MODERNÍ VÝUKOVÉ METODY V MATEŘSKÉ ŠKOLE. Mozaika inspirací pro pedagogy mateřských škol

Transkript

1

2 MODERNÍ VÝUKOVÉ METODY V MATEŘSKÉ ŠKOLE Mozaika inspirací pro pedagogy mateřských škol MŠ Mozaika Jihlava 2012

3 MODERNÍ VÝUKOVÉ METODY V MATEŘSKÉ ŠKOLE Mozaika inspirací pro pedagogy mateřských škol Autoři Bc. Helena Jarošová Helena Kleinová Bc. Lenka Dvořáková Monika Nikodýmová Olga Bártová Veronika Sudová sazba not: Mgr. Jarmila Bučková grafická úprava, obálka: Martin Buček Kontakty Tel.: buckova@msmozaikaji.cz Tisk Jiprint, s.r.o. Jihlava 2012 Vydal MŠ Mozaika Jihlava, duben 2012 NEPRODEJNÉ

4

5

6 Úvod Mateřská škola je místem, kde jsou děti poprvé odloučeny od svých rodičů, kde si osvojí první sociální zkušenosti, setkávají se s ostatními dětmi, dospělými, musí si přivykat novým pravidlům, získávají nové poznatky o světě, společnosti. Předškolní vzdělávání dnešní doby je zaměřeno na osobnostně sociální rozvoj dítěte a tomuto odpovídají současné metody ve vzdělávání předškolních dětí, které respektují vývojové zvláštnosti předškolních dětí jak v oblasti kognitivní tak emoční i sociální. Metodická příručka Moderní výukové metody v mateřské škole byla vytvořena během tříletého grantového projektu Mozaika nových inspirací pro pedagogy mateřské školy spolufinancovaného z ESF a rozpočtu České republiky. Projekt byl zaměřen na další vzdělávání učitelek MŠ Mozaika Jihlava v oblastech anglického jazyka, ICT, moderních výukových metodách a EVVO. Partnerem projektu byla Vysočina Education. Metodická příručka vznikla na základě získaných poznatků a dovedností z praktických seminářů grantu, zkušeností a praxe učitelek, které se této problematice s dětmi soustavně věnují. V metodice je zpracováno osmnáct různých témat příkladů projektů s využitím moderních výukových metod podporujících rozvoj osobnosti, partnerský přístup a integrovaný způsob vzdělávání dětí v mateřské škole. U jednotlivých projektů jsou uvedeny cíle, výstupy, metodický postup, použité metody a reflexe. Mgr. Jarmila Bučková Ředitelka MŠ Mozaika Jihlava Hlavní manažer projektu 1

7 MODERNÍ VÝUKOVÉ METODY V MATEŘSKÉ ŠKOLE Helena Jarošová Abychom rozvíjeli osobnost dětí, snažíme se, aby nám bylo dítě partnerem, přijímáme ho takové jaké je, uznáváme ho jako osobnost, empaticky mu nasloucháme, rozvíjíme jeho potenciality. Důraz je kladen na úctu k dítěti, respekt a důvěru, vlastní prožitky a zkušenosti, podporu jeho vlastních aktivit, respektování jeho vývojových zvláštností, jeho temperamentových vlastností. Rozvojové předpoklady a možnosti dětí vyžadují uplatňovat v předškolním vzdělávání odpovídající metody a formy práce. Vhodné jsou metody prožitkového a kooperativního učení hrou a činnostmi dětí, které jsou založeny na přímých zážitcích dítěte, podporují dětskou zvídavost a potřebu objevovat, podněcují radost dítěte z učení, jeho zájem poznávat nové, získávat zkušenosti a ovládat další dovednosti. Ve vzdělávání je třeba využívat přirozeného toku dětských myšlenek a spontánních nápadů a poskytovat dítěti dostatek prostoru pro spontánní aktivity a jeho vlastní plány. Učební aktivity by proto měly probíhat především formou nezávazné dětské hry, kterou se dítě zabývá na základě svého zájmu a vlastní volby. V předškolním vzdělávání by mělo být v dostatečné míře uplatňováno situační učení založené na vytváření a využívání situací, které poskytují dítěti srozumitelné praktické ukázky životních souvislostí tak, aby se dítě učilo dovednostem a poznatkům v okamžiku, kdy je potřebuje a lépe tak chápalo jejich smysl. Významnou roli v procesu učení sehrává spontánní sociální učení, založené na principu přirozené nápodoby. Proto je třeba ve všech činnostech a situacích, které se v průběhu dne v mateřské škole vyskytnou, nejen v didakticky zaměřených činnostech, poskytovat dítěti vzory chování a postojů, které jsou k nápodobě a přejímání vhodné. (RVP PV, 2005, s. 8 9). Další důležitou metodou je hra dětí a tvořivá dramatika, která vychází především z principu hry a prožitku. Prožitkové učení Prožitkové učení je učení pomocí hry nebo činnosti, ke které je dítě vnitřně motivováno, naladěno a citově je prožívá. Vychází z činností a situací navozujících prožitky člověka. Proto je učení prožitkem efektivní, má hluboký a trvalý dopad. Veškeré aktivity jsou založeny na herních prvcích s podporou tvořivosti. Prožitkové učení zahrnuje vlastní iniciativu dětí. I když podnět přichází z vnějšího okolí, pocit objevování, uchopení, porozumění vychází z nitra osobnosti. Tím, že dítě proniká do problému, nalézá řešení, pojmenovává, co se dovědělo, nachází smysluplnost získaného poznatku o této dovednosti pro život, pociťuje uspokojení, ovlivňuje své chování, postoje. Prožitkové učení navazuje na přirozené zákonitosti spontánního stylu učení dítěte. Prožitkové učení se vyznačuje těmito charakteristickými znaky: (podle Havlínové, 2000) Spontaneita znamená, že děti nejsou k činnostem nuceny. Učitelka pracuje a motivuje děti tak, aby podpořila jejich zájem o dané aktivity, aby 2

8 se děti samy spontánně účastnily aktivit, které jsou jim nabízeny. Nevhodným přístupem je například násilné ukončování her, či ostatních činností dětí, bez prostoru k jejich dokončení, nebo zvolení možnosti, kdy a jak si děti tyto činnosti dokončí. Také zasahování a zbytečné organizování volných her dětí potlačuje jejich spontaneitu a radost ze hry. Naopak vhodný přístup ze strany učitelky respektuje děti, učitelka může využít hru dětí ke spontánnímu učení, vychází ze zážitků dětí, z jejich zkušeností, zájmů. Není nutné striktně dodržovat naplánované činnosti, pokud vzejde spontánní aktivita od dětí, dobrá učitelka ji dovede využít a rozvinout. Důležitá je také motivace, která děti zaujme a bez pocitu manipulace se účastní řízené činnosti. K motivaci můžeme využít různých vzniklých situací, příběhů, pohádek, ale i konkrétních zážitků dětí. Objevnost celé dětství je obdobím objevování, radosti z poznávání nových věcí, skutečností, lidí. Již v kojeneckém věku dítě zkoumá a poznává své tělo, libé či nelibé pocity, své blízké. V předškolním věku děti poznávají a objevují různé souvislosti, rády experimentují, poznávají vlastnosti předmětů, v čemž se jim dospělí snaží bránit z obavy o jejich zdraví, že se ušpiní, že něco rozbijí. Často slyšíme např. od rodičů: Neskákej do kaluže, zamočíš se! a děti přesto stále zkouší, co se stane, když do kaluže skočí. Samozřejmě před nebezpečnými věcmi a situacemi děti musíme chránit, např. v dopravě, ale proč jim nedopřát poznat vlastnosti písku a vody, vlastnosti sněhu, toho jak fungují předměty, co se stane, když se zasadí semínko do hlíny. Pokud si děti aktivity vyzkouší pod dohledem dospělých, hrozí menší riziko do budoucna, že budou experimentovat s nebezpečnými věcmi. Velkou příležitostí pro různé objevování a poznávání je v mateřských školách doba pobytu venku, kdy mohou děti experimentovat pod dozorem učitelky s různými materiály, např. přírodními, poznávají přírodní souvislosti, objevují různé živočichy, rostliny, vlastnosti živé i neživé přírody. Samozřejmě při všech činnostech je nutné dbát na bezpečnost dětí, ale tak, aby děti neměly pocit, že jsou při svých objevech omezovány. Komunikativnost učitelka podporuje a rozvíjí komunikační dovednosti dětí. Pod tímto pojmem si představujeme dorozumívání, slovní sdělení, předávání zkušeností, vybízení k určitému jednání, chování. Zároveň se slovní (verbální) komunikací probíhá i mimoslovní (nonverbální) komunikace. Je to zejména komunikace mimikou, kdy projevujeme svoje emoce, jako je radost, smutek, údiv, strach atd., gesty, kterými vyjadřujeme souhlas či nesouhlas a oční kontakt. Verbální a nonverbální komunikace by měla být v souladu, tzn. bez přetvářky a ironie. V rozumné míře dáváme najevo i své emoce. Stále ještě v praxi převažuje nevyváženost komunikace mezi dětmi a učitelkou. Učitelky dávají málo prostoru ke komunikaci, neustále děti doplňují, dokončují za ně věty, spěchají na děti, pokud nehovoří k tématu zadanému učitelkou, přerušují je a nenechají domluvit, spíše je upozorňují na jejich nedostatky, často používají zákazy, varování a pokyny. V dětech je tak pěstován strach z toho, jaká bude reakce na to, co řeknou a odradí je to od dalšího vyjadřování svých myšlenek, názorů, ale i pocitů a emocí. 3

9 Prostor pro aktivitu a tvořivost a fantazii prostorem se v tomto smyslu nemyslí jen prostředí mateřské školy či třídy, ale také postoj učitelky, která děti zbytečně neorganizuje, nezasahuje do jejich činností, samozřejmě pokud není ohroženo zdraví a bezpečnost dětí, dává jim prostor pro jejich aktivity, podporuje jejich tvořivost nabídkou vhodných činností, pomůcek, hraček a materiálů. Děti mohou při dodržování dohodnutých pravidel využívat celý prostor třídy, mohou si brát hračky a pomůcky bez dovolení, za předpokladu, že si je po sobě uklidí. Úkolem pedagogů je jejich tvořivost co nejvíce rozvíjet. Učitelky, které dětem předkládají konečné možnosti řešení, v dětech tvořivost a fantazii potlačují. Například když ve výtvarných činnostech učitelka dětem řekne: Nebe je modré, slunce žluté, tráva zelená., nedá dětem téměř žádný prostor pro tvořivé vyjádření jejich vlastních představ. Právě v tvořivém a fantazijním vnímání světa dětmi je jeho krása, a proto toto vnímání světa musíme v dětech podporovat. Konkrétní činnosti konkrétními činnostmi v mateřské škole jsou myšleny zejména manipulace s předměty, experimentování a hra. V mateřské škole využíváme nejen hračky a pomůcky, ale nabízíme dětem množství různých materiálů, které mohou využívat zejména ve svých hrách, ale i různých výtvarných činnostech. Děti poznávají vlastnosti těchto materiálů, ale také rozvíjí svoji představivost, tvořivost a fantazii. Například šátky lze využít k vytvoření šatů, ptačích křídel, jako loutky, k dozdobení příbytků atd. Celostnost celostností je myšlena účast všech smyslů a obou mozkových hemisfér. Děti při svém učení zapojují všechny smysly, čím více je zapojují, tím je jejich poznání a získané zkušenosti bohatší a hlubší. K tomuto účelu nabízíme dětem různé smyslové hry, ale také různé experimenty. Děti mohou poznávat vlastnosti materiálů zrakem, čichem, chutí, sluchem, hmatem. V rámci prožitkového učení děti získávají zkušenosti o pocitech lidí, kteří jsou nějakým způsobem hendikepovaní, např. pohyb v prostoru se zavřenýma očima, poznávání předmětů pouze hmatem, orientace podle sluchových podnětů. Kooperativní učení Kooperativní učení je často zaměňováno s formou práce dětí ve skupinách. Kooperativním učením nemyslíme činnost dětí ve skupině, kdy každé samostatně pracuje na nějakém úkolu, např. kreslení obrázku, práce s pracovním listem atd., ale kooperativní učení musí splňovat určitá kriteria. (podle Kasíkové 2004) Pozitivní vzájemná závislost, kdy děti vnímají fakt, že k dosaženému výsledku dospějí pouze tehdy, pokud budou na společném projektu spolupracovat a ne soutěžit. Proto do mateřské školy nepatří soutěživé hry, ale spíše hry založené na spolupráci dětí. Příkladem jsou honičky se záchranou, kdy děti musí spolupracovat na záchraně jiného dítěte. (Hra na dešťovou bábu chycené dítě si sedne do dřepu a ostatní ho mohou zachránit tím, že ve dvojici nad ním vytvoří stříšku). Již při této jednoduché hře je třeba, aby dvě děti spolupracovaly na záchraně dalšího. Interakcí tváří v tvář je rozuměna práce v menších skupinkách, kdy spolupracují všechny děti. Velmi důležité je odhadnout velikost skupiny. Skupina by neměla být příliš velká. V případě velké skupiny se většinou 4

10 nezapojí všechny děti, mnohé z nich zůstávají pouze v roli pozorovatele. Skupina by měla být heterogenní a měly by v ní být děti na různém stupni vývoje. Tím je zajištěno zapojení i mladších dětí, kdy se přirozenou cestou učí od starších jak poznatkům, tak spolupráci. Pokud je skupina homogenní, může se stát, že ve skupině starších dětí převládne rivalita a soutěžení, a skupina mladších dětí je v plnění úkolu bezradná, nespolupracuje, každé dítě je ve skupině samo za sebe, některé se ani nezúčastní. Osobní odpovědnost všech dětí ve skupině je dána tím, že všechny děti ve skupině pracují na co nejlepším výsledku, nekazí vzájemně část celku vytvořenou jiným dítětem. Formování a využití interpersonálních a skupinových dovedností, což znamená, že děti se při činnosti domlouvají, komunikují spolu, konstruktivně řeší vzniklé problémy, dovedou ustoupit ve prospěch ostatních. Učitelka nezasahuje do činnosti dětí, nenabízí jim konečná řešení. Poskytuje dětem podnětné prostředí, dostatek pomůcek, materiálů a je spíše v roli pozorovatele. Důležitá je reflexe skupinové činnosti, která zajišťuje zpětnou vazbu pro členy skupiny. Již s dětmi předškolního věku lze následnými rozhovory hodnotit průběh činností. Děti hovoří o svých pocitech, o tom jak se jim spolupracovalo, jaké problémy řešily, proč vybraly určité řešení z více variant. V mateřské škole využíváme kooperativního učení zejména při dětských hrách, pohybových hrách, konstruktivních činnostech a různých tvořivých činnostech, kdy děti spolu vzájemně komunikují, musí řešit různé náhodně vzniklé situace, konflikty, učí se vzájemně naslouchat, vyjadřují svůj souhlas či nesouhlas. Při těchto činnostech je vhodné, aby učitelka byla v roli pozorovatele, či facilitátora a zasahovala v situacích, které to nezbytně vyžadují a dala dětem prostor pro samostatné vyřešení situace, či problému. Situační učení Situačním učením nemyslíme pouze využívání situací, které jsme předem neplánovali a také ani nepředpokládali. Některé situace mohou působit podnětně, jiné nečekaně a rušivě. Nepředpokládané situace mohou vzniknout na základě provozní situace v mateřské škole, dětských konfliktů, situací vzniklých v průběhu celého dne. Záleží na učitelce, jak kterou situaci dovede tvořivě využít ve prospěch dětí. Je však nezbytné, aby na vzniklou situaci reagovala okamžitě a vhodným způsobem. Připravit učební situaci znamená přichystat nabídku činností, kterými se budou děti zabývat, odhadovat jejich reakce a podle toho volit situaci. Například: Děti v zimě často ochutnávají sníh. Této situace můžeme využít k poznávání vlastností sněhu, necháme ho roztát a ukážeme dětem kolik je v něm nečistot. Různými pokusy je pak seznámíme s vlastností vody, sněhu, ledu. Situace můžeme využít k získávání poznatků o ochraně zdraví zimní sporty, správné oblečení atd. 5

11 Dramatická výchova Dramatická výchova využívá prvky a prostředky dramatu a divadla. Je to tvořivý způsob získávání zkušeností, vědomostí, dovedností, formování postojů na základě vlastního prožitku a vlastní aktivní činnosti při jednání na principu hry. Dramatická výchova v mateřské škole má svá specifika podmíněná věkem dětí, mírou jejich zkušeností, sociálního vývoje. Pro začátek jsou vhodná různá průpravná cvičení a motivované hry. U předškolních dětí je to zejména vyjadřování různých říkadel pohybem, pantomima, kdy děti předvádí různé situace, činnosti, zvířata, osoby, mimické a pohybové vyjadřování emocí jako je smutek, radost, vztek, strach a zejména hra v roli, kdy si dítě hraje a jedná jako. Důležitá je samozřejmě osobnost učitelky, která by měla vytvořit prostředí, ve kterém by vládla vzájemná důvěra a úcta, která by respektovala osobnost dítěte v její jedinečnosti, měla by mít neautoritativní přístup k dětem, schopnost naslouchat a být empatická. Spontánní sociální učení Děti se vyvíjí ve styku s druhými dětmi a dospělými, se sociálními skupinami, ve společnosti. Mateřská škola je po rodině další důležitá sociální skupina, se kterou se dítě setkává, kde se učí žít ve společnosti, dodržovat její normy, aktivně se do ní začleňovat, přejímat sociální role, komunikovat, účastnit se sociální interakce. Pro dítě v předškolním věku je vlastní sociální učení formou napodobování. Dítě napodobuje rodiče, starší děti, ale i své vrstevníky, osoby z nejbližšího okolí, ale i postavy z filmů a pohádek. K tomu, aby dítě získalo základy správného chování, znalo normy a pravidla, potřebuje správné vzory dospělých. Z tohoto důvodu je správný vzor učitelky velmi důležitý. To, jak se chová, to, jak s dětmi, ale i dospělými komunikuje, jak dodržuje základní hygienické návyky, zda její chování není v rozporu s požadavky na vhodné chování dětí. V mateřské škole je důležité, aby děti měly stanovená pravidla, která si vytvářejí společně s učitelkou. Pravidel nesmí být mnoho, musí být splnitelná, jednoznačná a musí je dodržovat i dospělí. 6

12 ZE ŽIVOTA OBLÁZKŮ Helena Kleinová Krátké tematické bloky motivované vybranými verši z básně Ze života oblázků z básnické sbírky Michala Černíka Malé a Velké nebe knížka poezie se nečte jako dobrodružný román jedním dechem od začátku do konce. Vždyť ani v cukrárně si nemůžete dát všechny dorty najednou. V knížce poezie se listuje a čítá, a čítá se velmi pomalu a někdy nahlas M. Černík Verše jsou určeny pro děti od deseti let. Není účelem děti seznámit s celou básní, ale verše, co ovlivnily mě, se staly motivací pro práci s dětmi. Cíle: učit se vnímat krásu a přitažlivost ve zdánlivě obyčejných věcech rozvíjet fantazii, představivost rozvíjet vztahy mezi dětmi vést děti k pochopení, že s pomocí kamaráda zvládnu věc rozvíjet pohybové schopnosti v oblasti jemné i hrubé motoriky rozvíjet řečové a jazykové schopnosti receptivní i produktivní rozvíjet komunikační dovednosti rozvíjet tvořivost učit se manipulovat s předměty, zkoumat jejich vlastnosti učit se poznávat sama sebe své možnosti, odvahu učit se vytvářet, poznávat a plně prožívat citové vztahy a city rozvíjet a kultivovat estetické cítění a prožívání seznamovat se s pravidly chování k sobě i druhým, přírodě, okolí a učit se je dodržovat seznamovat děti s hodnotou kultury a umění, vytvářet základy aktivního postoje k životu, kultuře a umění rozvíjet společenský i estetický vkus seznamovat se s místem a prostředím, kde žijí a vytvářet si pozitivní vztah k němu učit se chápat, že změny způsobené lidskou činností mohou prostředí chránit, ale také poškozovat a ničit vytvářet povědomí o vlastní sounáležitosti s živou i neživou přírodou, lidmi Výstupy: dítě spolupracuje s ostatními, vnímá, co si přeje druhý a respektuje to dodržuje pravidla her i jiných činností, jedná spravedlivě, hraje fair šetrně zachází s technikou, pomůckami i věcmi denní potřeby dítě má elementární poznatky o okolním prostředí, které je dítěti blízké, pro ně smysluplné a přínosné, zajímavé a využitelné pro další učení a životní praxi dítě pomáhá pečovat o okolní životní prostředí dítě rozlišuje a vnímá pomocí všech smyslů 7

13 zvládá pojmenovávat věci, které ho obklopují domlouvá se slovy, ale i gesty umí řešit nové problémy, úkoly a situace, myslí kreativně, samo předkládá své nápady umí vyjádřit představivost a fantazii v tvořivých činnostech výtvarných, hudebních, pohybových, konstruktivních i dramatických Věková skupina: 3 6 let Aktivity s dětmi inspirované verši večer si položte kamínky do dlaní, ještě jsou plné hran, ale už nezraní. Kamínky hlaďte jemnýma rukama a ohlazujte na oblázky, takoví, co voda má. Oblázek je kámen ohlazený při pohádkách, když na něj zaťukáme, otevřou se vrátka Doprostřed kruhu vysypu kamínky podstatně víc než je dětí ve třídě různých tvarů, velikostí a barev a dám dětem časový prostor na to, aby si stačily všechny očima prohlédnout. Potom je vyzvu, aby si dle zvoleného pravidla (po kruhu, kdo se přihlásí, že má vybráno ) vybral každý jeden kámen. Učitelka má svůj výrazně větší, který bude vhodný pro motivaci všech dalších aktivit. Po důkladném prohlédnutí zkusí děti blíže určovat kámen: např. co jim tvarem připomíná, kde si myslí, že jejich kamínek dosud ležel (ve vodě, trávě, v lese, na sluníčku) pomáhat dětem otázkami rozvoj fantazie. Ve třídě jsou poházené obrázky, okopírované ilustrace ze známých i méně známých pohádek. Vyzvu děti, aby ten, kdo už si dobře pozná svůj kamínek, ho položil na obrázek k pohádce, která se mu líbí, či ke které má vztah a myslí si, že k ní nějak či někam patří. Po umístění všech kamínků obejdeme obrázky (někde může být i více kamínků), zhodnotíme situaci a krátce si o místě kamínku v dané pohádce popovídáme. 4 x pohádka První pohádka: Kamenožrout I Kdysi dávno byla jedna vesnice. Jak už to tenkrát bývalo, uprostřed vesnice stál kostel, škola, radnice, krámek se všelijakým zbožím a pak ostatní domy, kde žili ostatní lidé. Děti vytváří dle svých schopností z molitanových kostek nebo polykarpovy stavebnice vesnici. Možno využít rozhovor o řemeslech té doby. Tenkrát byli lidé na sebe docela hodní. Neměli moc důvodu se na sebe zlobit. Celý den museli pracovat, a když měli volno, rádi se spolu pobavili. Žilo se jim tam 8

14 dobře. Až jednou. Nikdo neví, kde se vzal, odkud přišel, k vesnici na skálu, která byla nedaleko, se nastěhoval zlý Kamenožrout. K životu nic jiného nepotřeboval, než ubližovat. A čím více ubližoval, tím těžklo a chladlo jeho kamenné srdce. Jednoho podvečera, když už byli všichni lidé po práci a radovali se ze setkání, se Kamenožrout přiblížil a zařval, jak nejvíc uměl: Nesnáším váš smích, nenávidím vaši radost. Já chci jen ubližovat. To mám já rád. A teď ublížím vám. Zničím váš smích, vaši radost, už to nechci ani vidět, ani slyšet. Právě teď vám všem BERU HLAS. A jak řekl, tak se stalo! Vesnice najednou oněměla. Přestal být slyšet smích. A lidem se z tváří ztratil úsměv. Vesnici zahalilo ticho, smutek a žal. V tu chvíli se k vesnici blížil stařec, který se v té vesnici narodil. Vracel se z velkých dálek. Když uviděl lidi ze své vesnice, všechny k sobě svolal. On jediný mohl mluvit, kouzlo Kamenožrouta ho nedaleko od vesnice minulo. Předal lidem radu, jak se můžou od zlé sudby osvobodit. Je nutné, aby se všichni vypravili ke skále, kde odpočívá Kamenožrout. Ví, že jsou němí, ale k tomu, aby se domluvili, mají ještě zrak a hmat. je možné v této fázi příběh přerušit, vysvětlit dětem, jak je možné se dorozumívat zrakem a sluchem a zařadit smyslové hry, kterých je nepřeberná spousta práce s větší skupinou polovina zavázané oči, druhá polovina se rozmístí po třídě a určená dvojice se smluveným zvukovým signálem k sobě svolává hra v kruhu: najdi očima kamaráda, když se spolu uvidíte mrkněte na sebe a vyměníte si místa dvojice jeden zavázané oči položí zlehka dlaně na ramena kamaráda z dvojice a vodí ho po třídě s vědomím, že za něj přebírá zodpovědnost Starý muž pokračoval? Vydáte-li se ke skále, pamatujte si důležitou věc. NIKDY se neotáčejte ke Kamenožroutovi zády, choďte velmi potichu, abyste ho neprobudili. A když uvidíte, že se Kamenožrout, který leží na samém vrcholu skály, pohne, potom zůstaňte stát, jako kdybyste zkameněli. Pokud tak neučiníte a koho Kamenožrout uvidí v pohybu, toho začaruje v kámen. Až uvidíte Kamenožroutovo kamenné srdce, které si střeží jako oko v hlavě, vezměte mu je a v nejvyšší tichosti se všichni, ale ne zády k němu vraťte do vesnice. Ty, kteří měli smůlu a byli v kámen proměněni, přeneste či dovalte do vesnice. Dostanete-li se všichni i s kamenným srdcem do vesnice, jste vysvobozeni a Kamenožrout bude překonán a vám se vrátí řeč i úsměv na tváři. Jak řekl, tak se stalo Dramatizace příběhu s prvky tvořivé dramatiky (v podstatě se jedná o hru Cukr, káva, čokoláda ) Děti v roli vesničanů. Učitelka v roli Kamenožrouta stačí přes sebe přehodit deku či jakýsi tmavý plášť a k dětem vesnici přijít s větším kamenem v ruce zahrát situaci začarování (poučit děti, pokud plášť ze sebe sundám nejsem v roli Kamenožrouta, ale učitelky, která jim bude chtít poradit, usměrnit či posunout hru). Na hoře (stolek, navršené polštáře) učitelka dělá, že spí, probouzení se dělá velmi pomalu, aby děti stačily zareagovat. Je-li potřeba, vystupuje z role a radí dětem nenásilně tak, aby měla hra spád. Dosáhnou-li děti cíle učitelka sehraje situaci, jak se probouzí, hledá srdce, blíží se k vesnici, s hrůzou zjišťuje, že je vesnice zachráněná a dle svých možností sehraje konec Kamenožrouta. 9

15 Reflexe: Po kruhu si děti posílají kámen, kdo ho drží, říká, co se mu líbilo či nelíbilo, čeho se bálo atd. Druhá pohádka: Kamenožrout II Jde o stejnou motivaci jen: V jiné vesnici, ve stejném čase možná úplně jiný Kamenožrout, možná stejný, který ožil silou zlých věcí, které naplnily jeho puklé srdce. Přiblížil se k vesnici a lidem vzal hlas a zrak. I tentokrát pomohla rada starce. Musíte se vydat do světa na místo, kde kdesi na zemi leží malý oblázek. Když ho najdete a přiložíte na čelo, bude z vás sejmuto kouzlo. Nácvik před hrou několik družstev, první vede učitelka, ostatní mají zavázané oči a nechají se vést. Možno začít ve dvojici, vytvořit skupinu např. 6 dětí, 2 skupiny, celá třída. Děti si předávají zprávu o překážce stisknutím dlaně kamaráda. Lehce, aby věděl, že se něco děje, ne silně, aby to bolelo. Chodíme po třídě, chodbě při reflexi této hry slepárny mluví ten, kdo si přiloží oblázek na čelo Pokračování příběhu: Učitelka v roli Kamenožrouta v tom samém plášti, jak v předešlé hře a se stejným způsoben zakleje celou vesnici a vezme jim hlas i zrak. Odchází kamsi Přichází stařec, který předává radu a pokyny na cestu (připomenout nebezpečí, která mohou na cestě číhat a stisk ruky, který může pomoci). Učitelka vede děti se zavázanýma očima (k zavázání očí děti nenutíme). 10

16 Pokud je větší skupina dětí, je lepší, jdou-li putovat ve dvou zástupech. Na učitelce záleží kudy a kam děti dovede. Na volném prostoru se zastaví a dá dětem pokyn, ať hledají (buď zatlačením do ramen, aby si klekly či pošeptáním). Prvnímu dítěti připraví kámen před ruce. Pokud dítě kámen najde, přiloží si ho na čelo, sejme z očí šátek a položí ho poblíž dalšího dítěte. Hru nenecháme zbytečně dlouho běžet, někdy je třeba s hledáním trochu pomoci tím, že přisuneme dítěti kámen do cesty. Reflexe: popovídání si v kruhu, zaměřit se na chůzi, jak vnímali stisk ruky, která upozorňovala na nebezpečí a důležitost rukou v dlaních kamaráda pocit, že nejsi sám je možná i výtvarná reflexe: Největší zážitek, Co jsem viděl, když jsem neviděl? nechat si zahrát děti hru v kostýmu Kamenožrouta (dle zjednodušených pravidel hry Cukr, káva, ) do zachránění zkamenělých dětí Třetí pohádka: Drak nedrak Motivační příběh: Znám jedno místečko, skoro pohádkové. A jedna pohádka se tam zabydlela. A ne ledajaká. Na tom místečku se jednou objevilo hnízdo. Ne malé. Bylo docela velké. A v tom hnízdě tři velká vajíčka. Nikdo nevěděl, jaká tajemství skrývají. Je v nich ukryté dobro? Zlo? Strach? Až jednou. První vajíčko začalo praskat. Byla vám to docela velká rána, když prasklo. Z vajíčka vykoukla hlava. Velké ohnivé oči tlama plná drsných zubů. A další rána. Vajíčko prasklo celé. Objevil se drak, protáhl se a ulétl. Po chvíli prasklo v druhém vajíčku. Rána snad byla ještě větší. I z něho vykoukla hlava. I ta byla větší, oči přimhouřené, plné zloby, tlama plná ostrých zubů a tělo plné ostrých šupin. Protáhl se, rozhlédl se a taky ulétl. V hnízdě zůstalo poslední vajíčko. Dlouho nic a pak Ne, ne. Neprasklo, ale zevnitř se ozvalo. Napodobit vzdechy a pohyb jako když rukama zevnitř tlačí a chce, aby vejce prasklo. A pak se to stalo. Vajíčko opravdu prasklo. A objevilo se jedno očičko. To začalo hledat to druhé. A pak se objevila maličká hlavička s maličkou tlamičkou. Napodobit, jako by chtěla prsknout oheň. Ale nic. Jen se objevily tři malé zoubečky. No a po šupinách na kůži ani památky. Byl to takový drak naháček. Malé nešťastné nic. Prodralo se z vajíčka a zůstalo ležet v hnízdě. No a co teď? Teď bude pokračování záležet na vás. Pomůžeme drakovi? Podaří se nám z dráčka-nedráčka udělat pořádného draka? Aktivity: najdeme (nebo máme již připravené) tři větší kameny alespoň jedna strana kamene musí být rovná pracovat můžeme jak venku, tak ve třídě každý kámen na hladké ploše z větší části potřeme inkoustem 11

17 zbytek plochy kamene dozdobíme hustě bělobou, třpytkami v barvách odstínů zelené, modré a fialové (barvy dračí kůže), možno i tekutými perličkami děti rozdělíme na dvě skupiny a ty odděleně z přírodnin vytvoří každá jedno oko a pak už najdeme to správné místo, které bude domovem a útočištěm dráčka. V přírodě to může být přirozeně spadlý strom, velký kámen nebo jiné zajímavé místo. Poté kameny podle velikosti od největších po nejmenší sestavíme do tvaru ještěřího těla a přidáme oči z přírodnin. Budou-li kameny poskládány na spadlý kmen, je možno k dozdobení využít zbytků olámaných větví, které např. obalíme alobalem. Přírodě si můžeme připravit místo pro draka. Na kusy natrhaného plátna děti nakreslí draka barvami, které najdeme v přírodě (hlína, tráva, lesní plody maliny, ostružiny, borůvky, jahody, květy rostlin ) Obrázky je možné navěsit na provázky např. kolem stromů, plotu školky, v rohu třídy. Pod zavěšenými obrázky sestavíme draka z kamenů. A pak už se radujeme, jak s naší pomocí se Drak-Nedrak stal pořádným drakem Písní a básní o drakovi známe mnoho, tak jednu vybereme a drakovi předvedeme Reflexe: Povídání o tom, co se dětem na pohádce líbilo X nelíbilo, co by udělaly jinak. Můžeme si draka namalovat. 12

18 Čtvrtá pohádka: Království řeky kamínky hlaďte jemnýma rukama a ohlazujte na oblázky, takové, co voda má. První oblázek je schovaný vodou až na dně potoka a řídí se pravěkou módou, kulatí se 365x do roka Kromě veršů mě k práci inspirovala symfonická báseň B. Smetany Vltava. S dětmi si v kruhu posíláme hladký oblázek. Děti vnímají jeho tvar, učitelka vypráví příběh kamínku, který pochází odněkud z pohádky. Vyprávění probíhá s podbarvením hudby Vltava B. Smetana děti by již měly mít skladbu v uších. Je možné ji pouštět pře relaxaci na lůžku, bez jakéhokoliv ovlivňování. Je možné ji mít puštěnou při klidových hrách a děti upozornit na motiv písně Kočka leze dírou ve skladbě. Děti poslouchají, pro ně v příjemné poloze, a následně si povídáme o tom, co jsme slyšeli, prožívali při poslechu. Byla-li hudba veselá, smutná, strašidelná, tajemná. Na závěr je seznámíme s názvem skladby. Pustíme skladbu ještě jednou. Děti stojí, poslouchají, chce-li některé reagovat stává se vodou hýbe se, tváří se jako voda, je-li mezi dětmi někdo, kdo odmítá, sedne si na zem a bude kamínek ve vodě. Rozhovory o tom, co je vše slyšet u řeky dle charakteru hudby a vlastních zkušeností jsme pojmenovávali jevy jako vítr, šum rákosí, žáby, zpěv ptáků, zvuk vody. Pokusili jsme se vytvořit zvukovou kulisu toho, co jsme si pojmenovali (hrou na tělo, využití Orffových nástrojů). Vlastní zvuky nápodoba zpěvu ptáku, žáby, vítr, šustění dlaní, luskání hra na tělo. Využití přesýpání písku, přelévání vody, šlehání vody (metlou na šlehačku), manipulace s kamínky, hra na bambusové tyčky. Děti se pokouší o atmosféru řeky v noci, v bouřce, ve dne, o řeku veselou, smutnou. Na závěr vybereme po dohodě jen ty zvuky, co se nám nejvíce líbily a zkusíme je spojit s tóny Vltavy. Učitelka je nezbytný dirigent jen na ní záleží, jak vše vyzní. Motivační příběh: Bylo jednou jedno království. Království řeky. Jednou se vysoko v horách narodil malý pramínek, vykoukl na svět, trošku vystříkl, jakoby chtěl ke sluníčku, co ho svým svitem oslnilo, vyskočil, ale pak už si mezi balvany a kamínky skály dělal cestičku, kamsi, ale cestičku dolů. Cestou vám potkal další pramínky, slovo dalo slovo, spojily se dohromady a byl z pramínků potůček. Měl již větší sílu a taky byl širší a cesta dolů už mu nedala takovou práci. A to už se potůček blížil k jednomu království, které patřilo královně řece. I potůček potkal cestou jiné potůčky. Některé jen tak minul, s některými se však spojil a to už královstvím protékala řeka. 13

19 A to byste nevěřili, co všechno, jak si tak krajinou tekla, ta řeka věděla: Tak např. jak zrovna v těch místech, co se otáčela okolo vyschlé vrby, vyslechla příběh malého žabáka Jiříka, co zlobil ostatní žabky a dokonce jim ubližoval, nebo zrovna tam, co řeka klidně protékala lesem, zaslechla pláč malé lesní víly, kterou ostatní kamarádky víly nepřizvaly na svůj lesní bál jenom proto, že neměla tak krásný závoj jako ostatní víly. Učitelka může vymyslet jakýkoli příběh, který by poukázal na problémy, které řeší mezi dětmi ve třídě. Představu Království řeky vytváříme spolu s dětmi za pomoci otázek: Kdo všechno žije v Království řeky, kdo mu kraluje, kdo mu slouží, jak vypadá, kdo se o něj stará, jak vypadá královská zahrada? představy dětí můžeme využít k výtvarné reflexy malujeme, kreslíme, kolorujeme pohádkové bytosti, prostředí. Pokusili jsme se využít i přírodnin k výtvarnému ztvárnění prostředí řeky za pomocí písku, kamínků, klacíků např. na mosty, jehličnaté větvičky např. v mělkém víku od dřevěné krabice tentokrát voda chyběla, ale kamínkům jsme vtiskli podobu pohádkových vodních bytostí zabalení v hadříku, pomalované, zamotané v provázcích, K vodě jsme se vrátili písničkami o vodě v jakékoli podobě Na chodbě byl připravený arch balicího papíru. Na něm rodiče spolu s dětmi zaznamenali libovolně název písní písmem, nakreslením či lepením obrázků k názvu písně. Opravdová voda chyběla, ale té v písničkách bylo dost. V té době jsem se vrátila k symfonické básni a hledali jsme společně nápěv písně Kočka leze dírou (kdo poznal, předváděl na místě rukama kočku). Nastal pravý čas vypravit se na výlet k řece. Je dobré najít místo, kde se řeka předvádí v klidném toku, kde překonává kamenné překážky, splav, kde teče pod mostem a my nejen pozorujeme, ale i nasloucháme. Nasloucháme hudbě Království řeky. Na základě předešlých aktivit se pokusíme o ztvárnění řeky ve třídě děti si do dlaně namačkají šátek, nechají vykukovat jen cípek zaujmou místa v prostoru třídy. Jsou zatím malé pramínky ukryté v kamenech velké skály. Za tónů hudby si děti každý jak chce jak cítí, vytáhne šátek. A za tónů Vltavy rozpohybují šátek na místě. Začínáme hru s šátky v krátkých sekvencích, které prodlužujeme a přidáváme aktivity. Rozpohybujeme šátek při tanci v prostoru celé třídy, postupně se spojujeme (děti se chytají za šátky kamaráda) a vytváříme tok řeky. Šátky můžeme svázat uzly, vytvořit po třídě tok řeky a skálu, ze které vytéká pramínek, můžeme vytvořit z polštářků dětí. Odměnou nám bude brouzdání řekou sundáme bačkůrky a projdeme se po spojených šátcích. Pozor na kameny ve vodě to jsou uzly šátků. Výtvarná reflexe: na spojení (alespoň 4 5 balicích) papírů nanášíme houbičkami a malířskými plochými štětkami základ modré barvy řeky na základě zkušeností a prožitků zesvětlujeme místa tam, kde se čeří voda nad kameny, ztmavujeme, kde je velká hloubka, či je nad řekou most 14

20 učitelka usměrňuje a provokuje děti ke hře s barvou, aby řeka získala autentickou dynamiku připravíme si frotáž (z vhodné podložky) pokusíme se vytvarovat plastický tvar kamene a přilepit na výkres řeku a barvou možno domalovat kruhy na vodě po vhození kamene do vody z namačkaných novin je možné vytvořit horu, z které řeka pramení je možné umístit i reálný kámen, ale vzhledem k tomu, že se výtvarné dílo stane pravděpodobně výzdobou třídy, šatny či chodby, zvolila jsem proto kameny zhotovené z papíru Reflexe: Vzájemné sdělování nejsilnějších zážitků při realizaci tématu za podbarvení tónů Vltavy. Je možné navázat na témata: koloběh vody v přírodě, význam vody pro člověka, jak člověk ubližuje vodě, voda cíl našich výletů, prázdnin. Téma je možné zpracovat jako plán pro školu v přírodě. Experimenty na školní zahradu, školu v přírodě druhý oblázek je přikrytý hlínou jako pod peřinou. Zraje na poli pod horou a tváří se, že je bramborou Hrajeme si na dolování kamenů. Za použití nářadí (lopatičky, dřívka) má každý za úkol vydolovat 5 zajímavých různě velkých kamenů. Velikost zadá učitelka např. velký jako knoflík, připomínající nějaký tvar, bílý jako sníh. každé dítě má svůj průhledný kelímek do poloviny naplněný vodou hladina po obvodu kelímku označena modře (např. lihovou fixou). Zhotovili jsme si studánky. Do nich jsme vhodili našich 5 kamínků přitom pozorovali, jak kamínky různé velikosti vytlačují určitý díl vody. Kdo chce, může doplnit studánku po okraj vody, ale tak, aby byly všechny kameny schované pod hladinou vodou. Nakonec jsme hledali kámen, který by zakryl kelímek jako poklička hrnec (ne moc těžký). A pak jsme udělali výstavku studánek a pozorovali odpařování vody. 15