Pípadové studie vztahu sebevražedného terorismus a okupace. Kritická analýza pístupu Roberta Papea.

Transkript

1 R asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Pípadové studie vztahu sebevražedného terorismus a okupace. Kritická analýza pístupu Roberta Papea. Autor: Karel erný Abstract The article focuses on a long-term research project and findings of Robert Pape who deals with root causes of suicide terrorism and as such is an important contribution to the discussions on global war on terrorism. Pape has elaborated the largest suicide terrorist attacks database ( ) and a strong theory of suicide terrorism based on it. His approach consists of three levels of analysis: organizational (strategic), social (community), and individual logic. The terrorism pattern consists of racional strategy that is part of an asymmetric conflict with an occupying power which is a democratic state that is not willing to negotiate. Finally, there must be a religious difference between the two adversaries. The article is using five selected case studies (occupation of Libanon, Palestine, Afghanistan and Iraq, the case of Al Qaeda) to critically introduce the theoretical model, to show its strengths and weaknesses. At the end, it is discussing the main general criticism, especially the weak explanatory power of the model to deal with new emerging patterns of transnational suicide terrorism. 1

2 asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Zatímco konvenní terorismus zažil svj vrchol s 666 útoky v roce 1988 a od té doby jeho frekvence klesá (v roce 2001 došlo k 348 útokm), frekvence sebevražedného terorismu mezitím naopak roste. Od prmrných tí útok ron v 80. letech vzrostla na deset roních sebevražedných misí v 90. letech, aby v období mezi 11. záím a útokem na Irák ( ) dramaticky stoupla na prmrných padesát. Dnešní frekvence prudce vyšplhala o dalších 500 % až na ti sta útok za rok ( ). Zatímco tedy svt bhem tvrtstoletí ped invazí do Iráku ( ) zažil celkem 350 sebevražedných útok, z ehož bylo pouhých 15 % smrováno proti Spojeným státm, bhem následujících šesti let ( ) došlo k explozi na útok, z nichž plných 92 % smovalo proti Amerianm a jejich spojencm. Sebevražedný terorismus pitom oproti konvennímu vyniká destruktivností (Pape 2010: 2 10). V prmru si jeden útok v letech 1980 až 2003 vyžádal 12 obtí 1, konvenní terorismus naopak mén než jednu (Pape 2006: 28). Krom frekvence expanduje sebevražedný teror i geograficky, akoliv se stále koncentruje v nkolika zemích: nejprve Libanon ( ), Srí Lanka ( ), indický Padžáb ( ) 2, Palestina (od ) a Turecko (PKK, ). A pozdji Kašmír (od 2001), eensko (od 2000) a operace Al Kajdy (od 1995) proti Saúdské Arábii i vzdálenému nepáteli. Válka s terorismem vyhlášená po 11. záí 2001 sebevražedné útoky nedokázala eliminovat. Dosud vbec nejniivjší kampan totiž zasáhly Afghánistán (470 útok), Irák (po roce 2003 pes útok), Pákistán (po roce 2003 pes 200). Ale menšinov i Uzbekistán ( ) i Somálsko (od 2006) (Pape 2010: 27). 1 Bez zapotení útoník samotných a po vyazení extrémn niivého útoku z 11. záí Šlo o sérii ty útok, z nichž ti byly neúspšné (1993, 1999, 2000) a pouze jeden úspšný (1995). 2

3 asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Chicago Project on Suicide Terrorism (CHPOST) vytvoil první kompletní databázi všech teroristických útok z let (2 188). Shromažuje také biografická a socioekonomická data o pachatelích (celkem 2 668), jakkoliv tato podprná databáze není úplná. Vytvoené databáze pitom autor transparentn zpístupnil ostatním badatelm (dostupné on-line na S pomocí (1) statistických analýz tchto dat, majících charakter asových ad, (2) rozborem diskursu teroristických organizací i jejich protivník, a na základ (3) podrobných pípadových studií historie a prbhu jednotlivých konflikt Pape formuluje vlastní zobecnní. Výsledkem je originální teorie píin sebevražedného terorismu. Jesliže Pape nejprve kladl draz na statistické analýzy asových ad (Pape 2003), pozdji se zaal stále více pesouvat k metod pípadových studií jednotlivých sebevražedných kampaní (Pape 2006 a zejména Pape 2010). Akoliv je Pape pedním svtovým autorem zabývajícím se origináln a s oporou v datech vysoce aktuální problematikou, v eském prostedí je spíše neznámý. Napíklad Radj (2006: 257, 2010: 189) i Souleimanov (2010) se na nj ve svých pehledových textech odvolávají zavádjícím zpsobem jako na autora výborné demografické sondy nebo dokonce v souvislosti s diskusí údajné iracionality (pseudo)náboženského terorismu. Naopak Eichler (2006: 38, 2009: ) ho velmi dobe pedstavil jako realistu se státocentrickým pístupem, který zdrazuje, že nacionalistické motivy pevažují nad pohnutkami náboženskými. Strun u nás raného Papea (viz Pape 2003) pedstavila také Hesová (2010). Cílem pedkládané pehledové stati je proto s pomocí vybraných pípadových studií (a) v eském prostedí pedstavit a ilustrovat Papeovu originální teorii a (b) kriticky poukázat na její explananí slabiny. Ty spatuji pedevším pi aplikaci na nov se vynoující vzorec sebevražedného terorismu. Zdá se, že smrem do souasnosti explananí síla modelu klesá ruku v ruce s tím, jak sebevražedný terorismus expanduje, uchyluje se k nmu stále více organizací a objevuje se ve stále variabilnjších kontextech. 3

4 !" asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu T#$% %&$'() &*+%* +%,*-).$%/0.# 5 6%-%7' 6ípadové studie mezinárodního terorismu al-kajdy. 2 Základní stavební kameny teorie: Konstelace pti faktor a tí logik Akoliv se sebevražedný terorismus vyskytuje v nejrznjších náboženských, kulturních, ideologických i sociálních kulisách, lze podle Papea identifikovat vzorec spolený všem sebevražedným kampaním. Jedná se o (1) racionáln kalkulovanou metodu asymetrického boje, kdy slabší strana ozbrojeného konfliktu nadále nedokáže efektivn bojovat konvennjšími prostedky. Sebevražedné operace se stávají souástí již probíhajícího násilného odporu (neozbrojené povstání, guerillová válka) vi (2) okupaci cizí armádou. A to pouze v situacích, kdy je okupant (3) demokratickým státem kontrolujícím s použitím síly nebo hrozby jejího použití teritorium pokládané teroristy za jejich vlast a (4) nemá ochotu k jednání i ústupkm, piemž ob strany náleží k (5) rozdílné náboženské tradici 3. Pape (2006: 23) sebevražedný terorismus pokládá za extrémní strategii národního osvobození používanou proti vojenským jednotkám demokratických zemí, které okupují teritorium pokládané za vlast. Drtivá vtšina všech sebevražedných útok (pes 95 %) 4 není izolovaných i náhodných. Jsou souástí peliv naplánované kampan s jednoznaným zaátkem a koncem, jejíž souástí je i vznesení a pipomínání politických požadavk. K taktice sebevražedného terorismu se pitom slabší strana asymetrického 3 Sebevražedný terorismus je reakcí na okupaci, ale ne všechny okupace ústí v terorismus. Pape (2006: ) napoítal 58 pípad okupací ze strany demokracií ( ). Kampan se objevily pouze tam, kde vypukl odpor proti okupantovi odlišné náboženské tradice. Tato konstelace nezávislých promnných vysvtluje závislou promnou (výskyt i absence kampaní) ve 49 pípadech. V sedmi pípadech kampa nevznikla (Morové na Filipínách, menšiny v Indii, muslimové v Thajsku, Belfast). Rozhodující byla ochota okupanta jednat. 4 Zbylými útoky se autor nezabývá, neklade si ambici je vysvtlit (Pape 2006: 39). 4

5 89:;9< asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu k>?@abkcd DEFGADHI JK HJk> k L>MAIN?O Q>K?>MCB S MBtuaci, kdy je pevaha výrazn silnjšího protivníka zetelná a všechny dosavadní zpsoby vedení boje se ukázaly jako neúinné. Jakkoliv se v rámci nkterých kampaní útoí i na civilisty, hlavním terem jsou vždy ozbrojené složky reprezentující cizí okupaní moc. Nacionalistický cíl kontroly a autonomní správy území ze strany píslušeného národa je tedy dležitjší než motiv náboženský (Pape 2003). Statistická evidence ukazuje, že všechny sebevražedné kampan v letech svým naasováním reagovaly na okupaci cizí armádou. Naprosto stejný vzorec se opakuje i na datech z let , kdy ke všem kampaním a k 98 % útok dochází bezprostedn po rozmístní zahraniních jednotek na teritoriu pokládaných teroristy za vlast nebo za jinak symbolicky hodnotné (Pape 2010: 9 30) 5. Strategická logika je dále doložena tím, že teroristické organizace sebevražedné kampan ukoní v okamžiku, kdy je dosaženo deklarovaných cíl v podob stažení okupant. Vztah okupace a sebevražedných útok pitom dokládá nejen databáze útok, ke stejným závrm dochází i analýza databáze samotných terorist. V naprosté vtšin pocházejí ze zem, jež je obsazena i bezprostedn ohrožena cizí armádou. Nejde tedy o pevážn globální i nadnárodní fenomén. Konen, v Papeov píbhu teroristické organizace vystupují jako tzv. uící se organizace; uí se ze svých minulých akcí, ale také z úspch i neúspch jiných organizací (Pape 2006). Jakkoliv nejde o teorii opírající se o jeden explananí faktor, okupace psobí v celém vzorci nezávislých promnných nejsilnji. Pape hledá vysvtlení v konstelaci a kumulaci vícero faktor psobících na tech úrovních a ídících se vlastními logikami: (1) organizaní i strategická logika organizací racionáln sledujících politický cíl (konec 5 Pape (2006: 59) neodhalil spolehlivou korelaci mezi brutalitou i násilností okupace (poet obtí na obyvatel) a vyšší frekvencí terorismu. Stejn tak se nezdá (Pape 2010: 332), že by sebevražedným kampaním bylo možno spolehliv zabránit nízkým profilem okupaních vojsk. =

6 UVWXVY asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu c[\] ^_`ab_de i okupace), reflexivn pomujících náklady a výnosy strategie sebevražedných útok a poptávajících rekruty, (2) sociální logika komunit trpících i ohrožených okupací, které tento cíl vtšinov podporují, akoliv mohou váhat ohledn vhodných prostedk odporu, piemž odlišné náboženství okupant zesiluje pocit ohrožení komunity a (3) individuální logika altruistických jedinc motivovaných úastnit se sebevražedné mise a ochotných nabídnout svj život jako ob národní komunit skrze teroristické organizace poptávající muedníky a konstruující jejich kult. 3 Mýty o píinách sebevražedného terorismu: Kritika pasti jednoho faktoru Pape svou teorii prosazuje tak, že zárove kritizuje starší konkurenní pístupy explanace sebevražedného terorismu (zejména Reich 1990; Kramer 1996). Pokládá je za zastaralé a nedostaten empiricky podložené. Pesvdiv zpochybuje zavedená klišé dosud pítomná v odborné literatue, ale pedevším v mediálním diskurzu a v myšlení politik formujících zahraniní a bezpenostní politiku. Za prvé, sebevražedný terorismus není výsledkem iracionálního jednáníi afektu jednotlivc. Primárn ani touhy po pomst za píkoí a obti. Pokud by tomu tak bylo, jednalo by se o izolované, náhodn distribuované i maximáln na provokace protistrany reagující akty. Nedocházelo by v jejich prbhu ke vznášení požadavk, pípadn by se tyto požadavky neustále a náhodn mnily. Sebevražedný terorismus je naopak výsledkem racionálního kalkulu organizací, které se snaží ovlivnit kroky protivníka a disciplinovat vlastní militanty. Sledují politické cíle a volí nejefektivnjší prostedky k jejich dosažení (Pape 2003: 6) 6. 6 Také západní doktríny á la Clausewitz vidí válku jako racionální nástroj k dosahování politických cíl, jako legitimní pokraování politiky jinými prostedky. Svou logiku mla také strategie Z

7 fghigj asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu mn opqrst u vwxyz{ q x}oy~s eenské útonice se nepodailo prokázat psychologické problémy pachatel. Jsou-li navíc psychologické patologie v populacích rozprosteny zhruba konstantn, nedokáží vysvtlit vysokou asovou a geografickou variabilitu sebevražedných kampaní, jež mají jasný zaátek i konec, piemž se koncentrují do nkolika málo region dané zemi svta. Za tetí, neexistuje jednoznaná souvislost se sociálními problémy, jako je chudoba, nezamstnanost, nízké vzdlání i izolace a odcizení nezaazené mládeže hledající v terorismu únik ped zoufalým a bezperspektivním životem. Nemusí jít ani o dsledek frustrací z nenaplnných vysokých aspirací mezi pevzdlanými vysokoškoláky, marn hledajícími odpovídající práci. Teroristé se totiž rekrutují z širokého spektra spolenosti, kterou tak do urité míry reprezentují: najdeme mezi nimi vysokoškoláky i negramotné, sezdané s dtmi a rodinami i svobodné, nezaazené nezamstnané i lidi s kariérou, muže i ženy, tináctileté dti i zralé padesátnice. Sebevražedný terorismus se navíc vyskytuje ve spíše stednpíjmových zemích, nikoliv v tch skuten chudých. S výjimkou Afghánistánu (po roce 2001) se z žádné ze 44 nejchudších zemí svta nikdy nerekrutoval sebevražedný atentátník. Sikhský terorismus se dokonce odehrál v Padžábu, tetím nejbohatším indickém stát s vbec nejnižší nezamstnaností (Pape 2003). Za tvrté, nejde ani o výsledek náboženského fanatismu, indoktrinace i nenávisti plynoucí z islámského fundamentalismu. Historicky nejdelší kampa vedli marxistití a ateistití Tamilští tygi, kulturn vycházející z hinduistických komunit Srí Lanky. V indickém Padžábu se zase proti vlád vzbouili sikhové. A v adách libanonského Hizballáhu se vyhazovali do povtí nejen šíité a levicoví sekularisté, ale také arabští kesané. V letech 1980 až 2003 proto není výskyt sebevražedného terorismu statisticky vzájemn zarueného jaderného zniení (tzv. MAD) studené války (Krejí 2010). Pape (1996) sám se zabýval efektivitou sankcí a leteckého bombardování civilních cíl (Japonsko, Vietnam, Irák) pi vynucování politických ústupk. l

8 ƒ asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu astjší mezi organizacemi rekrutujícími se z muslimských komunit než z nemuslimských. Navíc v tomto období celosvtov spáchaly polovinu útok organizace vymezující se písn sekulárn až protinábožensky. Vesms šlo o marxisty. V muslimském svt byl pak podíl sekulárních organizací tetinový: kurdská PKK, Lidová fronta za osvobození Palestiny, Brigády mueník od Al Aksá, komunistické a socialistické frakce uvnit Hizballáhu. Po roce 2004 sice již sebevražedný terorismus pevažuje mezi organizacemi z muslimského svta, nicmén fundamentalismus nedokáže vysvtlit strmý vzestup od nkolika málo útok ron na 531 (2007). K takto strmému nárstu potu fundamentalist od 80. let 20. století (o %!!!) prokazateln nedošlo. Stejn tak není doložena geografická koncentrace fundamentalist jen v nkolika málo regionech muslimských zemí, kde se útoky vyskytují. Nelze také vysvtlit ádový nepomr, kdy je teroristických útok relativn málo, zatímco k fundamentalismu se hlásí relativn hodn lidí. Argumentace náboženským fundamentalismem neumí vysvtlit ani výbr cíl útok. Pokud by napíklad islamisté z al-kajdy chápali svj boj jako náboženský stet s historickým rivalem v podob kesanství i judaismu, mli by spíše útoit na Vatikán i Stát Izrael. Podobn nedochází k útokm proti Latinskoamerickým zemím, kde žije nejvíce zbožných kesan. Pokud by mlo jít o historickou odvetu za kížové výpravy, musela by se primárním cílem stát Francie a Itálie, odkud picházelo nejvíce rytí. A pokud by snad al-kajda bojovala s mravn pokleslým sekularismem a ateizmem, musela by útoit primárn na nejvíce sekulární a ateistickou Skandinávii. K niemu takovému však nedošlo. Stejn tak sebevražedné kampan Palestinc neútoí na židy mimo Palestinu. Pouze na píslušníky státu, který je okupuje. Podobn libanonský Hizballáh nikdy neorganizoval kampan proti Amerianm, Francouzm i Izraelcm mimo své území. Nikdy je po ústupu jejich armád nepronásledoval do New Yorku, Paíže i Tel Avivu. Argumentace islámem též nedokáže vysvtlit nejen zaátek, ale také jasný konec kampaní (Pape 2010).

9 ˆ Š asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Œ Ž podle Papea v ase konstantní i jen málo variabilní nezávislé promnné, jako je výskyt psychopatologií, sociálních problémi náboženských ideologií v populaci nedokáží vysvtlit vysoce variabilní závislou promnou, jakou je sebevražedný terorismus. Jak je napíklad možné, že bhem tisícileté historie iráckého islámu nedošlo až do roku 2003 k jedinému sebevražednému útoku, avšak hned po zahraniní invazi sledujeme nejniivjší sebevražednou kampa svtových djin? Pro se zrodila sebevražedná kampa Talibanu až po západní invazi (2001), když byl v Afghánistánu fundamentalismus pítomen o nkolik desetiletí díve (Pape 2010). 4 Okupace Libanonu: Hizballáh a obavy Arab z cizí nadvlády Sebevražedná kampa Hizballáhu je historicky první. Pedstavuje tak rok nula v djinách sebevražedného terorismu. Zárove se pi jejích raných analýzách podle Papea (2006) objevily všechny dodnes hojn replikované mýty o mono kauzálních píinách sebevražedného terorismu (viz Reich 1990). Šíitské hnutí Hizballáh vzniklo v ervenci 1982 v reakci na izraelskou invazi do jižního Libanonu z poátku ervna téhož roku. Jak prohlásil tehdejší izraelský ministr obrany a pozdjší premiér, Ehud Barak: Když jsme vstoupili do Libanonu, nebyl tam žádný Hizballáh. Ší ité na jihu nás vitali rýží a kvtinami. Byla to naše další pítomnost, co stvoilo Hizballáh (podle Pape 2010: 198). Libanonští ší ité totiž dosud chápali jako problém zejména napjaté vztahy s palestinskými uprchlíky. Pitom se množily konflikty s jejich Organizací pro osvobození Palestiny (OOP), která zde mla základny pro útoky na Izrael. A byla to okupaní izraelská armáda, kdo odtud OOP sliboval vytlait. Nicmén se záhy ukázalo, že dalšími cíli izraelské okupace bylo vypudit také armádu syrskou. A v Bejrútu dosadit proizraelskou kesanskou maronitskou vládu. Ší ité se obávali, že by tato loutková vláda ignorovala jejich zájmy. Postoj šíitských komunit se rychle zmnil bhem léta. Invaze totiž bezprostedn usmrtila 3 5 tisíc Libanonc.

10 asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu š œ žÿ lala uprchlíky. Na silnicích se objevila izraelská kontrolní stanovišt. Množily se razie po domech, zatýkání, tvrdé výslechy a zadržování v izraelských táborech. Izraelci navíc z lokálních kolaborant formovaly výbory obcházející a nahrazující dosud uznávané vesnické a regionální autority. Kesanským venkovanm rozdali zbran a utvoili z nich proizraelské milice. A pedevším zorganizovali a vyzbrojili kolaborantskou Jiholibanonskou armádu, dopouštjící se zloin proti lidskosti, jež za Izraelce dlala špinavou práci. Izraelská kontrola a regulace místních komunit tak pesáhla kritickou mez. Stala se nesnesitelnou. Stalo se zejmým, že Izraelci oproti pvodním slibm zstanou nadlouho. Zejména když po atentátu na maronitského prezidenta Bašíra ( ) obsadili Bejrút a umožnili masakry v palestinských uprchlických táborech Sabra a Šátilla. Jako okupace stranící maronitské vlád byla pochopena také vojenská intervence USA, Francie a Itálie. Sebevražedná kampa vypukla na pozadí vystupovaných nenásilných protest proti okupaci. Zejména demonstrací libanonských žen za propuštní svých muž z izraelských internaních tábor. Okupace rozložila dosud dominující ší itské nacionalistické hnutí Amal, protože se zkompromitovalo spoluprací s Izraelem. Z Amalu se odštpil zásadovjší a nekompromisní Islámský Amal, pozdjší Hizballáh. Podporu a zdroje nalezl v Íránu a Sýrii (Pape 2010). Pape (2010) ukazuje na spojitost mezi okupací a sebevražedným terorismem. Za prvé, útoky nemíily na civilisty: dvakrát na ambasády okupaních zemí a ticet sedmkrát na americkou, francouzskou, izraelskou i Jiholibanonskou armádu. Za druhé, geograficky se odehrávaly pouze tam, kde docházelo k okupaci (jižní Libanon, Bejrút). Kampan Hizballáhu nikdy nepronásledovaly Izraelce do Tel Avivu, Francouze do Paíže i Ameriany do New Yorku. Za tetí, klíová je asová souslednost. Hizballáh vznikl v reakci na okupaci. První úspšný útok ( ), dodnes oslavovaný jako Den muedník, míil na izraelské výzvdné velitelství ve mst Tyre v jižním Libanonu. Ze 74 mrtvých bylo tehdy 60 izraelských zpravodajských dstojník. Nejznámjším se stal

11 asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu ªadí tetí atentát. Simultánní útok na kasárna amerických mariák (241 mrtvých) a francouzských parašutist (58 mrtvých) v Bejrútu ( ). V reakci na masakr se západní jednotky stáhly (1984). Spojitost mezi útokem a odchodem z Libanonu vyjádil oteven ve svých pamtech (1990) exprezident Ronald Reagan: Cena, kterou jsme museli platit v Bejrútu, byla píliš vysoká. Tragédie v kasárnách byla otesná. Museli jsme se stáhnout. Nemohli jsme zstat a riskovat další sebevražedný útok na mariáky (podle Pape 2003: 10). Vrchol kampan proti Izraelcm se nicmén odehrál až v roce 1995 (22 útok). Poté se stáhli do tzv. nárazníkové zóny (1986). Frekvence sebevražedných útok se výrazn snížila. Když Libanon opustili zcela (2000), sebevražedná kampa definitivn skonila (1999). Hizballáh tedy sebevražedný terorismus nepoužil ke zniení Izraele i k ustavení islámského státu. Ale proti okupaci. Za tvrté, Pape (2006, 2010) podrobn rozebírá tístupový mobilizaní diskurs, kterým Hizballáh oslovoval jiholibanonskou veejnost. Boj (1) je oprávnnou obranou proti okupaci. Asymetrický (2) konflikt daný libanonskou slabostí v konvenním boji ospravedluje užití metody sebevražedných atentát jako poslední možnosti efektivního vedení boje. S nepítelem (3) nelze jednat, rozumí jen síle. Pitom je však zranitelný, lze ho proto porazit. Hizballáh tedy v prvním kroku vydával konec izraelské okupace a západního kolonialismu za hlavní cíl (Otevený dopis, 1985): Amerika, její spojenci a sionistická entita napadli naši vlast, zniili naše vesnice, zmasakrovali naše dti, zneuctili naše svatyn a dosadili na naše hlavy vládu kriminálník. Povstali jsme, abychom vlast osvobodili, vyhnali imperialisty a vzali svj osud do vlastních rukou (podle Pape 2010: 200). Stejn odpor vi okupaci vyjádil ped svou sebevražednou misí Wajdi Sayedh (Syrská národn-socialistická strana): Krom žid nemáme žádné nepátele, kteí by s námi vedli válku, brali nám domovy a naše práva (tamtéž: 201). Sebevražedné útoky byly ve druhém kroku líeny jako nejefektivnjší forma odporu s poukazem na vtší konvenní sílu okupant (Šejch Ibrahim Amin, mluví Hizballáhu, 1985): Bojují jediným zpsobem, který mají. Nemají kvalitní a silné zbran jako nepítel. Jen ochotu zemít a stát

12 «asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu ²³ µ íkladem svobodymilovných lidí. Nejsou teroristé. Nepišli jsme do Ameriky; Ameriané pišli k nám (tamtéž: 208). Legitimita útok je však podmínená. Ospravedlnitelné jsou pouze, pokud jsou úinné. Muednictví tak není cílem, ale racionáln kalkulovaným prostedkem k cíli v podob vypuzení okupanta (Ajatolláh Fadlalláh, 1985): Víme, že sebevražedné operace mohou být provádny pouze, pokud pinesou takovou politickou nebo vojenskou zmnu, která je pimená obti lovka, který své tlo promní v bombu (podle Pape 2006: 31). Rozbor diskurzu podobn ukazuje na roli náboženství. Ší itský islám musel redefinovat dv základní islámská tabu: vraždu a sebevraždu. Aby bylo možno sebevražedný terorismus ospravedlnit, musela být vražda vyložena jako oprávnná sebeobrana. A sebevražda jako bohulibé muednictví. Interpretace islámu tedy hrála roli. Avšak dležitjší byl náboženský rozdíl mezi okupovanými a okupantem, jehož výsledkem byla negativní interpretace soupeova náboženství. ím silnjší a kulturn odlišnjší okupant, tím vzbuzuje vtší obavy a odpor v okupovaných komunitách. Izrael byl chápán nikoliv jako sekulární, ale náboženský a exkluzivn židovský stát. Netolerantní a nesnášenlivý k jiným náboženstvím. Izraelská spolenost byla chápána jako nábožensky jednolitý a uniformní monolit bez vnitn rozrznných a soupeících názorových proud. Izrael byl proto pokládán za primárn náboženskou hrozbu, jejíž agresivní politika je osudov determinována judaismem. S odkazy na starozákonní motivy proto teritoriáln expanduje s cílem vytvoit biblický Velký Izrael. Okupaci teritoria mezi Nilem a Eufratem prý bude následovat vyhánní obyvatel, které nahradí židovští osadníci. Okupace Libanonu je pouhou mozaikou v rámci širší strategie, což dokazuje neochota Izraelc stáhnout se dle pvodního slibu. Zdálo se, že okupace bude naopak trvalá stejn jako v pípad palestinské Gazy a Západního behu (okupováno od 1967). Náboženský rozdíl také usnadnil démonizaci nepítele. Nebyl pouhým okupantem, ale moráln méncenným barbarem. Vtlením ábla usilujícím o životy nevinných muslim. Viníkem okupace pak byla celá izraelská spolenost: každý Izraelec platí dan, ±

13 ¹º»¹¼ asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu ÀÁÀÂà ÄÅ Æ ÇÈÄÉ Æ ÊÅËÌ ÊËÈÄÀÍ Î ÅÏÅ Âà ÐÆ ÅÁÀÑÆÒÓ Libanonu spoluzodpovdný. Nelze tak rozlišovat vojáky a civilisty. Jak se ped svou misí vyjádila Sana Youssef Mhaydali (Libanonská komunistická strana): Cílem je osvobodit jih Libanonu od okupace sionistických terorist, kteí nejsou jako my (podle Pape 2006: 138). Pape (tamtéž: 189) uzavírá: Okolnosti okupace v reálném svt urují, jak budou interpretovány náboženské normy. Pape zpochybuje hledání koen sebevražedného terorismu v náboženském fanatismu, chudob i nevzdlanosti (viz Reich 1990) také analýzou sociálndemografického a ideologického profilu libanonských atentátník. Alespo nkteré informace dohledal pro 41 z celkem 46 útoník, kteí spáchali 39 útok. Minimáln 31 pitom zanechalo veejnou záv. Vždy šlo o místní Libanonce, nikoliv o zahraniní bojovníky. V sedmi pípadech o ženy. Prmrný vk inil 21 let. Vtšina nesympatizovala s islámským fundamentalismem, spíše se vi nmu vymezovala kriticky. Pod hlavikou Hizballáhu totiž útoili pedevším píznivci sekulárních organizací. Vesms levicových i nacionalistických: Libanonské komunistické strany, Libanonské fronty národního odporu, Amalu, syrské strany Baath, Syrské socialistické národní strany, Arabské socialistické unie. Pt útoník bylo arabských kesan. Pouze pt islámských fundamentalist z Islámského džihádu. A nejvíce (22) leviák (Pape 2010: 209). Celkový profil atentátník vypadal takto: 8 % kesané, 21 % islamisté, 71 % socialisté i marxisté. Teroristé tedy mli relativn rznorodé ideologické zázemí, spojoval je pouze odpor k okupaci (Pape 2006: 207). Vtšina vzešla z levicov zamených, sekulárních, politicky uvdomlých a veejn aktivních rodin, jež potomky nevedly k písnému islámu. Stejn tak vzdláním (9 z 11 stední i vysoká škola) i profesním statusem (6 z 9 dlnická i stední vrstva) byli podle dostupných dat spíše nadprmrní. Rekruti byli dobe integrovaní v komunitách. Vyrstali a žili v soudržných rodinách, mli pátele, studovali nebo pracovali. Šlo o politicky uvdomlé, altruistické ½¾

14 ÔÕÖ ÕØ asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Û ÛÜÝÞßàá âãäþàåãæ ÜÝãí by se za normálních okolností angažovali v obanské spolenosti (Pape 2010: 210) 7. Pro další vývoj sebevražedného terorismu byl úspch Hizballáhu pi konfrontaci s velmocemi a Izraelem stžejní. Ukázal potenciál sebevražedných atentát a inspiroval další organizace. Ty se na Hizballáh dodnes odvolávají ve svých mobilizaních diskursech, když líí odpor vi silnjšímu okupantovi jako realistický. V táborech Hizballáhu v údolí Biqáa se navíc v 80. letech 20. století pímo školili Tamilové a Palestinci (Pape 2006: 74). Pape bohužel nevysvtluje, pro první sebevražedná kampa nepišla ped rokem Není jasné, pro se neuplatnila již za totožné konstelace okupace nábožensky odlišných a rebelujících komunit v Africe i Asii ze strany (ásten) demokratických evropských kolonizátor. Kepel (2008: ) navíc stopuje kariéru sebevražedného muednictví do dob íránské revoluce, kdy byli bouící se ší ité ochotni beze zbraní pochodovat proti bajonetm šáhových voják. Pozdji celá generace spáchala hromadnou sebevraždu v irácko-íránské válce ( ), když desetitisíce dobrovolník z oddíl basídž klestili s plastovými klíky od ráje na krku cestu regulérní armád minovými poli. Modelovým ší itským muedníkem se stal každoron pipomínaný Imám Husajn, který podlehl pesile u Karbalá (680). Koncept muednictví pevzal práv Íránci podporovaný Hizballáh. A po nm ve zmutované podob sunnitský Hamás a al-kajda. 7 Podobn líí ve své klasické empirické studii egyptské teroristy jako modelové obany S. Ibrahim (1980). ÙÚ

15 çèéêèë asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu î ïðñòóôõ öó õøùúûüý þóÿ5ø ú øõðñ ó úøù Raná literatura (viz Kramer 1996) chápala Hamás kvli jeho sebevražedným atentátm jako nejvíce fanatické a iracionální ze všech palestinských hnutí. Ale i ze všech teroristických organizací svta. Pape však ukázal na pelivý kalkul motivovaný snahou ukonit okupaci. Izraelská okupace Gazy, Západního behu a východního Jeruzaléma zaala v roce Avšak první vlna palestinských protest zaala pozdji (1972). Palestinci zpoátku v Izraeli bžn pracovali a v každodennosti se zdály pevažovat ekonomické benefity okupace. První intifáda ( ), jakožto masové neozbrojené násilné povstání, proto zaala spontánn a neekan. Hlavním faktorem plíživé eskalace naptí byla výstavba židovských osad na okupovaných územích. V letech zde žilo jen 12 tisíc židovských osadník. V období se však jejich poet zdesetinásobil (146 tisíc), aby do roku 2004 dále rychle rostl (242 tisíc). Osady vyžadují stále více pdy a nedostatkových zdroj vody. Vynucují si rostoucí a stále viditelnjší pítomnost izraelské armády, která na okupovaných územích buduje kontrolní stanovišt. Palestincm brání podnikat, navštvovat se, cestovat za prací a do školy. Osady jsou symbolem okupace a píinou odporu (Pape 2006: 46 50). První sebevražedná kampa Hamásu reagovala na teroristický útok židovského osadníka Barucha Goldsteina, který v Hebronu postílel desítky modlících se Palestinc. K masakru došlo v kontextu rostoucího naptí zpsobeného nkolikamsíním izraelským zpoždním pi stahování z Gazy a Jericha (1994) oproti harmonogramu dohod z Osla (1993). Hamás ohlásil pomstu formou pti sebevražedných útok. Nakonec realizoval jen dva, protože Izrael urychlil stahování. Rozhodnutí nepokraovat v útocích zdvodnil práv ústupky v podob stažení. Izraelci zase stahování zdvodovali hrozbou dalších útok. Premiér Jicchak Rabin ( ): Nevzpomínám si na jediný sebevražedný atentát OOP. Te tady ale máme již šest takových útok Hamásu a Islámského džihádu. Jedinou reakcí na n je akcelerace vyjednávání. Projev ìí

16 R asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu v 1 1 vodující stažení pojal podobn naléhav: Chci íci pravdu. Dvacet sedm let jsme vládli jinému lidu proti jeho vli. Po dvacet sedm let Palestinci na okupovaných územích každé ráno vstávali s nenávistí vi nám, Izraelcm a židm. Každé ráno vstávali do nesmírn tžkého života, za který neseme spoluzodpovdnost. Naše dlouhodobá kontrola lidu, který o nadvládu nestojí, pinesla bolestivou cenu. Dva nebo ti roky proto již musíme snášet extrémní islamistický terorismus podobný Hizballáhu, který vznikl v Libanonu. Vetn terorismu sebevražedného. Každý Izraelec, každý autobus, každý dm se mže stát cílem jejich vražedných plán. Píinou je to, že ob populace nejsou oddlené (podle Pape 2003: 11 12). Druhá sebevražedná kampa (1995) mla shodnou sekvenci. Izrael se oproti dohodám z Osla opozdil pi stahování z mst na Západním behu. Následovaly sebevražedné útoky, urychlené stažení Izraelc a konec kampan. Premiér Rabin pitom stále argumentoval, že všichni sebevražední atentátníci pocházejí z okupovaných mst na Západním behu; okupace tedy nezvyšuje bezpenost. Další dv kampan reagovaly na cílené zabíjení palestinských vdc Fathí Šíkakího (1995) a Jahjá Ajjáše (1996) a poslední vynucovala propuštní šejcha Jassína z izraelského vzení (1997). Palestinci se nauili, že donucování protistrany terorem mže být efektivnjší než diplomatické jednání. Kampan byly odmnny ústupky Izraele. Byly pochopeny jako úspšné, zvýšily sebevdomí teroristických organizací. Inspirovaly draz na sebevražedné mise za druhé intifády ( ), jež reagovala na zhroucení mírového procesu podle dohod z Osla (1993) a na fiasko diplomacie v Camp Davidu (2000). Frekvence sebevražedných útok poté opt klesla. Podle Papea díky stažení Izraele z Gazy (2005), ástenému stažení ze Západního behu a výstavb separaní zdi. To Pape (2010: 241) interpretuje jako faktické ukonení okupace skrze hermetické oddlení palestinské a izraelské populace. 1

17 asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu P!"#"$ %"&'() *+!, -"!.+&!/0 $"ejností se bhem 90. let pohybovala kolem % (podle Jerusalem Media and Communications Center). Podpora islamist, kteí je organizovali, byla poloviní. Útoky pisply k rstu jejich popularity. Avšak s výjimkou kampaní za pomstu i propuštní jejich vdc ( ). Podpora útok tehdy poklesla na 5 %, Palestinci terorismus odsuzovali a Palestinská samospráva vedená OOP pronásledovala pachatele. Metodu tedy komunita podpoila pouze v boji za územní nároky a proti okupaci 8. Vrcholu podpory (74 %) se kampan dokaly po zhroucení nadjí vkládaných do mírového procesu a do diplomatických jednání (2000). Bhem druhé intifády se podpora držela na úrovni % (Pape 2010: 248). Jelikož se metoda zdála efektivní a populární, zaaly ji za druhé intifády krom islamist používat také sekulární organizace. Rostl tak poet útok i obtí: bhem 90. let (od 1994) šlo v prmru o ti sebevražedné útoky ron, za druhé intifády již o dvacet (Pape 2006: 48). Organizace s velmi odlišnou ideologií i dlouhodobými cíli sdílejí jen odpor vi okupaci. Ideologie ani náboženství tak nedeterminovalo užití sebevražedné metody. Napíklad Hamás usiluje o islámskou formu vlády. Jestliže vzešel z Muslimského bratrstva snícího o islámském stát, bere ohledy na palestinskou veejnost tíhnoucí k umírnnému islámu. Jeho primárn nacionalistickou vizí je proto samostatný palestinský stát v mezinárodním právem a OSN uznaných hranicích ped izraelskou okupací (1967). Hamás s útoky zaal a zorganizoval jich nejvíce; 49 z celkových 136 ( ). Oproti tomu Islámský džihád není tak pragmatický. Odmítá úast v demokratické politice i samotnou existenci Izraele, když požaduje vytvoení islámského státu v hranicích Palestiny ped jeho vznikem (1948). Vizi má spíše panislámskou, nikoliv nacionalistickou. Boj chápe jako souást svtové 8 Podobn mezi tureckými Kurdy nezískala popularitu sebevražedná kampa PKK za propuštní Abdullaha Öcelana ( ), která navíc nebyla vedena proti nábožensky odlišnému nepíteli (srov. Pape 2006).

18 asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu r:;<=>?:@ <ABCDrC<;DEF r:;<=>?g GrHEBI<> J8KLKM@ CDkže sympatizuje s revoluním ší ismem. Od Muslimského bratrstva se proto od 70. let 20. století distancuje, pokládá ho za nezásadové. Sebevražedné útoky si osvojil po Hamásu, zorganizoval jich 33. Naopak Lidová fronta za osvobození Palestiny se k metod pidala až za druhé intifády, zorganizovala 8 útok. Má protináboženskou ideologii. V roce 1967 ji založil palestinský kesan Georg Habbáš. Hlásí se k revolunímu marxismu a panarabismu. Boj chápe jako souást širšího odporu vi západnímu imperialismu, jehož je Izrael údajným partnerem. Dlouho odmítala dvoustátní ešení. Až pozdji se zalenila pod OOP (1999). Dnes ale požaduje stát v hranicích ped rokem 1967, který bude sekulární a beztídní. Brigády mueník od Al-Aksa se poátkem druhé intifády (2000) odštpily od sekulárního Fatahu. Sdílí s ním ideologii i program: konec okupace, suverénní palestinský stát v hranicích ped rokem 1967 a právo uprchlík na návrat. Zorganizovaly 41 útok (Pape 2010). I pes ideologickou rznost užívají organizace smrem dovnit palestinských komunit i smrem navenek k Izraelcm shodné tístupové zdvodnní kampaní, jež rámují okupací. Již První komuniké Hamásu ( ) zdrazovalo okupaci jako píinu tehdy ješt neozbrojené rebelie: Intifáda našeho lidu je výsledkem odmítnutí okupace a jejího útlaku, konfiskací pdy a osadnictví. Osadníci by mli vdt, že náš lid zná obtování se a muednictví. A pochopí, že násilí plodí jen násilí a smrt jen další smrt. Podobn argumentovala Charta Hamásu (1988): Pokud nepítel obsadí muslimské území, džihád a boj s agresorem se stává individuální povinností každého muslima (podle Pape 2006: 31). Imad al-faludži se bhem první kampan Hamásu nechal slyšet (1994): Pokud Izraelci chtjí bezpeí, budou se muset vzdát židovských osad Gazy, Západního behu a Jeruzaléma (tamtéž: 70). O dekádu pozdji hovoí Mashal z Hamásu (2006) podobn: Nebojujeme s vámi, protože náležíte k odlišné kultue i náboženství. Židé žili v muslimském svt v míru a harmonii po tináct staletí. Podle našeho náboženství jsou lidem knihy, jež má být respektován a chránn. Náš boj s vámi není 89

19 NOQSOT asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu nwxyz[n\]^_ `a[ byacdce]^f g[hwh[ biydy jbec žádný problém s židy, kteí na nás neútoí. Problém máme s tmi, kteí pišli do naší vlasti, podmanili si nás silou, zniili naši spolenost a vyhánli nás (podle Pape 2010: 228). Druhý argumentaní krok zdrazuje, že nenásilná diplomatická jednání i dosavadní násilné metody odporu selhaly. Efektivní jsou naopak sebevražedné kampan. Typický je argument Hamásu: Sionistický nepítel nerozumí jazyku proseb a ústupk. To jen zvyšuje jeho agresivitu a aroganci. Rozumí jen jazyku džihádu, odporu a muednictví (podle Pape 2006: 193). Kampan jsou líeny jako efektivní metoda v asymetrickém boji proti silnjšímu nepíteli, jemuž se nelze postavit v konvenní válce: Oni mají jaderné bomby, my zase lidské bomby, Mají vrtulníky Apache, my zase své metody. Moment vyrovnávání mocenské asymetrie vyjádil Fathi Šíkakí (Islámský džihád, 1995): Muednictví je realistickou volbou pi konfrontaci nerovných sil. Pokud nemžeme dosáhnout rovnováhy sil, mžeme dosáhnout rovnováhy strachu (tamtéž: 32). Kampan jsou líeny jako racionáln kalkulovaná eskalace násilí. Pouze jejich efektivita ospravedluje jejich použití. Smrt by jinak nebyla legitimní. Nejsou tedy cílem samy o sob (Mahmud al Zahar, šéf Hamásu v Gaze, 1995): Musíme pomovat náklady a pínosy pokraování ozbrojených operací. Pokud našich cíl mžeme dosáhnout bez násilí, udláme to. Násilí je jen prostedek, nikoliv cíl. Izrael sice nikdy neuznáme, ale pímí je možné na dny, msíce i roky (Pape 2003: 6). Strategickým cílem je stupovat utrpení izraelské veejnosti do bodu, kdy bude požadovat konec okupace Palestiny (Abdel Karim, šéf Brigád muedník od Al Aksa): Cílem je zvýšit obti v Izraeli do bodu, kdy izraelská veejnost zane požadovat stažení z Gazy a Západního behu (tamtéž: 4). Tetí krok argumentace zdrazuje, že vojensky silnjší Izrael je ve skutenosti kehký. Kampaní ho lze porazit. Oblíbený je libanonský píklad, jak ekl Khalid Michal (Hamás 2000): Libanonskou zkušenost máme stále ped našimi zraky. Je to velký vzor, na který jsme hrdí. Podobn vc prezentuje Islámský džihád (Ramadan Shallah 2001): UV

20 klmolp asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu tuwxyz{ }~ ƒ ~ ˆ Š zœ Ž z}zx uw zí jeho armády nebylo dosaženo u jednacího stolu, ale na bojišti. Skrze džihád a muednictví (podle Pape 2006: 74). Pape komunitní podporu teroristm a okupaci jako její hlavní motiv ilustruje na biografii teroristy Hamásu a na reakci jeho rodiny ze Západního behu. Spektakulární útok ( ) na diskotéku Delfinárium v Tel Avivu usmrtil 21 Izraelc. Otec namísto smutku uspoádal oslavu na poest hrdiny a in podpoil i verbáln: Jsem šasten a hrdý na to, co syn dokázal. A upímn, i trochu žárlím. Pál bych si to udlat také. Mj syn splnil Prorokovo pání. Stal se hrdinou! Co si mže otec více pát? Doufám, že mí další synové by to také zvládli. Zárove je ale akt teroru dsledn rámován do kontextu odporu vi okupaci: Syn nebyl radikál. Zradikalizoval ho vztek a ponižování. Vždy mi žijeme jako ve vzení. Byl bych lhá, kdybych ekl, že lituji smrti lidí, kteí nás utlaují den po dni. A dodává v duchu strategické logiky: Pokud nebudeme bojovat, budeme trpt. Pokud budeme bojovat, budeme trpt, ale oni také. Podobn se pozdji vyjádila matka jiného teroristy, Naima Obeid z Gazy: Nikdo si nepeje smrt svého syna. Vždy jsem chtla, aby ml dobrý život. Ale naše zem je okupovaná Izraelci. Obtujeme naše syny, abychom získali svobodu (Pape 2006: 233, 234). Sporná je v pípadové studii interpretace organizaních motiv jednotlivých kampaní. Pape vykládá stupující se útoky Hamásu a Islámského džihádu z 90. let jako snahu vytlait okupanta. Avšak vtšinová literatura (Kepel 2002, Laurens 2013) jako cynicky vykalkulované torpédování mírového procesu. Nebo jako pomstu za brutalitu Izraelc a šokující útok osadníka B. Goldsteina (Juergensmeyer 2008, Brym 2007). Pípadn jako dsledek tzv. triumfování jednotlivých organizací o píze palestinské veejnosti (Bloom 2005). qs

21 asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu š œ ž Ÿ š œª «œ œ œ œª œ ž œ tún Oproti sovtské okupaci ( ) se Afgháncm záhy po západní okupaci zdálo, že guerillová válka tentokrát nebude efektivní metodou odporu. Okupanty navíc byly demokracie, jejichž obané mají nízký práh tolerance náklad a obtí. Avšak zárove vysokou schopnost mnit politiku vlád. Taliban proto neustále pipomíná: Cílem je zpsobit Západu maximální ztráty. To je jediný jazyk, kterému Západ rozumí (Pape 2010: 120). Jestliže byl fundamentalismus v Afghánistánu pítomen díve, sebevražedné útoky se objevily až v roce 2001, po západní okupaci 9. Jejich frekvence se dramaticky zvýšila roku Nejprve se totiž odehrálo jen 15 útok za pt let ( ). Poté jejich každoroní poet vzrostl na 93 (2006), 137 (2007), 136 (2008) a 98 (2009). Neútoilo se ale primárn na civilisty. 80 % útok smovalo na tvrdé cíle: západní armády nebo ozbrojené složky loutkové vlády. Nešlo ani o souást globálního džihádu, ale o reakci místního obyvatelstva. 91 % identifikovaných útoník byli Afghánci. 3 % sousední Pákistánci a Tádžici. Pape (2010: ) vidí píinu v dsledcích okupace. Za prvé, Ameriané prosadili ústavu (2004), jež dala na afghánské pomry bezprecedentní moc centrální vlád. A to na úkor dosud mocných kmen a etnik v regionech. Ty byly od moci vyluovány. Nikdo nevyvažoval moc prezidenta Hamída Karzáí. Ten v etnicky a kmenov fragmentované spolenosti dosazoval do klíových pozic píbuzné. Tedy etnické Tádžiky z vlastního kmene Popalzai. Napíklad armád dominují Tádžici tvoící 70 % dstojník. Vtšinoví Paštúni jsou naopak vytlaováni. Píbuzní prezidenta také obsadili kesla guvernér provincií, napíklad prezidentv bratr Ahmad Wali Karzáí v Kandaháru. Za druhé, nepotismus a klientelismus vyústil v rekordní korupci (roku místo ze 180 zemí na žebíku TI) a autoritáství. Prezident do funkcí povolal také 9 K historicky prvnímu sebevražednému útoku došlo ; ped anticipovanou invazí USA do Afghánistánu, kterou al-kajda oekávala po útocích plánovaných na Šlo o atentát na Ahmada Masúda, velitele prozápadní Severní aliance bojující s Talibanem.

22 ±²³ ²µ asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu ¹º»¼ ½¾» À ¹Á»ÂÃÁ»ÁÄ ÅÃÁí zemi drancovali za obanské války 90. let, kdy bžní Afghánci nejvíce trpli. Obyvatelstvo proto loutkové vlád nedvovalo. Ale ani okupantovi, který ji instaloval a držel u moci. Za tetí, prioritou NATO se stala minimalizace obtí koaliní armády. Vojenská strategie zaala zdrazovat vzdušné údery. V první polovin z hlediska sebevražedného terorismu pelomového roku 2006 došlo k náletm, což bylo více než v pedchozích pti letech dohromady ( ). Bombardování vedlo k civilním obtem. Afghánci pestali vit, že západním armádám jde o bžné lidi, když jsou ochotné je poškodit, jen aby dosáhly svých cíl. Za tvrté, dramatický nárst sebevražedných atentát po roce 2006 souvisí se stále viditelnjší pítomností stále poetnjších okupaních vojsk. Zpoátku šlo o nepoetné a prakticky neviditelné jednotky (roku 2001 mén než 10 tisíc) dislokované pedevším v Kábulu. Postupn však poet vojsk rostl (roku 2010 již 85 tisíc). Piemž se zahraniní jednotky ve snaze prosadit vliv centrální vlády, potlait povstání nízké intenzity a ochránit místní obyvatelstvo viditeln dislokovaly po celé zemi. Zaaly tak zasahovat do život bžných Afghánc i pravomocí tradiních regionálních autorit. Pape (2010: 37) dává zintenzivnní sebevražedné kampan do souvislosti s rostoucím regionálním zábrem operací okupaních armád. Ty se spolu se Severní aliancí (Tádžici a Uzbeci) v první fázi (2004) vydaly relativn úspšn pacifikovat tádžický a uzbecký sever. Úspch slavily také v západních provinciích (2005). Eskalace sebevražedné kampan nastala až po rozšíení operací na pevážn paštúnský jih (léto 2006) a východ (podzim 2006). Paštúnm (40 % afghánské populace) vadí okupace jejich kraje, vyluování z podílu na centrální vlád a pedevším z rozhodování o vlastním regionu. To motivuje podporu paštúnských skupin hlásících se k Talibanu, ale ochotných mnit spojenectví dle zájm komunity. Bezvýhradn nepodporují náboženské jádro Talibanu kolem Mully Omara, který ze 40 tisíc bojovník Talibanu kontroluje asi 10 tisíc (2008). Ani drogové

23 ÆÇÈÉÇÊ asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Íedáky jižního Helmandu (Kandahár) usilující pod hlavikou Talibanu o zisky. Rozhodující tak nebyla cizí okupace sama. Ale zmna její percepce v oích paštúnských obyvatel. 7 Okupace Iráku: Sunnitské povstání a marginalizace sunnitské menšiny Kampa v Iráku zaala hned po zahraniní invazi ( ), paraleln se sunnitským povstáním proti okupaci. Cílila na jednotky vstupující do zem. První útoník zniil americký tank ( ). V prvních tech letech se 80 % útok soustedilo na západní vojenské cíle. Poté ve snaze ukázat neschopnost nové irácké ší itské vlády ochránit obyvatelstvo se útoilo také na civilisty. A na irácké bezpenostní složky v reakci na jejich protiteroristické operace. Útoky rostly kontinuáln od zaátku okupace (26 roku 2003) až do roku 2007 (pes 300). Poté poklesly díky stahování okupant, decentralizaci moci ve prospch sunnitských region a snahám zapojit sunnity do centrální vlády (Pape 2010: ). Jakkoli lze fundamentalisty nalézt také mezi iráckými ší ity, sebevražedný teror byl exkluzivn sunnitským fenoménem. Menšinoví sunnité Iráku dominovali za Saddáma Husajna. Po volbách (2004) zorganizovaných okupanty ztratili privilegované pozice, a to na úkor vtšinových ší it 10. Ideologicky pestré sebevražedné organizace sdílely jen odpor vi okupaci a ší itské vlád dosazené a podporované zahraniní intervencí. Ohledn budoucí podoby Iráku se však diametráln lišily. Nkteré tíhly k nacionalismu a sekularismu ve snaze restaurovat starý režim. Jiné k panislamismu, teokracii a islámskému právu. Za prvé, Al-Jaysh al-islam fil-iraq (Islamic Army in Iraq) se zformovala ped oekávanou invazí. Využila frustrací sunnit, kteí se pokládali za šíitm nadazenou 10 Také díky tomu, že volby bojkotovali. ËÌ

24 ÎÏÐÑÏÒ asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu ÕÖ ÖØÖÙØÚÛØÜ ÝÞßÖÜà áùâãä åø ßÛÙãæß çèþß ØéÕÖãÙÝÛß od moci i pozic ve vlastním stát. Jádro vytvoili stranící z nyní zakázaného Baasu a nezamstnaní vojáci, kteí dostali hromadnou výpov. Mobilizaní ideologii tvoila sms sekulárního nacionalismu a rétorického islámského doplku. Za druhé, také menší Jaysh al-rashidin (First Four Caliphs Army) tvoili irátí sunnité s ideologickým mixem nacionalismu a islamismu. Za tetí, kádry Jaysh al-ta ifa al-mansoura (Victorious Group s Army) se pes noc promnily ze sekulárních straník Baas v salafisty. Za tvrté, také Jaysh Ansar al-sunna se rekrutovala z domácích sunnit a hlásila se k salafismu. Za páté, pouze al-kajda v Mezopotámii vykazuje výraznou mezinárodní složku len, když v reakci na invazi vznikla (2004) napojením Jordánce Abú Músy al-zarkáwího na bin Ládina. Dvryhodnost v oích Iráan se snažila zvýšit rekrutováním místních atentátník nebo založením zastešující rady rebel (Mujahideen Shura Council), vydávající se za stínovou vládu islámského státu. Souvislost sebevražedné kampan s okupací Pape dokládá také poklesem frekvence útok po roce Za prvé, tehdy se západní armády stáhly z mst (2008) a ohlásily plán na úplný odchod z Iráku. Za druhé, zlepšilo se postavení sunnitské menšiny. Modelem se stala provincie Anbar, kde se sunnitské kmeny jako rovnocenní partnei zapojily do amerického boje s al-kajdou. Ameriané posílili regionální sunnitské vdce. Uznali jejich autoritu, pedali jim správu a slíbili budoucí autonomii na centrální ší itské vlád. A vyzbrojili a vycviili sunnitské milice, jejichž poet vzrostl z 5 na 100 tisíc. Krom toho sunnité dostali píslib férového podílu na centrální vlád. Konec politického odcizení naznaovala i vyšší volební úast. Za tetí, pokles útok v Bagdádu zpsobilo oddlení sunnitské a ší itské populace do konfesijn homogenních tvrtí. Sporný je zde výklad obanské války sunnit, ší it a Kurd o moc v novém stát. Pape (2010: 100) ji nepokládá za píinu sebevražedného terorismu. Akoliv usiluje o etnicko-konfesijní istní smíšených tvrtí a kontrolu území, naplno propukla až po atentátu na ší itskou Zlatou mešitu v Samae (2006). Také G. Kepel (2004: ; ÓÔ

25 êëìíëî asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu ïññòó ôõö õø ùúûü ýþeny sunnitského povstání v odstavení kdysi privilegovaných od moci, bezpeí a ekonomických zdroj: demobilizace a rozpuštní pevážn sunnitské armády; vyhození pedních baasist z úad, policie a tajných služeb; muení v Abú Ghraib. Ale zdrazuje spor o perozdlení ropných zisk. Okupace pomohla Kurdm na severu a ší itm na jihu, kde je vtšina naleziš. Petrodolary naopak odklonila od sunnit stedního Iráku, kde ropa není. Zdánliv iracionální sunnitský terorismus líí jako racionální snahu rozpoutat chaos, ve kterém nebude tžba, zpracování a transport ropy možný. Nátlak má prosadit uznání nárok sunnit. Krom toho se Kepel domnívá, že pvodní povstání proti okupaci degenerovalo v sektáský konflikt a nakonec v organizovaný zloin, který ztratil podporu obyvatel. Pape tak podceuje skutenost, že píiny vzniku ozbrojených konflikt bývají odlišné od píin jejich pokraování (srov. Tomeš a kol. 2007, Krejí 2010). 8 Al-Kajda: erná labu nadnárodního terorismu? Pro Papea je explanan nejproblematitjší stet al-kajdy a Západu. Její útoky se na rozdíl od ostatních nekoncentrují na území jednoho státu. Mají globální rozsah. Nadnárodního pvodu bývají i pachatelé. Specifickým podpisem je také mén útok, ale mnoho civilních obtí a silné symbolické sycení. Lze i zde aplikovat teorii? Jak ji autor modifikuje? Vizí al-kajdy je sjednocení muslim pod jedním chalífou. Strategií k tomuto cíli je svržení zkorumpovaných režim v muslimských zemích a zmna politiky USA, které tyto režimy udržují u moci. Taktikou je pak metoda sebevražedných atentát. Strategický cíl v podob vytlaení Spojených stát z regionu oslovuje širší veejnost cítící se pítomností Amerian ohroženou. A to vetn atentátník. Naopak salafistická vize kalifátu vedeného al-kajdou nadšení nevzbuzuje. ïð