ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE FAKULTA STAVEBNÍ OBOR GEODÉZIE A KARTOGRAFIE KATEDRA MAPOVÁNÍ A KARTOGRAFIE. Tisk z výšky.

Transkript

1 ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE FAKULTA STAVEBNÍ OBOR GEODÉZIE A KARTOGRAFIE KATEDRA MAPOVÁNÍ A KARTOGRAFIE Tisk z výšky semestrální práce Jaroslav Braun Petr Lédr V Praze dne Kartografická polygrafie a reprografie

2 Úvod V semestrální práci se zabýváme principem a tiskovými technikami tisku z výšky a jeho využitím v mapové tvorbě. Materiály k této práci byly získány ve skriptech Kartografické polygrafie a reprografie a na internetových stránkách, které jsou uvedeny v závěru. 1 Princip tisku Tisk z výšky je nejstarší technika přenosu barvy z tiskové desky na potiskovaný materiál. Princip spočívá v tom, že se obraz nakreslí na tiskovou formu a potom se místa, jež nemají tisknout, z povrchu formy rozličným mechanickým, připadně i chemickým způsobem odstraňují. Na zbylá nevyhloubená místa se nanese rovnoměrná vrstva tiskové barvy a tato místa - odpovídající kresbě a vyvýšená nad ostatní hmotu tiskové formy - se za přiměřeného tlaku otisknou na potiskovaný materiál. Touto technikou lze tisknout nejen písmo, ale i obrázky. V současnosti je tato technika nejvíce rozšířena v podobě knihtisku a gumotisku (flexografie). Obr. 1: Princip tisku Protože při tisku dochází k dotyku tiskové formy s potiskovaným materiálem, řadíme techniku tisku z výšky do technik přímého tisku. Výsledný obraz na papíru má být čitelný (stranově správný), proto je nutno tiskové desky vyhotovovat stranově převráceně (nečitelně). 2 Techniky zpracování forem pro tisk z výšky Pro tiskovou formu (štoček) může být použito nejrůznějšího materiálu; nejčastěji dřeva, kovu, ale i kamene, hlíny nebo linolea, těsta apod. Volba materiálu i způsob zpracování forem dodávají otištěné kresbě specifický charakter. Metody zde uvedené mají historický charakter nebo jsou využívány spíše v oblasti umění. 2.1 Dřevořez První tisková technika, před vynálezem knihtisku v polovině 15. století, která byla v Evropě používána pro rozmnožování drobných kreseb - kalendářů, hracích karet a obrázků vlepovaných do ručně psaných knih. Do povrchu vyhlazené destičky zhotovené ze dřeva, řezaného podél kmene stromu (po letech), se ostrým nožem nebo různými dlátky vyřezává pozadí kresby tak, aby čá- 1

3 rové prvky zůstaly v rovině horní plochy desky. Tyto žebrovitě vystupující linie pozdějšího tisku musí být poměrně silné, aby se zamezilo jejich prasknutí. Kvůli nemožnosti tisknout tenké čáry se dřevořez neuplatnil výrazněji v kartografii. Tato metoda si ovšem našla velké uplatnění v umění, kde ji používali např. Albrecht Dürer, Paul Gauguin, František Kupka, Max Švabinský. Kromě klasického postupu s černými čarami, se od 15. století objevují dřevořezy, na kterých je odřezána linie kresby a pozadí je tmavé, tzv. dřevořezy bílé linie. V moderní době se kombinují obě metody. Obr. 2: Nejstarší zachovaný dřevořez - Sv. Kryštof z roku Dřevoryt (Xylografie) Na techniku dřevořezu navazuje technika dřevorytu, která vznikla v 18. století. Pro dřevoryt se používá tvrdé a husté dřevo, řezané napříč přes léta. Ideální byl zimostráz (dnes už nedostupný), místo něj vyhovuje dřevo hruškové. Desky se sestavují z malých hranolků, které se spojují klížením a v celku se frézují do roviny. Povrch musí být sametově hladký, bez rýh a spár. Dřevo může být do jisté míry nahrazeno umělými hmotami - akrylátovým sklem, novodurem nebo tvrzeným polystyrenem. Jako nástroje se používají speciální dřevorytová rydla vyrobená ze zakalené oceli. Technika se rozšířila zejména v 19. století a byla známa pod názvem xylografie (z řeckého xylon = dřevo). Dřevoryt umožňoval stínování a vytvoření plastičnosti obrazu pomocí vhodného odstupňování šířek čar a jejich hustoty (asi nejznámější jsou dřevoryty použité v knihách Julese Vernea). Dlouhou dobu byla tato technika užívána jako reprodukční. Používá se dodnes při tisku grafických listů v malých nákladech, při reprodukci map se neuplatnil. 2.3 Rytina do křídové desky (tzv. Mässrova) Pro tuto techniku se používají sádrové desky nebo desky z plavené křídy s rybím klihem. Pro zajištění hladkosti zpracovávané plochy se materiál nanáší na skleněnou desku, na které se nechá zatvrdnout. Před zpracováním se deska namaže tukem, aby rydla lépe klouzala. Používají se mědirytecká rydla. Metoda se používá na drobné práce - novoročenky, ex libris. 2

4 2.4 Linořez a linoryt Pro tuto techniku je využíváno klasické linoleum (jemná korková drť pojená lněnou fermeží) nebo výrobky z PVC. Tyto materiály se zpracovávají lépe než dřevo kvůli své měkkosti a pružnosti. Materiál se hodí i pro zpracování větších formátů (plakátů), ale kvůli rozměrové stálosti musí být nalepen na netažnou lepenku. Při rytí se používají žlábkové linorytecké rydla vylisovaná z ocelového plechu do profilů U a V nebo nožíky pro dřevořez. 2.5 Ražená technika (šrotový tisk) Grafická technika tisku z výšky, užívaná v 15. století hlavně ve Francii. Kresba vznikala rytím nebo ražením ocelovými puncy do měkké kovové matrice. Zanikla začátkem 16. století po zdokonalení techniky mědirytu. 2.6 Kovoryt (kovořez) Metoda pocházející z Dálného východu, kde je ryto do kovové (ocelové) desky. Jde v podstatě o mědiryt, s tím rozdílem, že vlastní kresba se nevyrývá do hloubky, ale vynechává se, je vyvýšená a barva se na ni nanáší. 2.7 Olovoryt Technika stará jako knihtisk. Olovo je měkký materiál, který se lehce taví a lehce se do něj ryje. Rytí se provádí dřevoryteckou metodou. Lepší než čisté olovo vyhovuje práci směs olova, antimonu a cínu. 2.8 Kamenoryt Ruční grafická technika rytí do povrchu litografického kamene. Pochází z Egypta, Babylonu kde se v privilegovaných vrstvách takto označoval majetek. Kamenoryt je dodnes používán u Eskymáků kvůli nedostatku dřeva. 2.9 Zinkografie Metoda při které jsou tiskařské štočky zhotovovány leptáním zinkových desek. Obr. 3: Nástroje pro tvorbu tiskových forem 3

5 3 Tisk z výšky v současné tiskárenské technologii 3.1 Flexografie Flexografie je formou tisku z výšky. Využívá reliéfní pružné tiskové formy, původně pryžové, dnes většinou fotopolymerové. Flexotiskem se téměř výhradně potiskuje materiál v kotoučích pomocí řídkých kapalných barev. Flexotiskové formy jsou dodávaly rovnou v podobě hotového formového válce. Výhodou flexotisku je, že vedle papíru může potiskovat i nesavé materiály jako jsou různé plastové, celofánové či kovové fólie. Prakticky lze použít tuto technologii k tisku na jakýkoliv materiál, který projde strojem. Využívá se především pro potisk obalových materiálů. Obr. 4: Schéma flexotiskového stroje 3.2 Knihtisk Dnešní knihtisk je zpravidla z jedné tiskové formy (dříve byl poskládán z jednotlivých liter). Dříve bývaly knihtiskové štočky převážně na bázi zinku, dnes převládají polymerové štočky. Knihtisk je obzvláště vhodný pro jednobarevný tisk (nejčastěji černou barvou), například potisk obálek, tisk vizitek a podobně. Štočky obdobné těm pro knihtisk se rovněž používají pro výrobu slepotisku (bez použití barev při zvýšeném tlaku je vytlačen reliéf do mokrého papíru). Možnosti a uplatnění knihtisku v poslední době klesají. Působnost knihtisku se pomalu přesouvá do speciální polygrafické oblasti - tou je například zhotovování výseků zejména pro účely obalové techniky, částečně i v reklamě a propagaci. Obr. 5: Schéma knihtisku Na tiskovou formu (1) nanese váleček (2) barvu. Papír je položen na barvou potřený obraz (3) a přitlačen (4) pomocí tiskového válce, výsledkem je obrázek na papíře (5). 4

6 4 Tisk z výšky v kartografické tvorbě Metodou tisku z výšky bylo vytištěno jen malé množství mapových děl, na území dnešní České republiky to jsou Klaudyánova mapa Čech a Helwigova mapa Slezska. Velice pracná výroba tiskových podkladů a jejich rychlé znehodnocení, znamenala velkou nevýhodu pro tisk map. Další nevýhodou byly žebrovitě vystupující linie tiskového podkladu, které musely být silné, aby tlakem nepraskly, ale svojí tloušťkou nedovolovaly tisk tenkých čar. Proto se pro tisk map využívaly jiné metody (např. mědirytina), které měly mnohem trvanlivější tiskové podklady, výroba byla jednodušší a tisk mohl obsahovat větší množství drobných detailů. 4.1 Klaudyánova mapa Čech První tištěná mapa na našem území, jejímž autorem je Mikuláš Klaudyán. Poprvé byla vydána v roce Dřevořez mapy sloužící jako tiskový podklad pro tisk z výšky byl vyhotoven v norimberské dílně Jeronýma Höltzela. Rozměry celého díla jsou 1260mm 640 mm. Přičemž samotná mapa zaujímá pouze spodní třetinu. Ta má rozměry 450mm 550 mm a měřítko přibližně 1 : Na horní části díla je vyobrazen český a uherský král Ludvík Jagellonský se znaky zemí, jimž vládl. Ve střední části je zobrazena alegorie spravedlnosti a poměrů v tehdejších Čechách s následnou heraldickou výzdobou se znaky nejvyšších zemských hodnostářů a s erby měst Prahy, Kutné Hory a Žatce. Mapa obsahuje 280 mapových značek, zobrazení výškopisu je pomocí kopečkovy metody a je orientována k jihu. Originální Klaudyánova mapa se do dnešní doby dochovala pouze v jediném exempláři, který je uschován v biskupské knihovně v Litoměřicích. 4.2 Helwigova mapa Slezska První mapa Slezka vydána roku Autorem této mapy je pedagog Martin Helwig, který žil v letech Dřevořez vyrobil H. Kronema v tiskárně Jana Creutzigera v Nise. Tisková deska byla zhotovena ze dvanácti částí. Z nichž pouze čtyři připadly na mapovou část a ostatních osm na výzdobu. Mapa má měřítko přibližně 1 : a rozměry 669 mm 816 mm. Je kolorovaná a orientovaná k jihu, obsahuje 300 sídelních míst. Výškopis je znázorněn kopečkovou metodou. Dílo zdobí 28 znaků slezských knížectví a jejich hlavních měst, znak Českého království, Polska a další dobové motivy. Originál mapy se nedochoval. 5

7 Obr. 6: Klaudyánova mapa Čech 6

8 Obr. 7: Ukázka kvality tisku Klaudyánovy mapy Obr. 8: Helwigova mapa Slezska Závěr Tisk z výšky je nejstarší tiskovou technikou. Byl hojně využíván v knihtisku až do 18. století. V současné době je používán spíše na speciální práce a i v nich je nahrazován modernějšími postupy. V kartografické tvorbě nenašel výraznější uplatnění. 7

9 Literatura [1] MIKŠOVSKÝ, Miroslav. Kartografická polygrafie a reprografie přeprac. vyd. Praha : Vydavatelství ČVUT, s. ISBN [2] ANDERLE, Jiří. O písmu a nejen o něm... tiskové techniky [online]. c1998 [cit ]. URL: [3] ANTOŠ, Filip. Historické mapy zemí Koruny české [online]. c2006 [cit ]. URL: [4] BRZUSKA, Roman, VLACH, Jiří. Talent ART : Tisk z výšky [online]. c , [cit ]. URL: vytvarne-techniky/118/ [5] iplaneta : Tiskárenské technologie [online]. c2009 [cit ]. URL: iplaneta.cz/?page_id=312 [6] LovecPokladů.cz : Historické mapy I. [online] [cit ]. lovecpokladu.cz/home/historicke-mapy-i-933 [7] Škola umění kultura - z přednášek, poznámek a pozvánek : Tisk z výšky [online]. 2008, 8. červenec 2008 [cit ]. URL: /07/tisk-z-vky.html [8] Tiskové techniky (vývoj, současnost, názvosloví) [online]. [2008] [cit ]. URL: [9] Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. [ ] [cit ]. URL: http: //cs.wikipedia.org/wiki/hlavn%c3%ad_strana 8