1 jazyk státu + 1 neteritoriální jazyk se statusem úředního jazyka švédština-laponština (sámština) 1-3 (:) (:) (:) (:) (:) (:) (:) UK- ENG 1 jazyk státu + 1 cizí jazyk angličtina-francouzština / angličtina-němčina / angličtina-španělština 1-3 (:) (:) (:) (:) (:) (:) (:) UK- WLS 1 jazyk státu + 1 menšinový/regionální jazyk se statusem úředního jazyka angličtina-velština /10 UK- NIR 1 jazyk státu + 1 menšinový/regionální jazyk, který nemá status úředního jazyka angličtina-irská gaelština /11 UK- SCT 1 jazyk státu + 1 menšinový/regionální jazyk se statusem úředního jazyka angličtina-skotská gaelština IS LI (-) (-) (-) (-) (-) (-) (-) (-) (-) (-) 1 jazyk státu + 1 cizí jazyk němčina-angličtina 3 1* 2010/11 ( 10 ) Němčina se ve vzdělávacím programu stanoveném ústředními orgány školské správy považuje za cizí jazyk. V některých regionech je tento jazyk regionálním nebo menšinovým jazykem, kterému je přiznán status úředního jazyka. 159

162 Klíčové údaje o výuce jazyků ve školách v Evropě 2012 Výuka ve dvou různých jazycích a příslušné úrovně ISCED Počet škol nabízejících CLIL podle jazykové kombinace a úrovně (úrovní) ISCED (+ referenční rok) NO HR 11 TR Status jazyka 1 jazyk státu + 1 neteritoriální jazyk se statusem úředního jazyka 1 jazyk státu + 1 cizí jazyk Názvy příslušných jazyků norština-laponština (sámština) Úroveň ISCED Referen ční rok 1-3 (:) (:) (:) (:) (:) (:) (:) norština-angličtina /11 norština-němčina /11 norština-francouzština /11 1 jazyk státu + cizí jazyk chorvatština-angličtina /10 1 jazyk státu + 1 menšinový/regionální jazyk se statusem úředního jazyka chorvatština-čeština /10 chorvatština-maďarština /10 chorvatština-srbština /10 chorvatština-italština /10 chorvatština-maďarština /10 chorvatština-čeština /10 (-) (-) (-) (-) (-) (-) (-) (-) (-) (-) Zdroj: Eurydice. Poznámky k jednotlivým zemím Bulharsko: Tento údaj je pouze odhad. Španělsko: Chybí údaje ze škol, které na Baleárských ostrovech, v Galicii a Baskicku poskytují vzdělávání typu CLIL, v rámci něhož se nejazykové předměty vyučují ve španělštině a v některém cizím jazyce. Údaje o školách poskytujících vzdělávání typu CLIL, v rámci kterého se nejazykové předměty vyučují v baskičtině, také nezahrnují školy v Baskicku, ale pouze školy v provincii Navarra. Itálie: Od roku 2010 se všichni žáci v posledním ročníku vyššího sekundárního vzdělávání musí učit jeden nejazykový předmět prostřednictvím cizího jazyka. Rakousko: Kromě škol, které jsou na výuku typu CLIL zaměřeny, je u mnoha škol na sekundární úrovni rozšířenou praxí vyučovat některé moduly školních předmětů v cizím jazyce. Navíc výuku prvního cizího jazyka absolvují žáci ve věku 6 až 8 let prostřednictvím vzdělávání typu CLIL. Litva: V případě škol, které poskytují vzdělávání typu CLIL s litevštinou a němčinou jako vyučovacími jazyky, je údaj pro úroveň ISCED 3 podhodnocen. Nizozemsko: V 15 školách, které poskytují vzdělávání typu CLIL s nizozemštinou, fríštinou a angličtinou jako vyučovacími jazyky, právě probíhá certifikace. 25 dalších o ni usiluje. Švédsko: Některé školy pilotně zavádějí vzdělávání typu CLIL a vybírají si jazyk, na který se kromě švédštiny chtějí zaměřit. Spojené království (ENG/WLS/NIR): Některé z těchto škol mají možnost se na základě své jazykové situace rozhodnout, do jaké míry budou nejazykové předměty vyučovat v obou jazycích (angličtině a irské gaelštině). Údaje proto mohou být mírně nadhodnoceny vzhledem k tomu, že některé školy mohou vyučovat všechny nejazykové předměty ve velštině (nebo irské gaelštině). Lichtenštejnsko: Kromě jedné školy na úrovni vyššího sekundárního vzdělávání, která poskytuje vzdělávání typu CLIL jako pilotní projekt, absolvují všichni žáci ve věku 6 až 8 let výuku angličtiny prostřednictvím vzdělávání typu CLIL. ( 11 ) Čeština a maďarština se ve vzdělávacím programu stanoveném ústředními orgány školské správy považují za cizí jazyky. V některých regionech jsou tyto jazyky regionálními nebo menšinovými jazyky, kterým je přiznán status úředního jazyka. 160

163 SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. A1: Úřední jazyky státu a regionální nebo menšinové jazyky se statusem úředního jazyka v Evropě, Obr. A2: Podíl 15letých žáků, kteří doma většinou mluví jiným než vyučovacím jazykem, Obr. A3: Obr. A4: Obr. B1: Obr. B2: Obr. B3: Obr. B4: Obr. B5: Obr. B6: Obr. B7: Obr. B8: Obr. B9: Obr. B10: Obr. B11: Obr. B12: Obr. B13: Procento 15letých žáků navštěvujících školy s různým podílem žáků, kteří doma nemluví vyučovacím jazykem, Podíl 15letých žáků-přistěhovalců (rodiče narozeni v zahraničí) a jazyk, kterým doma mluví, Věk pro zahájení výuky prvního a druhého cizího jazyka jako povinného předmětu pro všechny žáky v preprimárním, primárním a/nebo všeobecném sekundárním vzdělávání, 2010/11 26 Věk pro zahájení výuky a délka výuky prvního cizího jazyka jako povinného předmětu v preprimárním, primárním a/nebo všeobecném sekundárním vzdělávání, referenční roky 1993/94, 2002/03, 2006/07, 2010/11 28 Věk pro zahájení výuky a délka výuky druhého cizího jazyka jako povinného předmětu v preprimárním, primárním a/nebo všeobecném sekundárním vzdělávání, 2002/03, 2006/07, 2010/11 30 Výuka dalších povinných cizích jazyků u žáků určitých studijních zaměření v primárním a/nebo všeobecném sekundárním vzdělávání, 2010/11 31 Nabídka cizích jazyků jako povinně volitelného vyučovacího předmětu v primárním a/nebo všeobecném sekundárním vzdělávání, 2010/11 32 Pravomoc škol poskytovat výuku cizích jazyků z vlastní iniciativy v rámci minimálního rozsahu poskytovaného preprimárního, primárního a/nebo všeobecného sekundárního vzdělávání, 2010/11 34 Výuka dvou cizích jazyků ve vzdělávacím programu pro preprimární, primární a/nebo všeobecné sekundární vzdělávání, 2010/11 35 Pilotní projekty rozšiřující nabídku jazyků v preprimárním, primárním a/nebo všeobecném sekundárním vzdělávání, 2010/11 37 Existence vzdělávání typu CLIL v primárním a/nebo všeobecném sekundárním vzdělávání, 2010/11 39 Status cílových jazyků, v nichž probíhá výuka typu CLIL v primárním a všeobecném sekundárním vzdělávání, 2010/11 41 Centrální doporučení ohledně kritérií podmiňujících přijetí ke vzdělávání typu CLIL na základě znalostí a dovedností v primárním vzdělávání a/nebo všeobecném sekundárním vzdělávání, 2010/11 42 Doporučení školám ohledně zařazení konkrétních předepsaných jazyků do vzdělávacího programu, primární a/nebo všeobecné sekundární vzdělávání, 2010/11 45 Konkrétní povinné cizí jazyky předepsané ústředními orgány školské správy (denní povinné vzdělávání), 1992/93, 2002/03, 2006/07, 2010/

164 Klíčové údaje o výuce jazyků ve školách v Evropě 2012 Obr. B14: Obr. B15: Obr. B16: Obr. C1: Obr. C2: Obr. C3: Obr. C4: Obr. C5: Obr. C6: Obr. C7a: Obr. C7b: Obr. C7c: Obr. C8a: Obr. C8b: Obr. C9: Obr. C10a: Obr. C10b: Cizí jazyky ve vzdělávacích programech stanovených v oficiálních dokumentech ústředních orgánů školské správy, primární a/nebo všeobecné sekundární vzdělávání, 2010/11 48 Zmínka o konkrétních regionálních nebo menšinových jazycích v oficiálních dokumentech vydávaných ústředními orgány školské správy, primární a/nebo všeobecné sekundární vzdělávání, 2010/11 50 Status klasických jazyků ve všeobecném sekundárním vzdělávání podle centrálních předpisů/doporučení, nižší a vyšší sekundární vzdělávání, 2010/11 52 Procentní podíl žáků podle počtu osvojovaných cizích jazyků, primární vzdělávání (ISCED 1), 2009/10 56 Vývojové tendence v procentním podílu všech žáků podle počtu osvojovaných cizích jazyků, primární vzdělávání (ISCED 1), 2004/05, 2006/07, 2009/10 59 Procentní podíl všech žáků v primárním vzdělávání (ISCED 1), kteří se učí angličtinu, francouzštinu a/nebo němčinu. Země, v nichž se jeden z těchto jazyků žáci učí nejčastěji, 2009/10 60 Vývojové tendence v podílu všech žáků, kteří se učí angličtinu, primární vzdělávání (ISCED 1), 2004/05, 2006/07, 2009/10 62 Procentní podíl žáků podle počtu osvojovaných cizích jazyků, nižší sekundární vzdělávání (ISCED 2) a všeobecné a předprofesní/odborné vyšší sekundární vzdělávání (ISCED 3), 2009/10 63 Průměrný počet osvojovaných cizích jazyků na žáka, sekundární vzdělávání (ISCED 2 a 3), 2009/10 65 Procentní podíl žáků, kteří se neučí žádný cizí jazyk nebo se učí 1, 2 nebo více cizích jazyků na úrovni nižšího sekundárního vzdělávání (ISCED 2), 2004/05, 2006/07, 2009/10 68 Procentní podíl žáků, kteří se neučí žádný cizí jazyk nebo se učí 1, 2 nebo více cizích jazyků na úrovni všeobecného vyššího sekundárního vzdělávání (ISCED 3), 2004/05, 2006/07, 2009/10 69 Procentní podíl žáků, kteří se neučí žádný cizí jazyk nebo se učí 1, 2 nebo více cizích jazyků na úrovni předprofesního/odborného vyššího sekundárního vzdělávání (ISCED 3), 2004/05, 2006/07, 2009/10 70 Nejčastěji osvojované cizí jazyky a procento žáků, kteří si je osvojují, nižší sekundární vzdělávání (ISCED 2), 2009/10 73 Nejčastěji osvojované cizí jazyky a procento žáků, kteří si je osvojují, předprofesní/odborné a všeobecné vyšší sekundární vzdělávání (ISCED 3), 2009/10 73 Procento žáků, kteří se učí angličtinu, francouzštinu, němčinu, španělštinu a ruštinu, sekundární vzdělávání (ISCED 2 a 3), 2009/10 76 Vývojové tendence v podílech žáků, kteří se učí angličtinu, němčinu a francouzštinu v nižším sekundárním vzdělávání (ISCED 2), 2004/05, 2006/07, 2009/10 80 Vývojové tendence v podílech žáků, kteří se učí angličtinu, němčinu a francouzštinu v předprofesním/odborném a všeobecném vyšším sekundárním vzdělávání (ISCED 3), 2004/05, 2006/007, 2009/

165 Seznam obrázků Obr. C11: Obr. D1: Obr. D2: Obr. D3: Obr. D4: Obr. D5: Cizí jazyky jiné než němčina, angličtina, španělština, francouzština a ruština osvojované žáky na úrovni sekundárního vzdělávání (úroveň ISCED 2 a 3) jako procentní podíl všech jazyků osvojovaných na této úrovni, 2009/10 83 Doporučení ohledně stupně předmětové aprobace pro učitele cizích jazyků v primárním vzdělávání, 2010/11 86 Doporučení ohledně stupně předmětové aprobace pro učitele cizích jazyků ve všeobecném nižším a vyšším sekundárním vzdělávání, 2010/11 87 Předměty, které jsou učitelé specializovaní na výuku cizích jazyků způsobilí vyučovat v primárním a všeobecném sekundárním vzdělávání, 2010/11 88 Procentní podíl učitelů cizích jazyků podle předmětů, které jsou způsobilí vyučovat, 2010/11 89 Minimální délka přípravného vzdělávání specializovaných učitelů cizích jazyků nebo učitelů s širší aprobací pro všeobecné sekundární vzdělávání, 2010/11 91 Obr. D6: Procentní podíl učitelů cizích jazyků podle typu dokladu/kvalifikace, 2010/11 92 Obr. D7: Obr. D8: Obr. D9: Obr. D10: Obr. D11: Obr. D12: Obr. E1: Obr. E2: Procentní podíl žáků navštěvujících školu, jejíž ředitel uvádí, že se během posledních pěti let při obsazování volných učitelských míst nebo při zajišťování zástupu za chybějící učitele testovaného cizího jazyka setkal s potížemi, 2010/11 93 Kvalifikace potřebná pro výuku ve školách používajících model CLIL (typu A) v primárním a/nebo všeobecném sekundárním vzdělávání, 2010/11 95 Existence doporučení ohledně obsahu přípravného vzdělávání učitelů a období kulturního začlenění stráveného v zemi, v níž se mluví cílovým jazykem, 2010/11 96 Procentní podíl učitelů cizích jazyků, kteří již strávili více než jeden měsíc v zemi, ve které se mluví cílovým jazykem, podle účelu přeshraniční mobility, 2010/11 98 Procentní podíl schválených přihlášek na další vzdělávání učitelů v rámci programu Comenius podle jazyka kurzu, přihlášky podané v rámci výzvy v roce Procentní podíly žáků navštěvujících školy, jejichž ředitel uvádí, že v minulém školním roce přijal ve své škole alespoň jednoho hostujícího učitele ze zahraničí po dobu alespoň jednoho měsíce, 2010/ Procentní podíl žáků, kteří považují za užitečné osvojovat si testované jazyky pro různé účely, 2010/ Četnost kontaktů se dvěma testovanými cizími jazyky prostřednictvím různých médií, 2010/ Obr. E3: Četnost používání prvního testovaného jazyka učiteli a žáky ve třídě, 2010/ Obr. E4: Obr. E5: Obr. E6: Procentní podíly žáků, kteří uvádějí, že se v jazykových hodinách pravidelně používají informační a komunikační technologie (IKT), 2010/ Procentní podíl žáků, kteří se během posledních tří let zúčastnili mimoškolních aktivit souvisejících s osvojováním cizích jazyků, 2010/ Modely pomoci dětem-přistěhovalcům, které si osvojují vyučovací jazyk jako druhý jazyk v primárním a nižším sekundárním vzdělávání, 2010/

166 Klíčové údaje o výuce jazyků ve školách v Evropě 2012 Obr. E7: Obr. E8: Obr. E9: Obr. E10: Obr. E11: Obr. E12: Obr. E13: Obr. E14: Obr. E15: Obr. E16: Obr. E17: Obr. E18: Doporučená minimální roční hodinová dotace cizích jazyků jako povinných předmětů v denním povinném všeobecném vzdělávání, 2010/ Vývoj doporučené minimální hodinové dotace na povinnou výuku cizích jazyků v typickém ročníku v primárním a denním povinném všeobecném sekundárním vzdělávání, 2006/07 a 2010/ Vztah mezi doporučenou minimální časovou dotací pro první povinný cizí jazyk a počtem let, do nichž je tato výuka rozložena během denního povinného všeobecného vzdělávání, 2010/ Doporučená minimální hodinová dotace v typickém ročníku na výuku prvního, druhého a třetího cizího jazyka jako povinného vyučovacího předmětu v denním povinném všeobecném vzdělávání, 2010/ Minimální časová dotace cizích jazyků jako povinného vyučovacího předmětu vyjádřená jako podíl celkové vyučovací doby v primárním a denním povinném všeobecném sekundárním vzdělávání, 2010/ Předpisy nebo doporučení, jež se týkají maximálního počtu žáků na třídu v primárním a denním povinném všeobecném sekundárním vzdělávání, 2010/ Rozložení počtu žáků v hodinách cizích jazyků ve srovnání s oficiálně doporučenými či požadovanými maximálními počty žáků na třídu, 2010/ Priorita cílů při osvojování čtyř komunikačních dovedností ve vzdělávacích programech pro výuku cizích jazyků, denní povinné všeobecné vzdělávání, 2010/ Existence doporučení ohledně využití CEFR pro vymezení minimálních úrovní zběhlosti na konci denního povinného všeobecného vzdělávání nebo nižšího sekundárního vzdělávání (ISCED 2) a na konci všeobecného vyššího sekundárního vzdělávání (ISCED 3), 2010/ Předpokládané minimální úrovně zběhlosti na základě CEFR pro první a další cizí jazyk (jazyky) na konci denního povinného všeobecného vzdělávání nebo nižšího sekundárního vzdělávání (ISCED 2) a všeobecného vyššího sekundární vzdělávání (ISCED 3), 2010/ Uvedení údajů o cizích jazycích na vysvědčení vydávaném žákům na konci denního povinného všeobecného vzdělávání, 2010/ Způsoby hodnocení, které jsou podkladem pro údaj o cizích jazycích na vysvědčení vydávaném po konci denního povinného všeobecného vzdělávání, 2010/

167 1 PODĚKOVÁNÍ VÝKONNÁ AGENTURA PRO VZDĚLÁVÁNÍ, KULTURU A AUDIOVIZUÁLNÍ OBLAST P9 EURYDICE A PODPORA POLITIKY Avenue du Bourget 1 (BOU2) B-1140 Brussels ( Odpovědná redaktorka Arlette Delhaxhe Autoři Nathalie Baïdak (koordinace), Olga Borodankova, Daniela Kocanova, Akvile Motiejunaite (zpracování ukazatelů PISA) Externí přispěvatel Christian Monseur, University of Liège Belgium (sekundární analýza údajů z Evropské studie o jazykových kompetencích ESLC) Grafická úprava Patrice Brel Technická koordinace Gisèle De Lel Překlad do češtiny PRESTO překladatelské centrum s.r.o. Redakce českého překladu Stanislava Brožová 165

168 Klíčové údaje o výuce jazyků ve školách v Evropě 2012 NÁRODNÍ ODDĚLENÍ EURYDICE BELGIQUE / BELGIË Unité Eurydice la Fédération Wallonie-Bruxelles Ministère de la Fédération Wallonie-Bruxelles Direction des Relations internationales Boulevard Léopold II, 44 Bureau 6A/ Bruxelles Příspěvek oddělení: sdílená odpovědnost; experti: Christiane Blondin (University of Liège, Unité d analyse des systèmes et des pratiques d enseignement); Franck Livin (inspektor) Eurydice Vlaanderen / Afdeling Internationale Relaties Ministerie Onderwijs Hendrik Consciencegebouw 7C10 Koning Albert II laan Brussel Příspěvek oddělení: sdílená odpovědnost Eurydice-Informationsstelle der Deutschsprachigen Gemeinschaft Autonome Hochschule in der DG Hillstrasse Eupen Příspěvek oddělení: Stéphanie Nix BULGARIA Eurydice Unit Human Resource Development Centre Education Research and Planning Unit 15, Graf Ignatiev Str Sofia Příspěvek oddělení: expert: Irina Vasseva ČESKÁ REPUBLIKA Národní oddělení Eurydice Dům zahraniční spolupráce MŠMT Na poříčí 1035/ Praha 1 Příspěvek oddělení: Helena Pavlíková, Jana Halamová; experti: Irena Mašková, Katarína Nemčíková, Tereza Šmídová DANMARK Eurydice Unit Danish Agency for Universities and Internationalisation Bredgade København K Příspěvek oddělení: sdílená odpovědnost DEUTSCHLAND Eurydice-Informationsstelle des Bundes Project Management Agency Part of the German Aerospace Center EU-Bureau of the German Ministry for Education and Research Heinrich-Konen-Str Bonn Eurydice-Informationsstelle des Bundes Project Management Agency Part of the German Aerospace Center EU-Bureau of the German Ministry for Education and Research Rosa-Luxemburg-Straße Berlin Eurydice-Informationsstelle der Länder im Sekretariat der Kultusministerkonferenz Graurheindorfer Straße Bonn Příspěvek oddělení: Brigitte Lohmar EESTI Eurydice Unit SA Archimedes Koidula 13A Tallinn Příspěvek oddělení: Kristi Mere (expert, International Research & Analysis Centre, Foundation INNOVE) ÉIRE / IRELAND Eurydice Unit Department of Education and Skills International Section Marlborough Street Dublin 1 Příspěvek oddělení: Pádraig Mac Fhlannchadha (Assistant Chief Inspector), Joan Sutton (Senior Inspector) ELLÁDA Eurydice Unit Ministry of Education, Lifelong Learning and Religious Affairs Directorate for European Union Affairs Section C Eurydice 37 Andrea Papandreou Str. (Office 2168) Maroussi (Attiki) Příspěvek oddělení: Evagelia Kaga (Honorární poradce, Řecký pedagogický institut) ESPAÑA Eurydice España-Redie Centro Nacional de Innovación e Investigación Educativa (CNIIE) Ministerio de Educación, Cultura y Deporte Gobierno de España c/general Oraa Madrid Příspěvek oddělení: Flora Gil Traver, Montserrat Grañeras Pastrana (koordinátorky); externní expert: Carmen Morales Gálvez 166

169 Poděkování FRANCE Unité française d Eurydice Ministère de l'éducation nationale, de l Enseignement supérieur et de la Recherche Direction de l évaluation, de la prospective et de la performance Mission aux relations européennes et internationales 61-65, rue Dutot Paris Cedex 15 Příspěvek oddělení: Nadine Van Der Tol; expert: François Monnanteuil HRVATSKA Ministarstvo znanosti, obrazovanja i športa Donje Svetice Zagreb Příspěvek oddělení: Duje Bonacci ÍSLAND Eurydice Unit Ministry of Education, Science and Culture Office of Evaluation and Analysis Sölvhólsgötu Reykjavik Příspěvek oddělení: Margrét Harðardóttir; expert: Erna Árnadóttir ITALIA Unità italiana di Eurydice Agenzia Nazionale per lo Sviluppo dell Autonomia Scolastica (ex INDIRE) Via Buonarroti Firenze Příspěvek oddělení: Alessandra Mochi; expert: Gisella Langé (Ispettore tecnico di lingue straniere presso il Ministero dell'istruzione Università e Ricerca) KYPROS Eurydice Unit Ministry of Education and Culture Kimonos and Thoukydidou 1434 Nicosia Příspěvek oddělení: Christiana Haperi; experti: Koula Papadopoulou, Froso Tofaridou, Maria Iacovidou, Sophie Ioannou-Georgiou (Ministerstvo školství a kultury) LATVIJA Eurydice Unit Valsts izglītības attīstības aģentūra State Education Development Agency Vaļņu street Riga Příspěvek oddělení: sdílená odpovědnost společně s expertkou Rita Kursīte (Národní centrum pro vzdělávání) LIECHTENSTEIN Informationsstelle Eurydice Schulamt des Fürstentums Liechtenstein Austrasse 79 Postfach Vaduz Příspěvek oddělení: Oddělení Eurydice LIETUVA Eurydice Unit National Agency for School Evaluation Didlaukio Vilnius Příspěvek oddělení: Irena Raudienė LUXEMBOURG Unité d Eurydice Ministère de l Éducation nationale et de la Formation professionnelle (MENFP) 29, Rue Aldringen 2926 Luxembourg Příspěvek oddělení: Edmée Besch, Mike Engel MAGYARORSZÁG Eurydice National Unit Hungarian Institute for Educational Research and Development Szalay u Budapest Příspěvek oddělení: sdílená odpovědnost; expert: Marta Fischer MALTA Eurydice Unit Research and Development Department Directorate for Quality and Standards in Education Ministry of Education, Employment and the Family Great Siege Rd. Floriana VLT 2000 Příspěvek oddělení: koordinace příspěvku; expert: Maryanne Spiteri (Assistant Director Languages, Department of Curriculum Management and elearning) NEDERLAND Eurydice Nederland Ministerie van Onderwijs, Cultuur en Wetenschap Directie Internationaal Beleid U-team Kamer Rijnstraat BJ Den Haag Příspěvek oddělení: Expert: Hans Ruesink NORGE Eurydice Unit Ministry of Education and Research AIK-avd., Kunnskapsdepartementet Kirkegata Oslo Příspěvek oddělení: sdílená odpovědnost ÖSTERREICH Eurydice-Informationsstelle Bundesministerium für Unterricht, Kunst und Kultur Abt. IA/1b Minoritenplatz Wien Příspěvek oddělení: experti: Maria Felberbauer, Michaela Haller, Karin Markut-Rüf POLSKA Eurydice Unit Foundation for the Development of the Education System Mokotowska Warsaw Příspěvek oddělení: Magdalena Górowska-Fells; národní expert: Magdalena Szpotowicz (Varšavská univerzita) 167

170 Klíčové údaje o výuce jazyků ve školách v Evropě 2012 PORTUGAL Unidade Portuguesa da Rede Eurydice (UPRE) Ministério da Educação e Ciência Direcção-Geral de Estatísticas da Educação e Ciência (DGEEC) Av. 24 de Julho, º Lisboa Příspěvek oddělení: Carina Pinto, Anália Gomes (expert/dge) ROMÂNIA Eurydice Unit National Agency for Community Programmes in the Field of Education and Vocational Training Calea Serban Voda, no. 133, 3 rd floor Sector Bucharest Příspěvek oddělení: Veronica-Gabriela Chirea ve spolupráci s experty z Ministerstva školství, výzkumu, mládeže a sportu: Liliana Preoteasa (generání ředitelka) Tania Mihaela Sandu (ředitelka) Manuela-Delia Anghel (inspektorka pro francouzštinu a španělské jazyky) Adrian Marius Bărbulescu (inspektor pro lidské zdroje) Sorin Giurumescu (inspektor pro němčinu) Anca-Mariana Pegulescu (inspektorka pro angličtinu) Mina Maria Rusu (inspektorka pro latinu a starověkou řečtinu) Vieroslava Elisabeta Timar (inspektorka pro jazyky menšin) SCHWEIZ/SUISSE/SVIZZERA Foundation for Confederal Collaboration Dornacherstrasse 28A Postfach Solothurn SLOVENIJA Eurydice Unit Ministry of Education, Science, Culture and Sport Department for Development of Education (ODE) Masarykova 16/V 1000 Ljubljana Příspěvek oddělení: Saša Deleja Ambrožič, Barbara Kresal Sterniša; experti: Karmen Pižorn (Pedagogická fakulta Ljubljanské univerzity), Zdravka Godunc (Ministerstvo školství, vědy, kultury a sportu) SLOVENSKO Eurydice Unit Slovak Academic Association for International Cooperation Svoradova Bratislava Příspěvek oddělení: sdílená odpovědnost SUOMI / FINLAND Eurydice Finland Finnish National Board of Education P.O. Box Helsinki Příspěvek oddělení: Kristiina Volmari, Anna-Kaisa Mustaparta SVERIGE Eurydice Unit Department for the Promotion of Internalisation International Programme Office for Education and Training Kungsbroplan 3A Box Stockholm Příspěvek oddělení: sdílená odpovědnost TÜRKIYE Eurydice Unit Türkiye MEB, Strateji Geliştirme Başkanlığı (SGB) Eurydice Türkiye Birimi, Merkez Bina 4. Kat B-Blok Bakanlıklar Ankara Příspěvek oddělení: Dilek Gulecyuz, Osman Yıldırım Ugur, Bilal Aday UNITED KINGDOM Eurydice Unit for England, Wales and Northern Ireland National Foundation for Educational Research (NFER) The Mere, Upton Park Slough SL1 2DQ Příspěvek oddělení: Sigrid Boyd, Catherine Paterson Eurydice Unit Scotland Learning Directorate Area 2C South Victoria Quay EdinburghEH6 6QQ Příspěvek oddělení: Eurydice National Unit Scotland 168

171

172

173 EACEA; Eurydice; Eurostat Klíčové údaje o výuce jazyků ve školách v Evropě Vydání 2012 Brusel: Eurydice s. (Klíčové údaje) ISBN ISSN doi: /29100 Deskriptory: certifikace, institucionální autonomie, Integrované osvojování obsahu a jazyka, jazyková rozmanitost, jazykové dovednosti, menšinový jazyk, míra účasti na vzdělávání, nabídka cizích jazyků, pilotní projet, počet vyučovaných jazyků, počet žáků ve třídě, primární vzdělávání, přípravné vzdělávání učitelů, regionální jazyk, sekundární vzdělávání, srovnávací analýza, statistické údaje, student s cizím mateřským jazykem, všeobecné vzdělávání, vyučovací doba, vyučovací předmět, výuka cizích jazyků, ESVO, Turecko, Evropská unie

174 CS EC-XA CS-C Síť Eurydice poskytuje informace o evropských vzdělávacích systémech a ovzdělávací politice a zpracovává jejich analýzu. Od roku 2011 síť tvoří 37 národních oddělení se sídlem ve všech 33 zemích, které se účastní Programu celoživotního učení EU (členské země EU, země ESVO, Chorvatsko a Turecko). Činnost sítě koordinuje a řídí Výkonná agentura pro vzdělávání, kulturu audiovizuální oblast v Bruselu, která navrhuje její studie a databáze. Síť Eurydice slouží zejména těm,kdoseúčastní politického rozhodování v oblasti vzdělávání jak na národní, regionální či místní úrovni, tak i v institucích Evropské unie. Zaměřuje se především na to, jakou má vzdělávání v Evropě na všech úrovních strukturu a jak je organizováno. Publikace sítě Eurydice je možno rozdělit na popisy národních systémů vzdělávání, tematické srovnávací analýzy a na statistické údaje a ukazatele. Výstupy jsou zdarma dostupné na webových stránkách Eurydice nebo na požádání v tištěné podobě. EURYDICE na internetu: