IMMUNOGLOBULINUM HUMANUM NORMALE AD USUM INTRAVENOSUM. Imunoglobulin lidský normální pro intravenózní podání

Transkript

1 IMMUNOGLOBULINUM HUMANUM NORMALE AD USUM INTRAVENOSUM 7.5:0918 Imunoglobulin lidský normální pro intravenózní podání DEFINICE Je to sterilní tekutý nebo lyofilizovaný přípravek obsahující imunoglobuliny, hlavně imunoglobulin G (IgG). Mohou být přítomny i jiné bílkoviny. Obsahuje IgG-protilátky normálních osob. Tento článek se nevztahuje na přípravky připravené tak, aby obsahovaly fragmenty nebo chemicky pozměněný IgG. Získává se z plazmy, která vyhovuje požadavkům článku Plasma humanum ad separationem (0853). Přípravek může obsahovat pomocné látky jako jsou stabilizátory. VÝROBA Výrobní metoda zahrnuje krok nebo kroky, které prokazatelně odstraňují nebo inaktivují známá infekční agens; jsou-li k inaktivaci virů použity nějaké látky, má se prokázat, že jejich zbytky přítomné v konečném výrobku nemají nežádoucí účinky na pacienty léčené imunoglobulinem. Metoda přípravy také zahrnuje krok nebo kroky, kterými se prokazatelně odstraňují agens vyvolávající trombózu. Důraz je kladen na identifikaci aktivovaných koagulačních faktorů a jejich zymogeny a na postupy, které mohou způsobit jejich aktivaci. Měly by se brát v úvahu také ostatní prokoagulační agens, která se mohou objevit při výrobním procesu. Vhodnými zkouškami na zvířatech a klinickým hodnocením se prokáže, že přípravek je po intravenózním podání dobře snášen. Připravuje se ze směsi plazmy od nejméně 1000 dárců metodou, u které se prokáže, že získaný přípravek: nepřenáší infekci; při koncentraci imunoglobulinu 50 g/l obsahuje protilátky, z nichž nejméně pro dvě (jednu virovou a jednu bakteriální) je k dispozici mezinárodní standard nebo referenční přípravek, koncentrace těchto protilátek je ve srovnání s výchozím směsným materiálem nejméně trojnásobná; má definované rozdělení podtříd imunoglobulinu G; vyhovuje zkoušce na Fc funkci imunoglobulinu (2.7.9); nevykazuje aktivity vyvolávající trombózu (prokoagulační).

2 Imunoglobulin lidský normální pro intravenózní podání se připravuje jako stabilizovaný roztok nebo jako lyofilizovaný přípravek. V obou případech se přípravek filtruje přes filtr zadržující bakterie. Přípravek se může následně lyofilizovat a obaly se uzavřou ve vakuu nebo v atmosféře inertního plynu. K používané plazmě se nepřidávají žádná antibiotika. Nepřidává se žádná protimikrobní látka ani při frakcionaci, ani ke konečné várce roztoku. Stabilita přípravku se doloží vhodnými zkouškami prováděnými během vývojových studií. VLASTNOSTI Tekutý přípravek je čirý nebo slabě opalizující, bezbarvý nebo světle žlutý. Lyofilizovaný přípravek je bílý nebo světle žlutý prášek, nebo pevná drobivá hmota; je hygroskopický. Lyofilizovaný přípravek se rekonstituuje způsobem uvedeným v označení na obalu těsně před provedením Zkoušky totožnosti a Zkoušek na čistotu, kromě zkoušek Rozpustnost a Voda. ZKOUŠKY TOTOŽNOSTI Provádí se vhodnou imunoelektroforetickou metodou. Použije se antisérum proti normálnímu lidskému séru a porovná se normální lidské sérum a zkoušený přípravek, obojí zředěno na koncentraci bílkovin 10 g/l. Hlavní složka zkoušeného přípravku odpovídá IgG složce normálního lidského séra. Roztok může vykazovat malá množství jiných plazmatických bílkovin; je-li jako stabilizátor přidán lidský albumin, může být považován za hlavní složku. ZKOUŠKY NA ČISTOTU Rozpustnost. Do obalu lyofilizovanému přípravku se při doporučené teplotě přidá objem tekutiny uvedený v označení na obalu. Přípravek se do 30 min při teplotě 20 C až 25 C úplně rozpustí. Hodnota ph (2.2.3). 4,0 až 7,4; zkoušený přípravek se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) na koncentraci bílkovin 10 g/l. Osmolalita (2.2.35). Nejméně 240 mosmol/kg. Celkové bílkoviny. Přípravek obsahuje nejméně 30 g bílkovin v litru a 90 % až 110 % množství bílkovin uvedeného v označení na obalu. Zkoušený přípravek se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) na roztok obsahující ve 2 ml asi 15 mg bílkovin. Ke 2,0 ml tohoto roztoku se v odstředivkové zkumavce s kulatým dnem přidají 2 ml roztoku molybdenanu sodného R (75 g/l) a 2 ml směsi objemových dílů kyseliny sírové prosté dusíku R a vody R (1 + 30). Protřepe se, 5 min se odstřeďuje, supernatantní tekutina se slije a převrácená zkumavka se nechá odkapat na filtrační papír. Ve zbytku se

3 stanoví dusík mineralizací s kyselinou sírovou (2.5.9) a obsah bílkovin se vypočítá vynásobením výsledku faktorem 6,25. Složení bílkovin. Zónová elektroforéza (2.2.31). Použijí se proužky vhodného gelu acetátu celulosy nebo vhodného agarosového gelu jako nosič a tlumivý roztok barbitalový o ph 8,6 (1) jako elektrolyt. Pokud se jako nosič použije acetát celulosy, může se použít dále uvedená metoda. Pokud se použijí agarosové gely, protože jsou běžně součástí automatického systému, postupuje se místo uvedené metody podle pokynů výrobce. Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) na koncentraci imunoglobulinu 30 g/l. Porovnávací roztok. Imunoglobulin lidský pro elektroforézu BRP se rekonstituuje a zředí se roztokem chloridu sodného R (9 g/l) na koncentraci bílkovin 30 g/l. Na proužek se nanesou 4,0 μl zkoušeného roztoku do 10mm pásu nebo se nanese 0,4 μl na milimetr, jestliže se použije užší proužek. Stejným způsobem se na jiný proužek nanese stejný objem porovnávacího roztoku. Nechá se působit takové elektrické pole, aby se pruh normálního lidského sérového albuminu nanesený na kontrolní proužek posunul nejméně o 30 mm. Proužky se 5 min barví černí amido 10B RS a pak se odbarví směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R a methanolu R ( ) tak, aby pozadí bylo bezbarvé. Proužky se zprůhlední směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R a methanolu R ( ). Absorbance pásů se měří při 600 nm pomocí zařízení, které dává lineární odezvu v celém rozsahu měření. Výsledek se vypočítá jako průměr ze tří měření u každého proužku. Test způsobilosti. Na elektroforegramu porovnávacího roztoku na gelu acetátu celulosy nebo agarosových gelech je část bílkovin hlavního pásu v rozmezí uvedeném v příbalové informaci referenčního přípravku. Hodnocení. Na elektroforegramu zkoušeného roztoku na gelu acetátu celulosy nebo agarosových gelech má nejvýše 5 % bílkoviny pohyblivost odlišnou od hlavního pásu. Tuto hodnotu nelze použít, jestliže byl k přípravku přidán albumin jako stabilizátor; u takových přípravků se zkouška na složení bílkovin provádí při výrobě před přidáním stabilizátoru. Distribuce velikosti molekul. Vylučovací chromatografie (2.2.30). Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) na koncentraci vhodnou pro použitý chromatografický systém. Zpravidla je tato koncentrace v rozmezí 4 g/l až 12 g/l a nastřikuje se 50 μg až 600 μg bílkovin. Porovnávací roztok. Imunoglobulin lidský (pro velikost molekul) BRP se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) na stejnou koncentraci bílkoviny jako u zkoušeného roztoku.

4 Kolona: rozměry: délka 0,6 m, vnitřní průměr 7,5 mm [nebo délka 0,3 m, vnitřní průměr 7,8 mm]; stacionární fáze: silikagel pro chromatografii hydrofilní R o velikosti částic vhodné pro dělení globulinů s relativní molekulovou hmotností až Mobilní fáze. 4,873 g hydrogenfosforečnanu sodného dihydrátu R, 1,741 g dihydrogenfosforečnanu sodného monohydrátu R, 11,688 g chloridu sodného R a 50 mg azidu sodného R se rozpustí v litru vody R. Průtoková rychlost. 0,5 ml/min. Detekce. Spektrofotometrický detektor, 280 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku odpovídá hlavní pík monomeru IgG a pík odpovídající dimeru má relativní retenci vztaženou k hlavnímu píku asi 0,85. Píky na chromatogramu zkoušeného roztoku se identifikují porovnáním s chromatogramem porovnávacího roztoku; každý pík s retenčním časem kratším, než je retenční čas dimeru, odpovídá polymerům a agregátům. Hodnocení, chromatogram zkoušeného roztoku: retenční čas: retenční čas pro monomer a dimer vztažený k odpovídajícímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku je 1 ±0,02; plocha píků: součet ploch píků monomeru a dimeru je nejméně 90 % celkové plochy píků chromatogramu a součet ploch píků polymerů a agregátů je nejvýše 3 % celkové plochy píků chromatogramu. Tento požadavek se nevztahuje na přípravky, u nichž byl přidán albumin jako stabilizátor; u přípravků stabilizovaných albuminem se zkouška na distribuci podle velikosti molekul provádí při výrobě před přidáním stabilizátoru. Antikomplementární účinnost (2.6.17). Spotřeba komplementu je nejvýše 50 % (1 CH 50 na miligram imunoglobulinu). Aktivátor prekalikreinu (2.6.15). Nejvýše 35 m. j./ml, počítáno na ředění zkoušeného přípravku obsahující 30 g imunoglobulinu v litru. Hemaglutininy anti-a a anti-b (2.6.20, Metoda B). Vyhovuje zkoušce na hemaglutiny anti-a a anti-b (přímá metoda). Protilátky anti-d (2.6.26). Vyhovuje zkoušce na protilátky anti-d v lidském imunoglobulinu. Protilátky proti povrchovému antigenu hepatitidy B. Nejméně 0,5 m. j./g imunoglobulinu, stanoví se vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1). Imunoglobulin A. Stanoví-li se vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1); obsah imunoglobulinu A není vyšší než maximální obsah uvedený v označení na obalu.

5 Voda. Stanoví se vhodnou metodou, jako je Semimikrostanovení vody (2.5.12), Ztráta sušením (2.2.32) nebo Spektrofotometrie v blízké infračervené oblasti (2.2.40); obsah vody je v rozmezí schváleném oprávněnou autoritou. Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu. Pyrogenní látky (2.6.8) nebo Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, nebo přednostně, kde je to zdůvodněno a schváleno, validované in vitro zkoušce, jako je zkouška na bakteriální endotoxiny. Pro zkoušku na pyrogenní látky se na 1 kg hmotnosti králíka podá objem odpovídající 0,5 g imunoglobulinu, ale ne více než 10 ml na kilogram tělesné hmotnosti králíka. Kde se použije zkouška na bakteriální endotoxiny, má zkoušený přípravek méně než 0,5 m. j. endotoxinu v mililitru u roztoků s obsahem bílkovin nejvýše 50 g/l a méně než 1,0 m. j. endotoxinu v mililitru u roztoků s obsahem bílkovin v rozmezí 50 g/l až 100 g/l. SKLADOVÁNÍ Tekutý přípravek se skladuje v bezbarvých skleněných obalech, chráněn před světlem, při teplotě uvedené v označení na obalu. Lyofilizovaný přípravek se skladuje ve vzduchotěsných bezbarvých skleněných obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 25 C. OZNAČOVÁNÍ V označení na obalu se uvede: u tekutých přípravků jejich objem v obalu a obsah bílkovin vyjádřený v gramech na litr; u lyofilizovaných přípravků množství bílkovin v obalu; množství imunoglobulinu v obalu; způsob podání; u lyofilizovaných přípravků název nebo složení a objem tekutiny, která se použije k rekonstituci; rozdělení podtříd imunoglobulinu G obsažených v přípravku; kde je to vhodné, množství albuminu přidaného jako stabilizátor; maximální obsah imunoglobulinu A.