Reálná cena cenného papíru se skutečně může odlišovat od jeho kursu na veřejných trzích, a to oběma směry. Z jednání účastníka řízení lze však vyvodit

Transkript

1 KCP/17/2000 Šestiměsíční lhůta pro výpočet ceny veřejně obchodovatelných akcií podle 183c odst. 3 obchodního zákoníku počíná běžet šest měsíců přede dnem konání valné hromady, která rozhodla o zrušení veřejné obchodovatelnosti akcií, nikoliv až poté. Komise však nemá pravomoc vykonávat dozor nad plněním povinností uložených obchodním zákoníkem, neboť zmocnění je obsaženo jen v poznámkách pod čarou nemajících normativní význam, nikoliv v textu právního předpisu. Skutečnost, že určitá povinnost stanovená v zákoně o cenných papírech má být upřesněna prováděcím předpisem a tento předpis nebyl vydán, neznamená, že porušení takové povinnosti nelze postihnout. Bylo-li prokázáno, že účastník řízení činil úkony směřující k manipulaci s cenou cenného papíru, je odůvodněn závěr, že tímto jednáním došlo k narušení průhlednosti kapitálového trhu ve smyslu 47b odst. 1 písm. b) zákona o cenných papírech. Komise už dále narušení průhlednosti trhu dokazovat nemusí. Za porušení povinnosti podle 47b odst. 1 zákona o cenných papírech lze v souladu s dikcí 47b odst. 3 téhož zákona uložit pokutu jak podle zákona o cenných papírech, tak podle zákona o Komisi (arg. zvláštního zákona s připojenou poznámkou pod čarou č. 42), tj. až do výše 100 mil. Kč ( 9 odst. 3 zákona o Komisi). Komise uložila společnosti V. pokutu 50 mil. Kč a zákaz činnosti na šest měsíců podle 86 odst. 1 písm. a) zákona o cenných papírech a podle 9 odst. 3 zákona o Komisi. Důvodem pro uložení pokuty a zákazu činnosti bylo následující jednání: v lednu 1998 byla mezi společností V. a společností A. uzavřena komisionářská smlouva, podle které se společnost V. zavazuje koupit na účet společnosti A. nejméně třicet tisíc kusů cenného papíru emitenta T. za cenu nejvýše 570,- Kč za jeden kus, a to nejpozději do Dne společnost V. skutečně obstarala pro komitenta koupi třiceti tisíc kusů předmětného cenného papíru za stanovenou cenu, v období od do však provedla celkem ve dvanácti případech převod předmětného cenného papíru mezi vlastním účtem a účtem komitenta vždy v počtu přesahujícím třicet tisíc kusů, a to za ceny od 1.750,- Kč do 8.000,- Kč za jeden kus předmětného cenného papíru, tedy za ceny, které se výrazně lišily od cen na veřejných trzích. Komisionářská smlouva byla uzavřena před nabytím účinnosti zákona o Komisi a 47b zákona o cenných papírech, které bylo do zákona o cenných papírech vloženo zákonem o Komisi. K uskutečnění obchodů podle předmětné komisionářské smlouvy však došlo až v době, kdy již byla uvedená ustanovení účinná. Ze strany společnosti V. došlo k porušení 47b odst. 1 písm. b) zákona o cenných papírech, neboť v rozporu s citovaným ustanovením zákona o cenných papírech činil úkony směřující k manipulaci s cenami předmětných cenných papírů, čímž způsobil narušení průhlednosti kapitálového trhu. Proti rozhodnutí podal účastník řízení rozklad. Namítal, že se jako obchodník s cennými papíry nedopustil manipulace s cenami cenných papírů a nezpůsobil narušení průhlednosti kapitálového trhu. Použitou cenu nepovažuje za neodpovídající, ani zkreslující. Výrazný rozdíl od ceny na trhu cenných papírů je třeba posuzovat individuálně s ohledem na hospodářskou situaci emitenta a jeho postavení na příslušném trhu. Nadále trvá na tom, že i když byla cena výrazně vyšší než cena na veřejných trzích, nejednalo se o cenu přemrštěně nadhodnocenou s ohledem na hospodářskou pozici emitenta. 1

2 Reálná cena cenného papíru se skutečně může odlišovat od jeho kursu na veřejných trzích, a to oběma směry. Z jednání účastníka řízení lze však vyvodit, že cena předmětného cenného papíru v období od do vzrostla přibližně o 357 % Kč. Přitom cena předmětného cenného papíru na veřejných trzích dosahovala několikanásobně nižších hodnot. V době uskutečnění nákupu cenného papíru dne v souladu s uzavřenou komisionářskou smlouvou následoval prudký pokles ceny předmětného cenného papíru přibližně o 93 %, tedy na cenu 570,-Kč. Proto nelze souhlasit s důvody účastníka řízení, ze kterých použitou cenu cenného papíru nepovažuje za neodpovídající a zkreslující. Účastník řízení uvádí, že cena předmětného cenného papíru je dána skutečnou situací emitenta předmětných cenných papírů. Podle názoru prezidia Komise však uvedené cenové výkyvy v krátkém časovém období nejsou reálné. Pokud by docházelo k nabídkám prodeje předmětného cenného papíru za ceny uskutečňované mezi účastníkem řízení a komitentem, lze předpokládat, že za situace, kdy cena předmětného cenného papíru na veřejných trzích byla několikanásobně nižší, by se nabídka s poptávkou v žádném případě nestřetly. Uvedené výkyvy vceně předmětného cenného papíru tedy nejsou výsledkem přirozeného vývoje na kapitálovém trhu, nýbrž výsledkem spekulativních úkonů společnosti V., k nimž došlo na základě uzavřené komisionářské smlouvy. Přirozené cenotvorné mechanismy byly nahrazeny úkony směřujícími k manipulaci s cenou předmětného cenného papíru. Společnost V. posléze rozklad doplnila o námitky proti závěru Komise, podle kterého mohlo dojít realizováním uvedených obchodů k případnému ovlivnění ceny, za kterou by byl emitent povinen vykupovat akcie na základě návrhu smlouvy o koupi akcií podle 186a obchodního zákoníku. Podle 77 odst. 8 zákona o cenných papírech totiž usnesení valné hromady o zrušení veřejné obchodovatelnosti cenných papírů nabude účinnosti až po šesti měsících ode dne, kdy emitent toto rozhodnutí uveřejnění. Vzhledem ke skutečnosti, že podle 183c odst. 3 obchodního zákoníku se minimální cena akcií stanoví alespoň jako vážený průměr cen, které byly uveřejněny z obchodů uskutečněných na veřejných trzích v době šesti měsíců přede dnem, kdy vznikla povinnost učinit veřejný návrh smlouvy, je společnost V. toho názoru, že její obchodní operace nemohla mít vliv na tuto cenu, pokud v té době ještě rozhodnutí valné hromady o zrušení veřejné obchodovatelnosti přijato nebylo. Prezidium Komise je však toho názoru, že šestiměsíční lhůta pro výpočet ceny veřejně obchodovatelných akcií podle 183c odst. 3 obchodního zákoníku počíná běžet šest měsíců přede dnem konání valné hromady, která rozhodla o zrušení veřejné obchodovatelnosti akcií. Pokud by lhůta pro výpočet ceny měla začít běžet ode dne uveřejnění rozhodnutí valné hromady o zrušení veřejné obchodovatelnosti akcií a skončila by tedy více než šest měsíců po přijetí rozhodnutí valné hromady, docházelo by často ke spekulativnímu ovlivňování ceny akcií. Navíc pokud společnost nesplní povinnost učinit veřejný návrh smlouvy o koupi akcií podle 186a odst. 1 obchodního zákoníku, je povinna na návrh akcionářů, jimž měla učinit návrh smlouvy o koupi akcií, bez zbytečného odkladu smlouvu o koupi akcií uzavřít. Jestliže by platilo, že lhůta pro výpočet ceny akcií začíná běžet ode dne uveřejnění rozhodnutí valné hromady o zrušení veřejné obchodovatelnosti akcií, nebylo by možné cenu odkupovaných akcií stanovit, neboť by rozhodnutí valné hromady o zrušení veřejné obchodovatelnosti nenabylo účinnosti. V této souvislosti je však nutné uvést, že Komise není oprávněna vykonávat státní dozor nad plněním povinností uložených obchodním zákoníkem. Zákon o Komisi svěřuje v 3 odst. 1 Komisi v rámci její působnosti výkon státního dozoru podle zákona o Komisi a podle zvláštních zákonů. Tyto zvláštní zákony zákon o Komisi neuvádí, lze dovodit, že jimi jsou 2

3 zákony obsahující ustanovení o pravomoci Komise. Vysvětlivky (poznámky), na základě kterých má Komise vykonávat státní dozor nad některými ustanoveními obchodního zákoníku, však nejsou podle názoru ústavního soudu a dalších orgánů závaznou částí právního předpisu, nemohou tedy založit pravomoc Komise k státnímu dozoru. Z toho vyplývá, že Komise není v rámci své působnosti stanovené zákonem o Komisi oprávněna vykonávat státní dozor nad plněním povinností stanovených obchodním zákoníkem, a tedy ani nad povinností uskutečnit povinný odkup akcií na základě veřejného návrhu smlouvy o koupi akcií. V rozkladu společnost V. poukazuje také na skutečnost, že 47b odst. 2 zákona o cenných papírech zavazuje Ministerstvo financí České republiky na základě návrhu Komise stanovit podrobnější pravidla pro plnění povinností stanovených v 47b odst. 1 téhož zákona. Tato pravidla nebyla vydána. Za dané situace se proto společnost V. domnívá, že pokud orgány státní moci nevyužily dostatečně prostor daný zákonem ke specifikaci povinností soukromých subjektů, nelze tyto subjekty přísně postihovat pouze na základě interpretace uvedených povinností rozhodujícím orgánem. Každý subjekt je ovšem povinen plnit povinnosti stanovené zákonem. Na základě smluvního ujednání nemůže být žádný subjekt zproštěn plnění zákonných povinností a ustanovení zákona je pro subjekty, jejichž právního postavení se dotýká, bezprostředně závazné. Uvedený závěr neplatí, jde-li o dispozitivní zákonné ustanovení, které může být nahrazeno smluvním ujednáním. Ustanovení 47b odst. 1 písm. b) zákona o cenných papírech výslovně stanoví právní povinnost obchodníka s cennými papíry jednat určitým způsobem bez možnosti odchýlit se od zákonné normy na základě vlastního právního úkonu. Takový právní úkon by byl podle 39 občanského zákoníku neplatný pro rozpor se zákonem. Názor účastníka řízení, že pokud nejsou stanovena podrobnější pravidla pro plnění povinností uvedených v 47b odst. 1 zákona o cenných papírech, nemůže být postižen za porušení těchto povinností, je nesprávný. Povinnost obchodníka s cennými papíry jednat tak, aby nedocházelo k narušení průhlednosti kapitálového trhu, je uvedena přímo v zákoně o cenných papírech. Neexistence podrobnějších pravidel pro uvedené jednání nemůže mít za následek nemožnost postihu za jednání, které je v rozporu se zákonem uloženou povinností a je správním deliktem. Společnost V. dále napadá část odůvodnění rozhodnutí, ve které Komise uvádí, že ve svém vyjádření k zahájenému správnímu řízení účastník řízení neprokázal, že nedošlo k porušení 47b odst. 1 písm. b) zákona o cenných papírech, a v této souvislosti namítá, že ve správním řízení, které se týká správního deliktu, nese důkazní břemeno zásadně správní orgán. Prezidium Komise souhlasí s námitkou, že je povinností správního orgánu prokázat účastníku řízení spáchání správního deliktu. Uvedený závěr je v plném souladu se zásadou vyhledávací vyjádřenou především v 32 odst. 1 správního řádu, podle kterého je správní orgán povinen zjistit přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí. Přitom není vázán jen návrhy účastníků řízení. Zjištění a objasnění skutečného stavu věci se uskutečňuje mimo jiné pomocí dokazování, jehož právní úprava je obsažena v 34 a násl. správního řádu. Ustanovení správního řádu o dokazování ukládají povinnosti nejen správnímu orgánu, ale i účastníku řízení. Podle 34 odst. 3 správního řádu je účastník řízení povinen navrhnout na podporu svých tvrzení důkazy, které jsou mu známy. Nenavrhne-li účastník řízení důkazy na podporu svých tvrzení a správnímu orgánu se nepodaří tvrzení účastníka řízení prokázat postupem v souladu se zásadou vyhledávací, má správní orgán tvrzení účastníka za neprokázaná. V napadeném rozhodnutí byla použita nevhodná formulace, která mohla působit zavádějícím dojmem. Namísto ní měla být uvedena skutečnost, že 3

4 účastník řízení nenavrhl takové důkazy, které by podpořily jeho tvrzení, že z jeho strany nedošlo k protiprávnímu jednání. Formulační nepřesnost prvoinstančního rozhodnutí však neměla vliv na jeho zákonnost, ani na zjištění, že společnost V. porušila právní předpisy. Dále společnost V. v rozkladu uvádí, že skutečnost, že realizovala transakci za ceny odlišné od cen na veřejném trhu, ještě sama o sobě neznamená, že narušila průhlednost kapitálového trhu. Komise měla zhodnotit veškeré okolnosti této transakce. Měla například v odůvodnění uvést, zda byly zjištěny některé skutečnosti, které by odůvodňovaly závěr, že některá ze stran transakce měla na zneprůhlednění trhu zájem, případně měla zájem na manipulaci s cenami cenných papírů. Nic takového prokázáno nebylo. Komise se spokojila se samotnou skutečností, že realizovaná cena byla odlišná. Jednání, kterého se společnost V. dopustila, je typickým příkladem úkonů směřujících k manipulaci s cenou cenného papíru (nákup cenného papíru za cenu několikanásobně převyšující cenu na veřejných trzích, bezprostřední prodej cenných papírů ihned po jejich nákupu, provádění uvedeného postupu opakovaně v určitém časovém období za neustálého zvyšování kupní ceny vždy mezi týmiž subjekty). Již zjištění skutečnosti, že k úkonům směřujícím k manipulaci s cenou cenného papíru ze strany společnosti V. došlo, opravňuje Komisi uložit sankci za porušení zákona o cenných papírech. Bylo-li prokázáno, že účastník řízení činil úkony směřující k manipulaci s cenou cenného papíru, je odůvodněn i závěr, že tímto jednáním došlo k narušení průhlednosti kapitálového trhu ve smyslu 47b odst. 1 písm. b) zákona o cenných papírech. Podle názoru společnosti V. napadené rozhodnutí není v pořádku ani po stránce formální, a to především co se týká výše uložené pokuty. Ve výroku rozhodnutí se uvádí, že rozhodnutí vychází z 86 odst. 1 zákona o cenných papírech. Podle uvedeného ustanovení Komise uloží opatření směřující k odstranění zjištěných nedostatků nebo pozastaví povolení obchodovat s cennými papíry a/nebo může uložit pokutu až do výše Kč. Společnosti V. však byla uložena pokuta desetinásobně vyšší. Za porušení zákona o cenných papírech lze uložit pokutu pouze podle citovaného ustanovení zákona o cenných papírech. Prezidium Komise v této souvislosti uvádí, že pokuta byla účastníku řízení uložena podle 47b odst. 3 zákona o cenných papírech, podle něhož Komise kontroluje dodržování povinností uvedených v 47b odst. 1 zákona o cenných papírech a v případě jejich porušení přijímá opatření k nápravě a sankce podle zákona o cenných papírech nebo zvláštního zákona. Zvláštním zákonem je v tomto případě zákon o Komisi. Podle 9 odst. 3 zákona o Komisi v případě, že Komise vykonává státní dozor podle zákona o Komisi, je oprávněna uložit sankci ve formě pokuty za porušení povinností až do výše 100 milionů Kč. Při stanovení výše pokuty postupuje Komise podle 10 odst. 4 zákona o Komisi. Z uvedených skutečností vyplývá, že Komise ukládala pokutu podle příslušných ustanovení zákona o Komisi, nikoli podle zákona o cenných papírech. Uvedená námitka účastníka řízení je tedy nesprávná. Podle názoru společnosti V. Komise pochybila při uplatnění ustanovení 10 odst. 4 zákona o Komisi, přestože v odůvodnění uvádí, že při ukládání sankcí z naposledy citovaného ustanovení vycházela. Podle zmíněného ustanovení je Komise při rozhodování o výběru opatření k nápravě nebo sankce povinna přihlížet také k povaze podnikatelské a jiné výdělečné činnosti, kterou vykonává osoba, jíž se opatření k nápravě nebo sankce ukládá, a vycházet z přiměřenosti při ukládání pokuty vzhledem k majetkovým poměrům osoby. Vzhledem k tomu, že společnost V. podala ke Komisi žádost o odnětí povolení obchodníka s cennými papíry, postrádá vysoká pokuta svůj preventivní smysl. V rozporu s ustanovením 4

5 10 odst. 4 zákona o Komisi je navíc pokuta nepřiměřená hospodářské situaci účastníka řízení. V závěru rozkladu účastník řízení namítá, že jediným důsledkem uložené sankce bude zánik účastníka řízení, neboť vyměřenou pokutu nebude schopen uhradit. V řízení o rozkladu byla předmětem přezkoumání i výše uložené pokuty. Prezidium Komise konstatuje, že Komise při ukládání sankce vycházela z 10 odst. 4 zákona o Komisi, které stanoví, že při ukládání opatření k nápravě a sankcí podle tohoto zákona vychází Komise zejména z povahy, závažnosti, způsobu, doby trvání a následků protiprávního jednání. Při rozhodování o výběru opatření k nápravě nebo sankce podle tohoto zákona je Komise povinna přihlížet také k povaze podnikatelské a jiné výdělečné činnosti, kterou vykonává osoba, jíž se opatření k nápravě nebo sankce ukládá, a vycházet z přiměřenosti při ukládání pokuty vzhledem k majetkovým poměrům osoby. V daném případě Komise vzala v úvahu především stav aktiv účastníka řízení k (krátkodobé pohledávky tis. Kč a krátkodobý finanční majetek tis. Kč). Dále bylo přihlédnuto k hospodářskému výsledku účastníka řízení k , který činil tis. Kč, a k hodnotě portfolia účastníka řízení, které bylo oceněno ke dni a činilo 37,5 tis. Kč.Komise při rozhodování o výši pokuty přihlédla též ke skutečnosti, že obchody s cenným papírem uskutečněné v období šesti měsíců před konáním valné hromady, která schválí zrušení veřejné obchodovatelnosti cenného papíru, ovlivňují výši ceny stanovené jako vážený průměr cen těchto obchodů, a proto obchody provedené účastníkem řízení by se do výpočtu průměrné ceny započetly. Z výpočtu váženého průměru cen předmětného cenného papíru z obchodů uskutečněných na veřejných trzích za období šesti měsíců předcházejících dni , kdy se měla konat valná hromada emitenta předmětného cenného papíru, jež měla rozhodnout o zrušení jejich veřejné obchodovatelnosti (tj ,87 Kč za 1 kus předmětného cenného papíru), vyplývá, že v případě zrušení veřejné obchodovatelnosti předmětných cenných papírů lze při uskutečnění odkupu kusů předmětného cenného papíru vyčíslit škodu na částku přesahující 100 mil. Kč. S názorem společnosti V., že pokud se nebude dále podílet na operacích na kapitálovém trhu, neboť podala ke Komisi žádost o odnětí povolení obchodníka s cennými papíry, neplní uložená pokuta svůj preventivní účel, se prezidium Komise neztotožňuje. Je nepřípustné, aby se obchodník s cennými papíry vyhnul sankčnímu postihu ze strany státního orgánu tím, že přestane vykonávat činnost obchodníka s cennými papíry. Cílem Komise je celková podpora kapitálového trhu, zejména oživení důvěry investorů a emitentů v něj. Účelem sankcí ukládaných Komisí je tedy mimo jiné postihnout protiprávní jednání subjektů narušujících průhlednost kapitálového trhu. Účastníkům kapitálového trhu je tak vyslán jasný signál, že protiprávní jednání, jímž jsou porušovány právní předpisy v oblasti kapitálového trhu, je ze strany Komise sankcionováno. Komise přitom vychází zejména z předpokladu, že důvěra v kapitálový trh klesá v souvislosti s porušováním právních předpisů a roste s jeho důsledným postihováním. Vhledem k tomu, že společnost V. požádala o zrušení povolení k obchodování s cennými papíry, rozhodlo prezidium Komise o zrušení části rozhodnutí o pozastavení povolení k obchodování s cennými papíry na dobu šesti měsíců, v ostatním však rozklad zamítlo a rozhodnutí orgánu prvního stupně potvrdilo. 5