Na kopci - zlom Stránka 1 motto

Transkript

1

2 motto

3

4 NA KOPCI Jifií Bfiezina Praha 2013

5 Jifií Bfiezina, 2013 Cover Vendula Volkmerová, 2013 ISBN

6 Prolog Horké ãervencové odpoledne sálá do krajiny. Marie se vrací domû. Jako kaïd prázdninov den jela nav tívit babiãku v sousední vsi a teì tlaãí své kolo do kopce podél kfiíïové cesty vinoucí se zanedban mi pastvinami. AÏ dorazí nahoru ke kapliãce, chvilku si tam odpoãine. Potom nasedne a uïije si sjezd aï pfied dûm, kde bydlí se svou maminkou. Mohla by jet po rovinû údolím a vyhnout se v tom parnu docela úmornému tlaãení bicyklu nahoru, ale cesta z kopce jí tu námahu vynahradí. Jela tudy uï tolikrát, Ïe zná kaïd v mol. PokaÏdé je dole o nûco rychleji. Je tû Ïe to máma neví, urãitû by jí vynadala. Marie nespûchá, jde pomalu podél jednotliv ch zastavení kfií- Ïové cesty a u kaïdého z nich chvilku postojí, vyd chá se, odhrne potem slepené vlasy z ãela a prohlíïí si obrázky Kristova utrpení. KdyÏ se blíïí k vrcholu kopce, za lé a opr skané obrázky zaãínají nab vat na pûsobivosti. PokaÏdé na ni doléhá tíha Spasitelovy obûti. JenÏe dnes je ten pocit je tû silnûj í. Pfii pohledu na scénu pfiibíjení na kfiíï ovane Marii proud studeného vzduchu, aï jí naskoãí husí kûïe. Najednou má pocit, Ïe není sama. Rozhlédne se okolo sebe. Z kopce je v hled do údolí, vidí V toà, vesnici, odkud pfied chvíli vyrazila. Oãima pfiejíïdí zvlnûnou krajinu, zalitou temnû Ïlutou barvou zrajícího obilí a suché trávy, údolí ukr vající zákruty fieky, jeï nabízí v tûchto dnech osvûïující koupání, i les, za kter m se krãí Hbity, její domov. Vzduch se tetelí vedrem, jinak je v echno naprosto nehybné, zmrazená scenerie vrcholícího léta. Marie nevidí nic, co by v ní mohlo vyvolat to podivné chvûní. Pfiesto by pfiísahala, Ïe cítí nûãí pfiítomnost. 5

7 JI Í B EZINA Po chvíli ale pocit chladu ustoupí Ïáru slunce a husí kûïe se zmûní v pfiirozenûj í pocit ulepeného horka. Pokraãuje dál a zaãíná se tû it do stínu na vrcholu kopce. Nahofie se nachází malá kapliãka, vedle ní nástûnka s vybledl mi svat mi obrázky. O kousek dál stojí altánek, kter si tam postavili sami vûfiící nebo turisté, aby se ukryli pfied pfiípadnou nepfiízní poãasí. Marie se tady kaïd den schovává pfied sluníãkem a pfiipravuje se na vzru ení z jízdy dolû po pû inû, která se po chvíli vnofií do lesa, kde zaãne to opravdové terénní dobrodruïství. Îádná kamarádka by s ní takhle dolû nejela. Popravdû fieãeno, Marie vlastnû Ïádnou kamarádku ani nemá. VÏdycky si vystaãila sama a vûbec jí to na rozdíl od její maminky nevadí. Je to drobná, tichá a nenápadná desetiletá holãiãka, jejíï nejãastûj í ãinností je zadumané pozorování dûní kolem sebe. âerné oãi pronikavû sledují okolí zpoza dlouh ch ãern ch vlasû, padajících do ãela. Prázdniny tráví projíïìkami po okolí, obãas se zajde s ostatními dûtmi vykoupat do fieky a kaïd den jede za babiãkou, protoïe máma na ni nemá ãas. Teì tedy sedí na hrubé lavici v altánku, vnímá vûni rozpáleného dfieva a dívá se do kraje. Stále cítí nûãí pfiítomnost, zdá se, jako by u altánu nûkdo byl, ale nikoho nevidí. Pfiichází dal- í závan studeného vzduchu, daleko silnûj í neï ten pfiedchozí, tak siln, Ïe se zachvûje zimou. Pfiepadne ji tíïiv strach, jako by ji nûco pfiikovalo k lavici, nemûïe se ani pohnout. Hroznû moc by chtûla jít domû, chce domû, zatíná své malé ruãky v pûst a v í silou zavírá oãi. KdyÏ je otevfie, zírá na záblesk svûtla, které se jakoby odnikud rozlévá pfiímo u kapliãky. Svûtlo je tak silné, Ïe pfiebíjí slunce. Obloha se najednou zdá temná jako pfied boufikou. Svûtelná skvrna zaãíná zvolna mûnit tvar a uprostfied se nezfietelnû r suje jakási postava. Marie ned chá, dûs ji paralyzuje. Postava je prûsvitná, svûtlo vyzafiuje pfiímo z ní a vytváfií okolo záfiivou auru. Vysoká, tíhlá, krásná bytost s dlouh mi zlat mi 6

8 NA KOPCI vlasy a celá v bílém; dívá se na ni a pfiitom záfií tím svûtlem, které oslepuje dûsem. Marie uï ale hrûzu nevnímá, pfiipadá si, jako by to v echno sledovala odnûkud zpovzdáli a jako by na té dfievûné laviãce ani nebyla ona. Postava teì stojí pfiímo pfied ní a její planoucí modré oãi promlouvají. Z úzk ch, pûvabn ch úst nevycházejí Ïádná slova, pfiesto vzduch naplàuje hromov hlas, kter m nadzemská bytost burácí své poselství. Zvedá se stra liv vichr, cel altán se otfiásá pod jeho poryvy. V echno to trvá jen okamïik a zároveà celou vûãnost. A pak to náhle skonãí. Marie sedí v altánu sama, hledí na záfiivû bílou stûnu kapliãky, cítí vûni dfieva a opût k ní doléhá cvrkot hmyzu v trávû a slabé hlásky dûtí od fieky. Chvûje se a její zrychlen dech doprovází trhané vzlykání. Celé její drobné tûlo se jen pomalu vzpamatovává z posvátné hrûzy, kterou právû proïilo, a ona cítí ostrou bolest, která se rozlévá po celém tûle. Hlava jí tfie tí. Se slzami v oãích se pokou í pohnout. Sleduje odlesk slunce v paprscích v pletu zadního kola bicyklu, poloïeného v trávû pfied laviãkou. Volnobûh ti e cvaká a kolo se pomalu toãí, zpomaluje, aï znehybní docela, stejnû jako Marie. Stín kapliãky se protahuje, jak slunce pomalouãku mífií k západu. Na nebi krouïí kánû. Stín dravce pfielétne po podupané trávû pfied altánem. Dûvãátko sebou trhne a ti e zasténá. ZÛstane v ak sedût, nehybnû jako socha. Bílá stûna kapliãky zaãíná dostávat nádech Ïluté, jak se pfiipozdívá. Nebe získává tmav- í odstíny a na obzoru se objevují malé prûsvitné mráãky. V oknû altánu se vynofií hlava. Babiããin nasupen v raz zmizí, jakmile chytí vnuãku za studenou ruku. Pohladí ji po slepen ch vlasech a pak fiekne: Mafienko, co tady dûlá? V ude tû hledám. Co se ti stalo?

9

10 âást 1

11

12 Kapitola 1 To si nemûïe na ãtrnáct dní sednout ke kompu se tfiema kníïkama a udûlat z nich kompilát jako v ichni ostatní? Petr se tváfiil pobavenû, ale Milan v jeho oãích zahlédl i náznak obdivu. Tak zaprv, chci to udûlat poctivû. A zadruh, mûïe se to hodit v práci. MoÏná se tam uvolní místo stál ho redaktora. ekli, Ïe jestli se osvûdãím, mohl bych ho po kole dûlat já. Tohle by mohla b t dobrá reportáï, moïná celej seriál. Milan nebyl na takové otázky pfiipraven. Cestou na kolej si to uï v echno hezky vybásnil a spolubydlící se mu teì vysmívá. Ví co, nûktefií z nás nevidí svou budoucnost v akademick sféfie, nûkdo by tfieba taky rád dûlal nûjakou práci. Buì v klidu, kámo, já jenom Ïe sis vybral zrovna religionistiku. Chápu tvûj zájem o humanitní obory, ale co na tom proboha vidí? Netu il jsem, Ïe se takovej pámbíãkáfi! My budoucí uãitelé obãanské v chovy musíme mít rozhled ve v ech spoleãensk ch vûdách. Milan se snaïil o sebeironick tón, ale vyznûlo to, jako by to myslel váïnû. Jasnû. Od v eho kousek a dohromady víte velk kulov, zakonãil Petr. Takovéto v mûny názorû byly v jejich mikroskopickém pokoji na denním pofiádku. Kluci spolu bydleli z vlastní vûle uï tfietím rokem. A kromû obãasného korpení si spolu rozumûli. Na praïské koleji Vûtrník by to ani jinak ne lo, protoïe rozmûr pokojû docela slu nû simuloval ponorku, takïe ani k nemoci pojmenované po tomto plavidle nemûli její obyvatelé daleko. Milan se snaïil rozpoznat, co si jeho kamarád skuteãnû myslí. Nûkdy mûl problém s ironií, s níï jeho spolubydlící pfiistupoval ke v emu vyjma své vlastní odbornosti. Petr studoval historii a rád by pokraãoval jako doktorand. Ov em to by musel trochu omezit flámování a koukání na filmy staïené z interne- 11

13 JI Í B EZINA tu. Byl to vysok, tíhl mladík s pomalu, ale jistû postupujícími kouty na ãele a extrovertním chováním. Oblékal se jako asi v ichni podobní tudáci tedy ve stylu nezávisl alternativec. Díky rozmáchlé gestikulaci a hlasitému projevu byl vïdy automaticky stfiedem pozornosti. Milan byl men í, ménû nápadn, neustále si upravoval br le na nose a trochu se hrbil. Na rozdíl od Petra, kter si na svém na první pohled zanedbaném vzhledu dával velmi záleïet, ãímï se pfiíli neodli oval od nagelovan ch chlapcû v naïehlen ch triãkách, MilanÛv zevnûj ek prozrazoval neochotu vûnovat nûãemu takovému pozornost. Od gymplu sice shodil vojenské kapsáãe a nahradil je dïínami, mikin s kapucí v neurãit ch barvách se v ak vzdát nedokázal. Studoval uãitelství. Lidi, ktefií ho trochu znali, ho mûli vût- inou rádi, protoïe se s ním dobfie povídalo (to oceàovaly zejména spoluïaãky), byl nekonfliktní typ, a navíc byl vïdycky ochotn podûlit se o poznámky. Ti, kdo ho naopak pfiíli neznali, si asi ani nev imli, Ïe existuje. MoÏná to byly ty protichûdné povahy, které jim umoïàovaly sdílet omezen prostor a neomezen nepofiádek. Teì se oba váleli na sv ch neustlan ch postelích a probírali Milanovu diplomku. Milan si ze v ech moïností vybral religionistiku. Téma znûlo: Privátní zjevení svat ch v kontextu postmoderní spoleãnosti se zamûfiením na situaci ve stfiedoevropském náboïenském prostoru, ilustrované terénním v zkumem konkrétního pfiípadu. Co tohle v echno má b t, netu ím. Ale jedno vím jistû. Terénní v zkum znamená, Ïe bude muset nûkam do terénu! vydedukoval Petr po nûkolikavtefiinovém studiu dokumentu, a zapoãal tak v e zmínûnou v mûnu názorû. Po jejím skonãení oba mlãeli a koukali do stropu. Milan pfiem lel, jestli neudûlal chybu. Petr má pravdu: tahle diplomka znamená víc práce neï jiná témata. Bude muset nastudovat mnoïství pramenû a následnû prozkoumat nûjak pfiípad zje- 12

14 NA KOPCI vení. Jin mi slovy, handrkovat se do nûjakého zapadákova a zpovídat místní velebníãky a kostelní báby. Vzhledem ke skuteãnosti, Ïe byl zapfiísáhl ateista, nevûdûl o nûjak ch zjeveních vûbec nic. Tedy ne více, neï se dozvûdûl z nûkolika hollywoodsk ch hororû, které s Petrem na pokoji shlédli. Na druhou stranu práci povede docent Spurn. A docent Spurn, to je dobrák od kosti. Ten se sv m diplomantûm vûnuje uï z toho dûvodu, Ïe na religionistiku jich nikdy není moc. A pak je tady v znamn bonus v podobû reportáïe pro t deník Fokus. Jako externista tam Milan obãas pí e ãlánky, coï mu hodí nûjakou tu korunu kapesného. Teì kdyï mu studium pomalu konãí, by bylo dobré pfieskoãit tu fázi, kdy je ãlovûk nezamûstnan, a pfiejít plynule do profese, která by Milana bavila, coï se o uãitelství fiíct nedalo. Bûhem pedagogické praxe se o sobû dozvûdûl, Ïe není schopn zjednat si pofiádek ve tfiídû, natoïpak rozjívené dûti nûco nauãit. Novinafiina ho lákala víc. JenÏe je rozdíl mezi krátk m ãlánkem psan m od stolu a reportáïí z terénu, jak mu sdûlil éfredaktor. Místo by se pro nûj moïná na lo, ale musí se osvûdãit. Doba poflakování na kole tak jako tak pomalu konãí, pfiemítal Milan. UÏ brzy bude muset opustit reïim, kdy jde do koly jen na ty pfiedná ky, které ho zajímají, a jen na ty semináfie, které jsou povinné. Vzhledem ke skuteãnosti, Ïe uï studuje sedm m rokem, je naãase vrhnout se do víru kapitalismu, zaãít si na sebe vydûlávat a platit danû. Táhlo na pátou hodinu a venku se zaãínalo stmívat. Mrzlo a snûïilo a kluci zaãali pfiem let, co s naãat m veãerem. Po chvíli dohadování se shodli na tom, Ïe jediné v chodisko z podveãerní nudy, nepoãítáme-li poctivé studium odborn ch textû, je zajít na pivo do nedaleké hospody. ψ 13

15 JI Í B EZINA Docent Spurn byl asi edesátilet zanedban muï, kter mûl i navzdory tlust m br lím problém rozpoznat psan text nebo lidi, s nimiï mluví. Chvíli na Milana zmatenû mïoural, ale nakonec ho poznal. Ahoj Milane, tak jak ses rozhodl? Bude to psát u mne? Tyká mi, to je dobr znamení, pomyslel si Milan. Asi jo, pane docente. Ale chtûl bych si o tom promluvit, abych vûdûl, co to obná í a jak by mûl vypadat v stup toho psaní. Z názvu mi to totiï není úplnû jasné. No ten název, to je jen takov úzus, to nemusí brát doslovnû. V zásadû jde o to, aby v té práci byl popsán v znam a dopad soukrom ch zjevení na náboïenskou víru, v na em prostoru tedy katolické kfiesèanství, a potaïmo na místní komunity jako celek. Taková událost má vût inou rûzné dopady, mûïe zv it tfieba poãet konvertitû a tak podobnû. Bylo by vhodné popsat taky pohled... Poãkejte, já si to musím zaãít psát! pfieru il v klad Milan a zaãal zmatenû prohrabovat batoh. Po chvíli vylovil diáfi, úspû nû na el i propisku a zaãal si dûlat poznámky.... bylo by dobré, kdyby tam byl popsán pfiístup katolické církve k takové události, dokonãil my lenku pan docent. Tohle by tedy mûlo b t obsahem teoretické ãásti? dotazoval se Milan. Ano, tady by mûlo b t nûjaké shrnutí toho, co se dûje, kdyï má nûkdo zjevení nebo vizi. Soukromé zjevení je obecn fenomén, v kfiesèanském v kladu jsou to události, které nemají vliv na celou církev, nejsou obecnû závazné, dá se tedy fiíct, Ïe jde o takovou neoficiální, osobní záleïitost. Ale nechci, abys tam psal jenom nûjaká strohá fakta, Milane, mûla by tam b t také anal za dopadu na místní komunitu. Jako Ïe se to rozkfiikne a v ichni pak zaãnou chodit do kostela? Spurn se usmál. Ono se to rozkfiikne vïdycky, jinak bychom se o tom nedozvûdûli, ale Ïe zaãnou v ichni hned chodit 14

16 NA KOPCI do kostela, to bych netvrdil. Vût inou se v ak na místo zaãnou sjíïdût vûfiící z blízkého i dalekého okolí a z místa zázraku se stane poutní místo. Já bych chtûl, abys popsal také ten spirituální dopad, to se pfiece nemusí projevovat jenom zv enou náv tûvností kostela. Rozumím, odvûtil Milan a pomyslel si: O ãem to proboha mluví? No a potom je také zajímavé sledovat, jak se k tomu staví profesionálové neboli církev. To by tam taky mûlo b t uvedené. TakÏe popsat, jak to vy etfiují? Ano, ustaví se komise a ta sleduje oficiální postupy. Aha... Milan horeãnatû zapisoval do diáfie. A co ta praktická ãást? Mám nûco zkoumat v terénu? Mám najít nûjaké místo zjevení a vyzpovídat svûdky, chápu to dobfie? Chápe to dobfie, Milane. Ono to souvisí i s tou teoretickou ãástí, tam mûïe své poznatky konkretizovat. Bylo by uïiteãné, kdybys strávil nûjak ãas v místû zjevení a popsal, co se tam stalo a jak vliv to má na konkrétní lokalitu, konkrétní lidi a konkrétní projevy spirituality. Skvûl, hlavnû Ïe ty jsi dûsnû konkrétní, fiekl si Milan v duchu. Dobfie, ale poradíte mi, kam bych se mohl podívat? Aby to nebylo nûkde v Polsku. To by bylo trochu z ruky. Poãkej, já se tady podívám, nûkde jsem si to tu napsal..., zaãal Spurn roztrïitû prohledávat stohy papíru na svém stole. Ty papíry zabíraly vût inu prostoru jeho malého kabinetu, kter kromû stolu a docentovy Ïidle obsahoval uï jen poliãku na knihy (a na dal í volnû poházené papíry) a druhou Ïidli, na níï teì sedûl Milan a z níï po jeho pfiíchodu Spurn také pár listû uklidil zpátky na svûj stûl, ãímï dokonale zavr il entropii svého systému práce s informacemi. Bûhem tûch deseti minut, kdy Spurn bagroval své papírové království, studoval Milan poznámky a snaïil se pfiedstavit si objem práce, která ho ãeká. ProtoÏe ale o Ïádném z hlavních bodû v diáfii nevûdûl zhola nic, usoudil, Ïe to tak lehce neod- 15

17 JI Í B EZINA hadne. Tu il, Ïe toho nebude málo. A ten terénní v zkum taky asi nebude úplnû zadarmo. Tady to mám. Pfiípady zjevení v posledních letech v okolí. Vût inou mariánská zjevení. Pojì se podívat, Milane. Milan se zvedl ze Ïidle a nahlédl docentovi pfies rameno. Velk m, kostrbat m písmem napsané ãtyfii letopoãty doprovázené neãiteln mi klikyháky. Koukni: v roce 1991 je tady Slovensko, vesnice Litmanová. Dvû holãiãky se tam schovaly do seníku a zjevila se jim Panna Marie. Teì tam je poutní místo, zjevení se tam opakovala nûkolik let, ty holky tam chodily, s nimi celá procesí poutníkû a Panenka Marie jim pfiedávala poselství. Pak tady, to je taky Slovensko, Dechtice, rok Celkem sedmi dûtem se tam postupnû zjevila Panna Marie. Nejdfiíve jednomu chlapci v lese, potom postupnû nûkolika dal ím. Zjevení pofiád pokraãují. Dále Nûmecko, 1999, to je docela nedávno. Zjevení Panny Marie v Marpingenu se opakuje uï asi sto let, tohle poslední se událo tfiem místním Ïenám. A jako poslední tady mám napsan pfiípad od nás z roku V toà na umavû, jedna holãiãka tam vidûla andûla. Super! Tak to je fajn, to je v âechách, to bych si asi vybral, vyhrkl Milan. UÏ si zaãal pfiedstavovat cestu vlakem nûkam do Tater. I kdyï, tfieba by si tam nûkde mohl zalyïovat... Ale to mûïe na umavû nakonec taky. Já nevím, Milane. Pokud je mi známo, tak tam to církev snad ani nezaãala pofiádnû vy etfiovat a nûjak to zamrzlo. Zjevení ustala, to dítû také nûkam zmizelo. Ale poutníci tam jezdí, i z Nûmecka a z Rakouska. Mnû se to docela zamlouvá. Tfieba právû proto, Ïe to není tak dávno, z toho mûïe vzejít nûco zajímavého, fiekl Milan, kter se uï vidûl na umavû. Jestli si myslí, Ïe tû to bude zajímat, mnû to nevadí. Diplomka je docela nároãná vûc, takïe je dûleïité, aby tû bavila. 16

18 NA KOPCI Vezmi si tyhle poznámky, zkus si o tûch zjeveních nûco zjistit a pak mi fiekni, jak ses rozhodl. Stejnû se budeme vídat ãastûji doufám, Ïe bude konzultovat dílãí v sledky své práce. Dobfie, popfiem lím o tom a dám vám vûdût. Zkusím si o tom nûco pfieãíst. Milan sklapl diáfi, vzal si neãiteln papír od mïourajícího docenta, rozlouãil se a vy el z kabinetu. Pfied katedrou spoleãensk ch vûd narazil do spoluïaãky, zapovídal se, pozval ji na kafe a do veãera uï si na diplomku ani nevzpomnûl. Bûhem nûkolika dní se dostavil únor a zkou kové období se zaãínalo pfiipomínat i otrl m harcovníkûm, za nûhoï se pova- Ïoval. Místo zkoumání náboïensk ch jevû tu byly neodkladnûj í záleïitosti ve formû zápoãtû a zkou ek, které mu chybûly k tomu, aby se vûbec mohl pfiihlásit ke státnicím. Milan s Petrem si tedy proïili na koleji pár hektick ch t dnû, kdy lampiãky svítily celou noc aï do rána. Teprve pak je oba mladí muïi zhasli, li se um t do sprch, spoleãn ch pro celé patro, oblékli si nûco slu nûj ího na sebe a vyrazili do koly s touhou doplnit dal í záfiez do sv ch vysoko kolsk ch indexû. Na diplomku v tom shonu Milan docela zapomnûl. LeÏela mu sice nûkde hluboko v hlavû, ale byla schovaná mezi dal ími povinnostmi, na které je spousta ãasu, spolu se svatbou, dûtmi a hypotékou na barák. Kapitola 2 Tak já jdu. Mûjte se tu hezky, rozlouãila se Helena. Îádn bujar veãírek, bouchnutá lahev ampaàského, dokonce ani kytka. Ne Ïe by oãekávala nûco z v e uvedeného, ale takhle si to také nepfiedstavovala. Na druhou stranu se kolegûm nemohla divit. Její náhlé a pro mnohé nepochopitelné rozhodnutí odejít devalvovalo v echny ty dlouhé roky práce v téhle partû. Marnû ji prosili v ichni 17

19 JI Í B EZINA spolupracovníci i nadfiízení. Ani éf odboru, nabízející slu n pfiíplatek nebo vlastní kanceláfi, ji nezlomil. Nedokázala to unést. Musela pryã. Poté co se vrátila z Moravy, uï to dál ne lo. Nebylo na svûtû ãlovûka, kter by jí pomohl. SnaÏila se pfiesvûdãit samu sebe, Ïe za ta léta pomohla tolika lidem, ale ta druhá my lenka byla stokrát silnûj í: nûkter m uï pomoci nedokázala. Uvûdomila si, Ïe by nevydrïela ani o jednoho víc. KdyÏ vkroãila do kanceláfie, byla tam tma. Cítila, jak se válí nad hlavami lidí a proudí mezi stoly, ale nikdo jin ji nevnímal, jen ona. Nena la v sobû sílu zaãít pracovat na nûãem novém, jen nesmyslnû protahovala rozpracované, i kdyï stejnû jako ostatní vûdûla, Ïe tady uï víc udûlat nejde. KdyÏ se ocitla na samém dnû, uvûdomila si, Ïe jí zb vá jen tolik energie, aby se zvedla, za la za éfem a oznámila mu, Ïe konãí. Kolegové vûãi ní necítili nenávist, kaïd z nich její pocity vnitfinû chápal, ale pfiesto se nemohla zbavit dojmu, Ïe její pfiedãasn odchod berou jako zradu. Kdo ji nahradí? Jak najdou nûkoho s tolika zku enostmi? Nevyfiãené v ãitky, pohledy upfiené k zemi, trapné, hmatatelné ticho. Ani Martin s Petrem nena li odvahu rozlouãit se, jak se patfií. Kluci, s nimiï tenkrát nastupovala plná ideálû. S obûma si za- Ïila i nûjaké ty avant ry, ãlovûk dûlal spousty hloupostí, aby z hlavy vymazal ty stra livé obrazy, ale stejnû to nepomáhalo, i kdyï byli mladí a tváfiili se, Ïe je nic nezlomí. Mezitím zestárli, oba mají rodiny, jen Helena zûstala sama. KdyÏ vy la z budovy, zatoãila se jí hlava. Cítila, jak z ní padá tíha situace i odslouïen ch let. Hned vzápûtí jí ale zaãalo docházet, co udûlala. Zachovala se správnû? Chvilku postávala pfied vchodem a bojovala s nutkáním vrátit se, v em se omluvit a sednout si za svûj stûl. Pak se zhluboka nadechla a la na tramvaj. Cestou zaãala plakat. Slzy jí tekly po tváfii a ona nevûdûla, jak je zastavit. Uvûdomila si, Ïe nûktefií spolucestující si toho v im- 18

20 NA KOPCI li, proto na nejbliï í zastávce vystoupila a rad i se vydala domû pû ky. Chladné poãasí nebylo na procházku zcela ideální, ale to jí nevadilo. V malém, o klivém parãíku si sedla na laviãku a sledovala hustou dopravu, kterou tûch pár nah ch stromû nedokázalo odstínit. Nemyslela na nic. Zvedla se aï v okamïiku, kdy se tfiásla zimou. Uvûdomila si, Ïe tady prosedûla témûfi dvû hodiny, a zamífiila domû. V tramvaji bylo teplo. ψ KdyÏ jsem se poprvé zamyslel nad tématem své diplomové práce, chápal jsem je jako izolovanou záleïitost, vzácn jev, proïívan v jimeãnû obdafien mi lidmi. Takto ohraniãené chápání termínu zjevení do jisté míry ve své práci zachovám, protoïe jen tak bude moïné zamûfiit se na konkrétní pfiípady a vyvodit dostateãnû vypovídající závûry. Pfiesto si na úvod svého pojednání dovolím nûkolik poznámek. Soukromá zjevení patfií do rozsáhlé mnoïiny duchovních proïitkû, které jsou vcelku bûïnou souãástí Ïivota fiady lidí. Toto tvrzení, jakkoli mûïe znít nadnesenû, si lze ovûfiit pfii kaïdé náv tûvû knihkupectví. PfiestoÏe je na e zemû ãasto popisována jako ba ta ateismu, jde pouze o optick klam. Ná ateismus je více neï cokoli jiného synonymem odporu proti formalizovan m strukturám oficiálních církevních organizací. ZmiÀovaná procházka mezi regály s knihami nás usvûdãuje z neustálého hledání duchovního pfiesahu na eho svûtského bytí. Mystika. Lidová magie. NáboÏenství. Duchovní literatura. KfiesÈanství. Buddhismus. Islám. Pohanství. Okultismus. Tarot. Vû tûní. Biblické apokryfy. Satanismus. Pod kaïdou kategorií mûïeme vybírat z nûkolika svazkû, moïnost volby je takfika neomezená. Pokud je náboïenstvím moderního ãlo- 19

21 JI Í B EZINA vûka rozum, jak je moïné, Ïe podobná literatura vychází v takovém mnoïství? Zjevnû existuje nûjaké duchovní puzení, které nás nutí hledat vy í rozmûr. Nûco, co nás pfiesahuje. Podíváme-li se tedy na soukromá zjevení pod tímto úhlem a odhlédneme-li od extrémních pfiípadû (kter m se nicménû budu vûnovat na následujících stranách), naskytne se nám obraz li ící se od zaïitého vnímání. Duchovní proïívání, vãetnû situace, kdy k vûfiícímu urãit m zpûsobem promlouvá objekt jeho víry, není niãím neobvykl m. DÛvodÛ, proã se mûïe takové tvrzení zdát pfiekvapivé, je nûkolik. âe i jsou ve své vífie vzhledem k obecnému spoleãenskému klimatu tajnosnubní. Pfiiznání víry mûïe snadno vést k odsudkûm. Duchovní Ïivot je chápán jako soukromá záleïitost, o níï se nehodí diskutovat na vefiejnosti. Vût ina vûfiících v této zemi se navíc hlásí k fiímskokatolickému kfiesèanství, které termín soukromá zjevení stvofiilo a podtrhává právû adjektivum soukrom jako oznaãení zá- Ïitku, jenï je urãen pouze jeho pfiíjemci. Milan s grácií klavírního virtuóza doèukal na klávesnici poslední slovo a spokojenû si prohlíïel první stránku své diplomky. Se zvlá tním zalíbením se kochal jednou vûtou, která se mu opravdu povedla. Takhle má vypadat ãesk akademick styl. Proã psát jednodu e, kdyï to mûïeme roubovat pfies vzne enû znûjící cizí termíny? Proã se vystavovat riziku, Ïe nûkdo prokoukne banalitu na eho sdûlení? Ne, radûji vytvofiíme slovní kamufláï, aby pro verbální stromy nebyl vidût fiídk my lenkov les. Milana tento pfiístup sice iritoval, teì si ale uïíval pocit, Ïe to také umí. S úsmûvem na rtech proto vûtu doplnil o dal í cizí slovo a v sledek si nahlas zarecitoval: Ná ateismus je více neï cokoli jiného synonymem odporu proti formalizovan m 20

22 NA KOPCI strukturám, reprezentovan m oficiálními církevními organizacemi. ψ Nebyla moc vysoká, snad proto si pfiipadala silnûj í, neï ve skuteãnosti byla. Mûla krátké ãerné vlasy, kter m ov em poslední dobou musela pomáhat barvou, aby zakryla ediny. Její krásné, svûtle edé oãi dokázaly pfiitáhnout pozornost kaïdého, kdo o nû zavadil. Ale teprve kdyï Helena promluvila, projevilo se pravé kouzlo její osobnosti. Mûla syt, melodick hlas. Staãilo pár slov, a dokázala si získat dûvûru posluchaãe. Dokonalá v bava pro její povolání. Zdálo se, Ïe její charisma zapûsobilo i na makléfie, kter teì sedûl naproti ní v malé kavárnû v centru Prahy. Mladíka ve patnû padnoucím obleku, kter to zjevnû pfiehánûl s gelem na vlasy, rychle opustila prefabrikovaná sebevûdomá v fieãnost a místo chrlení nabídek okouzlenû naslouchal poïadavkûm. TakÏe by to mûlo b t nûkde na samotû? Bez elektfiiny a tak? Rozumíme si? Nemusí to b t poustevna, usmála se Helena. MÛÏe to b t nûkde na vsi, ale nemûlo by tam b t moc lidí. Hlavnû aby tam byla pfiíroda. To je jediné, co po vás chci: relativní klid a pfiírodu. Preferujete nûjakou konkrétní lokaci? Víte, Ïe je mi to jedno? Hlavnû to nesmí b t v Praze, podívala se na ru nou ulici. Chci odtud pryã. Oukej, já se na to podívám a za lu vám nûjaké tipy po mailu. Do toho rozpoãtu se snad vejdeme, urãitû se za tu cenu dá pofie it nûco pûkn ho. Îádn luxus, ale o to vy asi ani nestojíte, Ïe? Ne. I kdyï, moïná je tû jedna vûc... Jsem jedno velké ucho, hehe, za klebil se Ïoviálnû mládenec a Helena se zaãala tû it, aï tahle schûzka skonãí. 21

23 JI Í B EZINA Bylo by fajn, kdyby bylo moïné zafiídit si tam ateliér. Aby tam byla aspoà jedna místnost, která by byla trochu prostornûj í a bylo tam dost svûtla. Vy jste fotografka? Nejsem. Ráda maluju. Kapitola 3 Helena sedûla ve své miniaturní kuchyni. V hled z okna v desátém patfie vyplàovaly edivé paneláky praïského Chodova, úplnû stejné jako byl ten, v nûmï se nacházel její byt. Vlastnû to nebyla ani kuchyà, byl to pouh kuchyàsk kout, plynule pfiecházející v ob vák, pracovnu a ateliér v jednom. Zbytek bytu obsahoval uï jen malou loïnici a je tû men í pfiedsíàku. PodtrÏeno a seãteno, nebyl to Ïádn luxus, ale pfiesto to byl její domov. Skoro tfiicet let. Teì se ho chystá opustit a vrhnout se do neznáma. SnaÏila se vyznat ve sv ch pocitech. Nebyla to lítost; spí e jemné vzru ení z nadcházejícího dobrodruïství, smí ené s obavami ze stûhování. Nejhor í byl ten prázdn horizont, jehoï konec nedohlédla. Pofiád je tû nemûla pfiedstavu, kam pûjde. Vstala, poloïila hrnek s ãajem na kuchyàskou linku a zaãala pfiecházet mezi místnostmi. Stûny byly poseté obrazy, dal í plátna stála opfiená o zeì. Bez malování bych ode la daleko dfiíve, uvûdomila si. Prostor byl tmav, jak temné barvy absorbovaly svûtlo. Nezúãastnûn pozorovatel by pfii pohledu na tahle dílka hovofiil o abstrakci, ale Helena v nich vidûla v echno: postavy, dûje, pocity. Byly to vûzeàské cely, kam zamykala svou úzkost. Fungovaly dokonale. Kdysi dávno uspofiádala malou v stavu v nenápadné kavárnû a pozvala své kolegy. KdyÏ si vzpomnûla na jejich bezradné v razy, musela se znovu pousmát. Martin ji tenkrát Ïertem nazval knûïkou pekel. ekla mu na to, Ïe chrliãe gotick ch 22

24 NA KOPCI katedrál mûly podobu démonû právû proto, aby stavbu chránily pfied zl mi mocnostmi. Stejnû to nepochopil. Mûla by pr namalovat nûco veselého. To je pfiesnû to, co chci, fiíkala si teì v duchu pfii pohledu na svou soukromou galerii. MoÏná by se v ech tûch obrazû mûla zbavit a zaãít úplnû znovu. Chvíli o tom pfiem lela, ale vûdûla, Ïe by nemûla sílu se s nimi rozlouãit. Stejnû by je nikdo nechtûl, povzdychla si a sedla si k chladnoucímu ãaji. Zaãala se znovu probírat nabídkami, které jí poslal realitní makléfi. Cena v ech nemovitostí se ve la do ãástky, kterou jí nabídl za odkoupení bytu. Suma to nebyla nijak závratná a podle toho také vypadaly obrázky chalup a domeãkû. Opr skané fasády ale Helenû nijak nevadily, vïdycky se jí líbily domy, z nichï bylo poznat, Ïe v nich bydleli opravdoví lidé, ktefií tu zanechali nûco ze sv ch ÏivotÛ. Chtûla neteãn beton vymûnit za kámen, z nûhoï bude proudit nûjaká energie. Okna, kter mi se kaïdé ráno podívá ven, nemusí b t plastová, ale mûlo by to za nimi vonût trávou a hlínou a trávu a hlínu by jimi mûla rovnûï vidût. A taky stromy, kvûtiny, pobíhající psy a koãky a hrající si dûti, a klidnû i nûjaké auto aè tudy projede, jen jich nesmí b t tisíce a nesmí okupovat v echno volné místo, které je tû zbylo. KdyÏ pfiestala snít a vrátila se do reality, zaãala s chladnou hlavou posuzovat v echny nemovitosti. Z v bûru hned vyfiadila ty, kde byla uvedena nutnost rekonstrukce. Nûco by si asi byla schopná obstarat sama, ale nerada by trávila svûj ãas kopáním kanalizace nebo nûãím takov m. Na stolku zûstaly ãtyfii nabídky. Vzala do ruky tuïku a nakreslila tabulku, kde kaïd sloupec patfiil jedné chalupû. Do fiádkû napsala své poïadavky. Pak vybarvila políãko pokaïdé, kdyï dûm obstál v jednotlivém kritériu. Za deset minut znala papírového vítûze. Zb valo zjistit, jestli obstojí i ve skuteãnosti. ψ 23

25 JI Í B EZINA Pro úãely této práce je vhodné rekapitulovat pfiípady zjevení, které vstoupily ve v eobecnou známost. Nebudeme se zab vat proslul mi Lourdami ani Fátimou. I tak mûïeme narazit na jiné zajímavé události, které nám dají jistou pfiedstavu o jevu, jímï se chceme zab vat. Dobfie poslouïí pfiíklad zjevení Panny Marie v edesát ch letech v Garabandalu ve panûlsku. Dne 18. ãervna 1961 tam ãtyfii dûvãátka utíkala na kopec za svou rodnou vsí. Pfied chvílí ukradla jablka ze stromu místního uãitele a chtûla si je nûkde ve skrytu sníst. KdyÏ dûti na ly pfiíhodné místo ve stínu borovic, zaãaly si na plodech pochutnávat. Pak se ozvalo jakési zahfimûní a v echna za spáchanou krádeï pocítila stud. Jedna z dívek se najednou dostala do zvlá tního stavu: v extázi zvrátila hlavu k nebi a celá ztuhla. Zbylé tfii dûti dostaly strach a zaãaly utíkat do vesnice, ale po chvíli se extáze zmocnila i jich. A uvidûly andûla odûného do jasného svûtla. Vzal na sebe podobu devítiletého chlapce, ale dûti vûdûly, Ïe to byl sám archandûl Michael. Po chvíli zmizel a rozechvûlé dûti zamífiily rovnou do kostela. Dal í dny se na místo vracely a modlily se. Tfietí den se andûl objevil znovu a zaãala série zjevení, pfii nichï dívky upadaly do stavu extáze. To uï je sledovaly zástupy vûfiících, protoïe zpráva o zázraku se rychle roznesla. Po nûkolika dnech Michael k dûtem poprvé promluvil a sdûlil jim, Ïe druhého ãervence se jim zjeví sama Panna Marie. Opravdu pfii la, zjevila se ve svûtle za doprovodu dvou andûlû. Nad trojicí se vzná elo BoÏí oko v trojúhelníku. Takto se Panna Marie zjevovala dívkám celé ãtyfii roky. Za tu dobu svûtu jejich prostfiednictvím pfiedala nûkolik proroctví. Jejich obsah byl jasn : lidé se musí zmûnit. Musí ãinit pokání, modlit se, zpovídat a pfiedev ím b t dobfií, neboè kalich se jiï naplàuje. Pokud se svût nezmûní, pfiijde trest. BÛh se le varování, nebe bude jako oheà, kter pocítí v ich- 24

26 NA KOPCI ni lidé na svûtû. Pozdûji Marie pfiedpovûdûla velk zázrak, kter pfiesvûdãí i nevûfiící, a tento zázrak pfiijde do jednoho roku po varování. Následovala plastická vidina podmínûného trestu za to, Ïe lidé nechtûjí varování uposlechnout. Vizionáfiky nesmûly prozradit podrobnosti trestu, ale bude se jednat o nûco tak stra ného, Ïe si to nedovedeme pfiedstavit. Bude to hroznûj í neï války nebo revoluce, bude to trest seslan samotn m Bohem, hrûznûj í neï smrt. Milan si po sobû pfielouskal v sledky dvouhodinové seance u poãítaãe. Popravdû fieãeno, nebyl z toho vûbec moudr. Poselství jsou nejasná a nechávají velk prostor k interpretaci. Dal- í zdroje ale potvrzovaly podobné schéma také u jin ch pfiípadû. Jde o pfiedzvûst apokalypsy, druhého pfiíchodu Krista, jemuï pfiedchází velká bitva dobra a zla, konec ãasû. Marie zvûstuje, Ïe konec uï se blíïí, a pfiitom podává zprávu o tom, Ïe za ty z nás, ktefií si to zaslouïíme, bude bojovat. V jednom z proroctví, zjeven ch jistému knûzi v sedmdesát ch letech minulého století, Marie fiíká: Jsem stra ná jako vojsko se ikované k boji, neboè m m úkolem, Pánem mi svûfien m, je zvítûzit nad satanem, rozdrtit hlavu starého hada, spoutat nestvûrného starého draka a uvrhnout ho do ohnivé propasti, svést zápas a potfiít Antikrista a pfiipravit druh JeÏí Ûv pfiíchod, kter mezi vámi obnoví své slavné království. To je mûj plán. Tak dost, fiekl si Milan. AniÏ text uloïil, zavfiel okno editoru, vypnul poãítaã, oblékl si bundu a el se projít. Venku se zhluboka nadechl studeného vzduchu. Hlava mu tfie tila. Proãítání mystické literatury ho spí mátlo, neï aby mu pomohlo v orientaci. Nebyl schopen zachytit podstatu, kterou by mohl do své práce promítnout. Nevûdûl, co je dûleïité a co nikoli. 25

27 JI Í B EZINA MoÏná by mûl zaãít z jiného konce, vydat se ven, potkat lidi, mluvit s nimi. Mûl by se co nejdfiíve vypravit do terénu. ψ Tady máte klíãe. AÏ pojedete pfies Krumlov domû, tak mi je vrátíte. Uvidíte, jak se vám tu bude spát a tak, mladá Ïena jí podala svazek s pfiívûskem ve formû umolousané ply ové veverky. Opravdu vám to nebude vadit? uji Èovala se Helena. Urãitû ne, vïdyè tady není ani co ukrást! Já se tady teì zdr- Ïuju nerada, babiãka umfiela nedávno a v echno mi ji tady pfiipomíná. Budu ráda, kdyï se to co nejdfiív prodá, ubezpeãovala ji majitelka chalupy, zatímco nasedala do otluãeného peugeotu. Helena se dívala za odjíïdûjícím autem a Ïmoulala v ruce veverku. Pak se otoãila a znovu pohlédla na tít stavení. Tohle by mohlo b t ono! Jarní sluníãko se odráïelo v oknech tak silnû, Ïe si musela zastínit oãi dlaní. Pálené ta ky na stfie e je tû svítily novotou, vymûnili je pfied rokem. Pod stfiechou veliká pûda osvûtlená nov mi stfie ními okny to bude ateliér! V pfiízemí dva pokoje, plochou odpovídající Heleninu praïskému bytu. A pfies dvorek malá stodola, do níï se vejde auto. Místnosti potfiebovaly vymalovat a bylo v nich docela vlhko, ale jinak to lo. Chvíli se rozhodovala, jestli se vrátí dovnitfi a znovu prozkoumá celé stavení, ale poãasí ji donutilo zamknout dvefie a vydat se na prohlídku okolí. Je tû neï sem zamífiila, pfieãetla si o V toni nûco na internetu. Text o malebnosti tohoto koutu zemû rozhodnû nepfiehánûl. Líbilo se jí tady. Obyãejná vesnice, která nijak nevyboãuje, snad jen tím údajn m nadpfiirozen m zjevením a s ním spojen m rozvojem cestovního ruchu. To byla Helena ochotná tolerovat nedokázala si pfiedstavit, Ïe by se tohle místo hemïilo turisty víc neï Praha. Zjevení ji z míry nevyvádûlo, nepokládala se 26

28 NA KOPCI za vûfiícího ãlovûka a brala to jako místní zajímavost, nûco ve smyslu smrtky na praïském orloji nebo brnûnského draka. Pfiesto ji nûco táhlo vzhûru po kfiíïové cestû aï na vrchol Svatého Tomá e. Nahofie se posadila na práh dfievûného altánku vedle staré kapliãky, která se jí zamlouvala daleko více neï nov, modernisticky hranat kostel. Nádherné místo, fiekla si pro sebe. Tady mûïe celé dny vysedávat a dívat se do kraje. V hled potvrzoval, Ïe je to místo na procházky jako stvofiené: vidûla údolí i kopce, lesy, pastviny i pole. Tady by snad mohla pfiijít na jiné my lenky. Rozhodla se, Ïe to hned vyzkou í. Rozhlédla se okolo, jestli je sama. Potom zavfiela oãi a opfiela se o stûnu za sv mi zády. Cítila na tváfii teplo sluneãních paprskû, zhluboka vdechovala voàav vzduch a poslouchala um krajiny. Trpûlivû ãekala, co se stane. Takhle meditovala dlouhé minuty a kaïdému, kdo by ji snad v tomto okamïiku zastihl, by pfiipadalo, Ïe spí. JenÏe i kdyï vlastnû na nic nemyslela, nûkde vzadu, v nûjakém zasutém koutu její mysli, to pomalu zaãalo vfiít. Obrazy, pocity a vzruchy se zaãaly probouzet a proudit do jejího prázdného vûdomí. Pfiestala vnímat ãervenou mlhu, kterou slunce kreslilo pfies oãní víãka. Ocitla se v ãernofialovém prostoru a nebyla tam sama. Okolo ní se pohybovaly bytosti vydávající eptavé, nesrozumitelné zvuky. Cítila, Ïe jsou jich desítky. Byly pod ní a vzná ely se jí nad hlavou, vysílaly k ní úzkost a strach. Cel m tûlem vnímala, jak se k ní vztahují a prosí, aby jim pomohla. Cítila vlhk, nasládle páchnoucí vzduch. Zvuky byly ãím dál zfietelnûj í, epot zesiloval, aï znûl jako fiev a ona na tváfii vnímala vzduch vífien tûly pfiízrakû. Rychle otevfiela oãi a hledala nûco, co ji zakotví zpût v realitû. Zastavila se pohledem na topolech nad fiekou a vydechla. Za pár chvil byla zase zpátky na kopci a vnímala pfiírodu kolem sebe. Ne, takhle rychle to pfiece jen nepûjde. Dûsilo ji to. Pfiipadala si naprosto bezbranná, neschopná brá- 27

29 JI Í B EZINA nit se sv m my lenkám. Pfiitom aï donedávna dokázala spokojenû Ïít, navzdory tomu, s ãím pfiicházela dennodennû do styku. Jednou uï pfiece na la zpûsob, jak s tím bojovat. Zaãalo to nedlouho poté, kdy zahájila svou kariéru. Stra ilo ji to nejdfiíve ve spánku, byly to ostré, jasné obrazy, které ne ly smazat. Potom ji zaãaly pronásledovat i ve dne. KdyÏ byla v koncích, objevila magickou moc malování. To, co se jí vyrojilo v hlavû, zamkla do symbolû, které pfiená ela na plátno. Sny se stále vracely, ale ãasem bledly, aï postupnû vyvanuly docela. Brzy je sice nahradily jiné, ale Helena vûdûla, Ïe zná zpûsob, jak s nimi bojovat. Staãilo jít koupit nové plátno. JenÏe to, co teì znovu proïila na kopci, zatím nedokázala porazit. Bylo to nûco jiného, co zamknout nedokázala. Byl to dûvod, proã utekla. Kapitola 4 Milan si v polospánku pfiehrával filmovou scénu nazvanou Na vesnickém nádraïíãku zastaví vlak. Detailní zábûr na zpomalující kola soupravy. Sly íme, jak se za sykotu unikajícího vzduchu otevírají dvefie vagonu a na nástupi tû zalité jarním sluncem dopadne nejprve jedna a posléze druhá pohorka. Stfiih, dal í zábûr ukazuje so ného mladíka s krosnou na zádech. Nasadí si k iltovku a rozhlédne se okolo sebe. Dal í zábûr ukazuje, co se pfied hrdinou rozprostírá: vesniãka s hezk m barokním kostelíkem, hfibitûvek, nad tím v ím svat kopeãek s kapliãkou. Pak vidíme mladíkova záda, která se nám pomalu vzdalují, jak ná hrdina stoupá do mírného svahu smûrem k návsi. Z klimbu ho probudil prûvodãí. Zastávka V toà na umavû! zafival na cel vagon, kter byl ov em kromû Milana prázdn. 28

30 NA KOPCI Lokálka zastavila uprostfied niãeho: opr skaná modrá cedule a nûkolik betonov ch panelû obrûstajících trávou. Pfii vystupování si málem vymkl kotník a zavrávoral. KdyÏ vláãek zmizel z dohledu, podíval se na oblohu. Hustá, tmavá mraãna visela nízko nad jeho hlavou. Kousek za zastávkou na el rozbitou asfaltku. Jediná známka civilizace, ta musí vést do V tonû. Na tûstí mûl u sebe turistickou mapu. Zaãal zji Èovat, kter m smûrem se vydat. Jak tam tak stál a bojoval s archem mapy, zaãalo poprchávat. Po pár minutách, kdy kráãel po asfaltce, uï lilo. To nám to hezky zaãíná, neodpustil si. RozhlíÏel se kolem zpoza kapuce vûtrovky. Tady se pfied nûkolika desítkami let rozkládaly pastviny, nûkde mezi kmeny smrkû moïná chátrají poslední zbytky stavení. Tenhle kout republiky zdivoãel a zarostl stromy díky komunistûm a teì je právû proto vyhledávan m cílem turistû. Jak ironick v sledek diktatury. Z vlakové zastávky to byly do V tonû necelé tfii kilometry. Milanovi to pfiipadalo del í, vût inu cesty el po asfaltce obklopené hust m lesem a nevidûl moc pfied sebe. Po celou dobu ho neminulo ani jedno auto, coï v nûm vzbuzovalo chmurné my lenky o zemi nikoho. Vesnice se ukázala zniãehonic, vy el ze zatáãky a uvidûl první stavení. Pak spatfiil i ceduli se jménem obce a hned za ní dal- í, barevnûj í v vûsku se jménem penzionu, kter si pro svûj pobyt zamluvil. Jmenoval se U Andûla. Procházel V toní a snaïil se nasát místní atmosféru. Moc se mu to nedafiilo. Poãasí bylo nepfiíjemné a celé místo bylo tak nûjak mrtvé. V penzionu se mûl hlásit aï za hodinu. Ze v eho nejrad- i by si sedl do nûjaké kavárny a tam to pfieãkal, jenïe to nebylo tak jednoduché. Pro el okolo dvou hospod a jednoho bufetu, ale v ude mûli zavfieno. A rozhodnû to nepûsobilo dojmem, Ïe si personál jenom na chvíli odskoãil. AspoÀ Ïe vedle bufetu stála zastfie ená lavice, kam se mohl uch lit pfied de tûm. 29

31 JI Í B EZINA Pfiesnû na ãas zazvonil na zvonek penzionu. Byl to nov dûm postaven za pfiirozenou hranicí pûvodní osady, jak ch zde byly k vidûní snad dvû desítky. Penzion byl v ak v jimeãn i oproti novostavbám. UÏ jenom ta narûïovûlá fasáda a baculat barokní andûlíãek nade dvefimi vyboãovaly. Majitel Ïil hlavnû z poutníkû, ktefií se sem v létû stahovali. Já jsem tu vlastnû taky kvûli andûlovi, uvûdomil si Milan. Ve dvefiích se objevila asi padesátiletá Ïena, která jako by si sem odskoãila z kavárny v centru velkého mûsta. Vysolárkovaná, vlasy nadopované vysokou dávkou kosmetick ch pfiípravkû. Pfii pozdravu Milanovi málem po krábala ruku kombinovan m útokem prstenû a dlouh ch nehtû. KdyÏ se usmála, vyschlá kûïe na obliãeji se zvrásnila. Sdûlila Milanovi, Ïe bude v penzionu sám aï do víkendu, kdy má pfiijet je tû nûjaká rodina s dûtmi. ProtoÏe Milan nechce snídani ani veãefii, nechá ho tady samotného a odjede zpátky do Krumlova. Vrátí se aï v pátek veãer, aby pfiivítala nové hosty. Kdyby nûco, aè jí Milan zavolá na mobil. V pokoji bylo poznat, Ïe v nûm dlouho nikdo nebydlel. Byl vlhk a studen, i kdyï elektrické topení uï se nahfiívalo. Zaãal si vybalovat vûci a moc rád si svlékl navlhlé dïíny. Venku uï nepr elo, mraky se rozestupovaly a ãlovûk mohl cítit náznaky, Ïe nûkde vysoko na nebi visí slunce. Pokoj zahrnoval jednu postel, stoleãek s jednou Ïidlí a miniaturní kuchyàku s elektrick m vafiiãem. Jedno ze dvou oken se dívalo pfiímo na kopec zvan Svat Tomá. Na jeho vrcholku bylo moïné rozeznat jakousi velkou dfievûnou stavbu. Tam se to tenkrát v echno odehrálo... KdyÏ si trochu odpoãinul, uvafiil si kafe a ohfiál konzervu s fazolemi, vyrazil na obhlídku. Venku uï se sluníãko odráïelo od mokrého asfaltu. Procházel po liduprázdné návsi a mífiil k ohnisku svého zájmu. Po chvíli do el k zaãátku kfiíïové cesty, vedoucí strmû vzhûru. Zaãínala hned za posledním stavením. U prvního zastavení si prohlédl v jev Pilátova soudu nad JeÏí em. Malba byla vyvedená na dfievûné desce, pfiipevnûné 30

32 NA KOPCI uvnitfi zdûného v klenku. Nûkdo se o cestu hezky staral, malba byla jako nová a jednotlivá zastavení svítila bûlostí neposkvrnûné omítky. Bílé body se vinuly aï nûkam nahoru, vrchol Svatého Tomá e nebyl vidût. AÏ teì si uvûdomil, jak je svah prudk. Pustil se do v stupu. Po kopcích chodil rád, ale zimní nicnedûlání se na nûm pfiece jen podepsalo. UÏ u tfietího zastavení (JeÏí Ûv první pád) se musel vyd chat a rozepnul si bundu. Dál pokraãoval o nûco mírnûj ím tempem a rad i se kochal pomalu se rozevírajícím v hledem do kraje. StráÀ, po které se kfiíïová cesta plazila vzhûru, byla vyuïívána jako pastvina, rozhledu tedy nic nebránilo. Pohled do údolí nepostrádal romantiku, po de ti se odtud zvedala oblaka páry a vzduch vonûl jarní vlhkostí a hlínou. Milan si uïíval pfiírody, cítil, jak mu tohle místo dûlá dobfie. Kdyby tady nezjistil Ïádné informace a nenapsal ani ãárku, aspoà si uïije jarní prázdniny. KdyÏ se blíïil k vrcholu a zastavení zobrazovala události následující po ukfiiïování, rozeznával nahofie tu dfievûnou stavbu, co pozoroval z okna. Byl to pomûrnû velk, moderní kostelík, kter tu nemohl stát dlouho. Dfievo mûlo krásnou strukturu a vonûlo pryskyfiicí. KdyÏ kostel obe el, na el za ním schovanou novogotickou kapliãku. Ta tu naopak musí nûjak ten pátek b t. Opodál stál mal altánek, spí e pfiístfie ek. Velk nápis nade dvefimi informoval pfiíchozí, Ïe zde se dne L. P zjevil Andûl Pánû dívce jménem Marie. Co bylo ale na dfievûném domeãku nejzajímavûj í, byly ty cedulky. Po celém obvodu byl altánek doslova obrnûn drobn mi smaltovan mi, dfievûn mi a nûkde i papírov mi cedulkami, zalit mi do plastové fólie, aby odolaly poãasí. Dûkuji za uzdravení z dlouhé nemoci Podûkování za vysly ení motliteb Za vysly ení proseb dûkuje rodina Bran ch 31

33 JI Í B EZINA Ex voto. Musely jich tam b t desítky. Tolik lidí se sem pfii- lo pomodlit a vloïit nadûje, tolika z nich se jejich pfiání splnilo a stálo jim za to podûkovat. AÏ v tomto okamïiku Milanovi do lo, Ïe vûci, o kter ch chce psát, mají pro spoustu lidí ohromn v znam. Îe v urãitém smyslu je úplnû jedno, co si o zjevení myslí on, církev, vûdci nebo senzibilové. Pro ãlovûka, kter sem pfii el prosit o uzdravení svého dítûte a toho uzdravení se doãkal, existuje jen jedna vûc: víra. Jak tak pfiem lel, cítil jemné mrazení v zádech. MoÏná jsou to modlitby, pfiání a my lenky v ech tûch poutníkû, které se upírají do jednoho bodu, a vytváfiejí tak nûjakou mystickou energii, jejíï proudûní teì pocièuje. Ale moïná je to jen studen vítr, kter tu nahofie fouká. Milan pfieru il meditaci, zapnul si bundu aï ke krku a zaãal pomalu scházet zpátky do V tonû. Na pokoji si koneãnû vybalil ve ker obsah své krosny, pokusil se co nejúhlednûji naskládat obleãení do skfiínû a poloïil notebook na stolek. Poãítaã uï mûl nûco za sebou a jeho baterie byly dávno po smrti, proto musel b t neustále zapojen v elektrické zásuvce. Dal í poloïky Milanovy v stroje tvofiily je tû fotoaparát a diktafon. Oba pfiístroje patfiily mezi zaslou- Ïilé nebo spí vyslouïilé poloïky majetku Fokusu, kde je Milanovi laskavû zapûjãili. Pfiipadal si jako spisovatel, kter odjel nûkam daleko, kde ho nebude nic ru it, a v malém hotelovém pokojíku napí e své dílo. Nebo jako investigativní Ïurnalista, kter je na stopû spiknutí sahajícího aï do nejvy ích vládních kruhû. V Milanovû pfiípadû se ale jednalo o pár dní v k ãovitém penzionu a román od nûj asi taky nikdo neãeká. Vzpomnûl si na liduprázdnou ves a fiíkal si, jestli tady vûbec najde nûkoho, koho bude moci vyzpovídat. Teì naveãer ale uï nikoho po návsi honit nebude. Zapnul poãítaã a zaãal si proãítat texty, které zatím napsal. Je tû naléhavûji teì vnímal, Ïe jim úplnû chybí spojení s lidmi, byly to jen nicnefiíkající svazky slov a cizojazyãn ch termínû. Neexistova- 32

34 NA KOPCI la Ïádná souvislost mezi tím, co dosud napsal, a tím, co pfied chvílí vidûl tam nahofie. Zaãal chápat, co Spurn myslel tûmi konkrétními projevy víry konkrétních lidí. ψ Tu chalupu si Helena nakonec koupila. Rozhodla se impulzivnû, Ïádné dal í nemovitosti uï vidût nechtûla. Ocitla se ve víru velk ch rozhodnutí, o kter ch není dobré dlouho pfiem let. Opustit práci, prodat byt v Praze, koupit barák na umavû. Nechtûla riskovat, Ïe se jí to je tû rozleïí v hlavû. Nastavila svou existenci na reïim, v nûmï v echny zmûny brala jako fakt. Jediné, o ãem pfiem lela, byly technicko-logistické problémy. Domlouvala se s realitkou ohlednû vybavení bytu a fie ila, co mûïe v Praze nechat, co si vezme s sebou do V tonû a co udûlá se zbytkem. Nûco udala pfies inzeráty na internetu, zbytek odvezla do sbûrného dvora. Pak tu byly záleïitosti t kající se pfievodu nemovitostí, smlouvy, zmûna bydli tû. Tohle v echno ji zamûstnávalo natolik, Ïe pro ni nebylo tûïké zapomenout na dûvody svého poãínání. Na konci toho maratonu bylo stûhovací auto, obsahující pfiedev ím v tvarné potfieby, postel, elektroniku a aty, jehoï siluetu Helena sledovala ve zpûtném zrcátku, kdyï je navigovala z Prahy aï pfied práh svého nového domu. Následující t dny strávila zafiizováním vnitfiku stavení podle sv ch pfiedstav. V echno uklidila a snaïila se vyhodit co nejvíc harampádí. Vût iny vûcí jí v ak pfii lo líto, tak je nechala na nábytku stojícím uprostfied místností nebo je vystûhovala do pfiedsínû. Ze v eho toho pfiená ení a stûhování ji sice bolelo celé tûlo, ale jinak se cítila skvûle. KdyÏ uï byla tak rozjetá, vzala do ruky tûtec ne ten pro umûlce, ale pro malífie pokojû a vybílila celé pfiízemí. Svûtnice prokoukly a ona usínala se irok m úsmûvem na rtech. Pfiedstavovala si, Ïe s barvou se do stûn vsakuje i její du e. 33

35 JI Í B EZINA Postupem ãasu ale zaãala euforie trochu opadat. Uvûdomila si, Ïe práce neberou konce. Také zaãala trochu poãítat. V sledek finanãních rozvah byl pokaïdé stejnû neúprosn : tuhle pfiekotnou aktivitu nemusí její bilance pfiestát bez úhony. Z Prahy si pfiistûhovala jenom postel s tím, Ïe zbytek uï ve V toni je. Ale kdyï se teì na ten nábytek dívala, zji Èovala, Ïe bude potfiebovat trochu renovace, aby vypadal sice rustikálnû, nikoli v ak opr skanû. A pûda, tedy ateliér, také spolkne nûjaké finance. Aby se tam dalo pracovat, musí se to nûjak zateplit. A jak tam bude v zimû topit? Nûjaké peníze mûla na etfiené, nikdy si neïila nad pomûry. Nûco bude chodit od b valého zamûstnavatele. Ale stejnû by to chtûlo nûjakou rezervu. Potom se plácla do ãela: turistika! Mohla by vyãlenit jeden pokoj pro hosty, a pfies sezonu si tak nûco pfiivydûlat. V pfiízemí to ale nepûjde, fiíkala si. Vybûhla na pûdu a oãima pfiemûfiovala prostor. Kdyby se s ateliérem trochu uskrovnila a tamhle se to pfiepaïilo, byl by tam docela pûkn pokojík. Spolu s topením by to chtûlo zavést sem i vodu, ale tu by pfiece vyuïila i pfii malování... Bude muset zavolat fiemeslníka, aby se na to tady podíval a nahodil nûjakou cenu. Ale ten nápad se jí zamlouval. Bude tady hostit mladé milence i star í páry. AspoÀ se z ní nestane úplná samotáfika. ψ Zalitoval, Ïe si nenafiídil budík. KdyÏ se probudil, bylo po desáté. Venku zase pr elo a pfii pohledu z okna nejevila V toà známky Ïivota. Bûhem ãi tûní zubû pfiem lel, jak provede to zpovídání místního obyvatelstva. Asi bude muset chodit dûm od domu. DobrodruÏná pfiedstava sebe samého jako investigativního Ïurnalisty byla pryã. Chvíli si pohrával s my lenkou zavolat majitelce penzionu, 34

36 NA KOPCI jestli mu neporadí, kde najde Mariinu babiãku, ale moc se mu do toho nechtûlo. Oblékl se, vzal si foèák, diktafon, vûnoval si jeden povzbudiv pohled do zrcadla v pfiedsíni a vyrazil ven. Tfieba bude mít tûstí. Chvíli bloumal po vsi jako ztracen turista, ale nikoho samozfiejmû nepotkal. Jestli tu opravdu nûkde jsou normální Ïiví lidé, budou schovaní pfied de tûm doma. To obyãejnû normální lidé dûlají. Ne tak studentík, kter si myslí, Ïe tady objeví nûco nového. S trudn mi my lenkami v hlavû ho nohy pfiirozenû odná ely ke kostelu. Laick m okem zhodnotil stavbu. Tohle nebude Ïádná pseudogotika, ten kostel tady stojí pûkn ch pár století. Stroh, tíhl, s vysokou vûïí. Stûny opr skané a goticky krojená okna malá a úzká v porovnání s masivem zdí. Nejzajímavûj í pak bylo prûãelí pokryté dfievûn mi do ky, které se v de ti leskly jako upiny obfiího plaza. Stfiecha samotná pfiekvapivû do kovou krytinu postrádala, byla nahrazená edivou bfiidlicí. Hezk venkovsk kostel. Milan se el podívat ke dvefiím. Bylo zamãeno, jak jinak. Na v vûsce u dvefií viselo oznámení, Ïe m e se konají kaïdou nedûli. Super, to zrovna odjíïdím, povzdechl si Milan. Pak si v iml, Ïe na oznámení je také telefon na knûze, kter m i celebruje. Roman Ditrich. UloÏil si ãíslo do mobilu a vrátil se na náves. Co dûlat? Nesmím o tom tolik pfiem let, fiekl si a vykroãil k domku, v jehoï oknû slabounce prosvítalo svûtlo Ïárovky. Na dvefiích ani vedle nich nebyla Ïádná jmenovka. Nebyl tam ani zvonek, na zdi visela jen tabulka s ãíslem popisn m. Milan tedy vstoupil na mokr trávník a zaèukal na okno. Nic. Po minutû se Milan odváïil zaklepat znovu, tentokrát trochu hlasitûji. Sklenûná tabulka zadrnãela tak, Ïe se sám polekal. Za oknem se odhrnula záclona a Milan se díval do tváfie starého muïe. Bílé vlasy a strni tû na vrásãité tváfii ho oslnily natolik, Ïe si ani nev iml, jestli má ta osoba nûjaké oãi. Dobr den! zafival je tû Milan do okna, ale to uï obliãej zmizel v eru místnosti. ZÛstal zmatenû stát a ãekal. 35