Z OBSAHU: poradna zdravé výživy mýty a omyly

Transkript

1 MLÉKO, ANO ÈI NE? Již v roce 1974 poskytnul rozsáhlý prùzkum odborné literatury vìdcùm jasný dùkaz o tom, že ne každý èlovìk potøebuje kravské mléko, jak to po dlouhá léta hlásaly billboardy mlékárenského prùmyslu. Od té doby se výroky pøedstavitelù tohoto prùmyslu ponìkud zmírnily, lidé jsou však i nadále vedeni k tomu, že bez dvou sklenic mléka dennì (nebo odpovídajícího množství mléèných produktù) je jejich strava neúplná. Jedním ze základních problémù s mlékem je nedostatek laktázy v lidském organismu, který se vyskytuje u více jak poloviny dospìlých obyvatel této planety. Z OBSAHU: JAK DÁLE S VLÁKNINOU...4 MARIHUANA, LÉK I DROGA..6 SPÍME MÉNÌ, NEŽ MÁME...6 ŽALUDEÈNÍ VØEDY...9 NOVÁ VLNA LABUŽNÍKÙ...10 MÉNÌCENNÝ MUŽ...12 EMANCIPACE PRO ŽENU...13 DÌTI SE UÈÍ TÍM, ÈÍM ŽIJÍ...14 BOBBY, JOCK, JACK A MY..16 RECEPTY: BULGUR, ARAME.20 Laktáza je enzym, který štìpí laktózu (mléèný cukr) na dva jednoduché cukry, které mohou být následnì vstøebány. Jestliže k tomu nedojde, nestrávena laktóza putuje do tlustého støeva, kde zpùsobuje øadu problémù, od nadýmání pøes bolesti bøicha až po prùjem. (Laktózová poradna zdravé výživy mýty a omyly zdraví a nemoc pøírodní léèebné prostøedky životní styl ekologie dìti a rodièe vztahy a komunikace duchovní zamyšlení produkty a recepty pøednášky a semináøe

2 intolerance je zøejmým problémem projevujícím se opakujícími se bolestmi bøíška asi u jedné tøetiny dìtí.) ŠIROKÉ SPEKTRUM PROBLÉMÙ U DÌTÍ Na základì dlouhodobého sledování a studií pokrývajících období nìkolika desetiletí varoval dr. Frank Oski z Johns Hopkins Medical and Surgical Center for Children neúnavnì pøed nevhodností podávání kravského mléka dìtem. Na základì jeho vìdeckých poznatkù a studií mnoha dalších lékaøù sestavil dr. Nedley seznam deseti nejzávažnìjších problémù spojených s požíváním mléka v dìtství: Alergie Diabetes I. typu Anémie (z nedostatku železa) Akné Nižší inteligence Revmatická artritida Sensitivita Zubní kazy Èasný výskyt aterosklerózy Infekèní choroby Alergie Nejèastìjším alergenem v dìtské stravì je bílkovina z kravského mléka. O tom nenechává Nelsonova uèebnice pro pediatry žádných pochyb. Alergie na kasein (což je mléèná bílkovina) se mùže projevit rùznì. Mùže jít o vøídky v ústech, prùjem nebo zácpu, krvácení z koneèníku, zvracení, opakovanì ucpaný nos, kopøivku èi vracející se bronchitidu. Nejefektivnìjší je vyøadit mléko na urèitou dobu z jídelníèku, èímž se zjistí, jsou-li problémy u dítìte skuteènì zpùsobeny mléèným alergenem èi nikoliv. Akutní symptomy bìžnì mizí do dvou dnù, chronické mohou pøetrvávat týden i déle. U kojících matek je nìkdy tøeba vyøadit mléko z jejich stravy. Výskyt støevní koliky je u novorozeòat a kojencù zcela bìžný. Kolikou trpí asi 20% miminek. Studie ukázaly, že u jedné tøetiny kojených novorozeòat symptomy zmizely, když matka vyøadila ze své stravy kravské mléko. Anemie I anemie z nedostatku železa mùže být zpùsobena neschopností tolerovat kravské mléko. Studie v USA ukázaly, že až u jedné tøetiny dìtí, které jsou ve vìku od narození do jednoho roku vystaveny mléèné bílkovinì, dochází ke ztrátám krve stolicí. Opakované, by mikroskopické ztráty krve vyvolané mýty a omyly odlupováním støevní bunìèné vystýlky znamenají i ztrátu železa. Nižší IQ Prestižní Americká pediatrická akademie vydala nedávno velice závažné prohlášení: Anémie v raném dìtském vìku mùže vést k dlouhotrvajícím zmìnám v chování, které již nelze odstranit ani podáváním železa. U pøedèasnì narozených dìtí, které nebyly kojeny, bylo zjištìno o 8 až 10 bodù nižší IQ než u kojencù, kteøí dostávali mateøské mléko. Jedním z dùvodù mùže být nedostatek omega-3 mastných kyselin. Ty se v kravském mléce nenacházejí, zdají se však být nutné k optimálnímu rozvoji a rùstu mozku. Dalším dùvodem mùže být alergie na mléènou bílkovinu. Alergie jsou spojovány s potížemi se školní výukou. Sensitivita Nìkteøí lékaøi tvrdí, že u mléka nejde o pravou alergii, ale o tzv. sensitivitu. Rozdíl je v tom, že sensitivita (citlivost) pøispívá k nezávažným, bìžným problémùm a je ovlivnìna celou øadou dalších faktorù. Sensitivita na mléko je jedním z faktorù únavového syndromu, stresových bolestí hlavy, bolestí svalù a kostí, hyperaktivity, zhoršení alergických reakcí, astmatu a jiných respiraèních problémù (a dokonce i pomoèování). Souèasná vìdecká literatura netvrdí, že požívání mléka je jedinou pøíèinou tìchto problémù, uvádí ale, že mùže být jedním z faktorù stojících v pozadí. U dìtí, které výše zmínìné problémy mají, je proto vhodné pokusnì vylouèit na dobu jednoho mìsíce mléko i veškeré mléèné výrobky ze stravy. U nìkterých dìtí je požívání mléka a mléèných výrobkù spojeno s produkcí hlenù, kašlem a plicními problémy. Je možné, že u dìtí s chronickými zánìty uší, nosu a krku je to právì tato sensitivita na mléènou bílkovinu, která k jejich problémùm pøispívá. Pøedèasná ateroskleróza z kravského mléka? Sušené dìtské pøípravky vyrábìné z plnotuèného mléka obsahují cholesterol, který má pøi pøípravì mléka možnost oxidovat (tj. spojit se s kyslíkem). Oxidovaný cholesterol je velice škodlivý pro stìny cév. Dìti, které nejsou kojeny, jsou tedy již ve velice raném vìku vystaveny tomuto druhu cholesterolu a tím potenciálnímu poškození svých cév aterosklerózou. Pøijímá-li dítì cholesterol z mateøského mléka, mléko jde z prsu pøímo do úst a k oxidaci tedy nemùže dojít. Diabetes (cukrovka) I. typu Kravské mléko mùže u dìtí, které mají urèitou genetickou predispozici, iniciovat vznik diabetu. Narùstající poèet vìdeckých prací mluví o tomto vztahu. Vìdci objevili mléèné bílkoviny (ABBOS a beta kasein), které se podobají bílkovinám nacházejícím se na povrchu beta bunìk slinivky bøišní. Dìti s vadným genetickým balíèkem si mohou proti tìmto nebo jim podobným bílkovinám vytvoøit protilátky a tyto protilátky potom mohou napadnout bílkoviny z beta bunìk, které vypadají stejnì. Beta buòky jsou výrobními továrnièkami insulinu; když jsou imunitním systémem znièeny, dochází k cukrovce I. typu. Dr. Karjalainem, autor jedné z dùležitých studií, øíká: Možná jsme objevili nádhernou strategii, jak pøedcházet diabetu I. typu. To by ovšem znamenalo vylouèit kravské mléko a mléèné výrobky ze stravy všech tìchto jedincù. Akné a mléko Akné je vážným problémem pro mnoho dospívajících. I pøesto, že po celá léta matky radily svým dìtem zmìnit složení jídelníèku, vìtšina lékaøù odmítá dietní zmìny a uchyluje se k medikamentózní léèbì. Pøesto výzkum 2 / PRAMENY ZDRAVÍ

3 dokazuje, že strava i zde hraje svoji roli urèité tuky (se støednì dlouhým øetìzcem 8 až 14 uhlíkù) totiž pùsobí jako mírnì provokativní faktor. Vìtšina lidí si nemyslí, že mléko je tuèná potravina, pøesto plnotuèné mléko dodává 50% svých kalorií v podobì tuku a mnoho sýrù má obsah tuku dokonce i vyšší (u nìkterých dosahuje až 80% hranice!). Prùmìrnì pochází 15 až 20 procent kalorií z tuku obsaženého v mléèných výrobcích právì z tuku se støednì dlouhým øetìzcem uhlíku. Dr. Oski, známý americký pediatr, øíká, že akné se èasto upraví a problém zmizí poté, co je mléko vyøazeno ze stravy. Dalším možným propojením mùže být konzumace mléka krav, které jsou bøezí, což má za následek pøítomnost hormonu progesteronu v mléce. Progesteron se v tìle mìní na mužský hormon androgen, který následnì zhoršuje akné. Revmatická artritida, zubní kaz Výsledky nìkterých vìdeckých studií spojují pøípady revmatické artritidy mladistvých s požíváním mléka a jeho výrobkù. Jiné oznaèují mléko a mléèné produkty za rizikový faktor u nìkterých typù zubních kazù. DOSPÌLÍ A KRAVSKÉ MLÉKO U dospìlých se jedná o šest hlavních problémù, které jsou dostateènì závažné k zamyšlení. Jde zejména o: Onemocnìní koronárních cév Rakovinu Neurologické nemoci Alergie Trávící problémy Infekèní choroby Onemocnìní koronárních cév Vìtšina jednotlivcù, kteøí se snaží pøedejít tomuto onemocnìní (anebo je zvrátit) má za to, že netuèné, pøípadnì polotuèné mléko (èi mléèné výrobky) jsou pro nì vhodné. Studie z roku 1990 nicménì zjistila, že nejlepší výsledky mìla ta skupina, která zcela vyøadila mléko ze své stravy. To, co bylo øeèeno o oxidaci cholesterolu z práškových pøípravkù kravského mléka pro dìti, je tøeba ještì více zdùraznit u tìchto pacientù s onemocnìním srdeèních cév, protože u nich jde již opravdu o záležitost života èi smrti. Jednou z bílkovin, které výraznì zvyšují hladinu cholesterolu, je mléèný kasein. Každé mléko, a již odstøedìné (netuèné), polotuèné nebo tuèné, kasein obsahuje. Plnotuèné mléko je pochopitelnì nejménì vhodné, protože má i vìtší obsah cholesterolu a vìtší obsah saturovaných tukù. Spojení mezi mlékem, mléènými výrobky a rakovinou Dr. David Rose spolu s kolegy z American Health Food Foundation provedl hodnocení úmrtnosti na rùzné druhy rakoviny v celé øadì státù a zjistili, že èím vìtší byla spotøeba masa a mléka v urèité zemi, tím vyšší zde bylo i riziko onemocnìní rakovinou prsu. Rovnìž rakovina prostaty a vajeèníkù je spojována s požíváním mléka. Výsledky dr. La Vecchia a dalších italských vìdcù poukazují na to, že u mužù se riziko rakoviny prostaty zvyšuje úmìrnì k množství vypitého mléka. Specificky ti, kteøí vypili jednu až dvì sklenice mléka dennì, mìli o 20% vyšší riziko než ti, kteøí mléko nepili. Jakmile bylo množství vyšší než dvì sklenice, riziko se zvýšilo na 400%! Ve Španìlsku vìdci spojují s mlékem rakovinu koneèníku podle nich mléèné produkty zvyšují riziko tohoto onemocnìní o 300%. Rostoucí poèet vìdeckých studií v USA poukazuje na spojení mezi výskytem nìkterých druhù rakoviny a pitím mléka (èi požíváním mléèných výrobkù). Èím vyšší je konzumace mléka v jednotlivých státech USA, tím vyšší riziko úmrtnosti na rakovinu prsu se zde objevuje. Neurologická onemocnìní Amyotrofická laterální skleróza (ALS, Lou Gehrigova choroba), je závažné onemocnìní, které zpùsobuje progresivní paralýzu a konèí smrtí prùmìrnì tøi roky po stanovení diagnózy. Pøesto, že jsou nìkteré pøípady tohoto onemocnìní dìdièné, narùstá domnìnka, že další jsou zpùsobeny infekèním zdrojem pøenášeným mléènými výrobky. Nìkteøí vìdci se domnívají, že podobná souvislost hraje roli i pøi vzniku roztroušené sklerózy. Trávicí problémy a alergie Alergie (nebo sensitivity), které zpùsobuje mléko a mléèné výrobky u dìtí, jsou stejného charakteru i u dospìlých. Neschopnost tolerovat (trávit) laktózu je velkým problémem u milionù dospìlých (kteøí èasto netuší, že jejich zažívací problémy jsou spojeny s požíváním mléka). Kontaminující látky v mléce Problémy, o kterých jsme až doposud hovoøili, se pøevážnì týkaly èistého kravského mléka. Ale èisté mléko jako takové neexistuje. Látky, kterým je dobytek vystaven, se obvykle také objeví v mléce. (To, co my máme dnes v podobì mléka ke snídani, to mìla kráva vèera k obìdu.) Proto nìkdy ta rùzná chu. Naneštìstí to není pouze chu, která do mléka pøechází. Jsou to také baktérie, viry, priony, hormony, organické pesticidy a další zneèiš ující látky. Pro vìdce je èasto velice tìžké rozhodnout, které faktory mají negativní dopad na lidský organismus je to mléko samotné, nebo jsou to látky, které se v mléce nacházejí? Riziko rakoviny prostaty se zvyšuje úmìrnì k množství vypitého mléka. Ti, kteøí vypili jednu až dvì sklenice mléka dennì, mìli o 20% vyšší riziko než ti, kteøí mléko nepili. Jakmile bylo množství vyšší než dvì sklenice, riziko se zvýšilo na 400%! Infekèní látky a antibiotika Vìtšina konzumentù mléka se asi domnívá, že pasterizace znièí všechny potenciální nosièe nemocí. Toto má daleko do pravdy, i když pasterizované mléko je bezpeènìjší, než èerstvé. Pasterizace mléko nesterilizuje, tento proces v mléce poèet bakterií a virù pouze zredukuje. Existují smìrnice, které urèují kolik bakterií smí mléko po pasterizaci obsahovat. V USA to napø. nesmí být více než bakterií celkem a 10 koliformních bakterií na jeden mililitr mléka. To znamená, že je povoleno mít v jedné sklenici pìt milionù bakterií. Koliformní bakterie jsou závažnìjší, protože pocházejí z kravské stolice tìch je povoleno na jednu sklenici 2 500! Tato pøedstava asi žádného z nás pøíliš nenadchne. A jak pøežívají pasterizaci bakterie, tak ji pøežívají viry (a rozhodnì i priony, ještì menší pøenašeèe velice závažných chorob). Pøítomnost antibiotik v kravském mléce je v dnešní dobì bìžná. Jak zdravá (preventivnì), tak nemocná zvíøata jsou léèena antibiotiky. Pøestože krávy, kterým jsou podávána antibiotika, jsou vyøazeny z dojení, antibiotika se nacházejí v mléce po krátkou dobu i po skonèení jejich podávání. Co zpùsobuje u vìdcù neklid, je skuteènost, že narùstající neúèinnost antibiotik u chorob (napø. zápal plic, salmonela nebo kapavka), jejichž léèba byla døíve velice jednoduchá, mùže být mimo jiné také ovlivnìna bìžným používáním antibiotik u domácích zvíøat. q Z knihy dr. Neila Nedleyho Proof Positive (aneb Jak spolehlivì bojovat proti nemocem a dosáhnout optimálního zdraví výživou a životním stylem). PRAMENY ZDRAVÍ / 3

4 JAK DÁLE S VLÁKNINOU Téma vlákniny je jedním z posledních výživáøských hitù. Lidé si již zaèínají uvìdomovat, že nedostatek vlákniny ve stravì mùže být pøíèinou mnohých závažných potíží. Pøíznaèné na celé vìci ovšem je, že je to pouze problém poslední doby, protože témìø po celou dobu své existence nemìli lidé vùbec žádný dùvod se o vlákninu zajímat. Odedávna totiž používali hlavnì potraviny pøirozené se všemi jejich èástmi, v nichž obsah vlákniny a dalších dùležitých živin zùstal zachován. Jednou z potíží, zpùsobených konzumací rafinovaných potravin s nedostatkem vlákniny je zácpa. K zácpì nedochází, je-li strava založena na celozrnných obilovinách, luštìninách, èerstvé zeleninì a ovoci. Potíž je však v tom, že lidé mìli zøejmì vždy jakýsi sklon sahat po rafinovaných jídlech, která okamžitì upoutávají svojí silnou výraznou chutí a jsou lehce stravitelná. A tak, když zaèala být bílá mouka, cukr a další rafinované potraviny bìžnì dostupné i ménì majetnìjším vrstvám, stoupla jejich konzumace v ohromná množství. NEDOSTATEK VLÁKNINY A STØEVA V procesu zpracování potravin, napøíklad na bílou mouku nebo cukr, je vláknina vìtšinou odstraòována. Je-li ve stravì málo, nebo dokonce žádná vláknina, zbytek tráveniny v tlustém støevì jím prochází pomalu a vázne. Namísto snadno zpracovatelné hmoty je zde malé množství pastovitého materiálu, jenž se mùže zdržovat ve støevì dlouho a snadno tak zpùsobovat zácpu. U jedné starší anglické paní, která jedla pouze mouèníky, sušenky a jiné rafinované potraviny, bylo lékaøi zjištìno, že její organismus potøebuje pro zpracování tìchto potravin celý týden, než vylouèí malý nestrávený zbytek stolicí. Za daleko pøijatelnìjší dobu je považováno 72 hodin nebo i ménì. U lidí z oblastí, kde se jedí výhradnì nerafinované potraviny, mùže trvat prùchod trávené hmoty støevním traktem pouhé ètyøi nebo šest hodin. poradna zdravé vzživy Výzkumy, provádìné u britských dùstojníkù a jejich manželek, ukázaly, že množství jejich stolice se pohybovalo od 39 do 223 gramù (to je od asi dvou polévkových lžic po èajový hrnek), zatímco u britských vegetariánù a vegetariánských domorodcù v Ugandì byla zjištìna stolice v obsahu od 178 do 980 gramù, tedy daleko vìtší. Je pravdìpodobné, že dostatek vlákniny ve stravì zabraòuje rakovinì tlustého støeva a dalším nemocím tím, že se obsah støev pohybuje rychleji a nestaèí se tak uplatnit pùsobení škodlivých bakterií. Pøírodní národy, které doposud dodržují svojí tradièní stravu, bohatou na vlákninu, rakovinu tlustého støeva témìø vùbec neznají. POKLES SPOTØEBY PØIROZENÝCH POTRAVIN Odhaduje se, že oproti lidem pøed sto lety pøijímá dnes prùmìrný západní èlovìk ve stravì asi pìtkrát ménì vlákniny. Dùvodem je hlavnì pokles spotøeby obilovin z asi 150 kg na asi 65 kg roènì na o- sobu a také skuteènost, že vìtšina používaných obilovin je dnes rafinována. Dále poklesla i konzumace ovoce a zeleniny, bohatých vlákninou. Zato spotøeba rafinovaných cukrù, které jsou zdrojem kalorií, nikoli však vlákniny, se více než zdvojnásobila. VLÁKNINU NELZE K JÍDLU DODATEÈNÌ PØIDÁVAT Vìdomí, že mnoho nemocí je zpùsobeno nedostatkem vlákniny ve stravì, vedlo k tomu, že mnozí výrobci umìlých a rafinovaných potravin k nim zaèali pøidávat množství otrub, aby jejich výživové vlastnosti zlepšili. Naneštìstí však pøidávání množství otrub ke stravì není zcela bez nebezpeèí. Otruby obsahují kyselinu fytovou, která, zvláštì je-li dodávána ve formì otrub, mùže vázat v procesu trávení nìkteré minerály a odvádìt je nevyužité z tìla, èímž mùže zapøíèinit nedostatek vápníku, hoøèíku, zinku a dalších minerálù. Pokusnì bylo též zjištìno, že mnohé pøíznivé vlastnosti vlákniny ve stravì se neprojeví, dodává-li se vláknina samostatnì. Napøíklad pøídavek rýžových otrub ke škrobové stravì snížil obsah cholesterolu z 8,9 na 6,5. Když se však použila pøímo celozrnná rýže, hladina cholesterolu poklesla mnohem více, na 4,2. V pøípadì dodateèného pøidávání otrub k rafinované stravì již žádný další jejich pøídavek více nepomáhal, ani dvojnásobné množství, než jaké je obsažené v celých zrnech v pøirozené formì. Skuteènost, že celozrnná strava je v tomto smìru úèinnìjší než pouhý pøídavek otrub, je možné vysvìtlit tím, že celá zrna obsahují kromì otrub a škrobu také i øadu dalších látek, napøíklad bílkoviny a jiné nestravitelné pøirozené látky. HRUBÁ A MÌKKÁ Celková vláknina potraviny se sestává jednak z hrubých, nerozpustných látek, jako je celulóza a lignin, a jednak z øady daleko mìkèích, šetrnìjších látek, jako je hemicelulóza a pektin. Pektin je složitìjší škrob, který je rozpustný ve vodì, není však rozložitelný trávícími enzymy. Pøi ochlazení rosolovatí a u- žívá se proto jako základ pro rùzné džemy a želé. Pektiny jsou obsaženy v mnoha druzích ovoce a zeleniny, ve velkém množství jsou obsaženy zvláštì v jablkách. Protože v teplém prostøedí tìla pøijímají vodu, pomáhají zvyšovat objem a 4 / PRAMENY ZDRAVÍ

5 Pøídavek rýžových otrub ke škrobové stravì snížil obsah cholesterolu z 8,9 na 6,5 (mmol/l). Když se však použila pøímo celozrnná rýže, hladina cholesterolu poklesla mnohem více, na 4,2 (mmol/l). zlepšovat konzistenci stolice. Pektiny také zabraòují nepøíznivému vlivu nìkterých toxických látek ze stravy. Pøesný mechanismus jejich pùsobení není známý, neví se, zda pektiny toxické látky absorbují a odvedou je neškodnì z tìla, nebo probíhá-li celý proces jinak. V každém pøípadì je však jisté, že lidová moudrost, která øíká, že jedno nebo dvì jablka dennì staèí k tomu, abychom nepotøebovali lékaøe, má svùj racionální základ. NESPOLEHLIVOST UVÁDÌNÝCH ÚDAJÙ Obsah hrubé nerozpustné vlákniny je možné celkem dobøe laboratornì stanovit, avšak urèení mìkèích látek, jako jsou pektiny nebo rostlinné slizy, je daleko obtížnìjší. Tyto látky jsou však tak podstatnou souèástí ovoce a zeleniny, obilovin a luštìnin, že jejich obsah mùže být dùležitìjší, než obsah hrubé nerozpustné vlákniny. Proto je dobré znát obsah celkové vlákniny v potravinách, tedy souèet hrubé nerozpustné a mìkèí, rozpustné. Vìtšina údajù o potravinách v literatuøe se však omezuje pouze na obsah hrubé nerozpustné vlákniny, aèkoli obsah celkové vlákniny se mùže od tìchto hodnot podstatnì lišit. Také není možné vždy pøedpokládat, že èím více má potravina hrubé nerozpustné vlákniny, tím více má i mìkké rozpustné. Nìkteré potraviny obsahují hodnì rozpustné vlákniny a málo nerozpustné, jako napøíklad mladý špenát, je-li sklizen v dobì, kdy jsou listy ještì malé a køehké. Naproti tomu nerozpustná vláknina bude obsažena ve tvrdé, døevnaté zeleninì, která byla pìstována pøíliš dlouho. Èasto až udivuje, jaké musí vìda vyvinout úsilí, aby objevila nìco, co nám náš cit jasnì øíká. Každá venkovská hospodynì, prochází-li záhonem, vyøadí ty tužší a tvrdší listy zeleniny a pro své nejbližší vybere ty nejmìkèí a nejkøehèí, protože dobøe ví, že takové jsou nejvýživnìjší. Výhodou laboratorních výzkumù však je, že nám pomáhají rozlišit zvyklosti, založené na opravdové intuici, od øady dalších, které jsou pouhými povìrami. POMOC PØI ZÁCPÌ Mìkká rozpustná vláknina má pro trávící systém zøejmì daleko pøíznivìjší úèinky, než tuhá, nerozpustná, obzvláštì v pøípadì chronických trávících problémù. Slizovité potraviny, jako jsou napøíklad lnìná semena nebo jitrocel blešník, mohou zmìkèit a zvlhèit stolici nedráždivým zpùsobem a mohou tak èasto pomoci u- volnit zácpu. Mùžeme je žvýkat celá nebo èerstvì namletá, nebo namoèená v malém množství teplé vody. Používáme je ve množství jedné nebo dvou polévkových lžic jednou nebo dvakrát dennì. Slupky semen jitrocele blešníku jsou k tomuto ú- èelu asi nejvhodnìjší. Obsahují mnoho zklidòujících nestravitelných látek a velmi málo hrubé vlákniny. Jsou základní souèástí pøípravkù na úpravu stolice v mnoha èástech svìta. V Asii je používají jako tradièní lék v pøípadì jak zácpy, tak i prùjmu. Použity pøi prùjmu nasávají vodu z øídké stolice a pøi zácpì naopak tvrdou stolici zvlhèují. Dobrou pomocí pøi zácpì mùže být také syrové ovoce a zelenina, pùsobí pøíznivì i díky svému velkému objemu. Avšak i pouhé jejich š ávy mají èistící úèinek a oproti bìžnì užívaným projímadlùm mají výhodu, že nejsou tak dráždivé. Opatrní jsme však v pøípadì, jsou-li støeva již zanícena. Syrové ovoce a zelenina by je mohly spíše ještì více podráždit. Proto lidé s a- kutními støevními potížemi by nemìli syrové ovocné a zeleninové š ávy radši vùbec užívat. V tomto pøípadì jsou lepší zøedìné zeleninové vývary, které pùsobí šetrnì, zklidòujícím zpùsobem a jsou vìtšinou organismem dobøe tolerovány. Lepší je však zácpì pøedcházet, než ji léèit. Je jisté, že její nejèastìjší pøíèinou je pøíliš velký podíl rafinovaných potravin ve stravì a nedostateèný podíl pøirozených nezpracovaných potravin, jako jsou celozrnné obiloviny, luštìniny, ovoce a zelenina. Lidé, kteøí pøejdou od normální stravy na vegetariánskou nebo polovegetariánskou, jsou èasto pøíjemnì pøekvapeni zmìnou práce svých útrob. q Autor tohoto èlánku, Tomáš Štanzel, vystudoval VŠCHT, pozdìji Filmovou a televizní fakultu AMU, obor umìlecká fotografie. Zabývá se fotografickou, novináøskou, publicistickou a pøekladatelskou èinností. K zájmu o stravu jej pøivedla zejména nutnost øešit vlastní zdravotní situaci. Napsal mj. knihu Strava a vìdomí. VEGETARIÁNSKÁ RESTAURACE COUNTRY LIFE Melantrichova 15 Praha 1 ne po-èt pá 9-18 (16) (v sobotu zavøeno) Obézní produkují po jídle více tuku Muži s nadváhou reagují na jídlo s vysokým obsahem uhlohydrátù jinak než muži štíhlí. Po tom samém jídle byla u tlustších mužù zaznamenána tendence vyprodukovat v játrech více tuku, dále byly zjištìny zvýšené hodnoty nìkterých tukù v krvi a nižší oxidace tukù. Pokud tato metabolická odezva na jednoduché uhlohydráty, které se nacházejí napø. v bílém chlebu, tìstovinách a jednoduchých cukrech, v èase pokraèuje, mùže znamenat rozvrácení rovnováhy živin v tìle. Podle autora studie, dr. J. A. Martineze z Navarrské univerzity v Pamplonì ve Španìlsku, není však z výsledkù studie zøejmé, zda rozdíl v produkci tukù je dùsledkem èi naopak pøíèinou obezity. American Journal of Clinical Nutrition 2001;73: Peníze sladší bonbonù Když dojde na jídlo, chu je nespornì mocným motivaèním faktorem. Podle výsledkù nové studie však mohou být peníze ještì sladším pokušením než pytlík bonbonù. Vìdci totiž zjistili, že když byly sníženy ceny nízkotuèných výrobkù rychlého obèerstvení v prodejních automatech, lidé mìli tendenci vybírat si zdravìjší výrobky. Tým dr. Simone A. Frenchové z University of Minnesota umis oval bìhem roku zdravé svaèiny do 55 automatù ve školách a na pracovištích. Snížení ceny nízkotuèných výrobkù o 50% vedlo ke zvýšení jejich prodeje o 93%. Celkový zisk tak zùstal zachován. (Snížení ceny o 25% vedlo ke zvýšení prodejnosti o 39% a desetiprocentní snížení ceny vedlo ke zvýšení prodeje o 9%.) American Journal of Public Health 2001;91: PRAMENY ZDRAVÍ / 5

6 MARIHUANA, LÉK ÈI DROGA Marihuana (jejíž užití pro zdravotnické úèely bylo nedávno legalizováno kanadskou vládou) požívá nìkdy relativnì neškodné reputace. Ve skuteènosti se však jedná o nebezpeènou návykovou drogu. Kouø z marihuany, podobnì jako cigaretový kouø, obsahuje velké množství chemikálií. Dokonce i nìkteøí laici dokáží vyslovit název tetrahydrocanabinol (THC), což je hlavní aktivní složka marihuany. Málo je však takových, kteøí si uvìdomují, že tato droga je pouze jednou z více než šedesáti canabinoidù (což je tøída drog), které se nalézají v marihuanì. Tabákový kouø nesestává jenom z nìkolika chemikálií, podobné platí o kouøi z marihuany. Tato nelegální droga obsahuje skuteènì velké množství chemikálií. Marihuana má, podobnì jako nikotin, nièivý vliv na vývoj plodu. Podobnì jako i další látky této kategorie, nikotin a alkohol, poškozuje mozek vyvíjecího se lidského zárodku. Matka, která užívá marihuanu, tak pøedává svému dítìti celoživotní dìdictví mozkového defektu. Pokusy na zvíøatech prokázaly, že, podobnì jako pøi vystavení cigaretovému kouøi, pøi kouøení marihuany dochází u matky ke snížení zásobování kyslíkem. Za povšimnutí stojí, že snížené dodávky kyslíku pro plod pøetrvávají ještì dlouho poté, co odezní úèinky požití marihuany na matku. Po narození dítìte mùže marihuana narušit vztah matky k novorozenci a snížit její zájem o nìj peèovat. Marihuana souèasnì snižuje tvorbu mateøského mléka. Nejvìtší obavy ale vzbuzuje u marihuany vliv na jejího dlouhodobého uživatele. Tetrahydrocanabinol se svým chemickým složením nápadnì podobá hormonu kortikosteronu. Souèasný vìdecký výzkum naznaèuje, že vzhledem k této podobnosti (ke drogám typu kortizonu), pùsobí užívání THC toxické zmìny v centrální èásti mozku, zvané hippocampus. Ukázalo se, že jak pøirozené stresové hormony lidského SNÍŽENÉ DODÁVKY KYSLÍKU PRO PLOD PØETRVÁVA- JÍ I PO ODEZNÌNÍ ÚÈINKÙ MARIHUANY NA MATKU. tìla, tak THC zpùsobují pøedèasné stárnutí mozku. V jedné studii se u pokusných krys vystavených marihuanì ukázalo zdvojnásobení rychlosti stárnutí mozku. Toto vše je velmi dùležité. Hippocampus je totiž, co se týèe stárnutí, jednou z nejzranitelnìjších oblastí mozku. Zvláš velké poškození této oblasti se projevuje u nìkterých mozkových onemocnìní, jako je napø. Alzheimerova choroba. Souèasný výzkum ukazuje, že ti lidé, kteøí bìžnì užívají marihuanu, se vystavují významnì zvýšenému riziku poškození mozku ve stáøí. Marihuana má však též vliv na každodenní duševní výkonnost. Napøíklad nedávný výzkum provádìný National Institute on Drug Abuse zjistil, že vysokoškolští studenti, kteøí pravidelnì užívali marihuanu, mìli výpadky pozornosti, pamìti a schopnosti se uèit, a to dokonce i ètyøiadvacet hodin po jejím posledním užití. Marihuana dokázala mìøitelnì ovlivnit výkon mozku ještì dlouho poté, co se její u- živatel domníval, že úèinky již pominuly. Marihuana rovnìž znamená hrozbu pro srdce a krevní cévy. V kombinaci s vystavením každodennímu stresu zvyšuje marihuana významnì srdeèní tep a krevní tlak. Marihuana zøejmì rovnìž zvyšuje riziko rakoviny. Canabis byl totiž identifikován jako zdroj karcinogenù a bylo zjištìno, že snižuje aktivitu imunitního systému. Nedávný výzkum v této otázce pochází z University of California v San Franciscu i z dalších støedisek. Tyto zprávy ukazují, že kouø z marihuany a tabákový kouø zpùsobují obdobné zmìny na plicích s jedním rozdílem úèinek marihuany je mnohem silnìjší. Co se týká poškození plic, vyrovná se jedna cigareta marihuany celému balíèku cigaret. q Z knihy dr. Neila Nedleyho Proof Positive. SPÍME MÉNÌ, NEŽ MÁME Podle nejnovìjších výzkumù a klinických experimentù se vìtšina odborníkù na spánkové návyky shoduje v tom, že trpíme doslova epidemií nedospalosti. Nevzpomínám si ani na jeden výzkum, který by nezjistil, že lidé spí ménì, než by mìli, tvrdí jeden biopsycholog. I lidem, kteøí si myslí, že spí dost, by delší odpoèinek patrnì svìdèil. Potvrzují to napøíklad pozorování nìkolika set vysokoškolských studentù provádìná na tøech univerzitách. V jednom experimentu dokázalo 16% studentù, kteøí spali prùmìrnì sedm až osm hodin dennì, usnout v zatemnìné místnosti za pìt minut. To dokazuje, tvrdili výzkumníci, že onìm studentùm chybìl spánek. Dále se zjistilo, že i studentùm, kteøí za stejných podmínek rychle neusnuli, by mohl delší spánek prospìt. Pokud chodili po sedm dní spát o hodinu až o hodinu a pùl døíve než obvykle, zlepšili si výkony v psychologických testech. Dùkazem, že lidé dost nespí, je budík. Pokud dennì vstáváte pomocí budíku, zkracujete si velmi pravdìpodobnì pøirozený prùbìh spánku. Zaèátek našich problémù s nedostatkem spánku lze spojovat s vynálezem elektrické žárovky pøed sto lety. Z deníkù a jiných osobních záznamù z 18. a 19. století vìdci usoudili, že èlovìk spával prùmìrnì devìt a pùl hodiny dennì. Nejlepší spánkové návyky nám byly vnuceny za èasù, kdy veèer na statku nebylo co dìlat a byla tma. Do padesátých a šedesátých let tohoto století se denní dávka spánku výraznì snížila na sedm a pùl až osm hodin. Souèasné spoleèenské a ekonomické trendy ubírají ještì víc. Lidé se okrádají o spánek a ani si to neuvìdomují. Myslí si, že se jim nic nedìje, že jim vystaèí šest a pùl hodiny, i když ve skuteènosti potøe bují sedm a pùl, osm nebo i víc, aby získali ideální kondici. Možná nejbezohlednìjším zlodìjem spánku je složitost každodenního života, tvrdí výzkumníci. Kdykoli nastane tlak v práci, v rodinì nebo v širší spoleènosti, vìtšina lidí ubere èas vyhrazený pro spánek. Když øeknete, že potøebujete spát jen pìt a pùl hodiny, považuje vás spoleènost za dynamického èlovìka. Tvrdíte-li však, 6 / PRAMENY ZDRAVÍ

7 NEDOSTATKEM SPÁNKU TRPÍ VÝ- KONNOST, NARUŠUJE SE KRÁTKO- DOBÁ PAMÌ A SNIŽUJE SE SCHOP- NOST ROZHODOVÁNÍ A SOUSTØE- DÌNÍ. že musíte spát osm a pùl hodiny, lidé si myslí, že vám chybí motivace a ctižádost. Úsilí vmìstnat do dnù a nocí více úkolù má však èasto opaèný úèinek. Odborníci tvrdí, že èlovìk, který prospí celou noc, udìlá víc, je víc tvùrèí a soustøedìnìjší. Dalším zlodìjem spánku je práce na smìny. Výzkum potvrzuje, že mozek se tìžko pøizpùsobuje rùzným dobám spánku, což znamená, že tito zamìstnanci (podle sociologù jde o pìtinu všech pracujících) nakonec obvykle trpí nedostatkem spánku. Více lidí pøizpùsobuje dnes dobu svého spánku také mezinárodní ekonomice. V roce 1990 odstartovalo více než milion letadel s cestujícími, kteøí nutnì museli pøekonat rozdíl v èasových pásmech projevující se zvýšenou únavou a poruchami spánku. Když výzkumníci hodnotili následky nedostatku spánku, nechali zkoumané osoby projít celou sérií psychologických a výkonnostních testù. Nutili je napøíklad sèítat sloupce èísel nebo vybavit si pasáž, kterou jim pøeèetli pøed pár minutami. Zjistili, že nedostatkem spánku trpí výkonnost, narušuje se krátkodobá pamì a snižuje se schopnost rozhodování a soustøedìní. Ospalí lidé se snadnìji dopouštìjí chyb. K mnoha závažným prùmyslovým nehodám, vèetnì havárií jaderných elektráren Three Mile Island a v Èernobylu, došlo pozdì v noci nebo v èasných ranních hodinách, kdy pracovníci monitorující chod zaøízení nejsou zrovna nejbdìlejší. Jedna americká vládní studie odhaluje, že podle zprávy ministerstva dopravy z roku 1989 jedno až deset procent dopravních nehod mùže mít spojitost s nedostatkem spánku a možná až 20 procent všech øidièù nejménì jednou usnulo za volantem. Nedáv-né výzkumy také ukazují, že lidi, kterým se nedostává spánku, negativnì ovlivní menší množství alkoholu než ty odpoèinuté. Staèí jedna špatná noc a u èlovìka se mùže snížit výkonnost v duševní práci. Úèinky nedostatku spánku se navíc kumulují. Osoba, která chronicky spí o devadesát minut dennì ménì, než je zapotøebí, se bude cítit mnohem hùø v pátek než v úterý. Po pìti nocích už máte ztrátu sedmi a pùl hodiny, což je prakticky spánek za celou jednu noc. To se pak modlíte, aby už byl ten den za vámi. Když si pospíte o víkendu, tìlo se zase vzchopí. Ale v chronických pøípadech mùžete podle odborníkù potøebovat celé týdny, abyste zvrátili úèinky nedostatku spánku. Nìkdy se mozek trpící nedostatkem spánku snaží ukrást si pøestávku tím, že upadnete do takzvaného mikrospánku, který trvá pár vteøin, a spáè si toho ani nemusí všimnout. V mnoha zemích tropického pásma dodržují lidé odpoledne siestu. Vìdci tvrdí, že mozek snadnìji upadá do spánku odpoledne, což naznaèuje jakousi predispozici k zdøímnutí. Ale dodávají, že vìtšina lidí, kteøí spí celou noc, si zdøímnout nepotøebuje. Spíte dost? Spánek je jistì rùzný a absolutní standard neexistuje, vìtšina lidí však vyžaduje asi sedm až devìt hodin dennì. K urèení optimální doby spánku odborníci navrhují, abyste po deset dní sledovali, jak dlouho spíte. Jestliže se cítíte osvìžení a posílení každé ráno a jste schopní se soustøedit celý den, blíží se prùmìrný poèet hodin, které dennì prospíte, vašemu ideálu. Pokud potøebujete budík nebo pokud máte pocit ospalosti, když dìláte opakující se, sedavou èi nenároènou èinnost, jakou je tøeba øízení auta nebo sezení na konferenci, zkuste spát navíc minut dennì. Jestliže se podle toho nemùžete zaøídit ve všední dny a potøebujete si vynahrazovat ztrátu spánku o víkendech, odborníci radí, abyste radìji šli døív spát, než abyste pozdìji vstávali. Pokud ani to není možné, navrhují, abyste si tak hodinku zdøímli v sobotu nebo v nedìli pøes den. Ale sami odborníci mají s nedostatkem spánku problémy. Já musím vystaèit s šesti, možná šesti a pùl hodinami, pøiznává øeditel jednoho centra pro výzkum poruch spánku. Prostì mám moc práce na to, abych se poøádnì vyspal. q Pøetištìno z èasopisu Semper Fit, è. 6-7/1999 JABLEÈNÝ MOŠT BIO COUNTRY LIFE Melantrichova 15 & Jungmannova 1, P-1 Cholesterol a zásobení srdce kyslíkem Lékaøi již dlouho vìdí, že bolesti na hrudníku, které jsou spojovány se srdeèním onemocnìním, mají tendenci odcházet, jakmile poklesne vysoká hladina cholesterolu v krvi (která je známým rizikovým faktorem srdeèního o- nemocnìní). Nová studie ukazuje, že pøíliš mnoho cholesterolu v krvi vede k jeho hromadìní v membránách èervených krvinek, které roznášejí kyslík tkáním celého tìla. A protože tato membrána funguje jako bariéra pro pøepravu kyslíku, mohou mít zmìny v jejím složení za následek hladovìní tkání po kyslíku. Výzkumníci analyzovali krevní vzorky stovky pacientù s normální a vysokou hladinou cholesterolu. U lidí s vysokým cholesterolem byla rychlost, se kterou se kyslík dostává k tkáním, nižší. Tito pacienti mìli navíc k dispozici o 18% ménì kyslíku, než pacienti s normální hladinou cholesterolu. Journal of the American College of Surgeons 2000;191: Alkoholismus: ženský mozek je zranitelnìjší Výsledky výzkumu naznaèují, že ženský mozek je škodlivými úèinky alkoholismu zranitelnìjší než mozek mužský. Nová studie doplnila pøedchozí poznatky o tom, že ženy alkoholièky jsou náchylnìjší k poškození jater a srdce. Ukázala totiž zøetelné rozdíly mezi muži a ženami i v úbytku mozkové tkánì, ke kterému u alkoholikù dochází. Ženy alkoholièky mìly v prùmìru o 11% menší objem mozku než zdravé ženy. (U mužù nebyl tak výrazny negativní efekt zaznamenán.) Podle vedoucího studie, dr. Daniela W. Homerra z National Institute on Alcohol Abuse and Alcoholism v americké Bethesdì, je zmenšování mozku dùsledkem nièení mozkových bunìk. American Journal of Psychiatry 2001;158: PRAMENY ZDRAVÍ / 7

8 ZEPTEJTE SE LÉKAØE... Na mnohé otázky hloubavých zájemcù o zdravý životní styl odpovídá pøi svých èetných rozhlasových a televizních vystoupeních MUDr. Igor Bukovský, známý slovenský odborník v oblasti výživy a prevence chorob. Vìøíme, že jeho dobøe podložené odpovìdi budou praktickým pøínosem i pro zdraví (a kuchyni) nejednoho ètenáøe (èi ètenáøky) èasopisu Prameny zdraví. Proè používáte tak èasto èínské zelí? Protože patøí do rodiny kapustovité zeleniny a ta obsahuje množství látek chránících èlovìka pøed rakovinou. Napøíklad muži, kteøí jedí nìjaký druh zelí aspoò jednou týdnì, mají jen 30ti procentní riziko vzniku rakoviny tlustého støeva, a to v porovnání s muži, kteøí jedí zelí zøídka. A ještì nìco èínské zelí je výborný a bezpeèný zdroj vápníku: šálek krájeného èínského zelí poskytne tìlu tolik vápníku jako šálek kravského mléka. Bez cholesterolu, virù, zbytkù antibiotik a hormonù, salmonely Zjistili u mne celiakii. Jak se mám pøi tomto o- nemocnìní stravovat? Celiakie je zánìtlivé poškození sliznice pøedevším tenkého støeva. Vyvolává ho složka (gliadin) o- bilninové bílkoviny glutenu (lepku). Gliadin se nachází pøedevším v pšenici, žitu a jeèmeni, ménì v ovsu. Pøíznaky ochoøení mohou mít rùznou intenzitu a sahají od malátnosti pøes prùjem až po ztrátu hmotnosti a deficit nìkterých živin se všemi dùsledky. Základem terapie je úplné vynechání obilovin, které gliadin obsahují (nedávná finská studie však ukázala, že pacienti tolerují až 50 g ovesných vloèek dennì) a veškerých výrobkù z nich vèetnì piva, které obsahuje slad z jeèmene. Naopak, do stravy je tøeba zaøadit kukuøici, rýži, pohanku, cirok, amarant. otázky & odpovìdi Dùsledným dodržením diety je možné dosáhnout zlepšení stavu až po vyléèení. Nesnáším èesnek. Zkusíte mì pøesvìdèit, abych jej zaèala jíst? Nevím, co na vás platí. Mùj bratranec Pavel øíká, že miluje èesnek, protože chutná po klobáse, ale myslím, že existuje mnoho lepších dùvodù, proè jíst èesnek a zbývající èást klobásy odložit. Zaèneme: èesnek má antibiotický a antiparazitický úèinek, zneškodòuje mnohé druhy virù. Snižuje krevní tlak a hladinu cholesterolu, navíc zamezuje vzniku krevních sraženin. A toto dohromady cosi znamená: 2 až 3 stroužky dennì snižují riziko dalšího infarktu u pacientù po pøekonaném infarktu o 50%! Pùsobí antioxidaènì a je na špièce seznamu potravin s protirakovinným úèinkem. Nestaèí? Èesnek omezuje otok sliznic pøi nachlazení a alergiích, uvolòuje hleny a podporuje jejich vykašlávání. Má protizánìtlivý úèinek. Syrový èesnek má silnìjší antibiotickou aktivitu, ale úèinky na srdce a krev se tepelnou úpravou zachovávají, a dokonce se i zvyšují (uvolní se ajoén s antitrombotickou aktivitou). Zkuste toasty s èesnekem anebo špenátovou pomazánku, vìøím, že vás to pøesvìdèí lépe než moje teorie! To jsou klobása a uzené maso až tak škodlivé, že mám obìtovat chu poøádné zelòaèky? Jednou za rok? Já jsem se tak rozhodnul svobodnì. Jenže to jsem nejprve vìdìl, že když sním napøíklad 100 g uzené klobásy, pøijmu tolik rakovinotvorných látek, jako kdybych vykouøil najednou 60 cigaret! Proè bych dìlal jedením totéž, co jiní dìlají kouøením pìstoval si rakovinu? V televizi jste øekl, že dýòová semínka jsou dobrá na prostatu. Už ji mám zvìtšenou, pomùže to ještì a kolik jich mám sníst? Problémem zvìtšené prostaty je postihnuta asi polovièka mužù ve vìku nad 50 rokù. I když se nìkteøí urologové nad tím pohoršují, je pravda, že dýòové semínko pomáhá. Je tøeba ho sníst asi hrst dennì. Úèinnými látkami jsou aminokyseliny alanin, glycin a glutamová kyselina. Tyto aminokyseliny snižují poèet noèních i denních moèení a intenzitu nutkání na moèení. Podle dr. Dukea z Výzkumného ústavu Ministerstva zemìdìlství USA mají kromì dýòového semínka pøíznivý úèinek na prostatu i mandle, sezam, lnìné semínko, sója, arašídy a vlašské oøechy. Tyto oøechy a semena je tøeba pomlet na hustou pastu (konzistence arašídového másla) a dennì sníst asi dvì polévkové lžíce. Jsem vegetariánka a mám letìt do Spojených státù. Dá se v letadle objednat vegetariánská strava? Ano. Všechny letecké spoleènosti nabízejí nejen vegetariánská a vegánská jídla, ale i jídla košer, muslimská a indická jídla, i nìkolik speciálních diet pro rùzná onemocnìní. Svùj požadavek nahlaste už pøi objednávání letenky, i když podle našich zkušeností ani to nemusí být dostateènou zárukou, že budete mít bìhem letu co jíst. q Igor Bukovský pracuje jako vìdecký pracovník na Fyziologickém ústavu Lékaøské fakulty UK v Bratislavì. Otázky a odpovìdi pocházejí z kuchaøky Recepty na fajn èasy, kterou napsal spoleènì se svojí ženou a kterou lze zakoupit v prodejnì Country Life v Melantrichovì ulici èíslo 15 v Praze. Knihu vydalo nakladatelství Advent-Orión. 8 / PRAMENY ZDRAVÍ

9 ŽALUDEÈNÍ VØEDY Tuèné potraviny s nízkým obsahem vlákniny, alkohol, nápoje s obsahem kofeinu (i nápoje kofeinu zbavené), dráždivé potraviny, jako napø. pepø, syrová cibule,okurky (v sladkokyselém nálevu), pálivá paprika, øedkvièky, ovocné džusy a léky jsou hlavními pøíèinami žaludeèních potíží. Rychlou a dlouhodobou úlevu pøináší vyhýbání se problematickým potravinám i nápojùm a konzumování tìch potravin, které nejsou dráždivé. Po celém svìtì byla nalezena souvislost mezi zvýšeným výskytem vøedù a konzumací potravin s vysokým obsahem tuku a nízkým obsahem vlákniny. Mezi ty nejbìžnìjší látky, které mohou vyvolat zánìt vystýlky jícnu, žaludku a celého zažívacího traktu, patøí káva (dokonce i káva bez kofeinu), nápoje typu cola (obsahující kofein), nìkdy silný èaj a alkoholické nápoje. Užívání alkoholu a tabáku je dáváno do souvislosti se vznikem rakoviny jícnu. I když pùsobí syrová cibule, sladkokyselé okurky, øedkvièky a pepø na mnoho lidí velmi dráždivì, když se uvaøí, zpùsobují ménì problémù. U cibule se vaøením znièí toxický olej, který vyvolává potíže. Potíže mohou zpùsobovat také ovocné džusy, zvláštì pomeranèový, ananasový a jableèný. Pálivé koøení (jako napø. chilli, èerný a bílý pepø, pálivá paprika) a výrobky je obsahující, jako napø. nìkterá ochucovadla, dokáže u mnoha lidí doslova spálit vystýlku jícnu a projeví se tak témìø okamžitì nepøíjemnými pocity. Èastá jídla sestávající hlavnì z potravin s vysokým obsahem komplexních sacharidù (hlavnì obiloviny, zelenina a ovoce) pøinesou lidem trpícím zánìtem jícnu, zánìtem žaludku a žaludeèními vøedy rychlou úlevu. Pøi vážné vøedové chorobì, je-li tøeba urychlit poèáteèní fázi léèení, lze zahájit terapii podáváním tekutých antacid, což jsou úèinné léky. Když se podaøí vøed vyléèit, a už je to jakoukoliv metodou, je dalším nejdùležitìjším úkolem zabránit jeho opìtovnému výskytu. K opìtovnému výskytu bìžnì dochází bìhem následujících šesti mìsícù až u tøí ètvrtin pacientù. Pøi nasazení nízkotuèné stravy s vysokým obsahem vlákniny se o- pìtovný výskyt snižuje pøinejmenším na polovinu oproti lidem, kteøí setrvají na stravì s vysokým obsahem tuku a nízkým I KDYŽ PÙSOBÍ SYROVÁ CIBULE, SLADKOKYSELÉ OKURKY, ØED- KVIÈKY A PEPØ NA MNOHO LIDÍ VELMI DRÁŽDIVÌ, KDYŽ SE UVAØÍ, ZPÙSOBUJÍ MÉNÌ PROBLÉMÙ. U CI- BULE SE VAØENÍM ZNIÈÍ TOXICKÝ OLEJ, KTERÝ VYVOLÁVÁ POTÍŽE. POTÍŽE MOHOU ZPÙSOBOVAT TA- KÉ OVOCNÉ DŽUSY, ZVLÁŠTÌ PO- MERANÈOVÝ, ANANASOVÝ A JAB- LEÈNÝ. PÁLIVÉ KOØENÍ DOKÁŽE MNOHDY DOSLOVA SPÁLIT VY- STÝLKU JÍCNU. obsahem vlákniny. Ti, kteøí dokáží pøestat kouøit, si sníží riziko opìtovného výskytu vøedù bìhem následujících šesti mìsícù ze 72% na 21%. Další snížení rizika vøedù a celkové zlepšení zdraví pøinese vzdání se alkoholu a kávy (vèetnì kávy bez kofeinu). MOJE DOPORUÈENÍ V poèáteèní fázi léèby mohou antacida pøinést dodateènou úlevu od pøíznakù o- nemocnìní nìkterá z nich jsou pøitom relativnì neškodnými léky. Antacida v tekuté formì jsou mnohem úèinnìjší než antacida v tabletách, a to zvláštì v pøípadì zánìtu jícnu, protože tekutina mùže pokrýt zanícenou oblast, kdežto tablety prostì jenom projdou kolem. V nìkterých výjimeèných pøípadech potøebují pacienti silnìjší léky, které zabrání produkci kyseliny, jako je napø. Tagamet (cimetidin), Zantac (ranitidin) nebo Carafate (sucralfat), lék, který pokryje vøed a urychlí tak hojení. q Z knihy Johna McDougalla The McDougall Plan. Dr. McDougall je autorem nìkolika bestselerù z oblasti prevence a léèby nemocí zdravou stravou a životosprávou. Smích je nejlepším lékem proti alergiím I když asi málokdo z nás by pokládal alergii za nìco pro zasmání, výsledky nové japonské studie naznaèují, že vysmát se jí mùže skuteènì úèinkovat. Dr. H. Kimata z Unitika Central Hospital vyvolal alergickou reakci na kùži 26 lidí s alergickou dermatitidou tím, že je vystavil prachovým roztoèùm, cedrovému pylu a koèièím chlupùm. Poté je nechal sledovat film Moderní doba v hlavní roli s Charlie Chaplinem. Úèastníci studie zaznamenali po sledování této klasické komedie významné snížení alergické reakce. Úèinek pøetrval ètyøi hodiny po skonèení promítání. Sledování videa s informacemi o poèasí žádný podobný úèinek nepøineslo. The Journal of American Medical Asociation 2001;285:738 Pocity úzkosti a problémy s cévami Již po urèitou dobu je známa souvislost mezi pocity zloby a nepøátelství a zvýšeným rizikem infarktu a srdeèního onemocnìní. Nyní se zdá, že i úzkostné pocity pøispívají k rozvoji aterosklerózy, a to v krèních tepnách. Francouzští vìdci sledovali ètyøi roky pøes 700 mužù a žen ve vìku 59 až 71 let. Výzkumníci zjistili, že muži s trvale úzkostnými stavy vykazovali (v porovnání s muži, kteøí úzkostmi netrpìli) vyšší rozvoj aterosklerózy a zvýšenou tlouš ku stìn cév (ateroskleróza je charakterizována nánosy tuku na vnitøní stranì cévy). U žen byla zaznamenána pouze vyšší tlouš ka stìn cév. Arteriosclerosis, Thrombosis, and Vascular Biology 2001;21: Vìtšina kuøákù se snaží pøestat, ale nedokáží to... Nedávný výzkum veøejného mínìní zjistil, že naprostá vìtšina kuøákù kouøí dál, i když jsou si dobøe vìdomi rizik s tím spojených. Kuøáci vìtšinou uvádìjí, že chtìjí pøestat, ale prostì to nedokáží. Výzkum zaznamenal, že prakticky každý americký kuøák ví, že kouøení zvyšuje riziko rakoviny plic (88%) a srdeèního onemocnìní (84%) znamená zkrácení délky života (80%). Osmdesát procent respondentù u- vedlo, že se pokoušeli pøestat, ale nešlo to. Prùmìrný poèet neúspìšných pokusù pøestat kouøit dosáhl èísla osm. V USA zemøe každý rok asi lidí na nemoci, které pøímo souvisejí s kouøením. PRAMENY ZDRAVÍ / 9

10 NOVÁ VLNA LABUŽNÍKÙ V zemích, kde se supermarkety podobají zemi hojnosti, kterou známe z dìtských pohádek, rodí se pokusy o støídmost v jídle. Pronikne-li èeský návštìvník do nìmecké, rakouské èi jiné západoevropské rodiny a má možnost ji pozorovat v bìhu všedních dnù, vidí, že se vlastnì stravuje docela skromnì. Jde o pøirozenou støídmost lidí, kteøí vìdí, že není tøeba se sytit do zásoby. Jde tu však nìkdy i o zámìrnou skromnost v jídle, která je souèástí nového, chceme-li, postmateriálního životního zpùsobu. Nejnápadnìjším projevem tohoto trendu v jídle je ovšem vegetarianismus. Odhaduje se, že pøes 10% obyvatel Anglie jsou vegetariáni, v nìkterých skupinách o- byvatelstva je to samozøejmì více. Mezi u- èiteli britského International Language Centre, pùsobícími v Brnì, je vegetariánù velká vìtšina. Pøijde-li do èeské domácnosti host ze Západu, èasto nás pøekvapí svou skromností. Zdvoøile a zdrženlivì se zúèastní pøipravené hostiny, ale od pøíštího rána už nastaví svùj režim maže si chleba støídmì, nebo dokonce prosí jenom o suchý krajíc. Není to pøitom únik od èeské kuchynì, jak se zdìšenì domnívají èeské hostitelky, je to prostì zpùsob jejich stravování a výraz jejich životního stylu. VEGETARIÁNSKÉ MOTIVACE Naše interpretace tìchto výstøedníkù je nasnadì: v našich oèích jsou to rozmaøilci, kteøí už neví, co by, èi øeèeno bez eufemismu a doslovnì jsou pøežraní. Vìc však náhle stojí v jiném svìtle, jde-li nám o opravdové pochopení. Najdeme potom celé spektrum dùvodù podivného chování v jídle. Setkáme se s motivací èistì zdravotnickou, která už pronikla i k nám, zdùrazòující význam balastních látek a škodlivost tukù a živoèišných potravin a vùbec prospìšnost omezeného pøísunu potravy. Ménì èastá je motivace ekologická, pro niž je dùležité, že menší spotøeba bílkovin pøepasírovaných pøes tìla zvíøat a menší celková spotøeba jídla neklade nároky na intenzívní zemìdìlské hospodaøení v krajinì. Stále èastìji se pak setkáváme s vegetariánskou motivací etickou. životní styl Tyto názory však milovníka dobrého jídla nepøesvìdèí. Gurmán chápe takové vzory stravování jako nesmyslnou askezi a vážné ochuzení života. O ochuzení však ideologové nových forem zpùsobu života neusilují. Jde jim o pravý opak. Jde jim o to, aby lidské radosti vykvetly lépe, jemnìjším kvìtem. Taková radost nemusí být vždy ryze duchovní povahy, nemusí shlížet na jídlo spatra. Nìkteøí lidé na Západì hledají novou a jinou radost z jídla. Potìšení, které by netrvalo na objemu potravy, ale které by zato šlo dobøe dohromady se zájmem zemìdìlské krajiny. DOMOV JAKO MOTEL Jak mnoho se tito noví labužníci liší od našich èeských milovníkù jídla, pochopíme, nahlédneme-li do názorù a návodù Wendella Berryho, amerického farmáøe, básníka a esejisty, který uveøejnil v britském èasopise Resurgence èlánek Radost z jídla (Pleasure of Eating) /1991/. Èlánek nese podtitul Naše kuchynì a jídelny èím dál tím víc pøipomínají benzínové stanice a naše domovy jsou jako motely. W. Berry vychází ze základní myšlenky, že jídlo je vlastnì souèástí zemìdìlského dìní. Konèí jím každoroèní drama kolobìhu potravy, které zaèíná setbou, sázením a rozením. To si ovšem mìstští jedlíci vùbec neuvìdomují. Svou mysl nezatìžují pøedstavami o vztahu mezi jídlem, lidskou prací a pùdou. Tím, že ignorujeme pùvod a historii svého jídla, neuvìdomujeme si ani, že jídlo mùže být velice rùznorodé kvality. Mùže být èerstvé a zvadlé, mùže obsahovat cizorodé látky a také stres zvíøat, mùže být v továrnì zpracováno rùzným zpùsobem, mùže být rùznì zabaleno a provázeno nejrùznìjší reklamou. Moderní spoleènost a potravináøský prùmysl má podle Berryho dobrý dùvod, proè zatemòuje vztah mezi jídlem a jeho pùvodem, resp. proè o nìm tak minimálnì informuje. Nebylo by to asi to pravé pochutnání, kdyby jedlík vìdìl, že hamburger, který právì pojídá, je souèást tìla býèka, který stál po celý život ve vlastních exkrementech, nebo kdyby si nad talíøem s kotletou uvìdomoval, že tele, z nìhož pochoutka pochází, strávilo svùj život v tìsném boxu, v nìmž se nemohlo ani otoèit. (Ostatnì, ani pøedstava o pùvodu zeleniny, kterou má na talíøi vegetarián, nemusí právì vzbuzovat chu vyrostla možná na monotónním monokulturním lánu, ošetøovaném chemicky z letadla.) PAST ZE SNU O SVOBODÌ Velice se tedy mýlíme, domníváme-li se, že zprùmyslnìné zemìdìlství a potravináøský prùmysl nám dává více svobody a radosti tím, že nás zbavuje nutnosti myslet na jídlo. Jídlo se podle Berryho teprve potom stává ubohou, degradovanou a nízkou záležitostí. Spìcháme od jídla, abychom pracovali, a utíkáme od práce, abychom se o veèerech, víkendech a dovolených rekreovali a jedli. Ano, je možné, øíká autor, že moderní zpùsob produkce potravin osvobodil mìstského èlovìka od staré ekonomie zemìdìlství a ženu od provozu domácnosti. Takto se osvobodit však znamená podle nìho vlézt do pasti ignorance, do závislosti a manipulace. Jak uniknout z pasti, do níž jsme se paradoxnì dostali neustálým prosazováním svého snu o svobodì? W. Berry soudí, že docela prostì tím, že pochopíme, jak jsme se do ní dostali a že z ní uvìdomìle a aktivnì vystoupíme. V našem pøípadì, že si vytvoøíme k jídlu vztah, o nìjž jsme pøišli svým pomìštìním a vzdálením se od pøírody. Tento americký autor nabízí konkrétní rady, jak takový vztah vytvoøit: 10 / PRAMENY ZDRAVÍ

11 - Podílejte se na produkci potravin, jak je to jen možné. Máte-li kousek zahrady, dvorek, nebo aspoò kvìtináè na slunném oknì, pìstujte tam nìco k snìdku. Udìlejte si kompost z kuchyòských odpadkù. Pøi péèi o kompost nejlépe pochopíte nádherný kolobìh živin a energie: pùda setba plod jídlo odpad rozklad pùda. To je dùležitý pøedpoklad, jak ocenit hodnotu toho, co jíme. - Pøipravujte si jídlo sami. Oživte ve své mysli a životì umìní kuchynì a domácnosti! - Pátrejte po pùvodu jídla, které kupujete. Snažte se získat co nejvíce informací o technologiích zemìdìlské výroby a potravináøského prùmyslu. Zvláš cenná je ovšem osobní zkušenost. - Je-li to možné, kupujte produkty pìstované co nejblíže vašeho bydlištì. Potraviny vyrobené v místì jsou nejèerstvìjší, nejlépe kontrolovatelné a obsahují navíc zvláštní ideu místa, která je dnes zvláš oceòovaná. Snažte se pro potøeby své kuchynì najít ve svém okolí místního zahradníka, pìstitele ovoce, chovatele zvíøat, zemìdìlce. - Váš vztah ke svìtu pøírody a pochopení živého organismu a jeho souvislosti s lidskou prací velice posílí soužití s domácími zvíøaty. Nejde tu nyní o bìžné soužití se psem nebo koèkou, ale o chov užitkových zvíøat králíkù, drùbeže, kozy, prasete. Wendel Berry se vyznává, že není vegetarián. Nesnese však pomyšlení, že nìjaké zvíøe bylo vystaveno dlouhému strádání jenom proto, aby jej jednou nasytilo. S bukolickou plasticitou líèí, jak má žít zvíøe, které se po smrti stane lidskou potravou: má omezené dny své existence žít na štìdrých zelených pastvinách, v blízkosti dobrého zdroje vody a stínu stromù. PØIPRAVUJTE SI JÍDLO SAMI Vra me se však k druhému bodu Berryho návodu pøipravte si jídlo sami. Obsahuje nejen odmítnutí anonymních kuchyní velkokapacitních restaurací, motelù a jiných veøejných vyvaøoven. Smìøuje i ke zmìnì ve zpùsobu pøípravy jídla. Vaøení pouhým stisknutím knoflíku v tzv. work-free (práceprosté) kuchyni je snem mnohých èeských žen, i když zdaleka ne všech. V bohatých spoleènostech, kde mechanizace a automatizace kuchyòských prací není tématem snù, ale reálnou možností a skuteèností, se postoje vyvíjejí komplikovanìji. Po pøedváleèné a pováleèné vlnì mechanizace èehokoliv pøišla ve Spojených státech v 60. letech vlna kultu ruèní práce (peèení chleba v domácnosti bylo pro tehdejší postoj typické). Jakmile opadla, byla kuchyòská automatizace dovršena. Nyní, ve zøejmé korelaci s alternativními snahami ve zpùsobu života, se nìkteré kuchyòské pøístroje a jejich výrobci opìt doèkali nevdìku a ruèní práce prožívá v nìkterých skupinách obyvatel novou popularitu. Mùžeme-li však vìøit teoriím ekologické revoluce, nemuselo by tentokrát jít o módní vlnu, mohlo by jít o trvalý obrat. Tento nový vývoj charakterizuje v bøeznovém èísle téhož roèníku Resurgence John Thorne /1991/. Uvádí, že v domácnostech upadá napøíklad nadšení pro zpracování jídla, vìtšinou polotovarù, v mikrovlnné troubì. Je to prý zaøízení, které si koupí ten, kdo chce jídlo odbýt. Vzešlo z nechuti cokoliv uvaøit. Pøipraví jídlo neuvìøitelnì rychle za cenu, že to u- dìlá špatnì. Pod zorným úhlem Berryho názorù øeèeno, je mikrovlnná trouba ztìlesnìním ležérnosti a neúcty vzhledem k jídlu jako daru pøírody a lidské práce. Robot (food processor) je podle Thorna naopak pøístroj, který repertoár vaøení rozšiøuje. Osoba, která jej vlastní, resp. která si jej nedávno opatøila, se pouští do výroby pokrmù, které by jinak nedìlala. Pøístroj provádí práci velice rychle a do jisté míry ji, díky možnosti programování, i sám øídí. Zachovává však chemický a fyzikální princip dìjù v pøípravì jídel. V tom je podstatný rozdíl oproti mikrovlnné troubì, která pracuje na novém fyzikálním principu. Na první pohled tedy robot nenarušuje vžitý øád kulináøského dìní, vykonává pouze za èlovìka fyzickou práci. Lidská ruèní práce se omezuje na sestavení dílù a na jejich èištìní. DEVALVACE PRÁCE V KUCHYNI Pro alternativnì cítící a soudící autory, odvracející se od kritéria výkonu a rychlosti, je však typické, že mají kuchyòským pøístrojùm za zlé právì to, že èlovìku odnímají možnost fyzicky se podílet na vzniku jídla, že jej tak odkazují do role pozorovatele, nikoliv aktivního úèastníka vaøení. Tím, že robot tak podstatnì umožòuje odstranit v kuchyni fyzickou práci, symbolicky ji zaøazuje do kategorie zbyteèné, otravné a neúnosné døiny. Devalvuje tak význam kuchyòské práce vùbec, nebo právì v biorytmech ruèní práce se uskuteèòuje symbióza pøírodních dìjù, lidské práce a chuti jedlíka. Je to podobné jako v pøípadì automobilu, který znehodnotil pìší chùzi. Pracujeme výkonnìji, ale za cenu ztráty nenahraditelných zážitkù. Kuchyòské aparatury tedy podle Thorna zhoubným zpùsobem poznamenaly podstatu kulináøské práce a kultury. (Není náhodou, že žádná z nich nebyla vyvinuta ve Francii.) Autor doporuèuje pokaženému (americkému) ètenáøi, aby si pøedstavil zapomenutou kuchyòskou situaci (èeskému ètenáøi to jistì nebude zatìžko), v níž by nemìl k dispozici robot a mikrovlnnou troubu, ale zato by mìl èas celého odpoledne. Ve chvílích, kdy naše ruka seká cibuli, èistí a krájí zeleninu, tlumí plamen pod kastrolem, z nìhož to již zaèíná vonìt, Je to podobné jako v pøípadì automobilu, který znehodnotil pìší chùzi. Pracujeme výkonnìji, ale za cenu ztráty nenahraditelných zážitkù. spoluvytváøíme ideu a podstatu jídla. Uprostøed tìchto zážitkù urèitì spíš získáváme než ztrácíme èas našeho života. Èeskému ètenáøi snad zní tyto starosti a- merických kulináøù jako skuteèná rozmaøilost. Ale vážnì lze si pøedstavit, že èlovìk, který vaøil obìd nastavením programu robotu, pøipravil jídlo s láskou? JÍDLO: KULTURNÍ PROŽITEK Mluvíme-li o radostném zážitku z jídla, který má nahradit jeho kvantitu, a o radostech nad jeho citlivou kuchyòskou pøípravou, mìli bychom myslet i na formu jedení. Berry hovoøí o potìšení, které je obsaženo v konkrétní pøedstavì, že to, co právì jíme, je produktem pøírodních sil, slunce, deštì, kolobìhu živin v pùdì a výsledkem lidské práce. Jídlo je však možné oslavit nejen tímto vìdomím, ale také zaøazením jídelního aktu do formálních projevù lidské kultury a kulturní tradice. Berry sám se o etiketì stolování nezmiòuje. Redakce však jeho èlánek doprovodila reprodukcí raného obrazu Henriho Matisse. Vidíme prostøený stùl, èekající na spoleènost. Hospodynì dovršuje pøípravu sklání se, aby do vázy vsunula kytici šeøíku. Obraz pøímo láká zasednout a pojíst. Inspiruje k hezké chvíli bìloskvoucím u- brusem, skvìlým ovocem, støíbrnými pøíbory, karafami, leskem skla a køehkostí porcelánu, naškrobenými a vyžehlenými ubrousky. Podle couvertu se zdá, že jídla se neèeká mnoho, na stole dominují nápoje, misky s jablky. Skoro by se øeklo, že tu pøevažuje forma nad obsahem a v každém pøípadì kvalita nad kvantitou. K takto prostøenému stolu nepøijde spoleènost, která neví, co si poèít s dezertní vidlièkou. Za takový stùl usednou lidé, kteøí mají radost nejen z toho, co mají na talíøi, ale i z toho, èím a jak budou jíst, co si budou u jídla myslet a povídat. Jak je to propastný rozdíl kultur, pomyslíme-li na pùlky kuøete vsunuté na tácku z umìlé hmoty do okénka automobilu ve vývaøovnì McDonald's. q Z knihy Hany Librové Pestøí a zelení (aneb Kapitoly o dobrovolné skromnosti). Spoleènì vydali Veronica a Hnutí duha. PRAMENY ZDRAVÍ / 11

12 Milovníci èokolády a alkoholu na jedné lodi Milujete èokoládu? Podle nového výzkumu jsou to chemikálie v èokoládì obsažené, které mají na svìdomí, že nìkteøí lidé nedokáží odolat jejímu sladkému volání. A navíc, ty samé látky, nazývané tetrahydrobetacarboliny (THBC), se staly již døíve pøedmìtem výzkumu ohlednì své možné role pøi alkoholismu. Vedoucí studie, dr. Tomas Herraiz ze Spanish National Research Council v Madridu poukázal na to, že èokoláda bývá èasto øazena mezi potraviny, na které vzniká závislost možná obsahuje farmakologicky aktivní látky, které jsou za to zodpovìdné. Zajímavé je, že již pøed nìkolika lety bylo v jedné studii zjištìno, že krysy konzumovaly ménì alkoholu, když jim byl nabízen èokoládový drink. Journal of Agriculture and Food Chemistry 2000;48: S brokolici proti rakovinì I když se èasto uvádí, že konzumování zeleniny je cestou, jak bojovat proti rùzným nemocem, jak ta která zelenina pùsobí, není èasto jasné. Vìdci z University of California v Berkeley se nyní ovšem domnívají, že zjistili, jakým zpùsobem pùsobí konzumace brokolice na buòky rakovinu prsu. Látky v brokolici obsažené, kterým se øíká indoly, se v žaludku štìpí na složku zvanou 3,3-diindolymetan (DIM). A právì tato látka mùže být klíèem k o- chranì pøed rakovinou. Výsledky totiž ukázaly, že DIM vykazuje vícenásobný potlaèující úèinek na rùst bunìk rakoviny prsu a navíc zvyšuje dva typy RNA. Tyto bílkoviny brání nádorovým buòkám v rùstu a napomáhají odumírání rakovinných bunìk. Astma u dìtí a kouøení v tìhotenství Studie, která zaèala v roce 1993 a zahrnuje témìø dìtí žijících v jižní Kalifornii, zjistila, že dìti matek, které bìhem tìhotenství kouøily, mìly témìø dvojnásobné riziko vzniku astmatu než dìti tìch matek, které v tìhotenství nekouøily. Sípání bylo v prùbìhu této studie zaznamenáno u více než tøetiny všech dìtí, diagnóza astmatu byla zaznamenána u témìø 15% dìtí. American Journal of Respiratory and Critical Care Medicine 2001;163: MÉNÌCENNÝ MUŽ A... I když mì budou prohlašovat za blázna nebo mi vyhlašovat válku, trvám na tom, že každý muž, pokud je skuteènì poctivý, cítí se hluboko v srdci oproti ženì ménìcenný. V Africe se vypráví pøíbìh o náèelníkovi, který svolal do své chýše všechny muže z vesnice. Zdálo se mu, že muži se pøíliš podøizují ženám. Aby zjistil, jak se vìci mají, požádal ty, nad nimiž vládne žena, aby odešli dveømi napravo, a ty, kteøí jsou doma pány, aby odešli dveømi nalevo. A hle, všichni náèelníkovi muži odešli pravými dveømi, až na jednoho. Náèelník si muže svolal ještì jednou a pøede všemi toho o- samìlého vlka pochválil: Máme ve vesnici alespoò jednoho opravdového muže, øekl, a pak ho požádal: Mohl bys nám povìdìt, v èem spoèívá tvé tajemství? Muž se trochu ostýchal, ale nakonec povídá: Náèelníku, když jsem ráno odcházel, žena mi øekla: Muži, nikdy nechoï s davem! Odkud se tenhle pocit podrobenosti ženì a pocit ménìcennosti bere? Myslím, že koøeny jsou nìkde v skuteènosti, že žena má jisté dary, které sice muž mùže mít také, ale jen v mnohem menši míøe. Na mysli mám dar intuice. Vypadá to, jako by žena nìkteré vìci vìdìla sama od sebe, intuitivnì, bez dlouhého promýšlení a pøemítání. Její rozhodnutí urèí srdce. Zatímco muž øekne tak to myslím, žena se kloní spíše k tak to cítím. Má pøevahu, protože si nepotøebuje vìci promýšlet. Jistìže je to relativní, jsou muži obdaøení intuicí, právì tak jako jsou i ženy, které jí mají jen málo. Také jsem pozoroval, že èím je žena emancipovanìjší, tím je toto obdarování u ní chudší. Obecnì však mùžeme s jistotou øíci, že intuice je více darem žen než mužù. Když máme s manželkou udìlat nìjaké dùležité rozhodnutí, beru obvykle kus papíru, rozdìlím ho v pùli èarou a pak napíšu na pravou stranu všechny dùvody pro a na levou dùvody proti. Po dlouhých hodinách a nìkdy i dnech pøemýšlení jsem tam, kde jsem byl na zaèátku, až ke mnì má paní pøijde do pracovny a s rozzáøenýma oèima øekne: Víš co udìláme? My to pozvání pøijmeme, nebo A co tøeba u- dìlat to takhle? Za tøicet let manželství se nestalo, že by se nìjak podstatnì zmýlila. Podobné zkušenosti dávají muži pocit ménìcennosti. Navzdory dlouhému pøemýšlení nepøichází problému na kloub a nedospívá k žádnému rychlému øešení, na které žena pøichází jakoby bez pøemýšlení. Tak, jak se žena mùže spolehnout na svùj cit, se muž na svùj intelekt spolehnout nemùže. A protože muž se na své pocity teprve nemùže spolehnout, podezírá ženský intelekt, a to ho èiní ještì nejistìjším. Muž se se ženou nemùže mìøit ani po tìlesné stránce. Napøíklad svým zevnìjškem muž poutá mnohem ménì pozornosti než žena. Když na ulici potkáte nìjaký pár nebo když se ve výkladu fotostudia díváte na svatební fotografie, žena si vždy nejdøíve prohlíží ženu. A muž? Pøirozenì, že se i on dívá pøedevším na ženu. Když se øíká ženám krásné pohlaví, je v tom kus pravdy. Mužùv pocit ménìcennosti by snad bylo možné vysvìtlit i tím, jak prožívá a zakouší sex. Pøinejmenším na zaèátku manželství manžel dosahuje vyvrcholení a prožívá sexuální rozkoš mnohem snadnìji a rychleji než manželka, a právì toto dostávání zadarmo nám mužùm dává pocit lacinosti. Také si musíme pøiznat, že dokážeme dosáhnout sexuálního uspokojení bez vnitøní úèastí, bez osobního odevzdání se a dokonce bez toho, že bychom investovali své pocity. Ve chvíli, kdy se fyzicky obracíme k ženì, mùžeme zùstat vnitønì obráceni zcela k sobì. Zoologové øíkají, že ve svìtì zvíøat je možné pozorovat sexuální rozkoš jen u samcù. Na rozdíl od své manželky si muž pøipadá hodnì nízko, ano, dokonce jako zvíøe, a proto se cítí ménìcenný. Tento pocit pro nás mùže znamenat prožívat sexuální rozkoš a souèasnì být neš astný. Zároveò tušíme, že zatímco jsme schopni od sebe oddìlit sexuální rozkoš a lásku, pro ženu je nìco takového hluboce cizí. Zatímco muž mùže svou sexuální touhu uspokojit pohlavním stykem bez lásky, pro ženu to obvykle možné není. Z knihy W. Trobische Jaký je muž & co by o tom mìla vìdìt žena. 12 / PRAMENY ZDRAVÍ

13 EMANCIPACE PRO ŽENU Moje zkušenosti pocházejí z rùzných kulturních oblastí. Vyrostla jsem v Americe, žila jsem nejprve svobodná, pak vdaná pøes deset let v Africe a dnes žiji v Evropì. Právì v Africe jsem se nauèila velmi mnoho. Afrièanka žije v daleko tìsnìjším sepìtí se svým rodem než my v Evropì. V daleko vìtším mìøítku než my se cítí ve støedu toèícího se kola své rodiny. Svým zpùsobem spoèívá sama v sobì, právì i v nesení svého utrpení, a to jsem vždy obdivovala. Èím lépe jsem rozumìla svým africkým sestrám, tím lépe jsem zaèala rozumìt sama sobì ve svých základních potøebách. V Africe totiž ještì nìkteré vìci leží všem na oèích, zatímco u nás jsou umìle pøikrývány takzvanou civilizací. S nìkterými postoji a názory se tam setkáváme nezastøenì a pomáhají nám lépe se poznat a pochopit. V africké spoleènosti ještì stále platí žena za ménì než druhoøadou bytost. Kdo žil v této spoleènosti tak dlouho jako já a vidìl na vlastní oèi u- trpení žen, ten nejlépe pochopí, odkud pramení emancipaèní snaha ženy, o níž se dnes u nás tolik hovoøí. S naprostou samozøejmostí považuje africký muž ženu za svùj majetek. Mluví o své ženì jako o svém domu a poli. Ano, považuje svou ženu právì za druh orné pùdy, do níž zasévá své semeno, a jako je rozsévaè dùležitìjší než pùda, tak muž platí za víc než žena. Ona je jen mezistupeò, jen prostøedek k dosažení cíle. Jako ze semene roste stéblo, tak roste z mužova semene dítì, a proto mu také patøí. Žena je jen živná pùda. A protože život pøedávají synové (jako rozsévaèi), jsou dùležitìjší než dcery. Toto myšlení spoèívá samozøejmì na mylných biologických pøedstavách. Je jím nejjasnìji vysvìtlena diskriminace ženy, která se táhne témìø všemi kulturami svìta. Už jsme ji v západní kultuøe zcela odstranili? Pod povrchem se stále udržuje v jednáních a postojích, které jsou spíše podvìdomé než vìdomé. Jen pomysleme na mnohá utrpení, jimž jsou i dnes v naší spoleènosti vystaveny ženy, které nejsou provdány, èili nemìly to štìstí stát se majetkem muže a živnou pùdou jeho semene. Stále ještì je pro svobodnou ženu problémem sama si veèer vyjít, najíst se v restauraci nebo sama strávit dovolenou. Tím vším chci øíci, že boj za zrovnoprávnìní ženy (který se nemá omezit jen na domov, ale na celé postavení ve spoleènosti) je naprosto na místì. Tzv. hnutí žen, které chtìlo emancipaèním snahám ženy pomoci (v Americe se nazývá Women's Liberation Movement Hnutí za osvobození žen), však naneštìstí èasto šlo chybnou cestou, a tím dosáhlo pravého opaku, než dosáhnout chtìlo. S udivující naivitou totiž pøevzalo z afrického zahrádkového myšlení pøedsudek, že všechno ženské je ménìcenné, a vyvodilo z toho: Emancipovaná žena mùže být jen ta, která je co nejmužnìjší. Èím víc se jí podaøí potlaèit ženskost a podobat se muži, od úèesu a obleèení až po oblast cítìní, dokonce až po sexuální prožitky, tím více bude moci tato mužatka pøijmout sama sebe a bude také od mužù uznávána za rovnoprávnou. To je však vážný omyl. Právì pøipodobnìním se k muži a popøením ženskosti ztratila žena to, co jí bylo nejvlastnìjší: že se o ni muž uchází. Emancipované mužatce už muž nemùže a nechce nabídnout místo k sezení, podat pláš ani podržet dveøe. Nestojí mu za dobývání. Když moje osmnáctiletá dcera pøijela na jednu studentskou konferenci s nohou v sádøe, nikdo jí nepomohl s kufrem. Pokrokoví studenti ji považovali za emancipovanou. To jasnì ukazuje, kam vede falešná cesta emancipace. Vìci se obrátí v pravý opak. Na ženu, která vše ženské považuje za ménìcenné, reagují muži zcela logicky a právem tak, že s ní jednají, jak si sama o sobì myslí. Rozumìjte mi dobøe: nejde mi o to, bránit emancipaèním snahám ženy a pokoušet se zvrátit kolo dìjin nazpìt. Úkol, který jsem si dala, je jiný: chci pomoci emancipované ženì uchovat si ženskost. Protože ženskost ženy stejnì jako mužskost muže je to, co Bùh zamýšlel, Boží podobu tvoøí spoleènì (Genesis 1, 27). Cesta, kterou navrhuji a kterou jsem sama šla, je pøesnì o- paèná: tvrdím, že emancipovaná žena není ta, která se k muži pøipodobòuje, ale naopak ta, která plnì pøijme to, že je jako žena jiná. Jen takovou ženu muž neodmítne uznávat, jen o takovou bude soutìžit a bojovat. Na konkurující mužatku však reaguje nepøátelsky a odmítavì, protože mu znemožòuje, aby byl cele mužem. Když se žena snaží zasypat propast mezi pohlavími, zasypává tím v muži ty nejlepší tvoøivé síly. Jeden muž, ve svém povolání plný tvùrèích sil, byl dotázán, jak to dìlá, že žije v takovém pokoji sám se sebou. Bez váhání odpovìdìl: Protože moje žena žije v souladu sama se sebou, a tím také se svìtem a se mnou. V pøípadì emancipace ženy tedy nejde o laciné napodobení a pøirovnání se k muži, ale o nìco mnohem dražšího, tìžšího a lepšího: o sebepøijetí ženy v tom, že je jiná, ve své jedineènosti jakožto ženy. q vztahy a komunikace Ukázka z knihy Ingrid Trobischové Radost být ženou (a èím k tomu mùže pøispìt muž). Vydaly spoleènì nakladatelství Signum unitatis a Køes anský život. PRAMENY ZDRAVÍ / 13

14 Spoleènost pro mozkovì kompatibilní vzdìlávání Spoleènost pro mozkovì kompatibilní vzdìlávání (MKV) vznikla v bøeznu 1995 z pøesvìdèení, že vzdìlávání uèitelù a o- svìta rodièù patøí ke klíèovým oblastem potøebným k tomu, aby se naše školství mohlo vyrovnávat s novými nároky na vzdìlávání generace, která bude žít v rychle se mìnícím svìtì 21. století. Vzdìlávací kurzy Spoleènosti MKV jsou ucelenými cykly semináøù, které navštìvuje jedna stálá skupina úèastníkù v pravidelných èasových intervalech. Kurzy vycházejí z myšlenek obsažených v èláncích seriálu Mýty ve vzdìlávání. Kurz Respektovat a být respektován je urèen jak uèitelùm tak rodièùm. Slova mají velký vliv na chování dìtí i dospìlých. V kurzu se úèastníci postupnì nauèí: - co dìlat a øíkat, když je dítì v emocích a chová se nerozumnì - rozpoznat chybná schémata v komunikaci a nahradit je komunikaèními dovednostmi, které získají dìti ke spolupráci - jaké jsou alternativy k trestání, øešení chronických problémù v pìti krocích - jaká rizika v sobì skrývají odmìny a pochvaly a co místo nich - co øíkat, abychom nevytváøeli závislost na autoritách, ale podporovali jejich autonomii a zodpovìdnost - jak zbavit dìti nálepek Kurz Cesty k efektivnìjší výuce je urèen uèitelùm. Kromì výše uvedených komunikaèních dovedností obsahuje následující témata: - v èem spoèívá vnitøní promìna školy - zámìrná a systematická péèe o vztahy ve tøídì a sociální dovednosti dìtí jako základ efektivnìjší výuky a prevence sociálnì nežádoucích jevù (šikany, vandalizmu, drogových závislostí apod.) - nové poznatky o èinnosti mozku pøi uèení - metody vytváøení bezpeèného klimatu ve tøídì - motivace dìtí k aktivitì a zájmu o u- èení - metodologie kooperativního vyuèování - jiné pøístupy k hodnocení ve výuce Kurzy jsou akreditovány MŠMT (è / ) a lze je uspoøádat ve spolupráci s Vaším vzdìlávacím støediskem èi vedením školy, pøijedeme kamkoliv v republice. Sami organizujeme kurz Respektovat a být respektován pro veøejnost v Praze a Kromìøíži. Kontakt: PhDr. Jana Nováèková, CSc., Vinohradská 109, Praha 3, tel. a fax: 02/ , jana.novackova@volny.cz DÌTI SE UÈÍ TÍM, ÈÍM ŽIJÍ Škola má vzdìlávat, rodina vychovávat. Tak zní další z mýtù o vzdìlávání. Jako mnoho pøedcházejících, i tento vypadá na první pohled pravdivì. Ovšem i pøi tom nejtradiènìjším chápání školní výuky okamžitì narazíme na pojmy jako jsou úsilí, vytrvalost, svìdomitost, èestnost, zodpovìdnost atd., tedy na vlastnosti a dovednosti, které poèítáme do oblasti výchovy. Oddìlovat vzdìlávání ve smyslu pøedávání informací a dovedností od výchovného pùsobení proto nelze. Tradièní vzdìlávání má své vedlejší úèinky Vìtšinou máme zájem, aby další generace pokraèovala v dobrých poèinech a tradicích pøedchùdcù, aby si umìla poradit s problémy, které ji èekají. Snad ze setrvaènosti, snad z nedostatku èasu k zamyšlení a jinému pohledu na vìc považujeme však ve vzdìlávání za dùležité to, co je dobøe mìøitelné a srovnate1né, tedy pøedevším snadno o- vìøitelná fakta. Naší pozornosti potom snadnìji uniká závažnost výchovného pùsobení školy, které se nedá snadno mìøit a srovnávat. Nemám na mysli zámìrné pùsobení, jako je obèanská a rodinná výchova èi napomínání a nabádání dìtí ke slušnému chování. Daleko závažnìjší je právì to nezámìrné, bezdìèné, vyplývající z metod a organizace výuky, z klimatu tøídy, z pùsobení školy jako instituce. Jeho dopadu si nejsou uèitelé a ani rodièe dostateènì vìdomi. A pokud ano, èasto to považují za nutnou daò za dobré vzdìlání dìti. Ve vzdìlávání existuje ale jiná cesta, jiné metody a jiná organizace výuky. Ví se o nich, jsou i vyzkoušené. Jejich zavedení však není snadné. Pøedmìtem dùkladné analýzy odborníkù a zamyšlení každého, komu není naše budoucnost lhostejná, by mìl být soulad èi nesoulad mezi tím, co dìti ve škole slyší a co zažívají. Tradièní škola je postavená na víøe v moc slova. Dìti se však uèí pøedevším tím, èím žijí. Nevím, kdo je autorem plakátu, který se mi kdysi dostal do rukou. Píše se v nìm mimo jiné, že žije-li dítì v ovzduší kritizování, uèí se odsuzovat, žije-li v ovzduší nepøátelství, uèí se útoèit, žije-li v ovzduší výsmìchu, uèí se nejistotì. Také však naopak: žije-li dítì v ovzduší bezpeèí, uèí se dùvìøovat, je-li povzbuzováno, uèí se sebedùvìøe. Je-li dítì pøijímáno a uznáváno, uèí se mít rádo samo sebe, žije-li v ovzduší lásky a pøátelství, uèí se hledat a nacházet lásku kolem sebe. Škola vychovává každou vteøinou v ní strávenou tím, jak je uspoøádána, co a jak v ní dìti prožívají. Odbornì se tomu øíká skryté osnovy. Co uèitelé jen øíkají, nemá velký význam, pokud se to rozchází s tím, co dítì ve škole zažívá. Vzpomeòme si na úèinnost jednotlivých druhù uèení: nejménì se nauèíme z toho, co jen slyšíme. Potøebujeme o vìcech diskutovat, sami zkoušet a zažívat, èi dokonce mít pøíležitost uèit je druhé, abychom si je dlouhodobì zapamatovali èi trvale osvojili, Tolikrát jsme jim to už øíkali, ale jako by hrách na stìnu házel, je èastým povzdechem uèitelù (ale právì tak i rodièù). Výklad o demokracii v obèanské vý- 14 / PRAMENY ZDRAVÍ

15 Tolikrát jsme jim to už øíkali, ale jako by hrách na stìnu házel, je èastým povzdechem uèitelù (ale právì tak i rodièù). chovì nenauèí dìti demokraticky ani uvažovat, ani se tak chovat, když každý den tráví ve škole fungující autoritáøsky. Zodpovìdnosti se dìti nenauèí, i když je o ní øeè tøeba každý den a uèitelé k ní neustále dìti nabádají, pokud nebude dána možnost, aby dìti mohly své vlastní uèení spoluovlivòovat. Jestliže uèitel hovoøí o dùležitosti pøátelských vztahù, nemùže souèasnì pøipravovat dìtem co nejvíc soutìží a tím je stavìt navzájem proti sobì. Mámeli ve spoleènosti potíže s xenofobií a s rasizmem a víme-li, že obojí souvisí s mírou sebeúcty, sebedùvìry a s mírou tolerance, zkusme poctivì rozpoznat, jak a èím, jakými zkušenostmi (nikoli výkladem v hodinách rodinné èi obèanské výchovy) si dìti tyto protilátky ve škole osvojují a èím se naopak uèí být pøes veškerá slova a nabádání netolerantní. Pouèování nepomùže Tvrzení, že pokud rodina vychovává dítì jinak, škola nic nezmùže, celkem potvrzuje to, co je uvedeno výše. Ze zkušenosti vlastních školních let víme, že zámìrná výchova se ve škole dìje hlavnì pouèováním a používáním vnìjší motivace, tedy odmìn a trestù, což, jak bylo øeèeno, nemá šanci mìnit chování v žádoucím smìru podstatnì a trvale. Pokud ale bude škola schopna postavit napøíklad proti negativním zážitkùm sobectví z rodiny pozitivní zážitek (ne jen slova) radosti ze spoleèné práce, zážitek, kdy má dítì pøíležitost projevit štìdrost, laskavost, vstøícnost, nabídnout pomoc i o pomoc požádat, ale také je zažít od ostatních dìtí vùèi sobì, pak má velkou šanci na vyvážení negativního vlivu rodiny. Takový zážitek je však sotva možný pøi tradièním stylu výuky (výklad, samostatné procvièování, vyzkoušení). Projektové vyuèování, kooperativní uèení ve skupinkách a další metody již takové zážitky umožní. Èlovìk se odjakživa zmìnì brání do té doby, pokud ji nezaène vidìt jako nevyhnutelnou. Je tøeba, aby si co nejvíc lidí u- vìdomovalo souvislosti mezi pùsobením školy na dìti a naší ekonomickou prosperitou i spoleèenskými problémy, abychom pøijali fakt, že transformace vzdìlávání je stejnì dùležitá jako transformace ekonomická. q Jana Nováèková, NEMES RADOSTNÍ ÈTENÁØI... Zájem o ètení knih je na mnoha místech na ústupu. Bylo by pøíliš jednoduché pøièítat všechnu vinu televizi nadšené ètenáøe nemùže pøece ani ten nejnapínavìjší televizní film odradit od toho, aby pokraèovali ve ètení rozeètené knihy. ÈTENÁØ SE MÁ STÁT SOUÈÁSTÍ DÌJE - A NE O NÌM POUZE SÁHO- DLOUZE DISKUTOVAT. Na èem to tedy závisí, že pøedevším dìti sahají po knize èím dál tím ménì? Školáci, kterých jsem se na tento problém zeptala, uvádìli tøi hlavní dùvody, proè ve ètení nenacházejí radost. Za prvé: Nedostateèná zbìhlost jim ètení ztìžuje, takže z nìj nemají radost. Co èlovìk dobøe neovládá, to nedìlá rád. I když je kniha zajímavá, nedokáží se tyto dìti díky nedostateèné technice ètení dostateènì rychle propracovávat kupøedu, napìtí opadá a dìti si radìji zapnou televizi, kde mohou dìj bez námahy sledovat. A protože v dùsledku toho témìø vùbec neètou, nemùže se pochopitelnì ani zlepšit jejich technika ètení je to zaèarovaný kruh. Za druhé: Hlasité ètení ve škole je pro mnohé dìti noèní mùrou. Stále se pøeøíkávají, uèitel je opravuje, napomíná, dostanou špatnou známku, jsou nabádáni k pilnému procvièování a což je možná to nejhorší spolužáci se jim vysmívají. A potom všem mají mít ze ètení radost? S hlasitým ètením je to vùbec problematické: nìkteré, ale nemnohé dìti je zvládají dobøe, jiné ne. To ovšem neznamená, že ti, kteøí se èasto pøeøíkávají, musejí být špatní ètenáøi. Jsou pouze špatní ètenáøi nahlas. (Hlasité ètení se dá ovšem do urèité míry nacvièit, pod odborným vedením mùže dokonce nabýt charakteru rutiny a s pomocí nìkolika trikù se mùže stát velice efektivním.) Za tøetí: Vše, co dìti ètou ve škole (èi si mají do školy pøeèíst), bývá rozebíráno a cupováno do nejmenších detailù. Žák musí obvykle umìt nejenom vylíèit nazpamì celý obsah, musí také vysvìtlit, co mìl autor v této èi oné èásti na mysli, proè jedná urèitá osoba tak a ne jinak, proè je vìta formulována zrovna takhle, proè autor zvolil právì tuto formu pojetí atd. Nakonec ještì dìti dostanou na stejné téma domácí úkol nebo na nì mají ve škole napsat slohovou práci. Tohle všechno se dìje tak dlouho, až i tomu nejtrpìlivìjšímu žáku leze celý text doslova krkem. Už samo o sobì je negativní to, když žáci ve vyšších roènících dostanou za domácí úkol ètení. Každý domácí úkol je povinností a tím se stává nìèím negativním. Když pak ještì následuje pøevyprávìní, ú- daje o obsahu, dotazníky, popisy osob a školní práce, nelze se divit, že dìti ze ètení nemají radost. Nejedná se o výchovu smìrem ke knize, ale smìrem pryè od knihy. Kniha by mìla vytvoøit atmosféru, kterou by dítì mohlo prožívat. Ètenáø se má stát souèástí dìje a ne o nìm pouze sáhodlouze diskutovat. Pøi nucených školních diskusích se stejnì zapojují jenom jednièkáøi a ti, kteøí chtìjí být dùležití zatímco všichni ostatní spokojenì klimbají. To pøirozenì neznamená, že by rozhovory o pøeèteném nemìly žádný smysl. Naopak, mezi dìtmi se takové debaty odehrávají samy od sebe, aniž by je nìkdo øídil. Rozvíjejí se o pøestávkách, na cestì do školy, odpoledne. Témìø vždy a to by mìlo být podnìtem k zamyšlení se však jedná o obsahy knih, které dìti èetly doma a z vlastní iniciativy, tedy ne ve škole nebo jako povinnou èetbu. Pro všechny vìkové kategorie pak je spoleèné, že si dìti vybírají knihy s velkými, výraznými písmeny. Ani nadšení malí ètenáøi nemají rádi knihy s drobnými písmenky, hustým textem na každé stránce a nìkolika málo odstavci. q výchova a vzdìlávání Erika Bruhns, autorka èlánku, pùsobí jako pedagožka a spisovatelka ve Vídni. Specializuje se na dyslexii a problémy školákù. Je autorkou u- èebních pomùcek, her a pracovních listù pro školky, nulté tøídy a školy, i øady knih pro dìti. Pøetištìno z èasopisu Leben und Gesundheit. PRAMENY ZDRAVÍ / 15

16 BOBBY, JOCK, JACK A MY Na svìtì nenajdeme mnoho pomníkù postavených psùm. Ve skotském Edinburghu, na námìstí Greyfriar, však stojí socha, kterou zde nechali postavit místní obèané na poèest teriéra jménem Bobby. životní prostøedí Proè nechali obyvatelé mìsta postavit tuto sochu? Protože je tento malý pes nauèil bìhem doby, kdy s nimi žil, jednu lekci jednu velmi dùležitou lekci. Bobby byl skotský teriér. A jak se èasto stává psùm na menších mìstech, kteøí jsou bez pána, skoro každý si na nìj dovoloval a Bobby se musel prohrabovat odpadky, aby naleznul nìco k jídlu. Nevedl nìco, co byste nazvali ideálním životem, dokonce ani u psa ne. V mìsteèku však žil jeden starý umírající muž jménem Jock. Ve svých posledních dnech si staøec povšimnul neutìšeného stavu nebohého psíka. Mnoho udìlat nemohl, alespoò pro nìj tedy koupil jednoho veèera v místní restauraci nìco k snìdku. Nejednalo se o nic zvláštního, jen o nìjaké zbytky. Vdìènost, kterou Bobby projevil, by však stìží nìkdo dokázal pøekonat. Krátce nato Jock zemøel. Když truchlící pozùstalí nesli jeho tìlo k hrobu, teriér je následoval. Hrobníci ho posílali pryè a když odmítl odejít, kopali ho a házeli po nìm kameny. Pes však trval na svém a nevzdálil se a dìlali, co dìlali. A od toho dne, po dobu ne ménì než ètrnácti následujících let, malý skotský teriér Bobby uctíval památku onoho muže, který k nìmu byl jednou tak laskavý. Ve dne i v noci, v drsných zimních bouøích i v horkých letních dnech, Bobby vìrnì hlídkoval u Jockova hrobu. Jedinou chvílí, kdy toto místo o- pustil, byla každodenní odpolední cesta do restaurace (u které se kdysi s Jockem potkal) v nadìji, že najde nìco k snìdku. To, co se mu podaøilo získat, pøinesl slavnostnì zpìt k hrobu, kde to spoøádal. Prv-ní zimu nemìl Bobby kde se ukrýt; když napadl sníh, choulil se pod náhrobními kameny. Pøíští zimu byli lidé z mìsta tak pohnuti jeho stateènou a osamìlou službou, že pro nìj vybudovali malý pøístøešek. A o ètrnáct let pozdìji, když malý Bobby o- dešel navždy, pohøbili ho tam, kde vždy lehával, vedle muže, jehož poslední laskavé gesto odmìnil takovou oddaností. NEJVÍCE NESOBECKÉ ZVÍØE NA SVÌTÌ Není-li malý skotský teriér, jehož socha v Edinburghu ještì stojí, tím nejménì sobeckým zvíøetem, které kdy žilo, mohl by jím být delfín jménem Pelorus Jack. Tento delfín po dlouhá léta provádìl lodì Francouzským prùlivem, což je úzký moøský kanál mezi d'urvillovými ostrovy na Novém Zélandu. Tento nebezpeèný prùliv s velkým poètem útesù a mimoøádnì silnými proudy se stal místem doslova stovek ztroskotání. K žádnému z nich však nedošlo, když byl pøi práci Pelorus Jack. Nikdo nedokáže spoèítat, kolik životù zachránil. Lidské oko na nìm poprvé spoèinulo, když se objevil pøed bostonským škunerem jménem Brindle, a to právì ve chvíli, kdy se loï blížila k Francouzskému prùlivu. Když èlenové posádky uvidìli delfína, jak vyskakuje pøed lodní pøídí z vody, chtìli jej zabít naštìstí se kapitánovì ženì podaøilo jim to rozmluvit. K jejich úžasu pak delfín loï úzkým prùlivem bezpeènì provedl. A po celá následující léta tak provádìl témìø každou loï, která se ve zdejších vodách objevila. Delfín byl tak pøesný a tak spolehlivý, že posádky mnoha lodí, když se pøiblížily vjezdu do prùlivu, se po nìm rozhlížely a nebyl-li nikde k vidìní, èekaly, až se objeví aby i je bezpeènì provedl zrádnými útesy a proudy. Pøi jedné smutné pøíležitosti uchopil jistý opilý pasažér na palubì lodi jménem Penguin do ruky pušku a na delfína vystøelil. Posádka byla nepøíèetná a když námoøníci vidìli, jak Pelorus Jack s krvácející ranou odplouvá, došlo témìø k lynèování zmínìného pasažéra. Penguin musel proplout kanálem bez delfínovy pomoci, podobnì jako i jiné lodi, které se zde objevily v nìkolika následujících týdnech. Jednoho dne se však delfín opìt ukázal, zøejmì již uzdravený ze svého zranìní. Zdálo se, že lidskému rodu odpustil, protože se opìt ujal své služby a provádìl jednu loï za druhou prùlivem. Když se však objevil Penguin, delfín okamžitì zmizel. Øadu let poté provázel Pelorus Jack lodì prùlivem, nikdy však loï Penguin ; její námoøníci jej již nespatøili. Ironií osudu Penguin pozdìji ztroskotal a velký poèet pasažérù i námoøníkù utonul, když bez doprovodu proplouvali Francouzským prùlivem. KDO JE ZVÍØE? Vìdecký veletrh, který se konal nedávno v kalifornském San Franciscu, udìlil cenu støedoškolskému studentovi, jehož vìdecký projekt sestával z toho, že nùžkami ustøihnul hlavu živé žábì, aby zjistil, zda žáby plavou lépe s mozkem anebo bez mozku. To ovšem není jediný pøípad, kdy se v našich školách zachází krutì s žábami. Žáby bývají èasto pitvány, aby se dìti názornì nauèily jak to v životì chodí. Co se však nauèil zmínìný mladík ze svého pokusu? Myslím, že se nauèil, že je v poøádku, když jednáme s jinými živými tvory, jako by nemìli žádné pocity, jako by nebyli nièím více než stroji. Myslím, že se nauèil neúctì k životu. A nemyslím si, že to je nìco dobrého. Porotci na vìdeckém veletrhu by však s tìmito mými názory zøejmì nesouhlasili chválili totiž tohoto chlapce za jeho pøínos k rozvoji vìdy, pøedvídali mu velkou budoucnost a odmìnili ho za vìdecký dùkaz toho, že: Žáby, nemají-li mozek, neplavou, nejsou-li soustavnì dráždìny. Žába plave lépe, má-li hlavu na svém místì. 16 / PRAMENY ZDRAVÍ

17 Postoj, který si jako dìti vytváøíme ke zvíøatùm, má tendenci pøetrvávat po celý náš život. A i nadále ovlivòuje naši zkušenost, nejenom se zvíøaty, ale i s jinými lidmi, s námi samotnými a se životem jako takovým. Existuje velká øada dokladù z celého svìta, které dotvrzují, že ti lidé, kteøí se v dìtství nauèili starat o zvíøata, jsou v dospìlosti lépe schopni se starat jak o sebe, tak o druhé lidi. Ze stejného dùvodu se u lidí, kteøí se stali kriminálníky, velmi èasto zjiš uje, že jako dìti trápili zvíøata. V každé zemi a v každé kultuøe, kde takovýto výzkum probìhl, nacházíme vysoce významnou statistickou souvislost. To, jak jednáme se zvíøaty, svìdèí o tom, jak jednáme s lidmi. Jedna studie, publikovaná v èasopise Ogoòok (v bývalém Sovìtském svazu), zjistila, že pøes 87% kriminálníkù, odsouzených za násilné trestné èiny, v dìtství pálilo, vìšelo nebo bodalo domácí zvíøata. Podobnì v USA zjistil dr. Stephen Kellert z Yale University, že u dìtí, které trápí zvíøata, je vyšší pravdìpodobnost, že budou v dospìlosti páchat násilné trestné èiny. Studie chovancù v øadì amerických vìznic odkryly skuteènost, že prakticky TO, JAK JEDNÁME SE ZVÍØATY, SVÌD- ÈÍ O TOM, JAK JEDNÁME S LIDMI. žádný z odsouzených nemìl v dìtství zvíøecího mazlíèka. Nikdo z nich nemìl tuto pøíležitost nauèit se respektovat život jiného stvoøení, starat se o nì a pocítit pøi tom i vlastní hodnotu. Tyto postoje je však možno zmìnit, a to dokonce i u kriminálníkù. V jedné studii, která vás asi zahøeje u srdce, bylo povoleno odsouzeným, kterým se blížil konec trestu, mít v cele koèku. Výsledek? Z mužù, kteøí své koèièí mazlíèky milovali a starali se o nì, nebyl ani jeden, kterému by se pozdìji nepodaøilo zapojit do normálního života spoleènosti. A k tomu došlo v trestním systému, kde se oèekává, že pøes 70% propuštìných se do vìzení znovu vrátí. Nerozšíøí-li èlovìk okruh svého soucitu na všechny živé tvory, nenalezne sám pokoje. Èlovìka tvoøí opravdovým èlovìkem v první øadì jeho soucítìní se všemi živými tvory. Albert Schweitzer Postoje ke zvíøatùm, se kterými jsme se mohli setkat napø. u mladíka na vìdeckém veletrhu èi u sovìtských kriminálníkù, nejsou vùbec neobvyklé. Všichni jsme vyrostli ve spoleènosti, která nad takovými krutostmi pøivírá obì oèi. Bìžný postoj je v podstatì takový, že zvíøata nám patøí a mùžeme si s nimi dìlat, co chceme, že laskavost ke zvíøatùm a jejich vnímání jako blízkých tvorù je možnost, kterou si sice nìkdo mùže vybrat, chce-li, ale není to o nic více povinné, než se hezky chovat k plastikovým panenkám. Pro øadu lidí nejsou zvíøata stvoøeními, která si zaslouží nìjakou empatii, nìjaké vcítìní. Jsou v podstatì jen jakýmisi živými stroji, raneèky reflexù a instinktù bez pocitù, o kterých by se mohlo mluvit, objekty, se kterými mùžeme naložit, jak se nám zachce. To je ovšem postoj velmi vzdálený od postoje Alberta Schweitzera, který vìøil, že Jakékoliv náboženství, které není založeno na respektu k životu, není pravým náboženstvím Nerozšíøí-li èlovìk okruh svého soucitu na všechny živé tvory, nenalezne sám pokoje. Ke konci jeho dlouhého života byla Albertu Schweitzerovi udìlena Nobelova cena míru za to, že vìnoval celý svùj život uèení toho, že: Nikdy nesmíme dovolit, aby byl utišen hlas lidskosti uvnitø každého z nás. Èlovìka tvoøí opravdovým èlovìkem v první øadì jeho soucítìní se všemi živými tvory. q Kniha Diet for a New America, z níž pochází naše ukázka, pùsobivì pøedstavuje kruté podmínky, v nichž v souèasné dobì žijí zvíøata, která nám slouží za potravu, a odhaluje cenu, kterou jejich využíváním nevìdomky platíme v oblasti emocionální, tìlesné i ekonomické. Její autor, John Robbins, je prezidentem EarthSave Foundation. BIOPOTRAVINY? COUNTRY LIFE! Melantrichova 15 & Jungmannova 1, P-1 Odpuštìní prospívá tìlu Slova navždy dobrý nemusí pøinést jen pøíjemný pocit z odpuštìní a zapomenutí. Podle výsledkù nového výzkumu se zdá, že jde i o dobrou zdravotní radu. Dr. Witvlietová z Hope College ve mìstì Holland v Michiganu mìøila s kolegy krevní tlak, srdeèní tep a další fyziologické charakteristiky u 71 mužù a žen, kteøí prošli nìjakou zraòující zkušeností s partnerem, èlenem rodiny nebo pøítelem. Vìdci zjistili, že ti z úèastníkù studie, kteøí v sobì chovali záš vùèi osobì, která jim ublížila, mìli zvýšený tlak i puls a vykazovali vyšší aktivitu nervového systému. Není jasné, co mohou tyto krátkodobé reakce pøinést pro dlouhodobý zdravotní stav èlovìka, pokud se však podobné pocity opakují a stávají se bìžným jevem, mohly by èasem znamenat i poškození srdeènì-obìhového systému. Navíc je dobøe známo, že stres oslabuje imunitní systém, což mùže mimo jiné pøinést vìtší náchylnost k infekèním o- nemocnìním. Psychological Science 2001;12 Pohyb snižuje riziko rakoviny prsu Vìdci zjistili, že ty ženy po menopauze, které uvádìly nejvyšší úroveò pohybové aktivity, mìly o 30% nižší riziko onemocnìní rakovinou prsou než ženy, které byly nejménì fyzicky aktivní. Ukázalo se pøitom, že nejvìtší ochranný úèinek pøinášely práce v domácnosti a v zamìstnání spíše než rùzné formy aktivní rekreace èi sportu. Tìlesný pohyb pøinášel nejvìtší prospìch tìm aktivním ženám po menopauze, které souèasnì nekouøily a nepily a které nikdy nedaly život dítìti. Výzkumný tým porovnával údaje od pacientek s rakovinou prsu s ú- daji od stejného poètu žen bez tohoto o- nemocnìní. American Journal of Eopidemiology 2001;154: PRAMENY ZDRAVÍ / 17

18 PROGRAM NEWSTART výživa pohyb voda slunce vzduch støídmost odpoèinek dùvìra OSMKRÁT PRO VAŠE LEPŠÍ ZDRAVÍ! Vidíme se lepší, než doopravdy jsme Výzkumníci se soustavnì setkávají s tím, že prùmìrný èlovìk se domnívá, že je na tom po stránce charakteru lépe než jeho bližní. Otázkou zùstává, zda máme sklon podceòovat druhé èi pøeceòovat sami sebe. Výsledky ètyø studii vypracovaných na Cornell University naznaèují, že spíše platí to druhé. Vìdci v nìkolika experimentech sledovali, jak vidí studenti této univerzity sebe a ostatní studenty - a do jaké míry odpovídá tento náhled jejich skuteèným projevùm. Výzkumníci zjistili, že zatímco studenti byli schopni velmi dobøe odhadnout, zda urèitý jejich spolužák bude èi nebude jednat nesobecky, portrét, který vykreslovali o svém chování, býval obvykle v nerealisticky rùžových barvách. Lidé sami sebe soustavnì pøeceòují, ohlednì ostatních však bývají jejich odhady pøekvapivì pøesné, prohlásil vedoucí studie, profesor psychologie David Dunning z Ithaca University v New Yorku. Journal of Personality and Social Psychology 2000;79: Ženy trpící bulimií možná ventilují pocity hnìvu Výzkumníci zjistili, že ženy, které potlaèovaly své pocity, mìly vìtší pravdìpodobnost k bulimii, a že sklon cítit hnìv, spolu s napìtím, rozmrzelostí, podráždìním a záchvaty vzteku a zuøivosti, souvisel se zvracením. Pøecpávání se pomáhá hnìvu se vyhnout, zatímco zvracení pomáhá hnìv ventilovat, uvedli dr. R.-J. Milliganová a Glenn Waller z University of London. Studie byla vypracována na 83 ženách tìsnì po dvacítce. Ne všechny ú- èastnice studie trpìly bulimií. International Journal of Eating Disorders 2000;28: MODRÉ Z NEBE POD HLAVOU Nadìje patøí k ctnostem teologickým. To znamená, že neustálé vzhlížení k vìènému svìtu není (jak si nìkteøí moderní lidé myslí) svého druhu únikem nebo zbožným pøáním, ale že patøí k vìcem, které se od køes ana o- èekávají. Neznamená to, že máme pøítomný svìt nechat, jak je. Budete-li se probírat dìjinami, zjistíte, že pro tento svìt udìlali nejvíc køes ané, kteøí nejvíc mysleli na ten pøíští. Sami apoštolové, kteøí rozbìhli obrácení øíše øímské, velikáni, kteøí vystavìli støedovìk, angliètí evangelíci, kteøí skoncovali s obchodem otroky, ti všichni po sobì na zemi zanechali stopy právì proto, že se svou myslí upírali k nebesùm. Køes ané jsou tak neúèinní v tomto svìtì právì od dob, co z velké èásti pøestali myslet na onen. Miøte k nebesùm a zemì se vám k tomu vmísí ; miøte k zemi a nebudete mít ani to, ani ono. Na pohled to vypadá jako pravidlo dost prapodivné, ale jeho obdoba platí i jinde. Zdraví je velkým požehnáním, ale uèiníte-li je jeden ze svých hlavních, pøímých cílù, stane se z vás blázen, který má neustále pocit, že mu nìco je. Zdraví se vám dostane pravdìpodobnì jen tehdy, bude-li vám záležet víc na jiných vìcech na jídle, hraní, práci, zábavì, zdravém vzduchu. Stejnì tak se vám nikdy nepodaøí zachránit civilizaci, pokud bude vaším hlavním cílem ona sama. Musíme se nauèit chtít ještì nìco víc. Pro vìtšinu z nás je velmi obtížné vùbec nebesa chtít pokud pro nás neznamenají jen to, že se sejdeme s pøáteli, kteøí již zemøeli. Obtížné je to jednak pro to, že jsme k tomu nebyli vedeni: celá naše výchova je zamìøena tak, abychom svou mysl soustøedili na tento svìt. Jednak také proto, že když se v nás skuteèná touha po nebi projeví, nerozpoznáme ji. Kdyby se lidé skuteènì nauèili hledìt do vlastního srdce, vìtšinou by vìdìli, že to, co mnohdy tak toužebnì chtìjí, nemohou na tomto svìtì dostat. Na tomto svìtì se najde leccos, co vám to bude nabízet, jenže ten slib se nikdy docela nenaplní. Touha, kterou poci ujeme, když se prvnì zamilujeme, když pomyslíme na nìjakou vzdálenou zemi nebo poprvé zavadíme o nìjaký studijní pøedmìt, který nás naplòuje vytržením, nemùže být skuteènì ukojena ani sòatkem, ani cestováním, ani badatelskou dráhou. Nemám teï na mysli to, èemu se bìžnì øíká nevydaøené manželství, nevydaøená dovolená èi zmaøená badatelská dráha. Mluvím o vìcech, které se vydaøily, jak jen lze. V tom prvním okamžiku touhy jsme zahlédli nìco, co ze skuteènosti vyvanulo. Myslím, že každý ví, co tím myslím. Žena, kterou jste si vzali, mùže být skvìlou manželkou, hotely a krajina mohou být pøekrásné a chemie mùže být velmi zajímavým povoláním: nìco se nám ale ztratilo. 18 / PRAMENY ZDRAVÍ

19 Vyrovnat se s tím lze dvìma zpùsoby špatnými a jedním správným. (1) Jako pošetilec. Ten z toho viní vìci samy. Po celý život si myslí, že staèí vyzkoušet jinou ženu, jet na ještì nákladnìjší dovolenou a tak podobnì, a potom to tajuplné nìco, za kterým se všichni pachtíme, koneèné chytne za paèesy. A tak se životem prožene od ženy k ženì (a od jednoho rozvodového stání ke druhému), z kontinentu na kontinent, od jedné záliby ke druhé a vždycky si myslí, že právì tahle je ta pravá, a vždycky je nakonec zklamán. (2) Jako rozèarovaný rozumný èlovìk. Ten brzy dospìje k závìru, že to všechno byl jen klam a mámení. Tak vám to pøipadá, když jste mladý, øekne. Ale když toho máte za sebou, co já, pøestane vás bavit honit se za vzdušnými zámky. A tak se usadí, nauèí se mnoho neèekat a tu èást své bytosti, která døív chtìla modré z nebe, v sobì udusí. Je to zpùsob samozøejmì mnohem lepší než ten prvý, vede k vìtší spokojenosti a míò obtìžuje spoleènost. Sice se pøitom z èlovìka stane tak trochu nudný patron (a bude mít sklon mentorovat adolescenty, jak jim øíká), ale je to cesta celkem vzato docela schùdná. Byla by to dokonce cesta nejlepší, nebýt toho, že èlovìk žije vìènì. Jenže za pøedpokladu, že tu nekoneèné štìstí je a èeká na nás? Za pøedpokladu, že modré z nebe skuteènì mùžeme dostat? V tom pøípadì by byla škoda zjistit pøíliš pozdì (v okamžiku smrti), že jsme se svým zdravým rozumem pøipravili o schopnost se z nìj tìšit. (3) Jako køes an. Ten øíká: Tvorové se nerodí s tužbami, jež by nebyly splnitelné. Dìcko má hlad: je tu potrava, která ho utiší. Kachna Nalézám-li v sobì touhu, kterou nelze v tomto svìtì nijak uspokojit, je nejpravdìpodobnìjším vysvìtlením, že jsem byl stvoøen pro jiný. chce plavat: od toho je tu voda. Lidé mají pohlavní touhu: k jejímu ukojení je tu sex. Nalézám-li v sobì touhu, kterou nelze v tomto svìtì uspokojit nijak, je nejpravdìpodobnìjším vysvìtlením, že jsem byl stvoøen pro jiný. Pokud ji nedokáže u- spokojit žádná z pozemských slastí, neznamená to ještì, že je svìt podvod. KØES ANÉ JSOU TAK NEÚÈINNÍ V TOMTO SVÌTÌ PRÁVÌ OD DOB, CO Z VELKÉ ÈÁSTI PØESTALI MYS- LET NA ONEN. MIØTE K NEBESÙM A ZEMÌ SE VÁM K TOMU VMÍSÍ ; MIØTE K ZEMI A NEBUDETE MÍT ANI TO, ANI ONO. Pozemské slasti ji patrnì nikdy uspokojit nemìly, mìly ji jen probudit a naznaèit tak touhu skuteènou. Je-li tomu tak, musím si dávat pozor, abych tìmito pozemskými slastmi na jedné stranì nepohrdal nebo za nì nebyl nevdìèný, ale abych si je ani nepletl s nìèím jiným, s tím, èeho jsou jen jakousi kopií, ozvìnou èi odleskem. Musím v sobì živit touhu po mé skuteèné zemi, kterou nenaleznu døíve než po smrti; nesmím dovolit, aby se mi ztratila èi mi byla zastínìna; abych se tam dostal, musí být hlavním cílem mého života a napomáhat k tomu musím i ostatním. Není tøeba se dát vyvést z míry vtipálky, kteøí se snaží køes anské doufání v nebesa zesmìšnit øeèmi o tom, že oni prý strávit vìènost hrou na harfy nechtìjí. V odpovìï jim lze øíci, že pokud nerozumí knihám pro dospìlé, nemìli by o nich mluvit. Veškerá obraznost Písem (harfy, koruny, zlato atd.) je samozøejmì pouze symbolickým pokusem, jak vyjádøit nevyjádøitelné. Hudební nástroje jsou tu u- vádìny, protože pro vìtšinu lidí (nikoli pro všechny) má hudba ze všech vìcí pøítomného života nejsilnìjší moc navodit pocit extáze a nekoneèna. Koruny jsou zmínìny proto, aby bylo zøejmo, že ti, kdo jsou zajedno s Bohem, budou mít podíl na jeho slávì, moci a radosti. Zlato má pøipomenout, že nebesa jsou nadèasová (zlato nerezaví) a jak jsou cenná. Lidé, kteøí budou tyto symboly chápat doslovnì, by se mohli rovnìž domnívat, že když Kristus øekl, že máme žít jako holubice, mìl tím na mysli, že máme také snášet vejce. q Z knihy C. S. Lewise K jádru køes- anství. Autor øíká: Jedinì svobodná vùle, tøebaže umožòuje zlo, umožòuje i lásku, dobrotu, radost. Vydalo nakladatelství Návrat domù. MARGARÍN PROVAMEL BIO nehydrogenovaný & neesterifikovaný prodejny COUNTRY LIFE Stres ovlivòuje schopnost kùže bránit se nemoci Mohou být úzkost, sklíèenost èi duševní chaos doslova vepsány do vaší tváøe? Vìdci se nyní domnívají, že na tomto slovním obratu mùže nìco být. Ve studii na 27 zdravých studentech University of California mìøil výzkumný tým pod vedením dr. Eliase hladinu podráždìnosti, neklidu, úzkosti, deprese, ú- navy a napìtí pøi tøech rùzných pøíležitostech bìhem osmi týdnù; toto údobí zahrnovalo dva svátky a zkouškové období. Vìdci nalepovali a strhávali lepicí pásku z pøedloktí studentù a mìøili, jak rychle byla kùže schopna se vzpamatovat a øádnì dýchat. Ukázalo se, že rychlost zotavení pøímo závisela na hladinì stresu pøi znaèném stresu bìhem zkoušek byla schopnost regenerace kùže znaènì zhoršena. Podle výzkumníkù by se tak mohli jedinci vystavení stresu stát snadnìjšími obì mi nìkterých bìžných kožních onemocnìní, jako je napø. lupénka èi dermatitida. Dùležitost antistresových technik, zahrnujících obvykle kombinaci pohybového programu, zdravé stravy a odpoèinku, tím opìt vystupuje do popøedí. Archives of Dermatology 2001;137:53-59, Speciální margarín øešením vleklého sporu Máslo nebo margarín? Tato otázka trápí nìkteré konzumenty jedlých tukù, kterým bylo nejprve øeèeno, že odpovìdí je margarín, ale pak se dozvìdìli, že margarín obsahuje tzv. transmastné kyseliny, které hladinu cholesterolu rovnìž zvyšují. Podle výsledkù nového výzkumu se ukazuje, že urèitým øešením by mohl být speciální margarín, který obsahuje podstatnì ménì transmastných kyselin. Bìhem pìtitýdenního sledování 46 rodin se zjistilo, že v tìch rodinách, které používaly tento druh margarínu, došlo k prùmìrnému snížení LDL ( špatného ) cholesterolu o 11%. The Journal of the American Medical Association 2000;284: PRAMENY ZDRAVÍ / 19

20 VAŠE DOPISY... Vážený pane redaktore, tentokrát pøišel èasopis Prameny zdraví v poøádku. Moc dìkuji. Snad si ani nedovedete pøedstavit, jak mi to usnadní ètení (ètenáøka je nevidomá, èasopis jí zasíláme v elektronické podobì pozn. redakce). Jak jsem si všimla, pøikládáte velký význam sójovým bobùm a výrobkùm z nich. Zajímalo by mì, jak se vyhnout geneticky ošetøené sóje. Nìkteøí výrobci, napø. firma Veto èi ALPRO (Provamel) už zaruèují (všimnìte si na etiketách), že jejich produkty nebyly vyrobeny z geneticky manipulovaných plodin. Country Life smìøuje k tomu, aby mìl ode všech svých dodavatelù záruku, že jejich výrobky neobsahují geneticky manipulované plodiny a naši zákazníci se tak mohli spolehnout na to, že v prodejnách Country Life zakoupí pouze naprosto bezpeèné potraviny. 100% záruku nabízejí samozøejmì BIO potraviny (ve kterých není použití geneticky modifikovaných surovin pøípustné a které jsou pøísnì kontrolovány). V èasopise se zmiòujete o aktivovaném uhlí, které je na pultech buï v podobì prášku, anebo v tobolkách. Asi nejsem sama, koho by zajímalo, zda se tobolky nevyrábìjí z želatiny. Skuteènì, tobolky s aktivním (správnìji aktivovaným) uhlím Èárkll se vyrábìjí ze želatiny. Z tohoto dùvodu je v prodejnách Country Life napøíštì k zakoupení pouze Èárkll v podobì prášku. V jedné prodejnì racionální výživy jsem se ptala na váš èasopis, bylo mi øeèeno, že mají pouze stará èísla, nová neberou, protože nejdou na odbyt. To opravdu nejsem schopna pochopit. Nebylo by možné tento èasopis nìjak více zviditelnit? Tak napøíklad èas od èasu dát nìco na internet. Dále si myslím, že váš èasopis neztrácí na aktualitì, bylo by užiteèné èas od èasu vydat všechna èísla na CD. Od pøíštího roku plánujeme zviditelnìní èasopisu Prameny zdraví urèitou zmìnou image, zøejmì tím, že èasopis dostane novou, barevnou obálku. I my se totiž domníváme, že je škoda, že se informace, které pøináší, nedostanou k vìtšímu okruhu ètenáøù. (Ètenáøi se však nemusejí obávat cena zùstane stejná.) Prezentace èasopisu Prameny zdraví na internetu je otázkou nìkolika týdnù, o souhrnném vydání na CD rovnìž uvažujeme. q NA ZHUBNUTÍ KUKUØICE Kukuøice pochází pùvodnì z tropické Ameriky, pravdìpodobnì z území dnešního Peru, Bolívie a Brazílie. V tìchto oblastech se kukuøice pìstuje už asi pìt tisíc let. Celá indiánská kultura byla založena na pìstování kukuøice. Z Jižní a Støední Ameriky se kukuøice díky Kolumbovi dostala do Evropy a potom postupnì do celého svìta. U nás se pìstuje v teplých oblastech hlavnì na jižní Moravì. Kukuøice byla velmi oblíbenou obilovinou Mayù, Aztékù a Olmékù. Dìlaly se z ní rùzné kaše, pekly koláèe a placky, vaøily polévky. Kukuøice se dá použít ke krmení dobytka, k výrobì velmi jemného škrobu a k prùmyslové výrobì cukru. Z klíèkù semen se lisuje kukuøièný olej. Nìkteré odrùdy kukuøice se pìstují jako plodová zelenina. Blizny kukuøice se též suší a používají v lidovém léèitelství. Dlouhé chvostnaté blizny vyènívající z palicovitých klasù se sbírají pøed opylením v dobì kvìtu a rychle se suší ve stínu. Obsahují tøísloviny, saponiny a koenzym Q. Èaj z tìchto blizen se používá jako diuretikum pøi všech chorobách moèového mìchýøe, ale i pøi dnì, revmatizmu a vodnatelnosti. Pùsobí dráždivì na srdeèní sval, zvyšuje krevní tlak a udržuje dobrý stav cév. Podporuje vyluèování žluèi, celkovì posiluje. Je výborným odtuèòovacím prostøedkem, pùsobí jako prevence proti rakovinì. Z kukuøice se vyrábìjí kukuøièné lupínky, které obsahují prùmìrnì 4,6 mg selenu ve 100 g. Selen je vynikající antioxidant, který chrání tìlo pøed rakovinou. Ze zralých zrn kukuøice se vyrábí krupice a mouka. Pøi problémech s ledvinami (spojenými s hromadìním vody v tìle) a pøi otocích je vhodné jíst dennì kukuøiènou kaši ale ne déle než jeden mìsíc. Je to obilovina vhodná pro letní mìsíce. Mladá zrna kukuøice obsahují asi 20% sacharidù, dále bílkoviny a tuky. Z minerálních látek má nejvíce draslíku, fosforu a vápníku. Na vitamíny není kukuøice obzvláš bohatá. VAØENÁ KUKUØICE Mladé mléèné kukuøièné klasy zbavíme listù a vhodíme do vroucí slané vody. Vaøíme do mìkka asi 1/2 hodiny. Podáváme teplé jako pøílohu nebo jako samostatný chod s kouskem švestky umeboši a sezamovou pastou tahini. AUSTRALSKÝ SALÁT 1/2 kg vaøených brambor, 1 šl zeleného hrášku, 1 šl kukuøièných zrn, 1 svazek øedkvièek, 1 šl sójové majonézy, bazalka Hrášek a kukuøici vaøíme asi 5 minut, øedkvièky nakrájíme. Všechno smícháme dohromady, dochutíme citrónem a zdobíme èerstvou bazalkou. POLENTA 1 šl kukuøièné krupice namoèíme asi na dvì hodiny do 3 šl vody. Potom pøivedeme do varu a za stálého míchání vaøíme 10 minut. Pøidáváme vodu podle potøeby. Na hrnec vložíme poklièku a necháme kaši dojít. Polenta je základem pro slané i sladké kaše, ve ztuhlém stavu ji mùžeme krájet a podávat jako pøílohu nebo lžící vykrajovat škubánky. Polentu mùžeme koupit i hotovou. V prodejnì zdravé výživy dostanete instantní kukuøiènou kaši, která je rychlá na pøípravu a hodí se jako základ ovocných krémù a pohárù, ale i na obalování (místo klasické strouhanky). Hladkou kukuøiènou mouku lze pøidávat do cukroví asi 1:1 s pšeniènou moukou. Dodá charakteristický žlutý vzhled cukroví (místo vejce). q 20 / PRAMENY ZDRAVÍ