Metodika hodnocení funkčních činností a pracovního potenciálu. rehabilitace aktivace práce

Transkript

1 rehabilitace aktivace práce Metodika hodnocení funkčních činností a pracovního potenciálu Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem EU a státním rozpočtem České republiky.

2 AUTOŘI: Doc. MUDr. Olga Švestková, Ph.D. a autorský tým partnerských organizací Modulu III projektu RAP: Klinika rehabilitačního lékařství 1. LF UK Všeobecná fakultní nemocnice Praha Krajská nemocnice Pardubice, a.s. Rehabilitační oddělení Nemocnice Tábor, a.s. Rehabilitační oddělení Klinika rehabilitace a protetiky Fakultní nemocnice Hradec Králové Krajská zdravotní a.s. Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem, o.z. Rehabilitační oddělení Krajská zdravotní a.s. Nemocnice Chomutov, o.z. Rehabilitační oddělení vyrobeno v dubnu

3 Obsah 1. Úvod 5 2. Základní popis metodiky biopsychosociální ICF 7 3. Základní principy ICF Další důležité pojmy v oblasti funkčního hodnocení Využití principů ICF v projektu RAP Testování 1. sledu Charakteristika a obsah testů Seznam testů pro 1. sled Testování 2. sledu Charakteristika a obsah testů Seznam testů pro hodnocení ve 2. sledu Isernhagen Work Systém FCE popis LUKOtronic AS 200 popis Seznam použitých zkratek Seznam použité literatury 46 4

4 Metodika hodnocení funkčních činností a pracovního potenciálu 1. Úvod Problematika hodnocení, klasifikace funkčních činností a pracovních schopností a vyjádření jeho stupně u občanů s disabilitou zdravotním postižením není jen otázkou odbornou ale i politickou. Pojem disabilita se stává stále důležitějším problémem s rozvojem moderní medicíny, která zvládá překonávat stále častěji klinickou smrt, léčit i velmi těžké, dříve smrtelné, poruchy organizmu. V posledních 25 letech velkou důležitost nabývá problém omezení, které člověk prožívá v souvislosti s poruchami některých funkcí a struktur a naopak tyto postižené funkce je možno kompenzovat funkcemi neporušenými, tedy zdravím a faktory prostředí. Ústředním střechovým pojmem v oblasti funkčních poruch v oblasti aktivit a participací se na mezinárodní úrovni stal pojem disability. Tento pojem je také jedním ze základních pilířů Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností, disability a zdraví WHO (International Classification of functioning, disability and health ICF WHO demografická studie disability Syria Bangladesh Tunisia Lebanon Sudan Algeria Benin Thailand Brazil Libya Sri Lanka Jordan Japan Malawi Philippines Egypt Italy China Colombia Germany Netherlands Sweden Austria Spain USA Canada Uruguay Australia New Zealand Norway Graf č. 1 Headnet, Public Health and Disability Network, Eurostat,

5 Ukazuje se, že hodnocení disability je různé v jednotlivých státech světa (viz. graf č. 1). Evropská komise, Rada Evropy, OECD, zástupci WHO, OSN a představitelé organizací občanů s disabilitami v Evropě se dohodli, že ICF se bude používat jako základní metodika k hodnocení funkčních schopností osob s disabilitou. Práva osob s disabilitou se ve stále větší míře stávají součástí legislativy. Dokládá to jak legislativa evropská, tak přijetí úmluvy OSN o lidských právech zdravotně postižených, na němž se Evropská unie aktivně podílela. Zvláště významnou se otázka zdravotního postižení stává v souvislosti s tím, že se dožíváme stále vyššího věku, což s sebou nese i rostoucí výskyt zdravotních obtíží ve stáří. Očekává se, že po roce 2020 bude třetina obyvatel Evropy starší 60 let. V určité míře se předpokládá tzv. komprese morbidity do co nejkratší závěrečné fáze života. Zatím se však zdá, že nás čeká spíše zvýšená frekvence zdravotního postižení ve vyšším věku. Přitom cílem musí být maximálně možná, tedy optimální kvalita života jednotlivce, a to i seniorů s disabilitou. 6

6 2. Základní popis metodiky biopsychosociální ICF Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (International Classiffication of Funcioning, Disability and Health) dále jen ICF U ICF jde o biopsychosociální model: problém osobnosti a sociální problém léčení ve zdravotnictví a sociální integrace individuální léčení a sociální pomoc (akce) profesionální pomoc a skupinová zodpovědnost změny osobnosti a změny prostředí chování a zvyky, kultura péče a lidská práva zdravotní politika a politici přizpůsobivost jednotlivce a změny společnosti ICF BIOPSYCHOSOCIÁLNÍ MODEL Zdravotní stav (onemocnění, úraz, vrozená vada) Tělesné funkce a sruktury Aktivity Participace Porucha Limitované aktivity Omezené participace Faktory osobnosti Faktory prostředí 7

7 Posun ve vnímání osob s disabilitou se dlouhodobě odráží také v pohledu odborníků, kteří nevnímají osobu s disabilitou jako izolovaného jedince s tou či onou diagnózou, ale jako někoho, jehož problémy jsou dány dynamickou interakcí mezi ním a prostředím, v němž žije. Dnes se hovoří ještě o dalším posunu, k modelu občanskému. Ten ovšem neznamená zavržení či nahrazení biopsychosociálního modelu, ale jeho rozšíření o důraz na aktivní participaci občanů s disabilitou, kterou by měli odborníci i veřejnost podporovat. Aby jim byla zaručena co nejvyšší dosažitelná míra autonomie, tedy rozhodování o vlastním osudu, a aby se mohli v co nejvyšší míře zapojit do života společnosti ve smyslu ekonomickém, sociálním i kulturním. Evropská komise připravila druhou fázi evropského akčního plánu pro osoby se zdravotním postižením na roky 2006 a Popisuje v něm své strategické cíle: jde o to, aby se vytvořily podmínky, které umožní zdravotně postiženým osobám žít co nejsamostatněji. Jinými slovy, jde nám o emancipaci zdravotně postižených a o zvýšení jejich kvality života v nejširším slova smyslu. Abychom však tohoto cíle dosáhli, musí se najít nejen politická vůle, a to především na úrovni jednotlivých členských zemí. V nemenší míře potřebujeme také zlepšení naší analytické kapacity. Potřebujeme kvalitní, věrohodná a srovnatelná data. Bez nich těžko můžeme poznat a posoudit, jak se celková situace osob se zdravotním postižením vlastně vyvíjí. Z tohoto hlediska má velký význam Mezinárodní klasifikace funkčních schopností a zdraví (ICF), která vytváří koncepční rámec, což umožní další rozvoj evropského výzkumu v této oblasti. Umožňuje rovněž lépe definovat a vyhodnotit pozitivní nebo naopak negativní dopady různých aspektů prostředí na participaci osob se zdravotním postižením jak toto prostředí zmenšuje důsledky zdravotního postižení (facilitace), anebo jak je naopak umocňuje vytvářením nových překážek (bariéry). Čím lépe budou tyto údaje hodnotitelné, tím větší může být přínos pro rozvoj multidisciplinárních a dobře integrovaných politik, od úrovně místní a regionální, přes národní až po evropskou. Využití ICF v legislativě Rovněž v Úmluvě OSN o právech osob s disabilitou se dostává do popředí otázka, zda v ní má být pojem disability vymezen, definován. Některé delegace na jednáních v New Yorku zastávaly názor, že taková definice disability, anebo přinejmenším osoby s disabilitou, je potřebná, ale prozatím definice nebyla schválena. Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením byla podepsána zástupci 82 zemí světa včetně České republiky dne Nyní musí úmluvu jednotlivé státy i ČR ratifikovat. 8

8 Článek 26 Habilitace a rehabilitace (pojem habilitace se vztahuje na děti a dorost) 1. Státy, smluvní strany Úmluvy, přijmou účinná a vhodná opatření umožňující osobám s disabilitou získat a udržet si maximální možnou míru nezávislosti, maximální fyzické, duševní, sociální a pracovní schopnosti a plně se začlenit a participovat ve všech oblastech života společnosti. Za tímto účelem budou státy, smluvní strany Úmluvy, organizovat, posilovat a rozšiřovat komplexní habilitační a rehabilitační služby zejména v oblasti zdravotní péče, zaměstnávání, vzdělávání a sociálních služeb, a to takovým způsobem, aby tyto služby a programy: a) začínaly co nejdříve a byly založeny na multidisciplinárním hodnocení individuálních potřeb a stavu; b) podporovaly participaci a začleňování do společnosti a do všech oblastí života společnosti, byly dobrovolné a dostupné pro osoby s disabilitou co nejblíže jejich bydlišti, a to včetně venkovských oblastí. 2. Státy, smluvní strany Úmluvy, budou podporovat rozvoj počátečního a dalšího vzdělávání odborníků a personálu, který pracuje v habilitačních a rehabilitačních službách. 3. Státy, smluvní strany Úmluvy, budou podporovat dostupnost, informovanost a užívání kompenzačních pomůcek a technologií určených pro osoby s disabilitou, nebo souvisejí s habilitací a rehabilitací. Podle nejnovějších údajů OSN má disabilitu přibližně 10 procent světové populace, tedy asi 650 milionů osob, a jejich počet se neustále zvyšuje. Osoby s disabilitou jsou tak nejpočetnější menšinou ve světě. Definice disability podle ICF, vztah ICF a disability Byl přijat návrh definice disability čistě podle Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví ICF : Disabilita je snížení funkčních schopností na úrovni těla, jedince nebo společnosti, která vzniká, když se občan se svým zdravotním stavem (zdravotní kondicí) setkává s bariérami prostředí. (Disability is a decrement in functioning at the body, individual or social level that arises when an individual with a health condition encounter barriers in the environment). Výše uvedená definice disability vyhovuje jedné ze zásadních norem přijaté i ČR Standardní pravidla pro vyrovnávaní příležitostí osob se zdravotním postižením, OSN Velký filozofický posun je v tom, že Mezinárodní klasifikace ICF neklasifikuje osoby, ale popisuje a klasifikuje situaci každého člověka v řadě okolností vztahujících se ke zdraví. Zjednodušeně řečeno, každý občan má určitý zdravotní stav, který ho konfrontuje s různými situacemi a díky němuž se dostává do různých znevýhodňujících situací. Tedy nevytváří kategorie méněcenných osob označených valorizujícím názvem. Lidská společnost se skládá z několika miliard osob, které mají nejrůznější zdravotní stav, a protože žijeme v kolektivu lidské společnosti, jsou zdravotní stavy (health condition) různě využívané a technicky nebo organizačně řešené. 9

9 Přínos Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví, ICF: Struktura z důvodu rozdílné politické definice (problém sjednocení hodnocení disability) Základ pro politickou integraci Základ pro politickou mobilitu Harmonie relevance a koherence Porovnatelná data Hodnotitelná metodika ICF poskytuje možnost pro funkční systém např. ICF v oblasti zaměstnanosti: Disabilita by neměla být ztotožňována s neschopností pracovat Vhodnost pro pracovní rehabilitaci a další politiky zaměstnanosti by měly být nekategorické. 1. Vhodnost by měla záviset na nezaměstnatelnosti a stupni zaměstnatelnosti (těžko umístitelné na trhu práce) 2 Disabilita by neměla být nezbytnou podmínkou pro výhody 3. Disabilita by neměla automaticky znamenat neschopnost pracovat Proč by neměla být disabilita ztotožňována s neschopností pracovat? a. Hodnocení neschopnosti pracovat založené na impairmentu (změny tělesné struktury nebo funkce) nebo neschopnosti v běžných denních činnostech není relevantní s pracovní výkonností b. Hodnocení nepředpokládá změnu pracoviště, pracovních podmínek, pomůcek, služeb c. Pokud je osoba více kvalifikovaná, je schopna si sama vyhledat potřebné služby d. Eliminující hodnocení disability, ale určení schopností k zaměstnání by mohla přimět zaměstnavatele k přijetí zaměstnance s disabilitou e. Administrativní náklady by byly velmi sníženy 10

10 25,00% 20,00% 15,00% Prevalence disability 10,00% 5,00% 0,00% Rumunsko Itálie Španelsko Irsko Nemecko EU15 Belgie Slovinsko Švédsko Ceská rep. Graf č. 2 Eurostat, WHO, 2006 Těžko se například hodnotí, o čem vlastně vypovídají nižší, nebo vyšší počty osob s disabilitou v té či oné členské zemi (viz. graf č. 2) a nižší nebo vyšší procento zaměstnaných mezi nimi, nebo je docela dobře možné (a v některých případech docela jisté), že se lidé v různých sociálních systémech jednotlivých zemí ocitají v různých administrativních škatulkách. Jde o podpůrné dávky, které dostávají v oblasti sociální, zaměstnanosti apod. Domníváme se, že Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví se stane operativním a smysluplným nástrojem, použitelným pro evidenci incidence a prevalence různých disabilit a na základě toho možné nastavení služeb v oblasti sociální, vzdělávání i zaměstnanosti. Umožní zavedení jednotného hodnocení zdraví a disability srovnatelného na národní i mezinárodní úrovni, zpřehlední a zjednoduší evropský systém sběru dat týkajících se osob s disabilitou. Důležitá je i změna základní filozofie člověka s disabilitou. Klasifikace ICF na něj pohlíží z hlediska zdraví, ale v určitých konkrétních situacích člověk může mít určité problémy disability, které se podle klasifikace dají přesně percentuálně kvantifikovat a odstranit, aby člověk mohl plně využívat své zdraví (obrázek č. 1). 11

11 DISABILITY ZDRAVÍ Obrázek č. 1 Tento pohled je zřejmý i z termínů, které používáme běžně i v češtině. Mluvíme například o zdravotnictví (ne o nemocnictví), o zdravotnících (ne o nemocnících) apod. I když například World Health Organization překládáme vlastně nesprávně. Uvádíme ji jako Světovou zdravotnickou organizaci. Správný překlad by zněl: Světová organizace zdraví. Využití ICF ICF lze rovněž použít jako klinický nástroj k potřebám hodnocení, sledování léčení ve speciálních podmínkách, k pracovnímu hodnocení, v rehabilitaci a při hodnocení výstupů a úspěšnosti rehabilitace, jako je např. integrace na trh práce, k měření výstupů kvality života a faktorů prostředí. Dále je vhodná jako statistický nástroj shromaž ování a zaznamenávání dat (prevalence a incidence disability, ve studiích populace, ve výzkumu nebo managamentu informačních systémů), jako nástroj sociální politiky v plánování sociálního zabezpečení, v systému kompenzací, k vytváření a zavádění politiky, jako nástroj vzdělávání a vytváření osnov, k podporování uvědomění a vytváření sociálních akcí. ICF je možno použít v systému ošetřovatelské péče, např. k vytvoření standardů a na jejich základě i financování těchto služeb, v oblasti objektivního hodnocení a definice disability, v oblasti objektivizace potřebných technických pomůcek, ale i v oblastech mimo zdravotnictví, např. v pojiš ovnictví, sociálním zabezpečení, v pracovním zařazení, vzdělávání, ekonomice, sociální politice a v celkovém legislativním rozvoji a v modifikaci prostředí. Poukazujeme na to, že Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví a její terminologie byla akceptována OSN a je inkorporována do Standardních pravidel vyrovnávání příležitostí osob se zdravotním postižením (The Standard Rules on the Equalization of Opportunities for Person with Disabilities), které byly schváleny Valným shromážděním OSN na 48. zasedání 20. prosince 1993 a do Úmluvy o právech osob s disabilitou, která byla podepsána Valným shromážděním OSN ICF poskytuje popis situací z pohledu funkčních schopností člověka a jejich omezení a slouží jako rámec pro organizování těchto informací. Strukturalizuje informace ve smysluplné vzájemně provázané a snadno přístupné formě. 12

12 Systém posuzování funkční schopnosti organismu (disability) by bylo potřebné přizpůsobit Mezinárodní klasifikaci a tedy hodnotit funkční schopnost podle principů běžných v státech EU. Vzhledem k pokroku v medicíně stoupá množství občanů s disabilitou. I velmi těžké případy lze zachránit, ale je nezbytná včasná individuálně zaměřená rehabilitace multidisciplinárním týmem. Podle WHO je v Evropských státech 9-13%, počet těchto lidí tedy tvoří velkou minoritu obyvatel. Není jen etické a morální, ale i ekonomicky výhodné objektivně co nejdříve zhodnotit funkční schopnosti těchto pacientů po onemocnění, úrazu nebo vrozené vadě a pomocí rehabilitace omezit nebo zmírnit disabilitu. V případě, že disabilita přetrvává, je nutné umožnit lidem důstojný život a optimálně je integrovat do společnosti. Prioritou je optimálně vyrovnat příležitosti běžného denního života lidí s disabilitou s lidmi zdravými, tedy umožnit jim co nejlepší, pro ně optimální, kvalitu života. Tato výrazná změna pohledu na rehabilitaci není u nás zatím v posuzování disability (invalidity) brána v úvahu. Při hodnocení funkční schopnosti se vychází z etiologie a morfologicko funkčních změn na úrovni orgánů, ale funkční diagnostika osobnosti je velmi nedokonalá a není prakticky vůbec diagnostikován faktor prostředí. V ČR jde vlastně o odškodnění zdravotního postižení a nejde o vyrovnání příležitostí, tedy o stejné (equal) možnosti pro občany zdravé i s disabilitou. Chceme poukázat na výhodnost použití Mezinárodní klasifikace WHO k funkční diagnostice a k hodnocení participace, která je pro rehabilitaci pacientů nezbytná. Tímto projektem chceme vyjádřit potřebu sjednotit funkční diagnostiku a hodnocení participace podle mezinárodních norem. Historický vývoj a současnost ICF Historie statistické klasifikace nemocí se datuje od konce 19. století. V roce 1893 předložil klasifikaci pro mezinárodní použití vrchní pařížský statistik Dr. Jacques Bertillon. Bertillonova klasifikace příčin smrti sjednotila všechny doposud používané francouzské názory do jedné klasifikace doporučené k mezinárodnímu užití. V roce 1899 ustanovil Kongres Mezinárodního statistického ústavu, aby Mezinárodní klasifikace příčin smrti (v této době opravdu jen příčin smrti, protože diagnóza choroby během života byla často sporná a jistotu přinášela až pitva) byla vždy v desetiletých intervalech podrobována revizi za účelem modernizace a doplnění. Během používání Mezinárodní klasifikace nemocí se ukázalo, že nepokrývá důležitou část průběhu onemocnění, úrazů nebo vrozených vad, a to jejich následky tedy disabilitu. Na základě toho zjištění vznikla v roce 1980 Mezinárodní klasifikace poruch, disabilit a handicapů WHO, která byla přepracována a přijata v roce 2001 pod názvem International Classification of Functioning, Disability and Health (ICF) Byla přijata členskými státy WHO jako závazná. V roce 2000 se ve Florencii dohodla EU s WHO, že tuto klasifikaci přijme jako základ k politice rehabilitace v Evropské unii. Následky onemocnění, úrazů a vrozených vad na úrovni osobnosti WHO pomáhá nově řešit organizací i odborným obsahem sekundární a terciální prevence, zavedením a vysvětlováním nových pojmů Impairment, Snížení aktivit a Participace. Impairment je porucha na úrovni orgánu. Aktivity jsou schopnosti, tedy podstata a rozsah konkrétního výkonu člověka, který může být limitován, omezen ve své podstatě, trvání a kvalitě. Funkce aktivity je vše, co člověk dělá, od jednoduchých činností až po složité dovednosti a chování, jedná se tedy o rozsah funkční schopnosti osobnosti. Rehabilitační programy zaměřené na překonávání disability v aktivitách vyžadují týmovou spolupráci, která by měla mít základnu v každé větší nemocnici. 13

13 Tak by bylo možno zavčas, plynule a koordinovaně zahájit rehabilitační proces, který směřuje především k nácviku a zajištění co největší osobní nezávislosti. Jde hlavně o denní činnosti (activity of daily living), chůzi, trénink úchopů, jemnou motoriku, kognitivní funkce apod. Využíváme také náhradní, alternativní možnosti zlepšující soběstačnost, např. alternativní komunikace, kompenzační pohyby, indikace, aplikace a zácvik u kompenzačních pomůcek, event. potřeba pomoci druhé osoby v určitých úkonech. Nezáleží tedy tolik na etiologii onemocnění, ale spíše na jeho následcích. Například u pacienta, který má problém s viděním a tedy i orientací, čtením, psaním atd., již nezáleží příliš na tom, zda jeho onemocnění bylo způsobeno degenerativním neurologickým onemocněním nebo průstřelem hlavy a následnou poruchou optických nervů. V důsledku je nutno řešit jeho konkrétní problémy tak, aby byl co nejvíce soběstačný. Projekce těchto zdravotních problémů do společensky angažované situace se nazývá participace. Je to schopnost příslušné osoby se účastnit a zapojovat se do různých životních situací. Jde o projekci poruchy nebo snížené aktivity do společenské roviny, t toho vyplývají problémy rodinné, pracovní, vzdělávací, ekonomické apod. Tyto problémy nejsou primárně otázkou kausální diagnostiky a léčení, ale měla by se jím zabývat rehabilitace, která je musí řešit všemi dostupnými prostředky včetně společenského prostředí. Jde vlastně o politiku státu. GRAFICKÉ ZNÁZORNĚNÍ PRINCIPŮ ICF Zdravotní problém (onemocnění, vada) Porucha Aktivity Participace Další faktory: ekologické faktory (životní prostředí) vlastnosti osobnosti Graf č.3 14

14 Terminologické rozlišení mezi poruchou (impairment), disabilitou (aktivitou) a participací poruchy aktivity participace jazyk řeč komunikace zrak vidění orientace tělo oblékání, sycení, chůze, fyzická nezávislost, mobilita mozek chování, pamě, sociální interakce tabulka č. 1 Komponenty Domény Konstrukce Pozitivní aspekt Negativní aspekt Část 1: Funkční schopnost a disabilita Tělesné funkce a struktury Tělesné funkce a struktury Změny v tělesných funkcích (fyziologické) Změny v tělesných strukturách (anatomické) Funkční a strukturální integrita Funkční schopnost Porucha (impairment) Disabilita (postižení) Aktivity a participace Stručný přehled ICF Oblasti života (úkoly, činnosti) Kapacita Provádění úkonů ve standardním prostředí Provedení Provádění úkolů v běžném prostředí Aktivity a participace Limitovaná aktivita Restringovaná účast (participace) Část 2: Spoluúčastné faktory Faktory prostředí Vnější vlivy na funkční schopnost a disability Facilitující nebo omezující vliv fyzického, sociálního a postojového prostředí okolního světa Facilitátory Bariéry (překážky) Faktory osobní Vnitřní vlivy na funkční schopnost a disability Vliv vlastností dané osoby Nelze aplikovat Nelze aplikovat Tabulka č. 2 15

15 V různých jazycích je rozlišení od angličtiny mezi těmito třemi základními termíny pokud možno minimální, WHO trvá na tom, aby překlady byly po jazykové i obsahové stránce pokud možno totožné s originálem (viz Výkladový slovník předpracovní a pracovní rehabilitace, který je jedním z výstupu tohoto projektu). V ČR se hodnotí procentní míra poklesu schopnosti výdělečné činnosti podle vyhlášky 284/ 1995 Sb. v platném znění k zákonu č. 155/1995 Sb. v platném znění. Viz níže uvedený příklad: Položka Druh zdravotního postižení Míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v % Stavy po cévních mozkových příhodách (tranzitorní ischemické ataky, hemorrhagické ikty apod.) Posudkové hledisko: Míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se stanoví podle výsledné poruchy funkce centrální nervové soustavy a periferní inervace, podle výsledného funkčního neurologického, psychiatrického a psychologického nálezu. a) lehké poruchy 5 15 b) středně těžké poruchy c) těžké poruchy d) zvláš těžké poruchy, s těžkým narušením integrity mozkových funkcí, plegií dvou končetin apod Tabulka č. 3 e) kombinované poruchy motoriky a mentálních schopností Posudkový lékař rozhodne většinou na základě etiologické diagnosy o přidělení procent. Diagnostiku funkčních schopností by měl provádět multidisciplinární rehabilitační tým s individuálním zaměřením na pacienta/klienta co nejdříve po úrazu nebo onemocnění, na základě toho stanovit krátkodobý a dlouhodobý rehabilitační plán. Funkční diagnostika by se měla provádět opakovaně, dokud se pacient v některých položkách zlepšuje. Po ukončení rehabilitačního procesu by mělo následovat zhodnocení funkčního stavu opět multidisciplinárním týmem a na základě tohoto zhodnocení by měl pacient dostat konkrétní dlouhodobé služby a podpory, aby se mohl participovat ve společnosti (tedy se integrovat na trh práce) a tím měl zajištěnou optimální kvalitu života. 16

16 3. Základní principy ICF ICF je dělena do těchto základních skupin: ICF Část 1: Funkční schopnosti a disability Část 2: Přídatné faktory Tělesné funkce Tělesné struktury Aktivity a participace Faktory prostředí Faktory osobnosti Změny v tělesných funkcích Změny v tělesných strukturách Kapacita Výkon Faciilátory bariery Kategorie, stupně Kategorie, stupně Kategorie, stupně Kategorie, stupně Obrázek č. 2 A. Komponenty (útvary, složky, anglicky component) Jde o: 1. Tělesné funkce (body function) označují se malým písmenem b, jsou to fyziologické funkce tělesných systémů (včetně funkcí psychických) 2. Tělesné struktury (body structures) označují se malým písmenem s, jsou to anatomické části těla jako orgány, končetiny a jejich součásti. Pokud tělesná funkce nebo struktura je problémová, jeví se u ní signifikantní odchylka nebo ztráta, pak používáme pojmu porucha nebo porušení dané funkce nebo struktury (impairment). 3. Aktivity a Participace označují se společně stejně, malým písmenem d. V případě, že je aktivita limitována nebo participace restringována, jde o vznik disability. Aktivita je provádění úkolu (úkonu) nebo činu člověkem. Participace je zapojení dané aktivity do životní respektive společenské situace (výkon). Aktivita má své meze a je tedy limitována při provádění dané aktivity se mohou u člověka objevit obtíže. Tím se však člověk nestává disabilní, ale jeho zdraví (zdravotní stav) je limitován v dané doméně (viz dále). 17

17 Participace může být restringovaná, má překážky, což jsou problémy, které člověk může prožívat při zapojení do životních situací. Zcela byl opuštěn pojem handicap. Použijeme-li jména hodnocené osoby XY, ta může být restringována v určité doméně v dané situaci. Celá klasifikace nehodnotí člověka, ale různé situace v jeho zdravotním stavu. Klasifikace nechce vytvářet kategorie nějak označených a svým způsobem devalorizovaných osob. Zdraví každého člověka může mít různé problémy v různých doménách, ale v jiných doménách může být bezproblémové nebo nadprůměrné. Nejde tedy jen o hodnocení nemoci, úrazů, ale i zdraví. Velmi důležitou komponentou je faktor osobnosti. Osobnost je charakterizována věkem, pohlavím, vzděláním, předchozím životním stylem, schopnostmi, povahovými a charakterovými rysy, kulturními, rodinnými, historickými vlivy prostředí, ve kterém žije apod. I v daleké minulosti jsou známé osobnosti, které byly těžce postižené a kterých si společnost velmi vážila, např. admirál Nelson, básník Homér, Jan Žižka. 4. Faktory prostředí se označují malým písmenem e (environmental factors) jsou to fyzické a sociální faktory a postoje lidí, lokalita, kde lidé žijí a uskutečňují své životy. Faktory prostředí mohou být bariérové nebo facilitující. B. Kapitoly Komponenty se dělí na jednotlivé kapitoly Tělesné funkce se dělí na tyto kapitoly: Kapitola 1: Mentální funkce Kapitola 2: Sensorické funkce a bolesti Kapitola 3: Funkce hlasu a řeči Kapitola 4: Funkce kardiovaskulární, nekatolické, imunologické a respirační Kapitola 5: Funkce zažívací, metabolické a endokrinologické Kapitola 6: Funkce urogenitální a reprodukční Kapitola 7: Funkce neuromuskulární a pohybová Kapitola 8: Funkce pokožky a jejích struktur Tělesné struktury se dělí na tyto kapitoly: Kapitola 1: Struktury nerovného systému Kapitola 2: Oko, ucho a související struktury Kapitola 3: Struktury, které souvisejí s hlasem a řečí Kapitola 4: Struktury kardiovaskulárního, imunologického a dýchacího systému Kapitola 5: Struktury související se zažívacím, metabolickým a endokrinologickým systémem Kapitola 6: Struktury související s urogenitálním a reproduktivním systémem Kapitola 7: Struktury související s pohybem Kapitola 8: Kůže a související struktury 18

18 Aktivity a participace se dělí na tyto kapitoly: Kapitola 1: Učení a používání znalostí Kapitola 2: Obecné úkoly a požadavky Kapitola 3: Komunikace Kapitola 4: Mobilita Kapitola 5: Soběstačnost Kapitola 6: Život v domácnosti Kapitola 7: Interpersonální a rodinné vztahy Kapitola 8: Základní oblasti života Kapitola 9: Komunita, sociální a civilní život Faktor prostředí se dělí na tyto kapitoly: Kapitola 1: Produkty a technologie Kapitola 2: Přírodní prostředí a změny prostředí způsobené člověkem Kapitola 3: Podpora a vztahy v rodině Kapitola 4: Postoje Kapitola 5: Služby, systémy a politika C. Domény Domény jsou praktické smysluplné celky které se vztahují k fyziologickým funkcím, anatomickým strukturám, činům, úkonům, (tedy aktivitám a participacím) nebo k oblastem života. Domény vytvářejí různé celky a bloky uvnitř každé komponenty i napříč jednotlivých komponent. Např. b7 Funkce neuromuskuloskeletární, s7 Struktury vztahující se k pohybu, d4 Pohyblivost při aktivitách a participaci, e2 Přirozené prostředí a změny prostředí člověkem vytvořené. Výše uvedené části se klasifikují jednotným kvalifikačním systémem, pomocí tzv. kvalifikátorů. D. Kvalifikátory Kvalifikátory jsou stejné pro všechny komponenty i domény a určují stupeň zdraví (nebo negativně vyjádřeno závažnost problému). Každý uvedený kód klasifikace ICF má cenu jen tenkrát, když je kvalifikován. Bez kvalifikátorů nemají smysl. Kvalifikátory jsou kódovány jako jedno nebo i více čísel za tečkou (nebo dělítkem) každého kódu. Jde tedy o hodnotící pětistupňovou škálu, která však může být velmi zpřesněna, protože každý stupeň je dále dělen percentuálně. 19

19 Příklad: 1. kvalifikátor Za tečkou třímístného kódu hodnoty je jako první uvedeno některé z následujících čísel. Tím je provedena kvalifikace. Kód xxx 0 Žádný problém (nepřítomen, zanedbatelný) 0 4 % xxx 1 Lehký problém (malý, nepatrný,nízký) 5 24 % xxx 2 Střední problém (mírný, snesitelný) 25 49% xxx 3 Těžký problém (vysoký, extrémní) 50 95% xxx 4 Úplný problém (totální) % Výjimku tvoří kódování faktoru e Kód je uspořádán podobně jako teploměr směrem nahoru a dolu. Od stupně 0 níže až do stupně 4, kdy je prostředí úplně bariérové (znaménko mínus se neuvádí, klasifikace nepoužívá negace). Stupeň 0 pokud není prostředí facilitující na tuto hodnotu kódu je nutno dát pozor při vyhodnocování. Popisuje situace, kde v přirozeném prostředí nejsou bariéry a není tedy co odstraňovat, nebo jde o zanedbatelné obtíže. Dále až do stupně 4+, kde je prostředí zcela facilitující, zbavené barier. Ke kódování faktoru e je přidružen faktor osobnosti, který ale není samostatně v klasifikaci uveden. Například, když je někdo nadprůměrně inteligentní, bude to mít významný vliv na snazší participaci třeba při začlenění do zaměstnání, i když v doméně pohyblivosti bude kvalifikátor 3 nebo 4. Doporučuje se, aby kvalifikátor osobnosti hodnotící pracoviště stanovilo samo. Jedná se totiž o obrovské množství osobních faktorů. Pokud kódujeme poruchu (impairment) nějaké struktury s, pak je nutno uvést ještě 2. a 3. kvalifikátor. 2. kvalifikátor určuje povahu a rozsah změn tělesné struktury 0 není změna struktury 1 úplná ztráta 2 částečná ztráta 3 přídatná část (něco navíc) 4 nepřiměřený rozměr 5 přerušená kontinuita 6 vybočená pozice (poloha, postavení) 7 kvalitativní změny struktury, včetně nahromadění tekutin(y) 8 jiné 9 blíže neurčené 20

20 3. kvalifikátor je topografický, aby určoval lokalizaci a pak může mít i více čísel např. vlevo distálně 27 0 více než jeden orgán 1 vpravo 2 vlevo 3 obě strany 4 frontálně 5 dorzálně 6 proximálně 7 distálně 8 jiné 9 blíže neurčené (nelze aplikovat) Celou klasifikaci lze používat ve čtyřech stupních podrobnosti kódování. KÓDOVÁNÍ ICF první kvalifikátor desetinná tečka druhý kvalifikátor třetí kvalifikátor X X X X. identifikátor dimenze obrázek č. 3 b = tělesná funkce s = tělesná struktura d = aktivity a participace e = faktory prostředí bxxxx._ sxxxx. _ dxxx. exxx._ Příklady Každá komponenta začíná vždy příslušným malým písmenem b, s d nebo e. Dále může následovat jen číslo kapitoly dané komponenty, např.: b1 (mentální funkce) nebo b3 (funkce hlasu a řeči) s2 (oko, ucho a příslušné struktury) s7 (struktury vztahující se k pohybu) d1 (učení se a aplikace znalostí) d5 (péče o sebe) e1 (produkty a technologie) e5 (služby, systémy a principy řízení) užívá se také název položky prvního stupně. Za ní pak následuje (za tečkou) vždy číslo kvalifikátoru. Např. b1.0 mentální funkce v pořádku, bez problémů. 21

21 Další podrobnější hodnocení podle desetinného třídění tříčíselné, např.: b114 (orientační funkce podřazená vyššímu nadřazenému pojmu kapitoly mentální funkce) b340 (alternativní vokalizační funkce podřazená nadřazenému vyššímu nadřazenému pojmu hlas a funkce řeči) s210 (struktura očnice) s750 (struktura dolní končetiny) d110 (pozorování) d540 (oblékání) e125 (produkty a technologie při komunikaci) e540 (dopravní služby, systémy a principy řízení) položka druhého stupně, za ní pak následují číslo nebo čísla kvalifikátorů. Další ještě podrobnější stupeň podle desetinného třídění je čtyřmístný: b1142 (orientace vzhledem k osobám) b3400 (produkování not) s 210 viz. výše (nemá již další dělení) s 7500 (struktura stehna) d110 viz. výše (nemá již další dělení) d 5401 (svlékat se) e1251 (pomocné produkty a technologie pro komunikaci) e5402 (principy služby při řízení transportu). Položka třetího stupně již není ve všech hodnotách uvedena a uživatel si ji může při podrobném hodnocení vytvořit.vždy na konci musí být hodnoty kvalifikátoru. Poslední nejpodrobnější čtvrtý stupeň pětimístný je vypracován jen pro některé hodnoty a pokud chce uživatel klasifikace hodnotit větší podrobnosti, může si klasifikaci doplnit: b11421 (orientace vzhledem k druhým osobám) b(nemá již další dělení) s210 (nemá další dělení) s75003 (ligamenta a fascie stehna) d110 (nemá již další dělení) d5401 (nemá již další dělení) e1251 (nemá již další dělení) e5402 (nemá již další dělení) AKTIVITY A PARTICIPACE Konstrukce a kvalifikátory VÝKON (PERFORMANCE) Aktuální výsledek efektů prostředí na funkční schopnosti Co osoba může (podle svého rozhodnutí) Závislost na prostředí KAPACITA Charakteristika osobnosti Co by osoba mohla dělat Neutralita prostředí Tabulka č. 4 22

22 FAKTORY PROSTŘEDÍ KVALIFIKÁTORY Bariéra První KVALIFIKÁTOR Facilitátor exxx.0 Není bariéra exxx.0 Není facilitátor exxx.1 Lehká bariéra exxx.+1 Lehce podporující facilitátor exxx.2 Středně těžká bariéra exxx.+2 Středně podporující facilitátor exxx.3 Těžká bariéra exxx.+3 Podstatně podporující facilitátor exxx.4 Kompletní bariéra exxx.+4 Kompletně podporující facilitátor exxx.8 nespecifická bariéra exxx.+8 nespecifický facilitátor exxx.9 nelze použít exxx.9 nelze použít Tabulka č. 5 Rozdíl mezi výkonem a kapacitou Kapacita Výkon Rozdíl d chůze Výkon Kapacita = pozitivní efekt prostředí (facilitace) Graf. č. 4 Pozitivní efekt u chůze mohou mít pomůcky (berle, chodítko, vozík) nebo nájezd, rampa, výtah apod. d vztah k autoritám (úředníkům) Výkon Kapacita = negativní efekt prostředí (bariéry) Graf č. 5 23

23 Negativní efekt prostředí např. u špičkových manažerů, kdy po komoci mozku v chráněném prostředí např. v Rehabilitačním centru je jeho kapacita jen mírně nižší, ale v exponovaném prostředí, stresu často selhává a není schopen podat žádoucí výkon. Mezinárodní Klasifikaci v plném znění přeložil do češtiny Prof. MUDr. Jan Pfeiffer DrSc., emeritní přednosta Kliniky rehabilitačního lékařství 1.LF UK. Tento překlad prošel jazykovou korekturou a vydává ho Ministerstvo zdravotnictví ČR ve spolupráci s Národní radou osob se zdravotním postižením tak, aby klasifikace byla přístupná co nejširší veřejnosti a mohla být aplikována v praxi. Dle ICF je možná tato aplikace: ICF je používaná k různým účelům, například: jako statistický nástroj shromaž ování a zaznamenávání dat (ve studiích populace, ve výzkumu nebo managamentu informačních systémů) jako nástroj výzkumu měření výstupů, kvality života a faktorů prostředí jako klinický nástroj k potřebám hodnocení, sledování léčení ve speciálních podmínkách, pracovní hodnocení, rehabilitace a hodnocení výstupů jako nástroj sociální politiky v plánování sociálního zabezpečení, systém kompenzací, vytváření a zavádění politiky jako nástroj vzdělávání vytváření osnov, podporování uvědomění a vytváření sociálních akcí ICF je také klasifikace, která se používá v systému zdravotního pojištění, např. pokud se pacient objektivně zlepšuje v oblasti aktivit denních činností (dříve disability), pojiš ovna hradí rehabilitaci, v systému ošetřovatelské péče, např. k vytvoření standardů a na jejich základě i financování těchto služeb, v oblasti objektivního hodnocení a definice zdravotního postižení, v oblasti objektivizace potřebných technických pomůcek, ale i v oblastech mimo zdravotnictví, např. v pojiš ovnictví, sociálním zabezpečení, v pracovním zařazení, vzdělávání, ekonomice, sociální politice a v celkovém legislativním rozvoji a v modifikaci prostředí. ICF je tedy použitelná pro široké spektrum různých aplikací, např. v sociálním zabezpečení, hodnocení a řízení zdravotní péče, epidemiologických studiích populace na lokální, národní a mezinárodní úrovni. Nabízí rámec informací, které jsou aplikovatelné ve zdravotní péči, zahrnující prevenci, podporu zdraví a zlepšení participace odstraněním nebo zmírněním společenských překážek a podporu opatření v oblasti sociální podpory a pomoci. Je také použitelná ke studii zdravotního systému, k hodnocení funkční schopnosti organismu, jak k evaluaci, tak k formulaci politiky. Zdravotní služby (Health services) chápe uvedená klasifikace jako služby a programy na lokální, komunitní, státní a národní úrovni, které určují a poskytují zákroky pomoci jedinci pro jeho fyzické, psychické a sociální blaho prostřednictvím: 1. podpory zdraví a služeb při prevenci nemocí 2. primární péče, akutní péče 3. rehabilitace 4. dlouhodobých podpor a služeb Služby jsou hrazeny z veřejných nebo soukromých zdrojů, jsou poskytovány krátkodobě, dlouhodobě, periodicky nebo jednorázově. Jsou poskytovány v různých zařízeních, jako je komunita, domácí služba, škola, zaměstnání, nemocnice, kliniky, rezidenční zařízení pro občany se zdravotním postižením. 24

24 Dle WHO je rehabilitace obnova nezávislého a plnohodnotného tělesného a duševního života osob po úrazu, nemoci nebo zmírnění trvalých následků nemoci nebo úrazu pro život a práci člověka. V této jedné z posledních definic je dán důraz na práci člověka. Obecně by se dalo říci, že státy Evropské Unie přijaly tuto klasifikaci jako základní filosofii a politiku rehabilitace osob s disabilitou a aplikují tuto klasifikaci do systému zdravotnictví, sociálního zabezpečení, pojištění, pomoci, školství, zaměstnanosti, tedy i do systémů legislativy Rehabilitace je nepřetržitý proces. Rehabilitační cyklus lze znázornit takto: Identifikace problémů a potřeb Kontrolní hodnocení, při změně funkčního cyklu rehabilitace Problémy vztahující se k přizpůsobujícím a limitujícím faktorům Průběžné hodnocení výsledků, zhodnocení a prognózy Konečné léčení cíle a výběr vhodných opatření Plán, nástroje a koordinace intervence Obrázek č. 4 25

25 Příklad praktického použití ICF Jméno: XY žena Věk: 45 Diagnóza Těžká lumbální spondylopatie ICD M 48.6 reaktivní deprese ICD F 32.9 Primární cíl rehabilitace: zlepšení mobility s cílem dosáhnout funkční nezávislosti doma. Perspektiva pacientů Bolesti v obou dolních končetinách nemůže delší dobu sedět (např. u televize) pro bolest nemůže delší dobu stát a chodit (např. nakupovat) pro bolest nemůže zvedat těžší břemena nad hlavu (vybrat nádobí z horních skřínek kuchyňské linky) nemůže jít na koncert a na výstavu nemůže jít hrát bridž do bridžového klubu má potíže se žehlením, mytím oken, nakupováním a s cestou na procházku se psem nemůže chodit do kopce Slabost v obou dolních končetinách má pocit, že jí odcházejí kolena nemůže ležet ani spát na břiše Tělesná struktura/funkce Aktivity Participace Perspektiva zdravotnických profesionálů Zvýšení tonu paravertebrálních svalů b 7355 Svalová slabost dolních končetin b 730 s atrofií m. quadriceps bilat. s Slabost trupového svalstva b 7305 Deficit rovnováhy b 235 a koordinace b 1471 Těžké degenerativní změny lumbální páteře, s chůze d 450 rekreace a volný čas d 920 zvedání břemen d 4300 práce v domácnosti d 640 udržení pozice těla d 415 Přidružené faktory Prostředí: žije v bytě v 1. poschodí bez výtahu e 1552, potřebuje berle e 115 Osobní: žije sama, vdova Tabulka č. 6 26

26 Tato tabulka ukazuje použití ICF komponentů k funkčnímu hodnocení pacientky (popsaných v horní části tabulky), nálezy a hodnocení rehabilitačním týmem (popsané v dolní části tabulky). Linka mezi těmito částmi odděluje cílové problémy z pacientovy perspektivy (okénka v horní části tabulky) s poruchou tělesných funkcí a struktur, osobních faktorů a faktorů prostředí (okénka v dolní části tabulky). Perspektiva pacientky odráží pacientčina slova a ne text kategorií ICF. V České republice chybí vedle běžně používané etiologické diagnosy podle ICD-10 (MKN-10) funkční diagnostika podle ICF. Při použití funkční diagnostiky v rehabilitaci a následné aplikace krátkodobého a dlouhodobého rehabilitačního plánu může dojít k minimalizaci funkčního postižení a k propouštění pacientů domů v co nejkratším termínu, pokud je vyřešen faktor prostředí (environment faktor). (viz obr. č. 2) Včasná funkční diagnostika podle ICF je důležitá k provádění rehabilitačních metod. Základem jsou metodiky hodnocení funkčních schopností a pracovního potenciálu, které eliminují nebo minimalizují disabilitu, nebo mohou pomoci důstojně žít ve svém prostředí lidem i s těžkým postižením (disabilitou). Podle Prof. Rommela (, přednosty Neurorehabilitační kliniky z Kolína nad Rýnem až 60 % pacientů po dlouhodobém bezvědomí (více než 3 měsíce) po poškození mozku jsou po intenzivní rehabilitaci schopni pracovního začlenění aspoň na částečný pracovní úvazek, nebo zařazení do podporovaného zaměstnání nebo na chráněné pracoviště. Univerzálnost vědního záměru ICF ICF v sobě obsahuje všechny aspekty lidského zdraví a některé ke zdraví relevantní složky životní pohody (well-being) a popisuje je jako zdravotní domény a ke zdraví se vztahující domény. Zdravotní domény obsahují např. vidění, slyšení, chůzi, učení se, pamatování, zatímco ke zdraví se vztahující domény obsahují např. transport, výuku, sociální interakce a zaměstnávání. Šíře ICF ICF poskytuje popis situací z pohledu lidské funkční schopnosti a jejího omezení a slouží jako rámec pro organizování těchto informací. Strukturalizuje informace ve smysluplně vzájemné provázané a snadno přístupné formě. Systém posuzování funkční schopnosti organismu (disability) je žádoucí přizpůsobit Mezinárodní klasifikaci a tedy hodnotit funkční schopnost podle principů běžných v státech EU. Vzhledem k pokroku v medicíně stoupá množství občanů s disabilitou. Podle WHO je v Evropských státech 9 13 %, počet těchto lidí tedy tvoří velkou minoritu obyvatel. Není jen etické a morální, ale i ekonomicky výhodné objektivně co nejdříve zhodnotit funkční schopnosti těchto pacientů co nejdříve po onemocnění, úrazu nebo vrozené vadě a pomocí rehabilitace omezit nebo zmírnit disabilitu, a v případě, že zdravotní postižení přetrvává, umožnit lidem důstojný život a optimálně je integrovat do společnosti. Prioritou je optimálně vyrovnat příležitosti běžného denního života lidí s disabilitou s lidmi zdravými, tedy umožnit jim co nejlepší kvalitu života. 27

27 Rehabilitace zahrnuje tři základní stupně: 1. funkci a strukturu orgánů 2. projekci do úrovně osobnosti, v praxi se používá výraz rehabilitace zaměřená na disabilitu 3. rehabilitaci podle ICF zaměřenou na faktory prostředí (participaci) jako např. orientaci, fyzickou soběstačnost, pohyblivost, zaměstnání, sociální integraci, finanční soběstačnost, které mohou být snížené (bariérové) nebo naopak facilitující. Tato výrazná změna pohledu na rehabilitaci není u nás zatím v posuzování disability (invalidity) brána v úvahu. Při hodnocení funkční schopnosti se vychází z etiologie a morfologicko funkční změnou na úrovni orgánů, ale funkční diagnostika osobnosti je velmi nedokonalá a není prakticky vůbec diagnostikován faktor prostředí. V ČR jde vlastně o odškodnění zdravotního postižení a nejde o vyrovnání příležitosti tedy o stejné (equal) možnosti pro občany zdravé i s disabilitou. Výsledky našeho projektu poukazují na výhodnost použití Mezinárodní klasifikace WHO k funkční diagnostice a k hodnocení participace, která je pro integraci osob s disabilitou prospěšná. Chceme poukázat na potřebu sjednotit funkční diagnostiku a hodnocení participace podle mezinárodních norem. 4. Další důležité pojmy v oblasti funkčního hodnocení Aktivita, activity 1.Činnost jednotlivců nebo skupin a všech živých organismů. 2.Chování, jednání nebo činnosti zaměřené k cíli (vědomě i nevědomě), které jsou většinou reakcí na vnější podnět. 3. Cílově zaměřený projev organismu k naplnění základní potřeby zachování existence Disabilita, disability v češtině ponecháváme anglicismus disabilita, je důležité, aby se ponechala konotace pojmu tak, jak se vývojem měnil. V současné době se definuje disabilita jako snížení funkčních schopností na úrovni těla, jedince nebo společnosti, která vzniká když se zdravotní stav setkává s barierami v prostředí. Lze říci, že člověk není disabilní, ale jsou disabilní, nebo disabilizující situace (disabling situations), které se řeší v rehabilitaci. Jde o snahu nehodnotit a neoznačovat člověka, ale situace ve kterých se nachází. Domény jsou praktické smysluplné celky ICF které se vztahují k fyziologickým funkcím, anatomickým strukturám, činům, úkonům, (tedy aktivitám a participacím) nebo k oblastem života. Domény vytvářejí různé celky a bloky uvnitř každé komponenty i napříč jednotlivých komponent. Ergodiagnostika je významná složka rehabilitace, kterou se zjiš uje úroveň pracovního potenciálu u osob v produktivním věku, které nemohou vykonávat z důvodů změny zdravotní kondice své dosavadní povolání nebo zaměstnání, podílí se na ní celý tým (lékař, psycholog, sociální pracovník, ergoterapeut, fyzioterapeut). Faktor osobnosti je přídatný faktor v klasifikaci ICF(viz. obrázek č. 2). Například, když je někdo nadprůměrně inteligentní, bude to mít významný vliv na snazší participaci při začlenění do zaměstnání, i když v doméně pohyblivosti bude kvalifikátor 3 nebo 4, to znamená těžké fyzické postižení. Faktor osobnosti je zásadně důležitý k integraci člověka do společnosti. Tato skutečnost je potvrzena známými osobnostmi historie a dneška. Jan Lucemburský i když slepý bojoval ve válce na koni, připoutám ke svým pobočníkům, Homér slepý básník 28

28 a dnes Prof. Hawkings s těžkým degenerativním neurologickým onemocnění, je pentaplegický, tedy absolutně nepohyblivý, není schopen mluvit ani polykat, ale pomocí speciálního syntetizátoru komunikuje s počítačem (počítač zesiluje chvění jeho hlasivek, které již nejsou schopny vytvořit zvuk) a ve vědě a výzkumu uskutečňuje největší objevy v teoretické fyzice, je nositel Nobelovy ceny a největší žijící astronom dneška. Faktor prostředí je přídatný faktor v klasifikaci ICF(viz. obrázek č. 2). Faktory prostředí se označují malým písmenem e (environmental factors) jsou to fyzické a sociální faktory a postoje lidí, lokalita, kde lidé žijí a uskutečňují své životy. Faktory prostředí mohou být bariérové nebo facilitující. Kapacita je schopnost, tedy podstata a rozsah konkrétní kapacity člověka, který může být limitován, omezen ve své podstatě, trvání a kvalitě, poruchami. Funkce aktivity (jež je projevem kapacity člověka) je vše, co člověk dělá, od jednoduchých činností až po složité dovednosti a chování, jedná se tedy o rozsah funkční schopnosti osobnosti. Rehabilitační programy zaměřené na překonávání disability v aktivitách (v kapacitě člověka) vyžadují týmovou spolupráci. Aby bylo možno zavčas, plynule a koordinovaně zahájit rehabilitační proces, který směřuje především k nácviku a zajištění co největší osobní nezávislosti. Jde hlavně o denní činnosti (activity of daily living), chůzi, trénink úchopů, jemnou motoriku, kognitivní funkce apod. Využíváme také náhradní, alternativní možnosti zlepšující soběstačnost, např. alternativní komunikace, kompenzační pohyby, indikace, aplikace a zácvik u kompenzačních pomůcek, event. potřeba pomoci druhé osoby v určitých úkonech. Nezáleží tedy tolik na etiologii onemocnění, ale spíše na jeho následcích. Například u pacienta, který má problém s viděním a tedy i orientací, čtením, psaním atd., již nezáleží příliš na tom, zda jeho onemocnění bylo způsobeno degenerativním neurologickým onemocněním nebo průstřelem hlavy a následnou poruchou optických nervů. V důsledku je nutno řešit jeho konkrétní problémy tak, aby byl co nejvíce soběstačný. Pro hodnocení kapacity se toto hodnocení v praxi provádí na konci rehabilitačního procesu, (kapacita člověka jsou čistě jeho schopnosti bez vlivu prostředí), kdy je již občan stabilizován a funkčně se již nezlepšuje. Provádí se v prostředí bez jakýchkoliv facilitačních pomůcek. Jde tedy o kapacitu člověka v oblasti aktivit denního života, které je schopen vykonávat zcela sám, bez techniky a pomůcek. Naopak výkon (performance) se hodnotí v prostředí kde jedinec běžně žije a má předpoklad použít co nejvíce již zavedených pomůcek a upraveného prostředí, tedy facilitátorů, nebo žije v prostředí bariérovém a tedy není schopen využít svou kapacitu. Kapitoly ICF Komponenty se dělí na jednotlivé kapitoly (viz. ICF kapitoly) Kvalifikátor, qualifier určující kvalitu nějaké skutečnosti (faktu). Pojem se používá v Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností, disability a zdraví pro klasifikaci všech komponent a jejich domén v klasifikaci uvedených. Tím vyjadřuje jejich dynamický rozměr disability, respektive disablig situation (omezenou nebo též limitovanou aktivitu). Jde o vzestupnou řadu čísel od 0 do 4. Detailně lze hodnoty vyjádřit procentuálně. Hodnoty čísel nestoupají lineárně, což je také zřetelně vyjádřeno v procentech (viz. ICF kvalifikátory) Komponenty komponenty, složky (skladební kameny) hlavní činitelé v Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností, disability a zdraví Jde o tělesné funkce, tělesné struktury, aktivity a participace a faktory prostředí. Uvádí se ještě faktor osobní, ale ten je nutno u každého jedince hodnotit individuálně. 29

29 Participace v Mezinárodní Klasifikaci Funkčních schopností (Disability a Zdraví), je participace definovaná jako zapojení do životní situace (involvement in a life situation). Ve velkém počtu aktivit jsou některé aktivity důležité, které potřebujeme k uskutečňování různých činností. Ty jsou pak z pohledu rehabilitace významné. Např. mohu se nezávazně bavit,ale pokud mám přednést výukovou přednášku, je na výkon řeči kladen mnohem větší nárok. Pokud jedu v autě, mohu být pasivní pasažér, nebo auto řídím, mohu jít na procházku, ale pokud jsem doručovatel pošty, je má chůze mnohem více důležitá. Výkon (performance) v oblasti participace se hodnotí v prostředí kde jedinec žije a má předpoklad použít co nejvíce již zavedených pomůcek a upraveného prostředí tedy facilitátorů, nebo žije v prostředí bariérovém a tedy není schopen využít svou kapacitu. Tělesné funkce z rehabilitačního pohledu jsou tělesné funkce v Mezinárodní Klasifikaci Funkčních schopností (Disabilit a Zdraví) definované jako fyziologické funkce tělesných systémů (včetně funkcí psychických). Každá funkce je vázána na určitou strukturu, která je předpokladem funkčnosti. Tělesné struktury z rehabilitačního pohledu jsou tělesné struktury v Mezinárodní Klasifikaci Funkčních schopností (Disabilita a Zdraví) definované jako anatomické části těla, orgány, končetiny a jejich součásti. Každá struktura plní nějakou funkci. Pokud struktura zaniká, zaniká i funkce. Výkon, performance je pojem, kterým Mezinárodní Klasifikace Funkčních schopností popisuje co jedinci (rehabilitanti) dělají ve svém běžném prostředí a tím přináší pohled na jejich zapojení do životních situací. Jde o všechny faktory, které člověku pomáhají, ale i jeho aktivity omezují. Běžné prostředí se popisuje ve třetí komponentě MKF. Výkon (performance) se hodnotí samostatným kvalifikátorovým číslem a porovnává se s kapacitou, která se hodnotí bez pomůcek a facilitací i barier prostředí. Zdravotní problém základní pojem v Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností, disability a zdraví (anglicky Health condition, německy Gesunheitsproblem,) je střechový pojem pro označení nemoci (akutní nebo chronické), vady, úrazu. Zdravotní stav může dále obsahovat i jiné okolnosti jako je těhotenství, stáří, stress, vrozené anomálie nebo genetickou predispozici. Zdravotní problém se kóduje použitím mezinárodní klasifikace nemocí-10. Zdravotní problém by mohl nahradit negativní aspekt pojmu u nás používaného Zdravotní postižení. Podobně by bylo možné používat i pojem zdravotní kondice, která je u každé osoby rozličná a některé aktivity nedovoluje vykonat nebo jen v omezeném rozsahu vzhledem k poruše nebo poruchám. 30