MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ OTTO WICHTERLE-OSOBNOST A JEHO PATENTY

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ LÉKAŘSKÁ FAKULTA OTTO WICHTERLE-OSOBNOST A JEHO PATENTY BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Optika a optometrie Autorka práce: Vedoucí práce: Tereza Obrusníková Mgr. Pavlína Kopáčová BRNO, květen 2012

2 Název bakalářské práce: OTTO WICHTERLE OSOBNOST A JEHO PATENTY Jméno a příjmení autora: Tereza Obrusníková Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Pavlína Kopáčová Rok obhajoby bakalářské práce: 2012 ANOTACE: Bakalářská práce je zaměřena na osobnost a život českého akademika prof. Otty Wichterleho ( ). Již padesát let uplynulo od chvíle, kdy český vědec Otto Wichterle učinil objev, který dnes znamená pro životy mnoha lidí obrovskou úlevu vzhledem ke korekci svých refrakčních vad. Právě tento vědec a výborný chemik vynalezl materiál používaný pro výrobu měkkých kontaktních čoček, takzvaný průhledný poly(2-hydroxyethylmethakrylátový) gel. Práce shrnuje dětství, kariéru, vynálezy a veškeré patenty profesora, pojednává o tehdejší komunistické době, ve které prof. Otto Wichterle žil i o politických zákazech, které mu byly dobou uděleny. ANOTATION: This bachelor thesis focuses upon the personality and life of the Czech chemist Prof. Otto Wichterle ( ). Fifty years have past since Prof. Wichterle invented the material used for producing soft contact lenses, the clear poly-2-hydroxyethylmethacrylate gel. His invention has given tremendours relief to many by correcting their refractive defects. This thesis deals with his childhood, career, inventions and lists all of this patents. It also includes some details concerning the communist era in which Prof. Wichterle lived, as well as the political restrictions which were placed upon him and his colleagues. Klíčová slova: Prof. Otto Wichterle, kontaktní čočky, materiály kontaktních čoček, patenty Key words: Prof. Otto Wichterle, contact lenses, material used for producing contact lenses, patents

3 Čestné prohlášení: Místopřísežně prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a veškerou použitou literaturu jsem uvedla v seznamu literatury na konečných stranách bakalářské práce. Dále souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně a byla tak použita ke studijním účelům. Taktéž souhlasím, aby byla citována dle platných norem. Tereza Obrusníková V Brně dne 26. dubna 2012

4 Otto Wichterle: Pěstovat vědu je nesmírně vzrušující a zábavné. Člověk se cítí nesmírně svobodný." Prof. ing. dr. techn. Otto Wichterle, DrSc., Dr. h. c. mult. Poděkování: Touto cestou si dovoluji poděkovat Mgr. Pavlíně Kopáčové, vedoucí bakalářské práce, za odborné vedení, ochotu, cenné rady i důležitý čas, který mi věnovala a poskytla při zpracování závěrečné práce Otto Wichterle osobnost a jeho patenty. Srdečný dík patří též panu Ing. Janu Špundovi z Českých center, za poskytnutí velmi cenných informací.

5 OBSAH: 1 ÚVOD KONTAKTNÍ ČOČKY VE STRUČNOSTI Definice kontaktní čočky Funkce kontaktních čoček Dělení kontaktních čoček Dělení dle materiálu Dělení dle tvaru Dělení dle velikosti Dělení dle způsobu výroby Tvrdé, pevné kontaktní čočky Měkké, hydrogelové kontaktní čočky Silikon-hydrogelové kontaktní čočky Dělení dle účelu použití Dělení dle doby nošení Dělení dle doby použitelnosti VÝVOJ KONTAKTNÍCH ČOČEK HISTORIE A POPIS MATERIÁLŮ KONTAKTNÍCH ČOČEK Sklo PMMA (plexisklo) HEMA RGP Silikon-hydrogel PROFESOR OTTO WICHTERLE Otto Wichterle a jeho rodina Předkové Předkové z matčiny strany Předkové z tátovy strany Rodiče Otty Wichterleho Slávka Podivínská Karel Wichterle Sourozenci Ema Wichterle... 18

6 Karel Wichterle Hana Wichterlová Jan Wichterle Manželka Linda Wichterlová, rozená Zahradníková Děti Otty a Lindy Wichterlových ŽIVOT OTTY WICHTERLEHO Dětství Vysoká škola Politické angažmá na vysoké škole Přednášení studenta Wichterleho na vysoké škole Nepovedené chemické pokusy Vyhoření laboratoře Exploze laboratoře Experimenty s aldehydy a ketony ZLÍN Práce ve výzkumném ústavu Vysokomolekulární polyamid a dámské punčochy Gestapo ve Zlíně Konec války a tyfová epidemie VYSOKÉ ŠKOLY PO VÁLCE KATEDRA PLASTICKÝCH HMOT NA TECHNICKÉ UNIVERZITĚ V PRAZE PŮSOBNOST PRFESORA OTTY WICHTERLEHO Profesor na vysoké škole Technické E. Beneše v Brně Přednášení na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity Přednášení ve světě VYLOUČENÍ PROFESORA Z VYSOKÉ ŠKOLY CHEMICKO-TECHNOLOGICKÉ MAKROMOLEKULÁRNÍ VÝZKUM V RÁMCI ČSAV Alkalický polyamid Měkké kontaktní čočky Myšlenka hydrofilních gelů Poly-hydroxyethylmethakrylát a kontaktní čočky Výzkum kontaktních čoček na akademii STAVEBNICE MERKUR A VÝROBA KONTAKTNÍCH ČOČEK Licenční smlouvy o kontaktních čočkách s americkými firmami... 35

7 13.2 Kontaktní čočky na americkém trhu Soudy v USA o pravost patentů o kontaktních čočkách NITROOČNÍ HYDROGELOVÉ ČOČKY ROK Rok 1968, Dva Tisíce Slov a Slovenská Národní Rada Sovětská vojenská intervence 21. srpna Zbavení poslaneckého mandátu NÁSTUP DIKTATURY NA PŮDĚ ČSAV NABÍDKA PORADENSKÉ SPOLUPRÁCE MEZI PROFESOREM A NPDC NÁVRAT PROFESORA OTTY WICHTERLEHO NA PŮDU ÚMCH CESTY DO ZAHRANIČÍ PATENTY PROFESORA OTTY WICHTERLEHO VYDANÁ SKRIPTA, KNIHY A VYZNAMENÁNÍ PROFESORA Skripta a knihy Vyznamenání KONEC ŽIVOTA ZÁVĚR SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY SEZNAM ZKRATEK SEZNAM PŘÍLOH

8 1 ÚVOD Čas, který jsem strávila nad tvorbou bakalářské práce, jsem s radostí věnovala významnému českému akademikovi prof. Ottovi Wichterlemu. S potěšením jsem studovala jeho život, který zasvětil vědě a především české Akademii věd, na které působil jako profesor a také jako vynálezce a badatel. S jeho jedinečnou osobností se v roce 2011 pojí výročí 50. let od vynálezu měkkých kontaktních čoček z materiálu HEMA. Od té doby měkké kontaktní čočky dosáhly velkého uznání jejich uživatelů a vynález se stal nejznámějším z Wichterlových více než sto padesáti patentů. Doba jde stále kupředu a touha lidí po dokonalém vidění je neúprosná. Můžeme tak se vší pravděpodobností zaznamenávat stále větší pokroky nejen ve vývoji kontaktních čoček, ale taktéž v kontaktologii samotné a věřím, že nás čeká ještě více dokonalých objevů, které nám budou pomáhat k dosažení lepšího vidění. Jaký byl tento významný chemik, co stálo za jeho výjimečností a všestranností, která mu umožnila uskutečnit řadu lidmi uznávaných objevů? Jaká byla doba, ve které žil a jaké vlivy určovaly vědcův život a odborné působení? V práci se zabývám právě touto problematikou. Zahrnuji zde osobnost prof. Otty Wichterleho, jeho význam, rodinu a přátelé. Poukazuji na úspěchy při studiu a životní úskalí, která ho po dobu působnosti jako úspěšného profesora komunistického Československa provázela. Shrnuji zde základní poznatky o kontaktních čočkách, zejména však o měkkých kontaktních čočkách vyrobených z materiálu HEMA, jehož otcem je právě profesor Wichterle spolu se svým kolegou Drahoslavem Límem. 8

9 2 KONTAKTNÍ ČOČKY VE STRUČNOSTI Na začátek bych chtěla nastínit stručný přehled základních údajů o kontaktních čočkách, jejich definici, funkce a dělení, zejména k pochopení významu kontaktních čoček. 2.1 Definice kontaktní čočky Kontaktní čočka je jednou z možných alternativ korekce refrakčních vad. Jedná se o moderní optickou zdravotní pomůcku, která je určená k nasazení přímo na oční rohovku. Mezi kontaktní čočkou a epitelem rohovky se tvoří slzná čočka, umožňující vyrovnávat povrchové nerovnosti na rohovce a tím se podílet na korekci astigmatismu.[1, 2, 6, 10, 11] 2.2 Funkce kontaktních čoček Především je to funkce optická pro korekci krátkozrakosti, dalekozrakosti, astigmatismu a presbyopie. Plní také funkce krycí pro účely terapeutické a preventivní, v poslední době se používají jako nosiče léků. Další, tzv. crazy čočky, v překladu bláznivé, výstřední, jsou určeny k zvýraznění vzhledu očí jejich uživatelů. Kontaktní čočky slouží jako nosiče elektrod, za použití v elektrofyziologických diagnostických metodách elektroretinografii a elektrookulografii. Jednou z mnoha výhod kontaktních čoček oproti brýlové korekci je, že nedisponují výraznými zvětšujícími ani zmenšujícími účinky, nevykazují prizmatický odklon a neomezují zorné pole. Na rozdíl od brýlí může však nesprávná péče o kontaktní čočku vést k závažným očním chorobám.[1, 8, 10, 11, 12, 13] 2.3 Dělení kontaktních čoček Kontaktní čočky z odborného hlediska dělíme dle několika kritérií. Na prvním místě čočky rozdělujeme podle materiálu, tvaru, velikosti, dále dle technologie výroby, účelu použití, doby nošení a nakonec podle samotné doby, po kterou jsou čočky použitelné.[6, 8,10, 11, 12, 13] 9

10 2.3.1 Dělení dle materiálu tvrdé, pro plyny nepropustné, vyrobené z PMMA tvrdé, pevné, tvarově stálé a pro plyny propustné, vyrobené z RGP materiálů měkké hydrofobní, vyrobené z nesmáčivého materiálu měkké hydrofilní, hydrogelové hybridní kontaktní čočky silikon-hydrogelové kolagenové kontaktní čočky Dělení dle tvaru dle hodnot poloměrů křivosti vnitřních ploch dle průměru kontaktní čočky dle toho, zda je vnitřní plocha jednozónová, vícezónová či asférická Dělení dle velikosti korneální o průměru do 12 mm semisklerální, s průměrem v rozmezí mm sklerální, průměr nad 15 mm až 25 mm Dělení dle způsobu výroby Tvrdé, pevné kontaktní čočky třískové obrábění lisování Měkké, hydrogelové kontaktní čočky odstředivé lití soustružení kombinace těchto metod, litím, resp. lisováním do formy Silikon-hydrogelové kontaktní čočky disperze plasmatickou oxidací hydrogelových částic se silikonovými monomery disperze novými, patentovanými technologiemi, např. Aquaform 10

11 2.3.5 Dělení dle účelu použití optické, zejména pro korekci refrakčních vad kosmetické, brány jako módní doplněk především pro zvýraznění barvy duhovek protetické barevné, brány pro medicínské účely, např. sloužící jako krycí pomůcka nežádoucího vzhledu poškozených očí terapeutické, jako nosiče léčiv, pro bandáž oka po oční operaci, po laserové ablaci rohovky, aj. preventivní, př. pro zabránění růstu symblefar po popálení či poleptání očí diagnostické, s použitím v zobrazovacích metodách, lokalizaci cizích tělísek, atd Dělení dle doby nošení denní, kdy je čočka ráno na oko nasazena a večer z něj vyjmuta flexibilní s občasným přespáním s nasazenou kontaktní čočkou na oku prodloužené, kde maximální doba nošení je 7 dní, včetně 6 nocí kontinuální se stále nasazenou kontaktní čočkou na rohovce, nejdéle však po dobu 30 dní Dělení dle doby použitelnosti konvenční, určené po dobu 1 roku použitelnosti výměnné systémy (jednodenní, čtrnáctidenní, měsíční a tříměsíční kontaktní čočky) Nutno podotknout, že každá kontaktní čočka, tvrdá, měkká nebo silikon-hydrogelová, představuje cizí těleso přiložené na předním segmentu oka. Rohovka po fyziologické stránce spotřebovává 21% atmosférického kyslíku, z čehož lze usoudit, že KČ představuje pro oko bandáž nejen ve smyslu odvodu zplodin metabolismu, ale především alternace přívodu kyslíku a živin. S ohledem na variabilitu lidských očí se proto snažíme zvolit co nejlépe vyhovující parametry kontaktních čoček, materiál, způsob nošení i prostředky pro jejich dezinfekci.[1, 10, 12] V příloze přikládám graf, který poukazuje na zdokonalování materiálů kontaktních čoček, související s propustností pro kyslík. (viz příloha 1) 11

12 3 VÝVOJ KONTAKTNÍCH ČOČEK První myšlenka korekce refrakční vady byla pomocí systému skleněné trubice naplněné vodou a takto přiložené na oko. Nápad je připisován známému italskému malíři Leonardu da Vincimu již v r Systém však nikdy zkonstruován nebyl a existují spekulace, zda se opravdu jednalo o kontaktní čočku. Dále se do dějin kontaktologie zapisuje francouzský matematik René Descartes, který přišel s nápadem umístění teoretické korneální čočky nasazené přímo na rohovku oka. Anglický astronom Sir John Herschel roku 1823 předložil návrh kontaktní čočky z rosolovitého gelu, což se podobá dnešním typům čoček vyrobených z měkkého materiálu. V roce 1880 pracovali na vývoji kontaktních čoček nejméně dva vynálezci, a to Dr. Adolf Eugen Fick a August Müller, kteří dali vznik skleněným kontaktním čočkám sklerálním. Dr. August byl sám těžce krátkozraký a tyto čočky mohl používat při neustálém nasazení na oku nejméně dvě hodiny, což byl v té době obrovský úspěch. Roku 1928 byla sestavena první zkušební sada čoček s různými poloměry křivosti a s různými sklerálními částmi firmy Carl Zeiss - Jena. O rok později maďarský lékař Joseph Dallos přispěl ke zlepšení vývoje sklerálních korneálních kontaktních čoček díky metodě snímání otisku oka za použití hmoty Nagecol. Ve 2. světové válce tak vyrábí spolu s českým technikem Nisselem kontaktní čočky pro piloty RAF. Optik William Feinbloom roku 1936 zavádí na trh první čočky obsahující ve svém materiálu jak sklo, tak plast. V padesátých letech 19. století kalifornský optik Kevin Tuohy podal patent na korneální KČ vyrobené z PMMA. Další důležitý průlom v dějinách kontaktologie provedli český prof. Otto Wichterle spolu s kolegou ing. Jaroslavem Límem v roce 1959 tohoto roku na svět přichází dodnes nejpoužívanější materiál pro výrobu kontaktních čoček - hydrogel HEMA, tzv. hydroxyethyl-methakrylát určený pro výrobu měkkých kontaktních čoček. O šestnáct let později byly v Americe vynalezeny plynopropustné materiály RGP (rigid gas permeable). V následujících letech dochází k vylepšení materiálu měkkých kontaktních čoček, až po výrobu silikon-hydrogelových výměnných systémů, vyráběných s nástupem třetího tisíciletí. [2, 6, 8, 10] Dnešní výzkumy jsou věnovány především zmírnění, nejlépe úplnému odstranění negativních účinků kontaktních čoček na oko, minimalizace omezení rohovkového metabolismu, zvyšování propustnosti pro kyslík a jednoduchosti údržby kontaktních čoček. 12

13 4 HISTORIE A POPIS MATERIÁLŮ KONTAKTNÍCH ČOČEK V posledních letech došlo k obrovskému pokroku ve vývoji materiálů kontaktních čoček. V předešlé kapitole bylo řečeno, že prvním materiálem, ze kterého byly kontaktní čočky vyrobeny, bylo pro plyny nepropustné sklo. Další pokusy zaměřené na omezení metabolismu rohovky kontaktní čočkou vedly k propagaci celuloidu, který se však pro své nedostačující vlastnosti na trhu neujal. Ve čtyřicátých letech 20. století se objevil termoplastický polymer polymethylmethakrylát PMMA. Nevídaným úspěchem bylo zavedení měkkého materiálu s dobrými fyzikálními vlastnostmi, vysokou kompatibilitou a nízkou toxicitou, nazývaný HEMA. Moderní doba dnes přináší takzvané hybridní materiály, které ve své struktuře obsahují jak hydrogelové materiály, tak materiály plynopropustné (silikon-hydrogely). Přes veškeré snažení se stále nepodařilo vyvinout kontaktní čočku, která by nijak metabolismus rohovky neomezovala.[10] 4.1 Sklo Skleněný materiál poprvé zavedl na konci 19. století doktor Adolf Eugen Fick. Foukané sklerální kontaktní čočky nechal zhotovovat podle odlitků králičích očí, kde váha jedné takto zhotovené, dříve nazývané kontaktní brýle, byla zhruba 0,5 g. První sadu, celkem pro šest pacientů, mu vyrobila v roce 1887 firma Zeiss. Od technologie foukání skleněných čoček se upustilo a došlo k technologii broušení optických skleněných ploch. Kontaktní čočky tak byly afokální s různou optickou mohutností, které bylo dosaženo změnou sagitální hloubky a změnou poloměru křivosti vnitřní plochy čočky.[10] 4.2 PMMA (plexisklo) Polymethylmethakrylát, PMMA, původně vyroben pro vojenské účely ve 2. světové válce, skýtal mnoho dobrých optických vlastností. Především se vyznačoval nízkou hmotností, stabilitou, vysokou propustností pro světlo a dobrou zpracovatelností. Vyžádal si tak úspěch i ve výrobě kontaktních čoček. I když byly čočky prakticky nepropustné pro kyslík, jejich nošení umožnila korneální konstrukce a přiměřená pohyblivost po rohovce, což 13

14 zaručovalo její dostatečnou výživu ze slzného filmu. Bohužel vývoj nových materiálů úplně potlačil výrobu a dnes už se s PMMA-čočkami setkáme stále méně.[10] Obr. 4.1 Chemický vzorec polymethylmethakrylátu [24] 4.3 HEMA Hydroxyethylmetakrylát C 6 H 10 O 3, objeven r. 1960, je dodnes nejpoužívanějším materiálem v oblasti kontaktologie. Za jeho objevem stojí český profesor Otto Wichterle a jeho spolupracovník Ing. Drahoslav Lím. Hershelův nápad rosolovitého gelu z roku 1637 se tak stává skutečností. Původně byl materiál vyvinut za účelem použití pro mamární protézy, avšak jeho vynikající vlastnosti byly využity také pro výrobu kontaktních čoček. Chemické složení materiálu umožňuje pojmout přesně definované množství vody, zaručuje propustnost pro nízkomolekulární látky, zejména kyslík a vodu a má výbornou biokompatibilitu.[9, 10, 17] Obr. 4.2 Chemický vzorec poly-2-methylmethakrylátu [23] 14

15 4.4 RGP Zkratka pochází z anglického názvu rigid gas permeable. Zde hovoříme o tvrdých, pro plyny dobře propustných kontaktních čočkách, jejichž základ je vyroben z výše zmíněného polymethylmethakrylátu a dále jeho kopolymerů. Výhodou materiálu je především až několikanásobná propustnost pro kyslík. Nevýhodou je však nepropustnost pro vodu a tím zhoršení rohovkového metabolismu, který může mít za následek patologie předního segmentu oka, především v důsledku osychání rohovky. Problémy s nedostatečnou propustností byly vyřešeny menším výrobním průměrem kontaktních čoček. Za výhody RGP čoček bereme jejich vysokou trvanlivost, optickou stabilitu a výrobu okrajových dioptrických hodnot.[10] 4.5 Silikon-hydrogel Nejnovější materiál, tzv. hybridní, je vyroben smícháním výše-bobtnavých materiálů s tvrdými či měkkými materiály plynopropustnými. Silikon-hydrogely vznikají metodou materiálových sendvičů, kde je výsledný materiál složen z více vrstev, tzv. kompozitů, ve kterých jsou částice jednoho materiálu rozloženy v matrici z druhého materiálu metodou povrchových úprav nebo jsou jejich konstrukce s centrální a okrajovou částí z různých materiálů. Silikon-hydrogely mají svou hydrofilní hydrogelovou a hydrofobní fluorosilikonovou strukturu s vysokou propustností pro kyslík ( barrer). Materiál je mechanicky tužší s nižším podílem vody. Čočky jsou pro své výborné vlastnosti na oku dobře snášeny, a proto se dnes na trhu objevují ze všech materiálů nejčastěji.[10, 17] 15

16 5 PROFESOR OTTO WICHTERLE Kapitola pojednává o akademikovi Ottovi Wichterlem, objeviteli měkkého materiálu HEMA kontaktních čoček. Neznám nikoho, kdo by svému koníčku věnoval tolik času. Chemie, věda a Akademie znamenali pro profesora Wichterleho skoro vlastní život. 5.1 Otto Wichterle a jeho rodina Předkové Sám profesor ve své knize Vzpomínky (viz kapitola 21) zmiňuje, že dědictví po matce je důležitější než dědictví po otci, začala bych tedy rodokmenem jeho matky. Historie matčina rodu sahá dále než do 16. století, avšak ve stručnosti v práci zmíním rod Podivínských a Moučků.[3, 9, 17] Předkové z matčiny strany Obr. 5.1 Profesor Otto Wichterle [21] Wichterleho pradědeček Tomáš Podivínský byl úspěšným podnikatelem, který se angažoval v roli obecního radního, starosty a zastával hlas poslance v Zemském sněmu Moravském. Ve městě Prostějově založil sladovnu a Rolnický akciový pivovar ve Vrbátkách. Podnikatelské vlastnosti zdědil jeho syn Jan, děda Otty Wichterleho, narozen roku Po Janově úspěšném studiu na střední zemědělské škole a odsloužení povinné vojny se ujal otcovy role podnikatele. Jan vlastnil velkostatek v Kostelci na Hané, který mu vynášel obrovské zisky. V roce 1882 se zasloužil spolu s dalšími účastníky o vznik Českého 16

17 politického spolku, vynikal v mnoha funkcích předsedy, např. předsedy silničního výboru, předsedy čtenářského spolku, předsedy Rolnické akciové sladovny a mnoho dalšího. Roku 1890 byl zvolen poslancem Zemského sněmu za Stranu národní. Jan měl se svou ženou Františkou tři dcery, z nichž jedna byla matkou Otty Wichterleho - Slávka Podivínská Předkové z tátovy strany Rod Wichterlů byl původně až do 18. století rodem selským. Z této už skoro tradice začal vybočovat Ottův pradědeček Jan, jehož profese koželuha a kožešníka ho velmi bavila. Janův syn František narozen v roce 1845 dále porušuje tradici sedláků a úřaduje na magistrátu v Prostějově. Díky vědomostem úředníka postupně začíná vykupovat pozemky a s nabytím jejich ceny prodávat. S dostatkem peněžních prostředků realizuje své plány dovozu hospodářských strojů z USA, které postupně skládá a prodává. Po svatbě se zámožnou Josefínou Procházkovou zakládá v roce 1878 Prostějovskou dílnu na hospodářské nářadí Wichterle a Procházka. Zásluhou podniku získal mnoho patentů Rodiče Otty Wichterleho Slávka Podivínská Matka Wichterleho, jedna z tří dcer Jana Podivínského, byla osoba kulturně a společensky založená. Své nadšení pro kulturu si vypěstovala díky pobytu u významné spisovatelky Terezy Novákové, nadšenkyně ženského vzdělávání, ochránkyně práv a svobod žen vůbec. Pravděpodobně právě po své matce Slávce zdědil profesor výjimečné vlastnosti jako temperament a podnikavost Karel Wichterle Karel pocházel ze tří sourozenců a po svém otci Františkovi Wichterle zdědil nadšení pro techniku. Po nehodě na chemické škole, kde přišel při experimentu o jedno oko, se dal na vídeňskou školu technickou, kterou bohužel v zájmu rodinného podniku po nečekané smrti svého otce nedokončil a převzal podnik spolu se svým bratrem Lambertem. Roku 1899 se v Kostelci na Hané Karel Wichterle oženil s nevěstou Slávkou Podivínskou a z tohoto manželství vzešlo pět dětí, z nichž poslední byl syn Otto Wichterle. 17

18 5.1.3 Sourozenci Jak už bylo zmíněno, profesor Otto Wichterle pochází z pěti sourozenců, z nichž byl nejmladší. V kapitole stručně představím čtyři nejstarší děti manželů Wichterlových Ema Wichterle Nejstarší ze sourozenců byla Ema, která vynikala v několika směrech. Mohla se pyšnit znalostí několika cizích jazyků, vyznala se v zahraničních literaturách a vystudovala vysokou zahradnickou školu v Berlíně. Nakonec se zasvětila chudému církevnímu řádu františkánských školských sester, kde se starala o opuštěné a velmi nemocné lidi. Svůj vznešený život zakončila v chudobinci ve Staré Boleslavi Karel Wichterle Mladší bratr Emy, původně vyškolený klavírista, dále strojař, pracoval v plzeňské automobilce a prostějovském závodě. Po druhé světové válce odešel na Slovensko do Trenčína, kde založil podnik na výrobu hospodářských strojů. Prosperující podnik mu však nepřála druhá konkurenční společnost a postupně ho likvidovala. Po několika letech se vrátil do oblasti Jeseníku, kde pracoval jako dělník v řetězárnách Hana Wichterlová Hana absolvovala Akademii výtvarných umění, obor sochařství. Byla úspěšnou umělkyní uznávanou v Paříži a zvláště v České Republice. Když po válce odmítla socialistický realismus, byla společností odsouzena. Teprve v letech šedesátých se vrací opět na vrcholnou příčku umělce a dodnes můžeme shlédnout její umělecká díla na mnoha výstavních místech Jan Wichterle Spolu s Ottou Wichterlem byli ze sourozenců nejmladší, a proto byl také Jan jeden z Ottových nejlepších kamarádů. Jan ve Švýcarsku vystudoval obchodní školu a poté úředničil v rodinném podniku. Po vypuzení z pracovního místa se stal dráteníkem, až do doby, kdy byl nakonec uplatněn v jiném podniku opět jako technický úředník. 18

19 5.1.4 Manželka Linda Wichterlová, rozená Zahradníková Celá rodina Zahradníků pocházela z Litomyšle. Matka Lindy, paní Květena Zahradníková, byla spisovatelka a jevila zájem o divadlo. Po sňatku se svým mužem Kamilem Zahradníkem se přestěhovali do města Prostějova, kde oba významně zasahovali do divadelní kultury. Jelikož byla paní Květena sportovně založená, hrával s ní tehdy ještě malý Otto Wichterle tenis. Dcera paní Květeny Linda jim při hře podávala tenisové míčky. Otto Wichterle ve své knize říká: Mohl jsem na ni oči nechat. 1 Na pouti věnoval Lindě perníkové srdíčko s nápisem Za hubičku při měsíčku. Linda však srdíčko nechala napospas svému pejskovi. Skrze neustálé snažení profesora nakonec z dětské lásky vzniklo překrásné a více než půl století trvající manželství. S pochopením a pomocí svému choti ve věcech pracovních se tak nemalou mírou podílela na jeho úspěších.[9, 15,17] Obr. 5.2 Profesor Otto Wichterle s manželkou Lindou Wichterle [19] Děti Otty a Lindy Wichterlových Otto Wichterle vychovával spolu se svou manželkou dva syny. Oba synové zdědili po svém otci lásku k chemii. První syn Ivan Wichterle vystudoval obor fyzikální chemik a jeho pracovištěm se stala Akademie věd. Druhý syn Kamil Wichterle opět zasvětil život chemii a dnes je významným profesorem chemického inženýrství na Vysoké škole báňské Technické univerzitě v Ostravě, kde mimo jiné zastává funkci děkana. 1 Vzpomínky, Wichterle, Otto, Praha

20 6 ŽIVOT OTTY WICHTERLEHO 6.1 Dětství Otto Wichterle, český chemik, vynálezce měkkých kontaktních čoček, zakladatel Ústavu makromolekulární chemie ČSAV v Praze a dlouholetý profesor Vysoké školy chemicko-technologické, se narodil 27. října 1913 v Prostějově. Skoro ve všech literaturách a jiných zdrojích se nevyhneme informaci o nepříjemném zážitku z dětství. Již od útlého věku byl profesor člověk neposedný, což se mu zvláště nevyplatilo, když si jako malé dítě hrál u břehu jezírka, do kterého spadl a nahltal se velkého množství špinavé vody. Po takto nepříjemné příhodě trpěl horečkami, které po dlouhou dobu neustupovaly. Lékař mu konstatoval pouze rok života, ale stanovená prognóza se začala vyvracet a horečky se daly na ústup. Se zlepšením Ottova zdravotního stavu docházela do domu Wichterlových p. učitelka Vlková, která s Ottou a jeho starším bratrem Janem probírala látku základní školy. Tak položila základy jejich vzdělání, které Otto uplatnil roku 1921, kdy se ho rodiče rozhodli dát do školy. Po přezkoušení byl přijat do obecné školy, rovnou s nástupem do páté třídy. Po výborných studijních výsledcích mu byl navržen přechod na střední školu, ač na to neměl devítiletý Wichterle požadovaný věk. Přesto ve školním roce začal studovat Státní klasické gymnázium v Prostějově. Ve svém volném čase začal Otto navštěvovat tenisový kroužek, kde se postupně vypracovával a zahrál si na všemožných tenisových utkáních určených pro juniory, ve kterých si vedl velice úspěšně. Jelikož trávil všechen čas na hracích kurtech, škola pro něj stála v pozadí, což se negativně projevilo na známkách. Ze všech předmětů ho nejvíce bavila matematika a fyzika. Přes všechny nezdary na škole, však nakonec dospěl k maturitnímu vyznamenání. Profesor navštěvoval i jiné kroužky, hrál na klavír a chodil na doučování francouzského jazyka, v těchto aktivitách ale, jak sám říká, moc nevynikal.[9] 20

21 6.2 Vysoká škola Po ukončení Státního klasického gymnázia byl profesor přijat na Chemickou fakultu techniky v Praze. První dojem, který si z vysoké školy odnesl, byla úvodní přednáška prof. Quadrata, jehož uvítací věta zněla asi takto: Kdyby na lékařskou fakultu přicházel takový materiál, nedal by k jejím absolventům léčit ani svého pejska.[9] Možná ta věta byla hnacím faktorem, který nastartoval Wichterleho k cílenému studiu a zdokonalování svých vědomostí. Chemie ho bavila, což dokazoval studijními výsledky s výborným prospěchem. V roce 1936 úspěšně studium dokončil a po získání titulu vinii docendi zahájil svou první pedagogickou činnost právě na fakultě chemické, kde se angažoval v seminářích Organické chemie Politické angažmá na vysoké škole Vystupovat v politice začal na vysoké škole, kde působila organizace Spolku posluchačů chemického inženýrství, tzv. SPICH. V organizaci byly dvě skupiny, pravice a levice. Ve SPICHu se jednalo o různých věcech, jen ne o dění na škole, což Wichterleho přivádělo k zamyšlení, protože věřil, že ve struktuře výuky je mnoho ke zdokonalování. V roce 1934 proto zorganizoval debatní schůzi, ve které se mělo diskutovat o problémech a nedostatcích výuky na škole. Wichterle diskutoval o problému nedostatečné připravenosti studentů v hodinách laboratorního cvičení, zapříčiněné tím, že nejprve byly hodiny laboratorní a až posléze hodiny přednášek. Dále navrhoval alternativní verze rozvržení předmětů během celého studia. S nástupem Adolfa Hitlera k politické moci v Německu se začaly projevovat rozdíly mezi oběma stranami ve SPICHu. Otto Wichterle se dostal do čela levicové strany, které vládli komunisté Pless a Kárný. Jejich ideály a cíle byly v zájmu zlepšení organizace školy. Ve studentských volbách roku 1935 vyhrál profesor nad pravicovou stranou o jeden hlas a stal se tak předsedou levicového SPICHu. Tato skutečnost vedla k nepříjemným událostem, které prof. Wichterleho na Vysoké škole chemicko-technologické později provázely. (viz kapitola 11) 21

22 6.2.2 Přednášení studenta Wichterleho na vysoké škole Otto Wichterle byl cílevědomý člověk, což dokazoval ve čtvrtém ročníku na vysoké škole. Ač neměl požadovaný učitelský titul, zastupoval nejprve docenta Lukeše v hodinách při vedení chemických laboratoří studentů druhého ročníku, posléze docenta Valentina, až po zastupování významného profesora Votočka. Učitelskou praxi později uplatnil nejen za války ve Zlíně, kde později pracoval (viz kapitola 7), ale také po válce na znovu obnovené škole Chemické v Praze. V březnu roku 1939 byl Wichterle jmenován řádným asistentem profesora Votočka. Jako habilitační spis mu sloužila publikace o totální syntéze v řadě methylcukrů, která byla později publikována v časopise Collection a ve Zprávách české královské společnosti nauk. Titul veniae docendi by profesor získal bez jakýchkoliv problémů, kdyby do toho nevstoupilo uzavření vysokých škol německými vojáky Nepovedené chemické pokusy Abych nepopisovala profesora Wichterleho jako člověka, kterému se vždy vše úspěšně podařilo, vložila jsem do své práce pár úsměvných historek, které se mu přihodily, když s nadšením demonstroval chemické pokusy Vyhoření laboratoře S reakcí chloroprenového kaučuku, při které vzniká vedlejší produkt dichlorbuten, si profesor obzvláště vyhrál. V předních frakcích po destilaci dichlorbutenu byly chloropren, vinylacetylen a divinylacetylen. S těmito látkami tehdy ještě neměl Wichterle žádné zkušenosti a nevěděl, že při reakci se vzduchem může dojít k výbuchu. Při pokusu došlo k menší explozi a k sopečné erupci kádinky, která chrlila hořící kousky kaučuku po celé laboratoři. Tak profesor strávil celou noc hašením kaučuku, namísto zdokonalování výsledků prováděného pokusu Exploze laboratoře Při destilaci etheru do extraktoru sestrojil Otto Wichterle svou vlastní dokonalou aparaturu. V domnění, že vše probíhá v naprostém pořádku, nechal reakci běžet přes noc. Shodou okolností se do aparatury zastavil přívod chladící vody a tak páry etheru vydestilovaly do laboratoře, kde vytvořily obrovské přízemní jezírko par. Při sebemenší 22

23 jiskřičce by jezírko z etheru způsobilo obrovskou explozi, která by zbortila polovinu budovy vysoké školy. Raději ani nepřemýšlet o tom, co vše by se mohlo stát, když ráno profesor vyháněl nebezpečné páry z okna laboratoře ven Experimenty s aldehydy a ketony Při demonstraci pokusu s oxidací methanolu na formaldehyd se musí počítat s dokonalou přesností poměru vstupujících složek do reakce, jinak hrozí nebezpečí výbuchu. Právě to se jednou prof. Wichterlemu, tehdy ještě asistentovi, a prof. Votočkovi v hodině chemie povedlo. Celá aparatura byla rázem roztříštěna a oba skočili pod stůl. Při tom, když Otto Wichterle hasil oheň, prof. Votoček s nadšením sbíral poslední zbytky reakce do zkumavky se slovy: V produktu nyní dokážeme formaldehyd fuchsin-siřičitým činidlem! 2 A to byl důvod k velkému potlesku z řad studentských posluchačů.[9] Obr. 6.1 Profesor Otto Wichterle s profesorem Emilem Votočkou [27] 2 Vzpomínky, Wichterle, Otto, Praha

24 7 ZLÍN Práce ve výzkumném ústavu Po uzavření vysokých škol jednotkami SS začaly deportace a popravy studentů i učitelů v koncentračních táborech. Proto si prof. Wichterle našel novou pomocnou práci mimo území školy v laboratoři u dr. Rosického. Vzápětí mu byla nabídnuta práce ve Zlíně u docenta Stanislava Landy, ředitele výzkumného ústavu Baťa, kterou posléze přijal. S jeho spolupracovníkem, studentem Němečkem, začali s rafinací dichlorbutenu a se syntézami chlorkrotylovaných barbiturových kyselin. Na výsledky, kterých při pokusech dosáhli, byly podány patenty. (viz příloha 5) Pobyt u firmy Baťa měl mnohostranný význam v oblasti výzkumu, nabízela se možnost experimentální činnosti, možnost rozhlédnout se za obzor ještě dosud nepoznaného. Za tím vším stálo úsilí docenta Landy, který věnoval obrovskou pozornost zvyšování kvalifikace všech kategorií pracovníků ústavu a stále zdokonaloval vybavení laboratoří ústavu. Pro studenty byly díky docentu Landovi potají organizovány přednášky na vysokoškolské úrovni i přesto, že se tím vystavoval nebezpečí ze strany gestapa, které v té době zakázalo veškerou výuku. Na jedné z přednášek se podílel také Otto Wichterle se svým výkladem o organické chemii. 7.2 Vysokomolekulární polyamid a dámské punčochy Nově vydaný Carothesův patent roku 1935 o Nylonu 66 byl další pohnutek Otty Wichterleho k prozkoumání nové látky. Carothes používal k přípravě aminokapronové kyseliny z laktamu kyselinu solnou, kdežto profesor použil kyselinu sírovou a dále pokus prováděl podle stejných instrukcí v Carothesově patentu. K velkému údivu hned napoprvé získal vysokomolekulární polyamid, z jehož taveniny se dala táhnout dlouhá silonová vlákna. Po tomto vědeckém úspěchu byl Wichterle přesunut do oddělení nových hmot ve zlínském ústavu. Výroba byla velmi nákladná. Po několika pokusech s novými příměsi laktamu a hydrochloridu aminokyseliny odpadla složitá příprava aminokyseliny a projekt se stal ekonomicky reálným díky objevu 24

25 vysokomolekulárního polyamidu. V červnu 1941 byly z nové látky upleteny první dámské punčochy a ponožky. Další využití měl vysokomolekulární polyamid v chirurgii. Jako první byly pokusy na zvířeti, kterému se při operaci střev použil polyamid k zašití rány. K dalším výrobkům řadíme především silonovou stříž, rybářské vlasce, raketové struny, technické žíně a polyamidové silonové hedvábí. Chemický a textilní výzkum byl udržován před Němci v tajnosti, proto nedošlo k žádné větší velkovýrobě polyamidových vláken. Tuto skutečnost využil ing. Jan Moravec roku 1947, kdy byl prohlášen za geniálního vynálezce silonového hedvábí. Bylo však zamlčeno, že všechno podstatné o výrobě polyamidového vlákna bylo vypracováno už za války prof. Wichterlem a jeho kolegy. Obr. 7.1 Otto Wichterle u výroby nového materiálu nylonu silon [22] 7.3 Gestapo ve Zlíně V poklidném Zlíně hrozilo německým vojákům přiřazení na frontu. Aby k tomu nedošlo, zinscenovali lest, ve které bylo zatčeno mnoho nevinných lidí, včetně inženýra Kouteckého, pracovníka zlínského výzkumného ústavu, u kterého se občas scházívala skupina kamarádů, aby probírali politiku, poslouchali zprávy ze zahraničí a sledovali pohyby front. Účastníkem sezení byl také Otto Wichterle. 25

26 Koutecký byl po zatčení vojáky mnohonásobně týrán, aby prozradil všechny, kteří se u něj scházeli. Nikoho ale nejmenoval a raději se v cele oběsil. Když ukázali jeho ztýrané tělo mladé manželce, využili jejího zhroucení k prozrazení všech těchto osob. Většina byla pozatýkána a ihned převezena do koncentračního tábora. Profesor Otto Wichterle byl pouze uvězněn na čtyři měsíce, díky narychlo sepsanému dopisu směřovanému profesoru drážďanské techniky Langenbeckovi, ve kterém upozorňoval na chyby v jeho publikacích, které dosvědčil Wichterle svými pokusy z dřívější doby. 7.4 Konec války a tyfová epidemie Devastování budov za války zasáhlo také Baťovu továrnu, kde došlo k rozkrádání všeho, co bylo použitelné. Odnášely se zde vyráběné punčochy, ponožky a celé stroje. S blížícím se koncem moci Německa a ustupující frontou došlo k vypuknutí tyfové epidemie. Ředitel zlínského ústavu Landa vyhlásil, že všichni mají bez ohledu na případné škody ihned vyrábět látku DDT proti hmyzu, která úspěšně proti skvrnitému tyfu působila. Za účasti Wichterleho a jiných spolupracovníků byla vyrobena látka trichloracetaldehyd pro syntézu DDT. Díky vytrvalosti zlínských pracovníků tak byla tyfová epidemie úspěšně zastavena. S koncem války se začalo jednat o dalším dění zničeného Baťova ústavu. Konaly se různé semináře o podílu firmy na znovuobnovení a rozvoji vysokých škol a celkově o školství.[9, 16] 26

27 8 VYSOKÉ ŠKOLY PO VÁLCE Jakmile se začaly obnovovat dopravní komunikace, vydal se profesor ze Zlína do Prahy, aby zjistil poválečnou situaci na vysokých školách. Za války z chemického ústavu, ve kterém působil, vyrostl vojenský lazaret. Obnova zničené chemické budovy byla v nedohlednu, a proto byla snaha o získání laboratoří pro Ústav organické chemie na německé chemické škole v Praze. Nakonec se podařilo získat alespoň část budovy, ve které byly později zavedeny přednášky pro druhé ročníky studentů chemie, jejichž profesorem byl Otto Wichterle. První výuka byla zahájena v červnu Asi po roce fungování školy, musela být laboratoř přestěhována do válkou zničené budovy v pražských Dejvicích. Budova byla zničena natolik, že sami studenti pomáhali s její rekonstrukcí. Pod vedením Wichterleho bylo zhotoveno asi šedesát obrovských stolů, s instalacemi vody, plynu i elektrického proudu, sloužících k chemickým pokusům. Nově vzniklá laboratoř nesla název gigant.[9] Studenti stěží poznávali asistenty od svých profesorů díky tomu, že studenti zdrženi válkou a uzavřením vysokých škol byli ve věku 25 až 30 let. Chybné tykání nebylo proto výjimkou. Tak například profesor ve své knize Vzpomínky píše: Když jsem kterémusi studentu kritizoval jeho svinčík na stole a špatně sestavenou aparaturu, obořil se na mě se slovy: Co je ti po tom a neotravuj!. Když přišel nakonec ke zkoušce z laboratoře, začal se mi omlouvat a já přitom trval na tom, že si přece tykáme. 3 3 Vzpomínky, Wichterle, Otto, Praha

28 9 KATEDRA PLASTICKÝCH HMOT NA TECHNICKÉ UNIVERZITĚ V PRAZE Koncem dubna 1946 podal prof. Wichterle žádost o rozšíření veniae docendi pro obor organické chemie technologie umělých hmot, aby případně mohl problematiku přednášet na vysoké škole v Brně, kde se technologií zabýval pouze profesor Vítězslav Veselý. Žádost byla i přes spoustu doporučení vyřizována s obrovským nezájmem habilitační komise a teprve v dubnu, o tři roky později, byla Wichterlemu příslušná žádost uznána a potvrzena. Mezitím se v Praze projednávalo o zřízení nové katedry technologie plastických hmot, na které by Otto Wichterle přednášel a působil jako její správce. Po schválení odbornou radou začal Wichterle se svými kolegy novou katedru dávat do provozu a to zcela od nuly, počínaje od nalezení výukových místností, po laboratorní vybavení celé katedry. Na nově vzniklé katedře plastických hmot se rozběhly rozsáhlé chemické pokusy, například o vznik kaprolaktamu, spočívající v reakci nitrocyklohexanu s koncentrovanou kyselinou sírovou. Zabývali se polymerizací vinylchloridu či vinylidenchloridu, polymerizací akrylonitrilu, zvlákňováním polymeru nebo vznikem polyvinylbutyralu určeného pro bezpečnostní skla. S pokusy se tiskla nová skripta. Katedra slavila obrovský úspěch při vzniku tzv. metody monomerního odlévání masivních odlitků z polyamidu, za účasti adiabatické nízko-tepelné polymerizace. Tato metoda našla velké uplatnění zejména ve strojírenském průmyslu. Byl to jediný praktický výsledek za dobu pětiletého působení Akademie. (viz kapitola 12) Dalším problémem, kterým se nová katedra zabývala, byla syntéza hydrofilních gelů, které by bylo možno uplatnit v medicínské oblasti. Existovaly tři myšlenky jak tyto komponenty získat. První byl způsob vulkanizace (síťování) rozpustných hydrofilních polymerů, druhý polykondenzace hydrofilních komponent a třetí polymerizace hydrofilních nenasycených monomerů v přítomnosti dvou nebo více funkčních monomerů. Za účasti Dr. Líma a profesora Wichterleho vzniká čirý vodou bobtnající poly-hydroxyethylmethakrylátový gel. Více informací o tomto objevu pojednávám v jiných kapitolách. (viz kapitoly 12, 13) [9] 28

29 10 PŮSOBNOST PRFESORA OTTY WICHTERLEHO 10.1 Profesor na vysoké škole Technické E. Beneše v Brně Ačkoli měl profesor dobré zázemí na pražské vysoké škole, nebyla to škola jediná, se kterou chtěl spolupracovat. Proto se Wichterle rozhodl podat žádost o přenesení veniae docendi pro obor organické chemie z pražské školy do Brna. Žádost byla okamžitě projednána a schválena dne Po dvou letech působení na škole, byla Wichterlemu nabídnuta profesura se jmenováním řádného profesora organické chemie na Vysoké škole technické v Brně. Tuto nabídku však vzhledem k závazkům k pražské univerzitě nepřijal Přednášení na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity Další možnost přednášení se naskytla na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity v Brně. Na žádost Spolku posluchačů přírodních věd, aby Wichterle přednášel o organické chemii, podal habilitační žádost profesorskému sboru přírodovědecké fakulty. I přes mnoho zamítnutých žádostí z řad profesorů, byla Wichterlemu udělena dne veniae docendi pro obor organické chemie též na Přírodovědecké fakultě Přednášení ve světě Díky chemickým objevům byl profesor zván do zahraničí, aby také tam názorně své výsledky demonstroval. Roku 1960 předsedal sympoziu o polymerizaci laktamu v USA, dále přednášel na univerzitách Harvard a MIT v Bostonu, Stanford Univerzity v San Francisku, Wayne Univerzity v Detroitu, na univerzitě Notre Dame v South Bendu. Přednášel v centrech průmyslového výzkumu v Leominsteru, Clevelandu, Richmondu CA., Pittsburgu, Richmondu VA. A Elizabeth NJ.[9, 16] 29

30 11 VYLOUČENÍ PROFESORA Z VYSOKÉ ŠKOLY CHEMICKO- TECHNOLOGICKÉ Po přejmenování školy na Vysokou školu chemicko-technologickou (VŠCHT) byl zvolen rektorem Jan Kašpar a děkany pro školní rok byli ustanoveni pro anorganickou technologii prof. Regner, pro potravinářskou technologii prof. Dyr a nakonec pro organickou technologii prof. Otto Wichterle. Se jmenováním profesora M. Maděry do nové funkce rektora, nastaly na Vysoké škole chemicko-technologické nepokoje. Prof. Maděra nastoupil do funkce s pocitem zbavit se všech jemu nepohodlných profesorů, docentů i asistentů, kteří neprojevovali vůli podřizovat se politickému dění na škole. Jedním z vyhozených profesorů byl Otto Wichterle, který obdržel výpověď s konečnou platností k s odůvodněním, že je pro školu nebezpečný element, či třídní nepřítel studentů. Až úsměvné je, že na jaře 1968, po odchodu M. Maděry z funkce rektora, bylo profesoru Wichterlemu omluvným dopisem oznámeno, že se vedení VŠCHT distancuje od svého rozhodnutí a všech důvodů, díky kterým byl ze školy vyhozen. Nově zvolený rektor J. Korrita vyslovil přání o znovu obnovení spolupráce Vysoké školy s profesorem Wichterlem. Po opětovném zásahu sovětské armády do dění na škole však profesor žádost odmítl. Přispěla k tomu též výstava školy, ve které byli publikováni všichni profesoři, kteří na škole působili. Vedle velkých fotografií profesorů byl k nim připsán text. Fotografie profesorů Ettla, Landy, Šorma i Wichterleho byly manifestačním gestem počmárány a text k nim byl vystřižen. Tímto bylo dáno najevo vyloučení profesorů z povědomí školy.[9] 30

31 12 MAKROMOLEKULÁRNÍ VÝZKUM V RÁMCI ČSAV Prof. Ottovi Wichterlemu byla po vyloučení z Vysoké školy chemicko-technologické (viz kapitola 11) nabídnuta příležitost vybudovat ústav Makromolekulární chemie v rámci Československé Akademie věd. Zajímavou nabídku ihned přijal. Nejprve sestavil veškeré stavební a investiční plány a nakonec podal návrh pracovního programu do dalších pěti let. Dne byl jmenován z rozhodnutí prezidia ČSAV ředitelem takto budoucí vzniklé laboratoře vysokomolekulárních látek ČSAV, později Ústav makromolekulární chemie ČSAV. Stavba nového ústavu začala roku Architektem budovy se stal ing. Prágr, stavebními dozorci byli stavitel Šmolík a ing. Stára. Na stavbu dohlíželi také Otto Wichterle a jeho kolegové Lím a Sedláček. Ve své knize Vzpomínky Otto Wichterle píše: Celkem úspěšně jsem povzbuzoval dělníky tím, že jsem s nimi uzavíral sázky o mnoho láhví Key rumu. Vyprávěl jsem jim, že u Baťů byla norma vybetonovat každý týden jedno patro a pak jsem se s nimi vsadil o deset láhví, že by to nesvedli. 4 Samozřejmě Otto Wichterle vždy prohrál, což bylo účelem. Později takto nazvána korupce dělnické třídy vedla k menšímu skandálu, s vyústěním až na prezidium Akademie, kde bylo Wichterlemu nařízeno s touto pracovní morálkou přestat. Do programu laboratoře nového ústavu byl zaveden zejména výzkum syntetických polymerů, tj. plastických hmot, syntetických vláken a syntetického kaučuku Alkalický polyamid V roce 1961 měla Akademie podat vládě doklad o výzkumech, kterých dosáhla za pět let svého působení. Jediným praktickým výsledkem byla již výše zmíněná adiabatická polymerizace kaprolaktamu sloužící zejména v oblasti strojírenství. Po předvedení pokusu profesorem Wichterlem ministru kultury Václavu Kopeckému, byl profesor požádán o následnou ukázku přímo na půdě vlády Československé republiky. Se souhlasem Wichterleho 4 Vzpomínky, Wichterle, Otto, Praha

32 byl předveden pokus vládním členům, kteří napjatě sledovali pokus až do konce, kdy vypadl horký válcovitý odlitek. Po diskuzi o možných výdělcích a státních úsporách na dovozu barevných kovů se podařilo profesoru Wichterlemu získat dotaci půl miliónu dolarů, určených pro konečné vybavení nového Ústavu makromolekulární chemie Měkké kontaktní čočky V šedesátých letech 19. století nebyly tvrdé kontaktní čočky žádnou raritou. Vyráběly se v mnoha provedeních, ale přesto nebyly stále dobře pro oko snesitelné díky velmi nízkému obsahu vody ve své molekulární struktuře. Rohovku dráždily a vykazovaly pocit suchých očí Myšlenka hydrofilních gelů Když profesor Otto Wichterle cestoval vlakem z Olomouce do Prahy, všiml si časopisu, který četl neznámý spolucestující. V oftalmologickém časopise byl inzerát na kovové oční implantáty. Se spolucestujícím doktorem Purem se dal do řeči. Tak Wichterle přišel na myšlenku hydrofilních polymerů, které by oči nedráždily, tak jako sebevíce ušlechtilejší kov a byly by na oku lépe snášeny. Netrvalo dlouho a byl pozván komisí pro aplikaci plastů na ministerstvo zdravotnictví, aby podal vzorky. Ty však bohužel neměl. Při schůzi katedry plastických hmot vyložil své nápady před mladšími kolegy. Nejvíce se nápad zalíbil Drahoslavu Límovi a tak ho začal ihned realizovat. Mezitím Wichterle podal řadu patentů, ve kterých popisoval aplikace hydrofilních gelů ve zdravotnictví. Jedním byl také vznik gelových kontaktních čoček. Zásadní obrat ve vývoji byla polymerizace hydrofilních gelů metharylových esterů ethylenglykolu. Během přípravy hydroxyethylmethakrylátu se D. Límovi v baňce utvořil čirý, s vodou bobtnající gel, nazývaný HEMA gel. Přihláška vynálezu byla podána 27. prosince O dva roky později Wichterle připojil patent na soustružení měkkých kontaktních čoček z vysušeného tvrdého gelového bločku xerogelu. (viz kapitola 13) V tomtéž roce přišel další profesorův patent na výrobu čoček barevných. (viz příloha 5) 32

33 Poly-hydroxyethylmethakrylát a kontaktní čočky Hydrogely jsou trojrozměrné zesíťované hydrofilní polymery schopné přijímat vodu až do rovnovážného stavu (někdy i přes 90 % tedy více než devět desetin hmoty tvoří voda). Jednoduše nazývaný HEMA gel pojal v rovnováze s vodou zhruba 40% vody. Pro své dobré mechanické vlastnosti a čirost byla možná představa uplatnění gelu v kontaktních čočkách. Jediným problémem bylo, jak dosáhnout přesného tvaru měkkého gelu. Neexistoval žádný dobrý způsob, který by zaručoval přesnost tvaru kontaktní čočky tak, aby co možná nejpřesněji kopírovala přední plochu rohovky. Po radě ministerstva zdravotnictví se začalo spolupracovat s malou výzkumnou laboratoří Dental. Ředitel společnosti Herben se pokoušel zhotovit přesný odlitek v uzavřených polystyrenových formách polymerizací vodného roztoku monomeru. Problémem byly nepravidelné okraje takto vzniklých čoček a při otevírání forem se často měkký gel trhal. Přesto se mezi málo výrobky podařilo najít kontaktní čočku, kterou si Otto Wichterle poprvé v dubnu 1957 nasadil na oko. Docílit zlepšení okrajů čoček se nepodařilo a tak byl po dvou letech výzkum pro neúspěch zastaven. Spolu s likvidací aplikačního výzkumu hydrogelových čoček, byl likvidován také výzkum gelů na katedře VŠCHT, odkud byl profesor vyhozen a následně převeden do ČSAV. Výzkum tak pokračoval pouze na Akademii v novém Ústavu makromolekulární chemie (ÚMCH).[9] Výzkum kontaktních čoček na akademii Po likvidaci výzkumu v laboratoři Dental se další výzkum přesouvá od roku 1958 do laboratoře Dioptry, pod vedením M. Černého. Za použití skleněných forem bylo dosaženo dobrých výsledků nejen v oblasti centrální optické části kontaktních čoček, ale též na periferii KČ, které již oko skoro vůbec nedráždily. Během jednoho roku tak bylo zhotoveno přes sto čoček, které byly nasazovány konečným uživatelům. Někteří dobrovolníci v nich přespávali přes noc. Výsledky však byly stále pro ministerstvo zdravotnictví neuspokojivé a tak byl i tento výzkum zastaven, i přes nový nápad Wichterleho odlévání kontaktních čoček v rotujících otevřených formách, který byl podán v dubnu roku Tak celý výzkum utichl, až do podzimu (viz kapitola 13) [4, 9, 16, 17, 18] 33

34 13 STAVEBNICE MERKUR A VÝROBA KONTAKTNÍCH ČOČEK V zamyšlení jak dosáhnout dokonalého tvaru kontaktní čočky, aniž by nějakým způsobem dráždila rohovku, vymyslel Wichterle způsob rotujícího odlévání. Na nápad přišel zcela náhodou. Když míchal svůj oblíbený čaj lžičkou, vznikla rotující kapalina, jejíž okraje utkvěly na okraji šálku a uprostřed se vytvořila pravidelná konkávní plocha. Nechal si tak vyrobit několik odlévacích skleněných formiček a na Vánoce si pomocí dětské stavebnice Merkur (obr. 13.1) sestavil první prototyp odlévacího zařízení. Jako náhon použil dynamo z jízdního kola. Na Štědrý den byly vyrobeny první čtyři kontaktní čočky s pravidelným okrajem. Na Boží hod odjel Wichterle na kliniku, kde byly čočky nasazeny prvním pacientům. Oko nedráždili a vykazovali dobré optické vlastnosti. Před koncem roku 1961 byl podán patent rotačního odlévání. Obr Čočkostroj ze stavebnice Merkur [25] Po zdokonalení aparatury, za použití až patnácti skleněných odlévacích formiček a použití silnějšího motoru z gramofonu k pohonu stroje, bylo možno během patnácti minut vyrobit patnáct kontaktních čoček. Během čtyř měsíců už počet dosáhl skvělých kusů. První čočky byly vyráběny ze směsi 80% hydroxylethylmethakrylátu a 20% diglykolmethakrylátu (DEGMA), aby se zvětšil rovnovážný obsah vody ve zbobtnalém gelu. Později byly čočky vyráběny ze samotného HEMA. 34

35 Další výroba byla přesměrována do mimořádných pracovních prostor ústavu Akademie a financována ze státních rezerv.[5, 9, 15, 16, 17] 13.1 Licenční smlouvy o kontaktních čočkách s americkými firmami Pro udržení Ústavu makromolekulární chemie na světové úrovni, bylo nutno podávat další výsledky v oblasti výzkumu. Jako nejbližší příležitost k ekonomickému efektu se začala rýsovat právě aplikace hydrofilních gelů. Značné devizové prostředky pro Akademii a ústav by mohly plynout z USA, kde se v té době rozvíjel zájem o kontaktní čočky. Obr Otto Wichterle u chemické aparatury [28] Ze zájmu Státního plánovacího úřadu byl profesor pověřen o urychlení výzkumu v oblasti měkkých kontaktních čoček. Na požadavky Wichterleho bylo do programu zařazeno čtyřicet dva pracovníků a pro výzkum byly získány další bytové prostory ve vile na Bělohorské ulici v blízkosti ústavu. Byl sestaven nový čočkostroj na bázi podobné jako ze stavebnice Merkur. Původně se čočky připravovaly ve zbobtnalém stavu polymerizací zředěného HEMA až do října 1963, kdy byla zhotovena xerogelová patentová přihláška, která pojímala o tom, že lze vyrábět kontaktní čočky bez rozpouštědla rovnou v suchém stavu. V březnu 1964 navštívil ústav dr. Pace z New Orleansu, který projevil zájem o podnikání s kontaktními čočkami na americkém trhu. K propagaci kontaktních čoček došlo také na území Evropy. Nejprve bylo přednášení o kontaktních čočkách ve Francii na tzv. Dnech kontaktních čoček, následovala přednáška na oční klinice ve Vídni, dále na janovské oční klinice v Itálii, kde nechal profesor kolovat názorné ukázky několika kontaktních čoček 35

36 vyrobených z materiálu HEMA. Čočky byly posluchači ihned rozebrány. Přesto byla stále větší pozornost o již dlouho dostatečně dobře fungující tvrdé kontaktní čočky Kontaktní čočky na americkém trhu První vážný zájem o kontaktní čočky z měkkého materiálu byl projeven v létě 1964 firmou National Patent Development Corporation (NPDC) pod vedením Jeroma Feldmana a Martina Pollaka. Při schůzce Martina Pollaka s Ottou Wichterlem, předvedl profesor s čočkami názornou ukázku. Nejdříve si čočku nasadil na oko, po té ji hodil na zem, špinavou a záměrně pošlapanou čočku očistil ve svých ústech a znova si ji na oko nasadil. Tím vznikl první krok k podepsání licenční smlouvy. Tak se postupně roznesly zprávy o hydrogelových kontaktních čočkách po celé Americe. Začaly se seskupovat různé spolky, které ze spojení s profesorem, jeho kolegy a kontaktními čočkami chtěly zbohatnout. Problém se později dostal až na území soudu, o čemž pojednávám níže. Existovalo mnoho amerických firem, které jevily zájem na sublicencích pro výrobu kontaktních čoček z Československa. Hlavním potenciálním partnerem se stal zbohatlý Robert Morrison, se svou firmou Morrison Laboratories se sídlem v Harrisburgu. Se slibem, že přinese československému podniku Polytechně, kde se čočky začaly vyrábět, finanční záruky, bude-li brán jako rovnocenný partner NPDC byla v Praze podepsána licenční smlouva. V Americe tak založily M. Pollak a R. Morrison akciovou společnost pro výrobu měkkých čoček Flexible Contact Lens Corporation. Později přechází výroba pouze na podnik NPDC spolu s novým sublicenčním partnerem Bausch&Lomb se sídlem v Rochesteru, New Yorku. Výroba se rozšířila do Japonska, na Dálný východ i do Izraele. V 80. letech byla vyhotovena nová licence zlepšené technologie kontaktních čoček. V západním tisku byly licenční dohody brány jako prolomení bariéry mezi socialistickými zeměmi a USA. Firma Bausch&Lomb investovala do výroby kontaktních čoček ročně asi tři milióny dolarů. Díky investici se vylepšovaly stroje na výrobu KČ, byly umožněny nákladné fyziologické zkoušky, které byly nutné pro dohlédací úřad Food and Drug Administration v USA. Bez souhlasu FDA by nesměly být kontaktní čočky v USA prodávány. 36

37 V březnu 1971 vydala FDA konečné povolení k distribuci měkkých kontaktních čoček v USA. Reakce na burze znamenala obrovský ekonomický podíl pro firmu B&L. Za jediný den vzrostl akciový kapitál firmy B&L o 250 miliónů dolarů. Díky obrovskému zisku nastal mezi firmami NPDC a B&L soudní spor, který došel k nejvyššímu federálnímu soudu Soudy v USA o pravost patentů o kontaktních čočkách Firma Baush and Lomb se podle dohody musela s firmou NPDC dělit v zisku s podílem 50:50 a proto se snažila ze závazku uniknout tak, že se pokoušela nějakým způsobem porušit platnost Wichterlových patentů. Soudní spory se řešili na půdě nejvyššího federálního soudu v USA.[9, 18] Jednalo se především o nové patenty související se soustružením čoček z xerogelu, které se posléze nechávaly nabobtnat vodou. Spousty firem se metodu výroby hydrofilních kontaktních čoček snadno naučily a čočky samy vyráběly. Licenční partneři proti nim vedli soudní spory. Aby se porušovatelé vyhnuli finančnímu postihu, byly další snahy o zrušovací žaloby proti platnosti patentů. Podle licenčních smluv byla povinnost všech partnerů, včetně Otty Wichterleho, účastnit se veškerých soudních sporů. Přítomnost profesora u soudu pro obhajobu vynálezu materiálu kontaktních čoček byla tedy nezbytně nutná, protože hrozila ztráta všech licenčních nároků, které tvořily obrovský podíl v příjmech československého státu a s největší pravděpodobností by padly i všechny ostatní licenční smlouvy Akademie a bylo by ohroženo postavení veškerých československých patentů v zahraničí a především v USA. Tou dobou však byla uvalena na profesora politická klatba, která znemožňovala veškeré výjezdy do zahraničí. (viz kapitola 16) Wichterle neměl nejmenší tušení, co se ve světě za jeho zády děje, a proto také nemohl zprvu své patenty spravedlivě obhájit. Když profesor K. Friml, ředitel ÚMCH a vedoucí Ústředí pro vynálezy a objevy ČSAV JUDr. Privrnec dostali strach, že americké soudní spory budou prohrány a připadne na ně povinnost uhradit veškeré soudní výlohy, potvrdili licenčním partnerům neúčast u soudních sporů v Americe. Ve strachu podala Akademie smlouvu o narovnání, ve které souhlasila se zrušením licenčních smluv a rovněž prodala patenty americké straně do plného vlastnictví za částku, která zhruba odpovídala pouze jednomu ročnímu výnosu 37

38 z dosavadní licence o měkkých kontaktních čočkách. Tímto úkonem se Akademie samovolně vzdala všech devizových příjmů, které dosahovaly obrovských částek, současně se vzdala výtěžku z vítězství soudních sporů, které činily několik set miliónů devizových korun. Ve smlouvě potvrdila závazek, že ke všem soudním sporům v USA i v jiných státech bude Akademie profesora Wichterleho vysílat jako korunního svědka. Rok 1977 se tak stal rokem ukončení spolupráce mezi americkými firmami a Akademií, to vše bez vědomí profesora. V květnu roku 1980 nastal v Los Angeles největší federální soud mezi americkými firmami, využívající výrobu kontaktních čoček podle Wichterleho patentů. Na základě podepsané smlouvy o narovnání byl Wichterle do USA vyslán, aby patenty hájil. Spor probíhal na základě žaloby proti patentům podané firmou Constinuous Curve Contact Lens Corporation (CCCL), která po řadu let výrobu nezákonně prováděla. Firma se hájila nedostatečnými důkazy o realizaci a významu kontaktních čoček, které byli v roce 1961 v USA přihlašovány. Profesor Wichterle však oznámil, že první vyrobené čočky byly už v roce 1956 v laboratoři Dental a v letech a vyzkoušeny na mnoha pacientech 2. oční kliniky. Protistrana však vyzvala svědka, dr. Dreifuse, člověka, který s profesorem kontaktní čočky na pacientech sám zkoušel, aby vyvrátil křivé svědectví Otty Wichterleho. Dále se projevila snaha prokázat, že v patentové přihlášce nebylo dostatečně doloženo použití HEMA a glykol-dimethakrylátu pro vznik hydrofilního gelu a spousty jiných námitek byly k profesoru směřovány. Wichterle dokonalou znalostí svých vynálezů dokázal všechny námitky vyvrátit ve svůj prospěch. Lež dr. Dreifuse byla odvrácena, v té době už dvacet let starými, podrobnými zápisy ve zdravotní dokumentaci několika pacientů, kterým sám dr. Dreifus kontaktní čočky vyrobené z hydrofilního materiálu nasazoval. Našlo se i několik pacientů, kterým byly čočky úspěšně aplikovány, aby před americkým konzulátem dosvědčili spokojenost s jejich aplikací. Při dalším soudním líčení v listopadu 1980 byl doktor Dreifus usvědčen nalezenými dokumenty, přiznal se ke křivému svědectví a ztratil veškerou důvěru soudu. Tak byl soudní spor mezi firmou CCCD v únoru 1982 prohlášen soudem za ukončený. Federální soud uznal definitivní platnost Wichterlových patentů ve všech státech a rozhodl, že firma CCCD a ostatní, kteří nezákonně porušovali tyto patenty, museli zaplatit odškodné ve výši trojnásobku jimi dosud prodaných gelových čoček. Firma NPDC tak inkasovala desítky miliónů dolarů, o 38

39 které se díky maloměšťácké závisti a nenávisti vůči profesoru Wichterlemu, na základě smlouvy o narovnání s Akademií již nemusela dělit.[9, 16, 17] 14 NITROOČNÍ HYDROGELOVÉ ČOČKY V době vzniku hydrogelových materiálů r se začínalo uvažovat o náhradě zkalené oční čočky právě čočkami měkkými, hydrogelovými. Tehdy byly známy jen implantáty z tvrdého plexiskla. Na 2. oční klinice v Praze, kde se pacientům prvně zkoušeli nasazovat hydrogelové kontaktní čočky, se doktor Dreifus a ostatní kolegové o takovou náhradu pokoušeli zprvu na králičích očích, do jejichž přední komory zaváděli různé vzorky hydrogelů. Dobré výsledky byly publikovány v roce 1957 v článku Hydrokoloidní intrakamerální implantáty. S objevem technologie odstředivého lití kontaktních čoček se na nitrooční čočky, resp. I. O. L., zcela zapomnělo. Po následujících desetiletích se však o ně ve světě rozvinul obrovský zájem. V té době se I. O. L. vyráběly složitým způsobem. V kapsuli oka se centrovaly pomocí výběžků různé konstrukce (haptics). Profesor Otto Wichterle zvolil jiný způsob. Tvar umělé čočky tvořil tak, aby co nejdokonaleji kopírovala tvar zkalené oční čočky. Materiálem byl měkký gel, který se dal svinout do miniaturního tvaru a dal se tak protlačit otvorem, kterým se původní čočka z oka pacienta vyjmula. Ke zdokonalení tvaru nitrooční čočky použil odlévací formičky s různým asférickým designem, které tak udávali optiku, sloužící pro dívání se do blízka i dálky. Teoreticky, pomocí počítačového systému, problém zpracovali syn Otty Wichterleho Kamil a vnuk Adam Wichterle a výsledky prezentovali v grafické podobě.[9] 39

40 15 ROK 1968 Politický vývoj v šedesátých letech znamenal zvyšující se hospodářský úpadek, který postupně zasahoval i do dění Akademie. Vědečtí pracovníci tak vytvořili Svaz vědeckých pracovníků, kde v čele přípravného výboru Svazu stál profesor Otto Wichterle. U příležitosti prvního valného shromáždění výboru, ve dnech 17. a 18. dubna 1968, vstoupilo svými názory do politického dění mnoho vědců z Akademie. Akademik Otto Wichterle ve svém projevu zpochybnil zákon o plné poslušnosti Akademie Komunistické strany Československa. Svůj názor vyslovil několika větami: Jestliže s jejich chováním, které vychází ze zákona, nesouhlasíte, prosím vás, dotýkejte se tohoto zákona. Chválili jste dokonce orgány prezidia za to, že se dovedli pohybovat v trhlinách politického aparátu. To je švejkovská politika. Je to typické pro náš národ, máme v tom ohromnou rutinu. Jestliže zákon proklamuje jedinou komunistickou stranu jakožto jedinou instituci, vůči které je Akademie odpovědna bude tato strana i nadále určovat podle zákona Akademii, jakým způsobem má postupovat když se komunistická strana rozhodne, že např. Sviták má být odstraněn, musí se ho prezidium zbavit a vyloučit ho ze strany. Jestliže komunistická strana rozhodne, že Sviták má být přijat opět do Akademie, prezidium musí splnit tuto směrnici, i kdyby nechtělo. 5 Hlavním tématem shromáždění se tak stala snaha prosazovat v rámci nedemokratického zákona o Akademii větší demokratičnost. Dát příležitost pracovníkům, podílet se na dění Akademie a zasahovat do jejího řízení. To byl jeden z důvodů vedoucích ke zřízení Svazu Rok 1968, Dva Tisíce Slov a Slovenská Národní Rada Článek Dva tisíce slov, ve kterém se pojednávalo o svobodné vůli občanů a o nesprávném zacházení Komunistické strany, byl sepsán na schůzce sezvané profesorem dr. Janem Brodem. Schůze se zúčastnili profesor dr. O. Poupa, dr. Miroslav Holub, Ludvík Vaculík a Otto Wichterle. K článku se svým podpisem připojilo přes tisíc občanů Československa, včetně celo-akademického výboru ČSAV s desíti tisíci pracovníky. 5 Vzpomínky, Wichterle, Otto, Praha

41 V roce 1968 bylo považováno za nutnost federativní uspořádání státu a s tím související nové státoprávní uspořádání. Ze strany Česka však neexistovala žádná politická reprezentace, která by se podílela na ústavních změnách. Ústavní orgán České národní rady byl tak sestaven z osobností, které mají na veřejném životě osobní váhu a k nimž budou mít obyvatelé českého národa důvěru. Ke zvolení Otty Wichterleho došlo pro jeho vystupování v tisku a televizních stanicích o prosazování vědy, její organizaci a také to, že byl zvolen předsedou přípravného výboru Svazu vědeckých pracovníků. Profesor nepokládal své zvolení poslancem za vstup do politiky, dokonce jako jediný od vzniku Československé republiky r odmítl svůj vysoký poslanecký plat. Profesor měl za úkol zastupovat Akademii, vysoké školy a vědecké pracovníky. Jako zvolený politik se angažoval ve tvorbě nového zákona o Akademii, který se snažil prosadit již ve valném shromáždění ČSAV v dubnu Rok 1968 znamenal pro Wichterleho rok politiky, ale i jiných aktivit. Angažoval se v ekonomickém zabezpečení a růstu Ústavu makromolekulární chemie ČSAV. Nemalou úlohou byla činnost v Mezinárodní unii pro čistou a užitnou chemii IUPAC, kde byl zvolen prvním prezidentem. Stal se členem výkonného výboru Executive Committee a členem dalších ustanovených politických komisí. V roce 1968 procestoval díky zasedání orgánů Unie IUPAC Curych, Paříž, Oxford, Londýn, Frankfurt, Brusel i USA, kde prosazoval uplatnění hydrogelů v různých odvětvích oftalmologii, chirurgii, farmakologii, kosmetice, potravinářství atd Sovětská vojenská intervence 21. srpna 1968 Po půlnoci 21. srpna vpadli do nic netušící, tehdy poklidné, Prahy okupační sovětské jednotky. Po obsazení budovy Rozhlasu, kde naposled zahrála národní hymna, a televizních stanic nastalo bezvýznamné ticho. Když techničtí pracovníci rozhlasových médií spolu s pracovníky jmenovanými vládou začali opět tajně vysílat, teprve pak se lidé dozvídali co se děje. Jednou z neprověřených zpráv bylo zatýkání všech, kteří se nějakým způsobem podíleli na vzniku článku Dva tisíce slov. Dne 22. srpna za pomoci svých kolegů raději prof. Otto Wichterle odcestoval. Byl ubytován u generálního ředitele IUPAC dr. Morfa ve Švýcarském Kygurgu. Spolu se svou ženou pak po dvou dnech odcestovali do New Yorku, kde se opět věnoval jednání s licenčními partnery v NPDC o kontaktních čočkách. Den na to odcestovali do Kanady, kde prožili čtyřdenní rekreační pobyt na ostrově Bel Isle. 41

42 Od 1. září probíhalo v Torontu sympozium, kde se profesor dozvěděl od svých českých kolegů, že se zatýkání neuskutečnilo a život se v Praze pomalu vrací do svých zajetých kolejí. Po delším pobytu v USA, kde se stačil angažovat na mnoha přednáškách, vrací se i se svou ženou 28. září 1968 zpět do Prahy Zbavení poslaneckého mandátu Profesor byl člověk, který obhajoval všechna práva Akademie, školství a vědy. Byla to osobnost hájící lidská práva v duchu demokracie a osobnost bojující proti lidské hlouposti. Když nesouhlasil se všemi návrhy a podmínkami Národní fronty, byla mu navržena rezignace. Jako pádný důvod o nucené odstoupení Wichterleho z poslaneckého křesla mu rada vytkla účast na článku Dva tisíce slov, kde Wichterleho nařkla, že článek byl výzvou vedoucí k násilným činům. S tímto odůvodněním odstranili profesora z politického dění. Mezitím se z parlamentu Československé republiky stala organizace, která přestala hájit skutečnou politiku a život národa. Se znechucením 20. listopadu 1969 tak dobrovolně skládá Otto Wichterle svůj mandát v České národní radě (ČNR) i ve sněmovně. Později na to se zhroutilo celé vedení ČNR, ze kterého byla vyhozena třetina poslanců orientovaných reformně i demokraticky a byly nahrazeny spolehlivými služebníky tehdejší vlády. Tím ztrácí nejvyšší zastupitelský orgán ČNR na významu a Český národ je autoritativně řízen centrem československým.[9, 15, 16, 17] 42

43 16 NÁSTUP DIKTATURY NA PŮDĚ ČSAV Když Prahu v polovině roku 1969 zasáhla Husákova čistka, postihla také půdu Československé Akademie věd. Místopředsedou Akademie byl zvolen Jaroslav Kožešník, člověk, který se pod záminkou nově vybudované kariéry, připojil k neostalinistickému zvratu v KSČ. Na Akademii vystupoval v roli diktátora, což dosvědčil následným vyloučením všech členů a pracovníků ČSAV, kteří byli signatáři Dva tisíce slov. Tímto zbavoval všechny zúčastněné svých funkcí v ČSAV a zakázal služební cesty do zahraničí do té doby, než své prohlášení v článku Dva tisíce slov neodvolají. Ani žádost o otevření procesu proti signatářům článku Dva tisíce slov, kterou profesor Wichterle podal, nepomohla. Byla snad zamítnuta pro uvědomění si věcné i formální slabosti normalizátorů a jejich argumentů? S vysloveným nesouhlasem a lítostí nad členy prezidia ČSAV byl Otto Wichterle s účinností k odvolán z funkce ředitele Ústavu makromolekulární chemie i z funkce místopředsedy kolegia chemie a chemické techniky. V téže době dostala příkaz Vysoká škola chemicko-technologická zbavit Ottu Wichterleho členství ve vědecké radě školy. Byl tak zbaven funkce ředitele ústavu, nesměl docházet do schůzí ÚMCH, ani do jiných útvarů v rámci ČSAV. Zanikly jeho poslanecké funkce, o čemž pojednávám v předešlé kapitole, a byl rozehnán Svaz vědeckých pracovníků, v jehož čele profesor stál. Když prezidium Akademie vyhlásilo konkurz na nového ředitele ÚMCH, přihlásil se pouze profesor Otto Wichterle. Když následoval nový konkurz, opět byl jediným kandidátem a prezidiu nezbývalo nic jiného, než do funkce ředitele přidělit někoho, kdo by poslušně sloužil jak v ředitelování ústavu, tak ve funkci generálního sekretáře ČSAV. Stal se jím tedy Karel Friml, s nástupem roku Politické dění v Československu se brzy rozneslo i do zahraničí. Bylo vydáno spousta článků o nespravedlivém vyloučení významného a světově uznávaného československého vědce prof. Otty Wichterleho, který byl neprávem zbaven všech úřadujících postavení autoritativní vládou a nastoleným politickým režimem.[9, 16, 18] 43

44 17 NABÍDKA PORADENSKÉ SPOLUPRÁCE MEZI PROFESOREM A FIRMOU NPDC Po vypuzení Otty Wichterleho z ÚMCH mu byla M. Pollakem, licenčním partnerem firmy NPDC v USA, nabídnuta příležitost o sjednání kontraktu o poradenské činnosti mezi Polytechnou i Akademií. Byl mu nabídnut roční plat dolarů, s tím, že by NPDC hradilo též veškerá laboratorní zařízení k experimentům určeným kontaktním čočkám, které v Americe nabývaly stále větších hodnot. Polytechna požádala vedení Akademie o stanovisko k připravovanému jednání. Pro závist vedoucích pracovníků ÚMCH, kteří by tak dostávali menší plat, než profesor, odložili Wichterlovu smlouvu o odchodu z ústavu o celý rok a současný ředitel Friml zakázal veškeré konzultace Wichterleho s ostatními orgány, na což měl ředitelské právo. Toho využíval také v následujících letech. Smlouva o odchodu tak byla Wichterlemu prodlužována rok co rok, vždy pouze den před koncem staré smlouvy. V laboratořích profesor přišel na celou řadu dalších možných uplatnění hydrofilních gelů. V oblasti zdravotnictví se používali zejména jako implantáty do hlasivek, kapilární drény pro chirurgické řešení glaukomu, implantáty pro infúzi do blízkosti nádorů, implantáty umělého hrtanu, náhrada očního sklivce a sloužili jako srdeční čerpadla. Ve strojírenství byly využívány pro výrobu xerogelových tyčí pro soustružení čoček, výrobu torických KČ a mnoho dalšího. (viz příloha 5) Praktické úspěchy, které profesor vykazoval, se staly trnem v oku vedení ÚMCH, které se snažilo všechny výsledky likvidovat. Neprojevovalo žádný zájem ani o realizaci nové patentové přihlášky na výrobu čoček ve vertikálních rotujících kolonách a tím se vynález do zahraničí nedostal. Profesor svůj nový vynález začal konstruovat opět na domácí půdě. Během roku 1975 se mu podařilo experimentálně ověřit všechny klady nové efektivnější technologie, kterou později realizoval v Československu, USA i v SSSR na základě uzavření dalších licenčních smluv.[9] V roce 1976 byl vztah mezi Akademií a profesorem Wichterlem díky soudním sporům o pravost patentů o kontaktních čočkách opět stabilizován. (viz kapitola 13) 44

45 18 NÁVRAT PROFESORA OTTY WICHTERLEHO NA PŮDU ÚMCH Po odchodu ředitele ÚMCH Frimla se stal jeho nástupcem ing. Vladimír Kubánek. S jeho příchodem se stala Akademie opět ústavem, který hájí zájmy vědy a chce vychovávat skutečné chemiky. I když byl profesor Wichterle v důchodovém věku, byla mu opět nabídnuta spolupráce s chemickou laboratoří Ústavu. Po uvolnění cenzury v SSSR v roce 1987 se postupně objevovalo Wichterleho jméno v časopisech a vznikaly o něm celovečerní filmy a televizní životopisné dokumenty. Od roku 1989 směl profesor vystupovat na veřejných shromážděních v Tatrách a jiných zemích. Naprostý obrat k lepšímu znamenal nejen pro Akademii, ale celou Československou republiku den 17. listopadu 1989, den samovolného rozpadu partajního samoděržaví, den konce vlády sovětské armády a sovětského svazu. V prosinci 1989 byla navržena novela zákona o Akademii, která zbavovala zákon zátěže minulého režimu, o kterou tvrdě prof. Otto Wichterle před několika lety ve valném shromáždění Akademie usiloval a byl proto násilně zbaven veškerých svých postavení v Akademii. (viz kapitola 16) V roce 1990 volbou členů Akademie a schválením prezidenta republiky Václava Havla byl navržen předsedou Akademie profesor Otto Wichterle. Svou funkci zastával až do svých osmdesáti let, do roku 1993.[9] 45

46 19 CESTY DO ZAHRANIČÍ První cestu do zahraničí absolvoval profesor ještě v létech svého studentského života v roce 1933 do SSSR. Zájezd hlavně po Ukrajině trval čtyři týdny. Po dokončení vysoké školy a promoci na doktora technických věd odjel po dobu pěti týdnů na Sicílii, kde poznával krásy této země. Další výlety do zahraničí měl profesor od roku 1948 zakázané v důsledku druhé světové války až do svých šedesáti pěti let. V roce 1956 se Wichterlemu naskytla příležitost vyrazit do zahraničí na Sympozium mezinárodní unie pro čistou a užitou vědu o fyzikální chemii polymerů, tzv. IUPAC, konanou v Izraeli. Předseda vlády Viliam Široký zprostředkoval potřebné doklady, aby se Wichterlemu mohla cesta uskutečnit. V průběhu pobytu v Izraeli se konaly schůze Mezinárodní komise pro makromolekulární chemii, na které byl profesor pozván předsedou komise prof. Markem Hermanem. V Izraeli došlo díky Wichterleho nápadu k nečekanému ujednání příštího sympozia v Československé republice, které se konalo v září 1957 za podpory vlády i Akademie věd. Byla to významná vědecká událost nejen pro Československý stát. Tímto úkonem se Wichterlemu znovu otevřely brány do zahraničí. Hned první cesta směřovala do Indie, kde se konal vědecký kongres ve městě Delhi. Profesor zde měl na programu přednášky po dvaceti dvou univerzitách v anglickém jazyce, ačkoli angličtinou vůbec nevynikal. Začátek roku 1960 značil cesty do USA, kde profesora pozval Herbert Morawetz, jeden z účastníků sympozia v Izraeli. Zorganizoval přednáškové turné na několika amerických univerzitách a tak profesor procestoval Evropu, USA i Austrálii.[9] Cestování mu bylo opět zakázáno za doby normalizace. Kdyby následně nepřišly soudy v USA o pravost patentů pro výrobu kontaktních čoček, měl by už snad profesor doživotní zákaz cestování. Opět se mohl zúčastnit konferencí o kontaktních čočkách v Barceloně, Vídni, Götenbergu, Bostonu, Londýně, Benátkách a v mnoha jiných světových městech, kde mimo jiné sbíral čestné medaile a vyznamenání. (viz kapitola Vyznamenání) 46

47 20 PATENTY PROFESORA OTTY WICHTERLEHO Profesor Otto Wichterle sám, nebo s pomocí svých kolegů, podal neskutečné množství patentů, z nichž většina se týkala samotných kontaktních čoček, jejich materiálů a způsobů výroby. Prvním zaregistrovaným patentem se stal roku 1945 Způsob zhotovování přesných rotačních vnějších ploch na skleněných trubkách. 6 V podávání patentů byl prof. Otto Wichterle neskutečně aktivní až do roku 1989, kdy jejich celkový počet dosáhl sto padesáti dvou řádně zapsaných a schválených patentů. Obr poukazuje na produktivitu profesora, vzhledem k tvorbě patentů a odborných publikací.[5, 16] V příloze uvádím tabulku obsahující názvy patentů v původním jazyce, dle států, ve kterém byly podány, včetně jmen vynálezců a datumů podání přihlášek. (viz příloha 5) Dále jsem do příloh vložila podobu grafických návrhů patentových spisů č a č směřované Českému patentovému úřadu. (viz příloha 2, 3) Příloha č. 4 znázorňuje Patentní listiny Otty Wichterleho, včetně diplomu o Udělení hodnosti doktora technických věd.[16] Obr Graf znázorňující produktivitu Otty Wichterleho závislosti na tvorbě patentů [16] 6 Český patentový úřad, úřad průmyslového vlastnictví, Praha 1 47

48 21 VYDANÁ SKRIPTA, KNIHY A VYZNAMENÁNÍ PROFESORA Akademik Otto Wichterle si o všem podstatném vedl podrobné zápisky, napsal mnoho publikací a vymyslel jak sám, tak se svými spolupracovníky spoustu vynálezů. Četné licence byly prodány do USA a díky tomu přitékaly zisky nejen Československu, Akademii, ale i Ústavu makromolekulární chemie. Profesor si na vyznamenání nepotrpěl, o to více jich ale obdržel. Plakety k vyznamenáním vždy přinášel na půdu ústavu ÚMCH se slovy: Tak jsem zase přinesl nějaké to prkýnko někam to uložte, třeba se to bude někdy k něčemu hodit 7 Tehdy ale ještě profesor netušil, že za mimořádný přínos ve světové kontaktologii bude o několik let později Česká kontaktologická společnost udělovat mladým vědcům medaile a podobná prkýnka Otty Wichterleho. V roce 1990 se stal profesor za svou významnou činnost předsedou Československé akademie věd. O tři roky později byl jmenován předsedou Akademie věd ČR Skripta a knihy První skripta určená studentům vydal profesor už za války během ilegálních přednášek v ústavu Tomáše Bati ve Zlíně. Po válce roku 1947 byly skripta přepsány a vydány v knižní podobě nakladatelem A. Hynkem. Další objemnější knižní vydání pojednávající o mechanismech chemických reakcí bylo vydáno v roce 1952 Přírodovědeckým nakladatelstvím v Praze.[9] Na návrh někdejšího baťovského ředitele Vavrečky, který spisy přeložil do německého jazyka, byla podána žádost nakladatelství Akademia v Berlíně o vydání knih v německém jazyce. Roku 1955 tak vychází kniha Allgemeine organische Chemie. S překladem došlo k upravení vydání knih také v českém jazyce. V padesátých letech byly vydány další dvě knihy Základy preparativní organické chemie a Obecná a anorganická chemie. 7 Výstava Otty Wichterleho, OPTA 2012, Brno 48

49 Za svého života ještě stačil vydat knihu Vzpomínky (obr. 21.1), ve které dopodrobna pojednává o svém vlastním životě, dětství a kariéře. Obr Kniha Vzpomínky [18] 21.2 Vyznamenání 1954 Státní cena II. stupně za zavedení technicky vyspělé výroby kaprolaktamu 1961 Dallosova cena Assotiation of C. L. Manufacturers 1966 Státní cena za hydrofilní gely 1966 Řád práce za vědeckovýzkumnou a organizátorskou činnost při vybudování oboru makromolekulární chemie 1971 Plaketa J. Heyrovského od zanikajícího Českého svazu vědeckých pracovníků 1976 Čestné členství americké chemické společnosti 1978 Cena International Eye Research Foundation 1982 Cena zakladatelů American Academy of Optometry 1983 Woodova cena American Optical Society 1983 Zlatá plaketa J. Heyrovského za zásluhy o rozvoj chemických věd (Presidium Československé akademie věd) 1983 Titul zasloužilý vynálezce 1984 Clemsonova cena International Society for Biomaterials 1988 H. Markova cena Österr. Kunstst off intitut 49

50 1988 Zlatá plaketa za zásluhy o spojení vědy s praxí (Presidium Československé akademie věd) 1989 Sigillum Magnum University v Bologni 1989 J. W. Hyatt Award (Society of Plastics Engineers, New York, USA) 1991 Řád T. G. M. III. třídy 1991 Čestný doktorát na Polytechnic University New York, USA 1991 Čestný doktorát DrSc. University of Illinois, USA 1993 Zlatá čestná plaketa Československé akademie věd za zásluhy o vědu a lidstvo 1993 Čestný doktorát na Univerzitě Karlově v Praze 1993 Čestný doktorát na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze 1993 Čestné občanství města Prostějov 1995 Čestný doktorát na Českém vysokém učení technickém Na počest profesora byla za spolupráce Českého centra a Ústavu makromolekulární chemie AV ČR, v. v. i. sestavena výstava pod názvem OTTO WICHTERLE, která svou premiéru zahájila roku V dalších letech bude prezentována také v zahraničních zemích. Obr. 21.2Výstava OTTO WICHTERLE, stavebnice MERKUR [16] Obr. 21.3Výstava OTTO WICHTERLE [16] 50

51 22 KONEC ŽIVOTA Přes veškeré politické neduhy byl akademik Otto Wichterle stále plný životního elánu a v dobách složitých zůstával pořád na úrovni. V oblibě měl cestování, miloval svoji rodinu, měl své přátele a svou manželku, která mu byla vždy na blízku. Vědeckých a osobních poct se mu dostalo až po roce Díky jedné z nich se doslova dotkl hvězd. Astronomové po něm pojmenovali planetku, která do té doby nesla pouze číslo Dne 18. srpna 1998 nás opustil ve věku nedožitých osmdesáti pěti let český akademik, profesor a vynálezce Otto Wichterle, osobnost celosvětově uznávána, výjimečná, pracovitá, neobyčejně nápaditá s dobrými lidskými vlastnostmi a přes veškerou nenávist ze stran politických vyděračů osobnost plná radosti a životního optimismu. Osobnost, která svůj život zasvětila vzdělání a milované vědě. Obr Profesor Otto Wichterle [20] 51

52 23 ZÁVĚR V teoretické práci jsem studovala život profesora Otty Wichterleho, zaměřila jsem se na jeho rodinu, práci, úspěchy. Do práce jsem vložila přehled patentů, kterých dosáhl. Podrobněji jsem zde popsala měkké kontaktní čočky spojené se jménem profesora i soudní spory, které díky patentům o hydrogelových kontaktních čočkách vznikly. Teorii kontaktních čoček jsem podpořila historií a jejich stručným rozdělením. Doufám, že má práce bude zúročena pro další studijní účely a čtenář si tak utřídí poznatky z oblasti kontaktologie a dozví se mnoho zajímavého o životě profesora. Na závěr bych chtěla poznamenat, že možná nebýt té doby, ve které profesor Otto Wichterle žil, byla by dnes Česká Republika ekonomicky vyspělejší zemí, právě díky mnoha patentům, o jejichž vznik se zasloužil. Jeho úspěchy nebyly dílem náhody nebo postavení ve společenském žebříčku - byly výsledkem pracovní píle, schopnosti udržet si nadhled nesmírné trpělivosti. Nejen, že celosvětově proslavil své jméno, ale proslavil také svůj tak malý národ, který namísto toho, aby uctíval profesorovo světově uznávané a slavné jméno, raději se od něj distancoval, jen proto, aby se nedostal do rozporu s tehdejší socialistickou mocí. Dnes však už je pozdě to napravit. Ke smutnému konci dodávám úsměvný výrok českého a světově uznávaného akademika prof. Otty Wichterleho, kterým ho popisuje v televizním pořadu syn ing. Kamil Wichterle. Peněz nemusí být moc, ale mohly by být furt. 52

53 SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY Knihy a časopisy: [1] ANTON, M. Refrakční vady a jejich vyšetřovací metody. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1993, ISBN [2] AUTRATA, R., VANČUROVÁ, J. Nauka o zraku. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, s., ISBN [3] Česká oční optika, číslo 1/99, březen 1999, strana 4, ISSN X [4] Česká oční optika, číslo 4/98, prosinec 1998, strany 5, 6, ISSN X [5] Česká oční optika, číslo 1/2012, únor 2012, strana 34, ISSN X [6] GRUSS, C. Vergleichende Untersuchung von Trägernweicher Kontaktlinsen (Werflex 55) und harter Kontaktlinsen Menicon EX), disertační práce. Köln, 1996 [7] KRAUS, H. A KOL. Kompendium očního lékařství. 1.vyd. Praha: Grada, 1997, ISBN [8] NEFRON, N. Contact lens praktice, Reed Educational and Professional Publishing Ltd. 2002, první vydání [9] WICHTERLE, Otto. Vzpomínky. Praha, červenec 1996 [10] PETROVÁ, S. Základy aplikace kontaktních čoček. 1. vydání. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, s., ISBN [11] PETROVÁ, S., SYNEK. S. Úvod do speciální oftalmologie, Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů [12] PETROVÁ, S. Kontaktní čočky (přednášky), Brno, Katedra optometrie a ortoptiky, 2011 [13] SYNEK, S., SKORKOVSKÁ, Š. Kontaktní čočky. 1. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, s. ISBN Výstavy, televizní pořady, filmy: [14] Domácí štěstí, Půvabné časy podle Ivy Hüttnerové, , Česká televize [15] Inventura Febia, Vynálezci a Otto Wichterle, , Česká televize [16] OPTA , veletrhy Brno,

54 [17] Zašlapané projekty - Kontaktní čočky profesora Wichterleho, , Česká televize Internetové adresy k obrázkům: [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [26] [27] [28] Osobní sdělení: BOŽENA NEUMANNOVÁ, Úřad průmyslového vlastnictví, Praha 6 Bubeneč Ing. JAN ŠPUNDA, koordinátor marketingové komunikace, Česká centra, Praha 1 Prof. Ing. KAMIL WICHTERLE., DrSc., Fakulta metalurgie a materiálového inženýrství, Báňská univerzita Ostrava Elektronické dokumenty:

55 SEZNAM ZKRATEK A ZNAČEK aj. atd. apod. B&L CCCD ČSAV FDA IUPAC IOL KČ KSČ NPDC obr. prof. SPICH SS SSSR tzn. tzv. USA ÚMCH VŠCHT a jiné a tak dále a podobně Baush and Lomb, americká firma zabývající se výrobou kontaktních čoček Constinuous Curve Contact Lens Corporation Československá Akademie věd Food and Drug Administration Mezinárodní unie pro čistou a užitnou chemii nitrooční čočky kontaktní čočka Komunistická strana Československa National Patent Development Corporation obrázek profesor Spolek posluchačů chemického inženýrství řady německých vojáků Svaz sovětských socialistických republik to znamená takzvaný Spojené státy americké Ústav makromolekulární chemie Vysoká škola chemicko-technologická 55

56 SEZNAM OBRÁZKŮ OBR. 4.1 CHEMICKÝ VZOREC POLYMETHYLMETHAKRYLÁTU OBR. 4.2 CHEMICKÝ VZOREC POLY-2-METHYLMETHAKRYLÁTU OBR. 5.1 PROFESOR OTTO WICHTERLE OBR. 5.2 PROFESOR OTTO WICHTERLE S MANŽELKOU LINDOU WICHTERLE OBR. 6.1 PROFESOR OTTO WICHTERLE S PROFESOREM EMILEM VOTOČKOU OBR. 7.1 OTTO WICHTERLE U VÝROBY NOVÉHO MATERIÁLU NYLONU SILON OBR ČOČKOSTROJ ZE STAVEBNICE MERKUR OBR OTTO WICHTERLE U CHEMICKÉ APARATURY OBR GRAF ZNÁZORŇUJÍCÍ PRODUKTIVITU OTTY WICHTERLEHO ZÁVISLOSTI NA TVORBĚ PATENTŮ OBR KNIHA VZPOMÍNKY OBR VÝSTAVA OTTO WICHTERLE, STAVEBNICE MERKUR OBR VÝSTAVA OTTO WICHTERLE OBR PROFESOR OTTO WICHTERLE

57 SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1 Příloha 2 Příloha 3 Příloha 4 Příloha 5 Graf závislosti materiálů a propustnosti pro kyslík Patentový spis ZPŮSOB VÝROBY KONTAKTNÍCH ČOČEK Patentový spis ZPŮSOB VÝROBY KONTAKTNÍCH ČOČEK Z BOBTNAVÉHO HYDROGELU Patentní listiny, Udělení hodnosti doktora technických věd Tabulka patentů 57

58 Příloha 1 Graf závislosti materiálů a propustnosti pro kyslík Zdroj: Příloha 2 Patentový spis ZPŮSOB VÝROBY KONTAKTNÍCH ČOČEK 58 Zdroj: Databáze patentů a užitných vzorů, Český patentový úřad, Praha 6

59 Příloha 3 Patentový spis ZPŮSOB VÝROBY KONTAKTNÍCH ČOČEK Z BOBTNAVÉHO HYDROGELU Příloha 4 Patentní listiny, Udělení hodnosti doktora technických věd Zdroj: Databáze patentů a užitných vzorů, Český patentový úřad, Praha 6 Zdroj: Výstava OTTO WICHTERLE, OPTA 2012, Brno 59