Hudební provoz v kostelích

Transkript

1 JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra hudebního manažerství Hudební manažerství Hudební provoz v kostelích Diplomová práce Autor práce: BcA. Dita Kyseláková Vedoucí práce: Mgr. Jana Michálková Slimáčková, Ph.D. Oponent práce: Mgr. Monika Holá, Ph.D. Brno 2012

2 Bibliografický záznam KYSELÁKOVÁ, Dita. Hudební provoz v kostelích. [Music Productions in Churches]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra hudebního manažerství, rok s.72 Vedoucí diplomové práce Mgr. Jana Michálková Slimáčková, Ph.D Anotace Diplomová práce Hudební provoz v kostelích pojednává o hudebním provozu v římskokatolických kostelích z pohledu hudebního manažerství. Práce je průsečíkem několika oborů chrámové hudby, hudebního manažerství a práva. Práce se snaží zmapovat prostředí, ve kterém se chrámoví hudebníci pohybují. Součástí je teoretická analýza církevních, státních i liturgických norem, kterými je provoz ovlivňován a podmíněn. Na ni navazuje praktická část práce, která přináší poznatky z praxe formou případových studií. Annotation Diploma thesis Music Productions in Churches deals with musical productions at Roman Catholic churches from the view of music management. The theses is a cross point of several fields church music, music management and law. The theses tries to describe the environment which the church musicians work in. The part of the theses deals with theoretical analysis of church, state and liturgical rules, which have an influence on music productions in churches. This part is followed by a practical part, which brings information from praxis in case studies. Klíčová slova Římskokatolická církev, chrámová hudba,chrámový hudebník ředitel kůru, financování církví, Keywords Roman Catholic Church, church music,church musician, choirmaster, subvention of churches

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jsem uvedené informační zdroje. V Brně, dne 3. května 2012 Dita Kyseláková

4 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí práce Mgr. Janě Michálkové Slimáčkové, Ph.D. za cenné rady, představitelům zkoumaných farností za poskytnutí informací a své rodině za trpělivost.

5 Obsah Obsah Úvod Vymezení tématu Právní normy a jejich vliv na hudební provoz v kostelích Církevní normy Státní normy Normy ovlivňující podobu hudby v kostelích Motu proprio Pia X. o posvátné hudbě Konstituce Divini cultus Pia XI. O posvátné hudbě Konstituce o posvátné liturgii Konstituce o hudbě v posvátné liturgii Pastýřský list otce biskupa Vojtěcha Cikrleho k liturgické hudbě Koncerty v kostelích a Prováděcí směrnice České biskupské konference k instrukci Koncerty v kostelích Diecézní směrnice pro realizaci varhanářských prací a Zákon o varhanářských pracích Financování římskokatolické církve Příspěvky státu Dotace Vlastní příjmy Praktická část práce Stručný vývoj hudebního života farnosti po roce Charakteristika hudebního provozu farnosti Hierarchie a struktura hudebního života farnosti Systém a pravidla fungování hudebního provozu farnosti Dramaturgie v rámci hudebního provozu farnosti... 22

6 4.6 Financování hudebního provozu farnosti Pracovní pozice v hudebním provozu farnosti Polooficiální pracovní místa a dobrovolníci farnosti Podíl profesionálních, poloprofesionálních a amatérských hudebníků ve farnosti Postavení ředitele kůru a varhaníků a stav varhan ve farnosti Propagace a marketing hudebních produkcí ve farnosti Oficiální dokument určující směřování hudebního provozu v kostelích Domovské a mimodomovské hudební produkce Případové studie Případová studie Římskokatolická farnost u kostela sv. Jakuba v Brně Případová studie Římskokatolická farnost u kostela sv. Augustina v Brně Případová studie Římskokatolická farnost u katedrály sv. Petra a Pavla v Brně Případová studie Římskokatolická farnost u kostela sv. Tomáše v Brně Zhodnocení a analýza získaných poznatků Závěr Použité informační zdroje Příloha č. 1 Dotazník...1

7 Předmluva Tato práce se zabývá hudebním provozem v římskokatolických kostelích a vzniká jako průsečík zájmů autorky práce jako průsečík zájmu o chrámovou hudbu a studia hudebního manažerství. Publikací a knih na téma hudební provoz v kostelích se zaměřením na podmínky České republiky neexistuje mnoho, zatím je to tedy nepříliš probádaná oblast. Protože jde o velmi specifický obor, který stojí na rozhraní několika věd. Jak již bylo řečeno, tato práce se pokusí téma uchopit z pohledu hudebního manažerství. 1

8 Úvod Cílem práce je odpovědět na základní výzkumnou otázku je hudební provoz v kostelích činností systematickou, formalizovanou, institucionálně a právně ukotvenou, nebo je to činnost nesystematická, nahodilá, založená na dobrovolnictví? Dalším cílem textu je zároveň zmapovat současný hudební život v římskokatolických kostelích. Práce se nejdříve pokusí definovat, co je to hudební provoz v kostelích, následně vymezují prostor, ve kterém se práce pohybuje, seznamuje nás s velmi specifickým pracovním prostředím a ukazuje, že hudební provoz v kostelích můžeme rozdělit do dvou základních proudů na hudbu liturgickou a mimoliturgickou. Texty této části práce jsou opřeny o obecně známé informace, které autorka získala na základě vlastní dlouholeté zkušenosti. Další kapitoly se zabývají právním prostředím, ve kterém se chrámoví hudebníci pohybují. V tomto směru je na ně kladena poměrně velká zodpovědnost, protože jsou povinni řídit se předpisy světského práva, ale předpisy práva církevního a mnoha dalšími směrnicemi a pravidly. Metodologie této kapitoly je založena na analýze norem, které hudební provoz v kostele ovlivňují. Kapitola financování poskytuje krátký vhled do systému sestavování rozpočtů farností a analyzuje možné zdroje příjmů určené na financování hudebního provozu. Tato kapitola vychází z publikací, které se tématem financování církví zabírají, a z analýzy dokumentů Ministerstva kultury ČR. Praktická část práce je členěna již do konkrétních oblastí hudebního provozu v kostelích a na základě publikací, zmiňovaných norem a osobní zkušenosti autorky je vytvořen model pro případové studie. Tento model je doplněn o teoretická východiska. Případové studie potom přináší výsledky průzkumu, který probíhal formou řízených rozhovorů s představiteli hudebního života dané farnosti. Případové studie přináší komplexní rozbor všech oblastí hudebního provozu v kostelích vymezených předcházející kapitolou. Součástí případové studie je zhodnocení a analýza získaných poznatků, na kterou navazuje závěr práce. 2

9 1. Vymezení tématu Obecně je hudební provoz v římskokatolickém kostele možné rozdělit do dvou hlavních proudů hudba liturgická a hudba neliturgická/mimoliturgická. Hudba liturgická je provozována v rámci bohoslužeb, mší, náboženských obřadů, svátostí, svátostin, pobožností, denních modliteb církví. Je to tedy hudba spjatá s náboženskými úkony a vychází z liturgických textů (schválené a ustálené texty, které se v liturgii stále opakují). Tato hudba má být aktivizujícím prvkem bohoslužby mezi člověkem a Bohem, tedy hudbou podpořit a dokreslit liturgické slovo a liturgické úkony, má lidskou mysl povznášet k Bohu. I přesto je kladen důraz na její uměleckou hodnotu a formu. Hudbou neliturgickou nebo mimoliturgickou je myšlena (pro účely této práce) jakákoliv jiná náboženstvím inspirovaná hudba v rámci koncertů, festivalů, hudebních přehlídek, seminářů atd. Jiný než náboženský charakter v kostelích provozované hudby ani nemůže být myšlen, protože podle směrnice Koncerty v kostelích vydané Kongregací pro bohoslužbu a svátosti je kostel posvátné místo určené pro bohoslužbu a podporu zbožnosti. Jinými slovy: kostely mají být otevřené pro koncerty hudby liturgické nebo náboženské, zatímco pro každý jiný druh hudby musí zůstat uzavřené (KONGREGACE PRO BOHUSLUŽBU A SVÁTOSTI1987, 3) Právě v tomto bodě můžeme spatřovat velké omezení pro veřejné provozování hudby cizími pořadateli, ale praxe ukazuje, že za dobu platnosti této směrnice jsou s ní pořadatelé srozuměni (např. každoroční festival Velikonoční festival duchovní hudby musí být dramaturgicky zvolen velmi opatrně, tak, aby odpovídal částečně postní době a navazoval pak dobou velikonoční). Dále se hudební provoz v kostelích odehrává v rámci církevního práva i světského práva. Pro římskokatolickou církev jsou závazné předpisy v základním dokumentu - Kodexu kanonického práva (dále jen CIC Codex iuris canonici). Církev ale jako společností uznávaná organizace musí fungovat i v režimu světského práva, stěžejním zákonem je tedy zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zkráceně o církvích a náboženských společnostech). Kromě těchto dvou obecně platných zákonů existuje i řada dalších nařízení, novely, partikulární zákony, 3

10 daňové zákony atd. Jak konkrétně ovlivňují dané předpisy hudební provoz dané farnosti, bude pojednáno v příslušné kapitole. Hudba v kostele může být rozdělena i z pohledu poskytování určité služby dané cílové skupině. Primární postavení má hudba v kostelích při liturgii, je tedy určena bohoslužebnému shromáždění, má přinést účinek náboženský, zbožný. Dále jsou to koncerty duchovní hudby, které pořádá farnost a mají mít jednak účinek náboženský, ale i estetický. Jsou většinou určeny primárně farníkům, ale tyto koncerty bývají navštěvovány i lidmi zvenčí. Nakonec jsou to koncerty cizích pořadatelů, které mají mít funkci zejména uměleckou, samozřejmě za podmínky, že tato díla neodporují zásadám Koncerty v kostelích. Tyto typy koncertů, zejména v rámci festivalů, bývají určeny hlavně veřejnosti. Vzhledem k tomu, že tato práce má část teoretickou i praktickou, musíme přesně vymezit, co bude oblastí našeho zájmu, co si můžeme pod pojmem hudební provoz v kostelích představit. Jednotlivé případové studie pak budou hudební provoz v praxi mapovat na konkrétních kostelích v Brně, podle něj vytvoříme i obecný model. Pro situaci v Brně a pro kostely vybrané pro účely této práce platí, že daný kostel je zároveň samostatnou farností spadající místně pod Biskupství brněnské. Hudební provoz v kostelích je tedy realizován primárně liturgickou hudbou v bohoslužbách (včetně výše zmiňovaných pobožností, svátostí, slavností atd.) a mimoliturgickou hudbou v koncertech. Pro řádné hudební provedení bohoslužby je nutné, aby v daném místě působil nějaký hudebník, hudebníci, či tělesa, kteří se řídí jednak obecnými pokyny církve o podobě liturgické hudby a jednak požadavky faráře. Hudební složka kostela mívá ve většině případů jednoho (případně více) hlavního vedoucího, který je přímo podřízen faráři či administrátorovi a deleguje povinnosti na své podřízené, respektive na tělesa působící v kostele. Ve většině kostelů je potom personální složení hudební složky následující: Farář/administrátor - jako statutární orgán má výkonnou moc, vystupuje jako reprezentant farnosti. Měl by být hudebně vzdělán a aktivně dbát na úroveň hudby v jeho kostele. 4

11 Regenschori/ředitel kůru/kantor pověřený farářem ve věcech hudebního provozu počínaje povinnostmi manažerskými, až po povinnosti výkonného hudebníka (nejčastěji působí i jako varhaník a vedoucí sboru či sborů) a náboženského vzoru ostatním. Varhaníci většinou jich ve velké farnosti působí více, jejich koordinaci sleduje regenschori. Vedoucí sborů ve většině kostelů bývají i pěvecká uskupení a tělesa různého zaměření. Ve farnostech městského typu obvykle fungují velké smíšené sbory, dětské sbory, mládežnické sbory, gregoriánské scholy. Jejich vedoucí často působí zároveň jako varhaníci nebo regenschori. Lid povinností účastníků bohoslužby je i podílet se na společném zpěvu, z toho vyplývá, že i oni tvoří jakousi hudební složku kostela. V tuto chvíli si musíme uvědomit, že výše popsaný model je velmi obecný a že v praxi se setkáme s řadou výjimek a místních specifik. Také je nutné si uvědomit, že tento model neplatí pro hudbu provozovanou při koncertech. Zde funguje většinou model běžný u všech hudebních produkcí. Hudba je zajišťována účinkujícími, publikum pouze naslouchá, vše je potom v režii pořadatele místní farnosti nebo cizího pořadatele. 5

12 2. Právní normy a jejich vliv na hudební provoz v kostelích Cílem této kapitoly je zasadit hudební provoz v kostelích do legislativního prostředí ČR i do souvislostí práva kanonického. Kapitola se následně pokusí nastínit dopad těchto norem na hudební provoz v konkrétních souvislostech. 2.1 Církevní normy Základním dokumentem v této souvislosti je CIC Kodex kanonického práva, který je rozčleněn do sedmi knih (I. Všeobecné normy, II. Boží lid, III. Učící úloha církve, IV. Světící úloha církve, V. Církevní majetek, VI. Trestní právo, VII. Procesní právo) a obsahuje celkem 1752 kánonů. Poslední a dodnes platná úprava je z roku 1983 jako výsledek II. Vatikánského koncilu. V knize první, kapitole druhé, kánonu se hovoří o právnických osobách v církvi. Základní ustanovení říká, že v církvi existují kromě fyzických osob i osoby právnické s danými právy a povinnostmi. Dalším podstatným bodem je kánon 115, 2 v církvi existují kromě souboru věcí i soubory osob. Soubory osob pak existují v podobě kolegiátní (nejméně tři osoby, u těchto souborů rozhoduje souhlas většiny) a nekolegiátní typicky farnosti (zde nerozhoduje většina, ale statutární orgán). Kánon 116 dále ustanovuje osoby jednak soukromé, jednak veřejnoprávní tedy ty, které jsou ustanoveny příslušnou církevní autoritou, aby v mezích jim určených plnily jménem církve podle předpisu práva vlastní úkol jim svěřený pro veřejné dobro. (CIC, K. 116) Typicky farnosti tuto svou moc získávají ze zákona CIC. Nařízení o zřizování církevních osob je pro účely této práce zásadní. Právě ono odráží strukturu katolické církve od nejvyšších míst (papež) až po nejmenší územní jednotky farnosti. Nyní se tedy podívejme, co k hierarchii v církvi říká CIC, konkrétně kniha II., II. část Hierarchické zřízení církve, I. oddíl Nejvyšší vrchnost církve, I. kapitola Římský velekněz a kolegium biskupů, Kánon 330, dále 1. článek Římský velekněz, Kánony 331 a další. V čele církve stojí papež jako nástupce sv. Petra (samotný Ježíš Kristus ho ustanovil svým zástupcem a zástupcem celé církve). Papež tvoří jedno kolegium 6

13 s biskupy (následovníci ostatních apoštolů) je hlavou kolegia biskupů. Ti jsou hlavami a pastýři partikulárních církví ve světě (diecézí), nad nimiž má moc papež. Krom Kolegia biskupů existují i jiné další orgány nejvyšší vrchnosti církve (Synoda biskupů, Římská kurie atd.). II. oddíl téže části CIC pak pojednává o Partikulárních církvích a jejích seskupeních. Jak bylo zmíněno, jedná se o diecéze. V čele diecéze stojí jako pastýř diecézní biskup, poradním orgánem je presbyterium. Kánon určí, že biskup má řídit moc zákonodárnou, výkonnou a soudní (podle dané normy). Biskup vykonává zejména moc zákonodárnou, zbylé dvě může vykonávat i přes své zástupce. Kánon 393 ho pak určuje jako zástupce partikulární církve ve všech věcech právních. Pro lepší spolupráci diecézi a účinnější pastoraci jsou diecéze spojovány do církevních provincií, v jejichž čele stojí metropolita (Kán. 431). Pro Českou republiku jsou ustanoveny provincie česká a moravská. V rámci diecézí existuje také řada orgánů diecézní synoda, diecézní kurie správa diecéze, kapituly kanovníků, pastorační rada atd. Ustanovována je i ekonomická rada sestavená z minimálně tří osob, ekonomických a občanskoprávních odborníků, jejímž hlavním úkolem je sestavovat rozpočet diecéze a vypracovávat účetní uzávěrky za kalendářní rok. Vedle této rady má být jmenován i ekonom diecéze, který spravuje majetek diecéze. Nyní se dostáváme ke kánonům 515 a následujícím, k farnostem. Jsou podřízeny, ustavovány a zrušovány biskupem, ale mají svou vlastní právní subjektivitu a její pastorační vedení je svěřeno faráři. Povinnosti faráře jsou obecně shrnuty v Kánonu 519: Farář je vlastní pastýř farnosti, která je mu svěřena, a vykonává pastorační péči o společenství, které je mu svěřeno, pod autoritou diecézního biskupa, ke kterého účasti na službě Krista je povolaný, aby pro to stejné společenství vykonával učící, posvěcovací a řídící úlohu za spolupráce i jiných presbyterů nebo diakonů za účasti laických věřících podle normy práva. Farář podle Kánonu 532 zastupuje farnost ve všech právních věcech. Další důležité ustanovení najdeme v Kánonu 537 ustavení ekonomické rady, která se řídí stejnými pravidly jako ekonomická rada diecéze. I ve farnosti by měla být zřízena pastorační rada pečující spolu s farářem o rozvíjení pastorační činnosti. Z praxe jsou ale známy případy, kdy ekonomická a pastorační rada fungují jako jeden orgán pod názvem farní rada. Ta pak projednává a konzultuje různé otázky farnosti, např. rozpočet 7

14 farnosti, aktivity farnosti a jejich financování, plánování aktivit farnosti, plány oprav majetku, mimořádné události atd. Kánon 540 hovoří o administrátorovi farnosti, který jedná jako zástupce farnosti a pečuje o ni v případě absence faráře. Na tomto místě ještě zmíníme kánony upravující postavení děkanství (jedna z farností v rámci případové studie je zároveň sídlem děkanství), které funguje jako sdružení sousedních farností s cílem společné lepší pastorace. Kromě CIC existují a stále vychází nové řady jiných předpisů a nařízení z různých pozic a institucí církve. Patří mezi ně ostatní dokumenty II. Vatikánského koncilu, dokumenty papežů (encykliky, motu propria, apoštolské listy, buly atd.), dokumenty vatikánských úřadů (dokumenty kongregací Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, dokumenty papežských rad atd.), dokumenty České biskupské konference, dokumenty komisí a rad České biskupské konference, ale také například partikulární zákony vydávané místně příslušnou církví - diecézí. Obsahem těchto dokumentů jsou rozpravy nad současnými tématy, ale i předpisy, pravidla, směrnice, pokyny. Konkrétním dokumentům, určujícím podobu hudby v kostelích, bude věnována samostatná část. 1.2 Státní normy Vztah římskokatolické církve a státu je po stránce právní velmi specifický a řídí se mezinárodními smlouvami, které dojednávají zástupci vatikánské diplomacie s představiteli místně příslušné církve. (SVOBODA 2007, 6) V součinnosti s právem církevním funguje římskokatolická církev i v režimu světského práva. Základním pramenem práva je všeobecně Listina základních práv a svobod. V České republice existuje zákon č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech, který konkrétně rozpracovává práva daná Listinou. Ve všeobecnosti tento zákon upravuje jejich postavení, registraci a vztah k Ministerstvu kultury ČR (dále jen MKČR). Tento zákon v 4 (3) říká: Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustanovují a ruší své orgány, ustanovují a odvolávají své duchovní a zřizují a ruší církevní a jiné instituce podle svých předpisů nezávisle na státních orgánech. (3/2002) Tento zákon respektuje vnitřní uspořádání a pravidla církve, které vychází z církevních dokumentů, zejména z CIC. Pro fungování v právním státě je však nutné náboženský subjekt identifikovat a zacházet 8

15 s ním jako se subjektem práva. K tomu slouží registrace církví a náboženských společností, vedení těchto rejstříků zajišťuje MKČR. K registraci církve je nutné doložit návrh na registraci, který podává přípravný výbor. Tento návrh obsahuje základní charakteristiku církve, zápis o jejím založení na území České republiky, dále podpisy nejméně tří set zletilých občanů České republiky a základní dokument. Zákon č. 3/2002 Sb. ukládá povinnost popsat v základním dokumentu zejména organizační a hospodářské záležitosti dané církve, na druhé straně i základní učení církve a povinnosti jejích členů. Tento Základní dokument ve znění dle zákona č. 3/2002 Sb. (2006), dokument stanovuje Českou biskupskou konferenci statutárním orgánem římskokatolické církve v ČR. Obecně má Česká biskupská konference právo jednat za celou církev, ovšem záležitosti, spadající pod příslušnou místní církev, ošetřuje samotné biskupství (popř. arcibiskupství). Tím je míněno např. i vydávání partikulárních zákonů, směrnic nebo postupů v oblasti hudebního provozu (např. Zákon o varhanářských pracích a na něj navazující Diecézní směrnice pro realizaci varhanářských prací, Pastýřský list otce biskupa Vojtěcha Cikrleho k liturgické hudbě ad.). Dále dokument popisuje organizační strukturu církve včetně jejího začlenění do nadnárodní celosvětové hierarchie, jejíž hlavou je papež a orgány Svatého Stolce (musí se tedy řídit normami vydávanými hlavou církve opět zde můžeme zmínit instrukci Koncerty v kostelích vydané Kongregací pro bohoslužbu a svátosti, instrukce Musicam Sacram vydaná druhým vatikánským všeobecným sněmem ad.). Organizační struktura církve římskokatolické vychází z Kanonického práva a v podstatě kopíruje systém, který byl popsán v předchozí kapitole. Církev římskokatolická na území ČR je řízena Českou biskupskou konferenci, která zřizuje jednotlivá biskupství (kromě toho i řády, charity, jiné řeholní instituce ad.), biskupství pak zřizují místně příslušné farnosti. Dokument také vymezuje typy církevních právnických osob, které vede MKČR, tyto jsou tedy samostatnými právnickými osobami, mají vlastní statutární orgán a identifikační číslo. Jsou to zejména Biskupská konference, biskupství nebo arcibiskupství (v ČR je jich celkem osm), farnosti, charitativní organizace veřejná i soukromá sdružení křesťanů, společnosti zasvěceného života (řády, kongregace), církevní školy ad. Zásady hospodaření církve pak přenechávají těmto právnickým osobám, respektive jejich statutárním zástupcům samostatnost rozhodování v otázkách ekonomických. Biskupství a farnosti jako samostatné právnické osoby si samy sestavují rozpočet, 9

16 určují si podíly finančních zdrojů a hospodaří se svěřeným a nabytým majetkem. Základní dokument povoluje těmto právnickým osobám i činnost podnikatelskou, ale pouze jakou doplňkovou. V tomto bodě vychází z předpisů zákona č. 3/2002 Sb., zákona o církvích a náboženských společnostech, hlava sedmá 27 odstavec čtvrtý příjmy církve a náboženské společnosti, odstavec pátý o předmětu podnikání a jiné výdělečné činnosti a odstavec šestý o vedení účetnictví podle zvláštních předpisů. Česká biskupská konference, zřízená Apoštolským stolcem, je statutárním orgánem římskokatolické církve v ČR a jejím hlavním účelem je jednat a koordinovat místně příslušné církve na území ČR. Je to sbor všech biskupů na území ČR. V jejímž čele stojí předseda, dále místopředseda a generální sekretář. Pod českou biskupskou konferenci spadá dále plenární zasedání Stálá rada, generální sekretariát, Ekonomická rada a komise různého zaměření - např. Komise pro liturgii a svátostnou pastoraci, která pečuje mimo jiné i o liturgické umění). Dále existují rady, sestavené z odborníků různých oborů, mezi nimi funguje i Rada pro kulturu a památky. Zásadním dokumentem České biskupské konference jsou Stanovy České biskupské konference (2002), které vymezují vztahy mezi orgány České biskupské konference a náplň jejich činnosti. Kapitola osmá tohoto dokumentu hovoří o financování činnosti České biskupské konference a jako hlavní zdroj příjmů určuje příspěvky od věřících z jednotlivých diecézí a jiné příjmy. Tvorbu rozpočtu zajišťuje Ekonomická rada a nechává jej schválit plenárním zasedáním. Kapitola sedmá Jednacího řádu České biskupské konference definuje pozici ekonoma, který spravuje veškerý majetek České biskupské konference. Další právní úpravy, které řeší vztah mezi církvemi a státem je Vyhláška Ministerstva kultury ČR č. 232/2002 Sb., kterou se provádí zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech). Tato vyhláška stanovuje podrobnosti pro vedení rejstříků církví a náboženských společností a církevních právnických osob. Tento rejstřík je dostupný na internetových stránkách Ministerstva kultury ČR a je možné do něj nahlížet a vyhledávat konkrétní právnické osoby, tedy i jednotlivé farnosti. Pro fungování církví je důležitý zákon č. 218/1949 Sb., o hospodářském 10

17 zabezpečení církví a náboženských společností státem. Církvi římskokatolické byly přiznány na základě 7 zákona č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech, zvláštní práva registrovaných církví a náboženských společností, mezi něž spadá kromě jiných právo být financován státem. Římskokatolická církev má na základě zákona č. 218/1994 Sb., nárok na proplácení osobních požitků duchovních, tedy zaměstnanců církve v duchovní správě, a zaměstnanců administrativy. Rovněž má na základě tohoto zákona nárok na proplácení věcných nákladů spojených s bohoslužbou nebo s úkony náboženskými a administrativními, na správu církevního majetku dle schváleného rozpočtu. Tyto rozpočty musí podle 9 sestavit zástupci církví a správcové církevního majetku a předkládají jej Odboru církví MKČR k odsouhlasení. Pro účely této práce dále zmíníme zákony české právní soustavy, které mají vliv na fungování farnosti, respektive hudebního provozu v ní. Jmenujme zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, který státem registrované církve osvobozuje od platby daně z výnosů z kostelních sbírek a náboženských úkonů, stejně jako určuje daňové povinnosti zaměstnavatele a zaměstnance církve. Církev je, jako každá jiná právnická osoba, povinna řídit se zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů a veškeré své finanční transakce vést ve svém účetnictví. Nesmíme opomenout ani zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, který definuje vztah mezi zaměstnavatelem (v našem případě farností) a zaměstnancem (chrámovým hudebníkem) a zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, který má v rámci konání náboženských obřadů své výjimky, ovšem plně se vztahuje na koncerty, které v kostelích probíhají. Pokud jde v oblasti hudebního provozu v kostelích o rekonstrukci památkově chráněných varhan, nesmí farnost jako opomenout zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, kterým se musí představitelé farností řídit zejména při opravách vzácných varhan. Předešlé kapitoly zmapovaly právní prostředí církevní i světské, ve kterém se římskokatolická církev, její složky a jednotliví představitelé a členové pohybují. Tyto normy formulují postavení církve, její hierarchii i vztah vůči státu, dále určují práva a povinnosti církve jako celku i jejich členů. Uvedli jsme obecné faktory, které ovlivňují v obecné rovině hudební provoz v kostelích. 11

18 1.3 Normy ovlivňující podobu hudby v kostelích Nyní nastíníme nejdůležitější předpisy z oblasti církevního prostředí, které ovlivňují výslednou podobu liturgické i mimoliturgické hudby v kostelích. Zásadní v oblasti liturgické hudby jsou tyto dokumenty Motu proprio Pia X. o posvátné hudbě (PIUS X. 1903), Konstituce Divini cultus Pia XI. O posvátné hudbě (PIUS XI. 1928), Konstituce o posvátné liturgii (II. VATIKÁNSKÝ KONCIL, 1963), kapitola šestá o liturgické hudbě a dále některé články předešlých kapitol téže konstituce, Konstituce O hudbě v posvátné liturgii (POSVÁTNÁ KONGREGACE OBŘADŮ, 1967), Pastýřský list otce biskupa Vojtěcha Cikrleho (CIKRLE, 1998) k liturgické hudbě. Pro mimoliturgickou hudbu je podstatná instrukce Koncerty v kostelích (KONGRAGACE PRO BOHOSLUŽBU A SVÁTOSTI 1987), Prováděcí směrnice České biskupské konference k instrukci Koncerty v kostelích včetně novely z roku 2000 (ČESKÁ BISKUPSKÁ KONFERENCE) Problematiku péče o varhany popisuje Diecézní směrnice pro realizaci varhanářských prací (CIKRLE, 2011) v návaznosti na partikulární zákon vydaný Biskupstvím brněnským Zákon o varhanářských pracích Motu proprio Pia X. o posvátné hudbě Tento text je složený z devíti kapitol a 28 článků a vydaná roku Definuje hudbu jako integrální součást liturgie a jejím smyslem je prohlubovat účinek liturgických textů. Definuje tři rozměry liturgické hudby posvátnost, správnost forem a všeobecnost, druhy liturgické hudby a postavení zpěváků, které je již pro praxi dnešní doby mírně zastaralé (např. vyloučení žen). Rovněž je již překonaný pohled na potlačenou funkci varhan během liturgie a vyloučení některých nástrojů z kostela (např. klavír). Motu proprio přikazuje zřídit zvláštní komisi, která bude dohlížet nad liturgickou hudbou (Biskupství brněnské Středisko pro liturgickou hudbu), a ukládá povinnost dbát o úroveň hudby a učit ji kleriků i laiků Konstituce Divini cultus Pia XI. O posvátné hudbě Text, členěný do oddílu historického a zákonodárského o sedmi paragrafech, byl vydán roku Zavádí povinnost hudebního vzdělání v kněžských seminářích. Dále požaduje správné provádění liturgické hudby, o něž se má starat a vést k němu 12

19 sbory ředitel kůru či jiná zkušená osoba. Pius zde dává přednost lidskému hlasu před hudebními nástroji, krom varhan, a povzbuzuje k aktivní účasti lidu při slavení liturgie Konstituce o posvátné liturgii Tento spis, v latinském překladu Sancrosanctum Concilium, byl schválen v rámci Druhého vatikánského koncilu v roce Konstituce definuje nové pojetí liturgie, včetně její hudební složky. Pro tuto práci jsou důležité, kromě celé kapitoly o liturgické hudbě, i kapitola první, článek dvacátý Rozhlas a televize, který říká, že posvátné úkony mají být přenášeny důstojně a pod vedením odborníka, dále článek dvacátý osmý až třicátý, který jasně říká, že každý věřící má během bohoslužby konat, co mu přísluší, takže např. i členové chrámového sboru mají svůj plnit svou liturgickou podle řádu. Nakonec článek třicet aktivně zapojuje zúčastněné věřící do společných odpovědí a zpěvů. V tomto bodě so opírá o Kánon 209 CIC a Kánon 528 zavazující věřící k aktivní účasti na liturgii a k povinnostem v církvi. Konečně Kapitola 6 články říkají, že hudba tvoří nedílnou součást liturgie, má sloužit k oslavě Boha, dodává liturgii vznešený ráz. Konstituce klade důraz na pěstování liturgické hudby pěveckými sbory, a to zejména při katedrálách a v součinnosti s podporou biskupů, je také kladen důraz na vzdělání chrámových hudebníků (např. zřizováním vyšších ústavů pro liturgickou hudbu), konstituce jmenuje druhy liturgické hudby a ustanovuje varhany jako tradiční nástroj Konstituce o hudbě v posvátné liturgii Posvátná kongregace obřadů vydala tuto instrukci, latinsky Musicam sacram, v roce Obsahuje devět kapitol o šedesáti devíti článcích. Opět je zde zdůrazněna hudba jako součást liturgie, jejímž prostřednictvím se dosahuje většího lesku a účinku liturgie. Tato instrukce dotahuje do důsledku rozdělení funkcí během liturgie, takže nejen kněz a sbory mají být aktivními účastníky bohoslužby, ale i věřící lid se má zapojovat do příprav a průběhu bohoslužby zejména společným zpěvem. Tato konstituce připouští již určitou rozmanitost ve výběru hudby, žánrů, a to podle slavnostnosti liturgie, schopností zpěváků (jak kněžích, tak lidu), úrovně sborů za dodržení posvátnosti liturgie. Účastníky liturgie jsou kněží, kteří vedou 13

20 aktivně a vnitřně zapojující se boží lid. Zvláštní postavení zde má chrámový sbor, jehož činnost má být plně podporována církví, mají pečovat o provádění liturgické hudby na vysoké úrovni. Konstituce v podstatě přikazuje, aby existovala hudební složka všude tam, kde je to jen trochu možné (ať už jde např. jen o dva nebo tři zpěváky). Do těchto sborů mají již ženy přístup a pod vedením odborně vzdělaných ředitelů kůrů se mají členové sborů vzdělávat v církevní hudbě i liturgii. Konstituce dále definuje formu a způsoby provedení liturgické hudby během mše svaté, církevních hodinek, při udělování svátostí a svátostin, při zvláštních úkonech liturgického roku, při bohoslužbě slova a při pobožnostech. Konstituce dovoluje používat národní jazyk při slavení liturgie v určitých případech schválených územní autoritou. Kladný postoj zaujímá konstituce k používání hudebních nástrojů, které mohou být podle ní velmi užitečné pro povznesení ducha. V každé diecézi pak má být zřízena komise, která bude dohlížet nad hudbou provozovanou v kostelích Pastýřský list otce biskupa Vojtěcha Cikrleho k liturgické hudbě List byl vydán v roce 1997 a biskup v něm povzbuzuje chrámové hudebníky k vytrvalé snaze o zdokonalování a provozování liturgické hudby jako nedílné součásti liturgie, vede je k chápání této činnosti jako služby církvi a Bohu Koncerty v kostelích a Prováděcí směrnice České biskupské konference k instrukci Koncerty v kostelích Instrukce Koncerty v kostelích byla vydána Kongregací pro bohoslužbu a svátosti v roce 1987 a obsahuje tři kapitoly a jedenáct článků. Prováděcí směrnice k Instrukci je z roku 1995, její novela z roku 2000 obsahuje čtyři kapitoly. Tato instrukce včetně prováděcí směrnice jsou prvním důležitým dokumentem, který reagoval na stále vyšší poptávku po koncertech duchovní hudby v kostelech, tedy v posvátných prostorách. Tato instrukce má pomoci správcům duchovních majetků správně posuzovat vhodnost jednotlivých koncertů v kostelích, přičemž se má respektovat zejména posvátnost místa a duchovní mají vycházet z výše zmíněných dokumentů, vztahujících se k liturgické hudbě. Kostely zde nejsou chápány jako veřejná místa, ale jako svatostánek Krista a místo pro svátostné shromažďování božího lidu. Není proto možné je absolutně 14

21 otevřít k jiným účelům, než ke kterým jsou primárně určeny. Velmi kladně je zde hodnocena liturgická hudba, jakožto součást bohoslužby a specifické nároky jsou kladeny na užívání varhan: Je velice důležité, aby ve všech kostelích, především ve významnějších, působili vzdělaní hudebníci a byly zde kvalitní nástroje. Ať se věnuje zvláštní péče historickým varhanám, které si zaslouží úctu pro své charakteristické vlastnosti. (POSVÁTNÁ KONGREGACE OBŘADŮ, 1967). Ke srovnání teorie s praxí pak poslouží praktická část této práce. Z CIC, Kánonu 1210 vyplývá, že jiné než bohoslužebné aktivity v kostelích jsou přípustné, pokud neodporují posvátnosti místa a jsou povoleny místním ordinářem (pro účely této práce je to biskup brněnské diecéze). Z této teze tedy vyplývá zásadní podmínka koncertů v kostelích mohou zde být prováděny pouze koncerty liturgické nebo duchovní hudby, tzn. takovou, která obsahově vychází z náboženských témat. O povolení či nepovolení koncertů rozhoduje místní ordinář, biskup, a vydává jej ke každému koncertu jednotlivě. Není tedy možné získat povolení na celý festival duchovní hudby, ale je nutné zvlášť posuzovat každý jednotlivý koncert. Proces pořádání koncertů v kostelích je prakticky rozveden v Prováděcí směrnici. Pořadatel koncertu musí požádat jednak faráře kostela o jeho zapůjčení a biskupství o povolení provést zde koncert. Pořadatel musí nejprve vyplnit písemný formulář, některé části vyplňuje společně s farářem kostela, a pak jej předá k posouzení biskupství. V případě biskupství brněnského vyřizuje biskup tuto žádost prostřednictvím svého úřadu Střediska pro liturgickou hudbu. Pořadatel se musí zaručit, že se bude řídit posvátností místa a dodrží požadavky posvátného prostoru (posuzování programu z pohledu jeho náboženského obsahu, konzultace tištěných textů, skladby musí korespondovat s liturgickým obdobím, vhodné chování účinkujících, personálu atd., ale na druhé straně nepovinný příspěvek farnosti za poskytnutí prostoru, toto ustanovení je dále rozvedeno poznámkou, že je možné uzavřít mezi pořadatelem a farností nájemní smlouvu) Diecézní směrnice pro realizaci varhanářských prací a Zákon o varhanářských pracích Diecézní směrnice vešla v platnost v roce 2011 a je složena ze čtyř článků. Partikulární zákon, vydaný biskupem brněnské diecéze v roce 2007 Zákon 15

22 o varhanářských pracích, má dva paragrafy, které stanovují, že opravy, čištění, ladění apod. mohou být prováděny jen se souhlasem ordináře (biskupa) a uvádí i důvod pro žádání souhlasu v minulosti se množící neodborné nebo předražené zásahy do varhan. Zákon rovněž deleguje pravomoc schvalovat varhanářské práce a zároveň i koncerty v kostelích na referenta Střediska pro liturgickou hudbu. Směrnice již uvádí konkrétní postup při manipulaci s památkově nechráněnými varhanami, památkově chráněnými varhanami, varhanními novostavbami a uveřejňují postup pro zadávání veřejné zakázky. Při manipulaci s varhanami je nutné oslovit diecézního organologa, který provede na místě průzkum a vyhotoví protokol včetně odhadu finanční náročnosti. Po celou dobu, až po podpis smlouvy s vybranou firmou, dohlíží na postup dané farnosti. Dokument rovněž doporučuje, na kterých místech je možné žádat o finanční příspěvky. 16

23 3. Financování římskokatolické církve Římskokatolická církev v ČR, jako jedna z největších fungujících organizací, hospodaří se stávajícím a získaným majetkem, tvoří rozpočet, kde na jedné straně stojí příjmy, na straně druhé výdaje. Chod církve a jejích aktivit je možné financovat z různých zdrojů, veřejných nebo soukromých. Na straně nákladů jsou nejvyšší náklady spojeny s osobními náklady zaměstnanců církve, s provozními záležitostmi a správou majetku. Církevní právnické osoby mohou se svým majetkem nakládat samostatně, a to prostřednictvím statutárního zástupce. Církevní právnické římskokatolické církve mohou využívat těchto finančních zdrojů: finanční příspěvek od státu na základě zákona č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem, dále mohou církevní právnické osoby žádat o veřejné dotace a granty, v neposlední řadě jsou to vlastní příjmy tvořené kostelními sbírkami, dary, hospodářskou činností, tedy např. pronajímáním nemovitého majetku. (SVOBODA, 2007) 3.1 Příspěvky státu V kapitole 1.2 Státní normy jsme zmínili, co vše je možné z příspěvku od státu platit, jde tedy o platy duchovních včetně pojistného, dále provozní náklady, do nichž jsou započítány kromě věcných nákladů i platy administrativy včetně pojistného, a náklady na opravu majetku (MKČR, 2012). Do roku 2011 se metodika přidělování finančního příspěvku řídila počtem duchovních jednotlivé církve. Od roku 2011 platí dohoda mezi ministrem kultury a zástupci církve o přidělování konstantní částky 1,348 miliardy korun mezi všechny církve. Pro představu, církev římskokatolická získala v roce 2011 příspěvek od státu ve výši 952 milionů Kč, z toho 884 milionů korun bylo proplaceno na platech duchovních (MKČR, 2012), v roce 2010 získala římskokatolická církev celkem 947 milionů korun, na platy duchovních bylo využito 871 milionů korun. (ČBK, 2010). Od roku 2000 příspěvek od státu římskokatolické církvi stoupá. 17

24 Graf č. 1 Vývoj státního příspěvku římskokatolické církvi v letech Zdroj: MKČR Biskupství brněnské získalo v roce 2011 celkem 145, 6 milionů korun na platy duchovních, 7, 9 milionů korun na provozní náklady a 1,5 milionů korun na opravy církevního majetku. (MKČR, 2011). 3.2 Dotace Církve a církevní právnické osoby mohou žádat také o dotace ze státního rozpočtu MKČR na financování náboženských a kulturních aktivit v programu kulturně-náboženským aktivitám. V roce 2012 bylo v tomto programu rozděleno 180 tisíc korun. Program podporuje např. realizaci koncertů, festivalů, výstavy atd.). Druhým programem je Konkurz na podporu významných kulturních aktivit církví a náboženských společností, v němž bylo rozděleno v roce 2012 téměř 2 miliony korun. 18

25 Církevní právnické osoby mohou o dotace dále žádat u územních samosprávných jednotek, tedy u krajů a obcí, nebo u jiných právnických (nadace, nadační fondy) a fyzických osob. 3.3 Vlastní příjmy Vlastní zdroje církve tvoří v případě farností velkou část jejích příjmů. Kostelní sbírky jsou jejich nejběžnější součástí. Kostelní sbírky jsou vybírány buď na běžný provoz kostela nebo na různé účely (např. opravy varhan atd.). Tyto sbírky jsou ze zákona osvobozeny od daně. V případě darů lze také pro fyzické a právnické osoby uplatnit daňové zvýhodnění v podobě odečtu podílu hodnoty ze základu daně. Doplňková činnost, jako je např. pronajímání nemovitého majetku může být zdrojem financí na základě sepsané nájemní smlouvy. 19

26 4. Praktická část práce Praktická část práce má ilustrovat, jak výše popsaná teoretická východiska ovlivňují fungování hudebního provozu v rámci farností v praxi. Tato část práce čerpá zejména z osobních rozhovorů s představiteli hudebního života farnosti a je rozčleněna do několika oblastí podkapitol. Podle těchto tematických oblastí byl vytvořen dotazník s již konkrétními dotazy (PŘÍLOHA Č. 1). Jde o tyto oblasti: 4.1 Stručný vývoj hudebního života farnosti po roce 1989 Tato oblast je pro důležitá pro pochopení stávající situace ve farnosti. Po roce 1989 se mohla církev jako taková opět svobodně shromažďovat a konat liturgické obřady. Rovněž se začaly rozvíjet občanské aktivity na poli kulturním, které zprostředkovávají církevní umění širší veřejnosti. Farnosti v mnohém navazují v oblasti hudebního života na to, co zde vznikalo od roku 1989 a v řadě případů i mnohem dříve. V této souvislosti nesmíme opomenout také téměř čtyřicetileté období komunismu, které ovlivnilo smýšlení církve a chování jejich členů. Zajímavou poznámkou je výrok Roberta Huga, varhaníka v kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze: Komunisté se také postarali o to, že v kostele hrávali jen lidé, kteří se nebáli perzekuce a v drtivé většině případů je hudba neživila. Nicméně se stalo obecným zvykem, že hudebník v kostele nechce za svůj výkon mzdu. (HUGO 2010, s. 24) 4.2 Charakteristika hudebního provozu farnosti Tato podkapitola má mapovat zejména domovské hudební aktivity farnosti fungující tělesa, jejich charakteristiky, místní varhaníky, mše svaté a jejich zaměření včetně hudebního doprovodu. Zkoumané farnosti jsou zástupci farností při kostelech ve městech, tedy sídlech s velkou hustotou obyvatelstva. Tyto farnosti jsou navštěvovány velkým množstvím věřících. Ti se sdružují do mnoha hudebních těles, která pak doprovází mše svaté a jiné liturgické akce během celého týdne. 4.3 Hierarchie a struktura hudebního života farnosti Hudební život farnosti by měl být v ideálním případě řízen jedinou odborně vzdělanou osobou, např. ředitelem kůru. Takto je to zakotveno v řadě dokumentů (viz též kapitolu 1.3 Normy ovlivňující podobu hudby v kostelích) i v Příručce pro 20

27 varhaníky autorů Karla Cikrleho a Jiřího Sehnala, která vznikla krátce po revoluci a měla sloužit jako manuál pro chrámové hudebníky (po stránce organizační, umělecké i liturgické). Předpisy zde hovoří o delegování pravomocí v oblasti chrámové hudby na ředitele kůru, ředitel kůru je nejbližším spolupracovníkem faráře v oblasti liturgické hudby. (CIKRLE, SEHNAL 1999, s. 76) Pozice ředitele kůru je velmi náročná a zodpovědná, vyžaduje plné nasazení pro tuto práci a chápání tohoto povolání jako osobní služby. Ředitel kůru zodpovídá za všechno po stránce hudební, personální i věcné, tedy zvl. za výběr a interpretaci liturgické hudby, za zpěváky a hudebníky a jejich vzájemné vztahy, za notový materiál apod. (CIKRLE, SEHNAL 1999, s. 76). Na ředitele kůru je kladena povinnost odborného vzdělání hudebního a liturgického. Pro oblast brněnské diecéze byl vytvořen kvalifikační model varhaníků, se kterým je spjat i systém odměňování. Existují zde třídy podle odborného vzdělání a požadavky odpovídající stupni odbornosti. Jak bylo řečeno, ředitel kůru zodpovídá za hudební složku, ale zároveň i za složku organizační, tedy manažerskou. Jde o velké množství povinností soustředěných do jedné osoby. Kromě ředitele kůru by měly při každém kostele existovat sbory (viz též kapitolu 1.3 Normy ovlivňující podobu hudby v kostelích). Není však definována struktura a hierarchie těchto těles. Komunikace mezi těmito tělesy je tedy zajišťována různými kanály. To vyžaduje vzájemný respekt a schopnost asertivního jednání, jak o tom píše ONDRUŠEK, Většina rozhodnutí v komunikaci je výsledkem konsenzu, to platí zejména v komunikaci mezi chrámovými hudebníky. Zásadní vliv na hudební provoz v kostele má farář jako hlavní představitel farnosti. Úroveň a rozmanitost hudebního života farnosti téměř vždy závisí na jeho přístupu k chrámové hudbě, jeho hudebním vzdělání. Dle Příručky (CIKRLE, SEHNAL, 1999) se má farář aktivně starat o výkon chrámové hudby, má umožnit činnost chrámovým hudebníkům, starat se o jejich vzdělání, pěstovat jejich dobré vztahy, stejně jako poskytovat jim odměnu za službu chrámového hudebníka. Všechny výše uvedené zásady vznikaly jako ideální model, který však v dnešní praxi není udržitelný, což dokládají případové studie. 21

28 4.4 Systém a pravidla fungování hudebního provozu farnosti Chrámoví hudebníci provozují hudbu v kostelích dle předpisů zmíněných v kapitole 1.3 Normy ovlivňující podobu hudby v kostelích, musí se řídit obdobím liturgického roku. Každá farnost má pak nastaven vlastní systém např. pro služby varhaníků, pravidelně se opakujících aktivit místních hudebních těles atd., který bývá více či méně formalizován. 4.5 Dramaturgie v rámci hudebního provozu farnosti Kapitola má nastínit proces výběru dramaturgie liturgické hudby a mimoliturgické hudby. Výběr liturgické hudby má svá pravidla pojmenovaná v dokumentech v kapitolách 1.3 Normy ovlivňující podobu hudby v kostelích, taktéž se řídí zákonitostmi liturgického roku. Při výběru dramaturgie je však nutné hledět na personální kapacity (sbory, scholy, varhanící, orchestr), materiální zabezpečení (prostory pro zkoušky, notový materiál, odpovídající technické zázemí), organizační záležitosti (hledání termínů, rozpisy zkoušek), repertoárové možnosti (zda studovat nová díla nebo oprašovat stará), v neposlední řadě je nutné dramaturgii přizpůsobit charakteru slavené mše (slavnostní, všední, dětská atd.). Zde mohou chrámová hudebníci uplatnit pravidla strategického plánování. 4.6 Financování hudebního provozu farnosti Zřejmě nejproblematičtější podkapitola případové studie vychází z faktu, že každá farnost funguje jako samostatná právnická osoba, která je zodpovědná za své hospodaření, tvoří si vlastní rozpočet a náklady přizpůsobuje potřebám farnosti. Je tedy v kompetenci farářů a ekonomické rady, do jaké míry bude ochotna a schopna financovat potřeby hudebního života. Současná situace je popsána v případových studiích a vypovídá o absolutním nedostatku financí vložených do hudebního provozu. Pro upřesnění, musíme rozlišit osobní náklady chrámových hudebníků a provozní náklady hudby v kostele. Hudební provoz v kostelích může být částečně financován ze získaných dotací. Jde však většinou o jednorázové účelové dotace, nejčastěji využívané k financování opravy varhan nebo nákupu hudebního mobiliáře či technického vybavení. 22

29 4.7 Pracovní pozice v hudebním provozu farnosti Domácí hudební liturgické produkce, a to zejména ve větších farnostech, je realizován prostřednictvím velkého aparátu hudebníků. Církevní dokumenty, které se zabývají hudbou v kostelích (viz též kapitolu 1.3 Normy ovlivňující podobu hudby v kostelích), nejčastěji hovoří o vzdělaném vedoucím, který bude mít náležité pravomoce a kompetence. Biskupství brněnské se touto otázkou zabývalo již krátce po nástupu demokracie v roce 1989 a snažila se přizpůsobit fungování chrámových hudebníků poměrům nové doby. I proto vznikl dokument Kvalifikace kantorů, který měl nastolit řád ve vzdělávání a profesním uplatňování ředitelů kůru. Na základě toho byl v Brně na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění zaveden nový obor Duchovní hudba, kde se měli vzdělávat nejlepší chrámový hudebníci, kteří by pak nabyté vědomosti předávali ve svých domovských farnostech a v jejich okolí. O tom, že byl tento model promýšlen do detailů, svědčí i metodické pokyny pro zaměstnávání ředitelů kůru a postup pro výpočet jejich platu. V Příručce pro varhaníky je k nahlédnutí propracovaný systém výpočtu platu, založený na množství a typu odpracovaných jednotek. Dále byl vypracován vzor pracovní smlouvy mezi farností a varhaníkem Biskupství se vydáním těchto postupů chtělo přizpůsobit nově vzniklým podmínkám a umožnit ředitelům kůru jakousi stabilitu a právní jistotu finanční odměny a stálého zaměstnání. Tyto pokyny zároveň reagovaly na neutěšený stav materiálního zajištění chrámových hudebníků, což dokládá i ČALA 1946, s. 144 Hmotné zajištění varhaníka. Již tehdy se autor zamýšlel nad hmotným zabezpečením chrámových hudebníků a uvádí příklad jednoho pražského varhaníka, který jeho plat nestačil téměř na základní obživu, nebyl nikým zaměstnán a drobný finanční obnos dostával bez právního podkladu. Po odchodu do důchodu pak neměl nárok na pobírání měsíční podpory. Na straně 152 téže knihy autor píše, že zaměstnavatelem varhaníka (myšleno ředitele kůru) a zároveň osobou odpovědnou za jeho plat je kostel. Tím na sebe farnost přebírá veškeré odpovědnosti zaměstnavatele, vycházející ze zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. 23

30 Církevní hudební předpisy doporučují nechat v každé farnosti působit sbory a další hudební tělesa. Zaměstnávání ředitele kůru, jako spolupracovníka farnosti, je založeno na Kánonu 231 CIC, který stanoví, že laici, kteří se oddávají zvláštní službě církvi (služba ředitele kůru), mají právo na slušnou renumeraci, přiměřenou svému postavení, kterou se mohou i při zachování předpisů občanského práva slušně postarat o potřeby vlastní a své rodiny; taktéž jim náleží právo, aby bylo náležitě postaráno o jejich sociální péči a sociální zabezpečení a zdravotní pomoc. Zatímco působení ve sborech a hudebních tělesech vychází z povinností věřícího, ukotvených v Kánonu 201 CIC o jeho povinnostech aktivně se účastnit života církve i liturgie (viz dokumenty zmíněné v kapitole 1.3 Normy ovlivňující podobu hudby v kostelích). 4.8 Polooficiální pracovní místa a dobrovolníci farnosti Zde navážeme na předchozí podkapitolu, z níž vyplývá, že drtivá většina chrámových hudebníků svou činnost vykonává dobrovolně, bez nároku na honorář, ve svém volném čase, často jako své hobby. To platí bez problému pro členy sborů a schol, ne tak jako pro orchestry, které doprovází liturgie jen několikrát za rok a jsou tvořeny často profesionálními umělci. 4.9 Podíl profesionálních, poloprofesionálních a amatérských hudebníků ve farnosti Model, který byl nastíněn v 4.3 Hierarchie a struktura hudebního života, měl za cíl dosadit na místa vedoucích pracovníku chrámového hudebního provozu vysokoškolsky nebo alespoň středoškolsky vzdělané hudebníky, kteří měli vést a učit své podřízené, členy sborů a chrámové hudebníky Postavení ředitele kůru a varhaníků a stav varhan ve farnosti Opět zde vycházíme z modelu uvedeného v příručce každý kostel nebo farnost by měl mít svého odborně vzdělaného ředitele kůru, který řídí ve farnosti hudební dění. Měl by být osobou váženou a respektovanou, mít své pracovní povinnosti a za ně by měl pobírat odpovídající plat. Pokud však musí ředitel kůru vykonávat pro svou obživu ještě jiné povolání, působí při kostelích i další řadoví varhaníci, kteří zajišťují hudební doprovod liturgických obřadů (např. ve všední 24