VLIV KOMPONENT VOLEBNÍHO SYSTÉMU NA VOLEBNÍ CHOVÁNÍ THE COMPONENTS OF ELECTORAL SYSTEM AND RELATIONSHIP TO VOTING BEHAVIOUR.

Transkript

1 VLIV KOMPONENT VOLEBNÍHO SYSTÉMU NA VOLEBNÍ CHOVÁNÍ THE COMPONENTS OF ELECTORAL SYSTEM AND RELATIONSHIP TO VOTING BEHAVIOUR Radek Kopřiva Anotace: Příspěvek je věnován problematice vlivu komponent volebního systému na volební chování. V teoretické části jsou popisovány jednotlivé komponenty volebního systému. Praktická část je věnována možnostem jejich vlivu na volební chování. Data používaná ve studii byla získána z exit-pollového výzkumu, který proběhl ve městě Žatci v České republice v roce Klíčová slova: komponenty volebního systému, volební chování, uzavírací klauzule, volby Abstract: This paper is devoted to the phenomenon of components of electoral system and its relationship to voting behaviour. It describes frames components of electoral system in theoretical part. Practical part is devoted to relationship to components of electoral system and voting behaviour. Data used in the analyses were drawn from the 2006 Exit Poll studies, which were carried out in town Žatec, in the Czech Republic. Key words: components of electoral system, voting behaviour, electoral thresholds, vote ÚVOD Volební chování je oblastí výzkumu politických věd, která se zabývá objasňováním důvodů voličských rozhodnutí a především pak vztahů mezi voliči a politickými stranami ve volbách. Jednou z významných příčin studia volebního chování je snaha o poznání voličstva. Výsledky pak slouží zpravidla politickým stranám k utváření programů a v povolebním období k rozhodnutím, které jsou v souladu s očekáváním voličů (Tuček 1998, 22). Polarizace politických postojů a hodnot na úrovni voličů je důležitá pro vytváření polarizace na úrovni politické scény (Matějů, Vlachová 2000, 253n.). Problematika volebního chování je diskutována především v souvislosti s faktory, které ho ovlivňují. Vlachová uvádí tři modely volebního chování a v souvislosti s nimi činitele, kteří přispívající k jeho utváření sociologický model, model stranické identifikace a model racionálního výběru (Vlachová 2000, 487n.). Sociologický (radikální, strukturální) model se zaměřuje na chování skupin sociálních tříd, náboženských, věkových skupin, atd. Sociologický model je charakteristický kompozičním přístupem. Vychází z předpokladu, že politická orientace jednotlivce je ovlivněna jeho pozicí ve společenské struktuře a disproporce mezi regiony odráží prostorové rozdíly ve složení populace. Výzkum se proto orientuje na analýzu sociálních struktur ať už na individuální nebo agregátní úrovni. Model stranické identifikace (sociálně-psychologický) 1012

2 vychází z dlouhodobého vztahu jedince (voliče) k politické straně. Stranickou identifikaci lze v tomto kontextu vnímat jako pevně utvořenou osobní emocionální vazbu. Pokud dochází u jedince ke změně stranické identifikace, jedná se zpravidla o důsledek změn osobního rázu podmíněného změnou k sociální skupině, geografickou či sociální mobilitou. Model racionálního výběru (ekonomický) předpokládá, že se volič vždy znovu rozhoduje pro svojí volbu na základě dosažených informací. Volič vybírá z kandidujících politických subjektů, které se nejvíce blíží jeho zájmům a hodnotám. Posuzuje, co mu strany nabízejí podle politicky významným témat (issues). Model vychází z ekonomické teorie volebního chování. Akcentuje vliv retrospektivního hodnocení výkonu politických subjektů a pozici voliče jako spotřebitele v politickém supermarketu (Vlachová 2000, 488n.). Vedle toho ovšem může existovat celá řada dalších (a někdy zcela iracionálních) důvodů, které ovlivňují voličské rozhodnutí, v jejichž souvislosti mohou být a také jsou konstruovány modely volebního chování. Často diskutovanou otázkou v oblasti volebního chování je vliv politické situace a volebního systému na voličské rozhodnutí. Každý volič se nechová vždy v souladu se svými preferencemi, protože je vázán vnějšími okolnostmi, které ovlivňují jeho konečné rozhodnutí. Kubát v této souvislosti uvádí vedle upřímného hlasování (volič volí podle svých preferencí) ještě podobu hlasování protestního (často má podobu hlasování proti nejsilnějším stranám) a hlasování taktického (hlasování podle aktuální politické a volební situace) (Kubát 2002, 307n.). Taktické hlasování volič mimo jiné realizuje, volí-li s ohledem k nastavení komponent volebního systému. Volební chování může být do značné míry výsledkem politické situace a nastavení volebního systému. CÍL A METODY Cílem příspěvku je ověřit možnost teoretického předpokladu vlivu politické situace a volebního systému na volební chování v prostředí regionální úrovně politické praxe České republiky. Determinanty volebního chování bývají studovány zpravidla samostatně a teprve při jejich poznání jsou dávány do širších souvislostí. Ambicí příspěvku není rozkrýt plnou šíři politických postojů a hodnot, které přispívají k utváření volebního chování, ale zjistit zda (nikoliv do jaké míry) je možné předpokládat účinek komponent volebního systému na volební chování v souvislosti se znalostí politické situace. Rešeršní část příspěvku bude vedena snahou porozumět účinkům volebního systému v souvislosti se znalostí politické situace. Diskusní část příspěvku pak bude vycházet z dotazníkového šetření stranické identifikace, prováděného v rámci exit-pollového výzkumu voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2006 ve městě Žatci. Příspěvek je vypracováván v rámci disertační práce Politické aspekty reformy veřejné správy v podmínkách žateckého regionu a dále by se měl stát výchozím podkladem pro závěrečnou zprávu k udělenému vnitřnímu grantu Provozně ekonomické fakulty pod názvem Volební chování a stranická identifikace v regionálním politickém procesu. VÝSLEDKY Intenzitu zásahů do projevů volebního chování neovlivňuje volební systém pouze svojí povahou (většinový, poměrný, popř. smíšený volební systém), ale především nastavením jeho jednotlivých komponent. V mezních případech (zpravidla při posilování většinových prvků u poměrného volebního systému) se mohou jednotlivé typy svojí povahou a účinky podobat. Vzhledem k cíli příspěvku se bude další část textu vztahovat převážně k systému poměrného zastoupení. Jednou z komponent volebního systému je uzavírací klauzule sehrávající roli psychologického faktoru stanovené procentní hranice počtu voličských hlasů, potřebných pro vstup do zastupitelského sboru (Brokl 1996: 395). V této souvislosti je nutné zmínit především tzv. taktické hlasování. Jedná se o hlasování nikoliv podle svých preferencí 1013

3 (upřímné hlasování), ale podle aktuální politické situace. Obecně platí, že taktické hlasování se uplatňuje více ve většinových volebních systémech a upřímné hlasování v systémech poměrného zastoupení. Praxe voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR ovšem ukazuje, že v systémech poměrného zastoupení lze volit i takticky, což dokládá význam psychologického efektu uzavírací volební klauzule. Racionálně uvažující voliči jsou nuceni upřednostňovat politické subjekty, které mají reálnou naději překonat procentuální zisk potřebný pro získání zastupitelských mandátů a naopak opominout politické subjekty, které jsou nejbližší jejich politickému myšlení. Tento element je natolik významný, že místo aby u poměrného volebního systému zajistil rovnoměrné volební zisky, vytváří dvě silné strany, které následují ve velkém odstupu menší politické strany. Výsledek není dán volbou politické strany, která konkrétního voliče reprezentuje, ale strany, která spolehlivě překoná uzavírací klauzuli a je pro voliče ještě přijatelná. Uzavírací klauzule může ovšem také vést k protestnímu hlasování. Pokud volič nechce, aby jeho hlas propadl a zároveň nesympatizuje s některou ze silných politických stran 38, dá zcela logicky svůj hlas straně, která je vůči ní silným oponentem a přitom má potenciál překonat uzavírací klauzuli (Brokl 1996). Uzavírací klauzuli jako jednu z determinant volebního chování lze v rámci komponent volebního systému považovat za nejvýznamnější. Aby mohla sehrát svoji úlohu v rámci volebního rozhodování, není nutné znát detailně volební systém a aktuální politickou situaci. Rozhodnutí ovlivní pouze znalost procentuální výše klauzule a povědomí o aktuálním rozložení politických sil ve společnosti. Význam ostatních komponent volebního systému jako determinant volebního chování není tak značný, protože intenzita jejich vlivu je limitována znalostí jejich účinku voliči a znalostí aktuální politické situace. Jinou z komponent volebního systému je volební obvod. V proporcionálních volebních systémech se používají vícemandátové volební obvody, na rozdíl od systémů většinových, kde je v rámci volebního obvodu rozdělován pouze jeden mandát (tzv. jednomandátové volební obvody). Proporcionalita systému poměrného zastoupení se snižuje s klesající velikostí volebního obvodu a tedy klesajícím počtem rozdělovaných mandátů. S klesající velikostí volebního obvodu dochází k sbližování poměrného volebního systému s většinovým. Při explicitním předpokladu znalosti volebního systému jsou taktéž posilovány většinové prvky v rámci rozhodování voličů. Většinové volební systémy ze své podstaty nemohou přispět k rozdělení mandátů proporčně ve vztahu k rozložení politických sil ve volebním obvodě. Mimo to volič v obavě z propadu hlasu abstrahuje od preference kandidujícího politického subjektu, k němuž má pozitivní vztah. Namísto toho upřednostňuje kandidáta s teoretickou možností získat politický mandát, popř. užívá protestní hlasování. Na volební chování může taktéž účinkovat aplikovaná volební metoda. Tou se rozumí matematický algoritmus sloužící k přepočtu hlasů na mandáty. Na volební chování působí především proporcionalita (disproporcionalita) výsledků voleb dle použité metody. Míra proporcionality (disproporcionality) je dána poměrem mezi procentem odevzdaných hlasů a procentem obdrženým mandátů. Čistá proporcionalita volební metody znamená, že procenta získaných hlasů jsou úměrná procentu mandátů. Nepoměr mezi těmito hodnotami ukazuje na disproporcionalitu volební metody. V případě, že disproporcionalita volební metody vede k zisku většího množství mandátů v procentech k počtu hlasů v procentech, jedná se o tzv. nadreprezentaci. Opační efekt volební metody vede k tzv. podreprezentaci (Kubát 2000: 294). Za předpokladu znalosti účinku volební metody voliči upřednostňují politické strany, s nimiž se identifikují, tím méně, čím více vede použitá volební metoda k podreprezentaci daného politického subjektu a naopak tím více, čím více vede volební metoda k nadreprezentaci. 38 Silnými politickými stranami jsou míněny takové strany, které mají potenciál překonat uzavírací klauzuli. 1014

4 Komponentou volebního systému, která může ovlivnit volební chování, je také stanovená podoba kandidatury. Ve většinových volebních systémech lze užít pouze personální formy kandidatury. Její podstata může vést ke stejným účinkům, které byly zmíněny v souvislosti s volebním obvodem ve vztahu k většinovému volebnímu systému. V poměrných volebních systémech se ovšem používají soupisky kandidátů tzv. kandidátní listiny. Volební chování pak ovlivňuje především míra jejich otevřenosti, resp. uzavřenosti. Odklon od upřímného hlasování voliče je způsoben především mírou uzavřenosti kandidátní listiny. Nemožnost volby preferovaných kandidátů mezi různými kandidátními listinami vede k akceptaci kandidátů nepreferovaných. Ti mohou být součástí kandidátní listiny, kterou volič s ohledem na ostatní považuje za nejvíce vhodnou. Úlohu v rámci vlivu na volební chování hraje také struktura hlasu. Ta může do značné míry posilovat, ale také zeslabovat účinky ostatních komponent. Strukturou hlasu lze rozumět transformaci rozdílných preferencí voličů do jednotné podoby hlasování. Hlas může mít podobu kategorickou, kdy volič hlasuje pouze pro kandidáty jedné politické strany nebo podobu ordinální. V tomto případě má volič možnost vybírat z kandidátů různých kandidátních listin. Struktura hlasu dále může mít podobu hlasu jediného a vícenásobného. Kombinací jednotlivých způsobů hlasování lze získat různé varianty struktury hlasu (Bubeníček 2005, 97). Lze ovšem vycházet z předpokladu, že struktura posilující většinové prvky (jeden nebo malý počet hlasů) vzdaluje voliče od upřímného hlasování a struktura posilující prvky poměrného systému (počet hlasů daný počtem rozdělovaných mandátů v rámci volebního obvodu) naopak voliče k upřímnému hlasování vybízí. DISKUSE K předpokladu vlivu volebního systému na volební chování je nutné vycházet ze znalosti nejen volebního systému, ale také politické situace voliči. Na základě výzkumů, které byly v ČR realizovány (např. šetření informovanosti obyvatel ČR o EU, Boháč 2004) je zřejmé, že znalost politiky není v České republice obzvlášť hluboká. To poukazuje na fakt, že volební chování českých voličů ovlivňují v zásadě jiné faktory, než je reálná politika, volební programy, popř. volební systém. Následující část příspěvku se zaměří na některé z komponent volebního systému aplikovaného v rámci voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, jako možné determinanty volebního chování. Bude vycházet z dat exit-pollového výzkumu konaného ve městě Žatci 39, který se týká výzkumu volebního chování a stranické identifikace. Problematika účinku volebního systému je jednou z jeho částí. Výsledky není možné generalizovat na úroveň celé republiky. Jsou platné pouze pro zvolené město. Vliv volebního systému na volební chování lze odvodit buď přímo z otázek, které se ho týkají nebo nepřímo z ostatních otázek. Jednou z těch, která se přímo týká volebního systému je otázka na výši procentuálního zisku voličských hlasů nutných pro vstup politické strany do Poslanecké sněmovny. Na základě výsledků je možné učinit předpoklad, že uzavírací klauzule ovlivňuje, resp. má potenciál ovlivnit volební chování. Z dotazovaných odpovědělo pětiprocentní výši uzavírací klauzule přibližně 73% dotazovaných. 8% dotazovaných odpovědělo chybně a zbylých 19% neodpovědělo. Jinou přímou otázkou týkající se struktury hlasu, jež je součástí dotazníku, je otázka na využití preferenčních hlasů 40. Z dotazovaných využilo možnosti preferenčních hlasů přibližně 25% respondentů. Aby bylo možné stanovit předpoklad, že struktura hlasu v podobě 39 Empirický výzkum prováděný v den voleb. Náhodně vybraní voliči opouštějící volební místnost jsou požádáni, aby anonymně zopakovali svoji volbu. Dotazníkové šetření bylo realizováno na vzorku 400 respondentů z celkového počtu odevzdaných hlasů. 40 V případě preferenčního hlasu může ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR volič označit dva preferované kandidáty. 1015

5 preferenčního hlasu ovlivňuje voličské rozhodnutí, je nutné znát pohnutky, které k podobě hlasování voliče vedou. K tomu je pochopitelně nutné zařadit tento faktor do širších souvislostí, což bude předmětem další analýzy získaných dat. Nepřímo lze odvodit vliv volebního systému na volební chování z otázek, které se týkají důvodu volby. Dotazník dává odpověď na otázku Co ovlivnilo Vaší volbu?. Z respondentů odpovědělo přibližně 38%, že jejich volbu ovlivnil politický program, 30% uvedlo, že jejich volbu ovlivnily osobnosti politické strany, 22% volilo nejmenší zlo, pouze 6% respondentů uvedlo, že jejich volební rozhodnutí bylo ovlivněno předvolební kampaní a ostatní dotazovaní uvedli jiné důvody popř. neuvedli žádné důvody jejich volby. K odpovědím je ovšem nutné být ostražitými. Ačkoliv 30% respondentů za důvod svojí volby považuje identifikaci s kandidáty politické strany, nedokázalo v rámci otázky Dokázal(a) byste napsat jména tří lidí z kandidátní listiny, kterou jste volil? odpovědět přibližně 78% dotazovaných. To neukazuje pouze na rozpor mezi odpovědí a skutečností, ale zároveň na obecně nízkou úroveň znalosti aktuální politické situace v České republice. Skutečnost, že 22% dotazovaných za důvod svojí volby považuje volbu nejmenšího zla (protestní hlasování), nahrává předpokladu účinku uzavírací klauzule. Dokládá to i fakt statisticky významného vztahu mezi volbou nejmenšího zla a znalostní procentické výše uzavírací klauzule. Prostřednictvím zkonstruovaného dotazníku není možné přímo stanovit předpoklad, že volební metoda, stejně jako velikost volebního obvodu jsou komponentami, které významně ovlivňují volební chování. Na základě poznatku o nízké úrovni znalosti politické situace lze ovšem jejich vliv na volební chování považovat spíše za nízký. ZÁVĚR Mezi faktory, které ovlivňují volební chování nelze opominout volební systém. Význam účinku jednotlivých komponent volebního systému závisí vedle pochopitelné znalosti systému samého také na znalosti politické situace v České republice. Na základě poznatků získaných prostřednictvím dotazníkového šetření se ovšem ukazuje, že znalost politické situace není v ČR příliš hluboká. Z komponent volebního systému má největší vliv na volební chování uzavírací klauzule, která působí jako psychologický faktor stanovené procentní hranice počtu voličských hlasů, potřebných pro vstup do zastupitelského sboru. Význam ostatních komponent není tak velký. LITERATURA Bubeníček, V. 2004, Komponenty komunálního volebního systému S in Čmejrek, J., Bubeníček, V., Luhanová, M. (2004). Politika v regionálním rozvoji. Praha, Česká zemědělská univerzita v Praze, Provozně ekonomická fakulta, Katedra humanitních věd. Boháč, L. 2004, Rozšíření Evropské unie: veřejné mínění v zemích EU Integrace, (No. 1: S ). Brokl, L. 1996, Parlamentní volby1996 Sociologický časopis, Vol. 32 (No. 4: S ). Cabada, L.; Kubát, M. 2002, Úvod do studia politické vědy. Praha, Eurolex Bohemia. Matějů, P., Vlachová, K. 2000, Krystalizace politických postojů, politického spektra a role hodnot ve volebním rozhodování. S , in: Matějů, P., Vlachová, K. a kol. (2000). Nerovnost, spravedlnost, politika. Česká republika Praha, Sociologické nakladatelství. Tuček, M. 1998, Zastoupení obecných sociálně politických strategií v populaci české a slovenské republiky v průběhu transformace společnosti ( ) S in Tuček, M., Bunčák, J., Harmadyová, V. (1998). Stratégie a aktéri sociálnej transformácie a modernizácie v Českej a Slovenskej Republike. Brno, Doplněk. Vlachová, K. 2000, Stranická identifikace v České republice Sociologický časopis, Vol. 39 (No. 4: S ). 1016