Univerzita Palackého v Olomouci

Transkript

1 Univerzita Palackého v Olomouci Přírodovědecká fakulta Katedra rozvojových studií Mezinárodní rozvojová studia Ekonomicko geografická charakteristika států Perského zálivu se zaměřením na těžbu ropy. Bakalářská práce Vedoucí práce: Doc. RNDr. Zdeněk SZCZYRBA, Ph.D. Vypracovala: Eliška ROHROVÁ Olomouc

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a veškeré použité materiály jsem uvedla v seznamu použitých zdrojů. V Olomouci

3 Touto cestou bych chtěla poděkovat vedoucímu bakalářské práce Doc. RNDr. Zdeňkovi Szczyrbovi, Ph.D. za jeho trpělivost, vstřícný přístup a cenné rady a připomínky, které mi pomohly při vypracování této práce. 3

4 Vysoká škola: Univerzita Palackého Fakulta: Přírodovědecká Katedra: Geografie Školní rok: 2007/2008 ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE pro ELIŠKU ROHROVOU obor Mezinárodní rozvojová studia Název bakalářské práce: Ekonomicko geografická charakteristika států Perského zálivu se zaměřením na těžbu ropy. Economical-geographical characteristic of Persian Gulf countries with focus on extraction of oil Zásady pro vypracování: Úvodním cílem bakalářské práce je provést základní ekonomicko geografickou charakteristiku států regionu Perského zálivu. V ní se autorka soustředí na relevantní aspekty transformace místních ekonomik v 2. polovině 20. století, zejména pak vlivem těžby ropy na ekonomický rozvoj států. Dalším z cílů bakalářské práce je dokumentovat vliv tzv. petrodolarových ekonomik na sociální prostředí států. Samostatným cílem je hledat kauzalitu mezi těžbou ropy a politickým vývojem daných ekonomik se zaměřením na tvorbu zahraniční politiky států, promítající se do politického uspořádání světového hospodářského systému. Navržená struktura práce: Úvod. Cíle práce a použitá metodika. Rešerše základní literatury k problematice ropy v širším multidisciplinárním pojetí. Geografická analýza regionu Perského zálivu. 4.1 Fyzickogeografická analýza území. 4.2 Socioekonomická analýza území se zaměření na těžbu nerostných surovin (ropy). Ekonomicko geografické aspekty těžby ropy v regionu Perského zálivu. 5.1 Vliv ropy na rozvoj hospodářské infrastruktury ekonomik dotčených těžbou ropy (vývoj v etapách). 5.2 Vliv ropy na změny sociálního prostředí ekonomik dotčených těžbou ropy (sociální péče, demografický vývoj ad.). 5.3 Vliv ropy na politické prostředí ekonomik dotčených těžbou ropy, včetně zahraniční politiky. Predikce vývoje ekonomicko geografického vývoje vlivem pokračující intenzifikace těžby ropy v regionu Perského zálivu (rešerše obecných pohledů + vlastní pohled). Závěr Summary 4

5 Bakalářská práce (BP) bude zpracována v těchto kontrolovaných etapách: bod 3 zadání: bod 4 zadání: bod 5,6 zadání: zpracování textu BP: červenec-říjen 2007 do do leden-duben 2008 Rozsah grafických prací: dle potřeb zadání Rozšiřující přílohy: fotodokumentace, grafy, tabulky. Rozsah průvodní zprávy: stran vlastního textu + BP v elektronické podobě Seznam studijní literatury (výběr): Cílek, V., Kašík, M., Ruller, T.: Nejistý plamen. Dokořán, Cole, J.: Geography of the World s Major Regions. Routledge Dicken, P.: Global Shift. Sage Publications Hawken, P., Lovins, A., Lovinsová, L.H.: Přírodní kapitalismus. Mladá fronta, Hudson, R.: Economic Geographies. Sage Publications Murray, W.E.: Geographies of Globalization. Routledge Rock, M.T., Angel, D.P: Industrial Transformation in the Developing World. Oxford University Press, statistiky OPEC, British Petroleum ad. Vedoucí bakalářské práce: doc. RNDr. Zdeněk Szczyrba, Ph.D. Datum zadání bakalářské práce: červen 2007 Termín odevzdání bakalářské práce: květen 2008 vedoucí katedry vedoucí bakalářské práce 5

6 Obsah Seznam použitých zkratek Úvod Cíle práce a použitá metodika Rešerše základní literatury k problematice ropy v širším multidisciplinárním pojetí Geografická analýza regionu Perského zálivu Fyzickogeografická analýza území Problematika vymezení regionu Geografická charakteristika Poloha, rozloha Tektonické poměry Povrch Podnebí Socioekonomická analýza území Základní údaje o zemích Perského zálivu Přírodní zdroje Těžba ropy Obyvatelstvo Zemědělství Ekonomické ukazatele Ekonomicko geografické aspekty těžby ropy v regionu Perského zálivu Vliv ropy na hospodářské infrastruktury ekonomik ropných států Perského zálivu Koloniální období Objev ropy změnil tvář regionu Období po získání nezávislosti léta 20. století léta 20. století Vývoj za posledních 8 let Vliv ropy na sociální prostředí ekonomik dotčených těžbou ropy Naděje na dožití Porovnání naděje na dožití zemí Perského zálivu a vybraných zemí západní Evropy Úmrtnost Míra fertility Rozvoj školství a zdravotní péče Vývoj hodnoty Indexu lidského rozvoje - HDI Ropa, občané a stát Problematika zahraničních pracovníků Vliv ropy na daňový systém Ropa jako zdroj sociálních nerovností a problémů Distribuce zdrojů Vliv ropy na vnitropolitické prostředí a zahraniční politiku ekonomik dotčených těžbou ropy Vnitřní politika Ropa jako zdroj moci Zahraniční politika

7 Rok USA a blízkovýchodní ropa Integrační seskupení v oblasti Naftová měna Závislost na ropě hrozbou Shrnutí Predikce ekonomicko geografického vývoje vlivem pokračující intenzifikace težby ropy v regionu Perského zálivu Konec ropné éry? Světové zásoby ropy Oil Peak Jaký je skutečný stav ropných zásob v Saudské Arábie? Zvýšení cen ropy povede ke zvýšení cen potravin Rizika spojená s těžbou ropy ve vybraných zemích Budoucí sociální vývoj Závěr Summary...73 Seznam použitých zdrojů:...74 Přílohy...78 Příloha č.1: Blízký východ...79 Příloha č.2: Přehled světové produkce, spotřeby, nabídky a poptávky po ropě v roce Příloha č.3: Přehled produkce a spotřeby ropy v jednotlivých zemích Perského zálivu v různých obdobích...81 Příloha č.4: Vývoz a dovoz ropy...83 Příloha č.5: Ropa...84 Příloha č.6: Vývoj světové ceny surové ropy od 70. let 20. století

8 Seznam použitých zkratek APOC Anglo-Persian Oil Company Socal Standard Oil Company of California PDTC Petroleum Development-Trucial Coast HDI Human Developmen Index (Index lidského rozvoje) IPC Iraq Petroleum Company ADMA Abu Dhabi Marine Areas Ltd. QPC Qatar Petroleum Development Co. ARAMCO Arabian American Oil Company PETROMIN General Petroleum and Minerals Organization (Všeobecná organizace pro ropu a nerosty) ADNP Abu Dhabi National Petroleum QGPO Qatar General Petroleum Organization QR Katarský riál NIOC National Iranian Oil Company Saudi Aramco Saudi Arabian Oil Company BD Bahrajnský dinár ALBA Aluminium Bahrajn OPEC Organization of the Petroleum Exporting Countries (Organizace zemí vyvážejících ropu) NIZ Nově Industrializované Země SABIC Saudi Basic Industries Corporation SAMA Arabian Monetary Agency GCC Gulf Cooperation Council (Rada pro spolupráci v Zálivu) WHO World Health Organization BAPCO Bahrain Petroleum Company AFESD Arabský fond pro hospodářský a sociální rozvoj CAEU Council of Arab Economic Unity (Rada arabské hospodářské jednoty) OAPEC Organization of Arab Petroleum Exporting Countries (Organizace arabských zemí vyvážejících ropu) 8

9 1. Úvod Práce se zabývá hospodářstvím, politickým a sociálním prostředím a predikcí možného vývoje ropných států v oblasti Perského zálivu, kde se nachází významné množství světových zásob ropy. Ropa je strategickou surovinou a má výjímečné postavení díky tomu, že je jednou z nejsnadněji přístupných, nejuniverzálněji použitelných a nejlevnějších fosilních zdrojů. Proto je právem označovaná za černé zlato. Existence dnešní moderní společnosti a lidské civilizace bez energetických zdrojů je nemyslitelná. Ropa je hlavním energetickým zdrojem celého světového kapitalistického hospodářství a hybnou silou mezinárodního obchodu. Ropa je též nejvíce globalizovaným světovým energetickým zbožím - přes 55% těžené ropy je předmětem mezinárodních obchodních operací (S. Heczko, Politikon.cz ). Ropa zajišťuje zemím Perského zálivu výzmanou pozici v mezinárodních vztazích a světové ekonomice a hraje klíčovou roli v jejich ekonomickém a sociálním rozvoji. Ropa se ukázala být pro arabské ropné státy účinnou politickou zbraní a donucovacím prostředkem k dosažení vlastních zájmů. Dnes je ropa předmětem politických, ekonomických i vojenských nátlaků a střetů, které mohou vyústit i v mezinárodní konflikt. Především cena ropy nejvíce podléhá vlivům světového dění a dění v jednotlivých producentských státech. Cenu ropy ovlivňují vojenské konflikty, výkyvy ve spotřebě a v poptávce, přírodní katastrofy poškozující ropná zařízení nebo havárie tankeru. Proto je veškěré dění v regionu Perského zálivu předmětem pozornosti světového společentsví a odběratelů ropny zvláště. Oblast Perského zálivu je a bude ostře sledovanou oblastí se strategickým geopolitickým významem, a to nejen pro jeho ropné bohatství. 9

10 2. Cíle práce a použitá metodika Cílem práce je analýza vlivu těžby ropy na ekonomický a sociální rozvoj v zemích Perského zálivu v druhé polovině 20. století. Práce sleduje význam ropného průmyslu v národním hospodářství ropných států v jednotlivých etapách vývoje a následné využití petrodolarů. Problematika důsledků těžby ropy je zpracována ve třech rovinách. První je rozvoj hospodářské infrastruktury, druhá je sociální prostředí a třetí politické prostředí. V závěrečné části se tato práce snaží nastínit budoucí vývoj těžby ropy v regionu Perského zálivu (Saudské Arábii zvláště) v souvislosti s globálním trendem poklesu těžby ropy ( Oil Peak ). Součástí práce je poukázat na ekonomické a sociální výhody a nevýhody, které plynou ze závislosti na těžbě ropy. K vytvoření bakalářské práce byla použita rešeršně-kompilační metoda sběru informací a jejich následná analýza. První fází bylo zjišťování fyzickogeografických a socioekonomických informací o zemích v regionu Perského zálivu. V této fázi byla práce zaměřena na získání relevantních informací o velikosti ropných zásob, současné produkci ropy, oblastech těžby, demografických ukazatelů (počet obyvatel, porodnost, úmrtnost, přirozený přírůstek, naděje na dožití) a stupeň ekonomického a sociálního rozvoje (HDP, HDI). Druhou fází bylo získávaní informací o procesu hospodářského rozvoje a nakládání s petrodolary. Tyto informace byly těžko dostupné, navíc většina byla na vládních stránkách zemí v arabštině a jen málokteré byly i v angličtině. Proto jsem čerpala nejvíce z anglicky psaných zdrojů od zahraničních autorů a z informací, které uvádějí mezinárodní instituce (IMF, UN, EIA). Nejcenější informace mi v této fázi poskytla publikace Oil Monarchies od Gause III, F. Gregory a publikace Státy Perského zálivu od J. Filipa. K vytvoření třetí části práce, která se zaměřuje na vliv ropy na sociální a politické prostředí, jsem čerpala převážně z aktuálních internetových odborných článků, portálů a serverů. Poslední část práce je věnována aktuální problematice ropného zlomu a predikci vývoje těžby ropy v zemích Zálivu. Práce je doplněna přehlednými tabulkami, grafy a obrázky, které byly vytvořeny na základě zjištěných statistických údajů, a které pomáhají ke komplexnímu a názornému vysvětlení dané problematiky. Nejhůře dostupné informace a číselné údaje byly o Iráku. V některých statistikách a zdrojích mezinárodních organizací a institucí data o Iráku chybí úplně. Proto statistiské údaje o této zemi chybí i v některých tabulkách této práce. 10

11 3. Rešerše základní literatury k problematice ropy v širším multidisciplinárním pojetí Ropa patří v současném světě mezi často diskutovaná témata, a to i na poli vědeckém. Tomuto tématu jsou věnovány nejen četné publikace a konference, záběr vědecké diskuse je podstatně širší. Ta se neomezuje jen na popis či analýzy dosavadního vývoje, velmi často se setkáváme s prognózou a predikcí vývoje odvětví těžby této strategické suroviny a navazujících procesů, které determinují multidisciplininární charakter tématu, který je předmětem bakalářské práce. Mnohé publikace zkoumají ropu napříč širokým spektrem přírodních i společenských věd. Jednou z takových je publikace dvou českých autorů Václava Cílka a Martina Kašíka Nejistý plamen (2007).1 Tato kniha představuje průvodce ropným světem. Autoři ve své knize ropu představují z hlediska geologického, fyzikálního a chemického. Zvláštní pozornost pak věnují významu ropy z pohledu civilizačního, když vysvětlují podstatu teorie Oil Peak a jejího dopadu na západní civilizaci a zabývají se otázkou, jak proměna ropného průmyslu ovlivní proměnu světa a zasáhne naše životy. Cílek s Kašíkem připouštějí že alternativní zdroje energie nedokážou levnou ropu zatím rychle a účinně nahradit a vývoj nových technologií, třeba jaderné fúze, je daleko pomalejší, než se před desetiletími očekávalo. Pohled na ropu z historicky-strategického hlediska poskytuje práce Ing. Václava Volfa ze společnosti MERO ČR, který vytvořil v roce 2001 soubor článků pod názvem Ropa, ropa, ropa,... v rámci Informačního zpravodaje MERO ČR, a. s., který byl určen pro vnitřní potřebu zaměstnanců této společnosti. Tato práce seznamuje s historií této komodity, s jejím postavením na pozadí mezinárodního a regionálního politického dění 20. století (první a druhá světová válka, Suezská krize, válka Jom Kippur, vznik OPEC,...). Dále autor popisuje problematiku ropy v jednotlivých světových oblastech těžby (Blízký a Střední východ, Kavkaz, Persie). V závěru své práce se zábývá otázkou: Kolik ropy ještě pro potřebu lidstva zbývá? 1 RNDr. Václav Cílek Csc. (narozen 1955) se zabývá různými aspekty environmentální geologie, ve spolupráci s přírodovědci různých oborů a archeology. Působil v Geologickém ústavu AV ČR kde se zabýval uranovými ložisky a výzkumem měsíčních hornin. Po roce 1990 se naplno věnuje studiu klimatických oscilací a změn prostředí v nejmladší geologické minulosti. Od roku 1995 vede na Karlově univerzitě kurzy týkající se krajiny a historie. 11

12 Ropa, jako jeden z fosilních zdrojů energie, je především předmětem zkoumání primárně přírodních věd. Informace o ropě ryze přírodovědného charakteru lze najít např. na stránkách Vysoké školy chemicko-technologické v Praze - Ústavu energetiky. Velké množství informací o problematice ropy lze nalézt v elektronické podobě. Existuje mnoho internetových magazínů, článků, stránek, které se zabývají ekonomickými, ekologickými, politickými, sociálními aspekty těžby ropy. Mezi české odborné internetové zdroje patří PETROL magazín. Časopis PETROL magazín se za více než osm let své existence stal oblíbeným a respektovaným odborným mediem petrolejářské branže v České republice. Vychází šestkrát do roka a oslovuje celé spektrum profesionálů z oboru pohonných hmot, čerpacích stanic a petrochemie, ale i širokou odbornou veřejnost, která se o problematiku ropy zajímá. Odborné články o ropě jsou také součástí portálů, webů, serverů a internetových deníků, časopisů s finančním, ekonomickým a hospodářským zaměřením jako například Euroekonom.cz, FinančníNoviny.cz, Peníze.cz, Ekonom.cz, Politikon.cz a Britské listy. Ryze ekonomický pohled na ropu přináší Oil Price Information Service, který je světově uznávaným zdrojem o cenách ropy a informačním portálem o novinkách z oblasti světového ropného průmyslu. Mezi další světově uznávané zdroje ekonomického charakteru patří odborný časopis Oil and Gas Journal, který pravidelně přináší novinky z ropného průmyslu a podává analýzy a průzkumy ropného trhu. Nedílnou součástí je seznam odkazů na další publikace a informační média, která se rovněž zabývají ropnou tématikou. Zvláště citlivým tématem je dopad ropy na životní prostředí. A právě tomuto tématu se věnuje Global Marine Oil Pollution Information Gateway, který se zabývá problematikou ropného znečištění moří. Mezi další environmentálně zaměřené internetové zdroje patří portál Offshoreenvironment.com. Součástí je i seznam dalších environmentálně zaměřených periodik, kde lze najít mnoho informací o ekologických a environmentálních aspektech ropy, např. Annual Review of Energy and the Environment, Alternatives Journal, Environmental and Ecological Statistics,... 12

13 Nejvíce diskutovaným tématem se v posledních letech stala tzv. Teorie ropného zlomu ( Oil Peak ). Problematikou toho aktuálního tématu se zabývá informační portál Peak Oil News and Information, Peak Oil Crisis The End of Cheap Oil. Kvalifikovaným informačním portálem o problematice Oil Peak je The Oil Drum. The Oil Drum se ale také zabývá technickými ukazateli a aspekty těžby ropy a obecnými trendy v petrochemickém průmyslu. Zde se nachází mnoho statistických údajů o ropě v podobě přehledných tabulek, grafů o produkci, ceně, světových zásobách a budoucnosti ropy, které byly vytvořeny za spoluráce široké škály odborníků (energetiků, techniků, ekonomů, geologů, chemiků,...). Cenou součástí je i přehled odkazů na další internetové zdroje, které se zabývají otázkou ropy (organizace, společnosti, blogy, servery, portály,...). Mezi další statisticky zaměřené informační zdroje patří Energy Bulletin, který se zabývá světovou energetickou nabídkou a poptávkou, poskytuje statistiky o energetické produkci, sestavuje modely a analýzy. Součástí jsou odborné články, které se zabývají vzájemným vztahem energetiky, ekonomiky, politiky, ekologie a dalších odvětví. Statistické údaje a data o těžbě ropy ve světě a v jednotlivých regionech podává The Energy Information Administration (EIA). EIA byla založena americkým Kongresem v roce 1977 jako statistická agentura při U.S. Department of Energy. Hlavní funkcí této agentury je poskytovat politicky neutrální data, predikce a analýzy z oblati energetiky. Důležitým zdrojem statistických údajů je společnost British Petroleum (BP). Z původně místní ropné společnosti se stala energetická společnost globálního působení, která se zabývá geologickými průzkumy ropných ložisek a ložisek zemního plynu, těžbou, přepravou a prodejem ropy a zemního plynu. Součástí struktury United Nations je Energy statistics Database, kde lze nalézt energetické údaje o více než 215 zemích. Mezi ostatní informační zdroje patří například Journal of Petroleum Science and Engineering a Oil Information Technology Journal, WorldOil.com. 13

14 4. Geografická analýza regionu Perského zálivu 4.1. Fyzickogeografická analýza území Problematika vymezení regionu Vymezení hranic jednotlivých regionů jihovýchodní Asie je předmětem široké diskuse mnoha autorů. Podle Ladislava Skokana je oblast Perského zálivu součástí Jihozápadní Asie. Současné oblastní členění světa je založeno na civilizačních faktorech, proto dochází ke spojování Středního Východu v jednotný kulturně-gegrafický region se zeměmi Severní Afriky. V rámci Jihozápadní Asie se nejčastěji setkáváme s pěti různými označeními pro region jehož součástí je i Perský záliv: Arabský východ slovo východ zde má spíše kulturologický než geografický význam. Nejznámějším a nejčastěji používaným označením této oblasti je Blízký východ (z francouzského Proche Orient) je nejznámější a nejčastěji používané označení této oblasti. Je to především geopolitické označení části Asie a Afriky, zahrnující region Jihozápadní Asie, včetně Arabského poloostrova a Egypt se Súdánem. K tomuto regionu jsou dále řazeny: Bahrajn, Irák, Izrael a Palestina, Jordánsko, Katar, Kuvajt, Kypr, Libanon, Omán, Saudská Arábie, Spojené arabské emiráty, Sýrie a Turecko. Střední východ (Middle East v anglické literatuře nejvíce používaný výraz pro tento region) je vymezen státy Blízkého východu, Íránem a Afghánistánem. (Často se používá souhrnný termín Blízký a Střední východ). Lze pochybovat o zařazení Afghánistánu, Súdánu a také Egypta. Afghánistán více inklinuje ke středoasijskému regionu a Súdán zase k tropické černé Africe. Levanta (z italského levante východ slunce) - je méně známým a používaným termínem, který v úzkém smyslu označuje libanonsko-syrské pobřeží, ale úžívá se I pro celý Blízký východ. Přední Asie - zahrnuje nejčastěji země od Bosporu, Středozemního a Rudého moře na západě po Íránskou vysočinu na východě. Tedy celý Blízký východ kromě afrických zemí a Kypru. Mašrik (Východ) - je označení, původem z arabské geografie, pro arabské státy od Egypta na východ.a(l. Skokan 2006) a Mašrik (Východ) je protikladem k regionu označeným termínem Maghrib (Západ),který zahrnuje státy na západ od Egypta Maroko, Alžírsko, Tunis, Libye, Mauritánie. 14

15 Geografická charakteristika Poloha, rozloha Perský záliv se nachází mezi Arabským poloostrovem, nížinným Irákem a Íránem a tvoří vnitřní moře Indického oceánu. S Ománským zálivem a Indickým oceánem je spojem úžinou, která se nazývá Hormuzský průliv, který v jeho nejužší části měří pouhých 54 km. Rozloha Perského zálivu činí km2 s průměrnou hloubkou 25 m. Na severozápadě ústí do zálivu tok Šatt-alArab, který vzniká spojením toků Eufrat a Tigris. Záliv je obklopen Íránem a sedmi arabskými státy: Irák, Kuvajt, Saudská Arábie, Bahrain, Katar, Spojené arabské emiráty a Omán. Jihozápadní Asie je od afrického kontinentu oddělena Suezským průplavem a Rudým mořem, kde se nejtěsněji přimyká k africkému kontinentu v průlivu Bab al-mandab. (Svět státy, národy světadíly. Euromedia Group 2006) Tektonické poměry Arábie, stejně jako Indie, původně nebyla součástí někdejšího společného prakontinentu všech pevnin severní polokoule Laurasie. Podle teorie tzv. kontinentálního driftu se teprve v průběhu druhohor odtrhla od kontinentu Gondwana a později se připojila k Asii. Oblast Perského zálivu leží v geologicky aktivní oblasti na kolizní kontinentální oblasti kde se střetává Arabská a Íránská deska. Hranice mezi těmito dvěma subdeskami Eurasijské litosferické desky prochází podél íránského pobřeží, kde dochází k subdukci. Důskedkem tohoto geologického pozadí je stát Írán oblastí častých tektonických zemětřensení s výskytem epicenter silných zemětřesení. Mezi nejničivější zemětřesení patří zemětřesní z roku 1968 a 2003 (I. Bičík a kol 2001). V Perském zálivu se nachází aktivní subdukční zóna, která vzniká v místě tření asijské kontinentální desky a Arabského poloostrova. Severovýchodní pobřeží klesá tak rychleji a je hlubší než protější břeh zálivu. (Svět státy, národy světadíly.euromedia Group 2006) Povrch Tuto oblast tvoří čtyři výrazné geografické jednotky pouštní oblast Arabského poloostrova, Mezopotamská nížina, horská soustava pohoří Zagros a Íránská vysočina a ostrovy v Perském zálivu. Arabský poloostrov s rozlohou 3,5 mil km2 je největší poloostrov Asie. Arabský poloostrov je starý masiv jehož geologická struktura se vyvíjela současně s Alpami. Geologické pohyby způsobily, že celý masiv se naklonil na východ a západní a jižní 15

16 okraje byly vyzdviženy. V údolí tvořeném tektonickou poruchou - Velký rift, je zformováno Rudé moře. Východní linie Velkého riftu je viditelná ve vysokých svazích, které kopírují Rudé moře mezi Akabským zálivem a Adenským zálivem. Východní svah srázu klesá postupně. Severovýchodní část poloostrova tvoří centrální náhorní plošina Nadžd s nejvyššími výškami m. Je obklopena horskými pásmy Džabal Tuwayq a Džabal Shammar. Centrální část tvoří plošina Al-Aramah. Na jihu se rozkládá pobřežní rovina, která stoupá postupně od moře k horám. V jižní části poloostrova se nachází největší souvislá písčitá plocha na zemi Velká arabská poušť (Rub al-chálí). Její rozloha je km2. Má velmi suché podnebí bez oáz. Jižně od Velké arabské pouště, při pobřeží Adenského zálivu, leží nejvyšší horské pásmo Saudské Arábie Hadramaut s průměrnými výškami kolem 1000 m. Zde leží Džabal Hadhúr (3 760 m), největší vrchol arabské kontinentální desky. Rozsáhlé korálové útesy, které se táhnou podél většiny saudského pobřeží jsou vzácným přírodním úkazem. Saudská Arábie nemá stálé říční toky ani jezera. Ve východní Arábii jsou artéské studně a prameny, které poskytují drahocenné zásoby vody. V mnoha oblastech severní a východní Arábie se vyskytují velké podzemní kolektory vody, které leží pod pouští. Největší obsahuje více vody než celý Perský záliv. (Library of Congress, Federal Research Division, Country Profile: Saudi Arabia 2006) Široká aluviální nížina Mezopotámie tvoří osu této oblasti. Je protékána dvěma nejvýznamnějšími toky Blízkého východu, kterými jsou Eufrat a Tigris. Obě řeky v dolním toku vytvářejí společné ústí do Peského zálivu Šatt-al-Arab. Typickým pro Mezopotamskou nížinu je bažinatý terén s velkým počtem jezer. Díky dostatku vody je tato oblast centrem zemědělské produkce. Pohoří Zagros se zvedá na východ od Mezopotamské nížiny a nad pobřeží Perského zálivu. Ostrovy v Perském zálivu: Bahrajnské souostroví zahrnuje 33 ostrovů v Perském zálivu blízko pobřeží Arabského poloostrova. Celková rozloha 710 km2. Největší ostrov Bahrajn tvoří 83 % rozlohy státu. Další velké ostrovy jsou Muharrak a Sitra, které jsou spojeny hrází. Povrch tvoří pouštní krajina ze solných bažin a písečných dun. Nadmořská výška ostrovů je nízká. Ve vnitrozemí se zformovaly vyvýšeniny dosahující 134 metrů s nejvyšším bodem Jabal ad Dukhan (Kouřové hory). Mezi další ostrovy patří Nabi Salah oplývající několika sladkovodními prameny, které se používají k zavlažování rozsáhlých hájů datlových palem. Mezi další menší ostrovy patří Jiddah, Nasan, Hawar a další, které jsou převážně korálové a jsou obklopeny lagunami s vystupujícími korálovými útvary 16

17 nad hladinu. (Library of Congress. Federal Research Division. Country Profile: Bahrain 1993) Devět kuvajtských ostrovů je situováno v nejzazším severozápadním konci Perského zálivu, který je nazýván Arabský záliv. Mezi největší ostrovi patří Bubiyan a Warbah, které jsou sice neobydlené, ale strategicky významné. Faylakah ležící v ústí Kuwait Bay je naopak hustě osídlen. Známá Kuvajt Bay tvoří téměř polovinu kuvajtského pobřeží. (Svět státy, národy světadíly, Euromedia Group 2006) Podnebí Podnebí této oblasti je suché tropické, pro které je charakteristický častý výskyt pouští a polopouští a malý roční úhrn srážek, který činí do 250 mm za rok. Výjimkou je území Íránu, které má, kromě pobřežního pásu, suché mírné klima, pro které jsou typické stepi. V jeho jihozápadní části je roční úhrn srážek mm až mm za rok. Pobřežní oblast spadá do suché tropické oblasti. Podnebí Arabského poloostrova je rozdílné při pobřeží a ve vnitrozemí. Pobřeží má více vlhké podnebí s mírnými srážkami, teploty zřídka přesahují 30 C. Vnitrozemí je suché a horké. Průměrné denní teploty v létě jsou 45 C, vyjímečně dosahují až 54 C. Teplota vyjímečně spadne pod bod mrazu a zřídkakdy prší. Výjimkou je jihozápadní oblast poloostrova, kterou v období května až října ovlivňuje monzun a přínáší více srážek, v průměru 300 mm za rok. Celý Arabský poloostrov je pak pokryt kamennými nebo písečnými pouštěmi s přesypy. Pouze v oázách se vyskytuje zelená vegetace. Podnebí Perského zálivu je do značné míry určováno sezonně se střídajícími monzunovými větry. V období jihozápadního monzunu proudí teplá a silně slaná voda ze zálivu směrem do Arabského moře. (Svět státy, národy světadíly, Euromedia Group 2006) 17

18 4.2. Socioekonomická analýza území Základní údaje o zemích Perského zálivu Tabulka 1: Základní údaje o vybraných státech Základní údaje o vybraných státech oficiální název státu hlavní město st. zřízení měna česky arabsky Království Bahrajn Mamlaka Al-Bahrajn Manamá emirát bahrajnský dinár (BHD) Irácká republika Al-Džumhúríja Al-Iráqíja Bagdád prezidentská republika irácký dinár (IQD) Íránská islámská republika Džomhúrí-je eslámí-je írán Teherán islámská republika íránský rijál (IRR) Stát Katar Dawlat Al Qatar Dauhá emirát katarský riál (QAR) Stát Kuvajt Dawlat Al Kuwayt Kuvajt emirát kuvajtský dinár (KWD) Sultanát Omán Saltanat Umán Maskat sultanát ománský rijál (OMR) Saúdskoarabské království Al Mamlaka Al Arabíja As Saúdía Rijád království saúdský rijál (SAR) Spojené arabské emiráty Al-Imarát al-arabíja al-muttahida Abú Dhabi federace 7 emirátů emirátský dirham (AED) zdroj: Businessinfo. Teritoriální informace země Přírodní zdroje Hlavními přírodními zdroji Perského zálivu je ropa a zemní plyn. Bahrajnské ostrovy mají kromě zásob ropy a zemního plynu i ložiska asfaltu. Na ostrovech Umm Náasánu a Bahrajnu jsou ložiska sádry, které mají spíše místní význam. Pro místní význam a především jako stavební kámen se využívají zdejší zásoby vápence. Bahrajnské vody jsou známé svým bohatstvím perlorodek a ryb. Lov perel má v Bahrajnu dlouhou tradici. Lov perel a rybolov jsou též doménou Spojených arabských emirátů. V Ománu se kromě nalezišť ropy vyskytují naleziště manganové, chromové, měděné, železné a cínové rudy, dále také síry, zlata a azbestu. Jsou zde ložiska kamenného uhlí a soli. (J. Filip 1979) Těžba ropy Energy Information Administration uvádí, že těžba ropy v zemích Perského zálivu v roce 2006 tvořila 28 % světové těžby ropy a nachází se zde 55% světových ropných zásob (728 miliard barelů). Ve stejném roce tyto země vyvážely 18,2 mil barelů za den, z toho 17 mil přes Hormuzký průliv, což představuje jednu pětinu světové nabídky ropy. Země OECD v roce 2006 dovážely 10,4 mil barelů ropy denně z Perského zálivu, což činí 31% jejich celkového dovozu ropy. Spojené státy dovážely 2,2 mil barelů denně a na jejich celkovém dovozu ropy se ropa z Perského zálivu podílela 17%. Kromě ropy jsou v oblasti Perského zálivu značné zásoby zemního plynu, které představují 41% celkových světových ověřených zásob plynu. (Energy Information Administration 2007) 18

19 Tabulka 2: Ropné ukazatele pro země Perského zálivu (2006) Ropné ukazatele pro země Perského zálivu (2006) Celkové zásoby Výtěžnost Produkce Spotřeba Čistý export (mld barelů) (mil b/d) (mil b/d) ( mil b/d) (mil b/d) stát Bahrajn 0,1 0,1 0,05 0,03 0,02 Irák ,6 1,4 Írán 136,3 4,3 4,1 1,6 2,5 Katar 15,2 1,2 1,1 0,1 1 Kuvajt 101,5 2,8 2,7 0,5 2,2 Saudská Arábie 262,3 12,1 10,7 2,1 8,7 SAE 97,8 3,1 2,9 0,4 2,5 Celkově 728,0 23,6 23,6 5,3 18,2 upraveno dle: Energy Information Administration. Persian Gulf Region Obrázek 1: Oblasti těžby ropy a zemního plynu v Perském zálivu Ropné pole Ložiska zemního plynu Ghawar zdroj: The Washington Institute Obyvatelstvo Arabský Mašrik leží na rozhraní tří světadílů a je oblastí kontaktů a míšení tří ras. Také je jedním z možných míst původu člověka. Biblický Zemský ráj (Eden) se prý rozkládal na území Mezopotámie, která je současně považována několika historiky za nejstarší centrum vzniku lidské civilizace. Tehdejší (arabská) civilizace byla na vyspělé úrovni a lidstvu zanechala velké kulturní dědictví. Dala vzniknout písemnictví, počátkům počtů, počítání času a astronomickým poznatkům. Byla místem zrození tří světových monoteistických náboženství křesťanství, islámu a judaismu. Také zde byly zformulovány základní principy morálky v podobě desatera 19

20 Božích přikázání. Tato oblast je díky úrodným nížinám Eufratu a Tigridu označována za Úrodný půlměsíc a odtud se také šířily důležité kulturní plodiny jako pšenice, ječmen, žito. (L. Skokan 2006) Po staletí zde docházelo k míšení a interakci tří ras. Europoidních Arabů, kteří byli schopní mořeplavci a aktivně pronikali po moři do východní Afriky a Jižní Asie a obchodovali s otroky, mongoloidů a negroidů. Dnešním obyvatelstvem jsou Arabové. Několik milionů žije mimo svoji domovinu v Evropě, Americe a Austrálii. Arabské menšiny ve vyspělých zemích neustále rostou a mohou tak ovlivňovat poliku v příslušných oblastech. Dnešním fenoménem je muslimský fundamentalismus, který je do jisté míry bojem proti evropskému, americkému vlivu v jejich zemích. Arabové mají společný literární jazyk. V Íránu se mluví indoíránskými jazyky a v ostatních zemích pak semitohamitskými jazyky. V Saudské Arábii se vyskytují i africké jazyky. Vyčleňují se varianty arabštiny, které si vzájemně nejsou zcela srozumitelné: arabská, irácká, syrská a palestinská. Pro arabskou společnost je charakteristická kmenová struktura. Araby lze dělit do třech skupin podle stylu života na nomády a polokočovníky (beduíny), kteří jsou dnes málo početní, převažující zemědělce (feláhy) a městské obyvatelstvo. Na způsob života muslimů má velký vliv jejich vyznání islám, nejmladší ze světových náboženství. Existují dvě varianty sunnité a méně početní šííté.b S výjimkou Íránu jsou všechny země islámské sunnitské. Írán pak šíítský. Islám podstatnou měrou ovlivňuje demografický vývoj arabských zemí svoji podporou vysoké porodnosti.(islám zakazuje umělé přerušení těhotenství). Charakteristickým znakem je vysoký podíl dětí v populaci a naopak nízký v produktivním věku. (Ženy se podle islámských zvyklostí nezapojují do ekonomické činnosti). Pro arabské ropné státy je též typický velký podíl zahraničních pracovníků, protože arabské státy nemají dostatek pracovních sil. (L.Skokan 2006) Sáty Perského zálivu se nacházejí ve dvou různých fázích demografické revoluce. Pro Írán, Spojené arabské emiráty a Kuvajt je charakteristický pokles porodnosti a pozvolný pokles porodnosti a ocitají se ve třetí fázi demografické revoluce. V ostatních státech je demografická revoluce teprve v druhé fázi, kdy dochází k rychlému poklesu úmrtnosti ale plodnost zůstává vysoká. (I. Bičík a kol 2001) b Prorokova smrt vyvolala rozdělení islámu: sunnité přijali obecnou zásadu volby jeho nástupce chalífa; šííté zastávají Prorokovu pokrevní linii 20

21 Hustota obyvatel je rozdílná. Velký vliv má rozmístění přírodních zdrojů, hlavně ropy. V Saudské Arábii tato hodnota je 1-10 obyvatel na km2 místy méně než 1 obyvatel na km2. Irák a Írán (kromě východní části) mají hustotu zalidnění vyšší, okolo obyvatel na km2. Střední délka života je u států Perského zálivu rozlišná. Nejvyšší hodnota, kolem let, se vyskytuje v malých ropných státech jako je Bahrajn, Kuvajt, Spojené arabské emiráty a Katar. Saudská Arábie a Írán mají střední délku života let. Nejhůře je na tom Irák s hodnotou let. (I. Bíčík a kol. 2001) Úředním jazykem je arabština (v Íránu perštnina), bežně používaným jazykem je pak angličtina, hlavně v obchodním styku. Podle stupně lidského rozvoje (Human Developmen Index HDI) jsou země Perského zálivu řazeny k zemím s vysokým stupněm lidského rozvoje. (UNDP - Human development reports) Tabulka 3: Přehled základních charakteristik obyvatelstva zemí Perského zálivu (2006) Přehled základních charakteristik obyvatelstva zemí Perského zálivu (2006) podíl obyvatel v počet počet počet úmrtí přirozený čistá obyvatelstva narození na na přírůstek migrace na míra dětské celková míra daném věku (%) naděje na dožití (let) stát (v mil) obyv. obyvatel (%) obyv. úmrtnosti1 porodnosti2 <15 65< celkově muži ženy Bahrajn 0, , , Írán 70, , Irák 29, , , Kuvajt 2, , , Katar 0, , , Omán 2, , Saudská Arábie 24, , , SAE 4, , , počet úmrtí na živě narozených dětí 2 průměrný počet dětí narozených jedné ženě během jejího života zdroj: The 2006 World Population Data Sheet Tabulka 4: Index lidského rozvoje (Human Development Index - HDI) v roce 2006 Index lidského rozvoje (Human Development Index HDI) v roce 2005 země Kuvajt Katar SAE Bahrajn Omán Saudská Arábie Írán světové pořadí Hodnota HDI 0,89 0,88 0,87 0,87 0,81 0,81 0,76 naděje na dožítí (let) 77, ,3 75, ,2 70,2 gramotnost dospělých (%) 93, ,7 86,5 81,4 82,9 82,4 podíl zapsaných dětí do škol (%) 74,9 77,7 59,9 86,1 67, ,8 HDP/obyvatele (USD) zdroj: UNDP. Statistic. Human development reports 21

22 Zemědělství Zěmědělství nemá v této oblasti příznivé podmínky. Převážnou část oblati pokrývají písčité pouštní půdy, které nejsou příliš úrodné. Převládá zde kočovné pastevectví. Výjimku tvoří oblast Úrodného půlměsíce, kde leží úrodná záplavová území řek Eufrat a Tigrid, a kde převládá zemědělství a chov dobytka pro samozásobení. Tato oblast patřila k nejdříve osídleným místům na Zemi a stala se jádrem Mezopotamské říše, podle které nížina mezi těmito dvěma řekami nese označení. Je zde bažinatý terén s mnoha jezery. Už na začátku ranně islámského období se začaly podél obou řek stavět umělé zavlažovací systémy. (Svět státy, národy světadíly, Euromedia Group 2006) Převážná část Arabského poloostrova má aridní nebo semiaridní půdu. Pouze 1,67 % saudské půdy lze obdělávat a pouze na 0,09 % půdy jsou dlouhodobě využívaná k pěstování plodin a 16,200 km2 je zavlažováno. V oblastech mírnějšího podnebí jsou pastviny pro dobytek. (I. Bičík a kol 2001) Ekonomické ukazatele Tabulka 6: HDP a HDP na obyvatele v zemích Perského zálivu (2006) stát HDP (v mld USD) HDP na obyvatele Bahrajn 15, Írán 222, Kuvajt 98, Omán 35, Katar 52, Saudská Arábie 349,14 SAE 163, Irák: údaje neuvedeny zdroj: International Monetary Fund, World Economic Outlook Database, April 2008 Tabulka 5: Klasifikace ekonomiky podle velikosti příjmů (Světová banka 2007) Klasifikace ekonomiky podle velikosti příjmů (Světová banka 2007) Bahrajn země s vysokými příjmy Írán země s nižšími středními příjmy Irák země s nižšími středními příjmy Kuvajt země s vysokými příjmy Omán země s vyššími středními přijmy Katar země s vysokými příjmy Saudská Arábie země s vysokými příjmy SAE země s vysokými příjmy zdroj:world Bank list of economies (July 2007) 22

23 5. Ekonomicko geografické aspekty těžby ropy v regionu Perského zálivu 5.1. Vliv ropy na hospodářské infrastruktury ekonomik ropných států Perského zálivu Koloniální období Je ironií historie, že arabské ropné monarchie jsou dnes bohaté státy. Po staletí byl Arabský poloostrov, ve srovnání s vyspělými zemědělskými společnostmi Egypta, Mezopotámie a Persie, relativně chudý. Pobřežní oblast podél Rudého moře, Arabského moře a Perského zálivu měla významné přístavy a svatá města jako je Mekka a Medina, které přitahovaly poutníky z celého islámského světa. Ale bohatství této oblasti bylo nepatrné ve srovnání s jejich sousedy. Centrální oblast poloostrova měla nepříznivé přírodní podmínky a byla ekonomicky zaostalá. Bylo zde velmi omezené zemědělské a pastevecké hospodářství, místní význam měl karavanový obchod. Po první světové válce arabské státy Perského zálivu byly slabé s potácející se ekonomikou a místní vládci udržovali samosprávu díky britské podpoře. Vládci ovládali jen malou část měst a některé venkovské oblasti a dostávali finanční pomoc od Velké Britanie. Vlády na Arabském polostrově a jejich společnosti byly po staletí velmi chudé. Chudé vlády poskytovaly formou sociálních služeb jen malou podporu pro obyvatele. Nejvýznamnější mocí vlády byla soudní, která byla vykonávána prostřednictvím systému soudů. Rozhodovala soudní spory a tím upevňovala svoji politickou moc. Bylo finančně nákladné udržet stávající armádní síly a zároveň poskytovat sociální služby jako je zdravotnictví a vzdělání. Hlavní funkcí vlády bylo rozdělovat finanční dotace a podpory rodovým kmenům pro vytváření vojenské síly. Touto činností měla vláda zajištěnou jejich loayalitu. Ekonomická role vlády byla ohraničena systémem celních poplatků a faktem, že vládní elita sama byla ekonomicky podnikající jednotkou. Objev ropy vše od základu změnil. Poplatky plynoucí z koncesí na těžbu ropy a z jejího prodeje poskytovaly vládcům stabilní zdroj příjmů. Od 50. letech 20. století hrála ropa hlavní roli v hospodářství těchto států. (Gause III, F. Gregory 1994) Lov perel Lov perel byl v minulosti významným zdrojem obživy obyvatel. Příjmy Kuvajtu, Spojených arabských emirátů, Kataru a Bahrajnu plynuly z daní vybíraných z lovu a prodeje perel. Největšího rozkvětu dosáhl počátkem 20. století. Zdejší perly vynikaly značnou velikostí, pravidelným tvarem a dlouhotrvajícím leskem. V 30. letech Japonsko rozvinulo lov perel průmyslově, čímž ruční lov perel ve vodách Perského zálivu zanikl. Pro státy Zálivu to byla velká ztráta, kterou jim vynahradila teprve ropa. (J. Filip 1979) 23

24 Objev ropy změnil tvář regionu. Írán Jako první byla ropa objevena v Íránu v roce První společností, která zde zahájila těžbu byla britská Anglo-Persian Oil Company (APOC). V roce 1932 vláda Pahlavího zrušila britské koncese na težbu v Íránu a Britové měli nutnost hledat ropu jinde a malé státy Perského zálivu měly stejně vhodné geologické podmínky pro naležiště ropy jako Írán. (Country studies, Persian Gulf States) Bahrajn V roce 1820 byl vládce země přinucen podepsat Graf 1:Vývoj příjmů z ropy v Bahrajnu smlouvu, která učinila Bahrajn závislý na Británii. V v mil USD ,5 1, britským protektorátem. Nejznámějším z britských 2 1,1 roce 1900 se definitivně Bahrajn stal oficiálně koloniálních rezidentů byl Charles Belgrave2. zdroj: Filip., J.: Státy Perského zálivu str.45 Ve 30. letech Belgrave řídil celou bahrajnskou ekonomiku včetně příjmů z ropy. Ropné zisky rozdělil na tři díly. První třetina byla převáděna do tzv. Rezervního fondu, fakticky byl tento kapitál volně k dispozici londýnským bankám. Druhá třetina plynula do emírovy pokladny jako apanáž a sloužila ke krytí nákladů dvora a státního Company of California (Socal) objevil v Bahrajnu 19 zakázky. V roce 1932 americký Standard Oil dostávaly od britské správy Bahrajnu veškeré obchodní, průmyslové a stavební firmy, které skutenočnosti byla zdrojem zisků pro britské v tisících tun Ve 50 země. 19 rozvoj 40 kulturní 19 a 33 hospodářský Graf 2: Vývoj těžby ropy v Bahrajnu 19 aparátu. Poslední třetina byla formálně věnována na zdroj:filip., J.: Státy Perského zálivu str.45 nadějná ložiska ropy a o rok později získal koncese na její těžbu. (J. Filip 1979) 2 v britských finančních kruzích se říkalo Bahrajnu Belgravia 24

25 Spojené arabské emiráty V století bylo území dnešní federace základnou operování evropských a orientálních pirátů. V 18. století intervenovala do této oblasti vojensky Británie pod záminkou boje proti pirátsví. Británie si protřednictví nátlaků a donucovacích prostředků vydobyla výlučné postavení v této oblasti. Vládci jednotlivých emirátů, i Kataru, se zavázali, že nebudou postupovat a pronajímat svá území komukoli kromě britské vlády a že nebudou navazovat styky se žádnou cizí vládou kromě britské. Počátky ropné éry se na území SAE datují do poloviny 30. let. V roce 1935 byla založena Petroleum Concessions Ltd., a o rok později Petroleum Development-Trucial Coast (PDTC) obě jako filiálky známé Iraq Petroleum Company (IPC). Petroleum Concesions Ltd. získala v roce 1939 koncese na těžbu ropy na dobu 75 let, tedy do roku Společnost PDTC se v roce 1960 soustředila na nejslibnější ložisko ropné pole Báb v Abú Dhabi. PDTC platila pevný poplatek emírovi 8 centů za barel. V roce 1965 byla uzavřena dohoda o rovném dělení zisku mezi vládu a společnost PDTC. Emírův důchod se zvýšil na 75 centů za barel. V roce 1953 získala koncesní práva na těžbu ropy v pobřežních vodách Abú Dhabi společnost Abu Dhabi Marine Areas Ltd. (ADMA). Postupně byly udělovány koncese i dalším zahraničním společnostem, jako např: Middle East Oil company v roce 1965, El Bunduq Company v roce (Filip J. 1979) Katar přinutili Angličané vládce Kataru k podpisu smlouvy o protektorátu. Před zahájením težby ropy v roce 1949 byly hlavní ekonomické aktivity orientovány na lov perel, rybolov, omezené zemědělství, stavbu tradičních lodí a výrobu některých druhů spotřebního zboží. Katar setrval v rámci britského koloniálního panství v oblasti zálivu až do roku 1971 kdy nabyl nezávislosti. V roce 1935 uzavřel tehdejší emír koncesní smlouvu s Anglo-Persian Oil Company. Tuto koncesi později převzala Qatar Petroleum Development Co. (QPC). Tehdy byl stanoven poplatek na dvě rupie za tunu ropy. V roce 1940 byla objevena ložiska ropy v Duchánu. Ale během druhé světové války byla těžba značně omezena. Znovu byla zahájena v roce 1947 a byl postaven ropovod spojující ropná pole a pobřeží Katarského poloostrova. V roce 1952 byla uzavřena smlouva mezi emírem a společností QPC o zvětšení emírova podílu na zisku z ropy na 50 %. Největší koncesní oblast patřila filiálce firmy Shell Shell Company of Qatar. Po těchto dvou společnostech začaly pronikat do Kataru další, jako Continental Oil Company, South East Asia Oil and Gaz Co.,Petroleum Development Company. (J.Filip 1979) 25

26 Saudská Arábie Král Abd all-aziz, zakladatel moderní Saudské Arábie, spoléhal před druhou světovou válkou na britskou podporu a licenční poplatky od amerických ropných společností, aby tak udržel stávající bohatství státu. Jeho hlavním zdrojem bohatství byly daně vybírané z poutních cest do svatých měst, které během celosvětové hospodářské krize v 30. letech 20. století poklesly, neboť počet přicházejících poutníků se výrazně snížil. (Gause III, F. Gregory 1994) V Saudské Arábii byla ropa objevena na začátku 30. let, ale těžit se žačala až po druhé světové válce. V roce 1933 dostala americká společnost Standard Oil Company of California povolení od krále Ibn Sauda na těžbu v oáze Hasa. Tímto přešla veškerá težební práva do rukou Spojených statů, které zde mohly svobodně podnikat. Král dostal za koncese náležitě zaplaceno a byly mu přislíbeny každoroční renty. Pro Saudskou Arábii to byl potřebný příliv financí do státní pokladny, protože státní finance do té doby závisely na příjmech z náboženského turismu. Díky spolupráci s Američany se z chudé země stala jedna z nejbohatších. Další průzkumy američanů byly rovněž úspešné, v oblasti Dammámu bylo objeveno bohaté ložisko ropy. Brzy poté byly položeny první ropovody. První spojoval Dammám s přístavem Chuvár, odkud se ropa přepravovala na zpracování do Bahrajnu. Druhý pak vedl z Dammámu do 62 km vzdáleného přístavu Rás Tannura, odkud první loď vyplula 1. května Slibná ložiska ropy lákaly zahraniční kapitalistiké společnosti, které také žádaly o koncese. Ložiska ropy uložené nehluboko ve vydatných žílách spolu s levnou pracovní silou tvořila vidinu rychlého zbohatnutí. První společností byla britská Iraq Petroleum Company. Reakcí američanů bylo podepsání dodatečných koncesí aby mohli těžit v obou dvou neutrálních územích (saudskoarabskokuvajtském a saudskoarabsko-iráckém) a udrželi si tak své ropné prvenství v oblasti. Standard Oil Company of California upevnila své postavení v saudském ropném průmyslu v roce 1944, když přijala nový název ARAMCO (Arabian American Oil Company). ARAMCO výrazným způsobem ovlivňovala hospodářství Saudské Arábie. Zaměstnala desítky tisíc obyvatel, postavila sídla, vybudovala dopravní síť, školy, nemocnice a další sociální zařízení. Po roce 1958 plyne do státního rozpočtu kralovství 50 % čistého zisku ARAMCA. V období po druhé světové válce Saudská Arábie udělila koncese dalším společnostem: Getty Oil Company v roce 1949; japonské Arabian Oil Company na oblast pobřežních vod; francouzské Société Auxiliaire de la Régie du Pétrole na pobřeží Rudého moře; společnosti AGIP-Phillips v pouštní oblasti Rub al-chálí; mezinárodní společnosti SUN-NATOMAS v jižní části pobřeží Rudého moře. (J. Rácz 1982) 26

27 Těžba ropy nepřinesla okamžité bohatsví pro arabské vládce. Druhá světová válka navíc spozdila rozvoj technické základny pro těžbu a dopravu ropy, protože ropné státy byly závislé na Británii. Až do 70 let byl ropný průmysl v rukou naftařských zahraničních firem, které tu měly své dceřinné společnosti. Tyto společnosti platily poplatky za těžbu a později i za export ropy místním vládcům. Ti měli slabou vyjednávací pozici a byli zavislí na náboženském turismu do svatých měst a chtěli získat výnosy z ropy jak nejrychleji to šlo. Produkce rychle stoupala a rozsah zásob byl dobře znám a tak místní vládci chtěli změnit podmínky pro zahraniční společnoti a požadovali rovný podíl ze zisku Období po získání nezávislosti léta 20. století Přechod průmyslových odvětví do státního vlastnictví Koncem 60. let a hlavně v 70. letech 20. století, s růstem národního uvědomění a v době sílícího národně osvobozeneckého hnutí, si arabské národy uvědomovaly potenciál svých ropných zásob. Příjmy z ropy se ukázaly být klíčem k hospodářskému rozvoji a k překonání dlouholeté zaostalosti za ostatními zeměmi. Jednotlivé vlády začaly odmítat ropné koncese a začaly být pro naftařské společnosti soupeřem, který se hlásí o svá práva. Arabské země chtěly ukončit vykořisťování svých zdrojů a postavit se neokolonialistickým tendencím kapitalisticých zemí Západu. Státy, v době své ranné nezávislosti sázely většinou na rychlou, centrálně řízenou industrializaci a modernizační rozvoj, kde stát vystupoval jako podnikatel i jako sociální zaopatřovatel a garant pokroku. Po vlně znárodňování a přechodu ropných společností do rukou státu, byl ropný sektor postupně začleněn do hospodářství producentských států a arabské ekonomiky jako takové. Během 70. let většina zemí Perského zálivu odkoupila podíly od zahraničních firem, které pracovaly na jejich území. A do roku 1990 přešla většina firem do státního vlastnictví. (Country studies, Persian Gulf States) V 70. letech se významně zvýšily příjmy z ropy, po tom co producenti zvedly jednostraně ceny v roce 1973 a cena ropy stoupla čtyřikrát, podíl exportu ropy na celkovém HDP vzrostl až na 50 %. Zisky z ropy dramaticky vzrostly a výsledkem bylo zvýšení finančních prostředků vlád na diverzifikaci průmyslu a ostatní státní výdaje. Vlády začaly usilovně rozvíjet projekty, které přinesly rychlé materiální a sociální změny. 27

28 Podle Wallersteinovy teorie (1976) byly arabské země OPECu charakterizovány jako semiperiferiální ekonomiky. Jejich hospodářství bylo založeno především na vývozu surovin a jednoduchých rukodělných výrobků. (Luke W. Timoty 1983) Znárodňování Hlavním zájmem vlád bylo získat pod svoji kontrolu ropný průmysl, který představoval zdroj obrovských příjmů. Ze začátku jednotlivé vlády postupně odkupovaly nebo přebíraly podíly zahraničních naftařských společností a později některé státy vyhlásily plnou státní kontrolu nad všemi zahraničními ropnými koncesemi. Ekonomický rozvoj země se stal zodpovědností státu. Ropa poskytuje dostatek energie pro budování průmyslových center a slouží jako vstupní surovina pro chemický a petrochemický průmysl. Jádrem zpracovateslkého průmyslu se staly rafinerie. Proces postupného přebírání ropného průmyslu do rukou státu je přiblíženo na příkladech několika zemí Perského zálivu. Spojené arabské emiráty Od roku 1972 nastupuje éra národních ropných společností, kdy byla založena národní společnost Abu Dhabi National Petroleum (ADNP). ADNP se zabývala zpracováním a distribucí ropy ve SAE. V roce 1973 vláda Abú Dhabi zestátnila distribuční síť naftových produktů a předala ji společnosti ADNP. Od roku 1974 převzaly Abú Dhabi a Dubaj 25 % kapitálu společností ADMA a Abu Dhabi Petroleum Company. Na podzim roku 1974 byl zvýšen podíl státu na zisku ve všech cizích naftových společnostech, působících ve federaci, na 60 %. Podle prohlášení federálního ministra ropného průmyslu v prosinci 1974 SAE převzaly pod plnou státní kontrolu všechny zahraniční ropné koncese. Katar V roce 1972 byla založena Qatar Petroleum National Graf 3: Vývoj těžby ropy v Kataru v mil. tun 25 Company s katarským kapitálem. Spravovala rafinérii ropy a vlastní distribuční síť ropných produktů na katarském území Podíl emirátu na kapitálu společností těžících ropu byl v roce zvýšen na 60 % a v prosinci téhož roku Katar i Zdroj: Filip., J.: Státy Perského zálivu Saudská Arábie - vyhlásil zásadu 100 % státního vlastnictví kapitálu ropných společností na svém území. V roce 1974 byla zřízena společnost Qatar General Petroleum Organization 28

29 (QGPO). QGPO spravoval státní 60 % podíl v zahraničních naftařských společnostech v Kataru Qatar Petroleum Company a Shell Company of Qatar. V roce 1973 stát převzal kontrolu nad těžbou ropy a započal proces výraznější industrializace země. Během prvního pětiletého plánu v roce 1974 byly založeny první Graf 4: Vývoj státních rozpočtů Kataru v mil QR podniky na výrobu železa a zkapalňování plynu V roce 1974 témeř 98 % příjmů státu pocházelo z ropy. Ve 2000 státních rozpočtech příjmy přesahovaly kapitálové výdaje, 0 takže každoročně vznikaly rozpočtové přebytky. (J.Filip 1979) c elkem ropa zdroj: Filip., J.: Státy Perského zálivu Omán Ropná éra zde nastoupila se značným spožděním oproti ostatním zemím a to až v 70. letech. Ani rozsahem zásob nemůže konkurovat okolním zemím. Přesto jsou ropné příjmy významnou položkou ve státním rozpočtu. Ve srovnání s okolními státy byl tento kapitál utápěn ve vojenských výdajích. Od ledna 1974 převzala ománská vláda podíl ve výší 25 % na kapitálu společnosti Petroleum Development a ve stejném rozsahu převzala podíl na težbě francouzské státní firmy ELF-ERAP, která působila v pobřežních vodách Ománu. V roce 1975 vláda zvýšila svůj podíl na 60 %. (J. Filip 1979) Írán Írán byl v polovině 70. let 20. století čtvrtý největší producent ropy a její druhý největší vývozce. Válka s Irákem měla značně negativní dopad na těžbu ropy, přesto si Írán udržel své postavení čtvrtého producenta ropy na světě. Nacionalizace ropného průmyslu proběhla mnohem dříve než v ostatních zemích Závilu. Vláda založila National Iranian Oil Company (NIOC) už v roce V roce 1954 byla mezi vládou a společností zahraničních naftařských firem podepsána smlouva Consortium Agreement. Zahraniční ropné společnosti formálně neztratily kontrolu na ropným průmyslem, ale vláda získala větší podíly z příjmu z každého barelu. Kombinace většího podílu z příjmu a rostoucí produkce poskytovala vládě větší příjmy do státní pokladny, aby mohla financovat rozvoj ostatních průmyslových sektorů. V roce 1965 byla vytvořena Národní petrochemická společnost (National Petrochemical company), která byla pověřena rozvojem petrochemického průmyslu v zemi. (Country studies) 29

30 Saudská Arábie Za počátky budování státního sektoru lze považovat 22. listopad 1962, kdy vznikla v Saudském království státní Všeobecná organizace pro ropu a nerosty PETROMIN (General Petroleum and Minerals Organization). Organizace se angažovala v oblasti ropného průmyslu a průmyslu nerostných surovin. Z iniciativy PETROMINu vznikly další společnosti, kde má více jak 51 % kapitálovou účast. Například v roce 1964 vznikla Arabská společnost pro těžbu ropy Arabian Drilling Company a v roce 1966 Arabská geofyzikální a průzkumná společnost Arabian Geophysical and Survey Company. PETROMIN od společnosti ARAMCO získal v roce 1964 rafinérii v Džidde a v roce 1973 začal sám ropu vyvážet (J. Rácz 1982). V roce 1973 vláda Saudské Arábie odkoupila 25 % vlastnických podílů ARAMCO. O rok později tento podíl navýšila na 60 %. V roce 1976 byla podepsána smlouva o 100 % vlastnictví ARAMCO vládou. V roce 1988 ARAMCO přešlo pod správu Saudi Arabian Oil Company (Saudi Aramco), kterou zcela vlastnila vláda. (Country studies) Diverzifikace Objevení ropy vytvořilo požadavek na budování nových průmyslových odvětví. Zpočátku byl uspokojen ropnými společnostmi samotnými. Pro provoz težby ropy bylo potřeba továren na výrobu elektřiny a rafinovaných ropných výrobků. Což představovalo první moderní průmysl vybudovný v těchto zemích. Příliv kapitálu v 70. letech vedl mnoho států k tomu, aby vytvořily veřejné průmyslové společnosti spojené s ropným průmyslem. Hlavní prioritou bylo budování průmyslových závodů. Závody chemického a petrochemického průmyslu se měly stát v budoucnu dynamickým prvkem v industrializaci jednotlivých zemí a jejich zapojení do mezinárodní dělby práce. Některé vlády (Kuvajt) chránily své trhy od importu a osvobozovaly je od cel a daní a dávaly přednost nákůpům od místních průmyslových závodů. Některé vlády poskytovaly daňové úlevy a nízko úročené úvěry jako pobídku pro soukromé podnikatele k vytváření menších průmyslových závodů. Hlavní překážkou k budování velkých průmyslových závodů byl nedostatek kvalifikovaných pracovníků a pracovních sil vůbec. Země Perského zálivu v této době dovážely naprostou většinu strojů, investičních celků a zařízení, řady surovin a polotovarů, zemědělských výrobků, potravin a hotových průmyslových výrobků a farmaceutické produkty. Diverzifikace průmyslu měla vést k omezení importu a k větší průmyslové sobestačnosti. Základní zdroj kapitálu pro diverzifikaci představovaly ropné zisky. 30

31 Bahrajn V roce 1965 vláda přijala myšlenku diverzifikace průmyslu jako hlavní cíl svoji hospodářské politiky. Vláda převzala větší roli v zakládání průmyslových odvětví. V roce 1975 činily výdajové položky na rozvoj 61 mil BD skoro polovina rozpočtových výdajů. Jádrem zpracovatelského průmyslu se staly rafinerie, továrna na výrobu hliníku a opravna lodí. Dostatek levných energetických zdrojů vytváří dobré podmínky pro energeticky náročnou výrobu hliníku. Převážnou část metalurgického průmyslu v té době tvořila továrna na zpracování hliníku společnosti Aluminium Bahrajn (ALBA), která byla v roce 1968 zapsaná jako propojení vládní (77 % podíl) a soukromé investiční společnosti pro konstrukci továrny na zpracování surového bauxitu, který se dováží z Austrálie. ALBA začala vyrábět v roce 1971, s počáteční kapacitou tun hlinikových prutů. V roce 1990 měla továrna produkční kapacitu již více než tun. S ALBOU jsou spojené další továrny na hliník postavené během 80. let: Gulf Aluminium Rolling Mill Company, Bahrain Aluminium Extrusion Company, Bahrain-Saudi Aluminium Marketing Company. Po bahrajnském závodu na výrobu hliníku projevily zájem o výrobu hliníku i ostatní země těžící ropu, jako například Irák, Írán, Katar. V roce 1977 vznikla Arab Shipbuilding and Repair Yard Company, která vlastnila suché doky pro velké tankery a ročně opravila v průměru 70 lodí. Na základě potřeb průmyslových závodů byly v roce 1972 zahájeny práce na programu elektrifikace. V roce 1986 průmyslová výroba přispěla již 13 % do HDP. (Country studies) Omán Omán neměl v 70. letech 20. století vlastní moderní zpracovatelský průmysl. Veškerá vytěžená ropa se vyvážela v surovém stavu. Proto v 70. letech vláda iniciovala velké projekty zaměřené na budování přístavů a rozšiřování jejich kapacit, které sloužily k exportu ropy. Rozvoj ropného komplexu Ománu si vyžádal značné investice, hlavně na budování dopravní infrastruktury, stavebnictví a výstavbu zařízení různého druhu, například vodohospodářských. Podíl ropy na tvorbě HDP byl v roce ,3 %. V roce 1973 vznikla společnost Oman Portland Cement Company, na jejímž kapitálu se ománská vláda podílela 51 %. Společnost postavila továrnu na výrobu cementu pro potřebu místního stavebního průmyslu. 31

32 Írán V roce 1947 vláda navrhla koncept národního rozvojového plánování v jednotlivých sedmiletých plánech. První rozvojový plán ( ) Zakládní strategie byla akcelerace ekonomického růstu a budování nejmodernějšího a kapitálově náročného průmyslu. Druhý rozvojový plán ( ) Tento plán se soustředil na rozvoj a investice do veřejného sektoru. Byl financován zahraničními půjčkami a z 80 % ropnými výnosy. Přesto, že Írán na konci 50. let čelil inflaci a vyčerpal zahraniční finanční rezervy a dostal se do ekonomické krize, investoval do budování několika vodních nádrží (například na řekách Dez, Safid a Karaj). V 60. letech se ekonomické plány soustředily na čtyři hlavní cíle zrychlit rozvoj průmyslových komplexů na základě velkých kapitálových investic, zaměstnat zahraniční odborníky, zvýšit zisky průmyslových komplexů a kontrola mezd a přerozdělování úspor z nákladů na mzdy na kapitálové investice. Předpoklad byl, že bohatí průmyslníci budou reinvestovat jejich kapitál zpět do ekonomiky a to povede k ekonomickému rozvoji. Tyto reinvestice nenastaly a rozdíly ve mzdových příjmech průmyslníků a střední třídy se rychle prohlubovaly. Střední vrstva neprofitovala ani během ropného boomu v letech Následkem byla revoluce vedená nespokojenou střední třídou. Třetí ( ) a čtvrtý ( ) rozvojový plán byl zaměřen na rozvoj zemědělství a venkova. Náklady na oba plány dohromady činily 1,3 mld USD. Třetí plán byl zaměřěn na ekonomický rozvoj veřejného a souromého sektoru. Během třetího plánu ropné výnosy přispěly do rozpočtu 1,9 mld USD. Čtvrtý plán značně urychlil ekonomický růst. Roční přírůstek HDP byl průměrně 11,8 % vznikla společnost Iranian Aluminium Co. Tehran, která postavila závod na výrobu hliníku. Čtvrtý rozvojový plán byl zaměřen na rozvoj těžkého průmyslu se spoluprací SSSR. Byly vybudovány závody na výrobu jeřábů, důlních zařízení, kontsrukčních zařízení pro ostatní průmysl, chladících zařízení a válcovny. Veškerý průmysl se soustředil do oblasti kolem Tehránu. (M. Budra 1975) Pátý rozvojový plán ( ) představoval investice ve výši 36,5 mld USD hlavně do výstavby bytů, průmyslové výroby a těžby, ropných a plynových projektů, dopravy a budování komunikací. Ropné výnosy dosáhly dvojnásobného výsledku než vládní výdaje - 70 mld USD. Modernizace přinesla velké sociální problémy. Zvětšoval se rozdíl ve mzdových příjmech mezi 32

33 průmyslníky a střední třídou (zaměstnanci, studenti a střední třída z modernizace příliš neprofitovali). Přesto reformy a rozvojové plány přinesly sociální změny. Zvětšila se dostupnost zdravotní péče a vzdělání a zvýšila se urbanizace. Šestý rozvojový plán ( ) nebyl nikdy zaveden do praxe, kvůli Revoluci v roce 1979 (Country studies). Od roku 1979 nová íránská vláda zavedla pětileté rozvojové plány. První plán (1989/ /1994) byl zaměřen na rozvoj infrastruktury, snížení inflace, odstranění netarifních obchodních bariér, snížení daní z příjmu, privatizaci veřejných podniků, rekonstrukci oblastí postižených válkou a rovnoměrné rozdělení příjmů mezi obyvatele. HDP rostlo o 7,3 % ročně. Ekonomického růstu během první poloviny plánu, bylo dosaženo použitím dosud nevyčerpaných finančních rezerv. Dovoz zboží a služeb vykazoval soustavný růst, z 13 mld USD v roce 1989 na 31 mld. USD v roce 1992, zatímco vývoz spíše stagnoval. Írán se dostal do zadlužení a nebyl schopen splácet své zahraniční závazky. V roce 1993 byl jeho dluh odhadován na 23,4 mld USD. Vzhledem ke stálému poklesu světových cen ropy byla vláda nucena si na svůj ekonomický rozvoj půjčit. Druhý plán (1994/ /2000) pokračoval v liberalizační politice prvního plánu. Průměrný roční růst HDP byl pouze 3,1 %, zatímco cílem bylo dosáhnout 5,5 %. Makroekonomická nestabilita a klesající trend ekonomického růstu vedly k odkladu nutných strukturálních reforem. Vláda se vrátila ke strategii závislosti na příjmech z ropy. Při druhém plánu nedošlo k plánovanému snížení vládních dotací a privatizaci státních podniků. Státní dluh vzrostl na 30 mld USD a prohloubila se závislost státu na ropě. Třetí plán (2000/ /2005) měl za cíl reformu státního rozpočtu a daní, omezení vlivu zásahu státu do ekonomiky a privatizaci státních podniků. Privatizace však splněna nebyla. Díky zvýšení příjmů z ropy a snížením státních výdajů se deficit HDP snížil na 0,2 % v roce 2003/2004. (A. Valadkhani, Journal of Iranian Research and Analysis, 17(2), 2001, 1-21) 33

34 Spojené arabské emiráty Do 80. let byl ropný komplex naprosto převažujícím odvětvím, zbývající hospodářská činnost připadala na rybářství, zemědělství oázového typu a v druhé polovině 80. let také počátky průmyslu založeného na těžbě ropy. V zemi dosud převládají feudální a polofeudální výrobní vztahy. Jen pomalu je narušuje zavádění těžby a zpracování ropy a zakládání nových průmyslových podniků, protože začínající ropný průmysl poskytuje omezený počet pracovních příležitostí. Rozrůstající se průmysl Spojených arabských emirátů se opírá o bohatství ropy a zemního plynu, které jsou navíc výchozí suroviny chemického a petrochemického průmyslu. Prvním závodem na zpracování domácí ropy se stala malá rafinerie na ostrově Ummu an-náru v Abú Dhabi. Spojené arabské emiráty mají federální rozpočet a kromě toho má každý emirát svůj vlastní rozpočet. Díky velkým příjmům z ropy rozpočet Abů Zabí několikanásobně převyšuje federální rozpočet. Z 95 % se na něm podílejí příjmy z ropy. Zahraníční obchod je pro Spojené arabské emiráty klíčový, protože jediným vývozním artiklem je ropa a téměř veškerá vytěžená ropa je určena na vývoz. Kuvajt V důsledku zvyšující se potřeby vody byla Kuvait Oil Company přinucena v roce 1953 vybudovat první továrnu na odsolování vody.3 Snahy vlády o diverzifikaci průmyslu v 50. letech byly neúspěšné. Přelom nastal až založením Ash Shuaybah Industrial Zone v roce Tato zóna zahrnovala elektrárnu, továrnu na destilaci vody, železárnu, továrny na zpracování asfaltu, cementu a výstavbu budov. Vláda také vytvářela široké pobídky pro soukromý sektor. V roce 1970 byl založen Industrial Development Committee a Industrial Bank of Kuwait a v roce 1974 Investment Bank of Kuwait, které poskytovaly například technickou pomoc a středně dlouhé a dlouhodobé financování průmyslu s nízkou úrokovou mírou. Kuvajtský průmysl se nikdy netěšil stejného stupně státní podpory jako v ostatních zemích Perského zálivu. Vláda v 70. a 80. letech vědomě investovala svoje výnosy v zahraničí namísto do rozvoje hospodářství a sociálního systému. (Country studies) Katar Katarská vláda se snažila zhodnotit ropné bohatství budováním ropného zpracovatelského průmyslu. Také vytváří rozvojové plány pro diverzifikaci katarské ekonomiky. Projekty zahrnují výstavbu železáren, továrny na výrobu hliníku, rafinerií, petrochemický komplex, závod na zpracování zemního plynu a závody spotřebního průmyslu a výstavbu bytů. 3 vláda prohlásila, že rozvinula nejmodernější, v té době, pracující zařízení na odsolování vody na světě. 34

35 Saudská Arábie Vláda Saudské Arábie vybudovala průmyslové centrum na pobřeží Perského zálivu pod názvem Jubayl a Yanbu na pobřeží Rudého moře. Na základě velkých kapitálových investic byla vytvořena společnost Saudi Arabian Basic Industries Corporation, aby v zemi rozvíjela petrochemický průmysl. Vláda vlastní 70 % podílu této společnosti a do roku 1980 naplánovala její 30% podíl k privatizaci. V dalších společnostech jako jsou Petromin nebo elektrárny, hotely, ocelárny, cementárny vlastnila valnou většinu nebo i 100 % podílů. Během 80. let vláda intenzivně rozvíjela moderní průmyslový sektor. Proces industrializace měl dva hlavní cíle. První využití obrovských zdrojů přírodních surovin jako vstupní materiál pro chemický a petrochemický průmysl, který bude produkovat na vývoz a druhý, diverzifikace průmyslu a nahrazení importu vlastními výrobky. V roce 1965 byl zaveden systém narodního hospodářského plánování a byla založena Central Planning Organization. V následující tabulce je přehled vládních investic do jednotlivých sektorů. Nejzřetelnější je snaha vlády o mohutný rozvoj infrastruktury v 70. letech kdy ropné výnosy byly největší. Především druhý rozvojový plán, na základě obrovských ropných výnosů z předchozích let, vyčlenil téměř polovinu celkových investic na rozvoj průmyslu. Ve čtvrtém plánu ja vidět významný pokles investic do infrastrultury a navýšení výdajů do sociálních služeb navzdory menším výnosům z ropy. (Country studies) Tabulka 7: Přehled vládních investic do jednotlivých sektorů v rámci rozvojových plánů v Saudské Arábii (%) Přehled vládních investic do jednotlivých sektorů v rámci rozvojových plánů (%) Rozvojový plán infrastruktura rozvoj hosp. lidské zdroje 1 soc.a zdravotnické služby2 Celkem První plán ,4 27,7 20,6 10,3 100 Druhý plán , , Třetí plán ,1 30,7 18,4 9,8 100 Čtvrtý plán ,9 20, ,7 100 Pátý plán Šestý plán ,9 9,3 53,5 21,3 100 Sedmý plán ,2 8,5 56,7 19, vzdělání (vysoké, technické, školení, vědecké a právní vzdělání, studium informačních technologií) 2 zdravotní péče, sociální služby, poskytování informací, kultura, vyznání zdroj: Ministry of Economy and Planning of Saudi Arabia 35

36 Graf 5: Vývoj podílu ropného sektoru a ostatních sektorů na HDP v mld saudských rijádů upraveno dle: Ministry of Economy and Planning of Saudi Arabia Na základě ovládání světové nabídky a ceny ropy mohly země Perského zálivu pokračovat v rozvoji jako na vývoz orientující se ekonomiky. Wolf (1982) je na základě jejich protekcionalismu domácího průmyslu a orientací na vývoz přirovnává k zemím NIZ. (Luke W. Timoty 1983) Vytváření zahraničních kapitálových rezerv Dostupné informace o způsobu nakládání s ropnými zisky v arabských zemích ukazují, že velká část byla investována do industrializovaných zemí, jako Velká Británie a Spojené státy americké. (Například podle statistik za prvních šest měsíců roku 1974 se ukazuje, že 1 mld USD v průměru byla každý týden investována v zahraničí.) Británie byla hlavním příjemcem arabských investic. Velká část těchto investicí byla ve formě bankovních vkladů. Zbytek bylo rozděleno v podobě cenných papírů a podílů. Příklad v roce 1974 Bank of England uvedla, že v roce 1974, tvořilo arabské jmění mil liber. Ve Spojených státech dosáhl příliv dolarů z arabských ropných zemí ve stejném roce 6 mld USD. V dalších industrializovaných zemích Západní Evopy a v Japonsku okolo 2 mld USD. Arabské ropné státy poskytly 5 mld USD, mimo strukturu bilaterálních smluv a kompetentních mezinárodních organizací, jako pomoc pro arabské země, bez ropného bohatství, a do zemí Třetího světa. Tento 36

37 objem pomoci představoval 6,7 % HDP ropných států4 Je odhadováno, že 45 mld USD umístěných v zahraničí v roce 1974 představovalo okolo 60% národního důchodu jednotlivých zemí. (N. Sarkis, MERIP Reports, č. 31. říjen 1974) Tento obrovský tok kapitálu ze zemí, které trpěly chudobou, negramotností, nemocemi a ekonomickým podrozvinutím do vysoce industrializovaných zemí se stal unikátním fenoménem svého druhu v historii světové ekonomiky. Důvod proč investiční toky směřovaly přímo do zahraničí bylo, že v regionu neexistoval regionální finanční trh, systém národního bankovnictví a systém úvěrových institucí. Nic se neukázovalo být lepší než spolehlivé společnosti mezinárodního postavení, které byly po mnoho let centrem investičních aktivit v rozvinutých zemích. Tyto toky vskutku nebyly znamením arabského bohatství ale projev nedostatku spolehlivých ekonomických struktur a neexistence arabské strategie zaměřené na využití ropných výnosů pro integrovaný rozvoj vlastních ekonomik. (N. Sarkis, MERIP Reports, č. 31. říjen 1974) léta 20. století Privatizace V 80. letech 20. století na světových trzích nastala éra privatizace, tento trend přijaly i země Perského zálivu a to v souvislosti s poklesem ceny ropy. Předpokladem privatizace bylo, aby se státy vzdaly lukrativních výnosů a velkého vlivu v ekonomice a též své politické moci a to vše ve prospěch veřejného blaha. Opatření v tomto směru byly přijaty v Saudské Arábii, kde určitý podíl společností SABIC a dalších přešel do majetku soukromých investorů. Kuvajt po roce 1993 v důsledku finančních dopadů irácké okupace oznámil prodej svých podílů v 10 státních podnicích a rozpuštění dalších společností. Omán vypracoval plán odchodu státu z ekonomiky, vláda předala soukromým společnostem velký počet zemědělských podniků a Oman National Fisheries. Soukromý sektor hrál velkou roli ve stavebnictví, v oblasti nemovitostí, bankovnictví a finanční oblasti, v zemědělství, mezinárodním obchodu a oblasti služeb. Ve všech těchto oblastech hrály i nadále vládní výdaje velkou roli stejně jako zájmy vládní politiky. Vládnoucí elity mohly upřednostňovat určité sektory a společnosti prostřednictvím státních zakázek, kontrolou přístupu ke kapitálu, politikou zahraničních pracovních sil a různými formami vládních regulací. Z vládních výdajů nejvíce profitoval stavební průmysl, protože dostával velké množství státních zakázek. Dovozci potřebovali povolení vlády k dovozu a prodeji svých výrobků. Mnoho největších společností v Zálivu obdrželo od vlády monopol na dovoz a prodej určitých výrobků. 4 Pro srovnání: průmyslově vyspělelé země Západu poskytují od roku ,6% HDP na rozvojovou pomoc 37

38 Privatizace nemovitostí Významná role státu na trhu nemovitostí má dlouhou tradici. Vládci ropných monarchií převáděly pozemky do soukromého vlastnictví politických spojenců - příznivců vlády. Následně tyto pozemky stát kupoval nebo si je pronajímal od soukromého sektoru za velmi vysoké ceny. Tento mechanismus v sobě skrýval přelévání ropných zisků politickým elitám a honoraci. Tento trend redistribuce kapitálu byl rozšířen v Kuvajtu, kde už v 50. letech vůdce Al Sabah tímto způsobem filtroval ropné výnosy obchodnickým elitám a jednotlivým představitelům kmenů. Katar a SAE později následovaly Kuvajt a přijaly podobnou politiku. V Saudské Arábii trend poskytování pozemkových darů vzrostl v počátcích existence království. Privatizace a finanční sektor Významnou roli v bankovním a finančním sektoru si státy udžely i poté co je otevřely soukromému kapitálu. Vláda Bahrajnu v 70. letech propagovala rozvoj poboček zahraničních bank (offshore banking units OBU s) ve snaze udělat z ostrova finanční centrum regionu. OBU s vzkvétaly, pomáhaly rozvíjet sektor služeb místní ekonomiky. Později začal jejich význam upadat. Rozvoj moderních finančních institucí v dalších zemích Zálivu snížil poptávku po službách OBU s. Pokles světových cen ropy na konci 80. let znamenal, že bylo v regionu méně kapitálu na investice. Mnoho z OBU s bylo zavřeno a další omezily svoje aktivity. Banky v Saudské Arábii, všechny v soukromém sektoru, spoléhaly především na ukládání peněz v Saudi Arabian Monetary Agency (SAMA). Když ropné zisky klesaly, v 80. letech, SAMA ukládala méně peněz do místních komerčních bank a rostlo nebezpečí celkového poklesu hospodářství. Zužování rezerv a růst státních deficitů Během 70. a 80. let 20. století ropné výnosy kolísaly v závislosti na vývoji světového ropného trhu. S poklesem světových cen ropy v letech 1985 až 1986 poklesl i celkový HDP v ropných státech, což je důkazem jejich pokračující závislosti na ropě i přes značné snahy o diverzifikaci průmyslu. Přestože těžba ropy poklesla méně než 50 % HDP, petrolejářský průmysl a průmysl zpracovávající ropu stále vzkvétal a hrál významnou roli v hopodářství států. Například zásoby ropy v Bahrajnu klesaly, ale ropné výnosy stále tvořily v roce 1988 více než polovinu HDP. Ostatní hospodářské sektory, jako obchodní, stavební a služby, byly závislé na finanční podpoře státu, která závisela na těžbě ropy. V Saudské Arábii a Ománu měl stále velký význam zemědělský sektor. Zemědělství jako celek bylo přímo závislé na vládních dotacích pocházejících především z těžby ropy. 38

39 Ikdyž zisky z těžby ropy upadaly, vlády ropných států vydávaly značné finanční prostředky na zajištění řádného chodu ekonomiky svých států. Snížením některých výdajů, zahraničních rezerv a vedením deficitního rozpočtu se státy vyhnuly dopadu poklesu hodnoty ropy na jejich ekonomiku. Podíl exportu ropy na HDP klesl v Ománu, Saudské Arábii a v Kuvajtu. V Saudské Arábii rostl deficit státního rozpočtu od roku 1983 a saudská vláda nadále snižovala zahraniční rezervy. Kuvajt přijal opatření k rekonstrukci ekonomiky země. Jeho výdaje činily 65 mld USD, což znamenalo dvě třetiny zahraničních rezerv. (Gause III, F. Gregory 1994) Vývoj za posledních 8 let Země Perského zálivu mají pevně zakotvenou makroekonomiku, založenou na ekonomické expanzi založené na současném ropném rozmachu. Dlouhodobý a soustavný ekonomický rozvoj bude záviset na pokračovaní implementace velkých investičních projektů a strukturálních reforem. Makroekonomická výkonnost zemí Perského zálivu během posledních 4 let byla velmi silná. Ekonomiky těchto zemí rostly o 7 % ročně. Stoupající ceny ropy vedly ke zvýšení příjmů a vzniku přebytku kapitálu. Kapitálové rezervy vzrostly o 23 % a HDP o 27 % v roce 2006 navzdory extrémnímu zvýšení vládních výdajů. Hlavním zdrojem ekonomického růstu se konečně stává neropný sektor. I přes rostoucí ceny ropy přínos neropného sektoru do HDP vzrostl ze 49 % v roce 2003 na 84 % v roce Růst neropného sektoru není ve všech zemích stejný. Např. Spojené arabské emiráty, které zavedly rozsáhlý program diverzifikace již dříve, profitují z neropného průmyslu nejvíce. Domácí investice podporují strukturální změny. Plánované investice v zemích GCC byly více než 700 mld USD, což představuje 55 % jejich předpokládaného účetního přebytku pro toto období. Tyto investice budou směřovat především do ropného a plynného sektoru, infrastruktury, výstavby nemovitostí. 75 % těchto investic poplyne do jiných sektorů než je ropný. Přímé zahraniční investice se od roku 2003 více než ztrojnásobily díky větší otevřenosti trhu. Přímé zahraniční investice do zemí GCC rostly ze 2 mld USD v roce 2001 na více než 20 mld USD v roce 2005, tento trend také pomůže začlenit izolované ekonomiky GCC do světové ekonomiky (Kito de Boer, John M. Turner 2007) Růst neropného sektoru závisí na pokračování reforem trhu. Země GCC učinily výrazné kroky v oblasti reforem legislativní a finanční oblasti (International Monetury Fund., Regional Economic Outlook 2007: Middle East and Central Asia). Nejrychleji rostoucí ekonomiku na Blízkém východě má Katar. Předpokládá se, že dosáhne 14,3 % růstu HDP v roce (J. Sfakianakis, ) 39

40 Graf 6: Vývoj HDP Bahrajnu od 80. let 20. století (v mld USD) Graf 7: Vývoj HDP Íránu od 80. let 20. století (v mld USD) zdroj:international Monetary Fund, World Economic Outlook Database, April 2008 zdroj:international Monetary Fund, World Economic Outlook Database, April 2008 Graf 8: Vývoj HDP Saudské Arábie od 80. let 20. století (v mld USD) Graf 9: Vývoj HDP Kuvajtu od 80. let 20. století (v mld USD) zdroj:international Monetary Fund, World Economic Outlook Database, April 2008 zdroj:international Monetary Fund, World Economic Outlook Database, April 2008 Graf 10: Vývoj HDP Kataru od 80. let 20. století (v mld USD) Graf 11: Vývoj HDP Ománu od 80. let 20. století (v mld USD) zdroj:international Monetary Fund, World Economic Outlook Database, April zdroj:international Monetary Fund, World Economic Outlook Database, April

41 Graf 12: Vývoj HDP v SAE od 80. let 20. století (v mld USD) zdroj:international Monetary Fund, World Economic Outlook Database, April 2008 Graf 13: Vývoj HDP na obyvatele od 80. let 20. století (USD) Bahrajn Katar Írán Saudská Arábie Kuvajt SAE Omán * * * odhad z roku 2006 zdroj:international Monetary Fund, World Economic Outlook Database, April

42 5.2. Vliv ropy na sociální prostředí ekonomik dotčených těžbou ropy Ropa významně ovlivňuje nejen hospodářství a chod producentských států, ale i všechny sféry lidského života. Obecně lze říci, že ropa přinesla do zemí Perského zálivu sociální rozvoj, ale i značné problémy. Rychle nabyté bohatství, které z ropy plynulo, poskytovalo dostatek prostředků pro rozvoj sociálních služeb, jako například zdravotní péče a školství. V důsledku velkých investic do sociálního sektoru došlo k rychlému zlepšení ukazatelů kvality života obyvatelstva. Míra účinku ropného bohatství na životní úroveň závisí přirozeně na počtu obyvatel, kteří se podílejí na souhrnném příjmu. Jednání vůdců arabských zemí, kteří v první polovině 70. letech investovali své ropné výnosy do zahraničních bank, bylo nezodpovědně, vzhledem k tomu, že jejich lid byl (v té době) jedním z nejchudších na Zemi a čelil nedostatečně rozvinutému hospodářství a sociálním požadavkům (vzdělání, zdraví, výchově odborníků). Podle studie WHO si požadavky arabských zemí vyžadovaly investici minimálně 35 mld USD do zdravotnického sektoru. Počet doktorů v těchto zemích byl 2,7 na obyvatel (ve srovnání s 15,6 v USA a 17,2 v Západním Německu). Počet lůžek v nemocnicích čítal 19,4 na obyvatel (oproti 142,9 ve Švédsku). Investice do vzdělání si vyžadovaly kolem 25 mld USD ročně. 100 mld USD bylo potřeba na budování sítě moderní dopravní infrastruktury mezi zeměmi Perského zálivu a Středomořím. Investice do dalších sektorů byly stějně tak podhodnocené jako do průmyslu, zemědělství, cestovního ruchu. (N. Sarkis, MERIP Reports, č. 31. říjen 1974) Naděje na dožití Naděje na dožití při narození byla v 50. letech 20. století velice nízká. Např. v Ománu, který je jedním z nejméně rozvinutých států v regionu, byla naděje na dožití na počátku 50. let pouhých 37 let (World Population Prospects: The 2006 Revision Population Database), v Kuvajtu, který patří mezi nejrozvinutější v regionu, pak 51 let. Obě tyto hodnoty jsou ve srovnání Graf 14: Naděje na dožití při narození (let) v zemích Perského zálivu Bahrajn Irák Írán Katar Kuvajt Omán Saudská Arábie SAE zdroj: United Nations Population Division.World Population Prospects: The 2006 Revision Population Database. s vyspělými zeměmi té doby nízké. 42

43 Ve všech zemích Perského zálivu naděje na dožití poměrně rychle stoupala do 80. let a pak se tempo jejího růstu zvolnilo, ale stále si udržuje rostoucí trend. Nejrychlejší pokrok v tomto ukazateli prokázal Omán, kde naděje na dožití vzrostla z 37 let na 67 let v roce V Iráku naděje na dožití úspěšně rostla do roku 1990 a pak začala prudce klesat v důsledku války. Od roku 2005 má opět rostoucí tendenci Porovnání naděje na dožití zemí Perského zálivu a vybraných zemí západní Evropy Graf 15: Porovnání vývoje naděje na dožití při narození (let) vybraných zemí P erského zálivu a západní Evropy 80 Země Perského zálivu byly v polovině století, ve srovnání se západními 60 zeměmi, ekonomicky i sociálně zaostalé 50 (nízká naděje na dožití, vysoká úmrtnost, 40 porodnost a negramotnost). Velké investice 30 do sociálního systému, které umožnily ropné zisky, vedly k rychlému sociálnímu rozvoji a k přiblížení se úrovně rozvoje Velká Británie Švýcarsko Om án SAE zdroj: United Nations Population Division.World Population Prospects: The 2006 Revision Population Database. v západních zemích. Během 40 let dosáhly přibližně stejné úrovně jako země, které byly kolébkou průmyslové revoluce a jejich vývoj na současnou úroveň trval více než století Úmrtnost Úmrtnost od 50. let 20. století ve všech zemích klesala a v tomto Graf 16: Hrubá míra úmrtnosti/ počet úmrtí na obyvatel v zemích Perského zálivu trendu 30 pokračuje i v současnosti. V Iráku byl 25 tento trend přerušen během války v roce kdy úmrtnost rychle stoupla, ale od 15 roku 2005 opět klesá. Nejrychleji míra 10 úmrtnosti klesala v Ománu z hodnoty 27 5 v 50. letech na 2,8 v roce Bahrajn Írán Irák Katar Kuvajt Omán Saudská Arábie Spojené arabské emiráty zdroj: United Nations Population Division.World Population Prospects: The 2006 Revision Population Database. 43

44 Míra fertility Míra fertility je podstatným znakem stupně vyspělosti země. Obecně platí, že ve vyspělých zemích, kde je dobře rozvinutý systém sociálního zabezpečení, je míra fertility nízká. V rozvojových neexistuje nahrazují zemích, socialní sociální kde systém, zabečpečení Graf 17: Míra fe rtility/poče t dě tí na je dnu že nu bě he m je jího života státu členové rodiny. Tradičně 8 vysoká 7 míra porodnosti v arabském světě souvisí s islamským 6 zákazem antikoncepce. Míra fertility v Perském zálivu se držela až do počátku 70. let na v zemích Perského zálivu poměrně vysoké úrovni přes 7. Od 70. let začala porodnost rychle klesat v Bahrajnu, Kataru, Kuvajtu a SAE 5 4 Bahrajn Irák Írán Katar Kuvajt Omán Saudská Arábie SAE zdroj: United Nations Population Division.World Population Prospects: The 2006 Revision Population Database. a o něco později pak i v Iráku, kde se stejně jako v Saudské Arábii, porodnost pohybuje i dnes na vysoké úrovni. K prudkému poklesu porodnosti došlo v Íránu během posledních 20 let, kdy míra fertility klesla z hodnoty více než 6,5 na současných 2, Rozvoj školství a zdravotní péče V letech, kdy ropný průmysl byl v rukou nadnárodních společností, tak rozvoj sociálního sektoru a služeb závisel také na zahraničních firmách, které zakládaly při svých podnicích školy, nemocnice a další veřejné služby. Ty sloužily primárně pro jejich zaměstnance a později začaly být přístupné širokému obyvatelstvu. V 60. letech se do rozvoje sociálního sektoru začaly stále více zapojovat vlády poté, co zvýšili svůj podíl na příjmech z ropy. Ropné zisky umožnily vládcům poskytovat sociální služby (zejména zdravotní péči a vzdělání) pro své státní příslušníky, v některých zemích částěčně i pro cizince, zdarma. 44

45 Školství V dřívějších dobách existovaly na Arabském poloostrově jen koránské školy (madrasy) při jednotlivých mešitách. Až po nabytí politické nezávislosti se začalo rozvíjet moderní školství a vznikaly základní a štřední školy. Koránské školy na počátku 20. století poskytovaly základní vzdělání v oblasti psaní a čtení. Jejich hlavní náplní bylo poskytovat náboženskou výchovu a vzdělání. Negramostnost byla v té době nejvíce rozšířena mezi staršími obyvateli a u žen. Postupně byly zakládány obchodnické školy, zejména z iniciativy bohatých obchodníků pro jejich syny. Například Mubarakiyyah School založená v roce 1911 a Ahmadiyyah School v Kuvajtu v roce Z odborných škol zde byly zastoupeny zemědělské a obchodní školy a školy pro přípravu techniků ropného průmyslu. Ropný průmysl zde od jeho počátku ovlivnil vývoj ve všech sociálních i ekonomických oblastech a i školství se podrobilo jeho požadavkům. Vysokoškolské vzdělání nabývali studenti v zahraničí. Velké podniky posílaly své mladé kádry na zahraniční univerzity a techniky. Například BAPCO vyslala v letech studentů do Evropy a USA a ALBA 80. V Bahrajnu vznikala odborná učiliště pro kvalifikované dělníky, která byla zakládána zejména při velkých podnicích jako Bahrain Petroleum Company (BAPCO) a Aluminium Bahrain (ALBA). (J.Filip 1979) Příklad Kuvajtu V 30. letech kuvajtští obchodníci ustanovili Education Council aby rozšířili vzdělávací systém. Založili 4 základní školy. Vláda Kuvajtu později převzala chod Education Councilu do svých rukou a díky ropným výnosům významně rozšířila vzdělávací systém. V roce 1965 se stala školní docházka pro děti do 14 let povinná. Služby veřejného vzdělávacího systému byly poskytovány zdarma pro státní občany i pro mnoho cizinců. Vláda financovala nejen chod škol, ale také například knihy, uniformy, jídlo a dopravu pro žáky. Vrcholem vývoje kuvajtského vzdělávacího systému byl rok 1966, kdy vláda založila Kuwait University. Vláda táké finančně podporovala studium v zahraničí, hlavně ve Spojených státech, dále se zasloužila o růst vzdělanosti ve své zemi v 70. letech. Přesto v roce 1975 bylo pouze 55 % obyvatel gramotných. Do roku 1985 podíl gramotných obyvatel vzrostl asi na 74 %. (Country studies) 45

46 Graf 18: Přehled vzděláváni v Saudské Arábii upravedlo dle: Ministry of Economy and Planning of Saudy Arabia Zdravotní péče Před příchodem zahraničních firem a těžbou ropy v Perském zálivu nebyl systém zdravotní péče rozvinutý. Bohatství plynoucí z ropy přispělo ke zlepšení zdravotní péče a zdravotní kondice obyvatel. Zásadní vliv na zlepšení zdravotního stavu obyvatel mělo poskytování zdravotní péče zdarma. (Toto opatření zaváděly jednotlivé země v 60. a 70. letech). Tento systém přinesl značné úspěchy, například menší počet onemocnění v porovnání s jinými arabskými zeměmi. Problémem však byl nedostatek lékařů a kvalifikovaného personálu. Přesto se kvalita i kvantita služeb zdravotní péče v Zálivu zlepšovala. V roce 1972 se odhadovalo, že hustota zdravotních služeb ve Spojených arabských emirátech je jedna z největších na světě. Velké firmy si mohly na základě svých obrovských příjmů dovolit vlastní nemocnici, jako měla například společnost BAPCO v Bahrajnu. V Kataru byla lékařská péče poskytována všem obyvatelům zdarma, stejně tak i pobyt v nemocnicích jak v Kataru tak v zahraničí, vláda dále financovala pancientům léky i protézy. Příklad Kuvajtu V Kuvajtu jsou počátky moderního systému zdravotní péče datovány do počátku 20. století, kdy vládce Shayk Mubarak Al Sabah pozval do své země doktory z Arabian Mission of the Dutch Reformed Church v USA aby v Kuvajtu založili kliniku. Mezi lety 1909 a 1946 se zdravotní péče neustále zlepšovala. Poté co ropa přinášela vládě velké příjmy rozšiřovala systém zdravotní péče a v roce 1949 otevřela nemocnici Amiri Hospital. Kuwajt Oil Company otevřel další zdravotnická zařízení. Během 50. let klesla úmrtnost a dětská úmrtnost zaznamenala také zlepšení. V 50. letech vláda zpřístupnila kompletní systém zdravotní péče široké veřejnosti. 46

47 Výdaje na zdravotnictví představovaly třetinu národního rozpočtu. Nadějě na dožití vzrostla během 80. let zhruba na srovnatelnou hranici jako vy vyspělých průmyslových státech. Díky bohatství, které z ropy plynulo, patřil kuvajtský systém zdravotní péče v 70. a 80. letech mezi světově nejkomplexnejší systémy sociálních služeb. (Country studies) Vývoj hodnoty Indexu lidského rozvoje - HDI Tabulka 8: Vývoj Indexu lidského rozvoje (Human Development Index) - HDI Vývoj Indexu lidského rozvoje (Human Development Index) - HDI země Bahrajn.. 0,747 0,783 Írán 0,571 0,578 0,615 Katar Kuvajt 0,771 0,789 0,794 Omán 0,487 0,547 0,641 Saudská Arábie 0,611 0,666 0,684 SAE 0,734 0,769 0,790 zdroj: UNDP. Statistic. Human development reports ,808 0, ,697 0,717 0, ,834 0, ,826 0,741 0,748 0, ,846 0, ,855 0,779 0,788 0, ,866 0,759 0,875 0,891 0,814 0,812 0, Ropa, občané a stát Ropné bohatství umožňuje vládám vytvořit různé druhy přímých vazeb s jejich občany státními příslušníky. Jednou velice důležitou přímou vazbou mezi občany a státem je zaměstnání. Vláda se stala nejvyšší instancí zamětsnávání. Oficiální statistiky uvádějí, že už v roce % pracovní síly v Kuvajtu bylo zaměstnáno ve státní službě. Zaměstnání může být považováno jako prospěch a štědrá nabídka od vládců, ale i jako vnucená povinnost občanů. Ropné státy poskytují pro své občany přímé i nepřímé výhody. Jejich výše závisí na velikosti populace a ropných výnosů států. Je obtížné stanovit jejich objem, rozložení, protože jsou zahrnuty v oficiálním rozpočtu. Přímé výhody: bezplatné vzdělání ve všech třech stupních školství (často i postgraduální vzdělání) bezplatná zdravotní péče dotace na bydlení půjčky pro založení podnikání sociální zabezpečení penzistů, vdov, rozvedených, invalidů nižší daňové zatížení 47

48 Nepřímé: systém dotací na spotřební zboží a veřejné služby. Ceny běžného spotřebního zboží a potravin jsou vládou kontrolovány a dotovány. dotované nebo bezplatné městské služby, jako vodné, stočné, elektřina a nebo používání telefonů Poskytování všech těchto ekonomických výhod má jasný politický záměr: přesvědčit prosté občany, že současný politický systém má zájem na jejich osobním blahobytu.5 (Gause III, F. Gregory 1994) Problematika zahraničních pracovníků Princip vládnoucí rodiny vykazuje značné sociální problémy. Největším problémem je způsob, kterým tyto země přidělují občanství. Od roku 1930 populace rychle vzrostla díky ropnému boomu, ale počet občanů - státních příslušníků nevzrostl souhlasně. Mnoho států zálivu přijalo opatření na omezení přidělování občanství. Požadující aby občan - on či ona - měli rodinné kořeny v zemi před rokem Důsledkem toho opatření jsou miliony lidí, které příšly do tohoto regionu během 40. let. Tito lidé mají jen částečné právní postavení a jsou bez politických a veřejných práv v zemích svého nynějšího trvalého bydliště. Mohou zde žít, i po generace, ale také mohou být i kdykoli vyhoštěni. (Country studies) S rozvojem ropného průmyslu v arabských zemích od roku 1950 rostla poptávka po pracovní síle rychleji než místní nabídka. Manažerské pozice a pozice technických pracovníků vyplnili Evropané a Američané. Některé firmy záměrně hledaly levnou zahraniční pracovní sílu. Zvýšení cen ropy ze 2 USD/barel v 70. letech na 40 USD/barel v 80. letech vedlo k velké akumulaci bohatství ropných arabských států. Pro zorganizování distribuce vládních výdajů bylo potřeba vytvořit rozsáhlé institucionální struktury a dovoz pracovních sil různých profesí a kvalit. Ekonomický nadbytek a nedostatek domácích pracovních sil, spolu s velkou poptávkou po pracovní síle a rostoucími platy, přilákal pracovníky z ostatních arabských a asijských zemí. Dokonce i odborníky z vyspělých průmyslových zemí přivedla do ropných států s nízkou životní úrovní vidina velkých zisků. Počet zahraničních pracovních sil v zemích GCC vzrostl z 1,1 mil v roce 1970 na více než 5,2 mil v roce Pracovníci přicházeli zejména z Indiie, Bangladéže, Indonésie, Pákistánu a Filipín. (Farzaneh Roudi-Fahimi a Mary Mederios Kent Population Bulletin 62, č ) 5 Ropné monarchie Perského zálivu v dobách politických krizí zvýšily benefity a rozdělovaly více peněz pro obyvatelstvo 48

49 Systém udělování státního občanství Státy Perského zálivu neudělují volně občanství ze dvou důvodů: první nejsou ochotní se dělit o své bohatství s nově příchozími cizinci druhý domorodá (kmenová) povaha společnosti jen težce přijímá nové členy Největší ohrožení pociťují kmeny Arabů ze strany arabských cizinců bez kmenové tradice, kteří přicházejí pracovat do ropných států. Jsou to především muslimové z pobřeží Pakistánu a Indie, kteří mají historicky založené vazby a propojení s oblastí Zálivu, a kteří si dělají nároky na občanství v arabských státech Perkého zálivu. Pouze Arabové z arabských států mohou dostat a očekávat občanství. (Country studies) Počátkem 80. let se zvyšoval počet příchozích zahraničních pracovníků. Vlády zavedly program nacionalizace pracovních sil. Toto opatření mělo vést k nahrazení zahraničních pracovníků občany domovských zemí. Další cíl byl zvýšit nabídku pracovních příležitostí pro své občany a snížit závislost na zahraničních pracovnících. Tabulka 9: Podíl cizinců na celkové pracovní síle v GCC (%) Podíl cizinců na celkové pracovní síle v GCC (%) stát Bahrajn Kuvajt Omán Katar Saudská Arábie SAE rok zavedení programu a a Saudská Arábie 2002 a Katar 2001 zdroj: Population Division United Nations.International Migration in the Arab Region: Challenges and Opportunities Tabulka 10: Podíl cizinců v populaci v GCC (%) Podíl cizinců v populaci v GCC (%) rok zavedení výchozí programub dataa Bahrajn Kuvajt Omán Katar Saudská Arábie SAE a 1995 Bahrajn, 1990 Kuvajt a Omán b rok zavedení programu na omezení podílu cizinců v populaci ve státech CCG zdroj: Population Division United Nations.International Migration in the Arab Region: Challenges and Opportunities stát 49

50 Vliv ropy na daňový systém Obecně platí, že bohaté ropné státy Perského zálivu nemají potřebu danit své obyvatelstvo a jejich ekonomické aktivity, jako je to zvykem u průmyslově vyspělých států Evropy. Podstatný vliv na počet a výši daní mají ropné zásoby země a výnosy z její těžby. Nejvyšší daňové zátěži podléhají čisté příjmy ropných společností z těžby a zpracování ropy. Naopak z obvyklých daní nejsou například zavedeny daň z příjmu, daň z přidané hodnoty nebo daň darovací, silniční daň, spotřební daň,... Katar a Kuvajt, mimo běžné platby v přístavech souvisejících s dopravou, vykládkou a uskladněním zboží v celních skladech, nemají žádné daně. Jedinou daňovou povinností je odvádět daň ze zisku (na rozdíl od některých jiných zemí GCC). Ve Spojených arabských emirátech nejsou zavedeny daň z příjmu fyzických i právnických osob, daň z přidané hodnoty a spotřební daně. Výjimkou je pouze zdanění zisků bank a ropných společností. Neexistence primárního daňového zatížení je ale do určité míry kompenzována sekundárním (nepřímým) daňovým zatížením v podobě vysokých životních nákladů (nájmy, služby, různé poplatky např. ve zdravotnictví atd.). Bahrajn své obyvatele zatěžuje daněmi nejméně. Navíc většina daní jsou daně nepřímé. Prakticky jedinou přímou daní je daň ze zisku naftařských a petrochemických společností. Saudská Arábie má rozsáhlejší berní systém. Většina daní jsou daně přímé, jedinou nepřímou daní je dovozní clo. Daňový systém v Iráku je zastaralý a vyžaduje novelizaci. Navíc výběr daní je neprůhledný a např. daně z příjmů fyzických a právnických osob jsou nevymahatelné. (Business Info. Teritoriální informace země) 50

51 Ropa jako zdroj sociálních nerovností a problémů Ropa je pohodlným zdrojem bohatsví a vysokých příjmů, ale i původcem hlubokých sociálních problémů. Díky snadným příjmům z její těžby se vývoj ropných producentů zastavil prakticky na úrovni předindustriální společnosti. Se zvyšující se světovou spotřebou ropy rostou i ropné příjmy bez jakéhokoli požadavku na další modernizaci hospodářství. Diverzifikace průmyslu, která by přinesla zisky z exportu domácích výrobků, není zapotřebí. Ropné příjmy byly, a stále jsou, schopné zajistit chod států. Přestože arabské ropné státy mají poměrně nepočetnou populaci, je často na obtíž těm, kteří ovládají ropné příjmy. Arabské rentierské elity nejsou ochotné s kýmkoli se o své příjmy dělit. Rostoucí populace by znamenala menší příjmy pro ty, kteří je ovládají. Vládnoucí elity proto nemají zájem se starat o sociální, školské, kulturní, politické a společenské zabezpečení svých obyvatel. Na druhou stranu poskytování těchto sociálních východ jim zajišťuje udržet si loayalitu obyvatesltva. Výhody plynoucí z bohatství země nejsou rozloženy stejnoměrně. Nejvíce profitují obyvatelé se státním občanstvím. Méně výhod dostávají obyvatelé, kteří dlohodobě žijí, i po generace, na území ropných států, ale státní občanství nemají v důsledku přísné politiky těchto zemí v oblasti přidělování občanství. Dalším problémem, který s sebou ropa a ropné zisky přináší je demografická exploze způsobená zvyšováním hygienických standardů a rozvojem zdravotní péče, zejména pak běžným rozšířením antibiotik. Díky ropným příjmům je možné zajistit velmi slušnou úroveň základní zdravotní péče pro celou populaci. Dostupná zdravotní péče spolu s islámským zákazem antikoncepce vedla v posledních desetiletích k růstu populace. Výsledkem je, že Blízký východ dosahuje nejvyšších podílů mladé generace ve struktuře populace na světě. Arabská populace roste asymetricky, nejvíce přirůstá v sociální vrstvě obyvatelstva s nejnižšími příjmy. Negativním důsledkem rostoucí populace je zvyšující se nezaměstnanost. Ropné státy nejsou schopné vytvářet nová pracovní místa stejnou rychlostí jako roste populace. Nezaměstnanost je vysoká, hlavně u mladých lidí. Blízký východ je celosvětově nejzaostalejší oblastí pokud jde o tvorbu nových pracovních míst, růst produktivity práce, technologickou modernizaci, rozvoj služeb, vědu a vzdělanostní systém. Největší vnitřní konflikt současného Blízkého východu probíhá mezi správci ropných příjmů a těmi, kteří se domnívají, že je jim upírán jejich přirozený nárok na tyto zisky. (J. Hybášková) 51

52 Distribuce zdrojů Jedním z nejvíce užívaných nástrojů pro meření distribuce bohatství ve společnosti je Giniho koeficient. Giniho koeficient může nabývat hodnot v rozmezí od 0 do 1, kde 0 znamená naprostou rovnost a 1 absolutní nerovnost v rozdělení bohatství ve společnosti. U zemí Perského zálivu jsou tato data nedostupné s výjimkou Íránu, který údává GINI koeficient 0,43. (Human Development Report 2007/2008) Hodnota kolem 0,4 až 0,5 je typická pro rozvojové země a znamená, že distribuce zdrojů je poměrně nerovná a existují ve společnosti velké rozdíly v příjmech6. Velká nerovnost v přístupu ke zdrojům má na společnost negativní vliv. Ekonomické nerovnosti ve společnosti vedou k sociálnímu napětí mezí jednotlivými příjmovými skupinami což může vést k politické nestabilitě a k ohoržení stability režimu. Životní úroveň obyvatel byla přesto dlouhou dobu velmi nízká. Těžba ropy přinesla původně chudým zemím obrovské bohatství, které je však v rukou nepočetné vládnoucí skupiny. Navíc na konci 70. letech široké vrstvy obyvatel trpěly důsledky inflačního růstu cen dováženého zboží, na kterém byly ropné ekonomiky závislé. Životní úroveň většiny obyvatelstva byla ještě v 80. letech nízká, ale díky oživení hospodářství, které ropné přijmy přináší, se postupně zvyšuje. 6 pro srovnání: GINI koeficient pro vyspělé evropské země je kolem 0,25 až 0,3 - např. Norsko, Finsko a Dánsko mají kolem 0,25; překvapivě vysoká je hodnota GINI koeficientu pro USA - 0,4 52

53 5.3. Vliv ropy na vnitropolitické prostředí a zahraniční politiku ekonomik dotčených těžbou ropy Vnitřní politika Rentierské ropné monarchie mají několik vnitropolitických specifických charakteristik: Vláda je dominantním a jediným hráčem v domácí ekonomice. Dokonce soukromý sektor je závislý na vládních výdajích. Vláda kontroluje přístup ke kapitálu, uděluje licence a povolení k ekonomickým aktivitám a k obchodování. Vláda poskytuje zdarma nebo významně dotuje sociální služby pro své občany, jako vzdělání, zdravotní péče, bydlení, spotřební zboží a služby. Za to očekává politickou loayalitu svých občanů. Vláda může odmítnout poskytovat sociální výhody (poslání do vyhnantsví nebo zbavení občanství) tomu, kdo se vzepře vládě. Obrovské finanční zdroje umožňují arabským rentierkým monarchiím budovat rozsáhlý vládní aparát v civilní i vojenské oblasti. Náplní práce vlády je forma patronátu nad svými občany. Široký státní aparát poskytuje vládě lepší možnost kontroly nad společností prostřednictvím dohlížecí funkce byrokracie a tajné policie. (Gause III, F. Gregory 1994) Ropa jako zdroj moci Role vlády je značně zdeformovaná. Peníze jsou základním zdrojem moci a kontroly, užívané pro ekonomický rozvoj způsobem, který bude maximálně zajišťovat poslušnost obyvatel. Místo bežného pravidla západních států žádné daně bez vyjádření (no taxation without representation), rentierské státy říkají žádná vyjádření bez daní. Ropné bohatství je účinným a často používaným nástrojem pro uklidnění potenciálního odporu nebo nesouhlasu. Tímto způsobem se mohou vlády účinně zbavit nebo podplatit opozici a nepřátele. V Saudské Arábii, Kuvajtu a Bahrajnu vyvstal rozpor mezi očekáváným přínosem pro rozvoj plynoucím z rentierské struktury a zkušeností reality. Ne pouhý příjem ropných zisků, ale volba jak utratit tyto zisky dělá rozvoj. Peníze se neutratí samy. Bohatství z ropy je katalyzátorem pro opozici proti státu spíše než nástroj k usmíření sporů ze dvou důvodů: jsou nerovnoměrně a tedy nespravedlivě rozděleny, a vytvářejí potenciální odpůrce a jsou zdrojem mobilizace opozice proti státu. (G. Okruhlik 1999) 53

54 Zahraniční politika Těžba ropy má své politické pozadí. Kdo kontroluje těžbu ropy, určuje i její ceny a distribuci. Vzhledem k tomu, že vyspělý svět je závislý na přístupu k dostatečnému množství energie, mají západní průmyslové země zájem udržovat dobré vztahy s ropnými producenty. A tak i malé ropné monarchie mohou vyvíjet značný nátlak a skrze ropnou politiku dosahnout svých zájmů. Období před získáním nezávislosti státy Perského zálivu nehrály významnou roli ve světové politice. Jejich politická moc se soustředila zejména na vnitřní záležitosti a upevňování pozice panovníka a jeho ochranu. V koloniálním období podléhaly politické nadvládě evropských mocností. Jejich mezinárodní politická role se začala upevňovat s objevením ropných zásob a v souvislosti se zvyšováním světové poptávky po energetických zdrojích. Ropa a 1. světová válka Před vypuknutím první světové války se rozhodla britská Royal Navy o přebudování všech britských válečných lodí z uhlí na pohon topným olejem což zásadně změnilo postavení ropy ve strategických úvahách politiků i vojáků. Oba soupeři se snažili zajistit dostatek zdrojů ropy pro svou armádu. Například britská vláda si zajistila ve společnosti Anglo-Persian Oil Company rozhodující vliv odkupem 56 % jejího podílu. Známý britský ministr zahraničí Lord Curzon o výsledcích první světové války prohlásil: spojenci se doplavili k vítězství na vlnách ropy. Tyto vlny ropy plavaly v obrovských množstvích hlavně přes Atlantik a podobně tomu tak bylo i ve druhé světové válce. (V.Volf. MERO ČR, 2001) Po 2. světové válce Od konce druhé světové války nahradily na Blízkém východě Velkou Británii jako dominantní mocnost Spojené státy. V roce 1944 prezident Roosevelt prohlásil, že Britové si mohou ovládnout Írán, ale ropa z Iráku a Kuvajtu se bude dělit a Saúdská Arabie je naše (V.Volf 2001). Toto uspořádání pokračuje prakticky dodnes. Po invazi Sovětů do Afghánistánu v roce 1979 vyhlásil americký prezident Carter, že Spojené státy půjdou na pomoc Saúdské Arábii a státům kolem Perského zálivu, kdyby je Sovětský svaz chtěl okupovat. "Pokus ovládnout oblast Perského zálivu bude považován za přímý útok na životně důležité zájmy Spojených států a takový útok bude odražen všemi možnými prostředky, včetně vojenských," řekl Carter. (Britské listy ) Nárůst spotřeby ropy v 70. letech ve světových hospodářských centrech, jako západní Evropa a Japonsko, zvýšil mocenský a politický zájem o tuto oblast. V 70. letech státy Západu si své výhodné postavení zajišťovaly pod pohrůžkami hledání ropných zdrojů mimo arabský svět. 54

55 Státy Perského zálivu si začaly postupně uvědomovat, že produkují strategicky důležitou surovinu, o níž rozhoduje a z níž bohatne někdo jiný. Po druhé světové válce se obecně zvedla silná vlna odporu a boje proti kolonialismu s níž ruku v ruce se pomalu formovala i vlna odporu namířená proti vládě ropných koncernů. Vztahy mezi produkčními zeměmi a naftovými společnostmi se zoostřovaly a vyvrcholily v první vážné ropné krizi v roce (V.Volf, MERO ČR, 2001) Rok 1973 V roce 1967, během bleskové šestidenní války proti Egyptu, Sýrii a Jordánsku, dobyl Izrael Sinajský poloostrov, Golanské výšiny, obsadil pásmo Gazy, západní Jordánsko a východní Jeruzalém. Odezvou bylo, že 6. října 1973 využily Egypt a Sýrie největší židovský náboženský svátek "Den smíření" (hebr. Jom kipur) a vojensky napadly Izrael. Židovský stát se ubránil a válka skončila porážkou arabů. Arabské státy se rozhodly použít svou poslední, ale velice účinnou protizbraň - ropu. Protože již tehdy arabské státy kontrolovaly velkou část ropného trhu a v organizaci OPEC měly hlavní slovo, nebyl pro ně žádný problém využít ropu k politickému a ekonomickému nátlaku. V roce 1973 OPEC prokázal svou sílu a politickou váhu. Reakcí na válečný konflikt ze strany OPECu bylo, že se 17. října 1973 rozhodl snížit o 5 % svou nabídku ropy proti zářijové úrovni. Arabští vývozci prohlásili, že výrazně utáhnou své ropné kohoutky na tak dlouho, dokud Izrael nevyklidí zabraná území a nebudou obnovena "práva palestinského lidu". Pro Spojené státy a Nizozemí, které arabský svět tradičně považoval za největší přátele Izraele, to znamenalo čelit totálnímu ropnému bojkotu. Arabské státy chtěly tímto jednáním donutit Západ, aby přestal Izrael podporovat. Již 16. října vzrostla cena ropy o 70 % a 23. prosince o dalších 128 %. Za necelý jeden rok se tak její cena zvedla čtyřnásobně. Díky velké závislosti na ropě se dostaly západní průmyslové státy, také Japonsko, do velmi nepříjemné situace. Ropa se ukázala být účinnou politickou zbraní, když 5. listopadu 1973 vyzvali ministři zahraničí Evropského společenství Izrael, aby vyklidil území, která obsadil v roce V prosinci se k tomuto požadavku připojilo také Japonsko. Velká Británie, Japonsko a další se odvrátily od Izraele a jednoznačně vyjádřily podporu Arabům. Na to příznivě reagovaly arabské státy a OPEC postupně zrušil svá prodejní omezení. Ropná válka přinesla státům OPEC vítězství a 80 mld USD ročně navíc. Úspěch arabských zemí a společný postup členů OPEC měl zásadní vliv na povahu vztahů rozvojových zemí a vyspělých západních mocností. Rozvojové země chtěly dosáhnout takového postavení, kdy řešení mezinárodních ekonomických a finančních problémů bude probíhat v podmínkách rovných práv a vzájemného prospěchu. V letech 1974 a 1975 byla těmto otázkám věnována dvě mimořádná zasedání Valného shromáždění OSN, která 55

56 se zabývala otázkami surovin, ekonomického rozvoje a nového mezinárodního hospodářského uspořádání, které by respektovalo zájmy rozvojových zemí. Arabské státy dosáhly historického úspěchu. Účinnost naftového embarga byla do značné míry dána vyostřením vztahů mezi vyspělými západoevropskými mocnostmi a spojenými státy. Spolupráce těžařských zemí, mezi nimiž hrály arabské státy hlavní roli, podkopala pozice mezinárodních naftových monopolů. Celý systém využívání přírodních zdrojů rozvojových zemí mezinárodním finančním kapitálem byl přehodnocen a vztahy mezi producenty a spotřebitely surovin se podstatatně změnily. Arabské země si uvědomily, že je třeba uváženě hospodařit se svými zásobami ropy. Vzaly cizím společnostem téměř všechny výsady a tím získaly účinné prostředky nátlaku. Neokolonialistická cenová struktura, kterou praktikovaly naftové monopoly, byla nahrazena suverénní cenovou politikou členských zemí OPEC. Vzrůstající vnitřní rozpory v organizaci OPEC, zvyšování ropné nabídky nearabskými státy a zvyšující se podíl jiných zdrojů energie způsobily, že ekonomický a politický vliv arabských vývozců od 80. let postupně klesá. Dosud však OPEC hraje významnou roli a významně ovlivňuje světové ceny ropy. (S.Volek, Penize.cz ) USA a blízkovýchodní ropa Dlouholetá spolupráce zemí Perského zálivu se Spojenými státy americkými má jednoduché vysvětlení. Státy Zálivu potřebují a chtějí ochranu politicky, ekonomicky a vojensky silné Ameriky a Amerika má zájem na ochraně těchto zemí. Společný zájem je jasný: ropa a politická stabilita. Současné spojenectví má své kořeny v historicky mnohem starší době než v éře studené války, kdy dvě soupeřící velmoci navazovaly z pragmatických důvodů kontakty s nejrůznějšími a kontroverzními režimy. Americké angažování se v této oblasti začalo už v okamžiku, kdy byly rozsáhlé pouštní oblasti v roce 1932 prohlášeny za Saúdskou Arábii. Ve stejné době totiž došlo na zdejším území k objevení rozsáhlých ropných nalezišť, na které byla americké firmě Standard Oil of California v roce 1933 udělena ropná koncese. Z obrovské, ale chudé země, jejímž hlavním příjmem byl dosud jen náboženský turismus na islámská svatá místa (Mekka, Medína), se ve spolupráci s Američany stala jedna z nejbohatších zemí světa. (V.Volf, MERO ČR 2001) Díky úzkým vazbám s USA během studené války byla Saúdská Arábie spíše na straně Západu. Pozdější spojenectví USA s Izraelem Saúdové přijali celkem negativně. Po izraelsko-arabské válce na Jom Kippur v roce 1973 se tak Saúdské Arábii spolu s dalšími členy OPECu podařilo 56

57 přiškrcením ropných kohoutků značně zkomplikovat hospodářskou situaci USA. Přes tyto rozpory ale pragmatické a oboustranně výhodné spojenectví USA a Saúdské Arábie přetrvalo do dnešních dnů. Největším současným vykřičníkem amerických vztahů k Perskému zálivu je americká invaze do Iráku v roce Je nepochybné, že hlavní zájem bylo ovládnout irácké ropné zdroje než osvobodit lid od hrůzovlády Sadáma Hussajna. Američané jsou však velmi citliví na obviňování, že cílem invaze bylo dostat se k zásobám ropy. Podle Michaela Clarea, profesora na Amherst College: Byla to válka kvůli ropě, nikoliv však nutně jen kvůli irácké ropě, byla to válka o celý Perský záliv a o ovládnutí obrovských ropných zdrojů v této oblasti. Všichni američtí prezidenti od Roosevelta až dodneška vždy opakovali, že světová moc Ameriky vyžaduje, aby ovládala celý tento region. (Britské listy ) Po událostech z 11. září byla otřesena víra USA, že Saúdská Arábie je pro ně spolehlivým spojencem a trvalým zdrojem ropy. Mnoho únosců letadel z 11. září pocházelo z Saúdské Arábie. Útok na Írák měl jistě i znamenat rozšíření základny zhraničních ropných zdrojů pro USA a snížit tak závislost na saudskoarabské ropě. Po zářijových útocích se hlavní prioritou politických a mocenských zájmů stala bezpečnost amerického státu a zajištění ropných zdrojů, a to jakoukoli cestou. (Britské listy ) Integrační seskupení v oblasti Země Perského zálivu tvoří jeden geografický i ekonomický celek, jsou propojeny společnou kulturou, náboženstvím a historickým vývoje. Nejvýznamnějším a nejzřetelnějším společným prvkem je jejich jednostranná ekonomická orientace na těžbu ropy. Liga arabských států Pakt Ligy byl podepsán na konferenci arabských státův Káhiře , který v platnost vstoupil Je to jedna z neúspěšnějších dosavadních arabských integračních snah. Byla vytvořena jako výraz touhy arabského lidu po jednotě v souvislosti s národněobrozeneckým procesem v arabských zemích. Předcházela ji Liga arabské vlasti, která byla vytvořena sýrskými arabskými intelektuály v Paříži. Zakládajícími členy jsou: Sýrie, Transjordánsko, Irák, Saudská Arábie, Libanon, Egypt a Jemen. Později se k Lize připojily Libye (1953), Súdán (1956), Maroko (1958), Tunisko (1958). Posláním této regionální organizace je posílení úzkých vztahů a svazků spojujících arabské státy. 57

58 Spolu s tímto je vzájemně spjato zvýšené úsilí o zlepšení údělu, o zajištění budoucnosti a o uskutečnění tužeb smluvních stran. Dále má tato organizace za úkol koordinovat politickou činnost členských států; chránit zájmy všech arabských zemí, zajistit spolupráci členských zemí v oblasti financí a hospodářství, komunikace, dopravy a spojů, kultury, pasové a vízové agendy a vydávání zločinců, sociální opatření a zdravostnictví. Liga ve svém systému sdružuje všechny arabské státy a navíc tři africké země s výrazným arabským kulturním vlivem - Džibuti, Somálsko, Komory. (L.Novák, K.Výhoda 1960) Arabský fond pro hospodářský a sociální rozvoj AFESD AFESD je sdružení členů Ligy a pomáhá jim financovat rozvojové projekty. Vytváří regionální rozvojové studie a přispívá k vzájemné spolupráci arabských národních a regionálních rozvojových institucí. Sídlí v Kuvajtu. Největší objem kapitálu vložil Kuvajt a Saudská Arábie. Největší výdaje plynuly do energetických projektů. (L.Kropáček 1999) Rada pro spolupráci v Zálivu - GCC (Gulf Cooperation Council) Pro země sdružené v GCC je charakteristický vysoký podíl ropného sektoru a nízký podíl zemědělství v ekonomické struktuře byla podepsaná zakládající Charta, která stanovila pravidla integrace a spolupráce v politických, hospodářských, bezpečnostních, kulturních a sociálních otázkách. Členské státy podporují přítomnost USA v oblasti Zálivu, jako bezpečnostního stabilizačního prvku. Zakládajícími členy jsou: Bahrajn, Katar, Omán, Kuvajt, Saudská Arábie a Spojené arabské emiráty. Těchto šest zemí spojených v integračním projektu dohromady představuje 45 % světových zásob ropy a produkuje přibližně 20 % roční světové výroby. Samotná Rada byla vytvořena do jisté míry jako reakce na vypuknutí války mezi Irákem a Íránem ( ). Při založení byl kladen důraz na to, že jednotlivé státy jsou pevně spojeny náboženstvím a kulturou a mezi jejich občany jsou velmi dobré vztahy. Rada pro spolupráci je zaměřena na ekonomickou integraci v oblastech zemědělství, průmyslu, těžby ropy, investic či obchodu. Mezi možnými oblastmi spolupráce byla zmiňována i bezpečnostní otázka, ale vzhledem k mnoha rozdílným zájmům v regionu je spolupráce v bezpečnostní oblasti minimálně velmi obtížná. Během 80. a 90. let byl zájem GCC zaměřen především na postupné snižování tarifů ve vzájemném obchodě, vytváření různých obchodních standardů a certifikační činnost, k čemuž postupně přibyla i ochrana duševního vlastnictví. (Cooperation Council for the Arab states of the Gulf ) 58

59 Rada arabské hospodářské jednoty - CAEU (Council of Arab Economic Unity) CAEU je sdružení 12 arabských států, jejichž snahou je vytvoření společného arabského trhu, poskytnutí zvýhodněných podmínek pro nejméně rozvinuté státy, sjednocení tarifů na dovozy z nečlenských zemí a podpora vytváření arabských společných firem. CAEU vznikla v roce 1964 Rada sídlí v Káhiře. (L.Kropáček 1999) Organizace arabských zemí vyvážejících ropu OAPEC (Organization of Arab Petroleum Exporting Countries) Organizace arabských zemí vyvážejících ropu byla založena 1.l.1968 v Beirutu v Kuvajtu. Zakládajícími státy byly Kuvajt, Libye, Saudská Arábie. V současné době tvoří OAPEC 10 členských zemí. Jsou to Alžírsko. Bahrajn, Egypt, Irák, Kuvajt, Libye, Katar, Sýrie a Spojené arabské emiráty a Saudská Arábie. Tunisko v roce 1986 požádalo o odstoupení z organizace a jeho povinnosti a práva vyplývající z členství byla pozastavena do doby než Tunisko obnoví své členství (European Institute for Research on Mediterranean and Euro-Arab Cooperation. OAPEC - Organization of Arab Petroleum Exporting Countries). Organizace zemí vyvážejících ropu - OPEC (Organization of the Petroleum Exporting Countries) Organizace zemí vyvážejících ropu je mezivládní organizace založená roku 1960 pěti zakládajícími zeměmi. Jsou to Irák, Írán, Kuvajt, Saudská Arábie a Venezuela. Později se připojilo dlaších devět států: Katar (1961), Indonésie (1962). Libye (1962), Spojené arabské emiráty (1967), Alžírsko (1969), Nigérie (1971), Ekvádor (1973 pozastavil své členství od prosince 1992 do října 2007), Angola (2007) a Gabon ( ). Prvních pět let existence organizace sídlila v Ženevě ve Švýcarsku pak bylo přemístěno do Vídně. Hlavním cílem je koordinovat a sjednotit ropnou politiku členských států. Dále upevnit trh a stabilizovat ceny ropných produktů a příliv financí do investic do průmyslu. Členské země OPEC dnes kontrolují 75 % veškerých světových ropných zásob, v celosvětovém měřítku tak zajišťují jednu třetinu veškeré ropné produkce a celou polovinu z objemu vývozu ropy. (Organization of the Petroleum Exporting Countries) 59

60 Naftová měna Rada pro spolupráci arabských zemí oblasti Zálivu (GCC) plánuje zavedení společného trhu a jednotné naftové měny od roku V posledních letech dolar ztrácí svoji hodnotu a neustále klesá ve vztahu ke všem světovým měnám. Všechny měny zemí Perského zálivu jsou kromě kuvajtského dináru svázány s americkým dolarem. GCC schválil přechod na společnou měnu v roce 2010, jejíž název dosud neexistuje, a rozhodl se tak realizovat starou myšlenku o vytvoření silné valuty v oblasti. Jelikož většina jejich příjmů pochází z těžby ropy, naftových derivátů a jejich následného exportu, nelze vyloučit, že kurz nové valuty bude silně záviset na cenách nafty na světových trzích. I přesto GCC rozhodl nepřerušovat spojení národních měn s dolarem. Naftové kontrakty země Perského zálivu uzavírají v dolarech, proto přítok americké valuty do země probíhá nepřetržitě. Výhody a nevýhody společné měny Výhody zavedení jednotné měny jsou zřejmé. Především to bude napomáhat rozvoji obchodu a pomůže i jednotlivým zemím vyladit stejný společný trh, protože ve společném ekonomickém prostoru pokaždé při přechodu státní hranice se musí měnit vlastní peníze na jiné a to je velice drahé. Na druhé straně, přítomnost silné měny může oživit fondové trhy a snížit rizika, protože jestli se jedna měna používá v několika zemích, je složitější ji zhroutit. Řada zemí vyjadřuje svoji nespokojenost s reformou. Například Omán si chce ponechat vlastní měnu. Argumenty Ománu jsou pochopitelné. HDP této země v roce 2006 vyrostl o 6,6 %, zatím co v Saudské Arábii jen na 4,3 %. To znamená, že jestli země zavedou jednotnou měnu, Saudská Arábie bude brzdit rozvoj Ománu. Ve Spojených Arabských Emirátech do roku 2010 zavést novou měnu nestihnou kvůli mnoha technickým příčinám, které je potřeba do té doby vyřešit. (Britské listy ) Závislost na ropě hrozbou Závislost hospodářství ropných států na ropném průmyslu je činní velmi zranitelnými. V případě vojenského nebo teroristického útoku by zničení infrastruktury ropného sektoru vedlo k naprostému kolapsu hospodářství. Světová ekonomika je na výpadky nebo přerušení dodávek ropy ze zemí Perského zálivu citlivá. Tito dodavatelé ropy představují značné riziko z hlediska stability dodávek. V případě teroristických útoků, politických nepokojů nebo v případě války by infrastruktura ropného sektoru byla pravděpodobně hlavním stategickým cílem. Jakékoli poškození ropného zařízení (ropovodů, těžebních věží) by ovlivnilo světové ceny ropy a situaci na straně nabídky. 60

61 Jaký dopad by měl teroristický útok na ropné pole Ghawar? Islámští teroristé nemusejí kvůli útokům, které by ochromily celý svět a jeho ekonomiku, cestovat po světě. Stačí jim zaútočit z domova a to na největší ropné pole světa, na saudskoarabský Ghawar. Takový útok by napáchal více škody, než kdyby teroristé vypustili špinavou radioaktivní bombu uprostřed Manhattanu nebo poblíž Bílého domu, shodují se světoví experti. Pro Saudskou Arábii by to znamenalo fatální ekonomické následky, ropa zajišťuje 90 % příjmů. Takový útok by srazil světovou ekonomiku na kolena. (I. Kučerová. Časopis Epocha č. 16/2006) Shrnutí Situace v Perském zálivu je velice složitá. Nelze státy zálivu jednoduše rozdělit na dobro a zlo. Celý region čelí hlubokým vnitřním problémům a prochází dlouhodobou transformací. Při tomto procesu jsou však místní státy konfrontovány s mnoha obtížemi - vnitřní fundamentalistickou či naopak liberální opozicí, územními spory a dlouhodobě zakořeněným nepřátelstvím mezi Irákem a Íránem nebo mezi Irákem a Kuvajtem. Státy ve sledované oblasti můžeme rozdělit do dvou skupin. První tvoří státy sdružené v Radě pro spolupráci v Zálivu (GCC), které k sobě pojí mnoho společných prvků jako státní zřízení (jsou to absolutistické monarchie), bohatství plynoucí z těžby ropy a prozápadní orientace. Druhou skupinu tvoří Irák a Írán, které USA považují za osu zla a obviňují z podpory terorismu a z vývoje zbraní hromadného ničení. Oblast Perského zálivu je a bude ostře sledovanou oblastí se strategickým geopolitickým významem, a to nejen pro jeho ropné bohatství. (L.Tesař, Vojenské rozhledy ) 61

62 6. Predikce ekonomicko geografického vývoje vlivem pokračující intenzifikace težby ropy v regionu Perského zálivu 6.1. Konec ropné éry? Ropa je jedna z neobnovitelných energetických zdrojů. Její množství je konečné. Skutečné zásoby lze jen odhadovat. Existuje mnoho studií, které předpokládají, že vyvrcholení těžby ropy nastane v období mezi současností a rokem Přesný odhad časového určení ropného zlomu je složitý a závisí na několika faktorech a jejich nepředvídatelném vývoji. Otázkou světových ropných zásob a vyvrcholením těžby ropy se zabývá Report to Congressional Requesters od United States Government Accountability Office. Mezi klíčové nejistoty které vystupují na pozadí predikce vývoje těžby ropy jsou podle United States Government Accountability Office následující: množství světových zásob ropy veškeré údaje o rozsahu světových ropných zásob jsou založené na předpovědích a předpokladech změny a pokroky technologií, nákladů těžby a environmentální změny politické a investiční rizikové faktory, které mohou ovlivnit průzkum ropných zásob a produkci ropy budoucí světová poptávka po ropě (United States Government Accountability Office. Report to Congressional Requesters: Crude oil Uncertainty about Future Oil Supply Makes It Important to Develop a Strategy for Addressing a Peak and Decline in Oil Production 2007) 6.2. Světové zásoby ropy Zhruba 60 % světových ropných zásob se nachází na Blízkém východě. Graf 19: Rozložení světových zásob ropy (2006) v mld barelů Graf 20: Rozložení zásob ropy zemí OPEC bez Saudské Arábie (2006) v mld barelů 15,2 132,5 21,4 216,8 všechny země OPEC (56%) Saudská Arábie OPEC (23%) země mimo OPEC (19%) USA (2%) Írán Irák Kuvaj t SAE Venezuela Liby e 115 Nigérie 634,8 Katar Alžírsko 97,8 266,8 Indonésie 104 zdroj: United States Government Accountability Office(2007) zdroj: United States Government Accountability Office. (2007) 62

63 6.3. Oil Peak Oil peak neboli teorie ropného zlomu se zabývá otázkou konce ropné éry. Geolog Václav Cílek s fyzikem Martinem Kašíkem se ve své knize Nejistý plamen snaží tzv. teorii ropného zlomu vysvětlit. Sami autoři jsou přesvědčeni o tom, že ropný zlom nastane zhruba za 10 až 15 let. Podle terie ropného zlomu, po dlouholetém nárůstu těžby ropy přijde okamžik kdy těžba ropy bude pouze klesat, protože už nebudou existovat ložiska, která by nahradila ta vyschlá nebo vysychající. Ropa je surovina, která má značný politický náboj, takže je velice složité zjistit, jaké jsou její skutečné světové zásoby. Jako příklad autoři uvádějí členské státy Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC), které si koncem 80. let rozdělily těžební kvóty na základě zjištěných zásob ropy, které se nalézají pod jejich územím, a přes noc tehdy šest států ohlásilo růst zásob ropy o 42 % až 197 %, protože se chtěly na ropných ziscích více podílet. Svět tím na oplátku získal vidinu dalších zásob ropy asi na deset let. Odhad miliard barelů, které jsou stále pod zemí, je tedy značně nejistý, protože se sestavuje prostým dotazníkovým způsobem. (V. Cílek 2007) Hubbertova křivka Další teorií, která se zabývá vrcholem těžby ropy je teorie geofyzika M. Kinga Hubberta. Hubbert se zabýval zásobami ropy v USA a vytvořil matematický model těžby ropy, ve kterém formuloval, že celkové množství ropy vytěžené z jednoho naleziště sleduje zvonovou křivku. V roce 1956 Hubbert předpověděl, že ropná produkce v kontinentálních USA vyvrcholí počátkem 70. let. Ta dosáhla zlomu roku 1970 a od té doby klesá. (V. Cílek 2007) Obrázek 2 : Hubbertova křivka znázorňující zlom ropné produkce Vrchol ropné produkce mld barelů za rok Konec na ropě založeného hospodářství Vrchol ropné produkce nastane v okamžiku, kdy se míra spotřeby a produkce ropy vyrovnají Vrchol ropné produkce nastane v okamžiku, kdy se míra spotřeby a produkce ropy vyrovnají Cena ropy: 100 USD/galon Upraveno dle: Hubbetr s Peak Oil Production 63

64 K největším objevům ropných nalezišť docházelo v 60. letech minulého století a tato ropná pole začínají dosluhovat. Asi desetina světové ropné produkce pochází ze čtyř největších ropných polí, která jsou už zastaralá a rychle se vyrčepávají. Ani objev tak obrovského ropného ložiska, jako je saudskoarabský Ghawar, by neodvrátil trend klesající těžby ropy, ale jen ho posunul zhruba o 10 let. Geolog Colin Campbell, který pracoval mnoho let pro největší ropné korporace, založil Asociaci pro studium ropného a plynového vrcholu. Tvrdil, že Hubbertův model, je v zásadě správný a svět dosáhne středního maximálního bodu těžby ropy okolo roku Po tomto datu měl začít globální pokles produkce komodity. To by mohlo vést počátkem 21. století ke globální krizi. Jeho postoj k nálezům nových ložisek je skeptický: Svět byl již geologicky důkladně prozkoumán, navíc se v posledních třiceti letech geologické znalosti a metody enormně zlepšily. Je tak téměř nepředstavitelné, že by byla nalezena nová velká ložiska. Campbell připouští, že větší ropná pole mohou být ještě nalezela v Rusku nebo Africe, ale na uspokojení světové ropné poptávky stačit nebudou. Podle zprávy amerických geologů z roku 2004 se světové zásoby ropy vyčerpávají 3x rychleji, než dochází k objevu nových ložisek a ropné zásoby naftařských firem se snižují. (PETROL magazín ) Ekonom a šéfredaktor Global Research F. William Engdahl zastává opačný názor a na Teorii ropného zlomu nevěří. Otázkami těžby ropy se zabývá od prvního ropného šoku 70. let. Podle něho k vyčerpání ropných zásob jen tak nedojde a jediným znepokojujícím faktem je, že cena ropy roste a poroste i nadále. Nesouhlasí se zastánci ropného zlomu, bývalým geologem British Petroelum Colinem Campbellem a texaským bankéřem Matt Simmonsem, že svět čelí konci ropné éry a že brzy překročíme bod odkud nebude návratu. Pokles těžby v některých ropných lokalitách a stoupající ceny ropy nemusí podle Engdahla znamenat konec ropné éry. (William F. Engdahl) 64

65 Následující analýza dosavadního a budoucího vývoje v produkci ropy Ghawaru je založená na grafu, který sestavil Frederik Robelius. Při použití Hubertovy linearizační metody vhodné logaritmické křivky dostaneme přibližný odhad pro Ghawar, který se shoduje s předpovědmi ostatních zastánců Teorie ropného zlomu. (The Oil Drum) Graf 22: Předpověď budoucí produkce ropného pole Ghawar Graf 21: Produkce ropného pole Ghawar v mil barelů denně zdroj: The Oil Drum v mil barelů deně 6 zdroj: The Oil Drum 6.4. Jaký je skutečný stav ropných zásob v Saudské Arábie? Skutečný stav ropných zásob v Saudké Arábie lze jen těžko určit, protože přesné statistiky o jejích zásobách ropy nejsou dostupné. Například Aramco nezávislé audity svých ropných polí nepovoluje. Gwahar je největším a nejbohatším ropným ložiskem na světě. Během poslední 55 let Ghawar zajišťuje přibližně % produkce saudsko-arabské ropy. V současnosti produkuje přes 5 mil barelů denně, což představuje celých 6,25 % globální produkce. Jeho budoucí osud je předmětem pozornosti hlavně geologů, ekonomů a v neposlední řadě i politiků. Zásoby ropy v Ghawaru mají klíčový význam ve světové produci ropy a hrají důležitou roli na ekonomický rozvoj v globálním měřítku. Podle údajů ze Statistic Bulletin z roku 2004 čítají ropné rezervy Saudské Arábie 264,31 mld barelů. Pochybné informace o zdrojích ropy Saudská Arábie je nejvýznamnější člen organizace OPEC. Údaje o ropných zásobách se v průběhu posledních 50. let značně měnily a mohly by se zdát pochybné. Od roku 1969 až do roku 1973 se, až na drobné výkyvy, objem zásob neměnil. První viditelný zlom přišel v roce 1974, kdy Saudská Arábie uvedla zásoby ve výši 173,2 mld barelů, což představovalo nárůst o 20,9 %. Následující období Graf 23: Vývoj oznámených ropných rezerv Saudské Arábie 300 v mld barelů * zdroje: OPEC Statistics Bulletin 2004,*od roku 1988 OPEC Statistics Bulletin

66 do roku 1987 bylo ve znamení jen velmi mírných výkyvů. V roce 1987 byly uvedeny rezervy ve výši 169,6 mld barelů, což znamenalo pokles proti roku 1974 o 2,1 %. O rok později Saudové uveřejnili rezervy ve výši 255 mld barelů. To znamená, že meziroční nárůst zásob byl více než o polovinu (50,4 %). Od roku 1988 se objem ropných zásob výrazně nezměnil. Ani jeden z těchto výrazných zvýšení ropných rezerv nebyl podložen zprovozněním velkého nově nalezeného ropné pole. Změny v údajích o ropných zásobách údajně vycházejí z přehodnocování již nalezených zásob. (T. Taddeo Zlom ropy ) Podle International Energy Outlook 2007 se předpokládá nárůst produkce ropy v Perském zálivu, která by mohla v roce 2015 dosáhnout 26 milionů barelů za den, 30 milionů barelů za den v roce 2020 a v roce 2030 dokonce více než 38 milionů barelů denně (V roce 2006 byla produkce ropy v Perském zálivu kolem 23 milionů barelů denně). Podíl Perského zálivu na světové produkci ropy by tak vzrostl z 28 % v roce 2006 na 33 % v roce (Energy Information Administration 2007) 6.5. Zvýšení cen ropy povede ke zvýšení cen potravin Současným problémem, který sužuje arabský svět jsou prudce rostoucí ceny potravin a energií. Zvýšení cen ropy s sebou nese i zdražování výroby a dovozu potravin. Nejen země bez ropného bohatství trpí důsledky rosoucích cen ropy, ale i samy producentské země čelí rostoucím cenám potravin. Míra inflace v posledních letech v zemích Perského zálivu nebývale stoupla díky nezodpovědnému utrácení rekordních příjmů za ropu a plyn. Na bohatství z ropy spoléhají mnohé arabské země. Na Blízkém východě postihl nejvíce růst cen potravin nejchudší vrstvy obyvatelstva, což je typické pro rozvojové země které musí potraviny dovážet. Rostoucí ceny ropy způsobují i větší rozdíl mezi bohatstvím a životní úrovní jednotlivých států. Státy bez ropných zásob se vyrovnávají s inflací mnohem hůře než ropní producenti. Toto rozevírání pomyslných nůžek povede k sociálním nepokojům. Jakákoli nestabilita na Blízkém východě by měla negativní geopolitický dopad. Napětí poroste i uvnitř jednotlivých států, které bude vycházet zejména z řad přistěhovaleckých dělníků. Přistěhovalci vykonávají v arabských bohatých státech tu nejšpinavější práci a jejich platy nebudou schopné při rostoucí inflaci uspokojit jejich životní náklady. Nízká životní úroveň a nespokojenost lidí může vést k sociální nepokojům a mezi chudými se bude šířit hlad. Nejde o to, že by míra inflace byla ve srovnání s ostatními zeměmi světa tak vysoká, ale že inflace se dlouho dobu držela na zanedbatelné rovni. V Saúdské Arábii dosáhla v únoru 2008 v ročním přepočtu 8,7 %, což bylo nejvíce za posledních 27 let. Některé producentské země se 66

67 snaží řešit tuto situaci navýšením platů jejich státních příslušníků. (Petrol.cz 2008) Vysoké ceny ropy představují pro vůdce arabských ropných států jedinečnou příležitost diverzifikovat jejich ekonomiky. Zorganizování příležitostí bude mít dalekosáhlý význam pro obyvatelstvo ale i pro celou světovou ekonomiku. Vládci zemí Perského zálivu stojí před značnými výzvami. Nezaměstnanost je vysoká, hlavně u mladých lidí. Do příštích let musí země vytvořit miliony nových pracovních příležitstí v soukromém sektoru. Ropné zisky budou sloužit jako katalyzátor k provedení potřebných reforem, ktéré povedou k vymanění se z cyklu střídání období prosperity a krize, který vytváří nestálé ceny energií. Bude potřeba zásadních reforem v oblasti pracovního trhu, finančního a vzdělávacího systému. Tři hlavní faktory, které tlačí na reformy jsou: klesání produkce ropy a plynu na obyvatele rostoucí nezamětsnanost mladých neefektivní systém financování a jeho špatné rozdělování kapitálu GCC státy mají jedny ze nejmladších a nejrychleji rostoucích populací. Dostatek mladé pracovní síly je výhodou do té doby dokud se nenaplní soukromý sektor a dokud pokračuje ekonomický růst. Mladí lidé GCC budou v budoucnu čelit nezaměstnanosti. Navíc vzdělávací systém selhává v přípravě kvalifikovaných pracovníku pro soukromý sektor. I přesto, že v posledních letech soukromý sektor v GCC vytvořil vysoce nebo částečně kvalifikovaných pracovních míst za rok, tak aby mohl pracovní trh pojmout budoucí absolventy škol všech třech stupňů je potřeba aby zvýšil počet nově vytvořených pracovních míst na Tyto pracovní pozice by měly být placeny dvakrát více než v současném soukromém sektoru, aby zajistili dosažení životního minima pracovníků. Reforma trhu pracovních sil Většina zemí světa ma přísnou imigrační politiku ale vytváří flexibilní trh pracovních sil. Vysoké imigrační bariéry chrání domácí pracovníky a cizinci získají povolení dostat zaměstnání až když zásoba místních schopností většinou vysokého stupně je jasně malá. Vytvoření lépe placených prací a s vyšší přídanou hodnotou je zásadní výzvou. Model GCC zemí je přesně opačný. Imigrační politika je pružná a trh pracovních sil přísný. Cizinci tvoří nejméně 40 % pracovních sil v GCC a v některých zemích zaujímají až 90% pracovních míst v soukromém sektoru. Výsledkem je, že zaměstnavatelé hledají ve světě zdroje 67

68 levných pracovních sil raději než by investovali do budování kapacit z národních pracovních sil a zvyšovali produktivitu práce v zemi. První krok k reformě trhu pracovních sil je zpřísnit migrační politiku aby se zaměstnavatelé odnaučili závislosti na zahraničních pracovnících. Dalším krokem bude zvýšit cenu zahraničních pracovníků - například uložením daní na ty kdo je zaměstnává. Takové daně mohou pomoci vládám řídit příliv levné zahraniční pracovní síly a zvýšit zájem soukromých společností investovat do technologií, které ušetří levnou pracovní sílu a vytvoří pracovní místa s vysokou přidanou hodnotou. Mezinárodní tlak na základní reformu trhu práce poroste jako další předpoklad pro začlenění států GCC do světové ekonomiky. Reforma trhu pracovních sil se pravděpodobně stane jediným největším pohonem změn v Zálivu. Zatím směr reforem je jasný, rychlost jejich zavádění je pomalý (Kito de Boer a John M.Turner Yale Global Online ) 6.6. Rizika spojená s těžbou ropy ve vybraných zemích Saudská Arábie Těžba kolem 10 milionů barelů ropy za den zajišťuje v současné době Saudské Arábii prvenství ve světové produkci ropy. Saudové sami se považují za flexibiního producenta ropy, protože mohou zvýšit dení těžbu během jednoho roku na 12,5 milionů barelů. Země disponuje největšími ropnými zásobami na světě, které jí při dnešní výši těžby stačí zhruba na 70 let. Rizika spojená s touto zemí jsou však následující: Saudská Arábie bude muset v dohledné době zvýšit dení těžbu ropy nejméně na 15 mil barelů a výhledově až na 20 milionů, aby dokázala uspokojit zvyšující se poptávku po ropě. Podle údajů Energy Information Administration z roku 2006 je však maximální výtěžnost ropy pro Saudskou Arábii pouze 12,1 mil barelů za den. Kdyby se Saudům podařilo zvednout těžbu na dvojnásobek dnešního stavu, poklesnou jejich ropné zásoby na maximálně 40 let a země se tak poměrně rychle přiblíží svému ropnému konci. Takové dramatické zvýšení těžby je pouze hypotetické a znamenalo by do těžby investovat mnohonásobně více prostředků než je tomu v současné době. Zvýšení těžby ropy sebou přinese i obrovský příliv petrodolarů, který může pro Saudskou Arábii znamenat značné nebezpečí. V důsledku stále se zvyšujících ropných dávek nejsou obyvatelé motivováni k jakékoli ekonomické aktivitě. Výsledkem závislosti na ropě (80 % příjmů států) je slabá ekonomická základna (průmysl, služby, zemědělství), která 68

69 nedokáže konkurovat ostatním zemím, a prohlubující se chudoba. Obyvatelstvo ztrácí své dosavadní pracovní dovednosti. Problémem, se kterým se Saudská Arábie potýká posledních letech je rychlý růst populace (ročně o 3 %). Predikce vývoje populace podle Population Reference bureau předpokládá další masivní růst počtu obyvatel. Další hrozbou do budoucna je nezaměstnanost. Současný stav nezaměstnanosti je %. Mezi další možné nebezpečí patří svržení saudskoarabské monarchie a nahrazení tohoto režimu islámským státem nebo anarchií, která by byla srovnatelná se stavem např. v Somálsku. Pravděpodobnost zhroucení monarchie v Saudské Arábii je v důsledku neustálého nárůstu počtu obyvatelstva a snižování jejich příjmů (80. léta = příjmy dolarů na osobu, dnes = dolarů na osobu) spolu s absencí klasické tržní ekonomiky a vyváženého politického systému, velmi vysoká. (J.Zemánek, Euroekonom ) Írán Írán těží v současné době zhruba 4 milióny barelů ropy denně. Díky rozumnějšímu hospodaření s ropnými zdroji se odhaduje, že ropné rezervy v Íránu vydrží jěště dalších 90 let. Dodávky ropy od tohoto producenta podléhají určité politické nestabilitě z několika důvodů. Írán je "islámským státem" s averzí vůči západnímu světu. Závislost íránské ekonomiky na ropě je ve srovnání se Saudskou Arábií sice o něco nižší, ale populační exploze, nezaměstnanost a chybějící zdravá ekonomika jsou hrozbami jak pro Saudskou Arábii, tak pro Írán. Proto lze v příštích letech v obou zemích očekávat určité sociální napětí. Možný je i válečný konflikt Íránu s okolními sousedy a s USA kvůli íránskému jadernému programu a následně kvůli použití jaderných zbraní ve vojenské technice (J. Zemánek, Euroekonom ). Irák Jaký bude vývoj Iráku jako ropného producenta po pádu diktátora Saddáma Husajna a invazi Američanů lze jen s těží odhadnout. Bývalý americký velvyslanec v Saúdské Arábii James Akins se vyjádřil o amerických zájmech v Iráktu takto: Jde jen a pouze o ropu. Pokud získáme kontrolu nad iráckými nalezišti a nadále budeme víceméně kontrolovat i těžbu ropy v Saúdské Arábii, pak bude cokoli, co si Evropa i zbytek světa v oblasti energetiky usmyslí zcela irelevantní, protože my budeme představovat nový OPEC. ( P. Vondra, BBC Czech ) V současné době je irácká ropa předmětem zájmu amerických a francouzských naftařských společností. Irácká produkce ropy je dnes menší než za vlády Saddáma Husajna ale má potenciál 69

70 tento objem zdvojnásobit nebo dokonce ztrojnásobit. To by bylo možné pouze za předpokladu značných investic. Jejich poskytnutí závisí na důvěře mezinárodního společenství v budoucí stabilitu Iráku. Bez této důvěry nebude možné využít potenciál iráckých ropných zásob 8-12 mil barelů denně a dojde k prohloubení propasti mezi světovou nabídkou a poptávkou po ropě (J. Zemánek, Euroekonom ) Budoucí vývoj ropných dodávek z Iráku je dosti nejistý i vzhledem k okolnostem posledního dění v zemi. Díky přetrvávajícím bojům je težba a její vývoz značně zkomplikován. Např. během března letošního roku byl vážně poškozen jeden ze dvou hlavních ropovodů k terminálům v Perském zálivu a zasadním způsobem olivnil vývoz ropy. (Petrol.cz ) 6.7. Budoucí sociální vývoj Podle World Population Data Sheet 2006 lze, na základě současného růstu populace, který bude dále pokračovat, očekávat, že se velikost populace regionu Perského zálivu do roku 2050 více než zdvojnásobí. UN World Population Prospects předpokládá, že naděje na dožití při narození bude rovnoměrně stoupat ve všech zemích kromě Iráku, který v této oblasti učiní nejvýraznější pokrok a zvýší naději na dožití ze současného stavu kolem 60 let na více než 75 let. Hrubá míra úmrtnosti se bude do roku 2020 u většiny zemí pohybovat na současné úrovni a pak se začne postupně zvyšovat. Zhruba od roku 2035 bude hrubá míra úmrtnosti stoupat rychleji. Pravděpodobně nejvyšších hodnot úmrtnost dosáhne v roce 2050 v Bahrajnu (přes 9), Íránu (8,5) a Kuvajtu (7,5). V Iráku bude mít vývoj úmrtnosti opačný směr, ze současné hodnoty přes 9 bude zhruba do roku 2035 klesat a pak začne mírně růst. Největší nárůst úmrtnosti UN World Population Prospects předpovídá v Bahrajnu, kdy ze současné hodnoty kolem 3 stoupne až na 9. Míra porodnosti bude mít během příštích pěti desetiletí klesají trend. Zejmény v případě Iráku se předpokládá, že porodnost klesne ze současných 4,3 na 2,5 do roku Tabulka 11: Predikce vývoje populace v zemích Perského zálivu počet obyvatel* počet obyvatelstva změna populace v (v mil) v roce 2006 v roce 2025 v roce 2050 letech (%) Bahrajn 0,7 1 1,2 56 Írán 70, ,9 45 Irák 29,6 44,7 63,7 116 Kuvajt 2,7 3, Katar 0,8 1,2 1,5 86 Omán 2,6 3,1 3,9 50 Saudská Arábie 24,1 35,6 47,4 96 SAE 4,9 7,1 9,6 94 * Predikce vývoje počtu obyvatel je založena na racionálním předpokladu budoucího vývoje míry plodnosti, úmrtnosti a migrace. zdroj: The 2006 World Population Data Sheet stát 70

71 Graf 24: Predikce vývoje naděje na dožití při narození (let) v zemích Perského zálivu Bahrajn, Katar Irák 75 Írán Kuvajt Omán Saudská Arábie SAE zdroj: United Nations Population Division.World Population Prospects: The 2006 Revision Population Database. Graf 25: Predikce vývoje porodnosti 4,5 v zemích Perského zálivu Bahrajn Irák 4 Írán Katar Kuvajt 3,5 3 2,5 Omán Saudská Arábie 2 SAE 1, zdroj: United Nations Population Division.World Population Prospects: The 2006 Revision Population Database. Graf 26: Predikce vývoje hrubé míry úmrtnosti (počet úmrtí na obyvatel) v zemích Perského zálivu Bahrajn Írán Irák Katar Kuvajt Omán Saudská Arábie SAE zdroj: United Nations Population Division.World Population Prospects: The 2006 Revision Population Database. 71

72 7. Závěr Země Perského zálivu byly do 70. let 20. století ve srovnání se západními zeměmi ekonomicky i sociálně zaostalé (nízká naděje na dožití, vysoká úmrtnost, porodnost a negramotnost,...). Objev ropy a náhlý vzrůst její ceny v letech 1973/1974 a 1979/1980 způsobil, že v arabských ropných zemích došlo k nejvýraznějšímu rozvoji ekonomiky na světě. Vysoké příjmy z ropy byly zdrojem kapitálu pro hospodářský rozvoj zemí (diverzifikace průmyslu, investice do sociálního systému). Roční ropné zisky vzrostly 4x a to z 52 mld USD v roce 1974 na 208,3 mld USD v roce Tímto došlo ke zvýšení politické moci arabských zemí, které dnes kontrolují světový ropný trh. Stále se snižující světové ropné rezervní (dosud nevytěžené) produkční kapacity způsobují růst ceny ropy. Ta se stává čím dál více citlivá na jakékoli údálosti spojené s těžbou ropy. Výčet událostí, které nepříznivě ovlivňují těžbu a cenu ropy v Perském zálivu jsou následující: sabotáže na ropném potrubí v Iráku, hrozba teroristických útoků v Saudské arábii, teroristické útoky na civilisty v Iráku. Konec ropné éry je podložen geologickými průzkumy, které ukazují, že ropné vrty vysychají v USA, Mexiku, Norsku, ale i v některých zemích Perského zálivu (Spojené arabské emiráty). Jádro světové těžby ropy se proto bude ještě více přesouvat do ropných gigantů Blízkého východu jako Saudské Arábie, Íránu a v poslední době i Iráku. Důležité je zmínit fakt, že tyto země představují pro odběratele značné riziko díky jejich politické, ekonomické a sociální nestabilitě. Globální poptávka po ropě se během posledních sedmi let zvýšila asi o 14 %, zatímco nabídka vzrostla jen o 10 %, a vyhnala ceny ropy na pětinásobek z roku Rostoucí světová poptávka je výsledkem zvyšující se spotřeby ropy v asijskými ekonomikami, které rostou dvojcifernými tempy, ale kvůli nízké efektivitě spotřebují pět až šestkrát více ropy na jednotku HDP, než je průměr západních ekonomik. Čína se stala druhým největším konzumentem ropy po USA když v roce 2001 zvýšila spotřebu o více než polovinu. Odhaduje se, že téměř třetina celosvětového nárůstu spotřeby ropy je přímo vyvolána pouze Čínou. Perský záliv se během posledních let stal stavebním centrem světa (podle stavební firmy Conmex stojí v Dubaji a okolí asi čtvrtina ze všech stavebních jeřábů na světě - asi 30 tisíc jeřábů), na pobřeží se tyčí nejvyšší mrakodrapy světa, v poušti vznikají kryté lyžařské sjezdovky, v moři se budují umělé pohádkové ostrovy. (P. Sklenář Penize.cz ) 72

73 8. Summary This bachelor thesis concentrates on economical, political and social characteristic of Persian gulf states as well as on prediction of potential development in region. These countries are very rich in oil which is key resource of the world economy system. Crude oil is really strategic resource due to its availability, efficiency and pozitive ratio of energy returend on energy invested. Its aim is to analyze crude oil production and its impact on economical and social progress of Persian gulf countries during second part of 20th century. Thesis shows importance of oil producing sector in system of national economies of Gulf states and use of petrodollars. Oil producing generates various changes in economies, social conditions and political affairs. Last part of thesis focuses on prediction of producing of oil in Persian gulf region (especially in Saudi Arabia) in terms of so called Oil Peak. Partial aim is to show economical and social advantages and disadvntages of dependence Gulf states on oil producing industry. Up to 70's Gulf states were socially and economically underdeveloped (mortality rate, life expectancy, fertility, literacy and so on) in comparision with developed and rich states of western Europe. The rapid growth of macroeconomical indicators such GDP of Gulf states went alone increased incomes from oil producing sector by 1973/1974 and 1979/1980. Incomes were invested into diverzification of industry and into social sector. Oil producing plays an important role not only on local or regional playground (where could be an important step to success development of Gulf states), but probably more powerful instrument pretends in international politics and in world economy system as well. Gulf states were given into arms power to persuade or simply to get what they want. From my point of view, the Persian gulf region will be centre of interest of whole world not only due to oil deposits. 73

74 Seznam použitých zdrojů: Tištěné zdroje: Cílek, V., Kašík, M. Nejistý plamen. Dokořán, ISBN Skokan, L. Asie. Sociogeografický přehled. I. Vydání. Ústí nad Labem: Přírodovědecká fakulta, Univerzita J.E.Purkyně v Ústí nad Labem, ISBN Filip, J. Státy Perského zálivu. Obchodně ekonomické sborníky. Praha: Intitut zahraničního obchodu ČTK Pressfoto, ISBN Burda, M. a kol. Írán. Obchodně ekonomické sborníky. Praha: Intitut zahraničního obchodu ČTK Pressfoto, ISBN Bičík, I. a kol. Školní atlas dnešního světa. Praha: Terra, ISBN Novák, L.,Výhoda, K. Co je Liga arabských států? Praha: Státní nakladatelství politické literatury, Rácz,J. Blízký východ. Bratislava: Obzor, Kropáček, L. Blízký východ na přelomu tisíciletí. Dynamika přeměn v muslimském sousedství Evropy. Praha: Nakladatelství Vyšehrad,1999. ISBN Časopis "EPOCHA" č. 16/2006 str , ISSN: Smith,D. The States of the Middle East. Berkeley a Los Angeles: University of California Press, ISBN-13: ISBN-10: Svět státy, národy světadíly. I.vydání. Praha: Euromedia Group Knižní klub, ISBN: Encyklopedia Britannica. Book of the year ISBN 13: Zdroje v elektronické podobě: World Bank. World Bank list of economies. [online]. World Bank [cit ]. Dostupné na WWW:< ~menuPK: ~pagePK: ~piPK: ~theSitePK: ,00.html>. International Monetary Fund. World Economic Outlook Database. [online] [cit ]. Dostupné na WWW:< c=419%2c449%2c453%2c456%2c429%2c466%2c443&t=7>. 74

75 Energy Information Administration. Persian Gulf States. [online] [cit ]. Dostupné na WWW:< Volf,V.: Ropa, ropa, ropa,... [online]. MERO ČR, [cit ]. Dostupné na WWW:< >. Kingdom of Saudi Arabia. Ministry of Economy and Planning.[online]. [cit ]. Dostupné na WWW: < Gause III, F. Gregory. Oil Monarchies: Domestic and Security Challenges in the Arab Gulf States. [online]. New York: Council on Foreign Relations Press, [cit ]. Dostupné na WWW: < Farzaneh Roudi-Fahimi and Mary Mederios Kent. Challenges and Opportunities-The Population of the Middle East and North Africa Population Bulletin 62, no. 2. Washington, DC: Population Reference Bureau, 2007.[cit ]. ISSN X. Dostupné na WWW:< Okruhlik.,G. Rentier Wealth, Unruly Law, and the Rise of Opposition: The Political Economy of Oil States, Comparative Politics. New York: Ph.D. Program in Political Science of the City University of New York, [cit ]. Dostupné na WWW:< sici= (199904)31%3a3%3c295%3arwulat%3e2.0.co%3b2-%23>. Business Info. Teritoriální informace země. [online]. [cit ]. Dostupné na WWW: < Population Reference Bureau. World Population Data Sheet. [online]. Population Reference Bureau,2006. [cit ]. ISSN Dostupné na WWW:< Hybášková, J. Islám. [online]. [cit ]. Dostupné na WWW:< United Nations. Population Division.World Population Prospects: The 2006 Revision Population Database. [online]. United Nations, Aktualizováno [cit ]. Dostupné na WWW:< International Monetury Fund. Regional Economic Outlook: Middle East and Central Asia. [online]. Washington, D.C.: 2007, [cit ]. ISBN Dostupné na WWW: < Sfakianakis, J. Qatar gas-fired economy. [online]. Publikováno [cit ]. Dostupné na WWW:< Sklenář, P. Kam tečou miliardy dolarů za drahou ropu. Penize.cz. [online]. Publikováno [cit ]. Dostupné na WWW:< 75

76 UNDP. Statistic. Human development reports. [online]. [cit ]. Dostupné na WWW:< United Nations. Department of Economic and Social Affairs. Population Division: International Migration in the Arab Region: Challenges and Opportunities. [online]. Publikováno květen [cit ]. Dostupné na WWW:< Jiříček, I., Rábl, V.: Ropa. [online]. Vysoká škola chemicko-technologická v Praze. Ústav energetiky. Duben 2005.Aktualizováno [cit ]. Dostupné na WWW:< Library of Congress. Federal Research Division. Country Profile: Saudi Arabia. [online]. Září [cit ]. Dostupné na WWW: < Library of Congress. Federal Research Division. Country Profile: Bahrain. [online] [cit ]. Dostupné na WWW: < frd/cstdy:@field(docid+bh0021)>. Volek, S. Ropná krize v roce Penize.cz. [online].publikováno [cit ]..Dostupné na WWW: < Heczko, S. Konjunkturní analýza světového trhu s ropou. Politikon.cz.[online]. Publikováno [cit ]. Dostupné na WWW: < Zemánek, J. Ropa a její budoucnost. Euroekonom.cz. [online]. Publikováno [cit ]. Dostupné na WWW:< Organization of the Petroleum Exporting Countries. [online]. Aktualizováno [cit ]. Dostupné na WWW:< Country studies, Persian Gulf States. Mongabay.com. [online]. [cit ]. Dostupné na WWW:< Cooperation Council for the Arab states of the Gulf.[online]. [cit ]. Dostupné na WWW:< European Institute for Research on Mediterranean and Euro-Arab Cooperation. OAPEC - Organization of Arab Petroleum Exporting Countries. [online]. Aktualizováno [cit ]. Dostupné na WWW:< Tesař, L. Ohniska napětí v Perském zálivu.[online]. Ministerstvo obrany ČR. Vojenské rozhledy Aktualizováno [cit ]. Dostupné na WWW:< Britské listy. Arabské euro. [online]. Publikováno [cit ]. ISSN Dostupné na WWW:< 76

77 Britské listy. Politika založená na ropě. [online]. Publikováno [cit ]. ISSN Dostupné na WWW:< United States Government Accountability Office. Report to Congressional Requesters: Crude oil - Uncertainty about Future Oil Supply Makes It Important to Develop a Strategy for Addressing a Peak and Decline in Oil Production. [online] [cit ]. Dostupné na WWW: < PETROL magazín. Ropný vrchol: ropa dochází. Končí už éra levné ropy nebo ještě ne? [online]. PETROL magazín 1/2007. PETROLmedia, s.r.o [cit ]. Dostupné na WWW: < Svět ropy. Ropné bohatství někomu, drahé potraviny všem. [online]. Petrol.cz. Publikováno [cit ]. Dostupné na WWW:< Svět ropy. Boje na jihu Iráku ohrožují export ropy. [online]. Petrol.cz. Publikováno [cit ]. Dostupné na WWW:< Vondra, P. Irák po Saddámu Husajnovi. [online]. BBCCzech.com. Publikováno [cit ]. Dostupné na WWW:< Engdahl, William F. Confessions of an ex Peak Oil Believer. [online]. Publikováno [cit ]. Dostupné na WWW:< Eurasia/Peak_Oil Russia/peak_ oil russia.html>. The Oil Drum. The Hubbert Linearization Applied on Ghawar. [online]. [cit ]. Dostupné na WWW:< Yale University Library. Near East Collection. [online]. Yale University Library, Aktualizováno [cit ]. Dostupné na WWW:< Zlom ropy. Thon Taddeo: Jaký je skutečný stav ropných zásob v Saudské Arábie?. [online]. Publikováno [cit ]. Dostupné na WWW:< 2005/11/jak-je-skuten-stav-ropnch-rezerv_26.html>. Kito de Boer, Turner,John M. Beyond Oil: Reappraising the Gulf States. [online]. Yale Global Online. McKinsey & Company, Inc Publikováno [cit ]. Dostupné na WWW:< Sarkis, N. Oil Revenues and Economic Development in the Arab Countries, MERIP Reports, č. 31. říjen MERIP Reports Middle East Research and Information Project. [cit ]. Dostupné na WWW:< sici= (197410)31%3c29%3aoraedi%3e2.0.co%3b2-l>. Washington Institute. Maps and Graphics.Persian Gulf Oil (PDF). [online]. [cit ]. Dostupné na WWW:< 77

78 Luke, W., Timothy.: Dependent Development and the Arab OPEC States. The Journal of Politics, Vol. 45, č. 4, listopad 1983.The Journal of Politics 1983, Southern Political Science Association. [cit ] Dostupné na WWW:< sici= (198311)45%3a4%3c979%3addatao%3e2.0.co%3b2-p&cookieset=1>. Valadkhani, A.:An Analysis of Iran s Third Five-Year Development Plan in the Post-Revolution Era ( ). [online]. University of Wollongong. Faculty of Commerce. Journal of Iranian Research and Analysis, 17(2), 2001, [cit ]. Dostupné na WWW:< 78

79 Přílohy Příloha č.1: Blízký východ Obrázek 3: Blízký východ upraveno dle: Yale University Library

80 Příloha č.2: Přehled světové produkce, spotřeby, nabídky a poptávky po ropě v roce 2006 Graf 27: Největší světoví producenti ropy v roce barelů za den Graf 29: Největší světoví vývozci ropy v roce barelů za den US A Ja Čína po ns k Ru o Ně s ko me ck o Ind Ka ie na Br da a J i Sa ž ní z ílie ud s k Kor e áa a r áb i e Me xi V e Fr a ko nc lká Br ie itá nie Itá lie Ír á n ká A r áb Ru ie s ko US A Ír á n Č Me ína x Ka iko na da V e SA ne zu E No ela rs k Ku o v Nig ajt ér i e Br a A lž z ílie ír s ko Ir á k 0 Sa u zdroj:energy Information Administration Graf 30: Největší světoví dovozci ropy v roce barelů za den ds ká A r áb Ru ie s ko SA No E rs k o Ír á n K V e uv a ne z u jt e Nig la A lž ér ie ír s Me ko x ik o Lib ye Ir á Ka A ng k o za c h la s Ka tán na da 2 zdroj: Energy Information Administration 0 Ja USA po ns ko Č Ně ína m Již ec k ní K o or Fr a ea nc ie Ind ie Šp Itálie an ěls k Ta o Ho jv an lan Sin ds ko ga po Tu r e r ec k Ta o js k o Be lgie ds 1000 barelů za den zdroj:energy Information Administration Sa u Graf 28: Největší světoví spotřebitelé ropy roce 2006 zdroj: Energy Information Administration 80