Kompenza!ní cvi!ení pro hokejisty. Bakalá"ská práce

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra podpory zdraví Kompenza!ní cvi!ení pro hokejisty Bakalá"ská práce Vedoucí bakalá!ské práce: Doc. PaedDr. Jitka Kop!ivová Csc. Vypracoval: Kate!ina Zemanová 3. ro"ník RVS Brno 2012

2 Na tomto míst# bych ráda pod#kovala paní docentce Jitce Kop!ivové za trp#livost, vst!ícn$ p!ístup, podn#tné p!ipomínky a pomoc p!i zpracovávání mé bakalá!ské práce. Dále bych ráda pod#kovala hrá"%m HCM WARRIOR 6. t!ída, trenér%m Old!ichu Kali&ovi a Igoru Apostolidisovi a také rodi"%m hrá"% 6. t!ídy za poskytnuté informace.

3 Prohla&uji, 'e jsem bakalá!skou práci vypracovala samostatn# na základ# literatury a pramen% uveden$ch v pou'ité literatu!e. V Brn# dne 23. dubna 2012 podpis

4 OBSAH: ÚVOD ROZBOR ZKOUMANÉHO PROBLÉMU Obecná charakteristika ledního hokeje Funk"ní a metabolická charakteristika ledního hokeje Specifické adaptace organismu hrá"% ledního hokeje Somatická charakteristika Hokejové dovednosti Svaly a klouby zapojené p!i hokejov$ch dovednostech Kineziologick$ rozbor st!elby po ruce &vihem Obecná charakteristika v#kov$ch skupin V#k 6-11 mlad&í &kolní v#k V#k star&í &kolní v#k Funk"ní poruch pohybového aparátu Postura Svalová dysbalance Hlubok$ stabiliza"ní systém Pohybov$ stereotyp Kompenza"ní cvi"ení Uvol(ovací cvi"ení Protahovací cvi"ení Posilovací cvi"ení Didaktické zásady CÍLE A ÚKOLY PRÁCE Cíle práce V$zkumné otázky Úkoly práce... 4

5 3. METODIKA PRÁCE Charakteristika zkoumaného souboru Pou'ité metody Strategie v$zkumu V)SLEDKY PRÁCE V$sledky ankety Návrhy jednotek kompenza"ních cvi"ení DISKUSE ZÁV*RY SEZNAM POU+ITÉ LITERATURY P,ÍLOHY RESUMÉ

6 Úvod Prvotním impulzem pro zpracování tématu kompenza"ní cvi"ení v ledním hokeji, byl nápad vypracovat projekt, kter$ pom%'e a zlep&í mo'nosti hokejist% vyrovnat jednostrannou hokejovou zát#' v co mo'ná nejútlej&ím v#ku. V"asn$m za!azením kompenza"ních cvi"ení do tréninkového procesu hokejist% je nejlep&í prevencí funk"ních poruch pohybového aparátu, vlivem jednostranné hokejové zát#'e. Dal&ím faktem je, 'e v n#kter$ch hokejov$ch klubech je stále opomíjena nebo bagatelizována d%le'itost kompenza"ních cvi"ení pro hrá"e ledního hokeje. Ve sportech, kde je jedna polovina t#la zat#'ována více vzniká svalová dysbalance. Hokejov$ klub HCM Warrior Úvoz byl ochoten se podílet na projektu kompenzace jednostranné hokejové zát#'e a poskytl mi prostor a skupinu hrá"% ro"ník 2000, v#ková skupina let, t!ída. Hlavním cílem bakalá!ské práce bylo na základ# kineziologické anal$zy, informací získan$ch z ankety a vlastního pozorování sestavit jednotky kompenza"ních cvi"ení, které bude mo'né za"lenit do tréninkového procesu.. Na z!etel bylo zapot!ebí brát "as a mo'nosti tak, abychom dosáhli co nejoptimáln#j&ích v$sledk%. Dal&ím cílem je interpretace, jaká úskalí nese práce s v#- kovou skupinou 11. let a jak sestavit tréninkovou jednotku, aby spl(ovala ve&keré zákonitosti a zárove( byla proveditelná a aplikovatelná pro hrá"e ledního hokeje. Stále "ast#ji jsou sly&et slova dysbalance, p!etí'ení atd., která p!edstavují p!eká'ku k lep&ím v$kon%m a del&ím sportovním kariérám. Není nic neobvyklého na ukon"ení sportovní "innosti ji' ve v#ku 15. let, kdy sportovec na vrchol teprve za"íná stoupat. Hlavním d%vodem jsou nejr%zn#j&í zran#ní kloubních pouzder, natr'ené svaly a jiné záva'né obtí'e bránící dále vykonávat sport na vrcholové úrovni. Základem udr'ení si zdravého pohybového aparátu jsou dob!e organizované tréninkové jednotky s dostatkem kompenza"ních cvi"ení a regenerace. 6

7 Myslím si, 'e v dne&ní dob#, kdy vrcholné v$kony podávané "asto na hranici lidsk$ch mo'ností, mají za následek rostoucí v$skyt funk"ních poruch pohybového aparátu u vrcholov$ch sportovc%. V$kony sportovci doká'ou plnit na základ# lep&í techniky provád#n$ch pohyb% a trénovanosti, a ta jde ruku v ruce s velkou zát#'í na pohybov$ aparát. Proto je intervence v podob# za!azování kompenza"ních cvi"ení do tréninkového procesu namíst#. Obsahem mé bakalá!ské práce bude v teoretické "ásti, vymezení problematiky ledního hokeje, rozbor sval% z pohledu anatomického, funk"ního a kineziologického. Nastíníme specifika sledované v#kové skupiny, která je sou"ástí projektu a objektem pozorování. Popí&eme kompenza"ních cvi"ení a v neposlední!ad# i popis metody, které byly pou'ity pro získání dat do praktické "ásti. V empirické "ásti se budeme zab$vat anal$zou ankety a na základ# získan$ch v$sledk%, znalostí a kineziologické anal$zy se pokusíme navrhnout vhodná kompenza"ní cvi"ení. V#!ím, 'e práce bude mít p!ínos nejen pro trenéry, ale i pro samotné sportovce v dané v#kové kategorii. 7

8 1.1. Obecná charakteristika ledního hokeje Lední hokej je tvo!ivá,velmi rychlá, sportovní hra, pevn# organizovaného kolektivu. Dominantními aspekty hry jsou rychlost, technika a tvrdost. Lední hokej je tedy hra kolektivní, která dává vyniknout individualitám, a jejich individuálním vlastnostem a schopnostem. Lední hokej je charakteristick$ v podob# p!ekonávání p!eká'ek, které reprezentují pohyb na bruslích, pou'ití hokejové hole a pou'ití malého kotou"e tzv. puku. Hra se odehrává na ohrani"ené ledové plo&e, která má pevné rozd#lení. Hrá" musí mít osvojeny specifické hokejové dovednosti: bruslení vp!ed, vzad, p!ekládání vp!ed, vzad, obraty, brzdy, náhlé zm#ny sm#ru a práci s hokejovou holí (Peri" 2002). Lední hokej se!adí mezi heuristicko-kolektivní sporty (hrá"i se sna'í p!ekonat jinou skupinu hrá"%, za pomoci techniky a taktiky v rámci pevn# stanoven$ch pravidel). Cílem hry je vst!elit více gól% ne' soupe!. Hra je rozd#lena na t!i t!etiny po 20 minutách p!i"em' celková hrací doba je 60 minut. V p!ípad#, 'e se nepoda!í rozhodnout utkání play-off v!ádné hrací dob#, p!ijde na!adu prodlou'ení tzv.,,náhlá smrt, pokud ani v této dob# nedojde k rozhodnutí, pravidla ur"ují provést samostatné nájezdy k ur"ení vít#ze utkání. Ka'd$ t$m m%'e mít v zápase 20 hrá"% plus 2 branká!e. Na hrací plo&e v jednom t$mu je 6 hrá"%, z toho je jeden branká! (Pí&a, 2010). 8

9 1.2. Funk"ní a metabolická charakteristika ledního hokeje Pro lední hokej je typické st!ídání cyklick$ch (bruslení) a acyklick$ch (st!elba) pohybov$ch dovedností. P!ihrávka, st!elba, osobní souboje a bruslení s kotou"em i bez kotou"e jsou vedeny v maximálním zrychlení. Z fyziologického pohledu p!edstavuje lední hokej intervalov$ a p!eru- &ovan$ typ pohybové "innosti, která vy'aduje &iroké spektrum motorick$ch dovedností, kvalitu i souhru smyslov$ch a pohybov$ch analyzátor% i vysokou úrove( celkové t#lesné zdatnosti. Fyziologické nároky se li&í s ohledem na to, jak$ post v mu'stvu hrá" zaujímá (úto"ník, obránce, branká!) i na úrovni a stylu hry. Pom#r v$kon a odpo"inek je zhruba 1:5. Z podrobn$ch anal$z je patrné, 'e ka'd$ pr%m#rn$ hrá" odehraje za zápas asi minut a odbruslí zhruba m. Herní aktivita je velmi intenzivní, trvající po dobu sekund, které jsou st!ídány n#kolikaminutov$mi pauzami (Havlí"ková a kol., 1993). Intenzita zatí'ení je submaximální a' maximální. P!i h!e dosahuje srde"ní frekvence 90 % maxima a ani na st!ída"ce, pod vlivem emocí, neklesá pod 120 tep%/min. Intenzita hry dosahuje % VO2max. Intenzita metabolismu 3200 % nál. BM (nále'it$ bazální metabolismus) a energetick$ v$dej asi Kj/min (Havlí"ková a kol., 1993). Intervalovému zp%sobu práce odpovídá i energetické hrazení, na kterém se podílejí v&echny energetické zdroje. Intenzita i doba trvání zatí'ení, styl hry a délka odpo"inku na st!ída"ce jsou hlavními faktory, které rozhodují o p!eva'ujícím zp%sobu energetické úhrady v utkání (Grasgruber, Cacek, 2008). Energetické krytí je hrazeno systémem ATP-CP, kdy CP je záhy vy"erpáno a ATP se zaji&-uje nejrychlej&ím mo'n$m zp%sobem anaerobní glykol$zou, kdy produktem je laktát. Hladina laktátu v krvi hrá"% se pohybuje v utkání 8-14 mmol/l a po skon"ení a' 15 mmol/l (Buka", 2005). 9

10 Rozvinut$ aerobní systém u hrá"% podmi(uje rychlost regenerace po v$konech vyu'ívající ATP-CP a laktátov$ systém energetické úhrady. Doba jednoho st!ídání odpovídá anaerobní glykol$ze s i oxidativnímu zp%sobu hrazení. V pr%b#hu hry se zásoby svalového glykogenu sní'í a' o 60 %, více v "erven$ch pomal$ch svalov$ch vláknech ne' v rychl$ch bíl$ch svalov$ch vláknech. Vy&&í "erpání z pomal$ch vláken sv#d"í o zna"né posturální zát#'i hrá"% ledního hokeje. Na základ# test% byly zji&t#ny relativn# nízké hladiny laktátu ukazující, 'e resyntéza ATP u hrá"% závisí v prvé!ad# na aerobních mechanizmech. Hmotnost klesá a' o 2 kg vlivem nadm#rného pocení. V regeneraci pro zotavení organismu je nutn$ dostate"n$ p!íjem tekutin, kvalitních v$'ivn$ch látek a nedílnou sou"ástí by m#lo b$t pou'ití vhodn$ch regenera"ních procedur (Pavli&, 2003). 10

11 1.3. Specifické adaptace organismu hrá"% ledního hokeje Z pohledu adaptace energetick$ch zásob dochází k nav$&ení mno'ství ATP-CP a glykogenu ve svalu. Funk"ní adaptace je zv$&ení anaerobního prahu p!i zát#'i a aerobní kapacity p!edev&ím pro rychlou regeneraci zdroj% energie (tabulka 1.). Aerobní schopnosti jsou podmín#ny navzájem nezávisl$mi faktory dle Nykod$ma a kol. (2010): vy&&í maximální spot!eba kyslíku, ekonomi"nost vykonávané pohybové "innosti a % VO2 max (maximální aerobní v$kon) na aerobním prahu. Produkce odpadních látek "i energie vytvá!ené efektivním aerobním zp%sobem je ovlivn#na mno'stvím spot!ebovaného kyslíku ve svalech. Na pohybové náro"nosti a oxidativní kapacit# svalstva (spot!eba kyslíku v mitochondriích, hustot# kapilár, efektivit# transportu O2) závisí potenciál vyu'itelnosti kardiorespira"ního systému. Ekonomiku pohybu lze vysv#tlit jako pohyb stejné intenzity, kter$ je provád#n s ni'&ími nároky na spot!ebu energie. Anaerobní práh je faktor, kter$ p!edur"uje vytrvalostní v$kon z pohledu fyziologického. Anaerobní práh je p!echod mezi aerobním a anaerobním zp%sobem úhrady energetického krytí (Havlí"ková a kol. 2006). U disciplín s rychlostn# vytrvalostním charakterem, mezi n#' hokej!adíme, je úrove( anaerobního prahu velmi d%le'it$m faktorem. Dále dochází ke zlep&ení funkcí smyslov$ch analyzátor%, které v d%sledku vedou k lep&ímu vnímání (percepci). Vnímání p!edstavuje kontakt hrá"e s herním prost!edím. V ledním hokeji dle Buka"e (2005) se jedná p!edev&ím o ní'e uvedenou smyslovou senzibilitu. Motorick$ a mentální smysl - vizuální senzibilita a rozpoznávání pr%b#hu herních situací, dovednosti a jejich!et#zení - vizuální senzibilita na motorické úkony, op#rná motorika, kinestézie, 11

12 dynamická t#lesná rovnováha a koordinace - podv#dom$ smysl pro vnímání vlastního t#la, smysl pro prostorovou orientaci, smysl pro vnímání rychlosti a "asu. Orgánové adapta"ní zm#ny, jako dostate"n# v$konn$ kardiovaskulární systém, CNS - zvlá&- d%le'ité pro!ízení herního pohybu je mozek, mícha a nejd%- le'it#j&í je moze"ek. Aferentn# (vzestupn#) i eferentn# (sestupn#) je mozek propojen s mozkovou k%rou a periférií. Podílí se na plánování, provád#ní a kontrole pohybu. Morfologické zm#ny sval% p!edev&ím hypertrofie rychl$ch svalov$ch vláken dolních kon"etin (pro bruslení), i horních kon"etin (práce s hokejkou) a trupu (opora a udr'ení stability polohy celého t#la)(buka", 2005). Tabulka 1. Funk"ní charakteristika hrá"e (Bernacíková a kol. 2011) Zkratka Fyziologick$ parametr Mu'i VO2max max. p!íjem kyslíku [ml/min/kg] Lamax max. koncentrace laktátu 11-14,5 [mmol/l] ANP úrove( anaerobního prahu 83 [% z SFmax], 73,3 [% VO2max] 12

13 1.4. Somatická charakteristika hrá"% ledního hokeje Termínem somatotyp ozna"ujeme kvantitativní popis stavby a kompozice lidského t#la. Hokejisté jsou obvykle atletického typu s velk$m objemem stehenního a gluteálního svalstva. Mno'ství t#lesného tuku se pohybuje od 8 do 13 %. Hokejisté mají vy&&í podíl aktivní t#lesné hmoty. Na obrázku "íslo 1. je mod!e vyzna"en ideální somatotyp pro hrá"e ledního hokeje (Riegerová, Ulbrichová 2006). Obrázek 1. Somatotyp hrá"e ledního hokeje (Bernacíková a kol. 2011) 13

14 Tabulka 2. Somatické parametry hrá"e (Bernacíková a kol. 2011) Somatick$ parametr Mu'i T#lesná v$&ka (cm) , Hmotnost (kg) 78-82, Procento tuku (%) Ve v$&e uvedené tabulce jsou uvedeny ideální somatické parametry hrá"% ledního hokeje. Hrá"i ledního hokeje se vyzna"ují robustní postavou a jejich del&í horní i dolní kon"etiny jsou v$hodou pro v#t&í rozsah práce s holí a brusla!sk$ krok. Tyto parametry jsou d%le'ité z hlediska st!elby a brán#ní. Branká!i mají "asto ni'&í hmotnost a jsou flexibiln#j&í. 14

15 1.5. Hokejové dovednosti Základním prvkem ledního hokeje je pohyb po ledové plo&e (bruslení), p!i kterém vyu'íváme silov$ch, rychlostních, vytrvalostních a koordina"ních schopností. Motorické schopnosti jsou souborem vnit!ních biologick$ch p!edpoklad% pro motorickou "innost. Doba optimálního rozvoje n#které z motorick$ch schopností se naz$vá senzitivní období. Základem t#chto p!edpoklad% jsou genetické dispozice. Motorická dovednost je u"ením získan$ specifick$ p!edpoklad k ur"ité motorické "innosti (M#kota, Cuberek, 2007). Základní motorickou dovedností v ledním hokeji je brusla!sk$ krok. Jak je v$&e uvedeno, jedná se o arteficiální lokomoci, kde pohyby segment% vykonávají cyklick$ pohyb. P!i bruslení máme t!i fáze: stojnou (p!ípravnou), odrazovou a skluzovou. Dv# hlavní fáze odrazová a skluzová se stále cyklicky opakují. Základem hokejového bruslení je jízda vp!ed, jízda vzad a u'ité bruslení. Základy bruslení si hrá"i ledního hokeje osvojují ji' v p!ed&kolním v#ku 5-6 let, p!i"em' nejmarkantn#j&í pokrok zaznamenáváme u chlapc% ve v#ku 9 let, tedy v dob#, kdy si nejsnadn#ji osvojují i jiné pohybové dovednosti (Kostka, 1984). Jízda vp!ed - je základním lokomo"ním pohybem hrá"e, kter$ tak dosahuje pot!ebné rychlosti i stability p!i uvol(ování bez kotou"e i s kotou"em. P!i správném provád#ní pohybu je trup p!edklon#n, nohy ohnuty v ky"elním, kolenním i hlezenním kloubu. Odraz je nosn$m prvkem bruslení, kter$ podmi(uje rychlost startu. Odraz se provádí celou vnit!ní hranou brusle &ikmo vzad pod úhlem 45 energick$m napnutím kon"etiny v hlezenním, kolenním kloubu i s mírnou vn#j&í rotací a napnutím v kloubu ky"elním. Brusle se na led pokládá podle rychlost pod úhlem Velice d%le'ité je zna"né pokr"ení v kolenním kloubu stojné i odrazové kon"etiny (Kostka, 1986). 15

16 Jízda vzad - je nosn$m pilí!em hlavn# pro obránce, ale jízdu vzad musejí ovládat v&ichni hrá"i bez ohledu na to jak$ post v t$mu zaujímají. Dolní kon"etiny jsou p!i jízd# vzad rozkro"eny, trup je mírn# p!edklon#n. Pohyb vychází z ky- "elního kloubu, odkud se p!ená&í p!es kolenní i hlezenní kloub a' ke kone"k%m prst%. Pohybu napomáhá zejména práce bok% a ramen. Kon"etiny zaji&-ují pohyb vzad opakovan$m cyklick$m p!ená&ením váhy, kdy dochází k napínání, pokr- "ování v kolenním a hlezenním kloubu. Odraz provádíme z celé vnit!ní hrany bruslí tak, 'e vychází od zadního patního sloupku do p!ední "ásti a poslední impuls je dán do p!ední "ásti vnit!ní hrany brusle (Kostka, 1986). U'ité bruslení - hrá"i v utkání "asto m#ní sm#r jízdy, obsazují hrá"e, vyh$bají se, uvol(ují se do voln$ch prostor% na h!i&ti. Vyjí'd#ním oblouk%, zastavením a p!ibr'd#ním hrá" m#ní sm#r jízdy. Obratnost a jistota v bruslení je pro hrá"e ledního hokeje velmi d%le'itá. Dle Kostky (1984) m%'eme u'ité bruslení rozd#lit do dvou skupin: 1.Zm#ny sm#ru pohybu: - vyjí'd#ním zatá"ek (oblouk%) - p!ekládáním 2.Zm#ny rychlosti pohybu: - zastavením nebo p!ibr'd#ním - startem z r%zn$ch poloh Vyjí'd#ní zatá"ek se provádí vyjetím oblouku s náklonem bruslí nebo p!ekládáním. Dob!í brusla!i i p!i vyjí'd#ní krátk$ch oblouk% u'ívají p!ekládání, aby neztratili rychlost nebo kombinují oblouk s náklonem a na konci vyjí'd#ného oblouku pou'ijí p!ekládání z d%vodu získání op#tovné rychlosti. P!ekládání je vyu'íváno pro jízdu na oblouku. Tento pohyb se provádí tak, 'e se odrazíme kon"etinou venkovní p!i sou"asném náklonu t#la sm#rem 16

17 do kruhu. Následn# kon"etinu klademe sm#rem do kruhu p!es kon"etinu jedoucí, která poté vykoná druh$ odraz sm#rem ven z kruhu. Tento pohyb je cyklick$. Zastavení provádíme na obou bruslích nebo na jedné. Zastavení se provádí na co nejkrat&ím úseku podle Kostky (1984) 1-2 m. Nejprve jede n%' brusle na plocho po led#, paty se vytá"í sm#rem do strany a v záv#ru zastavení se n%' brusle nakloní na hranu, p!i"em' se kolena pohybují sm#rem na stranu v opa"ném sm#ru ne' je sm#r jízdy. Obraty z jízdy vp!ed do jízdy vzad provádíme v hokeji p!evá'n# sno'mo na bruslích tak, 'e z pokr"en$ch kon"etin se nadleh"íme a oto"íme paty po sm#ru jízdy a obrácen#. Práce s hokejkou: p!ihrávka, zpracování kotou"e, st!elba (golfov$ úder), dribling s holí. Zpracování a p!ihrávání kotou"e - zpracování je "innost, která umo'(uje získat kontrolu nad kotou"em. P!ihrávka je "innost, p!i ní' hrá" usm#r(uje kotou" n#kterému ze sv$ch spoluhrá"% tak, aby jej mohl zpracovat. Vyu'ívá se p!edev&ím v protiútoku k získání po"etní p!evahy (Kostka, 1984). St!elba - je "innost, ve které se sna'í hrá" &vihem, p!iklepnutím, úderem dopravit kotou" do soupe!ovy branky. Toto postavení je prostorov# ur"eno vzdáleností a' 7 metr% od branky a úhlem 45 od brankov$ch ty"í (Kostka, 1986). 17

18 Svaly a klouby zapojené p!i hokejov$ch dovednostech V následující kapitole uvádíme pohyby v kloubech a zapojované svaly p!i základních hokejov$ch dovednostech. Tyto základní kloubní pohyby se vyu'ívají ve v#t&ím "i men&ím rozsahu pohybu i v dal&ích hokejov$ch dovednostech. Tato kapitola byla zpracována na základ# publikace (Luttgens a Wells, 1989). Jízda vp"ed a vzad Fáze stojná je pro v&echny odrazy stejná jak pro jízdu vp!ed, tak pro jízdu vzad. Flexe ky"elního kloubu Agonisté: m. iliopsoas (bedroky"lostehenní) m. rectus femoris (p!ímá hlava "ty!hlavého sv. stehenního) m. sartorius (h!ebenov$) m. gracilis (&tíhl$) Flexe kolenního kloubu Agonisté: m. biceps femoris (dvouhlav$ stehenní) m. semitendiosus (polo&la&it$) m. semimembranosus (poloblanit$) Dorzální flexe hlezenního kloubu Agonisté: m. tibialis anterior (p!ední sval holenní) Fáze odrazové se li&í: a) jízda vp!ed strome"ek b) jízda vp!ed p!ekládání c) jízda vzad p!ekládání 18

19 Odrazová fáze: a) jízda vp!ed strome"ek b) jízda vp!ed p!ekládání první odraz Extenze ky"elní kloubu a rotace Agonisté: m. glutaeus maximus (h$'.ov$) m. biceps femoris (dvojhlav$ stehenní) m. tensor fasciae latae (napína" stehenní povázky) m. semitendiosus (pol&la&it$) m. semimembranosus (poloblanit$) Extenze kolenního kloubu Agonisté: m. quadriceps femoris ("t!hlav$ stehenní) Plantární flexe hlezenního kloubu Agonisté: m. triceps surae (trojhlav$ sval l$t.) m. plantaris (chodidlov$ sval) Fáze odrazová: b) jízda vp!ed p!ekládání - druh$ odraz v p!ekládání c) jízda vzad p!ekládání - druh$ odraz v p!ekládání Addukce ky"elního kloubu Agonisté: m. adductor magnus (p!itahova" velk$) m. adductor longus (p!itahova" dlouh$) m. adduktor brevis (p!itahova" mal$) m. gracilis (&tíhl$) Extenze kolenního kloubu Agonisté: m. quadriceps femoris ("t!hlav$ stehenní) 19

20 Plantární flexe hlezenního kloubu Agonisté: m. triceps surae (trojhlav$ sval l$t.) m. plantaris (chodidlov$ sval) Fáze odrazová: c) jízda vzad p!ekládání - první odraz p!ekládání vzad Flexe ky"elního kloubu Agonisté: m. iliopsoas (bedroky"lostehenní) m. rectus femoris (p!ímá hlava "ty!hlavého sv. stehenního) m. sartorius (h!ebenov$) m. gracilis (&tíhl$) Vnit!ní rotace ky"elního kloubu Agonisté: m. quadratus femoris ("ty!hrann$ stehenní) m. piriformis (hru&kovit$) mm. gemeli mm. obturatori (ucpáva"e) m. glutaeus maximus Extenze kolenního kloubu Agonisté: m. rectus femoris (p!ímá hlava "ty!hlavého sv. stehenního) Plantární flexe hlezenního kloubu Agonisté: m. triceps surae (trojhlav$ sval l$t.) m. plantaris (chodidlov$ sval) 20

21 St"elba a práce s hokejkou Ramenní kloub Extenze Agonisté: m. deltoideus - pars spinae (deltov$ spinální "ást) m. latissimus dorsi (&irok$ zádov$) m. tres major (velk$ obl$) Flexe Agonisté: Addukce Agonisté: m. deltoideus- pars clavicularis (deltov$ klí"ní "ást) m. coracobrachialis (vnít!ní pa'ní) m. biceps brachii - caput breve (dvojhlav$ pa'ní krátká hlava) m. pectoralis major (velk$ prsní) m. latissimus dorsi (&irok$ zádov$) m. teres minor (mal$ obl$) Abdukce Agonisté: m. deltoideus-pars acromion (deltov$ akromiální) m. supraspinatus (nadh!ebenov$) Loketní kloub Flexe Agonisté: Extenze Agonisté: m. biceps brachii (dvouhlav$ pa'ní) m. brachialis (hlubok$ pa'ní) m. brachioradialis (pa'ní v!etení) m. triceps brachii (trojhlav$ pa'ní) m. anconeus (loketní) 21

22 Záp#stní kloub Pronace Agonisté: m. pronator teres (pronující obl$) m. pronator quadratus (pronující "ty!hrann$) Supinace Agonisté: m. biceps brachii (dvojhlav$ pa'ní) m. supinator (supinující) Hlava a krk Rotace Agonisté: Trup Rotace Agonisté: m. sternocleidomastoideus (zdviha" hlavy) m. erector spinae m. obliquus externus abdominis (vn#j&í &ikm$ b!i&ní) m.obliquus internus abdominis (vnit!ní &ikm$ b!i&ní) Vzhledem k tomu, 'e.u hrá"% ledního hokeje se jedná o jednostranné (ve smyslu laterality) zatí'ení uvádíme v dal&í kapitole kineziologick$ rozbor st!elby po ruce &vihem, která má shodn$ charakter svalové práce, jako ostatní dovednosti s holí. Pohyby se li&í pouze v rozsahu provád#ného pohybu Kineziologick$ rozbor st!elby po ruce &vihem Dle Kostky a kol. (1986) Lokomoce: Arteficiální Pohyby segment%: cyklické a acyklické Kontrakce sval%: koncentrická, excentrická 22

23 Základní postoj: hrá" má hokejku na pravou stranu Stoj na pravé dolní kon"etin# flexe v ky"elním a kolenním kloubu, lev$m ramenem k brance s rotací trupu, pravá horní kon"etina dr'í hokejku dole a levá naho!e. Pravá horní kon"etina vykonává abdukci v ramenním kloubu, extenzi v loketním kloubu s vnit!ní rotací a flexované prsty s ulnární dukcí. Levá horní kon"etina vykonává abdukci v ramenním kloubu, flexi v loketním kloubu, vn#j&í rotaci, ulnární dukci v záp#stí a flexi prst%. Hlava v mírné flexi a rotace sm#rem ke kotou"i s následnou rotací sm#rem k brán#. Fáze náp"ahu: (Obrázek 2) Postavení ze základního postoje zachováme, mírn# zv#t&íme abdukci horní pravé kon"etiny v ramenním kloubu a vnit!ní rotací, ov&em "epel hokejky z%- stává stále na ledové plo&e. Ve fázi náp!ahu zapojíme m. deltoideus-pars acromion, m. supraspinatus, m. pronator quadratus Mírné zv#t&ení addukce levé horní kon"etiny v ramenním kloubu, extenze v kloubu loketním a vn#j&í rotace. U addukce v ramenním kloubu zapojíme p!edev&ím m. pectoralis major, m. latissimus dorsi, m. teres minor a u flexe v loketním kloubu s vn#j&í rotací m. biceps brachii, m. brachialis, m. brachioradialis, m. supinator Rotace trupu za pravou horní kon"etinou, p!i"em' zapojíme m. obliquus externus abdominis, m. obliquus internus abdominis. 23

24 Fáze st"ely: Ze základního postoje na pravé dolní kon"etin# p!ená&íme váhu t#la na levou dolní kon"etinu se zá&vihem pravé dolní kon"etiny. Dochází k flexi v kloubu ky"elním a kolenním u pravé dolní kon"etiny je&t# navíc dochází k addukci s vn#j&í rotací v ky"elním kloubu. P!edev&ím namáháme tyto svaly m. biceps femoris, m. semitendiosus, m. semimembranosus m. iliopsoas m. rectus femoris, m. sartorius, m. gracilis Pravá horní kon"etina vykoná rychlou addukci s vnit!ní rotací tak, 'e "epel hokejky ukazuje na místo, kam chce hrá" umístit kotou". Levá horní kon"etina se dostává v ramenním kloubu do extenze s prohloubenou flexí v loketním klouby. U extenze v ramenním kloubu zapojíme m. deltoideus - pars spinae, m. latissimus dorsi m. tres major. Prudká rotace trupu za levou horní kon"etinou Fáze dota#ení pohybu: Dochází k postupnému brzd#ní svalové práce a to tak, 'e se zapojí antagonisté a p!evezmou úlohu od agonist% a pohyb zbrzdí. Obrázek ".2 St!ela po ruce fáze st!ely ( 24

25 1.6. Obecná charakteristika v#kov$ch skupin Zm#ny k nim' dochází b#hem v$voje jsou morfologické, fyziologické i psychické neprobíhají stejnom#rn# a úzce souvisí s v#kem ve kterém se jedinec nachází. V&ichni trené!i, pedagogové musejí p!ihlí'et p!i své práci k faktu vycházejícího p!edev&ím ze znalostí specifick$ch v#kov$ch skupin. Z pohledu fylogenetického v$voje p!edpokládáme, 'e v$voj populace jedné v#kové skupiny je s men&ími odchylkami na relativn# stejném stupni úrovn#. V na&í práci se budeme zab$vat let$mi, kte!í dle ní'e uvedeného rozd#lení spadají do skupiny druhého d#tství. Rozd#lení v#kov$ch skupin dle Riegerové (2006): První d#tství: kon"í v 7 letech - novorozenec 28 dní - kojenec 12 m#síc% - batole od 1 roku do 3 let - p!ed&kolní v#k od 4 do 6-7 let Druhé d#tství: kon"í ve letech - mlad&í &kolní v#k 6-7 do 11 let - star&í &kolní v#k let V#k 6-11 mlad&í &kolní v#k Nejbohat&ím obdobím na zm#ny a- u' z pohledu kvalitativního nebo kvantitativního je období mládí do kterého spadá i sledovaná skupina hrá"%. Kvantitativní zm#nou rozumíme nap!íklad r%st a kvalitativní zm#nou je psychomotorick$ v$voj. Mládí je tady z pohledu p%sobení na jedince tím nejlep&ím obdobím odborn# naz$van$m v$razem senzitivní období pro rozvoj schopností a pohybov$ch dovedností. Z r%zn$ch pramen% (Riegerová,2006) dostupné literatury dojdeme k záv#ru, 'e období mlad&ího &kolní ho25v#ku 6-11 let za"íná 6-7 let pohybov$m

26 neklidem 'ivost, nestálost, neustálá pot!eba pohybu. V tomto v#ku z pravidla za"ínáme d#ti za"le(ovat do r%zn$ch sport%, kdy si d#ti osvojují základy pro dan$ sport nebo pohybovou aktivitu. Sna'íme se je za"le(ovat do co mo'ná nejvíce p!irozen$ch pohybov$ch "inností, jak$mi jsou jsou b#hy, skoky, &plhy atd. V&echny "innosti se sna'íme d#lat formou hry, která je pro tento v#k charakteristická (Pavli&, 2003). Charakteristické znaky hrubé motoriky v tomto období : posturální kontrola je podobná dosp#lému jedinci balan"ní strategie jsou stejné jako u dosp#lého jedince dokonalá forma dosp#lého b#hu a skoku dovednosti hopsání (Pavli&, 2003) Zam#!ujeme se p!edev&ím na rozvoj rychlosti a obratnosti, které poté tvo!í základ pro dal&í rozvoj pohybov$ch dovedností. Obecn# platí "ím &ir&í základní fond dovedností máme, tím lépe se u"íme slo'it#j&ím dovednostem. Charakteristické znaky jemné motoriky: zvy&uje se koordinace v manipulaci s mal$mi p!edm#ty v$voj specifick$ch úchopov$ch dovedností zdokonaluje se rukopis a dovednosti ruky p!i házení a chytání (Pavli&, 2003) Na konci období ji' existují rozdíly mezi chlapci a d#v"aty. Soust!edíme se také na rozvoj koncentrace a moráln# volních vlastností, mezi které!adíme t$mov$ zp%sob sou'ití a dodr'ování sportovních pravidel a norem. 26

27 1.6.2.V#k star&í &kolní v#k Obecn# m%'eme tento v#k nazvat p!echodem od d#tství k po"ínající dosp#losti. Organizmus projde markantními biologick$mi zm#nami, které se odrá- 'í p!edev&ím v psychickém v$voji ("asté v$kyvy nálad, pocit% atd.). Star&í &kolní v#k zahrnuje dobu p!ed pubertou i samotnou pubertu. Anabolick$ efekt vy'aduje harmonické zapojování v&ech pohybov$ch struktur. Zdánlivou neohrabanost zp%sobují nedostate"nou stimulací n#kter$ch partií, které jsou v b#'ném 'ivot# potla"eny. Organizovan$ trénink musí respektovat zákonitosti pro danou v#kovou skupinu. Stimulace v tomto období m%'e b$t pozitivním faktorem, ale v n#kter$ch sportech m%'e i na první pohled efektivní stimulace vyvolat nebezpe"né zatí'ení fyzické tak i psychické. Dít# v tomto v#ku je ji' schopno zvládnout spoustu pohybov$ch prvk% a to "asto vede k tak zvané rané specializaci v tréninku (nap!. gymnastika, krasobruslení, hokej...) p!íklad% je mnoho. Je otázkou, jak se takové tréninkové zatí'ení projeví ve smyslu vzniku mikrotraumatizace nebo dokonce patologické adaptace (Riegerová, 2006). Projevy pubertálním v#ku jsou vyjád!eny rovn#' velkou pohybovou pot!ebou. Zárove( nastupuje i období lehké stagnace v kinestetick$ch diferencia"ních a rytmick$ch schopnostech. P!i nerespektování tohoto faktu ve v&ech typech sportovní p!ípravy by se mohla vytvo!it jednak negativní psychická bariéra, jednak nefyziologická a ne'ádoucí a pro dít# nebezpe"ná maladaptace motorick$ch funkcí. Období &kolního v#ku lze charakterizovat ve vztahu k pohybu takto: vysokou pot!ebou pohybu reflexním zapojováním struktur, které nebyly zapojovány, nebo jen omezen# kompenza"ními pohyby velkou r%znorodostí pohybov$ch "inností zv$&en$m vlivem kolektivu preferencí aktivního odpo"inku velkou napodobovací schopností 27

28 poklesem autority trenér% a pedagog% mo'ností svalové hypertrofie (Pavli&, 2003) V#k mezi 8-12 rokem v n#kter$ch publikacích se uvádí období v#k let, b$vá "asto naz$ván,,zlat$m v#kem motoriky, v tomto období dochází k nejlep&ímu rozvoji koordina"ních schopností (Pavli&, 2003). 28

29 1.7. Funk"ní poruchy pohybového aparátu Funk"ní poruchy pohybového aparátu mohou vznikat na základ# nesprávn$ch podn#t% mezi které pat!í nap!íklad neadekvátní pohybová aktivita a jiné spou&t#cí faktory. V dal&ích podkapitolách jsme se sna'ili vybrat zásadní faktory s ohledem na pozorovan$ soubor Postura Postura je aktivní dr'ení "ástí t#la proti p%sobení vn#j&ích sil z nich' nejv$znamn#j&í je síla tíhová. Postura je spojována s nejr%zn#j&ími polohami t#la vzp!ímen$ stoj, sed, ale také p!íkladn# poloha na b!i&e se vzp!ímen$m dr'ením hlavy u kojence. Postura je základní podmínkou pohybu. Z jakékoliv pohybu lze extrahovat r%zné "asové úseky které jsou jak$m si,,nepohybem b#hem pohybu (Kolá!, Zounková, 2011). Postura a jeji v$voj Z pohledu morfologické posturální ontogeneze je nejz!eteln#j&í propojení anatomického a biomechanického principu s principem neurofyziologick$m. Oba principy jsou na sebe navázány a navzájem se podmi(ují, tvo!í jeden celek a není mo'no je chápat odd#len#. V$voj postury je jedním z obecn$ch princip% motorické ontogeneze. Posturální schopnost je schopnost zaujmutí polohy v kloubech i jejich následné zpevn#ní pomocí koordinované svalové aktivity. Z hlediska v$voje postury jde o v$voj dr'ení osového orgánu v lordoticko-kyfotickém zak!ivení a dotvá!í se postavení pánve a hrudníku. 29

30 Formují se následující funk"ní vztahy-nezralá kyfotická páte! se formuje do budoucí lordicko-kyfotické k!ivky, formuje se sklon pánve, torze femur%, kolodiafizální úhel, tvar hrudníku apod. (Kolá!, Zounková, 2011). Posturální funkce u d%tí P!edpokladem a sou"ástí ka'dého pohybu je posturální funkce. Velk$ v$znam zaujímá ve sportovní pohybové "innosti. Správn$m dr'ením t#la p!edcházíme chorobám spojen$ch s naru&enou posturou. V$vojové odchylky "asto mizí sami s v#kem bez pot!eby korekce. Platí to jak pro strukturální, tak funk"ní nálezy (Kolá!, Zounková, 2011). Podle Kolá!e a Zounkové (2011) mezi typické v$vojové odchylky pat!í: - nerovnom#rn$ r%st dolních kon"etin - pánev má v d#tství jin$ tvar, v prostoru stojí více horizontáln# a bederní lordóza b$vá více vyjád!ena - u d#tí ve v#ku let je zcela fyziologické, 'e si v sedu s nata'en$ma nohama nedosáhnou na &pi"ky, vypl$vá to z jejich r%stového období - valgózní (ohnuté do tvaru X) postavení kolene a plochono'í, které p!i normálním v$voji vymizí kolem 6-7 roku 'ivota. - posturální varozita (ohnuté do tvaru O) kolenních kloub% - anteverzní postavení femuru V$voj u d#tí neprobíhá proporcionáln#, ale je charakterizován ur"itou nestálostí a postupn$m v$vojem. Nejvíce dispropor"ní období je v období b#hem r%stového spurtu a proto v tomto období je zvlá&t# d%le'ité zodpov#dn# p!istupovat k tréninkové struktu!e a zát#'i. S ohledem na v#kové rozmezí sledovaného souboru jsou informace uvedené v kapitole velmi cenné a nesmí b$t v 'ádném p!ípad# opomíjeny p!i sestavovaní tréninkov$ch nebo cvi"ebních jednotek. V p!ípad# neakceptování t#chto fakt% m%'e dojít k nenapraviteln$m poruchám pohybového aparátu. 30

31 Svalová dysbalance Svalová dysbalance vzniká nej"ast#ji objevením zkrácen$ch sval% a jejich reflexn# oslaben$ch antagonist%. Dochází k tomu, nap!., kdy' nevyva'ujeme dynamicky jednostranné zat#'ování a tedy staticky p!et#'ujeme hybnou soustavu, dochází tak k poru&ení svalové koordinace (Ra&ev, 1992). Podle Jandy (2004) m%'eme svalovou dysbalanci rozd#lit na horní zk!í- 'en$ syndrom v oblasti horních kon"etin, dolní zk!í'en$ syndrom, svalovou dysbalanci v oblasti dolních kon"etin a laterální svalovou dysbalanci vzniklou v d%sledku p!etí'ení jedné poloviny t#la. Svalová dysbalance v rámci horní zk"í#eného syndromu (cervikobrachiální) Je kombinace oslaben$ch dolních fixátor% lopatky, hlubok$ch flexor% krku a zkrácen$ch prsních sval%, horních fixátor% lopatky a extenzor% &íje. Jako dekompenzace vzniká zv$&ené nap#tí v oblasti &íje, p!edsunuté dr'ení hlavy s prohloubením kr"ní lordózy, protrakce ramen a zv#t&ená hrudní kyfóza. Naru&en$ je stereotyp flexe krku a abdukce v ramenním kloubu. Svalová nerovnováha se m%'e projevit vadn$m dr'ením t#la. Svalová dysbalance v rámci dolní zk"í#eného syndromu (lumboischiadick$) Vzniká oslabením h$'.ov$ch a b!i&ních sval%. Zkracují se flexory ky"le, extenzory bederní páte!e a "ty!hrann$ sval bederní. Projevuje se naru&ením stereotypu flexe trupu, anteverzí pánve prohloubením bederní lordózy a následn$mi bolestmi v bederní oblasti páte!e. 31

32 Svalová dysbalance v oblasti dolních kon!etin Zkráceny b$vají p!edev&ím ohyba"e kolenního kloubu, "ty!hlav$ sval stehenní (krátká hlava), trojhlav$ sval l$tkov$ a svaly na p!ední a bo"ní stran# bérce. Dále b$vá zkrácen napína" povázky stehenní a p!itahova"e stehna. Jejich zkrácení ovliv(uje funkci malého a st!edního h$'.ového svalu, kter$ se takto nem%'e pln# aktivovat p!i uno'ení dolní kon"etiny (Kop!ivová, 1997) Hlubok$ stabiliza"ní systém Osov$ orgán, pánev a hrudník tvo!í pomocí stabiliza"ní funkce sval% pevn$ bod, kter$ tvo!í oporu pro funkci sval% s vlivem na kon"etiny. Zásadní je spolupráce mezi ventrální a dorzální muskulaturou trupu. V kr"ním a horním hrudním úseku se o rovnováhu stará souhra mezi hlubok$mi extenzory krku a svaly ventrální muskulatury m. longus coli et capitis. Pro bederní páte! je rozhodující souhra mezi extenzory bederní a dolní hrudní páte!e s flexory, které zastupují b!i&ní svaly, bránice a svaly dna pánevního. Flek"ní synergie stabilizuje páte! pomocí nitro b!i&ního tlaku. Tato svalová souhra zraje b#hem posturálního v$voje a formuje budoucí zak!ivení páte!e. Nej"ast#j&í je porucha p!ední stabilizace a p!evaha extenzní aktivity povrchov$ch sval% (Kolá!, 2006). U hlubokého stabiliza"ního systému (dále jen HSS) je velmi d%le'ité ovliv(ování sval% m. transversus abdominis a mm. multifidi, ty zaji&-ují segmentální stabilitu páte!e. Jejich aktivace je d%le'itá pro obnovení kontroly normální motoriky (Fenske, 2007). Nesmíme zapomínat, 'e nedílnou sou"ástí hlubokého stabiliza"ního systému je chodidlo. Obdobn$ stabiliza"ní systém jako na páte!i, lze nalézt v klenb# chodidla. Je té' "lenitá a její stabilizace vy'aduje automatickou svalovou "innost. Nejv#t&í v$znam pak mají dlouhé!et#zce probíhající z oblasti krku a' k nohám. 32

33 U zdravého jedince v klidovém stoji lze zaznamenat nejv#t&í aktivitu v oblasti sval% bérce ovládající chodidlo. Nejmen&í aktivita je pak ve vzp!imova"ích trupu. (Lewit, 2008) Didaktické zásady cvi!ení HSS V následující kapitole si nejprve vymezíme obecné spektrum zásad cvi"ení HSS, a poté toto vymezení doplníme o poznatky autor%, kte!í se danou problematikou zab$vají. Mezi obecné zásady tohoto typu cvi"ení pat!í dle Goldenberg, Twist (2007) a Cacek (2008) : - Up!ednost(ovat kvalitu provedení pohybu p!ed kvantitou. - B#hem cvi"ení pravideln# d$chat. - Vyu'ití co mo'ná nej&ir&ího spektra cvik% souvisí s formování r%zn$ch vzorc% budoucího pohybového jednání. - Obm#(ování podmínek cvi"ení (rychlost, intenzitu, obtí'nost ). - Zám#rn# a opakovan# vytvá!et situace, v nich' musí hokejista!e&it r%zné balan"ní pohybové úkoly. - Zapojujeme v#t&í mno'ství svalov$ch skupin sou"asn# do "innosti p!i komplexním pohybu. - Krom# sval% trénujeme také!ídící funkce (CNS centrální nervová soustava). - Cvi"ení tohoto typu vede k vy&&í svalové rovnováze, podporuje rovnom#rné zatí'ení a zdrav$ rozvoj svalov$ch skupin. - Je nejefektivn#j&í formou tréninku pro sní'ení pravd#podobnosti úrazu. - Velmi v$razn# p!ispívá ke zrychlení poúrazové rekonvalescence. - Trénink je vhodn$ úpln# pro v&echny (vrcholové sportovce, d#ti a mláde', maminky na mate!ské, seniory). 33

34 Dobe&ová (2002) dále doporu"uje: - P!i cvi"ení vycházet nejen z úrovn# svého pohybového systému, ale i z celkového zdravotního stavu. - Za"ínat jednodu&&ími cviky, a' po jejich zvládnutí p!istoupit ke cvik%m slo'it#j&ím. - V p!ípad# cvi"ení na mí"i (Gym ball, Overball) si zpo"átku nafukovat mí" mén# - "ím je mí" m#k"í, tím je poloha stabiln#j&í. - Cvi"it pomalu, tahem, nikdy nepou'ívat &vihová cvi"ení. - Myslet p!i cvi"ení na vykonávan$ pohyb a vnímat t#lesné pocity. Psotta a kol. (22) dopl(uje: -Trénovat ka'dé cvi"ení nejprve na stabilní podlo'ce, teprve po jeho zvládnutí na balan"ní pom%cce. - V za"átcích nácviku cvi"it vícekrát denn#, volit krat&í "asové úseky a postupn# je prodlu'ovat. - Realizovatelnost tréninku z hlediska intenzity o objemu práce. Buka" (2005) shrnuje zásady tréninku pro hrá"e ledního hokeje do p#ti klí"ov$ch bod%: - Trénovat pohybové návyky, ne svaly. - Trénovat pohybové struktury v jejich p!ízna"ném tempu. - Cvi"ení bez zát#'e musí p!edcházet tréninku se zát#'í. - Kladení d%razu na kvalitu. - Pozornost tréninku v ka'dé tréninkové jednotce. Záv#rem této kapitoly nesmíme opomenout, 'e trénink HSS vy'aduje vhodnou relaxaci a regeneraci svalového systému jak v pr%b#hu, tak p!edev&ím po jeho ukon"ení. 34

35 Pohybov$ stereotyp Základem hybnosti v t#lov$chovném procesu je dynamick$ pohybov$ stereotyp. Je to soustava podmín#n$ch a nepodmín#n$ch reflex%, které vyús-ují v ur"it$ pohyb, p!i"em' opakováním se reflexi fixují a m#ní se p!estavbou v pr%b#- hu 'ivota jako reakce na zm#ny zevního a vnit!ního prost!edí (Janda,1982). Poru&ená svalová koordinace m%'e zp%sobit mno'ství sportovních úraz%, nata- 'en$ch &lach a zhmo'd#n$ch sval%. Úrazy mohou b$t p!í"inou vzniku &patného pohybového stereotypu (Ra&ev, 1992). Základní pohybové stereotypy podle Syslové a kol. (2008): flexe hlavy flexe trupu extenze dolních kon"etin abdukce dolních kon"etin abdukce horních kon"etin Poruchy hybn$ch stereotyp% úzce souvisí s funk"ními poruchami svalového systému. V rámci vyrovnávacího procesu nejd!íve musíme odstranit p!ítomné svalové dysbalance, protáhnout zkrácené svaly a poté posílit svaly oslabené, které jsou p!í"inou chybn$ch pohybov$ch stereotyp% ( Syslová,2003). 35

36 1.8. Kompenza"ní cvi"ení Pomocí specifick$ch vyrovnávacích cvi"ení lze cílen# p%sobit na jednotlivé slo'ky pohybového aparátu, zlep&it jejich funk"ní parametry. Jde v podstat# o jednoduché cvi"ební tvary, p!irozené pohyby "i polohy zam#!ené na ur"ité úseky pohybového aparátu. Vyu'íváme znám$ch mechanism% nervosvalové regulace k vytvo!ení a upevn#ní 'ádoucích reflexních vazeb na r%zn$ch úrovních!ízení hybnosti. Sna'íme se jimi tak odstranit nejen svalové zkrácení a oslabení, ale i zafixovan$ návyk vadného dr'ení t#la a nesprávné provád#ní pohyb%. Aby m#la vyrovnávací cvi"ení správn$ fyziologick$ ú"inek, musí b$t p!esn# cíleny na ur"itou oblast a provedeny p!edepsan$m zp%sobem, kter$ odpovídá charakteru poruchy i ur"it$m fyziologick$m zákonitostem ( Hálková, 2004). Dle Hálkové a kol. (2009) kompenza"ní cvi"ení d#líme: uvol(ovací - uvol(ovací cvi"ení je vedeno cílen# pro ur"it$ kloub nebo pohybovou "ást t#la. Jde p!edev&ím o obnovení kloubní v%le. protahovací - stre"ink posilovací posilování Uvol(ovací cvi"ení Cílem uvol(ovacích cvi"ení je uvolnit málo pohyblivé, ztuhlé klouby a svalové kontraktury a sou"asn# svaly s tendencí ke zkrácení uvést do mírného prota'ení. Kontrakturou naz$váme zkrácení, fixované dr'ení "ásti t#la zp%sobené zkrácením svalu a jeho vazivovou p!em#nou. Pohybová aktivita je provád#na do v&ech sm#r% a pohybov$ch os a' do krajních poloh s velmi malou svalovou 36

37 aktivitou. P!i pohybu provád#ného do v&ech sm#r% proudí vzruchy ze sval% a &lach do nervov$ch center a mobilizují p!íslu&né reflexní okruhy. P%sobí i na tonus sval% kolem kloub%. Nosn$m prvkem uvol(ovacích cvi"ení je krou'ení a komíhání s vyu'itím setrva"nosti a gravitace. Aby nedo&lo k p!ípadnému po&kození vlivem prudkého nárazu na okraj kloubu, pohyb veden$ ve sm#ru gravitace mírn# brzdíme (Hálková a kol. 2009) Protahovací cvi"ení Cílem protahovacích cvi"ení je fyziologická obnova délky sval%. Protahovací proces je!ízen$, uv#dom#l$ a pln# kontrolovan$ pohyb sval%. Faktem je, 'e p!i protahování není 'ádoucí násilné zv#t&ování rozsahu a to z d%vodu obranné reakce svalu, která by v tomto p!ípadu mohla nastat. Oddálení p%sobení napínacího reflexu lze docílit zám#rnou - volní relaxací svalu i pomal$m cvi"ením ve statick$ch a jednoduch$ch polohách. U protahovacích cvi"ení klademe velk$ d%raz na d$chání. Prota'ení v protahovací poloze by m#lo trvat n#kolik vte!in a' minut s plynul$m d$cháním. K prota'ení m%'eme vyu'ít tzv. postizometrickou relaxaci. Zkrácen$ sval nejd!íve uvedeme do nap#tí proti malému odporu po dobu 7-10 s, poté s v$dechem sval uvolníme a po 3 s protáhneme. V protahovací poloze setrváme s a zvolna d$cháme. Cvik opakujeme 3-4 krát. Cvi"ení není vhodné za-!azovat pro d#ti p!ed&kolního a mlad&ího &kolního v#ku (Hálková a kol. 2009). Mí&ní reflexy a jejich vyu#ití p"i kompenza!ním cvi!ení Podle receptor% jejich drá'd#ním jsou vyvolány mí&ní reflexy, rozd#lujeme mí&ní reflexy na proprioceptivní a extroceptivní. Proprioceptivní mí&ní reflexy p!edstavují základní a nezastupitelnou slo'ku v&ech pohyb%. 37

38 Zaji&-ují svalové nap#tí, které je hlavním p!edpokladem pro udr'ení vzp!ímené polohy t#la. Exteroceptivní mí&ní reflexy které vnímáme pomocí drá'd#ní bolestiv$ch a dotykov$ch "idel ulo'en$ch v k%'i se dále d#lí na extenzorové a flexorové (Bursová, 2005). Podle Bursové (2005) je mo'no zefektivnit kompenza"ní protahovací cvi"ení respektováním fakt% o proprioreceptivních mí&ních reflexech. - Napínací reflex Prudké, rychlé prota'ení svalu je impulzem k podrá'd#ní svalov$ch v!etének, které okam'it# vyvolají kontrakci natahovaného svalu. Síla kontrakce je p!ímo úm#rná rychlosti a intenzit# prota'ení.tato obraná reakce se naz$vá napínací reflex a slou'í k ochran# kloubu proti nefyziologické poloze a p!ed natr'ením svalu. Jestli'e budeme sval protahovat pomalu k napínacímu reflexu nedojde a prota'ení bude ú"inn#j&í. - Ochrann$ útlum Ke zv#t&ení ú"innosti protahování naopak budeme vyu'ívat ochrann$ útlum, kter$ lze vyvolat izometrickou kontrakcí protahovaného svalu. Zv$&ené nap#tí protahovaného svalu bez viditelného zkrácení podrá'dí &lachová t#líska, která reflexn# utlumí alfa motoneurony vlastního protahovaného svalu a sou"asn# se tím aktivuje antagonista. V$sledkem je utlumení svalového stahu. P!i následném prota'ení klade protahovan$ sval men&í odpor. V praxi se v'il pojem postizometrická relaxace. - Recipro"ní útlum K prohloubení útlumu protahovan$ch sval% lze vyu'ít reflexního vztahu mezi partnersk$mi svaly. Kontrakce neprotahovaného antagonisty (b!i&ních sval%) povede k útlumu protahovaného svalu (vzp!imova" bederní páte!e) na základ# principu recipro"ní inervace. - /íjové reflexy Z prvních t!í kr"ních obratl% jsou spou&t#ny &íjové reflexy, které mají zásadní v$znam na polohu hlavy p!i pohybu. Na techniku cvi"ení má vliv i pohyb o"í, kter$ iniciuje pohyb hlavy. Pohled vzh%ru 38spou&tí aktivitu extenzorové soustavy,

39 pohled dol% aktivuje flexorovou soustavu a pohled stranou extenzi ve sm#ru pohledu a flexi ve sm#ru opa"ném. Stre!ink Pojem stre"ink chápeme jako cílen$ proces p!i, kterém dochází k prodlu- 'ování vazivové tkán# a sval%. Základní techniky stre"inku dle Altera (1999) a Nykod$ma (2010): statick$ stre"ink dynamick$ stre"ink pasivní stre"ink aktivní stre"ink proprioceptivní stre"ink = postizometrická relaxace Statick$ stre"ink Cílem statického stre"inku je dosáhnout lep&í pohyblivosti. Statick$m stre- "inkem protahujeme sval do krajních poloh. Klasick$m p!íkladem je roz&t#p. Statick$ stre"ink by nem#l chyb#t v tréninkovém procesu a to z d%vodu rozvinutí optimální pohyblivosti, která se projeví v mo'nosti provád#t pohyby v plném rozsahu bez zbyte"n$ch energetick$ch ztrát. Efektivn#j&í vyu'ití statického stre"inku je v$razn# lep&í za!adit po hlavní "ásti tréninkové jednotky, ne' v úvodu p!ed hlavní "ástí (Nykod$m a kol. 2010). Dynamick$ stre"ink Je nejmén# ú"inn$ z hlediska rozvoje statické flexibility. Tímto typem stre"inku dosahujeme postupn# v#t&í rychlosti a dosahu provád#n$ch pohyb%. V$hodou dynamického stre"inku je zv$&ení dynamické flexibility, mezisvalové a vnitrosvalové koordinace svalov$ch skupin. 39

40 Pojmem dynamick$ stre"ink je definován jako z po"átku relativn# pomalé provád#ní nap!íklad krou'iv$ch pohyb%, které nab$vají na rychlosti a rozsahu provád#- ného pohybu. U dynamického stre"inku se sna'íme provád#t pohyby v aktuálním mo'ném rozsahu, aby nedo&lo k ne'ádoucímu nata'ení, natr'ení nebo p!etr'ení svalu, svalového úponu. Dynamick$ stre"ink za!azujeme v rámci rozcvi"ení p!ed hlavní "ást tréninkové jednotky nebo v rámci rozcvi"ení p!ed závodem (zápasem). Dynamická síla, kterou produkují svaly, proto'e p!i kontrakci m#ní svoji délku je nezbytná prakticky u v&ech specifick$ch hokejov$ch dovednostech (Nykod$m a kol. 2010). Pasivní stre"ink Pasivní stre"ink je provád#n pomocí pasivních pohyb%, za pou'ití vn#j&í síly k provedení pohybu. Tento typ stre"inku nám dává mo'nost protahovat sval (svalov$ úpon) za hranici aktivní flexibility hrá"e. Musíme se v&ak vyvarovat rychl$ch "i prudk$ch pohyb% p!i, kter$ch nastane aktivace napínacího reflexu a následn# m%'e dojít k po&kození svalov$ch tkání. Pasivní stre"ink vyu'íváme v regeneraci a v rehabilitaci pro zv#t&ení pru'nosti sval% a vazivov$ch tkání, které mohou v$razn# ovliv(ovat flexibilitu (Dostálová, Miklánková, 2005). Aktivní stre"ink Vykonáváme zapojením sval% bez dopomoci. Podle Altera (1999) m%'eme rozd#lit na dv# hlavní skupiny: voln$ aktivní (vzp!ímen$ stoj a pomalé p!edno'ování dolní kon"etiny do úhlu 100 ) a oproti odporu (pou'ití odporu ruky druhé osoby nebo záva'í). Aktivní stre"ink rozvíjí aktivní flexibilitu. Proprioceptivní stre"ink P!esn# se tato metoda dle Altera naz$vá proprioceptivní nervosvalová facilitace (PNF). Metodu lze vyu'ít pro zlep&ení rozsahu flexibility. Upravené verzi se v medicín#!íká technika svalové energie. P%vodn# byla tato metoda navr'ena pro rehabilita"ní ú"ely. 40

41 Ve své publikaci Nykod$m a kol. (2010) naz$vá tuto metodu postizometrická relaxace (PIR). V této metod# je vyu'ívána kontrakce svalu, po které následuje relaxace s následn$m prota'ením svalu. Protahovan$ sval nejd!íve staticky zatí'íme "inností proti odporu cca 5-10 s. Reakce, která nastane je ochrann$ svalov$ útlum po té sval 3-4 s relaxuje. Následn# sval staticky velmi citliv# protáhneme po dobu s. Metoda PNF je vyu'ívána ve v&ech sportech na v&ech úrovních pro rozvoj statické pohyblivosti (Nykod$m a kol. 2010). Funkce stre"inku: t#lesná relaxace prohloubení pohybového vnímání sni'ování svalového nap#tí udr'uje a zvy&uje pohybov$ i kloubní rozsah odstra(ování svalov$ch dysbalancí Posilovací cvi"ení Cílem posilovacích cvi"ení je p!edejít oslabení sval% a posílit svalstvo ochablé. P!i posilování se sna'íme o správnou koordinaci pohybu s d$cháním. Pohyby provádíme jen s vlastním t#lem nebo s vyu'itím r%zn$ch ná!adí a pom%cek. Zásady správného posilování dle Hálkové a kol.: odstraníme negativní p%sobení antagonist%, tím 'e je protáhneme vhodná poloha tak, aby pracovaly svaly které pot!ebujeme cvi"ením posílit d%le'itá je i koordinace dechu a svalové práce posilování provádíme nejprve pomalu v koordinaci s dechem postupn# m%'eme zrychlit, ale v'dy se vyvarujeme &vihu po"et opakování je individuální (po"et opakování by m#l b$t úm#rn$ kvalit# provád#ného cviku) 41

42 nejprve vyu'íváme p!i posilování odporu vlastního t#la, poté m%'eme p!idat i nejr%zn#j&í pom%cky Izometrické - statické posilování se provádí setrváváním v poloze, kdy sval m#ní nap#tí,ale nem#ní délku. Druh$ zp%sob posilování, kter$ je oproti izometrickému posilování leh"í je izotonick$ dynamick$ p!i, kterém sval m#ní délku, ale nem#ní nap#tí. Dále je&t# izotonick$ zp%sob rozd#lujeme dle Dostálové, Miklánkové (2005): - koncentrickou kontrakci-sval se p!i p!emáhání odporu zkracuje a zv#t&uje se objem svalového b!í&ka - excentrickou kontrakci-sval se prodlu'uje, brzdí pohyb (p!i excentrické kontrakci je sval schopen p!ekonat v#t&í odpor) 42

43 1.9. Didaktické zásady Zásady protahovacích kompenza"ních cvi"ení dle Bursové (2005) 1.Protahování provádíme po dokonalém zah!átí svalu (5-10 min) s následn$m uvoln#ním kloubních struktur. 2.Protahování provádíme v teplé místnosti, v pohodlném oble"ení a soust!ed#n#. 3.Cvi"ení provádíme pomalu bez rychl$ch p!echod% ze zkrácení do maximálního prota'ení. 4.Polohy zaujímáme pomalu, uv#dom#le a stejn# polohy m#níme. 5.Protahování provádíme ve stabilních polohách (sed, leh) z d%vodu lep&ího uvoln#ní svalu. 6.Aby ú"inek byl dostate"n# efektivní je pot!ebné p!esné zacílení a dostate"ná fixace periferního úponu protahovaného svalu. 7.Velikost prota'ení korigujeme volní kontrolou co' znamená, 'e protahovací pohyb m%'eme kdykoliv zastavit, a tak zabránit po&kození svalu v d%sledku nadm#rného prota'ení. 8.Protahovací cvi"ení nesmí b$t nikdy bolestivá 9.Správné d$chání podporuje protahující ú"inek. Dechov$ rytmus by m#l b$t následovn$ krat&í vdechová fáze na kterou navazuje del&í v$dechová fáze se zv$razn#n$m v$dechem. 10.P!i stre"inku je v$dr' v krajní poloze s, kdy' dojde k adaptaci svalu m%- 'eme zv#t&it rozsah v krajní poloze. 11.Posilovací ú"inek zv$&íme vyu'itím recipro"ního útlumu, kter$ je vyvolán kontrakcí antagonisty. 12.Nejkvalitn#j&í protahování je s vyu'itím postizometrického útlumu. 13.Cvi"ení provádíme nejlépe ka'd$ den, proto'e do 48 hodin se sval dostává do v$chozího bodu 14.Volíme r%zné varianty cvik% 15.Nikdy nehmitáme v krajních polohách z d%vodu vzniku ruptur. 43