Ústavní právo Generováno

Transkript

1 Ústavní právo Generováno

2 A Okruh A A.1 Předmět a prameny ústavního práva A.2 Kontinuita a diskontinuita v ústavním právu ČR, legalita a legitimita v politických zvratech v roce 1918, 1948 a A.3 Ústavní pořádek ČR; vztah Ústavy a jiných součástí ústavního pořádku A.4 Ústava ČR vznik, koncepce, forma, obsah A.5 Vztah vnitrostátního a mezinárodního práva v ČR A.6 Vstup ČR do Evropské unie a konsekvence jejího členství v ústavním systému ČR A.7 Československá a česká státní idea obsah a ústavně právní význam; aktuální význam ústavních tradic; státní symboly a jiná symbolika ČR A.8 Ústavní charakteristika České republiky; ČR jako demokratický právní stát, ČR jako sekulární stát A.9 Jednota a dělba moci v ústavním vývoji, uplatnění principu dělby moci v konstrukci Ústavy ČR A.10 Suverenita lidu a formy jejího uskutečňování v ČR; právo na odpor A.11 Volební právo a volební systémy v ČR A.12 Soudní přezkum v otázkách voleb v ČR A.13 Zákonodárná moc v ČR A.14 Mandát poslance a senátora vznik, obsah, záruky, zánik A.15 Legislativní proces v ČR A.16 Publikace zákonů a jiných pramenů práva v ČR A.17 Imunita ústavních činitelů; význam slibu a délka funkčního období ústavních činitelů A.18 Způsoby ustavování do funkcí v ústavním systému ČR A.19 Výkonná moc v ČR A.20 Prezident republiky postavení v ústavním systému ČR A.21 Pravomoci prezidenta republiky A.22 Vláda ČR A.23 Soudní moc v ČR; ústavní principy soudcovské nezávislosti a nestrannosti a jejich záruky A.24 Ústavní soud v ústavním systému ČR A.25 Působnost Ústavního soudu a řízení před ním A.26 Řízení o ústavních stížnostech před Ústavním soudem A.27 Rozhodnutí Ústavního soudu a jejich význam v ústavním právu A.28 Soustava soudů v ČR, jmenování a odvolávání soudců, soudcovské rady A.29 Prostředky kontroly a dozoru v ústavním systému ČR A.30 Územní členění státu a ústavní základy územní samosprávy v ČR A.31 Zajišťování bezpečnosti v ČR ústavní a zákonná úprava B Okruh B B.32 Státní občanství vznik, právní úprava, zánik B.33 Listina základních práv a svobod vznik, ideové zdroje, postavení v ústavním řádu ČR, obsah, vztah k mezinárodním smlouvám B.34 Subjekty práv a svobod v Listině B.35 Základní práva a svobody pojem, prameny, funkce B.36 Obecná ustanovení Listiny B.37 Formy a způsoby omezení základních práv a svobod v ČR; úprava povinností v Listině B.38 Princip rovnosti a zákaz diskriminace, uplatnění v rozhodování Ústavního soudu B.39 Svoboda jednotlivce a její ústavní záruky v ČR B.40 Vlastnické právo a jeho ústavní záruky v ČR B.41 Politická práva v Listině subjekty, obsah, omezení, soutěž politických sil, záruky B.42 Svoboda projevu a právo na informace v ČR B.43 Petiční právo v ČR B.44 Shromažďovací právo v ČR B.45 Sdružovací právo v ČR B.46 Politické strany v právním řádu ČR B.47 Ústavní ochrana menšin v ČR B.48 Principy sociálního státu v Listině B.49 Ochrana životního prostředí v Ústavě a v Listině B.50 Právo na spravedlivý proces v Listině B.51 Prostředky ochrany základních práv a svobod Generováno

3 Ústavní právo, A.1 Předmět a prameny ústavního práva Otázka A 1. Předmět a prameny ústavního práva Předmět ústavního práva Ústavní právo se od roku 1990 (a zejména pak v souvislosti s přijetím Listiny a s jejím místem v ústavním pořádku) obsahově změnilo. Přestalo být disciplínou převážně ideologickou a politickou, ale stalo se aplikovatelným oborem platného práva. Ústavní právo je právním odvětvím veřejného práva, které se zabývá ústavou a vykládá ji (ústavní právo ČR ale obsahuje i normy práva soukromého, zejména Listina je i základem vztahů soukromoprávních). Předmětem ústavního práva je to, co ÚP zkoumá - tedy ústava, ale záleží na vymezení tohoto pojmu, protože pojem ústava není jednoznačný. Tento pojem můžeme chápat ve dvou rovinách: A) FORMÁLNĚ POJATÁ ÚSTAVA (důraz kladen na formální stránku - tzn. na označení předpisu, případně na zvláštní způsob přijímání těchto předpisů) pojmem ústava se rozumí především zákon, který je takto označený a obsahuje soubor norem nejvyšší právní síly (např. Ústava ČR); může být však označen i jako ústavní zákon, ústavní listina, konstituce atd. v širším smyslu se jedná o ústavní pořádek dle čl. 112 Ústavy tedy předmětem ÚP z formálního hlediska jsou právní normy nejvyšší právní síly Soubor těchto právních norem nejvyšší právní síly může být obsažen: v jednom právním předpise - ústava monolegální (Slovensko) ve více právních předpisech - ústava polylegální (ČR, Jugoslávie, Rakousko) B) MATERIÁLNĚ POJATÁ ÚSTAVA (kritériem je, jakou matérii předpisy upravují) z hlediska obsahu právních norem se ústavou rozumí úprava základních vztahů ve státě ústavou se tyto základní vztahy konstituují (konstituce) k těmto základním vztahům patří: forma státu a vlády, název, postavení, kompetence a vzájemné vztahy nejvyšších orgánů státu, vnitřní uspořádání, politický režim či práva a povinnosti občanů; zpravidla obsahuje i název státu Ústava je také základním řádem, podle něhož se tvoří státní vůle a uplatňuje se státní moc, stanovuje pravidla pro tvorbu a vydávání zákonů a jiných právních předpisů a pro jejich vynucování státní mocí. Vedle základních vztahů obsahují ústavy i další ustanovení, která ústavodárce považuje za tak významná, aby se stala součástí této úpravy. K takovýmto ustanovením patří např. státní monopol a státní ochrana přírodního bohatsví státu, privilegovaný vztah státu k některé církvi nebo náboženství. Jiným případem jsou nenaplněná ustanovení ústavy a mezery v ústavě. Ústava by měla založit způsob řešení všech předvídatelných vztahů mezi ústavními orgány. Mezery mohou vznikat legislativním opomenutím nebo tím, že předpokládané přijetí dalších ústavních předpisů se neuskuteční, nebo se nenaplní schválený ústavní text, nebo se neustaví ústavní orgány v ústavě předvídané (např. v ústavní listině 1920 se předpokládalo vytvoření autonomie Podkarpatské Rusi, ÚS předpokládaný ústavním zákonem o československé federaci se do r.1991 neustavil, Prozatimní Senát předpokládaný v Ústavě ČR nebyl nikdy vytvořen) V případě, že parlament nebo jiný ústavou výlučně zmocněný orgán nemůže v ústavou nepředvídané situaci ústavní mezeru zaplnit, může vzniknout stav ústavní nouze - v tomto stavu chybí kompetence k řešení ústavní situace pro ústavní orgány př. stav ústavní nouze vznikl pro Československo v době 2. světové války, kdy nemohlo být svoláno NS, aby přijalo zákony k řízení odporu proti Německu a zvolilo ústavně předepsaným způsobem prezidenta republiky Státní právo někdy se vykládají základní právní vztahy ve státě v právním oboru nazvaném státní právo klade důraz nikoli na právní předpisy, ale na samotnou organizaci, postavení a fungování státu státní právo se zpravidla vymezuje jako soustava právních pravidel vztahujících se k orgánům státní moci, k příslušnosti a funkcím orgánů státní moci a povinnostem občanů vůči státní moci na území ČR se do r užívalo označení obojí - ústavní i státní právo po r spíše pojem státní právo - nastolení komunistické moci s sebou přineslo zdůraznění role státu a potlačení osobních a politických práv občanů 3 Generováno

4 Ústavní právo, A.1 Předmět a prameny ústavního práva po pádu komunismu bylo pojetí i výklad státního práva nahrazeny právem ústavním - zdůrazňoval se tím obnovený význam ústavnosti a význam práv a svobod občanů Druhy ústav Podle formy psaná - kontinentální Evropa a USA nepsaná - vytvořena jinými normami práva, jako jsou zvyklosti, soudní precedenty apod.; např. Velká Británie Podle způsobu přijetí oktrojovaná - vydaná pouze z rozhodnutí panovníka (Pillersdorfova, Stadionova) revoluční - např. Prozatimní ústava 1918 dohodnutá - je výsledkem dohody převážné části společnosti, je stabilní Podle jejího dodržování reálná - je skutečně dodržována, jde o základní znak právního státu fiktivní - je pouze formální, nedodržována, např. Ústava 9. května Podle způsobu změny flexibilní - ústavu lze změnit běžným zákonem rigidní - změna ústavy je obtížnější než u ostatních právních norem, např. je možno ji vázat na referendum, na vyšší počet potřebných hlasů ke schválení nebo na pravidlo, že ústava smí být změněna jen jednou za pevně daný počet let apod. Podle charakteru státu demokratické - založené na pluralitě politických stran, které se mohou střídat u moci autokratické - př. ústavy fašistické, vyskytující se mezi světovými válkami, vyznačovaly se stručností svých ustanovení, jejich jádrem byly zmocňovací zákony, přenášející zákonodárnou moc na exekutivu Místo ústavního práva ČR v systému právních odvětví ústavní právo nelze zařadit jen jako součást práva veřejného, protože obsahuje i normy práva soukromého, zejména Listina je i základem vztahů soukromoprávních (př. čl ochrana a limity práva vlastnického a záruky dědění) ústavní právo upravuje základní vztahy mezi občany, zakotvuje způsobilost k právům, právo vlastnické, ochranu lidské důstojnosti atd., používá přitom i formulace charakteristické tradičně pro právo občanské (např. čl. 5 LZPS) zakotvuje též základní instituty trestního práva procesního i hmotného (př.čl. 39, čl. 40 odst. 6, čl. 6 odst. 3 LZPS) čl. 7 Ú a čl.35 LZPS vyjadřují základ práva životního prostředí v Listině též najdeme vztah k právu pracovnímu (př. čl.9, čl.28) vztah k právu finančnímu lze najít např. v čl. 11 odst. 5 LZPS Prameny ústavního práva Jsou úzce spjaty se státním režimem - demokratický právní stát má uspořádaný systém pramenů práva, kdežto v nedemokratickém státě spadají mezi prameny i formy, které umožňují zneužití státní moci. Dále závisí na typu právní kultury (kontinentální, angloamerická, islámská). Druhy pramenů ústavního práva obecné právní principy - jsou hlavním pramenem ÚP hodnotová učení - myšlenkové koncepce, doktríny, politické ideje monolegální (speciální označení Ústava, Základní zákon apod.) nebo polylegální právní akt (obsažený ve více právních předpisech) zákony, ústavní zákony, mimořádné zákony (jsou dočasné, řeší určitou krizi - v Itálii čl. 77 Ústavy: v mimořádné situaci vláda vydá na svou zodpovědnost nařízení se silou zákona, ale musí ho téhož dne předložit sněmovnám ke schválení) tzv.organické zákony kodifikují nějakou základní otázku, třeba status nějakého orgánu, či zákony o referendu (např. Španělsko, Francie) soudcovské právo (precedenty) - obsahující autentické interpretace ústavy justičních autorit prováděcí zákony ústavy - např. volební zákony nálezy ÚS jednací řády Parlamentu normativní akty VM a hlavy státu - dekrety, zákonná opatření; jsou dočasné, musí být dodatečně schváleny Parlamentem 4 Generováno

5 Ústavní právo, A.1 Předmět a prameny ústavního práva mezinárodní a vnitrostátní smlouvy (uzavírají je např. autonomní oblasti Španělska) multilaterální pakty o lidských právech (např. pakty OSN, Evropská úmluva o lidských právech) ústavněprávní obyčeje - třeba ve Velké Británii; např. král musí souhlasit se zákonem, který schválily obě komory sbírka náboženských pravidel - především v islámském právu: šaría právo ES/EU - platí pro členské státy Prameny ústavního práva České republiky Česká republika je demokratický právní stát a pouze právní předpisy (nikoli politická usnesení či politické směrnice) mohou být pramenem práva. Systém pramenů ústavního práva ČR v zásadě tvoří: 1. především ústavní zákony, které podle čl odst. 1 Ústavy ČR tvoří ústavní pořádek: Ústava ČR, Listina základních práv a svobod, ústavní zákony přijaté podle této Ústavy a ústavní zákony Národního shromáždění Československé republiky, Federálního shromáždění Československé socialistické republiky a České národní rady upravující státní hranice České republiky a ústavní zákony České národní rady přijaté po 6. červnu Podle nálezu ÚS č. 403/2002 Sb., je třeba do rámce ústavního pořádku zahrnout i ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách. 2. mezinárodní smlouvy, které podle čl. 10 Ústavy jsou bezprostředně závazné a mají aplikační přednost před zákonem 3. akty referenda - ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává svou moc přímo (doposud byl pouze jeden jednorázový ústavní zákon o přistoupení ČR do EU: úz č. 515/2002 Sb.) 4. rozhodnutí Ústavního soudu - vykonatelná rozhodnutí ÚS jsou závazná pro všechny orgány a osoby; pramenem práva je ovšem pouze výroková část rozhodnutí, jelikož rozhoduje jako negativní zákonodárce (ruší či mění zákon nebo podzákonný právní předpis); odůvodnění rozhodnutí není nikdy pramenem! 5. zákony, které se týkají úpravy činnosti ústavních orgánů, ústavních práv a svobod občanů, státního občanství, postavení cizinců apod. 6. zákony podle čl odst. 3, které byly přijaty jako ústavní zákony v době federace, ale pozbyly tímto právním ustanovením právní sílu ústavních zákonů a staly se běžnými zákony 7. zákony, jejichž vydání Ústava předpokládá (volební zákony, jednací řády atd.) 8. za prameny lze v určitém smyslu považovat i zákonná opatření Senátu podle čl. 33 Ústavy - První zákonná opatření přijal Senát v roce 2013, týkala se daní, veřejných zakázek a zdravotního pojištění. 9. rozhodnutí prezidenta republiky - v minulosti k nim patřily dekrety prezidenta Beneše (nález ÚS č. 55/1995 Sb.- kauza Dreithaler: podle článku 112 Ústavy ČR mají ke dni účinnosti této Ústavy jen sílu zákona), v současnosti jsou pramenem práva např. rozhodnutí o vyhlášení amnestie Ústava a Listina základních práv a svobod jsou jako součást ústavního pořádku ČR označeny výslovně (přímo). Ústava ČR zavedla s účinností od termín ústavní pořádek, který používá v čl. 3 a v čl Tím byl vyjádřen fakt, že vedle vlastní Ústavy ČR (ústavní zákon ČNR 1/1993) existují v právním řádu ČR i další ústavní zákony, které stojí vedle Ústavy. Ústavní pořádek ČR je tak pojímán jako neuzavřený soubor všech platných ústavních zákonů, jež dohromady tvoří ústavu ČR v širším smyslu. V současné době máme 26 ústavních zákonů. Termín ústavní pořádek je termínem pr. řádu ČR jinde ve světě se zřejmě neobjevuje a ani by mu nerozuměli, a to ani ve státech s polylegální ústavou. Může to být i tím, že ani kategorie ústavních zákonů není celospolečensky rozšířena a vyskytuje se jen v některých státech. Zřejmě vhodnější by bylo, kdyby Ústava ČR použila místo termínu ústavní pořádek termín ústavní řád, jež byl a je chápán právě jako soubor ústavních zákonů. V historii se už jednou objevil termín pořádek v ústavním dekretu prezidenta republiky č. 11/1944 Úř. věst. čsl., o obnovení právního pořádku; zde právní pořádek znamenal obnovení systému práva, ve kterém panoval po přechodu od R-U chaos, jelikož zde fakticky současně platilo více rozdílných právních řádů tzn. právní pořádek = náprava právního nepořádku na území ČS tím, že bude zaveden úplně nový právní systém. Nyní by mohlo vyplývat, že ústavní pořádek je také nápravou ústavního nepořádku a nutností vytvořit nový ústavní systém, což ale není pravda! Nová Ústava ČR totiž neobsahovala úplně nové normy, ale plno zákonů, které byly vytvořeny ještě před vytvořením Ústavy ČR. Nálezy ÚS Pl. ÚS 33/97 principy v ústavním právu Moderní demokratická psaná ústava je společenskou smlouvou, kterou se lid představující ústavodárnou moc ustavuje v jedno politické (státní) těleso, zakotvuje vztah individua k celku a soustavu mocenských (státních) institucí. Dokument insitucionalizující soustavu základních obecně akceptovaných hodnot formující mechanizmus a proces utváření legitimních mocenských rozhodnutí nemůže existovat mimo veřejností akceptovaného kontextu hodnot, spravedlnostních představ, jakož i představ o smyslu, účelu a způsobu fungování demokratických institucí. Jinými slovy, nemůže 5 Generováno

6 Ústavní právo, A.2 Kontinuita a diskontinuita v ústavním právu ČR, legalita a legitimita v politických zvratech v roce 1918, 1948 a 1989 fungovat mimo minimálního hodnotového a institucionálního konsenzu. Pro oblast práva z toho plyne závěr, že pramenem práva obecně, jakož i pramenem práva ústavního, a to i v systému psaného práva, jsou rovněž základní právní principy a zvyklosti. Prameny V. Pavlíček a kol., Ústavní právo a státověda, 1.díl, Obecná státověda, Linde Praha a.s 1998; str , str. 2 - typové základní prameny a odstavec pod nimi ÚZ Ústava ČR, Listina základních práv a svobod rezzzy, kapitola XI., str.1, odst. o ústavním pořádku Otázka A 2. Kontinuita a diskontinuita v ústavním právu ČR, legalita a legitimita v politických zvratech v roce 1918, 1948 a 1989 Státovědný základ Legalita a legitimita státní moc - jeden ze základních znaků státu moderní stát zakládá svou autoritu a moc na politické legitimitě a legalitě legitimita moci = ospravedlnění moci, uznání a respektování autority státní moci ze strany společnosti, důvěra společnosti k této moci 3 důvody legitimnosti panství podle Webera - autorita tradice (tradiční panství), charisma (charismatické panství), legality (panství založené na víře v platnost legálního ustanovení; odůvodněné racionálně vytvořenými pravidly) státní moc je legitimní tehdy, je-li jí podřízenými osobami považována za oprávněnou - legalita jako základ legitimity legitimní moc - 2 stránky - procedurální - legitimní se moc stává tehdy, jestliže je výsledkem obecně akceptované procedury; a hodnotovou - obecně akceptovaný rámec hodnot, ve kterém se legitimní moc má a může pohybovat svobodné volby - důležité pro politickou legitimitu, ztráta legitimity politické moci - vyslovení nedůvěry v následujících volbách uplatňování a působení státní moci ve společnosti - na základě a v rozsahu stanovené právem = na základě legality legalita - vůle státu, která je závazná nejen pro ostatní, ale i pro stát samotný základní principy a postupy legitimity a uplatňování státní moci jsou v právním státě upraveny v ústavách a dalších zákonných předpisech - legální legitimita legitimita státní moci je založena jak na politické legitimitě, tak na legalitě - politicko-státoprávní ospravedlnění státní moci Kontinuita a diskontinuita obsahové vymezení pojmů kontinuita a diskontinuita je značně rozdílné a vágní kontinuita - nepřetržitý vývoj, charakterizovaný plynulým přechodem jednoho stavu či kvality systému v jiný stav nebo kvalitu, nedochází zde k podstatnému napětí nebo konfliktu diskontinuita - přerušený vývoj, napětí a prudká negace předcházejícího stavu či kvality a vystřídání starého systému novým kontinuitu a diskontinuitu dějinného vývoje nelze stavět do ostrého protikladu, mohou se prolínat a přecházet jedna v druhou kontinuita a diskontinuita jsou relativní, vždy je použijeme ve vztahu k něčemu (v rovině legislativy diskontinuita, v rovině aplikační kontinuita) materiální (obsahová) kontinuita - recepce materie předchozího právního řádu formální kontinuita - návaznost na státní ideu, potažmo na státní formu v našem ústavním vývoji je převažující kontinuita, najdeme tu ale i diskontinuitvní prvky 1918 československý stát vznikl revolucí proti Rakousku-Uhersku - v politickém i v právním smyslu z hlediska zdroje moci byl nový právní řád formálně diskontinuitní ve vztahu k právnímu řádu rakousko-uherskému; do té doby platný řád byl právem monarchie, nový právní řád byl založen revolucí proti této monarchii 6 Generováno

7 Ústavní právo, A.2 Kontinuita a diskontinuita v ústavním právu ČR, legalita a legitimita v politických zvratech v roce 1918, 1948 a 1989 ohniskem právního řádu československého státu se stává zákon č. 11/1918 Sb.z.a n. - recepční norma - zajišťuje materiální kontinuitu pro právní postavení Československa má velký význam i Saint-germainská smlouva (podepsaná ) - v preambuli - historické země ve svých tradičních hranicích se staly základem nového státu československého a tedy skutečným nositelem státní kontinuity - mezinárodní uznání Československa Masaryk: velký podíl na tvorbě státní ideje, která byla základem pro legitimitu státní moci - více viz ot. 7 (na straně 30) nové slovanské státy mají být ve spojení se západními demokraciemi hrází německé dobyvačnosti Masaryk vychází z toho, že český stát právně nikdy nezanikl a že má historické právo na přičlenění Slovenska podstatu nového státu spatřuje TGM v demokracii a humanismu Masaryk zdůrazňoval důslednou ideovou diskontinuitu se státní idejí Rakouska koncepce kontinuity podle Beneše - myšlenka nepřetržitého trvání Československé republiky v jejích předmnichovských hranicích (změna hranic Mnichovskou dohodou byla protiústavní; hranice bylo možné měnit pouze ústavním zákonem!) požadavek uznání neplatnosti Mnichovské dohody od samého počátku, protože od ní se pak odvíjely všechny další neústavní kroky doba nesvobody - 2. republika, Protektorát - rozbití republiky, ale to se děje pod nátlakem - protiústavní akty v zahraničí se ale formuje prozatimní státní zřízení Československé republiky (prezident, vláda, státní rada) - navázání na státoprávní tradice první republiky - zachování mezinárodněprávní i vnitrostátní kontinuity ústavní dekret prezidenta republiky č. 11/1944 Úř.věst.čsl., o obnovení právního pořádku: 1. předpisy vydané do platný československý právní řád 2. předpisy nejsou součást právního řádu, ty, které se nepříčí Ústavě je možné na přechodnou dobu používat; zásadně vyloučeny předpisy v oblasti soudního práva trestního, soudního řízení trestního, práva osobního a práva rodinného 3. prezidentské dekrety vydané na základě ústavního dekretu č. 2/1940 Úř.věst.čsl. zůstaly v platnosti, podléhaly ratihabici 1948 únor úplné převzetí moci komunisty po formální stránce zdůrazňovala Gottwaldova vláda ústavnost a kontinuitu zásadní materiální diskontinuita mezi ústavním řádem dosavadním a nově nastoleným již od února 48 - změnil se obsah právních předpisů a demokratický systém vlády v době socialismu došlo k obsahové i formální diskoninuitě právního řádu, formální kontinuita státu trvá podstatným rysem demokracie je zajištění práv menšiny, jež jí dává šanci stát se demokratickým způsobem většinou - to bylo porušeno - vláda ztrácí legitimitu, když zničí demokratické instituce, jichž využila při získání k moci!!! Ústava 9. května (č. 150/1948 Sb., účinná od ) obsahovala mnoho demokratických prvků (záruky občanských práv a svobod), v řadě ustanovení navazovala na Ústavu 1920, ale nikdy se nestala novým ohniskem právního řádu, moc se na ní nedbalo při tvorbě nových právních předpisů přijata všemi přítomnými poslanci (246; celkem jich bylo tehdy 300) nově upraveno postavení slovenských národních orgánů výklad a používání ostatních předpisů musí být vždy v souladu s ústavou 66 - výklad zákonů a rozhodování o jejich ústavnosti příslušejí předsednictvu Národního shromáždění (možnost libovůle) Ústava 1920 pozbývá platnosti, stejně tak ostatní ústavní i běžné zákony, které jsou v rozporu s Ústavou 9. května neodporují zásadám lidově demokratického zřízení právo se nadále netvoří na základě přijaté Ústavy, záruky zákonnosti byly zrušeny (např. správní soud měl být zaveden podle Ústavy a nebyl) teorie 2 ústav - psané a faktické (či také ústava de iure a de facto) opuštěna tradiční východiska právní kultury kontinentálního typu popírány mnohé zásady (presumpce neviny, individuální zjišťování odpovědnosti...) prosazuje se třídní výklad právních předpisů nahrazovány ideje, z nichž stát vznikl r princip sociální spravedlnosti a vize budoucí absloutní rovnosti + zkušenosti z 2. světové války - akceptace těchto změn velkou částí společnosti Ústava 1960 (č. 100/1960 Sb.) - spíše ideová proklamace než právní norma kontinuita s právem po roce 48, diskontinuita s právem první republiky čl.4 - komunistická strana jako vedoucí síla ve společnosti a ve státě 7 Generováno

8 Ústavní právo, A.2 Kontinuita a diskontinuita v ústavním právu ČR, legalita a legitimita v politických zvratech v roce 1918, 1948 a 1989 omezení postavení slovenských nároních orgánů - zachována jen Slovenská národní rada ústavní zákon č. 143/1968 Sb. - vznik federace - formální změna v kontinuitě státu - ohnisko státní moci ale není v zastupitelských sborech, ale v centralisticky organizované komunistické straně vznikají české národní orgány - ne volbou občanů - ČNR zvolena Národním shromážděním tento ústavní zákon je zároveň ústavou České republiky a Slovenské republiky, dokud nepřijmou republiky své ústavy podle ústavy - 3 normová ohniska - ve skutečnosti - veškerá moc v rukou vedoucích orgánů ÚV KSČ listopad zhroucení komunistického systému v Československu - počátek procesu změn (právní stát, plurarismus, demokracie, tržní hospodářství...) Sametová revoluce - legitimita státní moci je opět odvozena od vůle lidu jako suveréna převaha diskontinuity ve všech oblastech státoprávního života ústava z roku 1960 a ústavní zákon o československé federaci novelizovnány a měněny v rozsáhlé míře ústavní zákon č. 135/1989 Sb. ( )- vypuštěn článek 4. o vedoucí úloze KSČ z Ústavy - zákonný předpoklad pro obnovení politické plurality zákony obnovující politickou demokracii a občanské svobody (č.15/1990 Sb., o politických stranách, č. 47/1990 Sb., o volbách do Federálního shromáždění, č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů...) zákonodárství spojené s nápravou křivd a nespravedlností v komunistickém režimu (č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, č. 298/1990 Sb., o vydání majetku církvím, č. 403/1990 Sb., restituční zákon) Listina základních práv a svobod se stává součástí ústavního pořádku obnova tržní ekonomiky Pl. ÚS 14/94 Dreithaler R. Dreithaler napadá zákonnost dekretu č. 108/1945, o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy jeho argumenty: moc zákonodárná příšluší podle Ústavy 1920 pouze Národnímu shromáždění (nebo 24 členný výkonný sbor - neodkladná opatření, když Národní shromáždění nezasedalo apod.), ne prezident Beneš nebyl v době vydání dekretu prezidentem - abdikoval jeho akty mohly být nanejvýš správní akty moci výkonné a vládní - v rozporu s tehdejším ústavním právem - od začátku neplatné jedné osobě přiznáno být současně zákonodárcem a zároveň mocí vládní a výkonnou - v rozporu se zásadami právního státu dekret č. 108/1945 v rozporu i s čl. 2,3,4,11 a 24 Listiny základních práv a svobod navrhuje prohlásit tento dekret za akt od samého počátku nulitní, případně tuto právní normu aspoň zrušit Poslanecká sněmovna: dekret č. 108/1945 byl vydán v mezích oprávnění hlavy státu v době, kdy nebylo ustaveno Národní shromáždění, a tvoří platnou součást našeho právního řádu oprávnění prezidenta dáno ústavním dekretem č.2/1940 Úř.věst.čsl., o prozatímním výkonu moci zákonodárné všechny dekrety byly posléze schváleny Prozatímním Národním shromážděním (ústavní zákon č.57/1946 Sb.) - ratihabice Odůvodnění ÚS v Ústavě princip demokratické legitimity - vazba na hodnotový řád, který je základem i mezinárodního právního řádu - otevřenost k mezinárodnímu právu - dekret č. 108/1945 se opírá o mezinárodní konsens doby usnesení vlády ze dne O další platnosti prezidentského úřadu prezidenta republiky dr. Edvarda Beneše - Beneškova abdikace r. 38 byla protiprávně vynucena, není považována za platnou; není možné svolat schůzi Národního shromáždění - Beneš zůstává prezidentem dokud nebude možno provést volbu nového prezidenta Beneše jako prezidenta (i prozatimní vládu) uznává 27 států Beneš zdůrazňuje tendenci zachovat právní kontinuitu s československým právním řádem technicky nemožné zachovávat normotvorné řízení podle hlavy II Ústavy nezbytně nutné předpisy budou vydávány ve formě dekretů prezidentem republiky k návrhu vlády a zpravidla projednány Státní radou, spolupodepíše je předseda vlády (pověřený člen vlády) dekrety podléhají následné ratihabici - pozbývají platnosti 6 měsíců po dni, kdy se sejde Národní shromáždění, nebudou-li jako zákony znovu usneseny a vyhlášeny (2/1940) ústavní zákon č. 57/1946 Sb., kterým se schvalují a prohlašují za zákony dekrety prezidenta republiky - všechny dekrety je nadále nutno považovat za zákon, ústavní dekrety za ústavní zákon konsens českého národa s hodnotovou a právní návazností na 1. republiku - lid si přeje žít v demokratickém a právním státě na prozatímní státní zřízení ČSR je třeba nahlížet jako na mezinárodně uznávaný legitimní ústavní orgán československého státu, na jehož území byl nepřítelem znemožněn výkon svrchované státní moci pramenící z Ústavní 8 Generováno

9 Ústavní právo, A.3 Ústavní pořádek ČR; vztah Ústavy a jiných součástí ústavního pořádku listiny všechny normativní akty prozatímního státního zřízení, tedy i dekretu č. 108/1945, jsou v důsledku ratihabice výrazem legální činnosti československé zákonodárné moci tento dekret není v rozporu s právními zásadami civilizovaných společností - je adekvátní reakcí (demokracie se může a musí bránit totalitnímu režimu) konfiskace nepřátelského majetku - nepřátelé Československé republiky jako demokratického státu, ne nepřátelé na primárně národností bázi presumpce odpovědnosti osob německé národnosti (musí dokazovat, že zůstaly věrné ČSR, aktivně se podílely na odboji...) - adekvátní - podstatná část německého národa vědomě participovala na nacistickém režimu, Němci v pohraničí dali záminku k Mnichovské dohodě... dekret č. 108/1946 podložen i usneseními Postupimské konference exilové a bezprostředně poválečné zákonodárství představuje dnes již uzavřený okruh problémů a otázek, souvisejících s válečnými událostmi a hospodářskou obnovou země - z hlediska současnosti vesměs bez aktuálního významu dekret č. 108/1945 byl v době svého vydání legálním i legitimním aktem zkoumání toho, jestli je v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy postrádá jakoukoli právní funkci ÚS návrh zamítá Prameny PAVLÍČEK, Václav. O české státnosti : 1/ Český stát a Němci. Praha : Nakladatelství Karolinum, O kontinuitě a diskontinuitě, s HOLLÄNDER, Pavel. Základy všeobecné státovědy. Plzeň : Aleš Čeněk, Moc a legitimita, s FILIP, Jan; SVATOŇ, Jan; ZIMEK, Jan. Základy státovědy. 2. vydání. Brno : Masarykova univerzita, Státní moc; její legitimita a legalita, s ADAMOVÁ, Karolina. K otázce kontinuity a diskontinuity práva v České republice. In Příspěvky k vývoji právního řádu v Československu Univerzita Karlova v Praze : Nakladatelství Karolinum, s CÍSAŘ, Jaroslav; KINDL, Vladimír. Vývoj zákonodárství na území ČSR In Příspěvky k vývoji právního řádu v Československu Univerzita Karlova v Praze : Nakladatelství Karolinum, s Otázka A 3. Ústavní pořádek ČR; vztah Ústavy a jiných součástí ústavního pořádku pojem ústavní pořádek je českým unikátem - ani kategorie ústavních zákonů není běžná v Evropě do roku 1992 se používal pro soubor právních předpisů ústavní síly ústavní řád teoreticky slovakismus - právny poriadok = právní řád, kdežto v češtině pořádek znamená dodržování určitých pravidel (veřejný pořádek) nebo výsledek určitého uspořádání (kdežto ústavní pořádek je ve skutečnosti množinou) ústavním základem první republiky postupně: o zřízení samostatného státu (11/1918 Sb.z.a n.), o prozatimní ústavě (37/1918) a zákon uvozující Ústavu (121/1920) Ústava nebyla nikdy novelizována za 1. republiky, pouze doplněna několika ústavními zákony (např. o ochraně svobody osobní, domovní a tajemství listovního) + o státních hranicích) během druhé republiky byly schváleny tři zásadní ústavní zákony: o autonomii Slovenské krajiny, Podkarpatské rusi (299 a 328/1938) a zmocňovací ústavní zákon (330/1938) vláda v exilu vydávala i ústavní dekrety (10 z 44 londýnských) - např. o prozatímním výkonu moci zákonodárné, o obnovení právního pořádku (11/ užit pojem obnovení právního pořádku, zde se jednalo o úklid - výsledek uspořádání, nikoli množinu) po roce ústavní dekret o Prozatímním národním shromáždění (47/1945) a ústavní zákon o Ústavodárném národním shromáždění (65/1946 Sb.), následně se staly nejdůležitějšími Ústava schválená 9. května 1948 (150/1948 Sb.) a socialistická ústava z roku 1960 (100/1960 Sb.) v letech byly nejdůležitějšími ústavními zákony Ústava z roku 1960 (100/1960 Sb.), ú.z. o československé federaci (143/1968 Sb.) a ú.z. o postavení národností v ČSSR (144/1968 Sb.) vedle mnoha dalších v letech bylo přijato celkem 51 ústavních zákonů Federálním shromážděním, ČNR a SNR - např. vypuštění článku o vedoucí úloze KSČ ( ), ú.z. umožňující odvolávat poslance a na jejich místo kooptovat nové (od do ), volný mandát, změna názvu státu, zrušení Národní fronty, o navrácení majetku KSČ a 9 Generováno

10 Ústavní právo, A.3 Ústavní pořádek ČR; vztah Ústavy a jiných součástí ústavního pořádku SSM lidu ČSFR, Listina, o ÚS, o referendu umožňující vystoupení, o dělení majetku České a Slovenské Federativní republiky (územní princip na nemovitost a příslušenství, podíl 2:1 - princip počtu obyvatel - v ostatních případech) či o zániku československé federace ( ) pojem ústavní pořádek původně zmíněn pouze dvakrát (čl. 3 a 112), po euronovela osmkrát - např. čl. 87 odst. 1 písm. a), podle něhož ÚS rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem (původně ústavní zákon a mez. smlouvy o lidských právech a základních svobodách) pozitivně vymezuje čl. 112 Ústavy: Článek 112 (1) Ústavní pořádek České republiky tvoří tato Ústava, Listina základních práv a svobod, ústavní zákony přijaté podle této Ústavy a ústavní zákony Národního shromáždění Československé republiky, Federálního shromáždění Československé socialistické republiky a České národní rady upravující státní hranice České republiky a ústavní zákony České národní rady přijaté po 6. červnu (2) Zrušují se dosavadní Ústava, ústavní zákon o československé federaci, ústavní zákony, které je měnily a doplňovaly, a ústavní zákon České národní rady č. 67/1990 Sb., o státních symbolech České republiky. (3) Ostatní ústavní zákony platné na území České republiky ke dni účinnosti této Ústavy mají sílu zákona. neuzavřený soubor všech platných ústavních zákonů - ústavní pořádek se rozšiřuje - Ústava však může být doplňována či měněna pouze ústavním zákonem (čl. 9 odst. 1) další zmínka v Ústavě v čl. 3 - součástí ústavního pořádku je i Listina pět základních oblastí (v současné době 27 ústavních zákonů): 1. Ústava - 1/1993 Sb. - přijata , účinná od Listina základních práv a svobod - 2/1993 Sb. - přijata dříve Federálním shromážděním v lednu 1991, uvozovací ústavní zákon k Listině č. 23/1991 se stal běžným zákonem na základě odst. 3 čl. 112 Ústavy na ústavní úrovni není označena za ústavní zákon - její ústavní síla dovozena ze skutečnosti, že je zařazena do ústavního pořádku (již čl. 3 Ú) po však nemá nadústavní postavení (i výklad a užití ústavních zákonů muselo být v souladu s Listinou) 3. ústavní zákony přijaté podle této Ústavy - z počátku dvě interpretace: ú.z. předvídané Ústavou (úprava názvu vyšších územních samosprávných celků - naplněn, o státním referendu - nenaplněn, o prozatimním Senátu - nikdy nebude naplněn) či přijaté procedurou podle Ústavy 347/1997 Sb. o zřízení vyšších územně samosprávných celků a o změně Ústavy - výčet 13 krajů + hl.m. Praha 69/1998 Sb. o zkrácení volebního období PSP 110/1998 Sb. o bezpečnosti ČR 162/1998 Sb. kterým se mění Listina (čl 8 LZPS- zadržení z 24 hodin na 48) 300/2000 Sb. kterým se mění Ústava a ú.z. o bezpečnosti ČR (související se vstupem do NATO, určité pravomoci svěřené vládě) 176/2001 Sb. o změně ú.z. o zřízení vyšších samosprávných celků (přejmenování 4 krajů) 395/2001 Sb. o změně Ústavy (euronovela - čl. 10 a) ) 448/2001 Sb. o změně Ústavy (novým hlavním cílem ČNB je péče o cenovou stabilitu) 515/2002 Sb. o referendu o přistoupení ČR k EU a o změně Ústavy (ad hoc referendum, které by se dalo zopakovat nejdříve po dvou letech) 319/2009 Sb. o změně Ústavy (možnost seberozpuštění PSP - čl 35 odst. 2 Ústavy) 135/2011 Sb. o změně ú.z. o zřízení vyšších samosprávných celků (přejmenování na Kraj Vysočina) 71/2012 Sb. kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky (přímá volba prezidenta) 4. ústavní zákony upravující státní hranice - pouze změna, ne její vytyčení - proto nebylo potřeba ústavního zákonu v roce 1993, jelikož šlo pouze o generální vytyčení státních hranic, potřeba jej bylo až v roce 1997 při změně hranic 102/1930 Sb. o úpravě st. hranic s Německem, Rakouskem a Maďarskem 205/1936 Sb. o úpravě st. hranic s Německem 62/1958 Sb. o konečném vytyčení st. hranic s Polskem ú.z. ČNR č. 30/1974 Sb. a ú.z. č. 66/1974 Sb. o změně st. hranic s Rakouskem (ve federaci byly přijímány ústavní zákony o změně hranic jak každou republikou, tak federálně) 121/1981 Sb. (ČNR) a 37/1982 Sb. o změnách st. hranic s Německem 43/1988 Sb. (ČNR) a 169/1988 Sb. o změnách st. hranic na hraničních vodních tocích s Polskem 74/1997 Sb. o změnách st. hranic se Slovenskem (Židlochovická smlouva) 76/2004 Sb. o dílčí změně st. hranic s Rakouskem (malá území na Vitorazsku, Valticku atp.) 633/2004 Sb. o dílčí změně st. hranic s Německem 5. ústavní zákony ČNR přijaté po 6. červnu Generováno

11 Ústavní právo, A.3 Ústavní pořádek ČR; vztah Ústavy a jiných součástí ústavního pořádku 4/1993 Sb. o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR (pojistka přijata , kdyby nebyla schválena ústava - obsahovala recepci právního řádu ČSFR) - pokud by Ústava přijata nebyla, řídila by se nezávislá ČR příslušnými ustanoveními federálních ústavních předpisů, zejména ustanoveními o postavení ČNR a vlády ČR 29/1993 Sb. o některých dalších opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR (převod soudců a prokurátorů) svým obsahem i pojetím by oba ústavní zákony patřily do ustanovení přechodných a závěrečných Ústavy, pro svoji délku (a politické důvody) to však bylo nemožné ústavní zákon o bezpečnosti ČR - 110/1998 Sb. zvláštní nástroj k překonávání krizových situací a umožnění efektivního fungování státu během nich dovoluje ukládat osobám mimořádné povinnosti a omezovat jejich určitá práva a svobody stanovuje základní ústavní povinnost státu: Zajištění svrchovanosti a územní celistvosti ČR, ochrana jejích demokratických základů a ochrana životů, zdraví a majetkových hodnot aplikuje se v případě ohrožení - dle intenzity může být vyhlášen nouzový stav, stav ohrožení státu nebo válečný stav - zveřejňuje se v hromadných sdělovacích prostředcích a vyhlašují se stejně jako zákon nouzový stav - v případě živelné pohromy, havárie či jiného značného ohrožení životů, zdraví, majetku nebo vnitřního pořádku a bezpečnosti doposud vyhlášen dvakrát: v r kvůli povodním a v roce 2007 kvůli orkánu Kyrill stav ohrožení státu - v případě bezprostředního ohrožení svrchovanosti států, územní celistvosti nebo jeho demokratickcýh základů lze prodloužit volební období nejdéle o šest měsíců, není-li umožněno konat volby (jedná se o nepřímou novelizaci Listiny, kde je prodloužení volebního období zakázáno, ale v případě nouzového stavu či stavu ohrožení státu by se řídilo tímto ústavním zákonem jakožto lex specialis), při rozpuštění PSP může zastupovat Senát při vyhlášování stavů v případě dvou závažnějších lze zkrátit dobu potřebnou k přijetí vládního návrhu zákona teoreticky na čtyři dny (president nemá právo vrátit, nelze přijmout ústavní zákony) nepřejaté ústavní zákony byly buďto a) zrušeny - derogovány (odst. 2) nebo b) pozbyly síly úst. zákonů - dekonstituovány (odst.3) formální pojetí ústavního pořádku (všechny součásti mají stejnou právní sílu + lex posteriori derogat priori) vs. faktické pojetí (nejvýznamnější faktické postavení má Ústava a Listina) nezměnitelné jádro Ústavy (materiální ohnisko ústavního pořádku) (čl. 9 odst. 2) specifikováno zvláště v nálezu Pl. ÚS 27/09 (318/2009 Sb.) - kauza Melčák především svrchovanost lidu a principy obsažené v čl. 5 a 6 Ústavy a přirozenoprávní ustanovení Listiny základních práv a svobod, která zakládají ústavní právo na odpor (čl. 23 Listiny)... základní principy volebního práva jiný z výkladů - předcházející články (1-9) jsou nezměnitelným jádrem Ústavy materiální jádro ústavy v Německu i Rakousku možnost rušit i ústavní zákony Poukázání na skutečnost, že nezrušením tohoto ústavního zákona by došlo k precedensu, který by mohl mít za následek znepřehlednění právního řádu ČR, obdobná praxe fungovala i za Výmarské republiky, kdy se ustanovení Ústavy často prolamovaly speciálními ústavními zákony, což vedlo k labilitě této Ústavy. čl. 9 odst. 2 je zmiňován i v nálezu Pl.ÚS 36/01 (403/2002 Sb.), z kterého vyplývá, že nelze zmenšovat ochranu lidských práv žádnou novelu Ústavy nelze interpretovat v tom smyslu, že by jejím důsledkem bylo omezení již dosažené procedurální úrovně ochrany základních práv a svobod. součástí ústavního pořádku jsou i mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách POZOR NA ČASTOU CHYBU U ZKOUŠEK, ZA KTEROU SE VYHAZUJE: Nález ústavního soudu nelze v žádném případě interpetovat tak, že mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách jsou součástí Ústavního pořádku. Nález ústavního soudu nezměnil znění článku 112, kde je ústavní pořádek vyjmenován taxativně. Důsledkem tohoto nálezu je však to, že při porušení práv vyplývajících z těchto smluv se jich lze dovolávat právě u ÚS. před euronovelou v případě rozporu se zákonem se použily, byly přijímáné kvalifikovanou většinou a byly bezprostředně závazné euronovela stanovila aplikační přednost všech mezinárodních smluv v případě rozporu se zákonem (čl. 10 Ú) a zrušila čl. 87 odst. 1 písm. a) a b), takže ÚS nemohl rozhodovat o zrušení právních předpisů pro jejich rozpor s lidskoprávní smlouvou Ústavní soud judikoval (Pl. ÚS 36/01), že nelze omezit již dosaženou procedurální úroveň ochrany základních práv a svobod, a proto jsou mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách součástí ústavního pořádku: Ústavní zakotvení všeobecné inkorporační normy, a tím překonání dualistické koncepce vztahu práva mezinárodního a práva vnitrostátního, nelze interpretovat ve smyslu odstranění referenčního hlediska ratifikovaných a vyhlášených mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách pro posuzování vnitrostátního práva Ústavním 11 Generováno

12 Ústavní právo, A.4 Ústava ČR vznik, koncepce, forma, obsah soudem, a to s derogačními důsledky. Proto rozsah pojmu ústavního pořádku nelze vyložit toliko s ohledem na ustanovení 112 odst. 1 Ústavy, nýbrž i vzhledem k ustanovení čl. 1 odst. 2 Ústavy a do jeho rámce zahrnout i ratifikované a vyhlášené mezinárodních smlouvy o lidských právech a základních svobodách. s tímto nesouhlasí např. Prof. Pavlíček jsou jednorázové ústavní zákony (o zkrácení volebního období, o referendu o přistoupení ČR k EU) součástí ústavního pořádku? nezodpovězená otázka Místo principů v ústavním právu Principy v ústavním řádu jsou různého druhu a významu, zasahují do všech ústavou upravených oblastí- náleží k nim principy ideové, politické, organizační, právní a politickoprávní Některé z těchto principů mají výlučně nebo převážně procesní povahu (v ústavním textu jsou pojmenovány jako principy, zásady, duchovní hodnoty, aj.) Ústavní principy procesní povahy stanovují pravidla závazná pro zákonodárce, jak má podrobněji upravit vztahy a řízení v různých oblastech Zdrojem ústavních principů musí být nositel moci ústavodárné, který je vyjadřuje v pozitivním právu, tedy v předpisech ústavního práva (mají li být předpisy závazné, musí být součástí právního řádu) př. v době války byla dekretální normotvorba zdůvodňována principem, že zdrojem veškeré moci je lid, který určuje i formy, jež mu umožňují v době ústavní nouze vést boj proti nacismu a zajistit tak obnovení podstatných, ústavou chráněných hodnot ve státě Obsaženy hlavně v preambulích a základních ustanoveních Ústavy a Listiny Principy: právní jistota, svrchovanost státu, správní soudnictví, neporušitelnost přirozených práv člověka, neporušitelnost práv občana, svrchovanost zákona, neznalost zákona neomlouvá, nepřípustnost retroaktivity atd. Právní principy obsažené v ústavě jsou odrazem politického systému dané právní kultury, nejsou ani věcné, ani univerzální, mění se v prostoru a v čase Právní principy mají různý stupeň obecnosti a dle toho jsou různě klasifikovány a hierarchicky řazeny (k nejobecnějším a základním principům patří např. v preambuli LZPS neporušitelnost přirozených práv člověka, práv občana a svrchovanost zákona všechny tyto principy mají v ústavním řádu ČR stejný právní význam a tutéž právní sílu uvedené principy proto musí být podrobně vyjádřeny v právních normách dalších zákonů ústavních i ostatních (zdůvodňují přijatou úpravu), nelze tyto principy klást proti sobě, ale je nutné je vykládat ve vzájemném souladu, pouze ústavodárce může změnit místo a význam těchto principů) K významným procesním institutům patří počítání času lhůty počítané v letech, měsících, dnech i hodinách nález ÚS č. 30/1998 Sb - Pl. ÚS 33/1997. : V systému psaného práva má obecné právní pravidlo charakter samostatného pramene práva pouze praeter legem = pokud psané právo nestanoví jinak I v českém právu platí a je aplikována řada principů, které nejsou výslovně obsaženy v právních předpisech (neznalost práva neomlouvá, atd.) Smyslem právního institutu lhůty je snížení entropie při uplatňování práv, resp. pravomocí, časové omezení nejistoty v právních vztazích (důležitá role zejm. v dokazování ve sporech), urychlení procesu rozhodování s cílem reálného dosažení zamýšlených cílů myšlenkové konstrukce fikce stavění lhůty vytvoření konstrukce reálně umožňující právo, resp. pravomoc v daném časovém limitu uplatnit. Když dochází ke sporu o výklad nějakého ustanovení mezi subjekty aplikující Ústavu, je třeba tento spor řešit ve prospěch možnosti uplatnění ústavní pravomoci, jíž se dané ustanovení týká, čili z hlediska smyslu a účelu dotčeného právního institutu. (př. dělba moci mezi ústavními orgány v zákonodárném procesu) Kontinentální právo je založeno na právu psaném, které bylo pokrokem z hlediska právní jistoty. I obecné principy, dnes označované za nepsané byly v psaném právu vyjádřeny a lze je z psaného práva abstrahovat Prameny Ústavní právo a státověda II.díl, Václav Pavlíček a kol. dotisk 2003 Komentář k Ústavě a Listině, Karel Klíma a kol., 2. vydání Ústavní systém ČR, Gerloch, Hřebejk, Zoubek, 4. vydání Ústava, přednášky z ÚP semináře s Dr. Hřebejkem 12 Generováno

13 Ústavní právo, A.4 Ústava ČR vznik, koncepce, forma, obsah Otázka A 4. Ústava ČR vznik, koncepce, forma, obsah Historický kontext vzniku ústav států střední a východní Evropy přelom 80. a 90. let zhroucení systému reálného socialismu v čele se SSSR, konec vlády totalitních režimů ve střední a východní Evropě snaha formulovat zásady nového hodnotového systému, zásady právního státu nové mocenské uspořádání potřeba legitimity svobodné a otevřené volby do parlamentů (nové strany a hnutí, ale i dříve existující, třeba s novým názvem a novými tvářemi) bouřlivý společenský pohyb, nutnost úpravy právních řádů, zpočátku především rychlá úprava politických práv (volební zákony, právo sdružovací, právo zakládat politické strany atd.) u nás (a ve většině ostatních států) zůstáva dosavadní ústavní úprava v platnosti, poměrně rychle se ale mění její obsah, dochází k novelizacím, záskává se tím čas pro přijetí nové ústavy Proces vzniku Ústavy ČR 1. verze návrhu Ústavy vypracován už v roce 1991 komisí expertů, v roce 1992 vládní návrh Ústavy v podobě Pracovního materiálu dohoda ODS (Klaus) a HZDS (Hnutí za demokratické Slovensko - Mečiar), že k vzniknou dva samostatné státy ČR a SR červen 1992 po volbách vláda koalice ODS KDS, dále KDU-ČSL a ODA prohlášení vláda má mandát k tomu, aby spolu s ČNR položila základy svébytného státního celku, schopného samostatné existence (...) Jedním ze základních úkolů předložit České národní radě návrh Ústavy ČR práce na textu Ústavy 2 komise vládní komise zřízena (předseda komise V.Klaus, místopředseda J.Kalvoda, sekretář C.Svoboda a další) dočasná komise předsednictva ČNR pro přípravu Ústavy ČR krátce po vládní z činnosti vládní komise nemáme žádné archiválie, lepší situace je v archivu PS zprávy předsednictva ČNR plénu, 9 usnesení z komise předsednictva ČNR práce komise ČNR nejprve se usnesla na základních tezích 12 obecných doporučení obsahu Ústavy pro vládní komisi plus žádost, aby vládní komise do dodala zpracované výstupy dále byla připojena stanoviska k jednotlivým ústavním institutům (soudní moc, prezident, vláda, územně správní uspořádání) v srpnu rozšíření původních tezí o dalších 24, podrobnějších v září připojení stanovisek k pracovnímu návrhu vlády vlastní text Ústavy tedy vznikal převážně na půdě vládní komise, postupně se angažovaly i politické špičky koaličních stran Vláda ČR se zabývala návrhem Ústavy, společně se stanoviskem Legislativní rady k němu, na své mimořádné schůzi 2. listopadu 1992 po diskuzi byli místopředsedové vlády vyzváni vypracovat preambuli a do vypracovat definitivní text Ústavy ČR podle připomínek a doplnění vlády 4. listopadu byl vládní návrh Ústavy ČR postoupen předsednictvu ČNR, předán k projednání výborům (s výjimkou mandátového a imunitního), posléze rozeslán poslancům ČNR, kteří měli do 30 dnů rozhodnout vládní návrh ústavního zákona ČNR, Ústava ČR byl spolu se společnou zprávou výborů zařazen na program 10. schůze ČNR, 16. prosince 1992 celodenní jednání s desítkami návrhů na změnu a doplnění návrhu Ústavy 6 bylo schváleno Ústava ČR byla přijata 172 kladnými hlasy ze 198 přítomných, účinnosti nabyla 1. ledna 1993 Ústava byla přijímána v časovém tlaku, díky tomu však splnila jednu ze základních funkcí ústavních listin stala se základním právním dokumentem, kterým se konstituuje nový stát širší odborná veřejnost se na textu v podstatě nepodílela, důležitá je však role Václava Havla na funkci prezidenta abdikoval , uvažovalo se o něm však v jako o prvním prezidentovi samostatné ČR nejen proto se snažil ovlivnit podobu Ústavy text Několik poznámek na téma české ústavy Generováno

14 Ústavní právo, A.4 Ústava ČR vznik, koncepce, forma, obsah autor glosuje obě již známé expertní varianty návrhu Ústavy, připomíná obsah svého dřívějšího návrhu federální ústavy, zvažuje různé alternativy řešení sporných problémů dalším dokumentem je text Ústavy se zásahy V.Havla forma Ústavy mělo jít o 3 dokumenty Deklarace o vzniku a důvodech vzniku samostatné ČR, Ústava ČR plus jeden ústavní zákon o vzniku a prvních fázích existence ČR v samotném úvodu zakotvení hodnotového systému státu (vč. referenda) 2. hlava základní práva a povinnosti občanů nerozpustitelný senát volený na regionálním základě se suspenzivním právem veta volený většinovým systémem prezident s vlastní neodvozenou politickou legitimitou, s vyvažující a stabilizující ústavní a politickou rolí přepracoval preambuli tak byla nakonec i schválena největší změny vládního návrhu ústavy pak prosince na výjezdním zasedání ústavně právního zasedání ČNR v Lánech další návrhy listopad a prosinec 1992, z per opozice neměly šanci na úspěch Levý blok Československá sociální demokracie Československá strana socialistická Historická podmíněnost ústavního vývoje ústavy, jak je chápeme dnes, musíme dát do souvislosti s pojmem moderního státu první takovou byla ústava Virginie z roku 1776 (spolu s Deklarací práv člověka na štěstí, svobodu, ochranu před tyranií) Deklarace práv člověka a občana z roku 1789 společnost, ve které není zajištěna záruka práv ani vytyčena dělba moci, nemá vůbec ústavu v protikladu k absolutismu vzniká nový typ společnosti občanská společnost, moderní stát získává nové poslání vystupovat jako představitel obecného blaha, zajišťovat civilizovaný chod společnosti měl by být neutrální a ústavy by to měly zajistit Koncepce Ústavy ČR požadavky na ústavní text vnitřní logika, vnitřní bezrozpornost a co nejméně mezer problém málo času na přijetí ústavy, snaha vstoupit do mezinárodních vztahů s vlastní ústavou objevily se problémy související s malou konzistentností jejích teoretických východisek další problém nedostatečná kvalifikace většiny expertů z vládní komise pro tvorbu Ústavy Ústava se nepíše podle modelu, ale podle politických potřeb, přitom se vychází ze zkušeností jiných a z vlastních tradicí. Teoretické znalosti by pomohly zachovat vnitřní logiku textu, omezit mezery a nebezpečí vnitřní rozpornosti, zajistit jednotu významu pojmů, apod. teoretická východiska Ústavy ČR liberální stát, demokratické principy, dělba moci, parlamentní systém Ústava a Listina tvoří dohromady nejdůležitější součásti Ústavního pořádku ČR inspirace především koncepcí Ústavní listiny z r.1920 hlavně pokud jde o strukturu, zařazení preambule, řazení kapitol, hlásení se k parlamentní formě vlády, dělení na ZM (PS, Senát), VM (vč. prezidenta), SM inspirace Ústavní listinou 1920 je markantní, přestože její koncepce byla převážně pozitivistická a národnostní a koncepce Ústavy ČR je přirozenoprávní a občanská preambule historická kritika naší preambule zmiňuje státnost Koruny české a Československa, ale zapopomíná na dobu Přemyslovců i Velké Moravy (ovšem úprava státních svátků Ústavu nerespektuje Sv.Václav, Cyril a Metoděj) občanský princip občané ČR v Čechách, na Moravě, ve Slezsku hodnoty lidské svobody, důstojnosti, vlast rovnoprávních, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi povinnosti vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku svobodný, demokratický stát založený na úctě k LP a na zásadách občanské společnosti, principech právního státu součást rodiny evropských a světových demokracií Listina jako zvláštní předpis i ústavní listina 1920 byla polylegální, některá práva a svobody upraveny mimo ni (jiné ovšem upraveny v Hlavě V. a VI.) 14 Generováno

15 Ústavní právo, A.4 Ústava ČR vznik, koncepce, forma, obsah zařazení zvláštní hlavy o ČNB vymyká se koncepci Ústavní listiny 1920 Ústava ČR je založena na suverenitě lidu, ovšem bankovní moc je stěží výrazem suverenity lidu tím spíš, když ústavně neodpovědný prezident jmenuje ústavně neodpovědné funkcionáře ČNB ustanovení o mimořádných situacích a občanských povinnostech v Ústavní listině z roku 1920 byly některé základní povinnosti (například volební) do našeho ústavního pořádku se dostaly až v souvislosti se vstupem do integrovaných mezinárodních společenství (NATO) demokratický vs. liberální stát Ústavní listina z roku 1920 demokratický snaha podněcovat a zabezpečovat co největší účast občanů na správě státu Ústava ČR liberální - je založen na koncepci, aby občan byl co nejvíce osvobozen od poměrně slabého státu úprava ústavního soudníctví i v Ústavní listině z roku 1920, v uvozovacím zákoně, ale tam se výrazněji neprosadilo, úzce spjato se SM (i personálně), dovršovalo pozitivistickou koncepci svrchovanosti zákona, které se nemůže vyhnout ani Parlament podléhá kontrole, zda jeho činnost je v ústavních mezích dnes je ÚS na soudní moci nezávislý, je to spíše politický orgán, který má limitovat ZM, VM i SM aktuální problém zda není ÚS až příliš silný inspirace i Ústavou z roku 1960 a jejími změnami z roku 1968 jednota moci, odpovědnost zastupitelským orgánům, vedoucí úloha KSČ vypuštění tohoto článku v roce 1989 posílilo prezidenta, který zůstal nadále odpovědný Federálnímu shromáždění, ale už nebyl ovládán stranou dvojí postavení prezidenta inspirace Ústavní listinou z roku 1920 politická a ústavní neodpovědnost a nutnost kontrasignace princip dělby moci, součást VM inspirace Ústavou z roku 1960 a změnami z roku 1968 plná neodpovědnost a žádná kontrasignace princip autokratické vlády otázka, zda je to slučitelné s podstatnými náležitostmi demokratického právního státu Zjednodušené schéma: funkce regulace fundamentálních společenských vztahů obsah pravidla chování, tj. právní normy sloužící k regulaci těchto vztahů předmětem jsou ony fundamentální společenské vztahy forma je dvojí vnitřní podoba uspořádání prvků ústavy mezi sebou, vnější jejichy vystupování navenek vůči jiným právním předpisům Forma Ústavy ČR formou ústavy se rozumí zvláštní podoba uspořádání prvků obsahu ústavy mezi sebou (vnitřní struktura) a jejich vystupování navenek vůči jiným právním předpisům (vnější forma) Prof. JUDr. Jan Filip, CSc Vnitřní forma Ústavy ČR je tvořena vazbami prvků ústavního obsahu bez ohledu na to, kde se v ústavě nacházejí (Ústava, Listina, další ústavní zákony), struktura ústavy je tak tvořena ústavními normami ne vždy obsahují sankci, to ale neznamená, že právně chráněny nejsou když sankce je, pak jde např. o zrušení neústavního nebo nezákonného právního předpisu, vyslovení nedůvěry vládě, ztráta funkce v orgánu, krácení nebo odnětí platu poslanců, odnětí slova, pořádkové opatření atd. ústavními instituty měly by být vytvářeny pouze ústavními normami či jejich spojením, které upravují určitý společenský vztah nebo skupinu stejnorodých společenských vztahů instituty se váží na ústavní principy např. institut demokracie, právního státu, samosprávy ústavním systémem ten je tvořen komplexem všech ústavních norem 15 Generováno

16 Ústavní právo, A.4 Ústava ČR vznik, koncepce, forma, obsah Vnější forma Ústavy ČR spočívá ve vyjádření ústavního obsahu navenek 1) nadpis Ústavy jde jakoby o zvláštní adresu, na které ústavu najdeme v množství složek právního řádu součástí je forma právního předpisu, evidenční číslo v publikačním orgánu a název forma právního předpisu ta je vysloveně předepsána, musí být označena jako ústavní zákon podle čl.9 odst. 1 Ústavy sem patří i orgán, kterým byl akt přijat zde ČNR evidenční číslo ročníku Sbírky zákonů a čísla v rámci tohoto ročníku č. 1/1993 Sb. stejně to funguje i u běžných zákonů název (titul) právního předpisu má ve zkratce vyjádřit jeho obsah, ovšem u ústav je tomu jinak, protože jejich obsahem jsou fundamentální společenské vztahy proto je název Ústava ČR u nás to tak jednoznačné není, protože Ústava neobsahuje úpravu základních práv a svobod Listina i další složky ústavního pořádku svůj název mají 2) systematika Ústavy vnitřní struktura ústavy charakterizuje ústavu jako systém norem a institutů tvořící základ systému práva v určitém státě X systematika je se strukturou těsně spjata, ale není s ní totožná snaha pomocí obecné systematiky vyjádřit teoretickou či ideologickou koncepci, na které jsou ústavy vybudovány (př. ve Francii je úprava prezidenta a vlády před parlamentem) zvláštní systematika úprava jednotlivých článků, důležitější a obecnější věci upraveny dříve naše ústava rigidní, psaná, tvoří ji Preambule a 114 článků (pozn. Ústava ČR končí článkem 113, ale článek 103 byl zrušen a ke článku 10 se přidaly články 10a a 10b dohromady je jich opravdu 114) Preambule: prohlášení o obecných tradicích, současnosti a cílích další obsah postupně vyjadřovány základní hodnoty (Základní ustanovení), další hlavy vyjadřují princip dělby moci vč. vztahu státní moci a územní samosprávy, postavení jednotlivce Ústava v zásadě neupravuje (to je upraveno v Listině) systematika je tedy následující Preambule - prohlášení Základní ustanovení (čl. 1-14) Moc zákonodárná (čl ) Moc výkonná prezident (čl ) a vláda (čl ) Moc soudní (čl ) Ústavní soud (čl.83-89), soudy (čl ) NKÚ (čl. 97) ČNB (čl. 98) Územní samospráva (čl ) Přechodná a závěrečná ustanovení (čl ) 3) vyšší právní síla Ústavy pojem právní síla je spjat s právním řádem, který je hierarchicky uspořádán (normy jsou všechny stejně závazné, mohou mít ale jinou právní sílu) vztahová hirerarchie předpis nižší právní síly nesmí odporovat předpisu vyšší právní síly (typicky primární akty) předpis nižší právní síly musí být v souladu s předpisem vyšší právní síly (vztah primárních a sekundárních právních předpisů) platí tak tedy, že lex superior derogat legi inferiori při stejné právní síle použijeme pravidlo lex specialis derogat legi generali, a další lex posterior derogat legi priori pozn. dále máme i aplikační hierarchii, která určuje, který pramen se použije přednostně příkladem je čl. 10 Ú, který určuje aplikačni přednost mezinárodních smluv před zákonem pokud je akt nižší právní síly v rozporu s aktem vyšší právní síly, platí presumpce správnosti akt je platný do doby, než Ústavní soud (podle čl. 87.a),b) nebo obecný soud (podle čl. 95 odst.1) vysloví něco jiného z čeho plyne vyšší síla či nadřazenost Ústavy 16 Generováno

17 Ústavní právo, A.4 Ústava ČR vznik, koncepce, forma, obsah materiálně je podmíněna obsahem Ústavy, který je třeba chránit a prosadit v ostatních složkách právního řádu, rovněž jde o prosazení regulační funkce Ústavy, o zajištění stability obsahu Ústavy, o vědomí nejvyššího právního aktu, který je ostatním nadřazen a tvoří vrchol právního řádu, je zárukou samostatnosti, vnitřní jednoty a stálosti obsahu ústavy,který nemůže být narušen jinými právními předpisy formálně je to vyjádřeno v nadpisu Ústavy, určením ústavodárné procedury a někdy i přímo v textu u nás se výslovně nestanoví, že je základním zákonem, spolehlivě to však lze dovodit např. z čl.9, 39 odst.4, 87 odst. 1 písm. a) a b) či čl.95 Ústavy v našem ústavním pořádku jsou východiska pro určité odstupňování vlastnosti měnitelnosti jednotlivých ústavních ustanovení ústavodárce je v demokratickém právním státě omezen jde především o tzv. klauzuli věčnosti čl. 9 odst. 2 Ú tohle ustanovení nepřipouští změnu podstatných náležitostí demokratického právního státu nikde není psáno, co konkrétně ty náležitosti jsou jde o interpretaci, když bychom chtěli být konkrétní, pak jde o: čl. 1 Listiny lidé jsou si svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné čl. 1 odst. 1 Ústavy úcta k právům a svobodám člověk a občana preambule Ústavy a Listiny lidská důstojnost a svoboda, přirozená práva člověka, práva občana atd otázka, jak této neměnitelnosti dosáhnout čl. 9 odst. 2 je lex imperfekta a klidně se dá i ústavodárcem zrušit kromě nezrušitelných ustanovení ústavu rušit, měnit a doplňovat lze a to podle čl. 9 odst. 1 jen a pouze ústavním zákonem 4) ústavodárná procedura slouží k tomu, aby nedošlo ke střetu ústavního zákona s ostatními předpisy, nahradila původní prostředky (př. přísaha na text předpisů),zvláštnosti ústavodárného procesu: a) výčet subjektů ústavodárné iniciativy výčet užší, širší (Švýcarsko), lidová iniciativa (u nás navržena, neschválena) podle čl. 41 odst. 2 je u nás ústavodárná iniciativa stejná jako zákonodárná, tedy poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda, zastupitelstvo vyššího územně samosprávného celku b) orgán, který je příslušný návrh schválit stejný jako u zákonodárného procesu (orgánem je Parlament - přeneseně lid) c) ve způsobu projednání ústavodárného návrhu nutnost projednání i Senátem (čl. 39 odst. 4 Ú) návrh z povahy věci nemusí obsahovat posouzení souladu návrhu s ústavním pořádkem návrh nemůže být projednán ve zkráceném jednání po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu ani zkrácenou procedurou v jednom čtení d) v požadované většině pro schválení u nás 3/5 všech poslanců a 3/5 přítomných senátorů to zaručuje poměrnou rigiditu jinde ve světe spojeno např. s novými volbami či referendem e) v nemožnosti prezidenta vrátit přijatý zákon 5) jazyk a délka Ústavy jazyk střízlivý s mírou pro právnický styl vyjadřování, jazyk moderní a převážně srozumitelný (problém třeba s termínem ústavní pořádek) preambule psána slavnostněji, má normativní charakter, obsahuje stavební materiál k tvorbě ústavněprávních norem délka je kratší, než je světový průměr (odklon od trendu, že čím novější ústava, tím delší) Funkce ústavy ČR její poslání, slouží k působení na subjekty ústavně právních vztahů, nestanoví ale, co konkrétně mají dělat (to stanoví obsah) funkce právní (ústava jako základní zákon) vychází z vyšší právní síly ústavy, základ pro ostatní pravidla, regulace fundamentálních společenských vztahů, které určují povahu státu a regulace konfliktů, které tuto povahu narušují, funkce Ústavy ČR v právním smyslu je právně normativní zajištění: legitimace k výkonu státní moci zdrojem moci může být jen lid jako celek, stanoví pravidla, podle kterých je možno se k moci dostat, legitimován je pouze ten, kdo se může odvolat na ústavní nabytí moci reprezentace zakotvuje řád, orgány, prostřednictvím ústavy vystupuje státní moc navenek i dovnitř společnosti 17 Generováno

18 Ústavní právo, A.4 Ústava ČR vznik, koncepce, forma, obsah integrace v Ústavě jsou základní pravidla, jejichž zachování je nutné pro pokojnou existenci ve státě; cílem je relativní politická jednota ve společnosti skrze pravidla, na kterých se shodnou i znepřátelené strany kontroly výkonu moci ve státě a společnosti Ústava určuje, komu patří moc, jak je vykonávána a kontrolována; týká se to moci politické i hospodářské (NKÚ, ČNB,..) stabilizace, nadřazenosti a relativní neměnnosti určitého právního řádu, pravidel, organizace a vztahů ve státě a společnosti funkce politická ústavy vyjadřují základní pravidla hry o moc, jsou politickým právem, stanoví prostory pro soutěž politických sil funkce ideologická ústavy jsou výrazem závazného zaměření státu a společnosti, tuto funkci plní, i když v nich nepadne o ideologii ani slovo funkce kulturní vyjadřují, formují a utvářejí nejen právní a politickou kulturu společnosti, ale i obecné kulturní hodnoty a povahu národa tyto funkce jsou navzájem spjaty, základní funkcí ústavy je tedy v právním a ústavním státě regulování fundamentálních společenských vztahů Obsah Ústavy ČR ústavní pořádek obsahuje ústavní normy, které zavazují všechny složky státní a veřejné moci ČR možno vyjádřit 3 skupiny otázek 1. organizace státu, jeho práva a pravidla činnosti (zejména nejvyšších) státních orgánů, popřípadě těch subjektů, které stát plněním svých funkcí pověřil 2. vztah státu a společnosti (postavení jedince, vztah k jiným státům) 3. cíle státu a hodnoty, na kterých mají být založeny jeho organizace, právo a činnost státu a jeho vztahy s jednotlivci Ústava ČR neobsahuje všechny tyto věci, je především organizačním dokumentem, tzv. zákonem státním zřízením; vztah státu a jednotlivce je blíže ústavně upraven v Listině, cíle státu a základní hodnoty jsou různě obsaženy ve všech částech ústavního pořádku 1) Ustanovení o organizaci a činnosti státu a jeho práva a) normy zřizující a rušící stát jako takový v ústavách výjimečné, zánik ČSFR a vznik ČR podle ústavního zákona č. 542/1992 o zániku ČSFR b) normy určující území a obyvatelstvo státu území upraveno v čl. 11 Ú pokud jde o lid, je sporný termín občan zda jde o státního příslušníka, či o každou fyzickou osobu trochu to řeší Listina občan se vztahuje na všechny, pokud jde o základní práva a svobody, které Listina přiznává bez ohledu na občanství c) normy upravující otázky výkonu státní moci tvoří hlavní obsah Ústavy ČR vymezují, kdo bude vykonávat jednotlivé státní funkce normy kompetenční převládající, svěřují státním orgánům oprávnění a povinnost vykonávat svěřenou funkci kompetenční normy negativního obsahu nejsou výrazné, říkají, co orgán veřejné moci nesmí činit (př.čl.9 odst. 2 Ú zakazuje měnit podstatné náležitosti demokratického státu) kreační a organizační normy zvláštní druh kompetenčních norem zřizovací stanovují možnost vzniku státního orgánu (př. vyšetřovací komise - čl. 30 Ú) ustavovací pravidla postupu při obsazení funkcí v orgánu (př. volby, jmenování vlády, soudců..) existují i negativní kreační normy organizační pravidla činnosti státních orgánů též nejsou tak výrazná časová vymezují délku volebního období, funkční období atd. procedurální proces tvorby zákonů, ustanovení o kvoru, většině,... normy upravující postavení osob v orgánech státní moci slib, neslučitelnost, imunita,... d) normy určující charakter právního řádu ČR, jeho složky a vazby navenek = operativní, týkají se nakládání s právními předpisy, vyplývá z nich stupňovitá výstavba právního řádu, vztah k mezinárodnímu právu, způsob vyhlašování právních předpisů a mezinárodních smluv (čl. 9, 10, 39, 52, 112,...) e) normy upravující důsledky rozhodnutí orgánů státní moci pravidla týkající se právních předpisů, zejména zákonů předpoklady přijetí, ustanovení o platnosti (čl. 52Ú), kdo vůbec může předpisy vydávat, kdy lze jakou věc upravit ústavním zákonem (čl. 9 odst. 1, čl. 11 Ú), kdy zákonem,.. základní pravidla pro vydávání individuálních právních aktů usnesení Parlamentu, rozhodnutí prezidenta, rozsudky soudů) 18 Generováno

19 Ústavní právo, A.5 Vztah vnitrostátního a mezinárodního práva v ČR f) normy upravující členění státní organizace a státu jednotný stát (čl. 1Ú), území tvoří nedílný celek (čl. 11Ú), členění území ČR (čl. 99Ú) g) normy symbolizující stát preambule, hlavní město (čl. 13Ú), státní symboly (čl. 14Ú) 2) Vztahová ustanovení - vyjadřující vztah státu ke společnosti a jednotlivcům a jiným státům nesměřují dovnitř státní organizace, ale určují vztah k jejímu okolí tradičně sem patří úprava základních práv a svobod vymezení autonomních prostor jedince chráněných před zásahy státní moci (liberální stát), možnosti jednotlivce podílet se na správě veřejných věcí (demokratický stát), úkoly státu poskytovat jednotlivci plnění (sociální stát) u nás obsaženo převážně v Listině možná je různá klasifikace těchto norem podle povinného subjektu práva, která zavazují každého X jen stát X jen určitou větev či funkci státní moci podle oprávněného subjektu práva každého, státních občanů, dětí, žen, rodičů, nemanželských dětí, sdružení občanů (politické strany) atd. ustanovení omezující základní práva a svobody Listina hlavně čl. 4 vztah státu navenek k jiným státům čl. 10, 11, 13, 39, 43, 49, 87 Ústavy 3) Ustanovení vyjadřující státní cíle a hodnoty, na které je stát vázán soustava hodnot principy demokracie, právního státu, úcty k právům a svobodám atd. hlavně tedy preambule, základní ustanovení (př. ekologický čl. 7 Ú), cíle ČNB v čl. 98Ú atd. Prameny Historický kontext v Evropě vznik Ústavy ČR, Ústava české republiky v praxi - 15 lek platnosti základního zákono - Suchánek, Jirásková et alii, str Hist.podmíněnost ústavního vývoje Jan Filip - Ústavní právo české republiky, 4. opravené a doplněné vydání - str hist.podmíněnost ústavního vývoje koncepce Teoretická koncepce Ústavy ČR - (Několik úvah k 10. výročí jejího přijetí) - Prof. JUDr. Václav Pavlíček, CSc. ve sborníku příspěvků uspořádaném Janem Kyselou Deset let Ústavy České republiky - východiska, stav, perspektivy, forma, funkce, obsah Jan Filip - Ústavní právo České republiky, 4. opravené a doplněné vydání, str Jan Filip - Ústavní právo, Učební text pro bakalářské studium na PrF MU , str Otázka A 5. Vztah vnitrostátního a mezinárodního práva v ČR Přístupy ke vztahu mezinárodního a vnitrostátního práva Poměr mezi vnitrostátním a mezinárodním právem má 2 dimenze: 1. Materiální Vztahy upravené výlučně mezinárodním právem Vztahy upravené konkurenčně mezinárodním a vnitrostátním právem Vztahy regulované výlučně vnitrostátním právem 2. Formální - tzn. platnost právních norem, jejich právní síla, struktura apod. Poměr mezinárodního a vnitrostátního práva lze pojmout jako: 1. Monistický - právo mezinárodní a vnitrostátní tvoří jediný právní systém (jen Nizozemsko) 2. Dualistický - soužití 2 vzájemně oddělených právních systémů (např. socialistické státy) 3. Smíšený - kombinace monismu a dualismu (zpravidla dualismus s monistickými prvky; v praxi nejčastější, např. ČR) 19 Generováno

20 Ústavní právo, A.5 Vztah vnitrostátního a mezinárodního práva v ČR V průběhu času se mění struktura i obsah mezinárodního práva, roste počet norem a zásad mezinárodního práva vyjádřených v mezinárodních smlouvách, mezinárodní právo není navíc již jen právem mezistátním, subjekty nejsou jen státy, ale i občané těchto států, kteří se mohou obracet na mezinárodní soudy, a uvedené změny se promítají i do vnitrostátního práva Někdy státy v ústavních předpisech definují mezinárodněpolitické principy, jimiž se v mezinárodních vztazích hodlají řídit či výslovně uznávají všeobecné zásady a normy mezinárodního práva (např. Rakousko, Řecko, Portugalsko, SRN) Některé státy EU ve svých ústavách zakotvují svůj vztah k EU (např. Rakousko, SRN ) Vývoj vztahu Československa k mezinárodnímu právu V preambuli k Ústavní listině 1920 Československo vyjádřilo, že se chce přičlenit do společnosti národů jako člen vzdělaný, mírumilovný, demokratický a pokrokový Ačkoli byla tehdy republika svázána smlouvami k ochraně menšin, tyto závazky jako bezprostředně platné nepřevzala a upravovala je v ústavě autonomně a dokonce šířeji v souladu s dualistickou koncepcí vztahu ústavního a mezinárodního práva Dualistická koncepce se prosazovala i po r (přístup všech socialistických zemí) Po roce 1968 negativní zkušenosti z důsledků mezinárodních ujednání států Varšavské smlouvy nadřadit zájmy tohoto paktu a jeho dominantní mocnosti - Sovětského svazu, politicky, fakticky, ale i právně nad zájmy a suverenitu členských států (teorie omezené suverenity - tzv. Brežněvova doktrína) vzdor obecným zásadám mezinárodního práva Touto doktrínou se měla legitimovat zahraniční intervence i do československých vnitřních záležitostí Po listopadu 1989 to znovu přispělo ke zdůraznění suverenity státu a svrchovanosti zákona v československých ústavních předpisech a k vyjádření mezinárodního významu (internacionalizaci) lidských práv Priorita lidských práv a základních svobod jako zásadní proklamovaná hodnota politického zlomu v listopadu 89 vedla k odklonu od tradičního dualistického pojetí vztahu mezinárodního a ústavního (vnitrostátního) práva V ústavním zákoně č. 23/1991 Sb. bylo stanoveno, že Mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, Českou a Slovenskou Federativní Republikou ratifikované a vyhlášené, jsou na jejím území obecně závazné a mají přednost před zákonem. pro tuto oblast smluv tím byl založen monistický princip Tutéž koncepci přijala i Ústava ČR - pro smlouvy o lidských právech a základních svobodách převzala monistické pojetí, pro ostatní smlouvy zůstalo pojetí dualistické Čl. 10 před novelou uváděl: Ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, jimiž je ČR vázána, jsou bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem. Vztah mezinárodního práva a vnitrostátního práva ČR Ústavní pořádek ČR vyjadřuje místo českého státu v mezinárodním společensví v prembulích k Ústavě a k Listině Ústava v preambuli proklamuje svou příslušnost k rodině evropských a světových demokracií Preambule Listiny se přihlašuje k univerzalitě lidských práv, jež má být zajištěna společným úsilím všech svobodných národů ČR v ústavních zákonech upravuje vztah ústavního a mezinárodního práva se zdůrazněním principu svrchovanosti státu Svrchovanost je předpokladem, aby ČR mohla vstupovat do mezinárodněprávních vztahů Jen svrchovaný stát může být plnoprávným členem mezinárodních organizací Svrchovanost ČR však není pojímána jako neomezená - vztahy vnější suverenity ČR, která omezuje svrchovanost svých orgánů přijatými závazky v oblasti svrchovanosti jednotlivých mocí, jsou upravovány zpravidla mezinárodními smlouvami, které ČR uzavírá před euronovelou Ústavy se v Ústavě na mezinárodní právo jaksi zapomnělo - upraveny byly pouze smlouvy o lidských právech (celkem 15), Parlament navíc sám rozhodoval, zda je daná smlouva lidskoprávní rigidní proces přijímání i změn Euronovelou Ústavy (ústavní zákon č. 395/2001 Sb.) bylo znění čl. 1 doplněno o druhý odstavec, který stanoví, že ČR dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva - ČR stvrzuje povinnost dodržovat mezinárodní závazky a vyjadřuje, že se vztahují na veškeré mez. právo, ať je založeno na právu smluvním nebo obyčejovém Mezinárodními závazky se rozumějí také závazky z členství v EU, i když pr. řád EU nelze již v přesném slova smyslu považovat za právo mezinárodní - ESD v minulosti konstatoval, že Společenství vytváří nový právní řád mezinárodního práva Euronovelou Ústavy byl také zcela změněn čl.10 Ú, který nyní zní: Vyhlášené mezinárodní smlouvy k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je ČR vázána, jsou součástí právního řádu, stanoví-li MS něco jiného než zákon, použije se MS. Ústava tím v zásadě opustila dualistické pojetí práva mezinárodního a vnitrostátního a způsobem, který stanovila, zavedla monistický princip - ale pouze pro MS spadající do čl.10! Zcela také odstraněno privilegované postavení MS o lidských právech a zákl. svobodách 20 Generováno