Litigační novinky. Úvodem. Obsah. Červen Strategické uvažování Individuální přístup Špičkový právní tým Dlouhodobé partnerství.

Transkript

1 Největší právnická firma v České republice Obsah Představení praxe 2 Revizní novela insolvenčního zákona z pohledu veřitelů 3 Přechodná ustanovení hmotného a procesního práva v souvislosti s NOZ 7 Notářské zápisy s doložkou přímé vykonatelnosti 15 Červen 2014 Úvodem Vážení klienti a obchodní přátelé, dovolujeme si Vás oslovit premiérovým vydáním našich Litigačních novinek. Cílem tohoto specializovaného periodika je seznamovat Vás pravidelně a srozumitelnou formou s aktualitami a praktickými tipy zejména v oblasti řešení sporů před obecnými a rozhodčími soudy a také s novinkami v oblasti insolvence a vymáhání pohledávek. Konkrétně Vám v tomto čísle přinášíme příspěvek Františka Korbela na velmi aktuální téma přechodných ustanovení hmotného a procesního práva v souvislosti s novým občanským zákoníkem. V dalším příspěvku Vás kolegové Dušan Sedláček a Jakub Jirovec z pohledu věřitelů provedou nedávnými nejvýznamnějšími změnami insolvenčního zákona. V posledním praktickém příspěvku Vám Veronika Ivanová a Lukáš Kubec představí notářské zápisy s doložkou přímé vykonatelnosti jako moderní trend vymáhání pohledávek. Věříme, že naše procesní novinky budou pro Vás přínosem. Uvítáme z Vaší strany jakékoliv náměty na témata, o jejichž zpracování v rámci Litigation News byste měli zájem, jakož i dotazy nebo podněty ohledně témat diskutovaných v aktuálním čísle. Marek Vojáček Klienty nejlépe hodnocená právnická firma v České republice Právnická firma roku v České republice místo v počtu realizovaných fúzí a akvizic v České republice místo mezi domácími právnickými firmami 2012 Právnická firma roku v kategorii Fúze a akvizice v České republice Strategické uvažování Individuální přístup Špičkový právní tým Dlouhodobé partnerství

2 Obraťte se na: Zastupování v soudních a rozhodčích řízeních Marek Vojáček partner marek.vojacek@havelholasek.cz Zastupování v soudních sporech a rozhodčích řízeních tvoří jednu z nejdůležitějších oblastí právní praxe naší advokátní kanceláře. Služby v této oblasti pravidelně poskytujeme našim stálým klientům, ale také jako expertní právní poradci klientům jednorázově v konkrétním sporném řízení. ZAMĚŘUJEME SE NA: MIMOSOUDNÍ VYROVNÁNÍ ZASTUPOVÁNÍ V OBČANSKÝCH A OBCHODNÍCH SPORECH A V ROZHODČÍCH ŘÍZENÍCH Dušan Sedláček partner dusan.sedlacek@havelholasek.cz Naše sporná praxe se většinou zaměřuje na zastupování v obchodních sporech, rovněž však zastupujeme naše klienty v celé řadě dalších řízení souvisejících s podnikáním. Náš tým specialistů věnujících se oblasti sporné agendy zahrnuje tři společníky a dalších sedm zkušených právníků naší advokátní kanceláře. Vzhledem k velikosti trhu v České republice je náš tým specialistů poměrně početný. Jeho velikost a vysoká specializace umožňuje advokátní kanceláři Havel, Holásek & Partners poskytovat právní služby při řešení složitých a komplikovaných sporů. VÝKON SOUDNÍCH ROZHODNUTÍ A ROZHODČÍCH NÁLEZŮ V ČESKÉ REPUBLICE VÝKON SOUDNÍCH ROZHODNUTÍ A ROZHODČÍCH NÁLEZŮ V ZAHRANIČÍ ROZHODČÍ ŘÍZENÍ MIMO ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ ZASTUPOVÁNÍ KLIENTŮ U ÚSTAVNÍHO SOUDU ČESKÉ REPUBLIKY Daniel Uličný partner daniel.ulicny@havelholasek.cz NAD RÁMEC BĚŽNÝCH OBCHODNÍCH SPORŮ SE KANCELÁŘ ZAMĚŘUJE ZEJMÉNA NA NÁSLEDUJÍCÍ SPECIFICKÉ OBLASTI: ZASTUPOVÁNÍ V SOUDNÍCH ŘÍZENÍCH V SOUVISLOSTI S OBCHODOVÁNÍM S CENNÝMI PAPÍRY HOSPODÁŘSKÁ SOUTĚŽ ZASTUPOVÁNÍ VE SPORECH NA OCHRANU OSOBNOSTI ZASTUPOVÁNÍ VE SPORECH OHLEDNĚ PRACOVNĚPRÁVNÍCH VZTAHŮ ZASTUPOVÁNÍ V KONKURZNÍM ŘÍZENÍ ODPOVĚDNOST ČLENŮ MANAGEMENTU SPOLEČNOSTÍ Praxe ZASTUPOVÁNÍ V SOUDNÍCH SPORECH V SOUVISLOSTI S NEMOVITOSTMI

3 Revizní novela insolvenčního zákona z pohledu veřitelů Cílem novely je náprava nedostatků, které se objevily v průběhu pěti let používání insolvenčního zákona. Dne nabyla účinnosti novela insolvenčního zákona publikovaná ve Sbírce zákonů pod č. 294/2013. Jedná se o revizní novelu reagující na nedostatky a problémy, které se v úpadkovém řízení objevily za pět let aplikace insolvenčního zákona. Cílem tohoto článku je identifikace nejvýznamnějších změn insolvenčního zákona z pohledu věřitelů. Ministerstvo spravedlnosti splnilo svůj příslib daný při přijetí insolvenčního zákona v roce 2006 a po pěti letech jeho účinnosti vládě předložilo revizní novelu insolvenčního zákona připravenou na základě diskuze s odbornou veřejností. Nejedná se tedy o novelu vázanou na rekodifikaci soukromého práva a jejím primárním cílem není harmonizace insolvenčního zákona s novými kodexy soukromého práva. Pozornosti věřitelů by neměly uniknout především změny týkající se způsobu ustanovení insolvenčního správce, uplatňování pohledávek a účinků spojených s rozhodnutím o úpadku. Významné jsou také změny ve správě a prodeji věcí tvořících předmět zajištění a snížení limitů přípustnosti reorganizace. Ustanovení insolvenčního správce Věřitelům insolvenční zákon ponechává rozhodující vliv na výběr osoby insolvenčního správce. Tento vliv mohou věřitelé realizovat při první schůzi věřitelů následující po rozhodnutí o úpadku, na které mohou zvolit jiného insolvenční správce než toho, který byl jmenován soudem v rámci rozhodnutí o úpadku. Do konání první schůze věřitelů však věřitelé výběr osoby insolvenčního správce, vyjma případu tzv. předpřipravené reorganizace podle 316 odst. 5 insolvenčního zákona, ovlivnit nemohou. Výběr osoby insolvenčního správce, případně předběžného insolvenčního správce, byl dosud v pravomoci předsedy insolvenčního soudu, který mohl vybrat kteréhokoli insolvenčního správce zapsaného v seznamu insolvenčních správců (tzv. nominační systém). Novela insolvenčního zákona zavádí tzv. rotační systém, tedy ustanovování insolvenčních správců podle pořadí zápisu v seznamu insolvenčních správců. Autoři novely tento systém upřednostnili z důvodu vyšší transparentnosti výběru insolvenčních správců. Novela tak současně odstraní odlišný postup jednotlivých předsedů insolvenčních soudců při výběru insolvenčních správců, který dosud panoval. Reakcí na kritiku rotačního systému poukazující na odlišné dovednosti a zkušenosti insolvenčních správců, v důsledku nichž může být ve složitých případech ustanoven insolvenčních správce

4 Vyjma oddlužení činí lhůta pro přihlášení pohledávek dva měsíce od rozhodnutí o úpadku. s nedostatečnými zkušenostmi, pak je oprávnění předsedy insolvenčního soudu vybrat ve zvláštních případech insolvenčního správce podle svého uvážení. Tento postup musí předseda insolvenčního soudu odůvodnit. Uplatňování pohledávek Významnou novinkou je stanovení pevné lhůty k přihlášení pohledávek v délce dvou měsíců, vyjma případu, kdy soud s rozhodnutím o úpadku spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. V takovém případě bude lhůta k přihlášení pohledávek činit 30 dnů. Dosud soudy mohly ve všech případech stanovit lhůtu v rozmezí 30 dnů a dvou měsíců, přičemž soudy obvykle určovaly lhůtu v délce 30 dnů. Dvouměsíční lhůta k přihlášení pohledávek vyvolává s ohledem na dosavadní praxi obavy, zda insolvenční správci stihnou přezkoumat přihlášené pohledávky do konání přezkumného jednání a schůze věřitelů, které se budou konat již měsíc po skončení lhůty k přihlášení pohledávek. Insolvenční správci navíc musí seznam přihlášených pohledávek předat insolvenčnímu soudu k uveřejnění nejpozději 10 dnů před konáním přezkumného jednání. V důsledku nové úpravy tak insolvenční správci budou mít jen 20 dnů na přezkoumání pohledávek přihlášených v závěru lhůty. Věřitelé s nepřezkoumanými pohledávky přitom zásadně nemají hlasovací právo při schůzi věřitelů a nemohou se tedy při první schůzi věřitelů účastnit hlasování o převolbě insolvenčního správce a způsobu řešení úpadku, pokud jim hlasovací právo nepřizná insolvenční soud. Novela sice zavádí povinnost insolvenčních správců sestavovat seznam přihlášených pohledávek průběžně, avšak dosavadní praxe ukazuje, že většina věřitelů přihlašuje své pohledávky, případně doplňuje své přihlášky o příslušenství a další pohledávky, na konci soudem stanovené lhůty. Určitý čas obvykle trvá předání přihlášek pohledávek s přílohami insolvenčnímu správci soudem. Průběžná příprava seznamu přihlášených pohledávek proto nemusí mít zamýšlený efekt a řada věřitelů kvůli ní může přijít o hlasovací právo. Věřitelům zamýšlejícím aktivně vystupovat při první schůzi věřitelů lze doporučit, aby svou přihlášku pohledávek podali co nejdříve po rozhodnutí o úpadku a případně též kontaktovali insolvenčního správce a ověřili si, že insolvenční správce má k dispozici všechny podklady potřebné pro přezkum jejich pohledávek a předešli tak případné ztrátě hlasovacího práva. Pokud jde o hlasovací právo při schůzi věřitelů, věřitelé, jejichž pohledávka byla popřena insolvenčním správcem, mohou i nadále hlasovat, usnese-li se na tom schůze věřitelů, případně rozhodne-li tak insolvenční soud. Popření pohledávky jiným věřitelem či dlužníkem nemá na hlasovací právo vliv. V ostatních případech rozhodne o hlasovacím právu insolvenční soud. Významnou novinkou v tomto směru je, že věřitelům s podmíněnými pohledávkami vázanými

5 Novela zavádí zcela nové účinky spojené s rozhodnutím o úpadku. na odkládací podmínku již insolvenční soud nemůže přiznat hlasovací právo vůbec. Tito věřitelé do splnění odkládací podmínky nebudou se svou podmíněnou pohledávkou hlasovat. Novela insolvenčního zákona se dotýká také věřitelů pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených (dále jen zapodstatové pohledávky ). Tyto pohledávky věřitelé dosud uplatňovali vůči insolvenčnímu správci. Nově je budou uplatňovat vůči osobě s dispozičním oprávněním, kterou je vyjma konkursu vždy dlužník. Insolvenčního správce však věřitelé o uplatnění pohledávky vyrozumí, přičemž náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis. Nové znění 111 insolvenčního zákona přitom výslovně zavádí povinnost dlužníka uspokojovat tyto pohledávky, jsou-li splatné, i po zahájení insolvenčního řízení, je-li to podle stavu majetkové podstaty možné. Pokud věřitel zapodstatové pohledávky nebude uspokojen, může proti osobě s dispozičním oprávněním podat žalobu. Rozhodnutí o úpadku být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, anebo o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují. Důvodem přerušení těchto řízení je skutečnost, že jejich vedení zatěžuje majetkovou podstatu, přičemž pro naplnění účelu insolvenčního řízení tyto spory nemají význam. Uvedená řízení logicky nebude možné ani zahájit. Po rozhodnutí o úpadku dále nelze vydat rozhodnutí v řízeních, která se sice přímo netýkají majetkové podstaty, avšak může v nich být vydáno rozhodnutí, ze kterého pohledávka za majetkovou podstatou vyplyne, např. je-li původně jiný předmět soudního řízení vypořádán smírem znějícím na peněžité plnění, k němuž by byl povinen dlužník. V době trvání účinků rozhodnutí o úpadku dále nebude možné nařídit exekuci nebo zahájit výkon rozhodnutí postihující majetek dlužníka nebo jiný majetek spadající do majetkové podstaty. Jedná se o odraz jednoho z cílů insolvenčního zákona sledujícího upřednostnění společného zájmu věřitelů před zájmy individuálními. S rozhodnutím o úpadku spojuje novelizované znění insolvenčního zákona nové účinky, které dosud nastávaly až prohlášením konkursu na majetek dlužníka. Prvním účinkem je přerušení soudních a rozhodčích řízení o pohledávkách a jiných právech, které mají Novela insolvenčního zákona se dotýká také volby způsobu řešení úpadku. Tato volba i nadále přísluší schůzi věřitelů. Insolvenční zákon nově řeší případ, kdy se schůze věřitelů, jejímž předmětem je rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, zúčastní pouze zajištění nebo

6 Novela snižuje limity přípustnosti reorganizace. Dušan Sedláček partner Jakub Jirovec koncipient pouze nezajištění věřitelé. V takovém případě postačí, když pro způsob řešení úpadku hlasuje nejméně polovina přítomných věřitelů dané kategorie pohledávek přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů počítaná podle výše pohledávek. Další významné změny Novela insolvenčního zákona zavádí nižší limity pro povolení reorganizace, která je nově přípustná u dlužníků, jejichž roční úhrn čistého obratu za poslední účetní období dosáhl nejméně Kč, nebo kteří zaměstnávají alespoň 50 zaměstnanců. Autoři novely tuto změnu odůvodňují tím, že stávající limity ve dvojnásobné výši vylučovaly z reorganizace mnoho podnikatelů, u kterých by reorganizace mohla být úspěšně realizována. Insolvenční zákon dále nově dává schůzi věřitelů pravomoc rozhodnout o tom, kdo má přednostní právo sestavit reorganizační plán v případě, že toto právo nemá dlužník. Reorganizační plán dále bude mít povinné náležitosti stanovené prováděcím právním předpisem, který dosud upravoval jen náležitosti zprávy o reorganizačním plánu. Novela insolvenčního zákona se dotýká rovněž zajištěných věřitelů. Insolvenční zákon stanoví nová pravidla pro správu a zpeněžování věcí, které jsou předmětem zajištění pohledávek více věřitelů. Osoba s dispozičními oprávněními je v takovém případě vázána pokyny seniorního zajištěného věřitele, tedy věřitele, jehož zajištění vzniklo nejdříve, nedohodnou-li se zajištění věřitelé jinak. V případě správy a zpeněžení tohoto majetku je k pokynu seniorního zajištěného věřitele vyžadován také souhlas ostatních zajištěných věřitelů. Pokud však souhlas není udělen, může být tento pokyn schválen soudem. Nová úprava tedy odstraňuje požadavek stanovený v judikatuře Nejvyššího soudu, podle kterého byl v případě zpeněžování věci, která je předmětem zajištění, vyžadován souhlas věřitelského výboru. Insolvenční zákon nově upravuje institut společného insolvenčního návrhu manželů spojeného s návrhem na povolení oddlužení. Povinnou náležitostí tohoto návrhu je souhlas obou manželů s tím, aby všechen jejich majetek byl pro účely schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty považován za majetek ve společném jmění manželů. Přechodné ustanovení Podle přechodného ustanovení se novelizované znění insolvenčního zákona použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti novely. Právní účinky úkonů učiněných před tímto dnem však zůstávají zachovány.

7 Přechodná ustanovení hmotného a procesního práva v souvislosti s NOZ Přechodná ustanovení v hmotném právu Jednou z hlavních otázek po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku jsou jeho přechodná ustanovení. Celkem jich má zákoník 52, z toho osm je všeobecných, dvě se týkají lhůt a dob, tři manželského majetkového práva, třináct právnických osob, patnáct věcných práv, čtyři dědického práva a sedm závazkového práva. Přechodná ustanovení obsahuje i zákon o obchodních korporacích a zákon o veřejných rejstřících fyzických a právnických osob. Přechodná ustanovení v hmotném právu vycházejí až na výjimky z principu, který byl použit podobně i v předchozí velké reformě soukromého práva v roce Již tehdy byly rozlišovány vztahy, které se řídily i nadále dosavadními předpisy, a vztahy, do nichž nuceně vstoupilo nové právo na principu nepravé retroaktivity. Princip ne-retroaktivity Podle 763 obchodního zákoníku byla k vyloučena zpětná účinnost pravidel obchodního zákoníku na vztahy, které byly upraveny převážně v dřívějším hospodářském zákoníku. Obchodní zákoník byl budován důsledně na principu ne-retroaktivity (zpětné neúčinnosti), neboť v jeho případě nebyl zásah do existujících právních poměrů nutný. Obchodní společnosti upravené obchodním zákoníkem do té doby neexistovaly a obchodní závazkové vztahy byly upraveny v hospodářském zákoníku, jehož dočasná aplikace i po změně společensko-právních poměrů se nejevila jako zásadní problém. Srovnáme-li textaci 763 obchodního zákoníku: Tímto zákonem se řídí právní vztahy, které vznikly ode dne jeho účinnosti. Právní vztahy vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona a práva z nich vzniklá, jakož i práva z odpovědnosti za porušení závazků z hospodářských a jiných smluv uzavřených přede dnem účinnosti tohoto zákona se řídí dosavadními předpisy. Smlouvy o běžném účtu, smlouvy o vkladovém účtu, smlouvy o uložení cenných papírů a jiných hodnot se však řídí tímto zákonem ode dne jeho účinnosti, i když k jejich uzavření došlo před tímto dnem., musí nás napadnout, že jde o shodné řešení, jaké se objevuje v 3028 odst. 1 a odst. 3 věta 1 NOZ, včetně výjimky pro účet uvedené v 3077 NOZ. K tomuto řešení se pojí i historická judikatura, zejména bývá poukazováno na usnesení Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 29 Odo 741/2005, podle nějž se dosavadními předpisy řídí nejen vznik, ale i změna i zánik těchto vztahů, tj. zejména posouzení výkladu a platnosti právního úkonu, změn subjektů nebo obsahu závazku a podobně. S tímto závěrem lze souhlasit potud, pokud jde skutečně o práva a povinnosti vzniklé z původního závazku, což budou typicky práva a povinnosti spojené s jeho plněním (např. způsob, doba a místo plnění, prodlení, jakost, odpovědnost za vady) nebo s jeho zánikem jinými způsoby (např. odstoupení od smlouvy, výpověď aj.). Vzhledem k tomu, že princip zpětné neúčinnosti je v právu spíše výjimkou, která musí být zvlášť vyjádřena, a jinak je základním principem při změně právní úpravy princip nepravé retroaktivity, není

8 Článek o přechodných ustanoveních od spolutvůrce nového občanského zákoníku Františka Korbela vysvětluje, jakým právem se řídí trvající právní vztahy, které vznikly v minulosti, a podle jakých předpisů se o nich vedou soudní spory. žádoucí použitelnost starého práva výkladem extendovat na situace, v nichž práva a povinnosti stran nevyplývají primárně z dřívějšího právního poměru, ale z jejich aktuální vůle a dohody. Dřívější právní poměry v těchto případech navozují spíše jen určité okolnosti, které jsou příčinou a základem určitého řešení, ale řešení samotné na nich není závislé a nevyplývá z nich přímo ani konkrétně. Příkladem těchto situací může být například uzavření budoucí smlouvy podle dřívější smlouvy o smlouvě budoucí nebo uzavření dílčí smlouvy na základě předchozí rámcové smlouvy, ale i dalších dohod navazujících tvůrčím způsobem na určité situace, jako je převzetí dluhu, přistoupení k dluhu, narovnání, privativní novace či nový závazek při kumulativní novaci. V některých dalších situacích dojde k volbě nového práva implicite tím, že strany využijí nástroje, které staré právo nemělo, jako například převzetí majetku nebo postoupení smlouvy. Při postoupení pohledávky je zřejmě třeba rozlišit závazkový režim původního dluhu, který se nemění, a vztahy mezi postupitelem a postupníkem, které již podléhají nové právní úpravě, včetně například charakteru pohledávky jako nehmotné věci, nového řešení otázky její dobytnosti či jejího nabytí od nevlastníka v souladu s ustanoveními 1109 a násl. NOZ. Zároveň je třeba přiznat, že názory na tyto otázky se v detailech mezi odborníky liší, a proto jedinou jistotou, kterou lze každému doporučit, je dobrovolné přijetí nové právní úpravy (opt in) na základě 3028 odst. 3 věta 2 NOZ. Smluvní podřízení se nové právní úpravě je možno učinit kdykoliv, a to v rámci smluvní svobody i se zpětnými účinky, nejdále však k Princip nepravé retroaktivity ve vztahu k předchozímu, tzv. střednímu, občanskému zákoníku č. 141/1950 Sb., platil klasický princip nepravé retroaktivity vyjádřený slovy Pokud dále není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy vzniklé před 1. ledn em 1992; vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před 1. lednem 1992, se však posuzují podle dosavadních předpisů. Jde o obdobné řešení jako v 3028 odst. 2 NOZ, které je však nově vztaženo pouze na právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných. Základním věcným kritériem, podle nějž zákonodárce rozlišil použitelnost nového práva na hmotněprávní poměry, je doba trvání těchto poměrů. Krátkodobé poměry se obecně vzato dokončí podle dosavadní právní úpravy, zatímco dlouhodobé se nuceně podřizují novému právu od na základě principu nepravé retroaktivity. Mezi krátkodobé poměry se řadí všechny závazky, tj. jak závazky ze smluv (s výjimkou nájmu nemovité věci, účtu a částečně i zájezdu), tak i závazky z deliktů (s výjimkou přiznání náhrady nehmotné újmy, tam kde to vyžaduje vyšší princip, srov odst. 2 NOZ). Naopak mezi dlouhodobé poměry se řadí shora uvedené poměry osobní, rodinné a věcné a také nájem nemovité věci a účet. To má svou racionalitu a více důvodů. Lze totiž jistě akceptovat, že určitá konkrétní smlouva bude i nadále posuzována ve starém právním režimu, neboť jednak jde obvykle o poměrně krátkodobý vztah, který se zkonzumuje a zanikne, jednak jde o úpravu otázek jen mezi smluvními stranami a konečně jde o otázky, které jsou právem tak jako tak řešeny převážně dispozitivním způsobem, stejně jako je dispozitivní i celé pravidlo o podřízení závazků starému právu v 3028 odst. 3 NOZ. Naproti tomu podle 868 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění tzv. velké demokratizační novely č. 509/1991 Sb., a ještě předtím obdobně podle 854 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., Naopak těžko bychom akceptovali například to, že v oblasti statusových otázek fyzických osob či rodiny bychom rozlišovali lidi podle toho, podle jaké právní úpravy se narodili nebo kdy uzavřeli manželství a podle toho

9 jim přiznávali různou úroveň možností a práv. Například, že podpůrná opatření nebo rozšířenou ochranu osobnosti o právo na příznivé životní prostředí by mohli využít pouze ti, kteří se narodili až po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku. Takový závěr by byl zjevně absurdní. I princip nepravé retroaktivity má však své meze dané obvykle určitým vývojem práva do stavu, který nelze jednoduše změnit bez dotčení právní jistoty či jiných ústavně zaručených práv. Příkladem může být limitované uplatnění superficiální zásady, která sice platí jako princip v novém hmotném právu podle 506 NOZ, ale přestože jsou stavby věcmi, které se obecně řídí od novým právem, neprosadí se tehdy, pokud to vlastnické nebo jiné věcné právo jiné osoby vylučuje ( 3055, 3060 NOZ). Nebo pokud došlo již před účinností NOZ k vymezení bytových jednotek podle zákona o vlastnictví bytů, budou i další jednotky vymezeny podle starého práva (liší se v tom, že s nimi není spojen spoluvlastnický podíl na pozemku pod bytovým domem), přestože samotná smlouva o jejich převodu uzavíraná v současné době se bude řídit novým právem. Princip pravé retroaktivity Nový občanský zákoník na několika místech využívá i třetí princip, a to princip pravé retroaktivity, který je sice obecně vzato ústavně nepřípustný, ale z dobrých důvodů jsou z jeho zákazu povoleny výjimky. Zákaz zpětného použití práva (retroaktivity) patří k elementárním právním zásadám uznávaným v ústavním i mezinárodním právu, neboť se týká požadavku právní jistoty a ochrany nabytých práv, bez nichž nemůže být společenské důvěry v právo. Od zákazu pravé retroaktivity práva se lze výjimečně odchýlit, a to výslovným pozitivním ustanovením zákona (formální podmínka) a z věcně nezbytných důvodů, zejména pokud by neexistující práva a povinnosti v platném právu byly již v minulosti pociťovány alespoň jako obecně platná pravidla mravní či jinak obecně normativní, a z tohoto důvodu s nimi muselo být počítáno jako s pravidly právního vědomí společnosti (materiální podmínka. Za těchto předpokladů totiž subjekty práva musely počítat i s retroaktivní regulací právní. Jako příklad naplnění materiálních podmínek pro připuštění pravé retroaktivity zákona bývá označován poválečný Norimberský proces. Obecně může jít o nahrazení právní normy se zpětnými účinky, pokud je taková norma v příkrém rozporu se základními principy právního státu nebo s obecně uznanými principy humanity a morálky. Druhou situací, která zakládá akceptovatelnost principu pravé retroaktivity, je zpětné použití právní normy v případě, kdy je takový postup výhradně v zájmu určitých osob a nedotýká se třetích stran. Typickým příkladem je použití takové normy trestního práva, která je pro pachatele mírnější, bez ohledu na právo platné v době spáchání trestného činu. V novém občanském zákoníku se objevují oba dva shora popsané důvody pravé retroaktivity v následujících situacích: 3034: zpětné přiznání relevance předběžnému prohlášení člověka učiněnému v očekávání vlastní nezpůsobilosti právně jednat, k němuž došlo před nabytím účinnosti NOZ (retroaktivita ve prospěch osoby) 3041 odst. 1 věta 2 za středníkem, 3043 odst. 1, 3044, 3049 odst. 1, 3: zpětné přiznání relevance zakladatelskému právnímu

10 jednání nebo smlouvy či rozhodnutí o přeměně právnické osoby nebo zřízení nadace či nadačního fondu závětí učiněnému přede dnem nabytí účinnosti NOZ, které odporovalo dosavadním právním předpisům (retroaktivita ve prospěch osoby) hmotného do procesního práva. Je tomu tak z různých důvodů, počínaje obavami autorů nového občanského zákoníku z provedení některých změn v jiných zákonech, přes možné duplicity s procesním právem až po situace, kdy nebylo vhodné zařadit příslušné ustanovení jinam. 3070, 3071 a 3072: zpětné přiznání relevance pořízení pro případ smrti zůstavitele, dědické smlouvě a prohlášení o vydědění, k nimž došlo před nabytím účinnosti NOZ v rozporu s tehdejšími předpisy (retroaktivita ve prospěch osoby) 3078: zpětné přiznání relevance cestovní smlouvy uzavřené před nabytím účinnosti NOZ v rozporu s tehdejšími předpisy a úprava odpovědné osoby a rozsahu odpovědnosti i na nemajetkovou újmu dle NOZ i pro újmu vzniklou zákazníkovi zájezdu před účinností NOZ (retroaktivita z důvodu nutnosti kvůli rozporu staré právní úpravy s evropským právem) 3079 odst. 2: zpětné přiznání náhrady nemajetkové újmy vzniklé před nabytím účinnosti NOZ, jsou-li pro to mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele, tj. pokud by se její nepřiznání bylo rozporu s dobrými mravy a vedlo by ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění (retroaktivita z důvodu nutnosti kvůli rozporu staré právní úpravy, resp. způsobu její aplikace s principy humanity a morálky) Přechodná ustanovení v procesním právu Přechodná ustanovení procesní povahy v NOZ Stejně jako v celé řadě jiných ustanovení, přesáhl samotný nový občanský zákoník i v některých přechodných ustanoveních z roviny Některá přechodná ustanovení jsou natolik univerzální a obecná, že mají konsekvence jak v hmotněprávní, tak i v procesní rovině. Mezi takové lze řadit zejména 3029 odst. 1, který představuje nepřímou novelu celého právního řádu. Je v něm stanoveno, že dovolávají-li se právní předpisy ustanovení, která se novým občanským zákoníkem zrušují, vstupují na jejich místo jim odpovídající ustanovení NOZ. Celá doprovodná legislativa k NOZ byla dle rozhodnutí Legislativní rady vlády ze zimy 2013 budována na principu, že výslovnou novelizací mají projít pouze ty zákony, v nichž jsou vynucené obsahově věcné změny z hlediska nových institutů v NOZ. Naopak nebyly novelizovány prakticky žádné zákony jenom proto, aby byla upravena jejich terminologie do shody s NOZ. Terminologické změny se mají řešit prostým výkladem, případně až při pozdějších novelizacích konkrétních zákonů vyvolaných jinými důvody. Za zcela univerzální je třeba považovat též 3030, podle nějž se základní zásady uvedené v prvních čtrnácti paragrafech nového občanského zákoníku použijí vždy, bez ohledu na konkrétní způsob řešení zpětné účinnosti či neúčinnosti zákoníku jako celku. Přechodnými ustanoveními, která jsou procesní povahy, ale přesto byla umístěna v NOZ, jsou: 3031, podle nějž se již zahájená řízení orgánem obce o ochraně pokojného stavu podle 5 starého občanského zákoníku dokončí se podle dosavadních právních předpisů. Toto procesní přechodné ustanovení nebylo kam jinam vhodně zařadit, neboť pravomoc obcí v těchto věcech nový občanský zákoník zrušil a svěřil ji v rámci tzv.

11 posesorní ochrany výhradně soudu (vlastní úprava je nově v 176 a násl. OSŘ, ale přechodné ustanovení směrem k obcím do OSŘ zjevně nepatří). 3035, podle nějž se již zahájená řízení o osvojení dokončí podle dosavadních právních předpisů. Toto procesní přechodné ustanovení není podle mého názoru nezbytně nutné a plně by dostačovalo řešení v občanském soudním řádu (viz níže) odst. 1, podle nějž se již zahájená řízení o zápisu právnické osoby do veřejného rejstříku dokončí podle dosavadních právních předpisů. Toto přechodné ustanovení by mohlo být obsaženo i v OSŘ, ale vzhledem k tomu, že již v době přijímání nového občanského zákoníku bylo jasné, že úprava rejstříkového řízení bude z OSŘ vypuštěna, rozhodli se tvůrci nezařazovat do něj ani přechodné ustanovení. Zařazení do rejstříkového zákona tehdy nebylo možné, neboť v té době ještě neexistoval. podmíněno pouze neexistencí rejstříkového zákona v době dokončování nového občanského zákoníku. Ten však nabyl účinnosti stejně jako nový občanský zákoník, proto pro dané ustanovení neexistuje žádný aplikační prostor. 3076, podle nějž bylo-li přede dnem nabytí účinnosti NOZ zahájeno řízení o neplatnosti výpovědi nájmu bytu, dokončí se podle dosavadních právních předpisů; právo nájemce na bytovou náhradu nebo na jiná plnění podle dosavadních právních předpisů nejsou dotčena. Věta před středníkem je procesní povahy, ale není nadbytečná, neboť jejím smyslem je úprava řízení, k nimž zanikl podklad vyplývající z hmotného práva v důsledku zrušení předchozího souhlasu soudu s výpovědí novým občanským zákoníkem. Přechodná ustanovení v procesních předpisech Novely procesních předpisů k novému občanskému zákoníku byly provedeny v rámci doprovodné legislativy ve třech zákonech: 3047, podle nějž soud rozhodne v již zahájených řízeních o neplatnosti rozhodnutí orgánu občanského sdružení podle nového občanského zákoníku. Toto ustanovení je i přes odkaz na řízení spíše hmotněprávní povahy a zřejmě by totéž vyplývalo i z opakovaného vyjádření principu nepravé retroaktivity právní úpravy právnických osob a spolků v 3028 odst. 2, 3041 odst. 1 věta 1 a 3045 NOZ. 1. zákon ze dne , č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (ZŘS) 2. zákon ze dne , č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (OSŘ), a některé další zákony 3048, podle nějž až do účinnosti zákona o veřejném rejstříku, do něhož se zapisují spolky, podléhají spolky registraci podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů. Toto přechodné ustanovení je obsoletní a bylo 3. zákon ze dne , č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů

12 V ZŘS se objevilo pouze jediné přechodné ustanovení v 512, podle nějž se řízení o popření otcovství zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona na návrh nejvyššího státního zástupce dokončí podle dosavadních právních předpisů. Toto přechodné ustanovení vyvolalo určité rozpory, zejména z toho důvodu, že mohlo být interpretováno jako jediná výjimka z použitelnosti ZŘS na nesporná a další zvláštní řízení zahájená a neskončená do podle OSŘ. Tak tomu ale není. Toto ustanovení reaguje pouze na změnu hmotněprávní úpravy v NOZ, kde bylo zrušeno oprávnění nejvyššího státního zástupce podat návrh na popření otcovství. V novele OSŘ č. 293/2013 Sb. je použit v procesním právu poměrně neobvyklý princip zpětné neúčinnosti (ne-retroaktivity). Řešení výslovně vylučující nepravou procesní retroaktivitu je uvedeno v čl. II bodech 2 a 3 této novely. Řízení zahájená do se tedy z hlediska procesního práva dokončí podle dosavadních předpisů, tj. podle OSŘ ve znění do Řešení bez procesní retroaktivity je v praxi méně obvyklé, ale je odůvodněno jednak rozsahem změn, jednak vazbou novely na nové instituty hmotného práva. Stejný závěr platí i pro nesporná a další zvláštní řízení, která od vůbec nejsou upravena v OSŘ, ale v ZŘS. Pokud byla tato řízení zahájena do konce minulého roku podle OSŘ, ZŘS se jich vůbec netýká. ZŘS nemá rozsáhlejší přechodná ustanovení, protože jde o nový předpis, takže sám o sobě nemá na co z hlediska přechodných ustanovení reagovat. Příslušná procesní úprava byla upravena do v OSŘ, proto jsou přechodná ustanovení tam. Jinak je tomu v případě novely insolvenčního zákona, která se použije na základě klasického principu nepravé retroaktivity i pro insolvenční řízení zahájená, ale neskončená do Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. (Srov. čl. II. části první zákona č. 294/2013 Sb.). Řízení, která budou zahajována po , se budou řídit vždy novým procesním právem, a to i tehdy, pokud se z hlediska hmotného práva budou řídit dosavadním právem. Například spory ze smluv uzavřených do konce roku podle obchodního zákoníku napadlé soudu po novém roce se řídí z hlediska hmotného práva i nadále obchodním zákoníkem, ale procesně je budou vyřizovat již okresní soudy podle nového znění OSŘ včetně redefinice věcné příslušnosti soudu. Vztah hmotněprávních a procesních přechodných ustanovení Zřejmě nejsložitější otázkou je, jak v konkrétních právních záležitostech zkombinovat přechodná ustanovení hmotného a procesního práva. Nebo jinými slovy, jakou hmotněprávní úpravou se řídí práva a povinnosti účastníků řízení, která byla zahájena do , ale nebyla dosud skončena. A proč bylo dané řešení zvoleno. Přechodná ustanovení hmotného a procesního práva v souvislosti s NOZ je třeba důsledně rozlišovat, neboť se týkají jiných otázek a jejich řešení je odlišné a na sobě nezávislé.

13 Z hlediska hmotného práva je relevantní, jaká práva a povinnosti mají určité osoby v určité době, a na tom nic nemění, kdy o tom rozhodne soud. Soud je z hlediska hmotněprávního posouzení vázán právní pravou účinnou v době, která se ke konkrétním prvním jednáním, právům a povinnostem vztahuje podle přechodných ustanovení NOZ. Podle uvedených kritérií musí soud posuzovat práva a povinnosti osob bez ohledu na to, kdy o nich rozhoduje (pokud rozhoduje pouze deklaratorně, což je v naprosté většině případů). To znamená, že např. u probíhajících poměrů, z nichž vznikají práva a povinnosti průběžně, se může lišit jejich posouzení do a od , pokud na ně dopadne jiná hmotněprávní úprava (například ve sporu o výživné se nárok na výživné do posoudí dle zákona o rodině a nárok na výživné od dle NOZ). Změní-li se právní úprava, soud musí ve svém rozhodnutí oddělit hmotněprávní posouzení práv a povinností osob v různých časových úsecích, pro které platí různé hmotné právo, bez ohledu na to, kdy o celé věci zahájil řízení nebo kdy o ní rozhodne. Z výše uvedeného vyplývá, že v praxi budou nastávat čtyři základní kombinace hmotné a procesní úpravy: 1. Starý proces, stará hmota. Příklad: Řízení bylo zahájeno do a týká se sporu o zaplacení podle smlouvy o dílo v částce Kč podle obchodního zákoníku uzavřené do Řízení i nadále povede krajský soud v prvním stupni podle starého znění OSŘ do a rozhodne podle starého obchodního zákoníku. 2. Starý proces, nová hmota. Příklad: Řízení bylo zahájeno do a týká se sporu o právech a povinnostech nájemce a pronajímatele bytu podle smlouvy o nájmu bytu uzavřené do Řízení povede okresní soud podle starého znění OSŘ do a z hlediska hmotného práva posoudí a rozhodne o nárocích do podle starého občanského zákoníku a o nárocích od podle NOZ. 3. Nový proces, stará hmota. Příklad: Řízení bylo zahájeno po a týká se uplatnění záruky z kupní smlouvy v obchodě uzavřené do podle starého občanského zákoníku. Řízení povede okresní soud podle nového znění OSŘ od , ale z hlediska hmotného práva rozhodne podle starého občanského zákoníku. 4. Nový proces, nová hmota. Příklad: Řízení bylo zahájeno po a týká se rozvodu manželství vzniklého před Řízení povede okresní soud podle ZŘS a z hlediska hmotného práva případ posoudí a rozhodne podle NOZ.

14 František Korbel partner Při konstrukci přechodných ustanovení byly projednávány různé výhody a nevýhody jednotlivých řešení. Zřejmě největší komplikací je situace, když podle hmotného práva jde o využití principu nepravé retroaktivity, zatímco podle procesního práva je retroaktivita vyloučena. V takových případech (shora sub 2) nebude odpovídat procesní právo hmotnému právu. Problém to není ani tak u sporných řízení, jako spíše v řízeních nesporných. Znamená to například, že o plynoucím nároku na výživné, který bude z hlediska hmotného práva posuzován od již podle NOZ, bude řízení vedeno procesně i nadále podle OSŘ ve znění do , bylo-li do té doby řízení zahájeno, a to i přes to, že procesní úprava řízení o výživě již od v OSŘ neexistuje a přesunula se do ZŘS. Tento problém je však oboustranný a nemá žádné optimální řešení. Kdybychom totiž zvolili opačné řešení nepravé retroaktivity i na procesní právo, tj. i dříve zahájená řízení by se od začala procesně vést podle novelizovaného znění OSŘ, případně podle ZŘS, vznikne opačný problém v tom, že nová procesní pravidla zase nebudou odpovídat starému hmotnému právu tam, kde soud bude i po posuzovat staré hmotněprávní vztahy, např. výživné za 3 roky zpětně, nebo hmotněprávní vztahy, které se i po řídí starým hmotným právem, zejm. smlouvy. Jediným řešením této jinak neřešitelné pasti přechodných ustanovení hmotného a procesního práva je zdravý rozum a podřízení procesu hmotě. Nesoulad hmotněprávní a procesní úpravy musí soud vyřešit tak, že aplikuje hmotné právo dle přechodných ustanovení NOZ a rozhodne podle něj, i kdyby (s trochou nadsázky) žádný stanovený procesní postup neměl. Celá problematika byla prodiskutována na expertní komisi KANCL při Ministerstvu spravedlnosti se závěrem, že žádné řešení tohoto problému není ideální. Nicméně v komisi zcela převážil názor, který podporuje shora citované teze, že u řízení zahájených do se postupuje podle dosavadních předpisů, a to i v řízeních, která již od vůbec nejsou upravena v OSŘ.

15 Notářské zápisy s doložkou přímé vykonatelnosti Zápisy s doložkou přímé vykonatelnosti představují moderní trend vymáhání pohledávek, když jsou příznivé nejen pro dlužníka, ale především jsou výhodné také pro věřitele, kterému přináší úsporu nákladů a rychlou cestu k uspokojení jeho pohledávek. Dřívější právní úprava umožňovala dvě varianty sepisu dohody stran coby veřejné listiny s přímou vykonatelností. Prvou byl sepis dohody formou notářského zápisu a druhou byl sepis formou exekutorského zápisu. Tento právní stav byl však účinný pouze do konce roku V září roku 2012 byl vyhlášen ve Sbírce zákonů předpis, který s účinností od novelizoval exekuční řád a občanský soudní řád, přičemž jednou z výrazných změn, kterou tato novela přinesla, bylo zrušení exekutorských zápisů s doložkou přímé vykonatelnosti. Hlavním důvodem bylo podle důvodové zprávy novely zrušení dvoukolejnosti, kdy notáři měli pravomoc sepisovat veškeré veřejné listiny, včetně zápisů se svolením k přímé vykonatelnosti, zatímco exekutorům byla částečně nesystémově svěřena pravomoc sepisovat tento jeden typ veřejné listiny - exekutorský zápis s doložkou přímé vykonatelnosti. Konkrétně důvodová zpráva mluvila o změnách následovně: Předkládaná právní úprava vychází z toho, jakým způsobem by měly být principiálně rozděleny jednotlivé činnosti v oblasti práva mezi stávající právnická povolání. Hlavní činností advokátů by mělo být poskytování právní pomoci, notáři by se měli kromě svého působení v dědickém řízení především soustředit na sepisování veřejných listin a soudní exekutoři by se měli věnovat zejména nucenému výkonu rozhodnutí. 1 Ať už byly důvody zákonodárce jakékoliv, exekutorské zápisy se svolením k přímé vykonatelnosti není možné od sepisovat. Touto změnou tak vznikla značná mezera, která představuje zhruba 25 tisíc sepsaných exekutorských zápisů ročně. Hovoříme tedy o velké poptávce po zápisech, kterou po nejsou exekutoři schopni uspokojit. Notáři samozřejmě mohli, a také sepisovali, v minulosti notářské zápisy se svolením k přímé vykonatelnosti, avšak ve srovnání s exekutory tak činili ve výrazně menší míře. Notářské zápisy se svolením k přímé vykonatelnosti můžeme obecně rozdělit na dva základní typy, a sice jednostranné uznání dluhu podle 71a odst. 2 notářského řádu, a dále dohodu mezi oprávněným a povinným dle 71b notářského řádu. Ač logisticky složitější, tak právě druhá možnost, tedy dohoda podle 71b notářského řádu, je v praxi mnohem využívanější. Výhody má forma dohody hned dvě. První je ta, že oprávněný si s povinným může sjednat další povinnosti či podmínky. Z toho rovněž plyne, že pokud dlužník jako osoba povinná, přistoupí na podmínky sepsané v notářském zápise, není nutné prokazovat další skutečnosti. To pro věřitele znamená výrazně menší administrativní zátěž, protože naprosto dostačuje, pokud dodá pouze potřebná data k sepisu. Věřitel 1. Důvodová zpráva k novelizaci občanského soudního řádu a souvisejících zákonů, dostupné z:

16 Věřitel Daniel Uličný partner může ušetřit čas i peníze při vymáhání pohledávky. Lukáš Kubec advokát Veronika Ivanová koncipientka tak nemusí složitě a zdlouhavě dohledávat a kompletovat dílčí podklady nebo dokumentaci, jaké by bylo za jiných okolností potřeba k podání žaloby a úspěšnému vedení soudního řízení. Druhou výhodou je, že k sepisu notářských zápisů podle 71b notářského řádu může notář pověřit svého kandidáta, tudíž je dána velká časová i prostorová flexibilita na straně notáře. Sepisování notářských zápisů o dohodě mezi oprávněným a povinným neznamená, že by bez přítomnosti osoby oprávněné či jejího zástupce nebylo možné tento zápis sepsat. Forma dohody znamená toliko nutnost rozdělit notářský zápis na dvě části, kdy v části druhé (tzv. pokračování v notářském zápise) přistoupí osoba oprávněná k notářskému zápisu sepsanému na místě samém notářem či jeho kandidátem s osobou povinnou. Uvedený model provádění sepisů se v praxi velice osvědčil a je ideálním řešením. Notářský zápis se svolením k přímé vykonatelnosti nepřináší věřiteli téměř žádné náklady spojené s vymáhání jeho pohledávek, neboť odměna za sepsání notářského zápisu je zásadně přenášena na dlužníka. Tato odměna notáře může být hrazena dlužníkem přímo při sepisu anebo může být zahrnuta jako závazek dlužníka do notářského zápisu. Věřiteli tak odpadá nutnost hrazení soudního poplatku při vymáhání pohledávky formou žaloby. Nelze opomenout také skutečnost, že se věřitel při způsobu vymáhání cestou notářského zápisu nevystavuje riziku hrazení nákladů řízení v případě neúspěchu v soudním sporu. Notářský zápis se svolením k přímé vykonatelnosti totiž představuje exekuční titul, na jehož základě lze zahájit exekuci v případě řádného a včasného neplnění povinností dlužníka dle notářského zápisu. Tato cesta vymáhání pohledávek věřitele je tak výhodná nejen nákladově, ale zejména časově, neboť věřiteli odpadá nutnost vedení zdlouhavého soudního řízení. Věřitel se tímto způsobem dostává k rychlému inkasu a možnosti efektivního uspokojení své pohledávky. Podstatou této formy vymáhání je motivování dlužníka, kterému se obvykle vychází vstříc tím, že má možnost hradit svůj dluh ve splátkách, k čemuž se zaváže právě dohodou ve formě notářského zápisu. Navíc poplatek za sepsání notářského zápisu je podstatně nižší než případné náklady řízení, které by musel dlužník hradit v rámci soudního sporu v případě úspěchu věřitele. Dlužník má tedy logickou snahu řešit svůj závazek touto cestou a nedopustit tak další navyšování svého celkového dluhu. Vzhledem k legislativní změně a nemožnosti sepisování exekutorských zápisů se svolením k přímě vykonatelnosti připravila advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners s. r. o. se spolupracujícím notářem komplexní projekt zajištění sepisů notářských zápisů. Byla vytvořena síť 12 sepisových míst po celé České republice, kde mají dlužníci možnost sepisu v místě svého bydliště či v rámci svého regionu, čímž dochází k výraznému zvýšení ochoty dlužníků k uzavření dohody formou notářského zápisu. Další výhodou je kompletní servis naší advokátní kanceláře spojený s vymáháním pohledávek, který zahrnuje převzetí dat, poslání výzev k plnění a kontaktování dlužníků, objednání dlužníků na konkrétní termíny sepisů a vyjednání podmínek dohody obsažené v notářském zápisu dle požadavků věřitele, sepsání notářského zápisu a následné sledování plnění dlužníka s možností vymáhání cestou exekuce v případě, že dlužník neplní stanovené povinnosti řádně a včas. Projekt funguje samozřejmě za předpokladu eliminace reputačního rizika pro věřitele s garancí největší advokátní kanceláře na českém trhu.

17 Náš tým 170 právníků 450 spolupracovníků Naši klienti 1000 klientů 70 největších světových společností z Fortune společností z Czech Top společností z Czech Top 10 Mezinárodní spolupráce Součást tří prestižních mezinárodních právnických sítí Know-how 30 tisíc právníků z celého světa Zastoupení ve více než 160 zemích světa PRAHA Na Florenci 2116/15, Recepce A Praha 1 Nové Město Tel.: Fax: office@havelholasek.cz BRNO Hilleho 1843/ Brno Tel.: Fax: office@havelholasek.cz OSTRAVA Poděbradova 2738/ Ostrava Tel.: Fax.: office@havelholasek.cz BRATISLAVA Apollo Business Center II, blok H Mlynské Nivy Bratislava 1 Tel.: Fax.: office@havelholasek.sk