Vliv pořadí laktace na obsah složek mléka dojnic holštýnského plemene skotu

Transkript

1 MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Vliv pořadí laktace na obsah složek mléka dojnic holštýnského plemene skotu Diplomová práce Brno 2006 Vedoucí diplomové práce: Doc. Ing. Gustav Chládek, CSc. Vypracoval: Martin Píbil 1

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma vliv pořadí laktace na obsah složek mléka dojnic holštýnského plemene skotu vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne. Podpis.. 2

3 Dovoluji si touto cestou poděkovat vedoucímu diplomové práce Doc. Ing. Gustavu Chládkovi, CSc za odborné vedení a cenné rady při vypracování diplomové práce. 3

4 ANNOTATION This diploma work monitors the yield of milk, fat and proteins in influence on the sequence of lactation at the airy cows. In the same time is assessed amount in percentage of fat and proteins in the milk and lactation persistency. The total amount for production of milk, fat and proteins was calculated for all dairy cows in lactation. Also the average of amount milk, fat and proteins for every dairy cow was calculated. At the production and composition of milk was calculated basic statistically data. The percentage amount of fat and proteins in the milk were monitored at the same dairy cows in the every lactation. The amount of milk, fat and proteins increased from first to the seventh lactation. The percentage amount of fat and proteins irregularly decreased from first to the seventh lactation. The higher phenotype correlations were between milk amount and fat, between milk amount and proteins and between fat amount and proteins. 4

5 SEZNAM TABULEK Tab. 1., Průměrné zastoupení některých mléčných složek Tab. 2., Přepočtové koeficienty jednotlivých laktací na laktaci maximální Tab. 3., Stupeň perzistence a tvar laktační křivky Tab. 4., Kontrola mléčné užitkovosti Tab. 5., Hodnocení korelačních koeficientů 5

6 OBSAH 1. ÚVOD CÍL PRÁCE 9 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED Vlastnosti a složení mléka Syntéza a sekrece složek mléka Syntéza a sekrece mléčných bílkovin Syntéza a sekrece mléčného tuku Syntéza a sekrece mléčného cukru Činitelé ovlivňující složky mléka Plemenná příslušnost Průběh laktace a dne Dojení a způsob dodojování Zdravotní stav dojnice Výživa a složení krmné dávky Vícečetné dojení Ostatní vlivy Hodnocení produkce mléka a mléčných složek Činitelé ovlivňující mléčnou užitkovost Vnitřní činitelé ovlivňující mléčnou užitkovost Plemenná příslušnost Plemenná hodnota Stádium mezidobí Věk a hmotnost dojnice Věk a hmotnost prvotelky Zdravotní stav Individualita dojnice Vnější činitelé ovlivňující mléčnou užitkovost Výživa dojnic Úroveň odchovu jalovic Technologie chovu a welfare zvířat Lidský faktor Klima

7 3.6. Charakteristika holštýnského plemene Laktace a její hodnocení Kontrola užitkovosti Korelace genetická, prostřeďová a fenotypová MATERIÁL A METODIKA VÝSLEDKY A DISKUZE Vliv pořadí laktace na celkovou produkci mléka, tuku a bílkovin v kg Produkce, složení mléka, perzistence laktace a jejich základní statistické charakteristiky Přepočtové koeficienty mezi první až sedmou laktací Sledování opakovatelnosti vysokých a nízkých hodnot složek mléka stejných dojnic na následných laktacích Hodnocení jednotlivých fenotypových korelačních závislostí ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM PŘÍLOH...62 PŘÍLOHY 7

8 1 ÚVOD Chov hospodářských zvířat vždy patřil k základnímu předpokladu živočišné výroby, která zabezpečuje produkci potravin živočišného původu. Tyto potraviny tvoří velmi významnou část konzumní spotřeby obyvatel. Produkce těchto živočišných potravin, masa a mléka, je vždy v porovnání s produkcí potravin rostlinného původu ztrátová. Je to proto, že část přijatých živin spotřebovává zvíře na záchovnou dávku a další živiny z krmiva využívá na živočišné produkty s různou účinností. Z jednotlivých druhů hospodářských zvířat však skot využívá živiny v krmivu s velkou účinností, především na produkci mléka. Chov hospodářských zvířat nemá však jen význam produkční. K důležitým funkcím patří také jeho místo v zemědělství, které souvisí s koloběhem organické hmoty v přírodě, s udržováním půdní úrodnosti a udržováním ekologických funkcí v krajině. Produkce kravského mléka má na území České republiky velmi dlouhou tradici a je významným článkem zemědělské prvovýroby. Mléko a mléčné výrobky jsou důležitou složkou lidské výživy, neboť jsou bohatým zdrojem živočišných bílkovin, sacharidů (především laktózy), vitamínů a minerálních látek. V České republice se v současné době pro tržní produkci mléka chovají dvě hlavní plemena skotu. Je to české strakaté plemeno s kombinovanou užitkovostí a holštýnské plemeno specializované na mléčnou užitkovost. České strakaté plemeno bylo v roce 2005 v kontrole užitkovosti zastoupeno 46,7 % a plemeno holštýnské 47,5 %. U těchto plemen si klademe za cíl zvyšovat mléčnou užitkovost, ale také zvyšovat obsah bílkovin v mléce. Na vysoký obsah tuku není v současné době kladen velký důraz. Na dojivost a obsah složek v mléce působí velmi mnoho různých vlivů. Jsou to jednak vnitřní vlivy související s genetickým založením zvířete a dále vnější vlivy, které můžeme z velké míry ovlivnit a tím přispět ke zvyšování užitkových vlastností zvířete. 8

9 2 CÍL PRÁCE Cílem této diplomové práce bylo provést vyhodnocení vlivu pořadí laktace na množství mléka a na obsah i množství bílkovin a tuku v mléce dojnic holštýnského plemene skotu. Také byla vyhodnocena perzistence laktace. Dále byla pozornost věnována opakovatelnosti vysokých či nízkých hodnot obsahu bílkovin a tuku v mléce týchž dojnic na jednotlivých laktacích. A byly vyhodnoceny přepočtové koeficienty a koeficienty korelace mezi mlékem a jeho složkami na následných laktacích. 9

10 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Vlastnosti a složení kravského mléka Mléko je sekret mléčné žlázy, určený pro výživu novorozenců. Je to biologická tekutina velmi složitého charakteru. Látky v mléce obsažené jsou v různém stupni disperze, např. mléčný cukr a převážná část minerálních látek tvoří pravé roztoky, bílkoviny jsou v mléce ve formě koloidní a mléčný tuk ve formě disperze tukových kuliček. Normální kravské mléko má bílou nebo mírně nažloutlou barvu a nasládlou, čistě mléčnou chuť (GAJDŮŠEK, KLÍČNÍK, 1985). Základní složení mléka je dáno obsahem vody, lipidů, sacharidů, proteinů a minerálů. Obsah vody se určuje jako rozdíl v hmotnosti před a po vysušení. Obsah tuku se stanovuje extrakcí lipidů standardizovanými metodami. Sacharidy v mléce jsou obvykle vyjádřeny jako ekvivalent laktózy a mohou zahrnovat další sacharidy. Obsah proteinů reprezentuje všechny proteiny včetně enzymů. Mléčné minerály se vyjadřují množstvím popelovin. Souhrn tuků, proteinů, laktózy a popelovin je označován jako sušina nebo pevné složky mléka (REECE, 1998). Tab.1., Průměrné zastoupení některých mléčných složek (GAJDŮŠEK, KLÍČNÍK, 1985) Složka mléka voda sušina tukuprostá sušina bílkoviny tuk laktóza obsah složky v litru mléka g g 86,7-89,5 g 32,6-33,7 g g g Bílkoviny (proteiny) Kaseiny (alfa, beta, gama a kappa) tvoří hlavní část mléčných proteinů. Tyto proteinové frakce jsou při ph 4,6 nerozpustné a obsahují vše, čemu se říká tvaroh. Ostatní proteiny jsou alfa laktoalbumin, beta laktoglobulin, sérový albumin, imunoglobuliny a peptonové frakce. Tyto proteiny jsou při ph 4,6 rozpustné a jsou označovány jako 10

11 syrovátkové proteiny. Imunoglobuliny jsou přítomny ve velmi malém množství s výjimkou kolostra (mleziva). Ostatní proteiny včetně enzymů jsou v mléce přítomny v malém množství. Cukry (sacharidy) Hlavním sacharidem v mléce je mléčný cukr laktóza. Je syntetizována v mléčné žláze. Laktóza je disacharid, který obsahuje molekulu glukózy a molekulu galaktózy. Laktóza se tvoří pouze v mléčné žláze, ale malé množství se během laktace nachází v krevní plazmě. Tuky (lipidy) Mléčné tuky se skládají zejména z triacylglycerolů. Ostatní lipidy zahrnují malé množství fosfolipidů, cholesterolu, volných mastných kyselin, monoacylglycerolů a v tuku rozpustných vitaminů. Minerálie Hlavní minerální látkou v mléce je vápník (0,12 %), dále fosfor (0,10 %), sodík (0,05 %), draslík (0,15 %) a chlór (0,11 %). Ostatní minerálie se nacházejí ve stopovém množství a zahrnují hořčík, síru, měď, kobalt, železo, jód a zinek. Vitaminy Vitaminy skupiny B a vitamin K se u přežvýkavců syntetizují a jejich koncentrace v mléce není ovlivněna dietou. Vitamin K je též syntetizován střevem, takže jeho přítomnost v mléce nepřežvýkavců rovněž nezávisí na dietě. Vitaminy A, D a E nejsou v bachoru syntetizovány, proto jejich přítomnost na dietě závisí. Množství vitaminu C v mléce není výrazně ovlivnitelné dietou. Ostatní látky Mnoho drog prochází do mléka přímo z krve. Jsou-li krávy ošetřovány specifickými léčivy, zvláště antibiotiky, jejich mléko není možné použít pro mlékárenské zpracování. Určitá krmiva vyvolávají v mléce atypickou vůni a chuť. Některé látky způsobující tuto atypickou vůni a chuť mléka vznikají fermentací v bachoru. Inhalace těkavých látek z eruktovaných (vykrkávaných) plynů může být vstupní branou pro cizorodé pachy. Ty 11

12 jsou do krve snadno absorbovány plícemi, zatímco stěnou bachoru resorbovány být nemohou (REECE, 1998). 3.2 Syntéza a sekrece složek mléka Syntéza a sekrece mléčných bílkovin Všechny proteiny jsou syntetizovány v mléčné žláze z aminokyselin s výjimkou gama kaseinu, sérového albuminu a imunoglobulinů. Imunoglobulinová frakce kolostra je však syntetizována v mléčné žláze (REECE, 1998). Základním substrátem pro biosyntézu mléčných bílkovin (kaseinu, alfa-laktalbuminu a beta-laktoglobulinu) jsou tedy volné aminokyseliny krevní plazmy. V krvi, která odtéká z mléčné žlázy je obsaženo o % volných aminokyselin méně než v krvi přitékající. Syntézy mléčných bílkovin se účastní i peptidy. Některé zaměnitelné aminokyseliny se tvoří přímo ve vemeni. Množství bílkovinných frakcí kravského mléka je v procesu laktace nestálé. Ze všech frakcí se jeví obsah kaseinu (alfa, beta a kapa) jako nejstabilnější. V krvi se kasein nenachází a je syntetizován v mléčné žláze, podobně jako alfa-laktalbumin a betalaktoglobulin. Sérové albuminy a imunoglobuliny přecházejí do mléka beze změny. U přežvýkavců jsou aminokyseliny syntetizovány mikroorganismy v předžaludku. Aminokyseliny, vzniklé syntetickou činností mikroflóry v bachoru, plně pro tvorbu mléčných bílkovin nepostačují. Proto mléčná žláza odebírá z krve ještě měnící se množství albuminu, globulinu, fibrinogenu, glykoproteinů a dusíkatých látek nebílkovinných. Nejdůležitějšími zdroji uhlíku pro tvorbu strukturální kostry zaměnitelných aminokyselin syntetizovaných mléčnou žlázou jsou u přežvýkavců těkavé mastné kyseliny, především octová, propionová a máselná. Aminové skupiny pro transaminaci pocházejí především z cystinu a glycinu, příp. dalších aminokyselin. Sekrece mléčných bílkovin začíná již před otelením. Mlezivo obsahuje všechny nejdůležitější bílkoviny, které se nacházejí v mléce, ale v jiném vzájemném poměru. Před otelením připadá více než polovina mléčných bílkovin na imunoglobuliny, albumin a kaseiny. První dny po otelení se zvyšuje syntéza a sekrece alfa-kaseinu, beta-kaseinu, kapa-kaseinu, alfa-laktalbuminu a beta-laktoglobulinu. Obsah gama-globulinu po otelení rovněž vzrůstá. Imunitní složky mleziva pocházejí z krve. V mlezivu z prvního dojení bývá 12

13 maximální množství imunoglobulinů (70%) a málo sérového albuminu, betalaktoglobulinu a alfa-laktalbuminu. K sedmému dni laktace připadá na imunoglobuliny již jen 19,5 % a procento ostatních frakcí bílkovin se zvyšuje Syntéza a sekrece mléčného tuku Mléčný tuk se nachází v mléce v emulgovaném stavu a není identický s tukem krevní plazmy. Kolem 75 % mléčného tuku je výsledkem syntézy v mléčné žláze (JELÍNEK, 2003). Syntéza mléčného tuku u přežvýkavců vychází zejména z acetátu a butyrátu. Acetát tvoří okolo % těkavých mastných kyselin (octové a máselné) z bachorové fermentace. Ke snížení koncentrace mléčného tuku dochází, jestliže fermentační změny zapříčiní pokles v produkci acetátu (REECE, 1998). Tuk vzniká ze svých prekurzorů původem z krmiva přinášených krví, z neutrálního tuku přinášeného z jater, z neutrálního tuku tukové tkáně a produktů jeho štěpení. Zdrojem vyšších mastných kyselin (myristové, palmitové, stearové a olejové) jsou lipoproteiny o velmi nízké hustotě. Jednu třetinu mastných kyselin tvoří nízkomolekulární kyseliny, jejichž prekurzorem u přežvýkavců jsou těkavé mastné kyseliny, především kyselina octová a máselná z předžaludku. Laktující mléčná žláza zachytí z krve přes 80 % kyseliny octové, která se zabudovává do mléčného tuku. Glycerol se dostává do mléčné žlázy buďto z krve jako produkt štěpení triacylglycerolu, nebo je syntetizován přímo v sekrečním epitelu mléčné žlázy z glukózy a kyseliny octové. Na začátku laktace převažují v mléčném tuku nízkomolekulární mastné kyseliny a ke konci nenasycené mastné kyseliny. Takový rozdíl ve složení tuku je spojen s jeho nestejnou sekrecí a stupněm pohlcování mastných kyselin z krve v průběhu laktace. Velký význam v mechanismu biosyntézy tuku má koncentrace lipidů v buňkách mléčné žlázy. Maximální obsah celkových lipidů ve žlázových buňkách pozorujeme bezprostředně po porodu a ke konci laktace. Ke konci březosti je v buňkách zvláště mnoho triacylglycerolů. Tučnost mléka přežvýkavců je v přímé souvislosti se stupněm kvasných procesů v bachoru. Čím více se tvoří v bachoru kyseliny octové, ve srovnání s ostatními těkavými mastnými kyselinami, tím vyšší je obsah tuků v mléce. Čím je u zvířete vyšší aktivita štítné žlázy, tím je vyšší stupeň využití kyseliny octové. 13

14 Kyselina propionová, která je pro přežvýkavce glukogenní, je v mléčné žláze zdrojem laktózy a prekurzorem některých aminokyselin pro syntézu mléčného kaseinu a jen v malé míře je inkorporována do mléčného tuku. Kyselina máselná se projevuje také více jako látka glukogenní než lipogenní. Kromě toho je hlavním zdrojem energie pro laktující mléčnou žlázu (JELÍNEK, 2003). Produkce mléka a mléčného tuku závisí tedy na poměru mezi produkcí kyseliny octové, propionové a máselné v předžaludku. Krmná dávka bohatá na vlákninu zvyšuje produkci kyseliny octové a tím i tuku v mléce, krmná dávka bohatá na koncentráty snižuje obsah tuku v mléce v důsledku zvýšené produkce kyseliny propionové, která je hlavním prekurzorem glukózy (ŽIŽLAVSKÝ, 1996) Syntéza a sekrece mléčného cukru Hlavním prekurzorem laktózy je glukóza. Významný prekurzor je rovněž propionát, nejdříve se však z něho vytváří glukóza. Propionát je významný u přežvýkavců, neboť je dostupný jako produkt z fermentačních procesů v bachoru (REECE, 1998). Mléčná žláza je jediným místem v organismu, kde dochází k syntéze laktózy. Zdrojem obou složek laktózy je glukóza, která se v krvi nachází ve volném stavu a ve formě glykoproteinů. Z krve protékající laktujícím vemenem je odebíráno % glukózy. Z celkového množství krevního cukru připadá jedna třetina na volnou glukózu a dvě třetiny na glykoproteiny. Laktóza je syntetizována v epitelových buňkách mléčné žlázy převážně z glukózy uvolněné z glykoproteinů při syntéze mléčných bílkovin. Kromě glukózy slouží k syntéze laktózy glycerol, kyselina mléčná, propionová, máselná a mravenčí po jejich transformaci na glukózu. V mléce je devadesátkrát více cukru než v krvi. Laktóza je jednou z nejstabilnějších složek mléka. Jedná se o aktivní látku schopnou udržovat stálost osmotického tlaku mléka. Glukóza se uplatňuje z 80 % při syntéze laktózy, 12 % při tvorbě mléčného tuku a 4 % při tvorbě mléčných bílkovin (JELÍNEK, 2003). 3.3 Činitelé ovlivňující složky mléka Mléko nemá stálé chemické složení ani výživnou hodnotu (LOUDA a kol., 1994). Obsah hlavních složek mléka, tj. cukru, bílkovin, laktózy a solí je ovlivňován zejména 14

15 plemenem, laktační dobou, průběhem a dobou dojení, krmením a zdravotním stavem. Dále se uplatňuje individualita dojnic, která je největší příčinou odchylek od průměru stáda či plemena a i u téže dojnice nacházíme rozdíly z různých dojení, hlavně v cukru, a dokonce i u různých čtvrtí vemena Plemenná příslušnost Plemenná příslušnost se značně podílí na rozdílech ve složení mléka. A to zejména u tuku a bílkovin. Krávy nížinných, dojných plemen mají obvykle nižší obsah sušiny v mléce (11,10 až 12,40 %), nižší obsah tuku (3,50 3,70 %) i bílkovin (3,10 až 3,30 %), než horská plemena s kombinovanou užitkovostí maso-mléčnou Průběh laktace a dne Průběh laktace ovlivňuje množství a složení mléka. Největší kolísání se projevuje u obsahu tuku a pak u bílkovin, jejichž množství se mění v opačném smyslu než produkce mléka, nikoliv však v přímé závislosti. Bylo zjištěno, že minimální obsah tuku i bílkovin je ve 2. a 3. měsíci laktace a maximální obsah v 10. měsíci laktace. Podstatný vzestup ke konci laktace je pozorován u vápníku, fosforu a chlóru. Kromě pravidelných změn v průběhu laktace vykazují hlavní složky mléka i značné denní kolísání. Příčinou kolísání složek mléka jsou změny fyziologického i metabolického rázu, přičemž u tučnosti mléka se velkou měrou podílí na zjištěných diferencích stupeň ejekce. Obdobně, avšak ve větší míře se projevuje kolísání obsahu hlavních složek mléka i při měsíční kontrole užitkovosti, zejména na začátku i na konci laktace. Při denních i měsíčních intervalech jsou u obsahu bílkovin podstatně nižší diference než u obsahu tuku Dojení a způsob dodojování Dojení a způsob dodojování mají velký vliv na složení mléka, zejména v obsahu tuku. První střiky mléka na začátku dojení obsahují 1% tuku, dodojky až 10 %. Všeobecně je 15

16 možno konstatovat, že pomalé dojení znamená i nižší ejekční reflex, nižší stupeň vyprázdnění vemena i nižší obsah tuku v mléce. Z hlediska denní doby dojení byl i při dvojím denním dojení s intervaly hod. s konstantním, rovnoměrným krmením zjištěn u ranního mléka nižší obsah tuku. Za příčinu je možno považovat sníženou činnost fyziologických funkcí, včetně výměny látkové během nočního klidu Zdravotní stav dojnice Zdravotní stav dojnice je důležitý činitel a již lehké onemocnění mléčné žlázy má nepříznivý vliv na množství a složení mléka, a to tím větší, čím je vyšší užitkovost. Vlivem zánětu vemena klesá tučnost až na 2,2 %, obsah mléčného cukru na 1 % a několikanásobně vápník, draslík, fosfor a železo, naproti tomu se zvyšuje obsah bílkovin až na 6 %, zvláště albuminu a globulinu a trojnásobně chlór a sodík (SUCHÁNEK a kol., 1973) Výživa a složení krmné dávky Výživa dojnic je jedním z limitujících faktorů mléčné užitkovosti, složení a jakosti mléka (LUKÁŠOVÁ a kol., 1999). Je to faktor, který ovlivňuje užitkovost dojnic ze % (ŠTOLC a kol., 1999). Krmení a složení krmné dávky ovlivní nejen množství mléka, ale i jeho složení a to zejména u mléčného tuku, u něhož se kromě celkového množství mění i zastoupení mastných kyselin (SUCHÁNEK a kol., 1973). Složení tuku úzce souvisí s mikrobiálními pochody v bachoru. Při snížení podílu vlákniny v krmné dávce (např. při podávání velkého množství jadrných krmiv) obsah tuku klesá. Snížený obsah tuku se objevuje také při metabolických poruchách (acidóza) nebo při poškození bachorové mikroflóry (např. vlivem plesnivých krmiv). Proteiny obsažené v krmné dávce dojnic mají jen malý vliv na obsah bílkovin v mléce (LUKÁŠOVÁ a kol., 1999). Pro obsah bílkovin má značný význam především energetická hodnota krmné dávky. Na hladinu bílkovin v mléce působí pozitivně také pastva (SEYDLOVÁ, 1994). 16

17 Nedostatečná výživa způsobuje pokles obsahu bílkovin, z nichž klesá obvykle především obsah kaseinu (GAJDŮŠEK, KLÍČNÍK, 1985). Laktóza a mléčné soli jsou ovlivňovány krmením minimálně. K jejich podstatnému snížení dochází jen při trvalé podvýživě (SUCHÁNEK a kol., 1973) Vícečetné dojení DE PETERS a kol. (1985) uvádí, že složení mléka nebývá ovlivněno četností dojení. Celková produkce tuku a bílkovin bývá sice u dojnic s vícečetným dojením vyšší než u dojnic dojených 2 denně, avšak tato vyšší produkce souvisí s vyšší užitkovostí a nikoli s vyšším procentním obsahem tuku a bílkovin. KREMER ORDOLFF (1992) konstatují, že je samozřejmé, když při zvýšeném denním nádoji je mléko vysokoprodukčních dojnic chudší na mléčné složky - obsahuje méně tuku (-0,15 %) a proteinu (-0,05 %) Ostatní vlivy Ostatní vlivy se projevují výrazně především ve změně celkového obsahu bílkovin mléka, i když obsah bílkovin v mléce kolísá v mnohem menší míře než kupříkladu obsah tuku. Výrazné rozdíly v obsahu bílkovin jsou dány individualitou dojnice. Vliv roční doby úzce souvisí s krmením, změnami teploty apod. Maxima procenta bílkovin v mléce byla pozorována v měsících červnu a červenci a dále pak ke konci roku, což však také souvisí i se stadiem laktace. Vliv říje je významně závislý na individualitě dojnice, obvykle se projeví zhoršením dojnosti, ale byla pozorována i tendence mírného snižování obsahu bílkovin (GAJDŮŠEK,KLÍČNÍK, 1985). 3.4 Hodnocení produkce mléka a mléčných složek V produkci mléka a mléčných složek se projevují mezidruhové a meziplemenné rozdíly. Vzhledem k nízké heritabilitě absolutního množství produkovaného mléka je tato fyziologická vlastnost pod značným vlivem podmínek prostředí, zejména výživy. Vztah mezi množstvím produkovaného mléka a relativním obsahem jednotlivých mléčných složek je 17

18 významně ovlivňován plemennou příslušností a individualitou dojnic. Podle výsledků vědeckých analýz existují tři skupiny dojnic: - dojnice, u kterých se zvýšení produkce mléka projeví zvýšením procentického obsahu konkrétní složky (proteinu, tuku nebo laktózy). - dojnice, u kterých se při zvýšení celkového objemu produkovaného mléka relativní obsah konkrétní složky mléka sníží. - dojnice u nichž se při zvýšení dojivosti obsah konkrétní složky významně nemění. Z výsledků analýz produkce mléka a obsahu tuku publikovanými pracovníky vědeckých ústavů vyplývá, že podíl dojnic náležejících do třetí skupiny je asi % a mezi plemeny nejsou výraznější diference. Významnější rozdíly podílu dojnic mezi plemeny byly zjištěny u první a druhé skupiny, přičemž do první skupiny náleží asi % a do druhé skupiny % dojnic. Obdobně lze mezi plemeny hodnotit i vztah mezi produkcí mléka a obsahem proteinu a laktózy. Při hodnocení celkové produkce mléka využíváme podklady z kontroly užitkovosti. Produkce mléka je hodnocena v kg (l) za laktaci, jejíž délka je závislá na druhu zvířat a technice chovu. V chovu dojnic je celková produkce hodnocena za normovanou laktaci (305 dnů), případně ze zkrácené laktace. Při hodnocení obsahu mléčných složek (nejčastěji hodnotíme obsah proteinů, tuku a laktózy) a ukazatelů souvisejících s jejich obsahem (sušina mléka, tukuprostá sušina apod.) vycházíme rovněž z kontroly užitkovosti. Absolutní produkci mléčné složky za laktaci stanovíme ve vztahu: Absolutní obsah mléčné složky = Množství mléka za laktaci * % obsah složky 100 Množství mléka vyprodukované jednotlivými dojnicemi za laktaci lze korigovat na sjednocený procentický obsah mléčné složky. Při srovnání produkce jednotlivých dojnic jsou pak závěry přesnější. Celkové množství vyprodukovaného mléka při korekci na obsah mléčné složky = = Množství mléka za laktaci (kg) * procentický obsah mléčné složky procentický obsah mléčné složky po korekci 18

19 Dále lze korigovat množství mléka na stanovený obsah jedné mléčné složky nebo více složek. V době vyššího významu obsahu tuku se používal výpočet FCM (fat corrected milk), kdy se jedná o přepočet množství mléka na mléko se stejnou energetickou hodnotou. FCM = 0,4 M + 15 T nebo 0,4 (M + 0,15 t) Při zahrnutí korekce na obsah tuku i proteinu do výpočtu lze stanovit hodnotu FCPM: FCPM = 0,22 M + 7,5 T + 15 P Produkci mléka lze korigovat na množství laktózy a stanovit energetickou hodnotu celkové (ECM): ECM (kj/laktaci) = 37,68 T + 16,75 P + 16,54 L M = celkové množství mléka T = absolutní obsah tuku P = absolutní obsah proteinu za laktaci L = absolutní množství laktózy t = procentický obsah mléka (ŠUBRT, HROUZ, 2000). 3.5 Činitelé ovlivňující mléčnou užitkovost Mléčná užitkovost, tak jako jiné užitkové vlastnosti, je limitována dědičným založením a její realizace je ovlivněna prostředím. Jednotlivé faktory na mléčnou užitkovost působí ve vzájemné interakci genotypu a prostředí. Zvyšování mléčné užitkovosti zlepšenou výživou lze pouze po hranici danou genotypem zvířete. Na druhé straně chov zvířat s vysokou genetickou hodnotou bez zabezpečení odpovídajících podmínek je příkladem nevyužitých možností. 19

20 Mléčná užitkovost je geneticky podmíněna účinkem velkého počtu polygenů, tedy genů s malými účinky (jejich účinky se sčítají = aditivní složka). U některých jedinců se může zvýšit mléčná užitkovost v důsledku dominance genů, ale tato vyšší užitkovost se pak nedědí potomstvo. Jsme tedy svědky toho, že po dojnici s rekordní užitkovostí je jen průměrné potomstvo. V některých případech je zvýšená mléčná užitkovost, ale i jiné vlastnosti děděná jen přes matku. Je to dnes vysvětlováno působením chromosomů v mitochondriích, které mají odlišnou skladbu ve srovnání s chromosomy v jádru buňky (MIKŠÍK, ŽIŽLAVSKÝ, 1999). Z hlediska mléčné užitkovosti dojnice je významnější vlastností kapacita vemena, než jeho velikost. Kapacita vemena má být tak veliká, aby dojnice byla schopna dosahovat vysoké užitkovosti i při dvojím denním dojení. Cílem chovu je dosáhnout u krav prostorná vemena s velkou kapacitou, avšak jen prostřední velikosti, s velkým podílem žláznaté tkáně, dobře a pravidelně utvářená. Příliš velká vemena nejsou žádoucí, neboť působí v chovu mnohé potíže. Velká vemena mívají často větší podíl vazivové (pojivové) tkáně, jsou pak těžká, špatně upnutá ke spodině břišní a bývají svislá. Tato vemena překážejí dojnicím při chůzi a mohou být poraněna vyčnívajícími předměty, sousední krávou nebo nohou při vstávání. Velká vemena jsou také citlivější na průvan, na chlad, sluneční záření, na kvalitu podestýlky aj. (SUCHÁNEK a kol., 1973). Faktory, které ovlivňují množství a složení mléka lze rozdělit na vnitřní a vnější: Z vnitřních vlivů je to vlastní genotyp zvířete, který je dán plemennou hodnotou rodičů. Dále mezi vnitřní vlivy lze zařadit plemennou příslušnost, fyziologii mléčné žlázy, činnost dýchací a zažívací soustavy, krevní oběh, činnost žláz s vnitřní sekrecí, stádium mezidobí, zdravotní stav, věk a živou hmotnost, individualitu dojnice. Z vnějších činitelů je to především výživa, úroveň odchovu, technologie chovu, systém ustájení, technika dojení, lidský faktor, klima atd. 20

21 3.5.1 Vnitřní faktory ovlivňující mléčnou užitkovost Plemenná příslušnost Významnou součástí genotypu je plemenná příslušnost a s ní související užitkový typ. Záměrným šlechtěním byla vyšlechtěna jednostranně mléčná plemena, plemena s kombinovanou užitkovostí a plemena masná. Těmto třem skupinám odpovídá i rozdílný užitkový typ a s ním i rozdílné dědičně podmíněné předpoklady pro mléčnou užitkovost Plemenná hodnota Dalším genetickým vlivem je plemenná hodnota rodičů, podmiňující jak dojivost, tak i obsah mléčných složek u potomstva. Dnes zjišťujeme plemennou hodnotu pro kg mléka, kg bílkovin, % bílkovin jak u býků, tak i u krav. Rozdílná úroveň mléčné užitkovosti je vedle uváděných genetických vlivů způsobena i individualitou dojnice Stadium mezidobí Stadium mezidobí zahrnuje několik dílčích vlivů, jako je říje, stadium březosti, doba stání na sucho a délka mezidobí. V období říje dochází zpravidla ke krátkodobému poklesu produkce mléka, ale tento vliv není jednoznačný. Množství mléka a jeho složení ovlivňuje také stadium březosti. V první polovině březosti nelze pozorovat výraznější změny. Ve druhé polovině březosti již dochází k postupnému poklesu produkce mléka a ke zvýšení obsahových složek mléka. Převážná většina krav v důsledku poklesu denní produkce mléka samovolně zaprahuje. Změny v produkci mléka v průběhu laktace jsou zapříčiněny změnami endokrinního systému působením hypofyzárních a placentárních hormonů. Délka doby stání na sucho ovlivňuje dojivost v následující laktaci. Během stání na sucho dochází k regeneraci mléčné žlázy a proto doba stání na sucho by měla trvat 6 8 týdnů. Je nežádoucí, aby dojnice během tohoto období ztučněla. Odbouráváním depotního 21

22 tuku po otelení negativně ovlivňuje zdravotní stav a mléčnou produkci dojnice. Prodloužením doby stání na sucho nad 8 týdnů naopak sníží celoživotní užitkovost a tím i rentabilitu produkce. Délka mezidobí, tj. časový úsek mezi dvěma za sebou následujícími oteleními je dalším faktorem. Prodlužování délky mezidobí se zvyšuje produkce mléka za laktaci. V důsledku opožděného působení negativního vlivu gravidity, ale současně klesá ve stádě počet otelení. Z ekonomického hlediska je rozhodující dosahovaná užitkovost za kalendářní rok. Proto ve stádě neprodlužujeme délku mezidobí a snažíme se jí udržet na optimální výši do 380 dní, případně do 400 dnů. Optimální délku mezidobí ve stádě určuje dosahovaná produkce krav po otelení Věk a hmotnost dojnice Věk a hmotnost dojnice bývá vyjadřován pořadím laktace. S postupujícím věkem se zvyšuje živá hmotnost dojnice a s ní i vývin vemene. Maximální produkci poskytuje dojnice v době tělesné dospělosti, tj. na III IV laktaci (MIKŠÍK, ŽIŽLAVSKÝ, 1999). STOJIC, VIDIC-DJEDOVIC, BOGDANOWVIC, NIKOLIC (1998) uvádí, že mléčná užitkovost dojnic se zvyšuje výrazně od první do třetí laktace, další vzestup je pozvolnější v průměru do páté laktace, kdy dosahuje maxima. (KOPECKÝ a kol., 1981) konstatuje, že nejvyšší užitkovosti se dosahuje ve stáří 6 až 8 roků. Tab. 2., Přepočtové koeficienty jednotlivých laktací na laktaci maximální (MIKŠÍK, ŽIŽLAVSKÝ, 1999) I. Laktace II. Laktace Pořadí laktace III. IV. Laktace Laktace V. Laktace Přepočtový koeficient 1,3 1,11 1,02 1,00 1,00 Nástup maximální laktace je však spojen i s raností zvířete (MIKŠÍK, ŽIŽLAVSKÝ, 1999). U středně raných a pozdějších plemen o jednu až dvě laktace později. Z fyziologického hlediska proces stárnutí se v normálních podmínkách projeví na poklesu 22

23 užitkovosti až po osmé laktaci, tedy po desátém roku věku. Ve skutečnosti však dochází k poklesu užitkovosti mnohem dříve v důsledku opotřebení organismu, které je způsobeno podmínkami chovu dojnic. Zvyšování dojivosti v jednotlivých laktacích je dáno jednak zvyšováním živé hmotnosti plemenice, ale zejména pokračujícím vývinem mléčné žlázy. Maximální produkce poskytuje dojnice v době tělesné dospělosti. Na zvyšující se dojivosti se z 20 % podílí nárůst živé hmotnosti a z 80 % vývin vemene (kapacita vemene). Obecně platí, že větší dojnice je schopna přijmout větší množství krmiv (sušiny), a tím dosáhnout i vyšší mléčnou užitkovost. Kladný vztah dokládají i hodnoty korelací (fenotypová = 0,35 a genetická = 0,15). V praxi to znamená, že při zvětšení tělesného rámce, který se promítne do zvýšení živé hmotnosti o 100 kg (a také zvýšení kapacity vemene), lze očekávat nárůst dojivosti, v závislosti na plemeni a dosahované úrovni dojivosti, o kg mléka (ŠTOLC a kol., 1999) Věk a hmotnost prvotelky Věk prvotelky při otelení má pozitivní korelaci k výši mléčné užitkovosti na první laktaci. S prodlužováním doby odchovu jalovic se zvyšují náklady na jeho odchov. Proto je zde logická snaha dobu odchovu jalovic zkracovat. V Evropě se setkáváme se širokou variabilitou věku při otelení od 24 do 34 měsíců. Se zvyšujícím se věkem prvotelky se zvyšuje produkce mléka na první laktaci. V našich podmínkách zvýšení věku o 1 měsíc představovalo zvýšení produkce mléka za laktaci o 34,5 kg. Hmotnost prvotelky při otelení je významnější než její věk. Má rovněž pozitivní vztah k výši mléčné produkce na první laktaci. U českého strakatého skotu zvýšení živé hmotnosti o 10 kg znamenalo v průměru zvýšení produkce mléka za laktaci o 46 kg. Vycházíme-li z předpokladu, že větší dojnice je schopna přijmout v krmné dávce větší množství sušiny, pak se množství přijatých živin projeví i ve vyšší mléčné produkci Zdravotní stav Dobrý zdravotní stav dojnice je podmínkou pro realizaci mléčné užitkovosti. Negativně působí především mastitidy, poruchy metabolismu, infekční choroby a obtížné 23

24 porody (MIKŠÍK, ŽIŽLAVSKÝ, 1999). Při lehčím průběhu onemocnění jsou změny na mléce méně výrazné. Při celkových těžkých onemocnění, zejména déletrvajících, dosahuje snížení produkce mléka až 50 % i více (LUKÁŠOVÁ a kol., 1999) Individualita dojnice Větší rozdíly v mléčné užitkovosti jsou nejen mezi plemeny, ale existují i uvnitř plemene. Tyto rozdíly jsou způsobené individualitou zvířat, různou úrovní jejich energetického metabolismu, odlišným exteriérem i interiérem a podobně (ŠTOLC a kol., 1999) Vnější vlivy působící na množství mléka Výživa dojnic Z vnější vlivů je rozhodující výživa dojnic. Krávy jsou náročné na poskytovanou výživu zejména v období bezprostředně po otelení a v průběhu prvních 100 dní laktace. Optimální výživa krav podle jednotlivých fází reprodukčního cyklu je důležitým předpokladem pro dosahování vysoké produkce mléka s vyhovujícím procentem bílkovin. Základem výživy krav je kvalitní objemná píce doplněná jadrným krmivem. U vysokoprodukčních krav je obtížné dotovat po otelení potřebu živin v krmné dávce a v důsledku toho dochází k poklesu živé hmotnosti dojnice. Proto z tohoto hlediska jsou zvýhodňovány krávy s plochou laktační křivkou. Nerovnoměrná výživa během roku nepřímo působí na mléčnou užitkovost jako faktor roční doby otelení. Krávy otelené v zimních a předjarních měsících dosahují za laktaci nejvyšší produkce mléka, naopak nejnižší produkce dosahují krávy otelené v létě Úroveň odchovu jalovic Úroveň odchovu jalovic je důležitým faktorem pro realizaci mléčné užitkovosti. Nedostatečná výživa během odchovu po delší období neumožní kompenzaci růstu v dalších fázích odchovu a jalovice zůstává zakrslá, s negativním dopadem na tělesný rámec v dospělosti a nízkou mléčnou užitkovost. Je žádoucí, aby dojnice dosahovaly 24

25 tělesného rámce daného plemenným standardem. Existuje pozitivní vztah mezi velikostí tělesného rámce a produkcí mléka. Jalovičky v období do 3 měsíců, mají růst intenzivně (s denním přírůstkem cca 0,87 kg), aby ve věku 1 roku dosáhly u plemene černostrakatého 325 kg. Naopak jak již bylo upozorněno, před otelením nesmí být jalovice v důsledku překrmování ztučnělé, aby nedocházelo ke snižování mléčné produkce na první laktaci a k obtížným porodům Technologie chovu a welfare zvířat Mléčnou užitkovost krav ovlivňuje technologický systém chovu. Zejména systém ustájení, použitý systém strojních linek, technologie chovu a pracovní postup při dojení. Zabezpečení pohody zvířat při ustájení ( welfare ) je jednou z podmínek vysoké mléčné produkce. Ta je závislá jednak od vhodného stavebního uspořádání, velikosti lože (boxu), místa u žlabu, mikroklima ve stáji, relativní vlhkostí, teploty vzduchu, proudění vzduchu. Pohodu zvířat ve stáji ovlivňuje i denní režim. Ten je třeba upravit tak, aby byly krávy během dne co nejméně rušeny. Délka doby ležení a přežvykování krav je v kladné korelaci k výši mléčné produkce. Mezi tyto vlivy je nutno zařadit i práci ošetřovatelů při krmení, ošetřování a především při dojení Lidský faktor Lidský faktor hraje důležitou roli ve všech produkčních systémech chovu skotu (MIKŠÍK, ŽIŽLAVSKÝ, 1999). Významná je odborná kvalifikace a zejména zájem všech pracovníků o zvyšování kvality pracovních postupů a dosahování lepších výsledků. Vliv vlastní ošetřovatelské péče se může projevovat v diferencích 10 až 20 % průměrné mléčné užitkovosti stáda dojnic (KOPECKÝ a kol., 1981) Klima Z klimatických faktorů je důležitá zejména teplota, vlhkost a proudění vzduchu. Skot snáší spíše teploty nižší (optimální je teplota blížící se nule), než vyšší (při teplotách pod 0 C a nad 20 C dochází k poklesu dojivosti, hlavně u vysokoužitkových dojnic, v důsledku 25

26 změn intenzity látkového metabolismu). Vliv vysokých teplot je výrazněji negativní a působí dlouhodoběji než vliv teplot nízkých. Extrémní hodnoty vlhkosti vzduchu (zejména v souvislosti s extrémně nízkými nebo vysokými teplotami) působí rovněž negativně na dojivost (ŠTOLC a kol., 1999). 3.6 Charakteristika holštýnského plemene Původně černostrakatý skot vznikl v nížinných oblastech Fríska, severního Německa a Jutského poloostrova. Od druhé poloviny 19. století byl v Evropě šlechtěn na masomléčnou užitkovost. Po roce 1861 byl ve větším počtu vyvážen evropský černostrakatý skot do Severní Ameriky, kde byl směr šlechtění zcela odlišný. Protože produkce masa byla zde zajišťována masnými plemeny, bylo šlechtění tohoto plemene zaměřeno v Severní Americe výhradně na mléčný užitkový typ, vysokou mléčnou užitkovost, větší tělesný rámec a dobře utvářené vemeno. Dnes je holštýnské plemeno chované v USA a Kanadě nejprošlechtěnějším plemenem na mléčnou užitkovost. Úspěšnou populací je i černostrakatý skot chovaný v Izraeli, kam byl holštýnský skot od 50.let dovážen. Dosahuje zde nejvyšších užitkovostí. Koncem 60. let se začínají intenzivně využívat holštýnští býci z USA a Kanady také v Evropě. V současné době lze konstatovat, že původní kontinentální typ černostrakatého evropského skotu s kombinovanou užitkovostí byl zcela nahrazen skotem holštýnským. Změnou užitkového typu se značně zvýšila produkce mléka, zvětšil se tělesný rámec a zlepšily se tvarové vlastnosti vemene. Hluboce mražené semeno při inseminaci umožňuje maximálně využívat býky v rámci celé světové populace tohoto plemene. Zbarvení zvířat je černostrakaté, včetně hlavy. Malá část zvířat (cca 5%) se vyštěpuje jako recesivní homozygoti, kteří jsou červenostrakatě zbarvení. Jsou označování jako červený holštýnský skot (RED). Černostrakaté plemeno je nejrozšířenější mléčné plemeno. Je chováno v USA, Kanadě, Izraeli, Evropě, Rusku, ale i v Japonsku, Novém Zélandu, Austrálii a dalších zemích (MIKŠÍK,ŽIŽLAVSKÝ, 1999). 26

27 Chovný cíl Základním principem programu šlechtění populace je stanovení chovného cíle. Ten je stanovován vždy k určitému časovému horizontu a je koncipován jako charakteristika užitkových vlastností a morfologických znaků krav zapsaných v plemenné knize. Chovný cíl plemene holštýn (HRADECKÁ, 2005): prvotelky dospělé krávy dojivost v normované laktaci kg kg obsah bílkovin 3,30 % a více 3,30 % a více průměrný počet dokončených laktací 3,5 celoživotní užitkovost kg věk při otelení do 26 měsíců mezidobí do 400 dnů výška v kříži cm cm živá hmotnost kg kg Chovný cíl požaduje dojnice většího tělesného rámce s harmonickou tělesnou stavbou, s výrazným mléčným charakterem, s dobře utvářeným prostorným a žlaznatým vemenem. Důraz je kladen na dobře utvářené suché končetiny s pravidelným postojem, na ostré rysy kohoutku a hřbetu, široká a klenutá žebra, ploché hlezno a na jemnou kůži i srst. Dále se požaduje široká a jen mírně skloněná záď (URBAN a kol., 2001). V uplynulých desetiletích bylo holštýnské plemeno šlechtěno zejména na vysokou mléčnou produkci. Poměrně malá pozornost byla věnována plodnosti, dlouhověkosti a zdraví. Důsledkem tohoto jednostranného selekčního tlaku na mléčnou produkci bylo zvyšování užitkovosti, které bylo provázeno zhoršováním plodnosti, zdraví a zkracováním produkčního života krav. Ve svém důsledku to znamenalo, že přestože krávy dosahovaly vysoké mléčné produkce, nepřinášely chovatelům očekávaný ekonomický efekt. Z těchto důvodů došlo v mnoha zemích k poměrně zásadnímu přeformulování chovných cílů. Chovatelé vedle velmi dobrých ukazatelů mléčné produkce požadují pevná, harmonická zvířata, která jsou zdravá, plodná a dlouhověká, bez nároků na vlastní péči (MOTYČKA, 2005). 27

28 3.7 Laktace a její hodnocení Laktací rozumíme složitý fyziologický proces sekrece, shromažďování a spouštění mléka. Schématické znázornění laktace Sekrece mléka Syntéza v alveolárních buňkách (tvorba mléka) Vlastní sekrece (přechod přes buněčnou membránu, vylučování) Alveolární mléko Laktace Shromažďování mléka Cisternové mléko Spouštění mléka (uvolňování,výdej) Pasivní uvolňování cisternového mléka Aktivní uvolňování alveolárního mléka (ejekce, vypuzování) Tyto funkce spolu úzce souvisejí, navazují na sebe, navzájem se ovlivňují a vytváření základ produkční schopnosti mléčné žlázy. Laktací se rovněž nazývá období od otelení do zaprahnutí, tj. do doby, kdy ustane sekrece mléka v důsledku blížícího se porodu (ŽIŽLAVSKÝ, 1996). 28

29 Perzistence (vyrovnanost) laktace charakterizuje průběh laktační křivky. Průběh křivky má být vyrovnaný a laktační křivka má mít co největší stálost. Perzistenci lze hodnotit následujícími metodami: - matematickými, které vyjadřují směrnici průběhu laktační křivky ve vzestupné a sestupné fázi laktační křivky procentickým poklesem produkce mléka po sobě následujících stejně dlouhých časových obdobích nebo výpočtem rovnice laktační křivky vyššího stupně. - grafickými, které hodnotí průběh laktační křivky na vykresleném grafu. Nejčastěji je průběh křivky hodnocen pomocí indexů perzistence sestavovaných na bázi různých biologických vztahů. U skotu patří mezi nejjednodušší a nejvýznamnější index perzistence P 2:1, který je vyjádřen procentickým poměrem produkce mléka za druhých a prvních 100 dnů laktace. Využití tohoto indexu u skotu vychází z rozdělení laktační periody dojnic na tři sto denní úseky. Index perzistence P 2:1 = Produkce mléka za druhých 100 dnů laktace ( ) *100 Produkce mléka za prvních 100 dnů laktace (1 100) Index P 2:1 v podstatě stanovuje pokles produkce mléka za druhou třetinu v porovnání s produkcí za první třetinu laktace (ŠUBRT, HROUZ, 2000). Tab. 3., Stupeň perzistence a tvar laktační křivky Hodnota P 2:1 Stupeň perzistence Tvar laktační křivky nad 90,0 - příliš plochá 80,0 89,9 velmi dobrý plochá 70,0 79,9 dobrý normální 60,0 69,9 málo uspokojivý strmá do 59,9 špatný velmi strmá Za optimální je u krav na první laktaci P 2: %. U krav na druhé a dalších laktacích 80 %, maximálně 85 %. Vyšší hodnota je zpravidla spojena s nízkou dojivostí a je proto z chovatelského i plemenářského hlediska nežádoucí (HALIČ a KOŠVANEC, 1998). 29

30 Lze použít i index perzistence P 3:1, který stanovuje procentické snížení produkce mléka v poslední třetině laktační periody dojnic v porovnání s první třetinou produkčního období. Index perzistence P 3:1 = Produkce mléka za třetích 100 dnů laktace ( ) * 100 Produkce mléka za prvních 100 dnů laktace (1-100) křivky). Mezi další indexy z obecnějšího pohledu patří index poklesu a vzestupu laktace (laktační Index poklesu laktace = Celková produkce mléka za laktaci (kg) Nejvyšší denní produkce v průběhu laktace (kg) Index vzestupu lakt. křivky = Nejvyšší denní produkce (kg) počáteční produkce (kg) Délka vzestupné fáze ve dnech K hodnocení průběhu laktační křivky je v chovu skotu využíván i koeficient stálosti. Koeficient stálosti laktace = Celková produkce mléka za laktaci (kg) * 100 Nejvyšší denní produkce (kg) * počet laktačních dnů V chovu jednotlivých hospodářských zvířat je využíváno několik matematických modelů charakterizujících průběh laktační křivky. Použití speciálních matematických formulací, pro hodnocení průběhu laktační křivky při znalosti užitkovosti za celou laktační periodu nebo za zkrácené časové úseky, je zaměřeno na konkrétní hospodářská zvířata a je součástí výuky speciálních zootechnik. Při grafickém hodnocení průběhu laktační křivky posuzujeme zejména tvar vykreslené laktační křivky jednotlivých zvířat. Z grafického vyjádření průběhu laktace posuzujeme i vztahy produkce mléka k ukazatelům reprodukce. Tvar laktační křivky je významný i ve vztahu k ekonomické efektivnosti produkce mléka. 30

31 Laktační křivka vyrovnaná (s velkou perzistencí) je u jednotlivých hospodářských zvířat charakteristická poklesem produkce po dosažení vrcholu do 6-10 %. Při vyrovnané laktační křivce produkují zvířata s vyšší efektivností. Laktační křivku nevyrovnanou (s malou perzistencí) lze zaznamenat u zvířat produkujících v neodpovídajících chovatelských podmínkách. Při závažných nedostatcích, zejména ve výživě zvířat se vyskytuje laktační křivka se dvěmi vrcholy, která se považuje za nefyziologickou (ŠUBRT, HROUZ, 2000). 3.8 Kontrola mléčné užitkovosti Je nejstarší metodou kontroly u skotu. V Čechách byla zavedena kontrola užitkovosti v roce 1905 a na Moravě o rok později. První větší rozšíření kontroly u nás však začíná až v novém státě v roce Rozdílné organizační formy kontroly užitkovosti v jednotlivých zemích znemožňovaly vzájemné srovnání užitkovosti dojnic. Došlo proto k mezinárodním dohodám o sjednocení metod (MIKŠÍK, ŽIŽLAVSKÝ, 1999). Kontrola mléčné užitkovosti aplikovaná v ČR respektuje mezinárodní dohody k možnosti srovnatelnosti dosažených výsledků u plemen skotu v různých zemích (ŽIŽLAVSKÝ, 1996). V současné době je kontrola užitkovosti prováděna podle normy, metodik a doporučení mezinárodní organizace International Committee for Animal Recording - I.C.A.R. Kontrola mléčné užitkovosti se dle mezinárodních dohod může provádět buď vyškoleným, úředně pověřeným pracovníkem oprávněné organizace (metoda A), nebo kontrolu provádí chovatel ve spolupráci s pověřenou osobou oprávněné organizace (metoda B) (MIKŠÍK, ŽIŽLAVSKÝ, 1999). Smyslem kontroly mléčné užitkovosti je co nejpřesněji odhadnout mléčnou užitkovost krav zapojených do kontroly užitkovosti na základě průběžných kontrol prováděných během roku (ŽIŽLAVSKÝ, 1996). Od roku 2000 je kontrola mléčné užitkovosti realizována výhradně metodou A. Provádí ji pověřená osoba (kontrolní asistent) oprávněné organizace. Stanovenými postupy 31

32 zjišťuje množství nadojeného mléka a odebírá vzorky buď ze všech dojení za celý kontrolní den (kontrola A4 prováděná u 98,9 % dojnic) nebo střídavě jeden měsíc z ranního a druhý z večerního dojení (kontrola AT realizovaná pouze u 1,1 % dojnic) (KVAPILÍK, PYTLOUN, BUCEK a kol., 2004). Ve srovnání s metodou A4 je méně přesná. Kontrola A4 a AT poskytuje podklady pro kontrolu dědičnosti mléčné užitkovosti. Výsledky získané metodou B musí být publikovány odděleně od metody A. Vlastní kontrola, tj. změření mléka, odběr vzorků mléka do vzorkovnic, zjištění a doplnění plemenářských údajů do tiskopisů se provádí v kontrolní den. Z údajů zjištěných v kontrolní den se pak vypočítávají hodnoty za kontrolní období a za normovanou laktaci. V případě, že nelze provést ze závažných důvodů v chovu v kontrolní den kontrolu, propočítává se meziúdobí. Při zjišťování dojivosti se každý nádoj mléka v kontrolní den zváží (zpravidla na přezmenové váze), nebo se změří měřičem mléka (průtokoměrem). Všechny používané průtokoměry v KU musí být uznány mezinárodní organizací I.C.A.R. V ČR je v KU nejvíce rozšířen průtokoměr Tru-test vyráběný na Novém Zélandu. Odběr vzorku mléka v kontrolní den slouží ke zjišťování % bílkovin, % tuku, % laktózy v mléce. Protože obsah mléčných složek je u jednotlivých nádojů krávy různě vysoký, musí být odebrán tzv. poměrný vzorek, který splňuje podmínku, že u každého nadojeného litru mléka v kontrolní den bude odebráno do vzorkovnice stejné množství mléka. Celkový obsah vzorkovnice je ml. První kontrola může být provedena od 6. dne po otelení krávy. Kráva, která v kontrolní den nadojí méně než 3,0 kg mléka celkem, se považuje za zaprahlou (MIKŠÍK, ŽIŽLAVSKÝ, 1999). Konečným výsledkem kontroly užitkovosti je objektivní odhad produkce mléka za normovanou 305 denní laktaci se stanovením obsahu a produkce bílkovin a tuku (ŽIŽLAVSKÝ, 1996). 32

33 Tab. 4., Kontrola mléčné užitkovosti (dle IKEWM -1984) (MIKŠÍK, ŽIŽLAVSKÝ, 1999) Metoda A: (prováděná úředním pracovníkem) Označení Délka Počet kontrol Počet dní mezi zkoušky (hod) za rok kontrol. dny A A A A A AT střídavě večer a ranní kont. Metoda A4 je považována za standardní Metoda B: (prováděná chovatelem ve spolupráci s úředním pracovníkem). B Korelace genetické, prostřeďové a fenotypové Vztahy mezi užitkovými vlastnostmi, pozorované fenotypové korelace, znali chovatelé již dříve bez znalosti rozkladu této korelace. Všeobecně byly známé kladné vztahy (pozitivní korelace) mezi kg nadojeného mléka a kg získaného tuku, nebo opačné vztahy (negativní korelace) mezi kg nadojeného mléka a procentickou tučností. Korelační koeficient tedy určuje směr a sílu vztahu oboustranné závislosti proměnlivosti dvou případně více užitkových vlastností. Směr korelačního koeficientu určuje, zda se zvyšováním hodnot jedné vlastnosti se zvyšují hodnoty druhé vlastnosti, zda se jedná o kladnou (pozitivní) korelaci nebo zda se zvýšením hodnot jedné vlastnosti se snižují hodnoty druhé užitkové vlastnosti a pak se jedná o zápornou (negativní) korelaci. Genetické korelace Genetická korelace (r G ) a její hodnota koeficient genetické korelace určuje směr a míru závislosti mezi genotypovými hodnotami obou sledovaných užitkových vlastností (jejich 33

34 negativními hodnotami). Jedná se o korelační vztah dvou užitkových vlastností na úrovni genotypu a z toho důvodu jsou genetické korelace nejdůležitější pro selekci, neboť máme za cíl zlepší genetický základ užitkových vlastností hospodářských zvířat a na základě optimální fenogeneze získat maximálně možnou fenotypovou hodnotu užitkových vlastností. Často tyto korelace jsou označovány pojmem genotypové korelace, vhodnějším a přesnějším termínem je korelace genetická, neboť ta je převážně podmíněna aditivním působením genů. Obecně platí, že u užitkových vlastností s obecně vysokými koeficienty dědivosti, je možné předpokládat i vysoké genetické korelace. Záporné genetické korelace jsou jedním ze základních genetických parametrů, které mají zvláštní význam ve šlechtitelské práci a je nasnadě, aby šlechtitelé všechny tyto záporné genetické korelace užitkových a fyziologických vlastností znali a při šlechtění je užívali. V případě existence záporných genetických korelací mezi užitkovými vlastnostmi by mohlo při šlechtitelské práci dojít k výsledkům, že zvyšování požadované určité užitkové vlastnosti by zapříčinilo snižování druhé užitkové vlastnosti, která je pro život jedince důležitá nebo je podstatná pro svoji užitkovou hodnotu. Hlavní význam znalosti konkrétních genetických korelací je při selekci užitkových vlastností hospodářských zvířat v rámci šlechtitelského procesu. Prostřeďová korelace Prostřeďová korelace (r E ) a její hodnota koeficient prostřeďové korelace určují směr a míru závislosti mezi vlivy prostředí působícími na proměnlivost dvou nebo více užitkových vlastností. Koeficient fenotypové korelace Koeficient fenotypové korelace (r P ) a její hodnota koeficient fenotypové korelace vyjadřuje směr a míru závislosti mezi pozorovanými fenotypovými hodnotami dvou nebo více užitkových vlastností. Fenotypové korelace vznikají na základě vzájemné závislosti genotypových hodnot obou sledovaných vlastností a účinků vlivů prostředí ovlivňujících proměnlivost obou sledovaných vlastností. 34