Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Transkript

1 U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w. k o s m a s. c z, U I D : K O S

2 Ukázka knihy z internetového knihkupectví

3 U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w. k o s m a s. c z, U I D : K O S

4 Šárka Gjurièová (FN Motol Centrum rodinné terapie DPK) Jiøí Kubièka (Všeobecná fakultní nemocnice Denní sanatorium Horní Palata) RODINNÁ TERAPIE Systemické a narativní pøístupy 2., doplnìné a pøepracované vydání Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, Praha 7 tel.: , fax: jako svou publikaci Odpovìdná redaktorka Mgr. Drahuše Mašková Sazba a zlom Milan Vokál Poèet stran 288 Vydání 1., 2009 Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s. Husova ulice 1881, Havlíèkùv Brod Grada Publishing, a.s., 2009 Cover Photo Eliška Kubínová (reprodukce obrazu Rodina Karla IV., Francisco Goya) ISBN

5 OBSAH Úvodní slovo...11 ÈÁST I. TEORETICKÉ ZÁKLADY RODINNÉ TERAPIE 1. Jazyk, metafory a teorie rodinné terapie Systemický pøístup Sociální konstruování Sociální konstrukce a fakta Narativní terapie Pøíbìhy jako terapeutické zdroje Narativní verze pravdy Psaní v narativní terapii a výcviku Ètení literatury jako zdroj Kolaborativní terapie Jakou teorii potøebuje rodinná terapie? Jakou terapii si pøejí klienti? Potøebuje rodinná terapie teorii rodiny? Mezioborovost rodinné terapie Gender a rodinná terapie Odlišnosti mužù a žen a pøedpoklady o odlišnostech Implicitní modely rodinných vztahù klientù a terapeutù Pojem gender Zdroje našeho genderového pøístupu v terapii Genderové odlišnosti biologické a sociálnì konstruované nejsou polarity Muži a ženy jako ahistorický kulturní vzorec Historické koøeny mocenské nerovnosti a genderového uspoøádání Být ženou, být mužem genderová identita a kontexty její tvorby Názory na genderové role v Èesku Genderová vnímavost ve výcviku rodinných terapeutù Terapeutky a terapeuti, klienti a klientky Zkoumání osobních témat Rodiny, kde tradièní scénáøe života mají pøíliš velkou sílu rizika úzce definovaných genderových rolí Gender jako tøetí èlen párových vztahù loajalita a paradoxy tradièních konstrukcí Závìr

6 3. Komunikace Roviny komunikace Komunikace o vìcech komunikace o vztazích Text kontext Komunikace metakomunikace Verbální komunikace nonverbální komunikace Explicitní komunikace implicitní komunikace Rozhovor diskurz Mocné formy komunikace Rituál Mýtus Osvobozující formy komunikace Dekonstrukce Pøevyprávìní Terapeutický rozhovor ÈÁST II. RODINY 4. Rodiny, jejich formy a promìny Formy rodin Tradièní a netradièní formy rodin Kulturní odlišnosti rodin v Èesku Úplné rodiny vìtšinové spoleènosti jsou také rùzné Rodiny s chronickým konfliktem Konflikt partnerù, pøedrozvodová situace Otázka pøijetí rozvodu partnery Utajování pøed dìtmi a sdìlování dìtem Terapeuti a rozvodová situace Proces rozvádìní soukromé a veøejné louèení, legální a psychologický rozvod Rozvodové napìtí a dìti Po rozvodu Kontakty s rodièem, který nežije s dítìtem Závažné spory o dìti Co pomáhá dìtem po rozvodu Minoritní formy rodin Samostatní rodièe a dìti (neúplná rodina) Nové rozšíøené rodiny Tøígeneraèní rodiny, prarodièe v rodièovských rolích Bezdìtné rodiny Adoptivní rodiny a další sociálnì tvoøené formy rodin Otázky adopce mimo manželství, adopce jednotlivcem, adopce homosexuálními partnery Závìr

7 5. Rodiny v prùbìhu èasu, metafory a reálie vývoje rodin, genealogie Metafory, podle kterých žijeme Cesta životem Cyklus života Cyklus rodin klientù a terapeutù Cyklus vývoje rodin se promìòuje Genderové aspekty vývoje rodin Nejen metafory, také reálie, promìòování cyklu rodinného života od poèátku 20. století Využívání pojetí cyklu rodinného života Genealogie Co se pøedává, významy genealogie Podobnosti a jejich významy Práce s genealogií Genealogické zkoumání spíše historické práce s genealogickými údaji Genealogie jako zdroj pøíbìhù (využívání narativních prvkù v práci s genealogií) Vztah k vlastní genealogii Závìr Pøíloha: Genealogické znaèky ÈÁST III. PRAXE 6. Prùbìh terapie První rozhovor Novost situace pøi prvním rozhovoru Cíle prvního rozhovoru Vzájemné seznámení terapeuta a rodiny, terapeutické prostøedí Vytvoøení dùvìry v terapeutický proces Získání informací, poèátek nosného pøíbìhu Dohoda o dalším postupu, kontrakt, zakázka Prùbìh terapie Koho pozvat k prvnímu rozhovoru Výchozí situace Poèátek terapie uvítání První otázky Dohoda o pokraèování terapie Pokraèování terapie pokrok èi stagnace Intervence Terapeutické poselství Terapeutický úkol Zmìna pohledu terapeuta spolupráce v týmu, konzultace, supervize Ukonèení terapie Hodnocení terapie Terapeutický vztah

8 7. Terapie partnerských dvojic Partnerská dvojice a moøe pøíbìhù Dvojice v konfliktu Dvojice, kde je jeden partner pacientem Dvojice se spoleèným rodièovským problémem Dvojice pøed dùležitým rozhodnutím Základní terapeutické postupy Neutralita Aktivita terapeuta Kompromis a shoda Závìr Systemická práce s jednotlivcem Kdy pracujeme s jedním klientem? Výhody a nevýhody individuální terapie Terapeutické postupy v systemické individuální terapii Klienti se specifickými problémy Meze a rizika systemické práce s jednotlivcem Dìti v rodinné terapii O dìtech, bez dìtí, s dìtmi Setkávání s dìtmi a jejich rodièi Terapie rodin s malými a staršími dìtmi Nejmladší dìti a jejich rodièe v terapii Rodiny se školáky Terapie s dospívajícími a jejich rodinami Tìžké situace v terapii rodin s dìtmi Jdi si za ním Aby si o sobì moc nemyslel To jí nemùžu øíct Musela jsem slíbit, že vám to neøeknu Tam mne nedostanete Psychosomatiètí pacienti Mají tìlesné nemoci tìlesné pøíèiny a psychické problémy psychické pøíèiny? Jazyky nespokojenosti rodiny citlivé na pocity, rodiny citlivé na bolesti tìla Somatizace Terapie Ne všichni klienti jsou YAVIS (ménì nadìjní klienti bývají pro terapeuta obtížnìjší) Ti, co jsou a nejsou YAVIS Stáøí, seniorství nebo pozdní dospìlost? Kdy stáøí zaèíná? Kdy se èlovìk cítí být starý? Jak poznáme, že je nìkdo starý?

9 Senioøi a psychoterapie Jsou staøí lidé sociálnì vyluèováni? Jaké máme zkušenosti se staršími klienty Snahy o tematizaci stáøí, o pozitivní konstrukci stáøí a o tvorbu aktivní komunity Nemluvní a verbálnì málo zdatní Rodiny, kde je èlen s mentální retardací Neúspìšní (mnohoèetnì znevýhodnìné rodiny) Co znevýhodòuje? Závìr Ztráty Terapeutické zdroje pøi práci s lidmi, kteøí utrpìli bytostnou ztrátu Co vùbec mùže terapie nabídnout? Stadiální pojetí Jak rodiny tvoøí rituály louèení a vzpomínání Dìti a bytostná ztráta Genderové aspekty reakcí zármutku (rodina po smrti adolescentky) Reakce okolí na zármutek pozùstalých Oprávnìní k zármutku (ztráta nenarozeného dítìte) Jak se mluví o smrti pøíbìh o tragické události Závìr Násilí Ubývá násilí v rodinách? Ingerence státu posilování legislativních norem rodinného soužití Demokratizace rodiny posilování vìdomí hodnoty a dùstojnosti života všech èlenù rodiny Objev modelu vztahu, kde mohou oba vyhrát hry s nenulovým výsledkem Posilování rozsahu, ale i významu a schopnosti empatie Otázky rodièovské autority Násilí je systemický problém Systemické porozumìní násilí a koordinace na úrovni osob a institucí Tìlesné násilí Otázky spoleèenské tolerance a tolerance terapeutù Postoje terapeutù v pøípadech tìlesného násilí odlišení odpovìdnosti a porozumìní Násilí v partnerských vztazích Závìr Etické otázky rodinné terapie Existuje specifická systemická nebo rodinnì-terapeutická etika? Kdo mùže terapii hodnotit, mít na ni nìjaký názor? Za co je terapeut zodpovìdný?

10 Slovo na konec èeská scéna rodinné terapie Jak se tvoøila komunita rodinných terapeutù: Bošovy semináøe Dubí People a Kontext Pattern which connects WFTC Jan Špitz: Jak uèil a nepouèoval elegantnì organizoval odbornou èinnost poznal, co je ve svìtì Zmìnu v terapii nelze zpùsobit, ale stává se Výrazné osobnosti èeské scény Odborná literatura Vìcný rejstøík Jmenný rejstøík...279

11 / 11 ÚVODNÍ SLOVO Když jsme v roce 2003 dokonèili knížku urèenou zájemcùm o rodinnou terapii (tj. praktikujícím, ale pøedevším frekventantùm našeho výcviku), slíbili jsme dopracovat témata, která tam podle nás chybìla. Nové vydání bylo zapotøebí, myšlenku doplnìní pùvodního textu jsme odmítli. Po pìti letech už jsme mìli chuť vymezit se vùèi tomu, co jsme tehdy napsali, nìco jsme chtìli vypustit, nìco ponechat tak, jak bylo, nìco jsme potøebovali vyjádøit jinak. Úvodní blok, který se týká teoretických terapeutických východisek, jsme zcela pøepracovali. Zmìny, i když ménì výrazné, se týkají oddílu vìnovanému rodinám. V praktické èásti pøidáváme k upraveným nebo i novì koncipovaným kapitolám ze starší pøíruèky (napø. práce s jednotlivci, s dvojicemi, psychosomatiètí pacienti, etické otázky) i tøi nové kapitoly. Jedna z nich je vìnovaná klientùm, které terapeuti obvykle považují za ménì nadìjné. Vìnuje se napø. starším klientùm, klientùm s mentálním handicapem, klientùm, kteøí nejsou verbálnì zdatní (a s nimiž se tìžko hovoøí), a také klientùm sociálnì neúspìšným, napø. z dùvodù kulturní a etnické odlišnosti proti vìtšinové spoleènosti. Další nové kapitoly se týkají problematiky násilí v dùvìrných vztazích a ztrát, s nimiž se v životì setkáváme. Tentokrát jsme se rozhodli, že autorství kapitol textu bude spoleèné, do všeho jsme si mluvili, navrhovali, co by se dalo zlepšit, a také chtìli podnìty i kazuistiky do textù, které byly v poèítaèi spoluautora. Máme za sebou už další léta spoleèného výcvikového programu a debat, v nichž rozhodnì nešlo jen o sladìný dvojzpìv. Zakládáme si na tom, že naše pøístupy jsou svérázné; ovšem tím, jak spolu uèíme rodinnou terapii a diskutujeme, se naše názory nejspíš sblížily. Sdílíme spoleèné terapeutické pozice, jakási východiska naší terapeutické práce; zkusili jsme reflektovat a formulovat ta, na nichž se mùžeme jednoduše shodnout. Možná by vyjasnìní východisek potøebovali nejen autoøi, mùže být užiteèné i pro ètenáøe knížky, kteøí se snaží orientovat v literatuøe rodinné terapie. Klademe si také otázku, zda na hledání jednoduchých spoleèných východisek oboru rodinné terapie nedozrál èas. Mùže být tedy pøínosné, když své terapeutické pozice hned v úvodu zkusíme vyjádøit v heslech, která se možná i pøekrývají. Terapii praktikujeme a uèíme v postmoderní dobì; se starší tradicí evropské skepse to tvoøí rámec našich terapeutických pozic. Reflektujeme také rozsah názorù, a to nejen v èeské komunitì, a vymezujeme se vùèi nim. Každá teoretická pozice je omezená, postmodernismus není výjimkou. Není úèelné to popírat nebo se snažit omezení pøeklenout.

12 12 / Úvodní slovo Pøedstavu o obecnì platném funkèním modelu rodiny považujeme za ideologickou, v každých historických podmínkách je mnoho funkèních podob rodin. Rodinní terapeuti nemají za úkol vést rodiny k harmonickému ideálu podle vlastních pøedstav. Pro nás je terapie otevøeným dialogickým hledáním (ve smyslu T. Andersena). Zároveò bereme v úvahu, že toto hledání má i etický rozmìr, napø. pøihlíží k nestejné zodpovìdnosti èlenù rodiny. Každý model pøedstavuje úhel pohledu, parciální porozumìní. Je nedùsledný a vzájemná kritika soupeøících pohledù bývá užiteèná. Hledat metanarativ patøí do minulosti, která se možná nevrátí. Svìt, v nìmž žijeme, zpochybnil tradièní modely života a jasná vodítka pro rodiny a rodinná soužití, tj. jak žít v dùvìrných vztazích. Èlenové rodin se musejí uèit vyjednávat své pozice bez samozøejmé opory v hierarchické struktuøe rodin. Otec není automaticky v hierarchické pozici vùèi ostatním èlenùm rodiny, hierarchická pozice rodièe vùèi dìtem je pomìrnì brzy kriticky zkoumána a ovìøována. (To znamená, že bude rodinných terapeutù zapotøebí.) Výše uvedené v pøedchozím bodì ovšem neznamená, že v rodinách neexistuje moc, využívání zámìrného vlivu. Je však tøeba všímat si i nezámìrného vlivu. Událost se dìje v souvislostech. Každý text má kontext, má potenciálnì mnoho kontextù. To pomáhá osvobodit od pozice jediné pravdy. Co v terapii pozorujeme, je vždy ovlivnìné životními zkušenostmi, silnými názory a pøedsudky. Naše pozorování nepovažujeme za absolutní, je otevøené dalším otázkám. Nevìøíme beze zbytku pozorováním v terapii, nespoléháme jen na naši empirickou evidenci. Klinickou ani osobní zkušenost nepovažujeme tedy za dùkaz, který nelze zpochybnit. Všichni terapeuti potøebují supervizi, která pomáhá dát jednoznaèným pøesvìdèením formu nových otázek. O èem jsme silnì pøesvìdèeni, ovlivòuje jak to, co vidíme a slyšíme, tak také to, co nevidíme a neslyšíme. Reflexi názorù a pøesvìdèení, které mívají svùj pùvod jak v rodinì, tak také v širších spoleèenských kontextech, považujeme za nezbytnost v terapii i v rámci vzdìlání terapeutù. Biologické èi pokrevní pojetí rodin považujeme pro terapii za úzké a potenciálnì vyluèující. Podobnì jako neuvažujeme o obecné rodinì a nechápeme pojem rodina jako normativní a nemìnný, nelze podle nás mluvit obecnì ani o muži nebo ženì. Podoby rodin jsou rùzné a promìòují se v èase a také promìòování a rozrùznìní životù mužù a žen považujeme za sociální skuteènost. Zároveò jsme vnímaví k vlivu dìdictví naší kultury, které je kontextem genderových zmìn. Je to vždy racionální náhled, co klientùm v terapii pomáhá? Víme, že mnoho zkušeností zùstává nevysloveno, v terapii zkoušíme vytvoøit podmínky, aby ještì nevyslovené mohlo být øeèeno. Èást terapeutického dìní zùstává v rámci terapeutického vztahu mimo jazyk a na té úrovni s ní pracujeme.

13 Úvodní slovo / 13 V jakém rozsahu mluvit o problému, který klienty pøivádí? Terapeutický rozhovor, který se zabývá jen problémy a zkoumá jejich pøíèiny, získává neúmìrnì silnou pozici v životì klientù. Jsme si vìdomi moci rozhovoru o výjimkách, ale také toho, jakou moc má jejich realizace. Pokus v chování, který je pro klienty žádoucí, mùže být impulsem k dalším žádoucím zmìnám. Mnoho problémù ve vztazích se vytváøí a udržuje v jazyce. V terapeutickém rozhovoru se mohou mìnit, ztratit tíži nebo se rozplynout. Vyprávìní je aktivní proces, který je v terapeutickém rozhovoru rozvíjen; klient dostává køídla (Gergen). Vyslovené dobré zkušenosti získávají pro klienty novou kvalitu reality a stávají se pro nì zdroji. Mnoho problémù je zcela jinak reálných; považujeme za nutné je pojmenovat a mìnit, a to i jinde nežli v terapii. Pro tzv. domácí násilí a diskriminaci z dùvodù kulturních, etnických nebo jiných je kontextem zmìny spolupráce s institucemi, rovina spoleèenských názorù a konkrétních praktik; proto tato témata zaøazujeme do programu vzdìlávání. Postmoderní rámec umožòuje podmínìné pøijímání každého vìdìní; je tedy možné pøijmout i moderní pozice. V rodinné terapii experimentujeme s rùznými rolemi terapeutù; nevìdoucí pøístup klade dùraz na to, že terapeuti nejsou experty na život svých klientù a na otevøenost terapeutù a terapeutek vùèi pravdám svých klientù (na rozdíl od prosazování své odborné pravdy). Tento radikální pøístup klade na terapeuty velké nároky, øídit se jím dùslednì je obtížné. Je pøípadný odklon projevem nedostatku odvahy, otevøenosti èi vynalézavosti terapeuta na stranì jedné nebo nedogmatickým pøizpùsobením terapeutického postupu potøebám situace na stranì druhé? Postmoderní praxe nevyluèuje ani direktivní chování terapeutù. Pøi práci s mandatorními klienty pøi navození terapeutického kontextu mùže být direktivní chování terapeutù etické. Šárka Gjurièová, Jiøí Kubièka V Praze, únor 2009

14 ?

15 Èást I. Teoretické základy rodinné terapie