D ů v o d o v á z p r á v a. Obecná část

Transkript

1 D ů v o d o v á z p r á v a Obecná část Archivnictví je v současné době upraveno zákonem č. 97/1974 Sb., o archivnictví, ve znění pozdějších předpisů, a dále řadou prováděcích právních předpisů, směrnic a instrukcí Ministerstva vnitra (dále jen ministerstvo ). Spisová služba není samostatným právním předpisem upravena vůbec, pouze částečně se jí týká ustanovení 6 zákona č. 97/1974 Sb., o archivnictví, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška MV ČR č. 117/1974 Sb., kterou se stanoví kritéria pro posuzování písemností jako archiválií a podrobnosti skartačního řízení. Zákon o archivnictví byl novelizován zákonem č. 343/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 97/1974 Sb., o archivnictví. Provedené změny se však týkaly pouze terminologických úprav a doplnění, která měla zajistit ochranu archiválií a péči o ně v procesu společenské transformace. V současné době lze konstatovat, že novela splnila svůj účel, avšak na druhé straně se vyčerpala možnost stávajícím zákonem adekvátně řešit současné problémy archivnictví. Další zákony, které zákon o archivnictví z roku 1974 novelizovaly, tzn. zákon č. 27/2000 Sb., kterým se mění některé zákony vsouvislosti s přijetím zákona o veřejných dražbách, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), a zákon č. 107/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 140/1996 Sb., o zpřístupnění svazků vzniklých z činnosti bývalé Státní bezpečnosti a některé další zákony, již znamenaly jen částečné změny v archivním zákoně. Zákon č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, s účinností od 1. srpna 2002 vytvořil Státní ústřední archiv v Praze jakožto správní úřad přímo řízený Ministerstvem vnitra. Jako správní úřady byly vytvořeny i státní oblastní archivy a nově byla vymezena jejich působnost ve vazbě na územní obvody krajů. Platná právní úprava odpovídá době svého vzniku. Z hlediska současných společenských a právních vztahů je však již překonaná a v řadě ustanovení i nedostačující, neboť především není vymezena nebo svým vymezením již zastarala řada používaných pojmů, nejsou zohledněna práva původců včetně ochrany jejich vlastnických práv k archiváliím, nejsou dostatečně řešeny povinnosti vlastníků archiválií, zřizovatelů archivů, péče o archiválie a ochrana archiválií, stávající klasifikace archivů je zastaralá a není v ní řešeno postavení archivů soukromých, spisová služba je upravována pouze směrnicemi a instrukcemi, zatímco absentuje úprava působnosti ministerstva v oblasti spisové služby, dosavadní systém kontroly a státního dozoru nad archivnictvím a spisovou službou je v současné době již překonán, případný postih subjektů za porušení povinností stanovených zákonem o archivnictví zejména při správě archiválií, ale i v jiných oblastech zákonem chráněných zájmů je málo účinný. Zároveň je nutno ustanovení stávajících vyhlášek upravujících povinnosti na úseku archivnictví přenést do zákona. Zásadní navrhované změny oproti stávající právní úpravě lze charakterizovat takto: výkon státní správy je koncipován nově; dochází k jasnému vymezení správních úřadů na úseku archivnictví a výkonu spisové služby, kterými jsou Národní archiv a státní oblastní archivy; jsou jimi i ministerstva a další ústřední správní úřady, Česká národní banka, Národní bezpečnostní 44

2 úřad a zpravodajské služby ČR, za podmínky, že si zřídily specializované nebo bezpečnostní archivy; pouze tyto správní úřady budou mít oprávnění vydávat příslušná správní rozhodnutí vůči vlastníkům písemností, archiválií a zřizovatelům archivů, jakož i vůči těm, kteří služeb archivů využívají; výběr archiválií, ať již ve skartačním řízení (u původců, kteří budou povinni vykonávat spisovou službu) nebo mimo skartační řízení (zpravidla u původců, kteří povinnost vykonávat spisovou službu mít nebudou), budou oprávněni provádět pouze správní úřady na úseku archivnictví a výkonu spisové služby; došlo k novému definování původců písemností, kteří budou povinni uchovávat písemnosti a umožnit výběr archiválií z nich; jejich rozdělení na veřejnoprávní a soukromoprávní původce umožňuje přesněji definovat, kteří původci budou povinni vykonávat spisovou službu a tím i povinni provádět výběr archiválií ve skartačním řízení; touto úpravou byla nově a přesněji definována osobní působnost zákona; zcela nově byl zpracován proces výběru archiválií ve skartačním řízení i mimo ně, jehož výsledkem je správní rozhodnutí, které obsahuje nejen označení písemností za archiválie, ale i zařazení archiválie do příslušné kategorie a určení, kde bude archiválie uložena; v případě nesouhlasu se původce písemnosti může bránit podle obecné úpravy správního řízení; tím dochází k zásadnímu posílení právního postavení jak původců písemností, tak i k jasnému vymezení působností archivů provádějících výběr písemností; nově jsou upraveny pasáže dotýkající se ochrany archiválií a práv a povinností vlastníků archiválií, archivních památek nebo národních archivních památek; nově je upravena problematika nahlížení do archiválií; úpravy směřovaly především k dosažení plné slučitelnosti s právem Evropských společenství, zejména se směrnicí o ochraně fyzických osob při zpracování osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů; právo odepřít nahlížení do archiválií bude mít pouze příslušný správní úřad na úseku archivnictví a výkonu spisové služby, a to vždy formou správního rozhodnutí z taxativně uvedených důvodů; nově je definována soustava archivů a jejich rozdělení na archivy veřejné a soukromé; veřejnými archivy jsou Národní archiv, státní oblastní archivy, specializované a bezpečnostní archivy a archivy územních samosprávných celků; soukromými archivy jsou archivy fyzických a právnických osob, které nezřizují veřejné archivy; zákon stanoví, že archiválie ve vlastnictví veřejnoprávních původců jsou uloženy vždy ve veřejných archivech a archiválie ve vlastnictví soukromoprávních původců mohou být podle uvážení vlastníka uloženy ve veřejných archivech nebo v soukromých archivech nebo i mimo ně; nově byla upravena i problematika akreditace archivů; základní požadavky na stavebnětechnické, prostorové, bezpečnostní, materiální, finanční a personální podmínky pro péči o archiválie a jejich ochranu byly zařazeny přímo do zákona a nejsou ponechány jen na prováděcím právním předpisu; s tím souvisí i problematika odnětí akreditace a oprávnění Ministerstva vnitra rozhodnout o tom, ve kterém státním archivu budou archiválie na náklady vlastníka uloženy; v zájmu jednotného výkonu spisové služby ve veřejné správě došlo k podrobnějšímu rozpracování pravidel jejího provádění; řada pojmů, včetně jejich definic byla zařazena přímo do zákona; prováděcím právním předpisem budou upraveny pouze další podrobnosti, které již není nutné uvádět v zákoně, například příjem a evidence písemností, jejich rozdělování a oběh, způsob vyřizování a vyhotovování písemností, jejich odesílání a ukládání apod.; v návaznosti na novou koncepci správního trestání byla formulována ustanovení zákona obsahující sankce za porušení povinností uložených tímto zákonem; nově jsou definovány skutkové podstaty deliktů a došlo k odlišení protiprávního jednání fyzických osob, právnických osob a fyzických osob provozujících podnikatelskou činnost. 45

3 Nová právní úprava ve svém celku vytváří podmínky pro všestrannou péči o písemnosti a archiválie jako zdroje pro uspokojování informačních potřeb i poznání minulosti. Vytváří podmínky pro ochranu dokumentů jako součásti právní kultury i národního kulturního dědictví a pro zachování archivního bohatství budoucím generacím. Archivnictví a spisová služba nejsou upraveny právem Evropských společenství. Právní úprava těchto oblastí je ponechána v pravomoci národních orgánů jednotlivých zemí. Návrh zákona je plně slučitelný se Směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 95/46/ES o ochraně fyzických osob při zpracování osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů. Navrhovaný zákon je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a súmluvou o opatřeních k zákazu a zamezení nedovoleného dovozu, vývozu a převodu vlastnictví kulturních statků ze dne , publikovanou pod č. 15/1980 Sb., kterou je Česká republika vázána. UNESCO a Mezinárodní archivní rada vydaly metodické materiály, a to Salvatore Carbone, Raoul Gueze : Projet de loi d archives type : présentation et texte. UNESCO, Paris 1971 ( vzorový archivní zákon), Législation et réglementation en matiere d archives et de gestion des documents : une étude RAMP, accompagnée de principes directeurs. UNESCO, Paris 1986 (doporučení pro tvorbu archivního zákona) a Legislativní principy pro archivy a aktuální záznamy (Mezinárodní archivní rada 1996). Z citovaných metodických materiálů bylo při zpracovávání návrhu zákona o archivnictví a spisové službě čerpáno. Realizace navrhovaného zákona si ze státního rozpočtu vyžádá výdaje investičního a neinvestičního charakteru. Neinvestiční náklady budou mít formu mandatorních plateb a provozních nákladů. Po zpracování odborného odhadu činí předpokládané výdaje (v tisících ): 1. Mzdové výdaje pro realizaci působnosti Ministerstva vnitra je třeba zřídit čtyři nová funkční místa referentů spisové služby, jedno funkční místo specialisty pro správu databáze ústřední evidence Národního archivního fondu, zabezpečení jeho dálkového přístupu a pro zprávu evidence akreditovaných archivů a jedno funkční místo stavebního technika, pro realizaci úkolu Národního archivu je třeba zřídit dvě funkční místa bibliografů v Národním archivu a čtyři funkční místa (technik, informatik, archivář, operátor) pro uchovávání a zpřístupňování nových forem nosičů informací včetně dokumentů v digitální podobě, pro realizaci úkolu Vojenského historického archivu podle novely zákona o matrikách je třeba zřídit dvě funkční místa mikrografů, celkem, včetně příslušných odvodů, ročně Kč 2. Pro výplatu náhrad a příspěvků vlastníkům archiválií je třeba vyjít z toho, že naprostá většina náhrad a příspěvků bude poskytována výjimečně, vyššími náklady budou pouze příspěvky na činnost soukromých archivů. celkem ročně Kč 3. Pro realizaci úkolu Národního archivu, který spočívá v uchovávání a zpřístupňování nových forem nosičů informací včetně dokumentů v digitální podobě, bude třeba poskytnout investiční prostředky ve výši 46

4 v roce 2005 v roce Kč Kč 4. Pro realizaci úkolu Vojenského historického archivu podle novely zákona o matrikách bude třeba ke zřízení mikrografického pracoviště poskytnout v roce 2005 investiční prostředky ve výši Kč. 5. K zabezpečení úkolů k podle 79 odst. 5 je nezbytné vyčlenit pro státní oblastní archivy v roce Kč, v roce Kč a v roce Kč Nároky na státní rozpočet tedy odhadem činí v roce Kč v roce Kč v roce Kč a v následujících letech ročně Kč. Zákon nebude mít dopad na ostatní veřejné rozpočty. Navrhovaný zákon nebude mít dopad na hospodářské subjekty; pouze novela živnostenského zákona, která za účelem ochrany písemností zavádí vedení spisovny mezi koncesované živnosti, klade větší (standardní) nároky na podnikání v této oblasti (spolehlivost a podmínka středoškolského vzdělání zakončeného maturitní zkouškou). Zákon nebude mít žádné sociální dopady ani dopady na životní prostředí. 47

5 Zvláštní část K 1: Potřeba právní úpravy archivnictví a spisové služby zákonem vyplývá z tradic tohoto oboru, z analogie s jinými systémy péče o informační dokumenty a národní kulturní dědictví a z potřeby uložit vlastníkům archiválií v zájmu péče o tyto archiválie i odpovídající povinnosti včetně možných sankcí za případné správní delikty. Zákonná úprava archivnictví vyjadřuje skutečnost, že archivní péče je vykonávána ve veřejném zájmu jako výraz péče o prameny k poznání historie státu a národa i o dokumenty sloužící jako doklad nebo informace pro občany, veřejnoprávní instituce i jiné právnické osoby. Archivní dokumenty mají význam nejen historicko-kulturní, ale též právnědůkazní, jak prokázal v minulých letech celý proces rehabilitací, majetkových restitucí, odškodnění, transformace vlastnických vztahů apod. Zákonná úprava spisové služby je zapotřebí pro vnesení pořádku do péče o písemnosti za účelem jejich přesné evidence, rychlého vyhledávání, ověřování jejich věrohodnosti, právní průkaznosti a poskytování informací uživatelům. K 2: Vymezují se základní pojmy v oboru archivnictví a spisové služby pro účely tohoto zákona. K 3: Ustanovení 3 ukládá vymezeným subjektům povinnost uchovávat písemnosti a umožnit z nich provést výběr archiválií. V odstavci 1 jsou uvedeni veřejnoprávní původci a v odstavci 2 soukromoprávní původci. Tímto je definována i osobní působnost zákona. Z tohoto rozdělení vyplývá, že veřejnoprávní původci budou mít povinnost vykonávat spisovou službu a provádět výběr archiválií ve skartačním řízení. Soukromoprávní původci povinnost vykonávat spisovou službu mít nebudou (pokud se sami nerozhodnou, že ji budou vykonávat) a výběr archiválií bude prováděn mimo skartační řízení. U veřejnoprávních původců se organizačními složkami státu a státními příspěvkovými organizacemi myslí subjekty definované v zákoně č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů. Veřejnoprávními původci budou i organizační složky a právnické osoby založené nebo zřízené územními samosprávnými celky, pokud naplní kriterium výkonu veřejné správy nebo minimálního počtu zaměstnanců 25. Tento počet byl převzat z právních předpisů na úseku organizace a provádění sociálního zabezpečení a řešících problematiku mzdové agendy. Právnickými osobami zřízenými zákonem jsou myšleny např. Česká národní banka, Česká televize, Český rozhlas, Konsolidační agentura, různé státní fondy apod. Vymezení soukromoprávních původců má za cíl odstranit nejasnosti o tom, které subjekty budou mít povinnost uchovávat písemnosti a umožnit z nich výběr archiválií. Obligatorně se stanoví, že výběr archiválií provádí pouze Národní archiv a státní oblastní archivy podle své příslušnosti. Oprávnění provádět výběr archiválií budou mít rovněž specializované nebo bezpečnostní archivy zřízené ministerstvy nebo dalšími ústředními správními úřady, Českou národní bankou, Národním bezpečnostním úřadem a zpravodajskými službami ČR, a to jen u útvarů, u kterých kontrolují výkon spisové služby. Ostatní archivy budou vykonávat péči pouze o archiválie u nich uložené.tím se realizuje státní správa na úseku archivnictví, kdy výběr archiválií ve skartačním řízení nebo mimo skartační řízení budou provádět pouze orgány státu. K 4 a 5: 48

6 Čtyři základní kritéria výběru archiválií jsou ustálena dlouholetou archivní praxí. Kritéria doby vzniku a obsahu platí obecně, proto se navrhuje příloha obsahující přehled písemností, které budou za archiválie příslušným archivem vždy vybrány. Vlastní výběr neznamená odejmutí archiválií, ale výběrem se rozumí identifikace písemností, které mají trvalou hodnotu, rozhodnutí o jejich označení jako archiválie a jejich vzetí do evidence. Tímto rozhodnutím se stávají archiváliemi a požívají ochrany podle tohoto zákona. Vlastnické vztahy se však tímto rozhodnutím nemění. K 6: Výběr archiválií podle předchozího ustanovení se provádí ve skartačním řízení, nebo mimo skartační řízení. Ve větší míře než dosud se bude uplatňovat forma výběru archiválií mimo skartační řízení. O toto posouzení písemností může požádat jejich původce nebo vlastník, má-li zájem o zjištění, zda písemnost je archiválií, nebo má-li zájem přímo na jejich označení za archiválie. K 7 až 10: Skartační řízení je postup, při němž se výběr archiválií realizuje z písemností předložených původcem na základě skartačního návrhu. Skartační řízení se vždy provádí u původců, kteří jsou povinni vykonávat spisovou službu. Původci, kteří nemají povinnost vykonávat spisovou službu, mohou provést skartační řízení a s tím související výběr archiválií na základě svého vlastního rozhodnutí. V tomto případě postupují v úzké součinnosti s příslušným archivem. Skartační řízení probíhá vždy pod kontrolou příslušného archivu. Při provádění kontroly postupuje příslušný archiv podle zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů, včetně možnosti uplatnit námitky proti kontrolnímu protokolu. Výsledkem skartačního řízení bude správní rozhodnutí o tom, že konkrétní písemnosti byly vybrány a označeny za archiválie, a o jejich dalším uložení. Přílohou rozhodnutí bude seznam písemností, které byly za archiválie vybrány. V případě, že původce nebude s rozhodnutím souhlasit, může proti tomuto rozhodnutí podat opravné prostředky podle správního řádu. K 11a 12: Při výběru archiválií mimo skartační řízení se bude postupovat obdobným způsobem. Mimo skartační řízení se provádí výběr archiválií buď na žádost původce nebo vlastníka, anebo z moci úřední. Výběr archiválií mimo skartační řízení se provádí z písemností původců, kteří nemají povinnost vykonávat spisovou službu. Další případy výběru archiválií mimo skartační řízení mohou nastat u písemností nabídnutých státu darem nebo ke koupi nebo u písemností na žádost původce nebo vlastníka. Z moci úřední bude řízení zahájeno u písemností původců, kteří vykonávají spisovou službu, jestliže písemnosti neprošly skartačním řízením, a u písemností nalezených. Výsledkem tohoto postupu je rovněž rozhodnutí příslušného archivu o vybrání písemností za archiválie a o jejich vzetí do evidence archiválií. Uložení archiválií ve veřejných archivech bude přicházet do úvahy pouze v případech, kdy vlastník archiválie nebude mít zřízen soukromý archiv a bude s tím souhlasit. K 13: Výběr archiválií ze záznamů obsahujících utajované skutečnosti se provádí podle zvláštních předpisů zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a vyhlášky Národního bezpečnostního úřadu č. 244/1998 Sb., o podrobnostech stanovení a označení stupně utajení a o postupech při tvorbě, evidenci, přenášení, 49

7 přepravě, zapůjčování, ukládání, jiné manipulaci a skartaci utajovaných písemností, ve znění vyhlášky č. 338/1999 Sb. a vyhlášky č. 391/2001 Sb. Další možností bude zrušit nejprve stupeň utajení a pak teprve provést skartační řízení. Národní archiv nebo státní oblastní archivy nemohou do své péče přejímat archiválie, u nichž nebyl zrušen stupeň utajení. Obdobně se bude postupovat u písemností obsahujících obchodní nebo bankovní tajemství. K výběru archiválií, k nahlížení do nich a pořizování výpisů, opisů nebo kopií se bude vždy vyžadovat souhlas podnikatele nebo klienta, případně třetí osoby, jíž se obchodní nebo bankovní tajemství týká. V případě výběru archiválií obsahujících osobní údaje se také řeší vztah k zákonu č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon stanoví i oprávnění osob provádějící výběr archiválií ve skartačním řízení nebo mimo skartační řízení ve vztahu k vlastníkům písemností, objektů a pozemků, u nichž se má provádět skartační řízení a výběr archiválií. K 14: Povinnost zaměstnanců archivů provádějících výběr archiválií zachovávat mlčenlivost je dána požadavkem ochrany osobních údajů, se kterými se mohou při výběru archiválií setkat. Tato povinnost se vztahuje i na případy, kdy se setkají s písemnostmi obsahujícími obchodní nebo bankovní tajemství. Ochrana utajovaných skutečností včetně povinnosti mlčenlivosti je řešena zvláštními právními předpisy, které nej ustanoveními zákona o archivnictví a o spisové službě dotčeny. K 15: Výslovně se stanoví zákaz zničit písemnost bez souhlasu příslušného archivu. Jeho nedodržení bude sankcionováno podle tohoto zákona jako správní delikt. K 16: Archiválie je třeba evidovat tak jako jiné součásti národního kulturního dědictví. Evidenční povinnosti podléhají všechny archiválie. Evidenční povinnost se nevztahuje na záznamy, které jsou na území České republiky přechodně, např. za účelem výstavy, studia nebo jako součást majetku zahraničních fyzických a právnických osob, protože u nás nejsou evidovány jako archiválie. Součástí Národního archivního fondu jsou však i archiválie cizí provenience, které jsou trvale na území České republiky a jsou jako takové evidovány (např. tzv. trofejní archivní fondy německé provenience, které po skončení druhé světové války zůstaly na území Československé republiky, archivní fondy cizích rodů, které přenesly v minulosti své sídlo na území dnešní České republiky, archiválie cizí provenience získané koupí, darem, sbírkotvornou činností apod.). Ustanovení o Národním archivním fondu je předpokladem pro jednotný výkon ochrany archiválií a péče o ně a pro kontinuitu s dosavadním způsobem evidence archiválií. Základní náležitosti evidence archiválií se budou řídit principy národního systému lokalizace informací. K 17: Zákonem se taxativně stanoví, z jakých důvodů lze archiválie z evidence vyřadit. Vydáním podle zvláštního právního předpisů se má na mysli vydání archiválie do ciziny na základě příslušných mezinárodních smluv a dohod na ochranu kulturních památek nebo jde-li o navrácení majetku získaného trestnou činností apod. K 18: Tímto ustanovením se zakládá působnost Ministerstva vnitra při vedení evidence archiválií, archivů a míst, kde jsou archiválie uloženy. Rovněž se zákonem zakládá oprávnění ministerstva 50

8 zpracovávat osobní údaje o vlastnících archiválií. K 19: Prováděcí právní předpis (vyhláška) stanoví další podrobnosti způsobu vedení evidence a nakládání s údaji evidovanými v jednotlivých stupních evidence. K 20: Kategorizace archiválií se již v praxi provádí, opírá se však pouze o směrnici MV ČSR č. 2/1975 Ú.l., o ochraně a kategorizaci archiválií. Jelikož odborná péče o archiválie je časově, materiálně a finančně náročná, provádí se kategorizace archiválií za účelem poskytování diferencované péče. Základní péče se poskytuje všem archiváliím, ale při konzervaci, restaurování, zhotovování bezpečnostních kopií, evakuaci apod. se poskytuje přednostní péče archiváliím nejvyšší kategorie. Zařazení jednotlivých typů archiválií do I. kategorie je stanoveno v příloze k zákonu. Ostatní archiválie jsou archiváliemi II. kategorie. K 21 : Dosavadní pojem kulturní památka se u archiválií mění na pojem archivní památka, aby nedocházelo k záměně s pojetím kulturních památek v zákoně o státní památkové péči. Kulturní památce v pojetí státní památkové péče totiž v archivnictví odpovídá pojem archiválie. O návrhu na prohlášení archiválie, archivního souboru nebo jeho ucelené části bude rozhodovat ministerstvo. K 22: Na návrh ministra vnitra může vláda České republiky nařízením prohlásit za národní archivní památky nejvýznamnější z archiválií a archivních souborů uznaných za archivní památky. K 23: Archiválie ve vlastnictví státu nebo právnických osob zřízených zákonem nelze převést na jinou osobu, nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo zvláštní právní předpis jinak. Archiválie veřejnoprávních původců a archiválie ve vlastnictví státu právnických osob zřízených zákonem se vždy ukládají ve veřejných archivech. Důvodem této úpravy je ochrana cenných informací, které jsou často relevantní pro práva a povinnosti druhých. Archiválie ve vlastnictví státu lze v odůvodněných případech přenechat do užívání jiným subjektům, například v případech archiválií restituovaných či privatizovaných podniků apod. K 24: Vlastník archiválie má právo na bezplatné poskytování poradenských a informačních služeb Národního archivu nebo příslušného státního oblastního archivu. Vlastník má nárok na poskytnutí jednorázového finančního státního příspěvku v souvislosti s vybráním jeho písemnosti za archiválii. Účelem této úpravy je snaha motivovat soukromou sféru k zaevidování dosud neevidovaných soukromých písemností jako archiválií. Mezi oprávnění vlastníka archiválií se dále řadí nárok na náhradu výdajů, které mu vznikly v důsledku plnění zákonem uložené péče o archiválie. K 25: Ochrana a péče o archiválie je prvořadou povinností jejich vlastníků. Proto jim zákon ukládá povinnosti, jejichž nesplnění bude sankcionováno jako přestupek nebo správní delikt podle tohoto zákona. K 26: 51

9 Přenechání archiválie do úschovy se bude řídit obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku s výjimkami uvedenými v tomto zákoně. K 27: Vlastník archiválie, pokud není schopen zajistit řádnou péči o archiválie, může na státním oblastním archivu požadovat poskytnutí odborné pomoci při péči o ně nebo vyžadovat jejich uložení do archivu. Naopak, pokud vlastník archiválií řádně o archiválie nepečuje, může státní oblastní archiv rozhodnout o jejich uložení ve státním oblastním archivu. V tomto případě nepůjde o vyvlastnění, ale jen o určité omezení práva vlastníka s archiváliemi nakládat. Cílem je zabezpečit jejich řádnou ochranu a péči o ně. K 28: Ustanovení zakotvuje právo přednostní koupě státu pro archiválie a stanovuje výjimky z tohoto předkupního práva v případě převodu těchto archiválií mezi osobami blízkými, spoluvlastníky nebo církevními právnickými osobami téže církve nebo náboženské společnosti. To platí i v případě převodu ve prospěch veřejného archivu. Stanovují se dále povinnosti vlastníka takovéto archiválie a především povinnosti Národního archivu nebo státního oblastního archivu v případě uplatnění práva přednostní koupě státu. K 29: Archiválie lze vyvážet do ciziny jen za splnění uvedených podmínek, aby se nesnížila nebo neznemožnila účinnost ustanovení zákona, která zajišťují ochranu archiválií a péči o ně a nahlížení do archiválií, a nebyla narušena integrita Národního archivního fondu. Obdobná ustanovení obsahují i zahraniční archivní zákony a zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů. K 30: Pro účely dokumentační a účely ochrany originálů archiválií prohlášených za archivní památky a za národní archivní památky se zhotovují jejich kopie. Archiváliím, které byly prohlášeny za archivní památky, je třeba věnovat zvláštní pozornost. Pro případ evakuace je třeba tyto archiválie výrazně označit a jejich uložení evidovat ve zvláštním lokačním plánu, dále je třeba přednostně ošetřovat poškozené či ohrožené archivní památky apod. K 31: Obdobně jako v případě vybrání písemnosti za archiválii zákon upravuje poskytování jednorázového státního příspěvku a náhrady nákladů vlastníkům v souvislosti s prohlášením archiválie za archivní památku (viz 24). K 32: Rovněž oprávnění vlastníka archivní památky nebo národní archivní památky a oprávnění Národního archivu či státního oblastního archivu v oblasti ochrany a péče o archivní památku nebo národní archivní památku jsou totožná s oprávněními v případě ochrany a péče o archiválie (viz 27). K 33: Archivní památky a národní archivní památky požívají stejné ochrany a podléhají stejnému režimu jako ostatní archiválie s výjimkami uvedenými v 30 až

10 K 34: Toto ustanovení je aplikací práva občana na informace podle čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Nahlížení do archiválií bude umožněno pouze v archivech. Vlastník archiválií, který je uloží do archivu na základě smlouvy o úschově, má právo stanovit ve smlouvě vlastní podmínky pro nahlížení do archiválií ve svém vlastnictví, které však nemohou být v rozporu s tímto zákonem. I v případě, že jsou archiválie uloženy v archivu na základě jiného aktu než smlouvy o úschově, se při nahlížení do těchto archiválií respektují vlastnická práva. Nahlížet je možno, z důvodu ochrany archiválií, především do jejich reprodukcí; ještě přísnější je z téhož důvodu regulace u národních archivních památek. K 35: Ochrana archiválií si vyžaduje vedení přehledu o všech osobách, které do archiválií nahlédly. Pokud by došlo k poškození archiválie nebo k jejímu odcizení badatelem, musí mít archiv k dispozici jeho základní osobní údaje, aby mohl v případě potřeby vyžadovat náhradu škody či přijmout jiná konkrétní opatření. K 36: Vydání vzorového badatelského řádu formou právního předpisu je dáno požadavkem ujednocení základních pravidel pro nahlížení do archiválií. Na základě něj všechny archivy vydají vlastní badatelské řády. Badatelský list musí být jednotný pro všechny archivy. Proto zákon obsahuje zmocnění pro ministerstvo k jejich vydání. K 37: Třicetiletá ochranná lhůta je empiricky stanovené průměrné období, během něhož mají být informace v archiváliích chráněny. Tato lhůta je akceptována i ve státech Evropského společenství. Tento zákon úzce navazuje na zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Při nahlížení bude nutno respektovat ochranu osobních údajů podle tohoto zákona. Třicetiletá lhůta se nevztahuje na ty archiválie, které již byly původcem zveřejněny nebo při svém vzniku byly určeny k zveřejnění nebo jejichž zveřejnění stanoví zvláštní zákon. Tímto zákonem je např. zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Bez tohoto ustanovení by jinak nastala situace, že řada informací a listin by se po uložení do archivu stala na třicet let nepřístupnými. Na tuto skutečnost také pamatuje přechodné ustanovení ( 80 odst. 4), které ve stanovených případech umožní nahlížet i do archiválií mladších třiceti let. K 38: Právo občana nahlížet do archiválií lze omezit jen z důvodů uvedených v zákoně. O tom, zda se nahlížení odepře nebo ne, nebudou rozhodovat archivy, ale pouze příslušné správní úřady na úseku archivnictví a výkonu spisové služby. Tedy ministerstvo, Národní archiv, státní oblastní archivy a příslušná ministerstva nebo Česká národní banka, Národní bezpečnostní úřad či zpravodajské služby ČR, které si zřídily a spravují specializované nebo bezpečnostní archivy. Naopak odstavec 5 a 6 stanoví, kdy nelze nahlížení odepřít a kdy jsou organizační složky státu, územní samosprávné celky, jakož i jiné osoby oprávněny nahlížet do archiválií, jejichž původcem je stát nebo územní samosprávný celek. Účelem této úpravy je zejména umožnit dohledat staré spisy. K 39: Vystavování archiválií patří k důležitým formám jejich užívání. Toto ustanovení stanoví 53

11 podmínky, za kterých mohou být archiválie vystavovány. Přitom vždy musí být dodrženy podmínky stanovené zvláštními zákony na ochranu osobních údajů a utajovaných skutečností. K 40 : Součástí nahlížení do archiválií je i možnost pořizovat výpisy, opisy a kopie archiválií. Avšak pro ochranu osobních údajů a utajovaných skutečností je nutné stanovit, kdy lze pořizování výpisů, opisů a kopií archiválií odepřít. Ceník služeb za poskytnutí výpisů, opisů a kopií archiválií uložených ve veřejných archivech bude stanoven v prováděcím právním předpise. V případě poskytování výpisů, opisů a kopií archiválií uložených v soukromých archivech bude cena za poskytnuté služby smluvní a v režimu příslušných právních předpisů o cenách. K 41: Nahlížení, pořizování výpisů, opisů a kopií archiválií uložených mimo archivy bude plně v režimu tohoto zákona s tím, že bude podmíněno souhlasem vlastníka nebo držitele archiválie a dodržením podmínek ochrany osobních údajů a utajovaných skutečností. K 42: Z hlediska funkcí archivů a jejich zřizovatelů zavádí zákon novou soustavu archivů, kterou tvoří archivy veřejné a archivy soukromé. Veřejnými archivy jsou Národní archiv, sedm státních oblastních archivů, specializované archivy, bezpečnostní archivy a archivy územních samosprávných celků. Archivy soukromými jsou archivy právnických osob, např. archivy akciových společností, společností s ručením omezeným, archivy církví a náboženských společností, archivy politických stran, politických hnutí, občanských sdružení, obecně prospěšných společností, organizací s mezinárodním prvkem, odborových organizací a organizací zaměstnavatelů, nadací a nadačních fondů aj. Soukromé archivy mohou být zřizovány i fyzickými osobami. Takovýmito archivy mohou být např. rodové archivy, osobní archivy, archivy živnostníků apod., které dosud existují převážně jako archivní fondy (tedy nikoliv jako archiv v pojetí tohoto zákona). Těmto osobám zákon dává možnost zřídit si vlastní archiv sloužící k ukládání archiválií v jejich vlastnictví nebo ve vlastnictví jiných fyzických a právnických osob na základě smlouvy o úschově. K 43: V souladu s novou koncepcí výkonu státní správy se definují správní úřady na úseku archivnictví a výkonu spisové služby. Pouze tyto úřady budou oprávněny vykonávat státní správu na úseku archivnictví a výkonu spisové služby a vést správní řízení, jimiž budou rozhodovat o právech a povinnostech fyzických a právnických osob. K 44: Tímto ustanovením se stanoví působnost ministerstva jako ústředního správního úřadu na úseku archivnictví a spisové služby. Navazuje na působnosti stanovené Národnímu archivu a státním oblastním archivům. Záměrem ministerstva je i garantovat výkon spisové služby zpozice ústředního správního úřadu. Dále jsou zde zahrnuty úkoly, které již ministerstvo vykonávalo, jakož i úkoly, které vyplývají z nové koncepce archivnictví a na to navazujících působností ministerstva K 45 a 46 : Místo dosavadního Státního ústředního archivu bude jeho působnosti vykonávat Národní 54

12 archiv. Název Národní archiv je třeba chápat ve smyslu obecný. Obdobný název nese i většina zahraničních ústředních archivů státu. Národní archiv bude plnit funkci správního úřadu a ústředního archivu státu. Působnost Národního archivu je dána jeho postavením vsystému orgánů vykonávajících státní správu na úseku archivnictví a výkonu spisové služby. Vztahuje se zejména na ústřední správní úřady a jiné organizační složky státu s celostátní působností, jako jsou ústřední orgány moci soudní, Nejvyšší kontrolní úřad, Česká národní banka apod. a nejvyšší orgány soukromoprávních původců uvedených v zákoně. Z charakteru Národního archivu jako ústředního archivu státu vyplývá charakter archivních souborů v něm uložených. Národní archiv je archivem země České, unitární Československé republiky, československé federace a České republiky. K 47 až 49 : Pro nižší než ústřední úroveň státní správy jsou zřízeny státní oblastní archivy, jež integrují úroveň krajskou, okresní a obecní a na Moravě a ve Slezsku i bývalou úroveň zemskou. Budou plnit, podobně jako Národní archiv funkci správního úřadu i archivu. Historickým vývojem se vytvořila soustava sedmi státních oblastních archivů, které rovnoměrně pokrývají celé území státu. S ohledem na potřeby výkonu předarchivní péče po provedení reformy územní veřejné správy se územní působnost státních oblastních archivů přizpůsobila území samosprávných krajů. Vnitřními organizačními jednotkami státních oblastních archivů jsou státní okresní archivy. Vzhledem k tomu, že se jedná o vnitřní organizační jednotky správních úřadů, není nutné je výslovně uvádět v textu zákona. K 50: Pokud si jednotlivá ministerstva nebo další ústřední správní úřady zřídí specializovaný nebo bezpečnostní archivy, stávají se tím ze zákona i správními úřady vykonávajícími státní správu na úseku archivnictví a výkonu spisové služby. Proto jej jejich působnost stanovena zákonem. K 51 až 53 : Název i definice specializovaných a bezpečnostních archivů lépe vystihují skutečný obsah a úkoly stávajících archivů zvláštního významu, jejichž dosavadní úkoly specializované a bezpečnostní archivy převezmou. Specializované a bezpečnostní archivy zřízené ministerstvy, dalšími ústředními správními úřady, Českou národní bankou, Národním bezpečnostním úřadem a zpravodajskými službami ČR budou mít oprávnění u původců, u nichž dohlíží na výkon spisové služby, provádět i skartační řízení a výběr archiválií. Specializovanými archivy se stanou i Národní filmový archiv, který byl zřízen zákonem č. 273/1993 Sb., o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a Ústřední archiv zeměměřičství a katastru, zřízený zákonem č. 359/1992 Sb., o zeměměřičských a katastrálních orgánech, ve znění pozdějších předpisů. Jelikož se jedná o archivy zřízené zákony, není již požadována jejich akreditace, ale za akreditované se považují. Toto umožní, aby vpřípadě, že budou tyto archivy splňovat podmínky pro odnětí nebo zánik akreditace nebo dojde z jejich strany k porušení zákona, bylo možno akreditaci odejmout. Zákon umožňuje vytvářet další specializované archivy ústředních správních úřadů a jiných organizačních složek státu, státních podniků, státních příspěvkových organizací a právnických osob zřízených zákonem. Podmínkou činnosti specializovaných a bezpečnostních archivů je jejich akreditace. 55

13 Bezpečnostní archivy vykonávají všechny činnosti, které nemůže z důvodu zvláštního režimu vykonávat jiný archivní orgán. Jejich agenda má přesně stanovený okruh osob, které se s jejím obsahem mohou seznámit, a to v rámci celého administrativního cyklu. Je vyloučeno, aby do procesu archivní péče o tuto agendu zasahoval vnější subjekt prostřednictvím skartačního dohledu, archivních prohlídek nebo vizitacemi archivních inspektorů. Přitom je nezbytné rozlišovat případy, kdy má příslušný správní úřad zřízen specializovaný i bezpečnostní archiv, nebo jen bezpečnostní archiv. Tomu pak odpovídají i úkoly bezpečnostních archivů. K 54 a 55 : Vedle již existujícího Archivu hlavního města Prahy, Archivu města Brna, Archivu města Ostravy, Archivu města Plzně a Archivu města Ústí nad Labem mohou i ostatní územní samosprávné celky zřizovat své archivy. Zřizovatelská role přísluší obcím podle zákona o obcích a krajům podle zákona o krajích. Takto zřízené archivy však nebudou mít možnost provádět výběr archiválií ve skartačním řízení nebo mimo skartační řízení a spravovat historické archivní soubory uložené ve státních oblastních archivech a v jejich vnitřních organizačních jednotkách. Jejich činnost bude zaměřena pouze na archivní péči o archiválie a jejich ochranu. Podmínkou činnosti archivů územních samosprávných celků, s výjimkou Archivu hlavního města Prahy, Archivu města Brna, Archivu města Ostravy, Archivu města Plzně a Archivu města Ústí nad Labem, tedy archivů, které již byly zřízeny zákonem, je jejich akreditace. Uvedené archivy se za akreditované považují. Toto umožní, aby v případě, že budou tyto archivy splňovat podmínky pro odnětí akreditace nebo dojde z jejich strany k porušení zákona, bylo možno akreditaci odejmout. K 56 a 57: Účelem tohoto ustanovení je motivovat soukromoprávní původce k tomu, aby v případě, že mají archiválie ve své péči, si zřídily vlastní archivy. Pokud zřizovatel soukromého archivu splní podmínky stanovené zákonem, bude soukromému archivu udělena akreditace a zřizovatel může požádat o poskytování státního příspěvku na provoz takovéhoto archivu. Z důvodu veřejného zájmu o péči o archiválie a jejich ochranu je prvořadou podmínkou pro udělení akreditace splnění stavebně-technických, prostorových, materiálních, bezpečnostních a dalších podmínek pro péči o archiválie, tak aby i v těchto archivech byla zajištěna potřebná péče o ně. Při splnění podmínek stanovených zákonem zákon soukromým archivům kromě jiných povinností ukládá i veřejnoprávní povinnost umožnit nahlížení do archiválií. K 58: Akreditace archivů je novým prvkem v českém archivnictví. Jeho zavedení se navrhuje jak pro nově vznikající archivy, tak i archivy již existující (kromě výjimek stanovených tímto zákonem). Akreditace má být i určitým regulačním opatřením, které zabrání neodpovědnému a neúčelnému vzniku nových archivů, což by ve svých důsledcích mohlo vést ke zhoršení péče o archiválie a jejich ochrany. U archivů již existujících je důvodem pro jejich akreditaci ta skutečnost, že řada současných archivů nemá potřebné stavebně-technické, prostorové, bezpečnostní, materiální, finanční ani personální zabezpečení pro svou činnost. Akreditace je nepřevoditelná. Výjimky zákon stanoví pouze pro archivy územních samosprávných celků a pro soukromé archivy zřízené fyzickými osobami. Pokud bude akreditace nově vzniklému archivu udělena, má zřizovatel povinnost vydat badatelský řád jako základní dokument pro umožnění nahlížení do archiválií. K 59: Zákon počítá i s případy, kdy se zřizovatel, ať nezaviněně či z nedbalosti, dostane do situace, 56

14 kdy není nadále schopen plnit podmínky pro akreditaci. Z důvodu ochrany archiválií mu pak může být akreditace odňata a archiválie uloženy ve státním oblastním archivu. Tím se nevylučuje, že v budoucnu, pokud se situace zřizovatele zlepší, mu může být akreditace na základě nové žádosti znovu udělena. Rozhodování ministerstva o odnětí akreditace bude plně v režimu správního řízení. K 60: Záměrně se rozlišuje zánik akreditace a její odnětí. K 61 : Dlouholetou praxí a experimentálním ověřením jsou všeobecně uznávány některé zásady konstrukčního řešení a vnitřního členění archivních budov, jejich vybavení, hygienicko-klimatického řešení depozitářů, organizačního a personálního zajištění archivních činností. Tyto zásady dosud nebyly kodifikovány právním předpisem, ale jsou doporučeny Mezinárodní archivní radou v publikaci Archive Buildings and Equipement (K. G. Saur 1988). Z nich vycházejí metodické materiály ministerstva Základní hlediska pro výstavbu a rekonstrukce archivních budou a Typologie budov státních oblastních archivů a státních okresních archivů. Stavebně-technické, prostorové, bezpečnostní, materiální, finanční a personální podmínky pro péči o archiválie a jejich ochranu jsou uvedeny přímo v zákoně. Prováděcí právní předpis pak stanoví jen některé technické podrobnosti doplňující požadavky stanovené zákonem. Tyto standardy jsou shodné pro všechny archivy. K 62 : Ustanovení ukládá povinnost zpracovávat výroční zprávy o činnosti archivů a vymezuje i základní obsahové náležitosti těchto výročních zpráv. Výroční zprávy o činnosti archivů jsou jedním z nástrojů jejich kontroly. Současně s výročními zprávami se předávají také údaje ze základní a druhotné evidence archiválií. Stanoví se obligatorní náležitosti, které musí výroční zpráva archivu obsahovat a povinnost zveřejňovat výroční zprávy na úřední desce archivu nebo jiném veřejnosti přístupném místě v archivu. K 63 až 70: Povinnost vést spisovou službu mají veřejnoprávní původci, s výjimkou malých obcí, resp. městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst. Vedení spisové služby u soukromoprávních subjektů je dobrovolné. Řada analogických povinností jim však vyplývá z jiných právních předpisů (např. zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, apod.). Zákon o archivnictví upravuje jen ty zásady vedení spisové služby, které vzhledem k ústavní zásadě, že povinnosti lze ukládat pouze zákonem, nelze upravovat na úrovni podzákonného právního předpisu. Organizace výkonu spisové služby u obcí a krajů bude obdobná organizaci spisové služby u správních úřadů. Povinnost obcí a krajů vést spisovou službu obcemi a kraji lze dovodit z 110 odst. 4 písm. e) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, z 69 odst. 2 písm. f) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů a z 81 odst. 5 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů. Zákon o archivnictví a spisové službě pouze upřesňuje, které obce povinnost vést spisovou službu nemají. Spisový řád a skartační řád vydaný původcem jsou základním předpokladem pro vedení 57

15 účelné a úplné evidence písemností. Pojem spisového a skartačního znaku a skartační lhůty definuje prováděcí právní předpis. Vyřízené písemnosti se ukládají ve spisovně. Zřídil-li původce správní archiv a jedná-li se o písemnost s dlouhou skartační lhůtou, písemnost se uloží v tomto správním archivu. Správní archiv je organizační součástí původce a slouží k uložení zaevidovaných a vyřízených písemností s dlouhými skartačními lhůtami. Ve správním archivu se provádějí základní odborné archivní činnosti. Správní archiv není archivem patřícím do soustavy archivů, ale tvoří mezičlánek mezi spisovnou a archivem. K 71 a 72: Tato ustanovení upravují působnost ministerstva, Národního archivu a státních oblastních archivů při provádění kontroly na úseku státní správy v oblastí archivnictví a výkonu spisové služby. Navrhuje se obnovit funkci archivních inspektorů, která u nás existovala v meziválečném období. Tato funkce se uplatňuje i v zemích s vyspělým archivnictvím, zejména pro výkon dohledu a poradenství ve sféře nestátních archivů. Při provádění kontroly se bude postupovat podle zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů, s výjimkami stanovenými tímto zákonem. K 73 až 76: Zákon nově stanoví přestupky a správní delikty na úseku archivnictví a spisové služby. Pokuty budou ukládat národní archiv nebo státní oblastní archivy. Odvolacím orgánem proti rozhodnutí o uložení pokuty bude ministerstvo. Stanovení konkrétní výše pokuty bude záležet na uvážení příslušného orgánu, který bude provádět řízení. Jejich maximální hranice byla stanovena přiměřeně k výši pokut podle obdobných právních předpisů týkajících se péče o národní kulturní památky a dědictví. K 77 Výslovně se stanoví, že na řízení podle tohoto zákona se vztahují ustanovení zákona o správním řízení. Tím se sleduje odstranění případných možných pochybností o postupu v řízeních vedených správními úřady na úseku archivnictví a výkonu spisové služby. Společnými ustanoveními je vedení spisové služby umožněno i těm původcům, kterým tato povinnost nevyplývá přímo ze zákona. Pokud se rozhodnou vést spisovou službu, pak musí dodržovat zásady stanovené zákonem. K 78: V návaznosti na problematiku ochrany osobních údajů při výběru archiválií a nahlížení do nich se s odkazem na zvláštní zákon upravují i povinnosti archivů při zpracovávání osobních údajů. Tímto zákonem se má na mysli zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. K 79: Archivy územních samosprávných celků dostávají tímto zákonem zcela nové postavení v systému výkonu státní správy na úseku archivnictví a spisové služby. Proto je nezbytné zakotvit, že dosavadní archivy měst Prahy, Brna, Ostravy, Plzně a Ústí nad Labem se stávají archivy územních samosprávných celků podle tohoto zákona. Jelikož se postavení a úkoly dosavadních archivů zvláštního významu mění (zejména u specializovaných archivů ústředních správních úřadů a jiných organizačních složek státu, státních podniků, státních příspěvkových organizací a právnických osob zřízených zákonem), je třeba, aby zřizovatelé těchto archivů ve stanovené lhůtě požádali ministerstvo o akreditaci a uvedli postavení 58

16 svých archivů do souladu s tímto zákonem. Zřizovatelé archivů, kterým podle tohoto zákona nevzniká povinnost akreditace, jsou povinni do tří let prokázat ministerstvu, že splňují podmínky pro udělení akreditace. Tato povinnost se bude dotýkat všech archivů včetně Národního archivu a státních oblastních archivů. K 80: Protože nový zákon výběr a evidenci archiválií upravuje jiným způsobem než dosavadní zákon, je třeba pro zajištění kontinuity prohlásit všechny archiválie evidované podle dosavadního archivního zákona za archiválie i podle nového archivního zákona. Podobně je třeba zajistit transformaci archiválií uznaných za kulturní památky nebo prohlášených za národní kulturní památky v archivní památky a národní archivní památky. K 81: Badatelské řády jsou významným regulačním nástrojem k umožnění nahlížení do archiválií. Proto je nezbytné je uvést do souladu s ustanoveními tohoto zákona. K 82: Je nutno řešit také i otázku, jak postupovat v případech již zahájeného správního řízení o ukládání sankcí podle dosavadních právních předpisů. Bude platit zásada, že řízení započatá přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí a sankce se uloží podle předpisů platných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. K 83: Realizace ustanovení 45 a 46, aniž by musel být Státní ústřední archiv zrušen a následně vytvořen Národní archiv, si vyžaduje provedení změny názvu Státního ústředního archivu na Národní archiv. Tím Národní archiv převezme všechna práva a závazky po Státním ústředním archivu. K 84: Zákonné zmocnění je nezbytnou podmínkou pro vydání vyhlášek ministerstva. Jejich pracovní znění je přiloženo v příloze. K 85: Uvádí se zákony a další právní předpisy, které je nezbytné novým zákonem zrušit. K 86: Rozšíření působnosti Ministerstva vnitra je třeba promítnout i do kompetenčního zákona. K 87 a 88: V posledních letech živelně vznikají firmy nabízející vedení spisoven za úplatu. Tuto aktivitu je třeba z důvodu zajištění odpovídající péče o písemnosti regulovat uzákoněním této činnosti jako živnosti koncesované. Proto je nezbytné provést novelu živnostenského zákona a doplnit do něj nová přechodná ustanovení, která umožní vykonávat po přechodnou dobu živnost podle tohoto zákona na základě živnostenských oprávnění podle předchozí právní úpravy. Předmětem živnosti je celková péče o písemnosti jiných původců v souladu se zákonem o archivnictví, tj. jejich přejímání, uspořádání, vedení evidence, vyřizování oprávněných žádostí o pořizování výpisů, opisů či zhotovování kopií, a ve spolupráci s příslušným státním archivem provádění skartačního řízení. Podmínkou schválení provozovny je splnění podmínek pro řádné a bezpečné uložení písemností a technické vybavení pro vedení spisovny a provádění skartačního řízení. 59

17 K 89 a 90: Novela zákona o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů včetně jeho nových přechodných ustanovení reaguje na změny včinnosti archivů hlavního města Prahy, Brna, Ostravy, Plzně a Ústí nad Labem. K 91: Novela stanoví povinnosti likvidátora obchodní společnosti ve vztahu k zachování písemností a archiválií společnosti, která je v likvidaci, a následného převedení archiválií do příslušného státního oblastního archivu. K 92: Tato novela umožní zahrnout náklady na péči o spisovnu a archiv úpadce do nákladu správce konkurzní podstaty. K 93: Novela zákona o hlavním městě Praze vyplývá ze změny koncepce a postavení Archivu hlavního města Prahy. Ustanovení Statutu hlavního města Prahy v oblasti spisové služby a archivní péče o archiválie bude nezbytné dát do souladu s tímto zákonem. Důsledkem těchto změn by mělo být jejich vypuštění ze Statutu hlavního města Prahy. K 94 až 96: Novely těchto zákonů umožní transformaci dosavadních archivů zvláštního významu zřízených těmito zákona na specializované archivy. K 97: Vzhledem k tomu, že zákon o archivnictví a spisové službě stanoví, že až na výjimky stanovené tímto zákonem se na ochranu archiválií obsahující osobní a osobní citlivé údaje plně vztahuje zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je výjimka z tohoto zákona pro oblast archivnictví již nadbytečná. K 98 až 101: Tato ustanovení ruší novely archivního zákona z roku 1974, které byly součástí jiných zákonů. K 102: S ohledem na prováděné změny vsystému výkonu státní správy na úseku archivnictví a výkonu spisové služby se navrhuje nabytí účinnosti zákona až k , aby archivy byly schopny se na tyto změny připravit. V Praze dne 21. července