MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra speciální pedagogiky. Bakalářská práce

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra speciální pedagogiky Hovor pro neslyšící nové možnosti komunikace osob se sluchovým postižením s majoritní společností Bakalářská práce Brno 2014 Vedoucí práce: MgA. Mgr. Mariana Koutská Vypracovala: Dominika Graupnerová

2 Poděkování Ráda bych touto cestou poděkovala MgA. Mgr. Marianě Koutské, která mi svými cennými připomínkami, radami a vstřícným vedením pomohla při realizaci této bakalářské práce, přestože sama pracovala na velice důležitém projektu a její čas byl velice cenný.

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. V Brně, dne Podpis

4 Obsah Obsah... 4 Úvod Problematika sluchového postižení Vymezení základní terminologie Klasifikace sluchového postižení Komunikace osob se sluchovým postižením Kompenzační pomůcky Uvedení do problematiky a vymezení v české legislativě Historie užívání kompenzačních pomůcek Současná sluchová protetika Nejnovější služby v komunikaci osob se sluchovým postižením s majoritní společností Vymezení problematiky Služba Hovor pro neslyšící od O Obdobné služby v zahraničí Hovor pro neslyšící - nové možnosti komunikace osob se sluchovým postižením s majoritní společností Cíle a metodologie výzkumu Cíle výzkumu Analýza výsledků výzkumu Shrnutí výsledků výzkumu Závěr Shrnutí Summary Seznam použité literatury Seznam použitých internetových odkazů Seznam grafů Seznam příloh

5 Úvod Neslyšící nemohou telefonovat. Opravdu si to myslíte? Ono je to totiž trochu jinak. Osoby se sluchovým postižením mohou totiž i přes svůj handicap telefonovat. Nevěříte? Věřte. Nezvládnou to sice sami, ale s menší pomocí ochotných lidí mohou i oni plnohodnotně telefonovat. Pojďte se přesvědčit. Tématem této bakalářské práce je služba Hovor pro neslyšící od O2. Tuto službu jsem si vybrala, protože jsem se o ní poprvé dozvěděla na konferenci INSPO 2013, konané , a velice mě zaujala. Později jsem tuto službu začala sama využívat a postupně jsem mezi přáteli zjišťovala, jaký názor mají na danou službu oni, a často jsme o tomto tématu debatovali a vyměňovali si svoje postřehy a názory. To se právě stalo i mou inspirací k napsání této práce. Hlavním cílem bakalářské práce je analyzovat frekvenci a míru využívaní služby Hovor pro neslyšící mezi osobami se sluchovým postižením v České republice. Mezi vedlejší (parciální) cíle pak patří monitorování spokojenosti se službou, zjištění, zda respondenti dají přednost službě Hovor pro neslyšící před zprostředkováním hovoru známou osobou, a také informovat osoby se sluchovým postižením o existenci této služby. Práce se skládá celkem ze čtyř kapitol, z nichž každá má tři podkapitoly. První tři kapitoly představují část teoretickou, poslední čtvrtá kapitola se zabývá praktickou částí (výzkumem). První kapitola se zabývá oblastí surdopedie, její terminologií, klasifikací sluchových vad a také komunikací osob se sluchovým postižením. Druhá kapitola je zaměřena na kompenzační pomůcky, jejich historii, přibližuje také různé způsoby kompenzace sluchu a na konec se zde představují různé kompenzační pomůcky a jejich využití v běžném životě. Třetí kapitola se již zabývá službou Hovor pro neslyšící, jejího využitím a funkcí. Na konci této kapitoly jsou představeny i dvě obdobné zahraniční služby, poskytující služby osobám se sluchovým postižením v Německu a Austrálii. Závěrečná kapitola shrnuje výsledky kvantitativního výzkumu prováděného pomocí dotazníku mezi osobami se sluchovým postižením. 5

6 1. Problematika sluchového postižení Teorie vznikají z praktických důvodů. Gabriel Laub 1.1 Vymezení základní terminologie Speciální pedagogika je pojímána jako věda o zákonitostech speciální výchovy a speciálního vzdělávání jedince, který z důvodu znevýhodnění vyžaduje zvláštní, tedy speciální přístup při vzdělávání a speciální podporu při pracovním a společenském uplatnění. (Pipeková 2010, s. 109) V současné době se rozlišuje osm oborů speciální pedagogiky podle druhu postižení - surdopedie, psychopedie, oftalmopedie, logopedie, etopedie, pedagogika osob se souběžným postižením více vadami a specifické poruchy učení nebo chování. V této bakalářské práci se budeme podrobněji zabývat surdopedií. Termín surdopedie se skládá z latinského slova surdus, což znamená hluchý, a z řeckého paideia, neboli výchova. Z této definice vyplývá, že surdopedie je disciplína speciální pedagogiky, která se zabývá osobami se sluchovým postižením, především tedy výchovou a vzděláním. Odborná terminologie této disciplíny je značně nejednotná a neustálená a liší se v jednotlivých publikacích i v rámci jednotlivých resortů (školství, zdravotnictví, sociální oblast). (Skákalová 2011, s. 26) Počet osob se sluchovým postižením v České republice není přesně znám, protože zatím neproběhlo celostátní sčítání osob se sluchovým postižením. Můžeme se nicméně opírat o výzkumy, které u nás byly provedeny. Horáková (2012) uvádí statistiku Hrubého, který udává, že v České republice žije přibližně osob se sluchovým postižením, z nichž největší skupinu tvoří nedoslýchaví, kteří přišli o sluch ve vyšším věku (stařecká nedoslýchavost). Horáková dále uvádí, že dle Bulové u nás žije až osob se sluchovým postižením. 6

7 Podle Kašpara (2008) představují osoby se sluchovým postižením poměrně velkou skupinu osob se zdravotním postižením, jejich počet odhaduje na šest až patnáct procent z celkové populace. Světová zdravotnická organizace (2013, [online]) uvádí, že k únoru 2013 je na celém světě přibližně 360 miliónů lidí se sluchovým postižením větším než 40 db u dospělých a 30 db u dětí, což je více než pět procent světové populace. 7

8 1.2 Klasifikace sluchového postižení Mezi osoby se sluchovým postižením patří jedinci s různým stupněm a typem postižení sluchu. Jedná se o velice různorodou skupinu. Patří sem osoby neslyšící, u kterých je sluch poškozen na vysoké úrovni a ani s použitím nejsilnějších sluchadel nemohou vnímat mluvenou řeč. Tito lidé jsou nejčastějšími kandidáty na kochleární implantát (více viz kapitola 2.3). Neslyšící se dále mohou dělit na Neslyšící (s velkým N) a neslyšící (s malým n). Neslyšící jsou definováni z kulturního hlediska jako skupina jedinců, kteří nepociťují sluchovou vadu jako postižení, ale pohlíží na ni jako na něco, co je úplně normální. Neslyšící osoba se musí cítit být doma, být součástí komunity neslyšících. 1 Tento proces je přirozený a nenucený. (Kosinová 2008, s. 14) Jsou na sluchovou vadu hrdí, nechtějí ji kompenzovat sluchadly či kochleárním implantátem. Mají svůj vlastní jazyk (znakový jazyk viz kapitola 1.3), kulturu i tradice a zvyky. Jedná se o velice uzavřenou skupinu lidí, která se oddělila od většinové společnosti. Neznamená to ovšem, že zde jsou pouze osoby s těžkou vadou sluchu či hluchotou, mohou sem patřit i osoby slyšící, pokud používají jako primární jazyk znakový, či jej ovládají na velmi vysoké úrovni (např. tlumočníci či CODA 2 ). Důležité je přijetí zvyků a názorů Neslyšících za své a jejich plné respektování. Oproti tomu pojem neslyšící je definován z lékařského hlediska a souvisí s poruchou funkce sluchového orgánu, která je dále dělena na různé typy podle velikosti a místa postižení, podle doby vzniku atd. Horáková (2011) uvádí, že z medicínského hlediska se každá porucha funkce sluchového orgánu hodnotí jako sluchové postižení a vymezení kategorií funguje především z funkčního hlediska podstatná je kvantita a kvalita sluchového vjemu. Lékařský postoj se snaží o reedukaci a kompenzaci sluchu a o maximální možnou integraci do majoritní společnosti. Dále se sem řadí osoby nedoslýchavé, u nichž je možné sluchovou vadu velice dobře kompenzovat pomůckami a osoby se mohou dobře integrovat do majoritní společnosti. 1 Autorka ve své publikaci používá pojem neslyšící (s malým n) 2 Slyšící děti neslyšících rodičů 8

9 Poslední skupinou jsou osoby ohluchlé, které o sluch přišly v průběhu života. Důležité je, že ke ztrátě sluchu došlo až po ukončení vývoje řeči nebo v jejím průběhu. Toto postižení je ale velice náročné z hlediska psychiky a socializace jedince, zvlášť když dojde k ohluchnutí v době dospívání či v produktivním věku. Jedinec sice mluví, ale nemá rozvinuté odezírání, nemá osvojený znakový jazyk, musí hledat nový prostředek dorozumívání. Chybí zde zpětná vazba a může se objevit tzv. kopholálie, vada výslovnosti u jedinců, kteří přišli o sluch v pozdějším věku života. Nesmíme také zapomínat i na pojem presbyakuzie, kterou Lejska (2003) označuje jako postupné odumírání sluchových buněk, související se zvyšujícím se věkem. Jedná se tedy o stařeckou nedoslýchavost. Do oblasti surdopedie spadají i osoby s hluchoslepotou, tyto osoby mají poškozený vedle sluchu i zrak. V odborné literatuře jsou často označovány jako osoby s duálním senzorickým postižením. Literatura uvádí nejčastěji dělení sluchových vad podle stupně postižení, podle doby vzniku sluchové vady a podle místa, kde sluchová vada vzniká. (srov. Horáková 2012, Skákalová 2011, Souralová Langer 2005) Například podle Skákalové (2011) můžeme jednotlivé stupně sluchové vady definovat takto: 1. Dělení sluchových vad podle stupně (Skákalová, 2011) Normální sluch (0 20 db); Lehká nedoslýchavost (21 40 db); Nepřestavuje závažný problém při komunikaci, je velice dobře kompenzovatelná zvukovodovými sluchadly, které nejsou téměř vidět. Jedinec komunikuje pomocí telefonu, dobře rozumí mluvené řeči, nepotřebuje oporu pomocí odezírání. Střední nedoslýchavost; o první stupeň (41 55 db); I tato vada je dobře kompenzovatelná sluchadly, mohou se projevit potíže s porozuměním v hlučnějším prostředí, jedinec zvládá telefonování. 9

10 o druhý stupeň (56 70 db); Vadu lze úspěšně kompenzovat sluchadly, už se zde objevují vetší potíže s porozuměním v hlučnějším prostředí, jedinec si může napomáhat odezíráním. Je zde dobrá úspěšnost integrace do majoritní společnosti. Těžké postižení sluchu; o první stupeň (71 80 db); o druhý stupeň (81 90 db); U těžkého postižení sluchu je potřeba kompenzace silnými sluchadly a zesilovači. Zde se již vyskytují problémy v komunikaci, jedinec nemusí rozumět mluvené řeči, opírá se o odezírání, mohou nastat problémy při komunikaci pomocí telefonu. Velmi závažné postižení sluchu hraničící s hluchotou o první stupeň ( db); o druhý stupeň ( db); o třetí stupeň ( db); Toto je již velmi závažné postižení sluchu, lze jej sice ještě kompenzovat sluchadly, ale úspěšnost je již podstatně menší. Jsou zde velké problémy v komunikaci, jedinec již nedokáže vnímat mluvenou řeč poslechem, odezírá. Tito lidé nejčastěji používají znakový jazyk. V případě, že kompenzace sluchadly je neúspěšná, navrhuje se kompenzace pomocí kochleárního implantátu. Úplná ztráta sluchu hluchota (120 db a více); Jedinec neslyší vůbec nic, což je z hlediska komunikace velmi závažné. Lze si osvojit znakový jazyk. U dětí, které se narodily úplně neslyšící či u starších osob, které ohluchly, se doporučuje kompenzace kochleárním implantátem. 10

11 2. Dělení sluchových vad podle doby vzniku (Skákalová 2011) vrozené; K vrozeným vadám dochází dle Hrubého (1998) v důsledku dědičnosti nebo v době zrání plodu a dítě se s takovou vadou již narodí. získané; Získané vady vznikají až po narození, je zde důležité, zda před rozvojem řeči či až po rozvoji řeči. To nakonec rozhoduje, zda je sluchová vada prelingvální nebo postlingvální. (Hrubý 1998) dědičné vady; Hrubý (1998) řadí dědičné vady do speciální kategorie a dodává, že dědičnost vady neznamená, že se s ní dítě musí narodit, existují i takové dědičné vady, které se projeví až v pozdějším věku. 3. Dělení sluchových vad dle místa poškození sluchového orgánu (Skákalová 2011) Centrální; Centrální nedoslýchavost či hluchota zahrnuje dle Horákové (2012) komplikované defekty způsobené různými procesy, které postihují korový a podkorový systém sluchových vad. Jedná se o abnormální zpracování zvukového signálu v mozku. 11

12 Periferní; Periferní sluchová vada je taková vada, která má svůj podklad na rozdíl od centrální v uchu. o převodní; Lejska (2003) uvádí, že převodní (konduktivní) porucha je patologický stav, při kterém se zvuková vlna nedostane do oblasti sluchových buněk, buňka je v pořádku, ale není stimulována zvukem z toho důvodu, že vyvolaná energie je zbrzděna ve vnějším nebo středním uchu. o percepční (senzoneurální); Senzoneurální sluchová vada má dle Lejsky (2003) podklad v postižení senzorických buněk vnitřního ucha či v postižení nervových spojů v mozku. 12

13 1.3 Komunikace osob se sluchovým postižením Komunikace je nedílnou součástí našeho života. Pomocí komunikace navazujeme mezilidské vztahy a předáváme si informace. Komunikace může probíhat dvěma způsoby verbálně nebo neverbálně. Verbální složku komunikace tvoří slovní komunikace, tedy mluvená a psaná forma řeči. Neverbální složka je dorozumívání se beze slov, jedná se o různá gesta, postoje, mimiku. Osoby se sluchovým postižením, které využívají znakový jazyk, ve svém projevu kladou velký důraz zejména na mimiku. Komunikační systémy osob se sluchovým postižením jsou vyjmenovány v zákoně č. 384/2008 Sb. o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob v plném znění zákona č. 423/2008 Sb., novely zákona o znakové řeči č. 155/1998 Sb. Tento zákon definuje jednotlivé komunikační systémy osob se sluchovým postižením a osob s hluchoslepotou. Dělí komunikační systémy neslyšících a hluchoslepých osob na český znakový jazyk a komunikační systémy vycházející z českého jazyka 3. Zdůrazňuje také, že osoby se sluchovým postižením mají právo si zvolit takový komunikační prostředek, který odpovídá jejich potřebám. Neslyšící lidé volí způsob komunikace podle toho, s kým, kde, kdy, o čem a proč se v danou chvíli dorozumívají. (Strnadová 1998, s. 136) Horáková (2011) uvádí, že máme dva typy komunikačních systémů osob se sluchovým postižením. První je audioorální komunikační systém, kam patří mluvená řeč a pomocné artikulační znaky. Druhý je vizuálněmotorický komunikační systém, sem řadíme znakový jazyk, znakovanou češtinu a prstovou abecedu. Nyní si jednotlivé komunikační typy více přiblížíme. Mluvená řeč je pro osoby s těžší sluchovou vadou obtížně osvojitelná, přestože je velice důležitá pro komunikaci s majoritní společností. Důležitá je pravidelná návštěva logopeda a cvičení mluvení u dětí. Osoby se sluchovým postižením si často pomáhají tzv. odezíráním, slyšící lidé toto vnímají jako čtení ze rtů. Janotová (1999) definuje odezírání jako dovednost jedince vnímat mluvenou řeč zrakem a pochopit obsah sdělení nejen podle pohybu úst, ale i podle mimiky obličeje výrazu očí a gestikulace. 3 Mezi komunikační systémy vycházející z českého jazyka patří dle zákona 155/1998 znakovaná čeština, prstová abeceda, vizualizace mluvené češtiny, písemný záznam mluvené řeči, Lormova abeceda, daktylografika, Braillovo písmo s využitím taktilní formy, taktilní odezírání a vibrační metoda Tadoma. 13

14 Pomocné artikulační znaky slouží jako pomůcka pro rozvíjení mluvené řeči. Používají se hlavně v logopedii. Slouží jako opora pro správnou fixaci dané hlásky. Jejich počet je stejný jako počet hlásek mluveného jazyka. Pomocné artikulační znaky splňují současně i funkci daktylních znaků při tvoření a rozvíjení řeči sluchově postižených dětí. Zákon č. 155/1998 definuje znakový jazyk jako přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálně-pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu. Český znakový jazyk má základní atributy jazyka, tj. znakovost, systémovost, dvojí členění, produktivnost, svébytnost a historický rozměr, a je ustálen po stránce lexikální i gramatické. Znakový jazyk (ZJ) je tedy vizuálně-motorický komunikační systém ( vidí se a ukazuje ) s vlastním slovníkem a vlastní gramatikou. (Skákalová 2011, s. 50) Slovní zásoba znakového jazyka se neustále rozvíjí a obohacuje o nové znaky např. odborných slov. Znakový jazyk není všude stejný, existují jeho dialekty, liší se v různých geografických oblastech v rámci měst, krajů ale i států. Pro lepší mezinárodní komunikaci vznikl tzv. Mezinárodní znakový systém, který je definován jako vizuálně-motorický komunikační systém, který je užíván mezi neslyšícími uživateli různých znakových jazyků [ ]. Rozvinul se přirozeně v rámci evropské komunity neslyšících, na rozdíl od Gestuna, jenž je systémem vymyšleným komisí. (Webb Suppala in Tetauerová, 2008) Oproti tomu znakovaná čeština není dle Souralové-Langera (2005) přirozeným jazykem, ale uměle vytvořeným systémem, který vytvořili slyšící lidé, aby se domluvili s neslyšícími uživateli znakového jazyka. Znakovaná čeština používá gramatiku mluveného českého jazyka a mluvená slova převádí do vizuálních znaků. Znakovaná čeština může uživatelům znakového jazyka činit potíže, zejména při užívání např. předložek a spojek, jejichž význam znakový jazyk většinou vyjadřuje jiným způsobem. 14

15 Dalším vizuálně-motorickým systémem komunikace je tzv. prstová abeceda, která stejně jako znakovaná čeština vychází z mluveného jazyka. Prstová abeceda využívá formalizovaných a ustálených postavení prstů a dlaně jedné ruky nebo prstů a dlaní obou rukou k zobrazování jednotlivých písmen české abecedy. (Skákalová 2011, s. 52) Z této definice vyplývá, že existuje prstová abeceda pro jednu ruku a prstová abeceda pro obě ruce. Dvouruční prstová abeceda se více používá v kontaktu se slyšícími lidmi, pro její jednoduchost a srozumitelnost. Některé prstové abecedy v zahraničí jsou velice obtížné a pro laika nesrozumitelné, např. prstová abeceda v britském znakovém jazyce (BSL) či v americkém znakovém jazyce (ASL). Dokonce prstová abeceda je v těchto dvou jazycích specifická. Zatímco americký mluvčí znakového jazyka vyjadřuje čísla a prstovou abecedu jednou rukou, český mluvčí znakového jazyka užívá obě ruce. Také tvary rukou užívané pro vyjádření čísel a abecedy jsou různé v každém z těchto jazyků. (Petraturová 2008, [online]) 15

16 2. Kompenzační pomůcky Člověk je zrozen k vzájemné pomoci. Lucius A. Seneca Používání kompenzačních pomůcek je důležité, zejména u dětí, aby se mohl co nejvíce rozvíjet komunikační systém, především mluvená řeč. Mezi kompenzační pomůcky nepatří pouze sluchadla a kochleární implantáty, můžeme sem zahrnout širokou škálu pomůcek, které usnadňují život osobám se sluchovým postižením. Kompenzačních pomůcek existuje v současné době celá řada, neustále se rozvíjejí a zdokonalují. 2.1 Uvedení do problematiky a vymezení v české legislativě Kompenzační pomůcky usnadňují uživatelům běžný život, který je díky sluchové vadě ztížen: Kompenzační pomůcky zahrnují široký soubor speciálních zesilovacích elektroakustických přístrojů umožňující osobám se sluchovým postižením překonat komunikační potíže, které jsou sluchovou vadou způsobeny. (Horáková 2011, s. 45) Kompenzační pomůcky jsou ale často velice drahé a osoby se zdravotním postižením nejsou schopny si tuto pomůcku zakoupit. To ošetřuje zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů č. 329/2011 Sb. Tento zákon určuje, kdo má na pomůcku nárok, jaká je výše příspěvku a další podmínky nutné pro splnění nároku na příspěvek na zvláštní pomůcku. Seznam pomůcek, na jejichž pořízení se vztahuje sociální příspěvek, je uveden ve vyhlášce č. 388/2011 Sb. o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. 16

17 Dle vyhlášky stát poskytuje sociální příspěvek na: signalizaci bytového a domovního zvonku včetně instalace; signalizaci pláče dítěte včetně instalace; speciální programové vybaveni pro edukaci a reedukaci sluchu umožňující nácvik mluvení, odezírání nebo znakového jazyka (aplikace do telefonu, programy do osobního počítače); individuální indukční smyčku; zařízení pro poslech audiovizuálního zařízení; signalizace telefonního zvonění; telefonní zesilovač. Nárok na příspěvek na speciální pomůcku má dle zákona 329/2011 Sb. osoba, která má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí nebo těžké sluchové postižení anebo těžké zrakové postižení charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a její zdravotní stav nevylučuje přiznání tohoto příspěvku. Je nutno ještě podotknout, že v roce 2012 došlo k velkým změnám v sociální oblasti a s tím souvisejícími požadavky na poskytování příspěvku na pomůcku, na uznání osoby s těžkým zdravotním postižením (ZTP) a další sociální příspěvky. Jedná se o novelizaci zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, novelizace č. 384/2012 Sb., platného od 1. ledna Cílem zákona je zvýšení adresnosti a efektivnosti dávkové pomoci poskytované osobám se zdravotním postižením, snížení nákladů na administraci dávek a zvýšení komfortu klienta. Zákon upravuje poskytování peněžitých dávek osobám se zdravotním postižením, určených ke zmírnění sociálních důsledků jejich zdravotního postižení a k podpoře jejich sociálního začleňování, a dále také průkazy pro osoby se zdravotním postižením (OZP). (Hricová Doležalová in Beňo 2012, s. 218) Některé proměny jsou jasným přínosem (např. otázka plošného screeningu sluchu) a některé jsou neustále ze všech stran diskutovány. Postoje samotných osob se zdravotním postižením k sociální reformě jsou dnes spíše negativní, stejně jako přístup Národní rady osob se zdravotním postižením. (Hricová Doležalová in Beňo 2012, s. 230) Tyto sociální změny jsou nyní v platnosti teprve krátkou dobu, teprve časem se ukáže, zda byly tyto změny efektivní a přínosné. 17

18 2.2 Historie užívání kompenzačních pomůcek Užívání kompenzačních pomůcek sahá hluboko do historie, i když tyto pomůcky mají s dnešními společné velice málo. O tom, jak mohly vypadat pomůcky ve starověku či středověku nevíme, neexistují téměř žádné doklady. Proto se stručně zaměříme na historii kompenzačních pomůcek až od 19. století. Prvními pomůckami, které měly sloužit k tomu, aby lidé lépe slyšeli, byly tzv. sluchové trychtýře. Tyto sluchové trychtýře používané v 19. století mohly zlepšit poslech až o 20 db. Nejprve je bylo třeba přidržovat rukou, později se objevila varianta upevnění na hlavě pomocí pružiny (Kochlear 2009, [online]). Další pomůckou byla sluchová trubice. Trubice zesilovala zvuk přímo u zdroje hluku a vedla jej přímo do ucha osoby se sluchovým postižením. Trubici dle Hrubého (1998) sestrojil nedoslýchavý optik Jindřich August Dunker. Trubici tvořila ohebná hadice, na jejímž konci byl trychtýř. Důležitým okamžikem pro vznik sluchadel byl rozvoj elektroniky. Nejprve se používala sluchadla na uhlíkové bázi a roku 1982 sestrojil dr. Ferdinand Alt první elektrické sluchadlo. Uhlíková sluchadla se velice rozšířila a začaly je vyrábět desítky firem, mezi nimi např. i Siemens, v roce 1910 či Oticon v roce 1940 (Hrubý, 1998). Zásadní zlom v rozvoji sluchadel přinesl vynález tzv. elektronky, která byla schopná zesilovat. Roku 1932 vzniklo první elektronkové sluchadlo, které přinesla firma Sonotone: V roce 1957 se objevuje první sluchadlo závěsné. Kolem roku 1959 se začínají vyrábět první sluchadla do boltce. V roce 1972 se začaly vyvíjet sluchadla se zpracováním řečového signálu. Obvody ve sluchadle dokázaly potlačit šumy a hluky okolí a zvýraznit tak mluvenou řeč (Kochlear 2009, [online]). Poté začala být velice rozšířená analogová sluchadla, ta postupně vytlačila sluchadla digitální, která se používají v současné době a jsou nadále zdokonalována. Dnes se pomocí moderních digitálních sluchadel dosahuje vysoké kvality poslechu i u osob s velmi těžkou sluchovou vadou. Digitálními sluchadly se budeme podrobněji zabývat v následující kapitole o sluchové protetice. 18

19 V dnešní době technologie postoupila velice dopředu a to se projevilo i u dalších kompenzačních pomůcek. Zdokonalila se nejen sluchadla a kochleární implantáty, ale i např. různé světelné a vibrační signalizace (zvonek, signalizace pláče dítěte, signalizace požáru, světelné a vibrační budíky), FM systémy, počítače, notebooky, tablety, počítačové programy a v neposlední řadě i mobilní telefony, které jsou v současné době neodmyslitelnou součástí života osob se sluchovým postižením, zejména tzv. chytré telefony, které mají spoustu užitečných aplikací, které mohou osoby se sluchovým postižením využívat. 19

20 2.3 Současná sluchová protetika Mezi sluchovou protetiku, tedy náhradu sluchu, řadíme sluchadla, kochleární a kmenové implantáty. Sluchadla Sluchadla jsou v současné době nejrozšířenější a nejčastěji využívanou kompenzační pomůckou, nahrazující alespoň částečně sluch. Sluchadla jsou základní kompenzační pomůckou, kterou lidé se sluchovým postižením používají nejčastěji. Využívají je děti a dospělí s lehkou, středně těžkou i těžkou nedoslýchavostí. (Horáková 2011, s. 46) Sluchadlo můžeme definovat jako miniaturní elektronický zesilovač zvuku nebo elektroakustický přístroj, jehož úkolem je zesilovat a modulovat zvuky. (srov. Hrubý 1998, s. 99) Kašpar (2008) dělí sluchadla podle vzhledu a podle způsobu zpracování zvuku (digitální a analogová sluchadla). Sluchadla podle vzhledu dělí na následující: závěsná sluchadla; krabičková sluchadla; brýlová sluchadla; zvukovodová sluchadla. Závěsná sluchadla mají dle Skákalové (2011) mikrofon, elektroniku, sluchátko i napájecí zdroj vestavěny do pouzdra ve tvaru rohlíčku a zvuk se přivádí do zvukovodu pomocí hadičky a tvarovky, zavedené do ucha. Krabičková, neboli kapesní sluchadla se dnes již příliš nepoužívají. Mikrofon a napájecí zdroj byl uložen v pouzdru tvaru krabičky, ze které vedly šňůrky (kabely) se sluchátky, které se vkládaly do uší. Krabička byla pověšena za krkem, což bylo velice nepraktické, zejména u malých dětí. Brýlová sluchadla jsou sluchadla, která jsou zabudována do nožiček brýlí a fungují na principu kostních sluchadel. Dle Horákové (2012) se dnes již téměř nevyrábějí, protože lze nosit sluchadla i brýle pohodlně současně, což je možné díky rozvoji optiky a odlehčení skel brýlí. Zvukovodová sluchadla se zavádějí přímo do zvukovodu a jsou téměř neviditelná. Používají se u lehké a střední nedoslýchavosti. Jsou vyráběna individuálně, podle velikosti ztráty a otisku zvukovodu pacienta. 20

21 V následujícím textu bude přiblížen princip zpracování zvuku u analogových a digitálních sluchadel. Analogová sluchadla jsou starší a pracují na jednodušším principu než sluchadla digitální. Zvuk je v analogových sluchadlech dle Horákové (2011) zachycen mikrofonem a převeden do formy elektrického proudu, který je poté předán k dalšímu zpracování do zesilovače a jeho obvodů a takto zpracován je veden do reproduktoru, kde je zpětně změněn na zvuk. Horáková dále uvádí, že se tato sluchadla dnes již příliš nepoužívají a některé firmy od jejich výroby úplně upustily. Modernější než analogová sluchadla a také v dnešní době nejvíce využívanější jsou sluchadla digitální. Digitální sluchadla analogový elektrický signál navíc prostřednictvím mikroprocesoru dále transformují na posloupnost binárních čísel, která je dle aktuálního nastavení softwaru sluchadla příslušně zpracována (filtrována, zesílena). (Souralová Langer 2005, s. 38) Digitální sluchadla se musí vždy nastavit tak, aby výsledný poslech vyhovoval uživateli sluchadla. Nastavování se provádí pomocí speciálního programu na speciálním přístroji podobném počítači, ke kterému se sluchadla připojí. Foniatr může různé frekvence (výšku a hloubku zvuku) zesílit, či naopak zeslabit, dle potřeb nositele. Pokud ale nositel není schopný nosit sluchadlo (u převodní vady) např. z důvodu chybějícího boltce, zdeformovaného zvukovodu či častých akutních zánětů při nošení sluchadel, je možné sluchovou vadu kompenzovat tzv. Baha sluchadlem. Přenos kostí dle Skákalové (2011) funguje na principu, že ze zesilovače sluchadla vychází elektrický signál, který je předán vibrátoru přiloženému na spánkové kosti. Vibrace jsou vedeny kostí do vnitřního ucha, čímž dochází k rozkmitání nitroušních tekutin. Kochleární implantát Zatímco sluchadla pomáhají uživatelům nedoslýchavým a je zde podmínkou, že pacient musí mít zachované alespoň malé zbytky sluchu, které sluchadlo využívá, kochleární a kmenový implantát zbytky sluchu nevyužívá, je tedy vhodný pro osoby s totální hluchotou nebo s velice těžkou nedoslýchavostí, kterým sluchadlo nepomáhá ve vnímání zvuků. Podle Horákové (2012, s. 100) kochleární implantát představuje nitroušní elektronickou smyslovou náhradu, která je určena lidem s těžkým sluchovým postižením, nebo lidem zcela neslyšícím. 21

22 Implantační systém má dvě základní soustavy. Jedna se ukládá na kost pod kůži a sval za uchem, druhá se nosí za uchem. Její částí je vysílací cívka v podobě malého kolečka, která je přidržována u vnitřní části implantátu ve správné poloze na hlavě pomocí magnetu. Operace se tedy týká soustavy vnitřní. (Kabelka in Motejzlíková 2009, s. 150) Kochleární implantát se skládá z vnější a vnitřní části, které jsou spolu přes kůži na lebce spojené magnetem. Vnější část slouží k přijímání zvukových signálů, vnitřní část tyto signály zpracovává a předává dál. Vnější část se skládá ze zvukového procesoru, mikrofonu a vysílací cívky. Implantovanou část tvoří přijímač a svazek 22 elektrod umístěných v hlemýždi. Důležité je, aby byl sluchový nerv a centrální zpravování zvuku v mozku v pořádku. Mikrofon zachytí zvuk z prostředí a odešle jej do řečového procesoru. Procesor zvuk analyzuje, zdigitalizuje jej na kódované signály a ty pošle vysílací cívkou, která je umístěna na hlavě za uchem, přímo do přijímače. Energie i informace je přenášena přes kůži elektromagnetickou indukcí. [ ] Prstencově uspořádané elektrody končí každá v jiné části hlemýždě, aby bylo umožněno co nejvíce diferencované vnímání odlišných zvukových podnětů. (Horáková 2012, s. 101). Pro výběr kandidátů kochleární implantace jsou stanovena kritéria, která schválila Česká společnost pro otolaryngologii a chirurgii hlavy a krku J. E. Purkyně (Vymlátilová in Motejzlíková 2009, s. 84). Pečlivé zhodnocení daných kritérií ovlivňuje dle Svobodové (2005) úspěšnost kochleární implantace i následné rehabilitace, jejímž předpokladem je, že dítě bude moci kochleární implantát přiměřeně využívat. Možnost implantace volí naprostá většina rodičů z důvodů preference komunikace mluvenou řečí aby se s dítětem domluvili a aby mělo dítě snazší přístup ke vzdělání. Členové implantačního týmu však naprosto respektují i přání rodičů rozvíjet komunikaci jiným způsobem (totální komunikace, komunikace pomocí znakového jazyka) (Kabelka in Motejzlíková 2009, s. 151). Je nutné zde ještě podotknout, že postoje ke kochleární implantaci se liší. Velice záporný postoj mají členové komunity Neslyšících, kteří kochleární implantaci zcela odmítají a nesouhlasí s tím, aby byl dětem voperován kochleární implantát. 22

23 3. Nejnovější služby v komunikaci osob se sluchovým postižením s majoritní společností Dobrá komunikace má stejně povzbuzující účinky jako káva a stejně obtížně se po ní usíná. Anne M. Lindbergh V minulé kapitole jsme se zabývali kompenzačními pomůckami pro osoby se sluchovým postižením. Zdůraznili jsme si jejich význam a neodmyslitelnou součást v životě osob se sluchovým postižením. Je však nutné ještě dodat, že i přes používání nejrůznějších kompenzačních pomůcek můžou nadále existovat komunikační bariéry mezi slyšící majoritou a populací se sluchovou vadou. Tyto bariéry se snaží překonat nejrůznější služby pro sluchově postižené, např. online tlumočení, online přepis mluveného slova, simultánní přepis, tlumočení apod. 3.1 Vymezení problematiky Telefonování představuje v současné době neodmyslitelnou součást komunikace. Telefonování je rychlé, levné a pohodlné, není tedy divu, že ho slyšící lidé využívají jako nejčastější prostředek komunikace. Ale i lidé se sluchovým postižením si potřebují někam zatelefonovat, např. objednat se k lékaři. Dříve mohli lidé se sluchovým postižením využívat tzv. psacího telefonu, který funguje na podobném principu jako služba Hovor pro neslyšící hovor je uskutečněn přes spojovatelku. Další alternativou byl fax. Tyto dvě možnosti jsou ale v dnešní době na ústupu kvůli velkému rozvoji technologie. Nejnovější služby jsou takové služby, které se na trhu komunikačních technologií objevují teprve posledních pár let a využívají současné moderní technologie. Jedním z poskytovatelů takového typu služby je i O2 se svojí službou Hovor pro neslyšící. A právě touto službou se budeme dále zabývat (kapitola 3.2). 23

24 Lidé se sluchovým postižením se samozřejmě mohou se slyšící osobou spojit i jiným způsobem než telefonováním, a to pomocí různých komunikačních programů např. SMS, , Skype, ICQ atd. Nicméně ne každá firma nabízí možnost chatování např. pomocí Skype, ICQ. Dobrou volbou je psaní ů, ale není zde jistota, zda vám dotyčný odpoví a pokud ano, tak kdy. Jde o podstatně pomalejší způsob komunikace, než je telefonování. Zákon o sociálních službách stanovuje, že osoby se zdravotním postižením mají nárok na sociální služby zdarma. Sociální služby mohou poskytovat neziskové společnosti a organizace, které je financují ze svých dotací, či velké firmy, které si financování služeb mohou zajistit sami a následně je poskytovat uživatelům zdarma. 24

25 3.2 Služba Hovor pro neslyšící od O2 Tato kapitola přiblíží informace o službě Hovor pro neslyšící, o jejím fungování, cílové skupině a možnostech jejího využívání. Hovor pro neslyšící představuje unikátní asistenční službu, která pomáhá lidem se specifickými potřebami (např. senioři, neslyšící či sluchově postižení apod.) komunikovat prostřednictvím telefonu se slyšícími osobami. (Užachovová 2013, [online]) Tato služba tedy není pouze pro sluchově postižené osoby, ale mohou ji využívat i senioři po předložení určených dokumentů. Jedná se o ofocený ZTP průkaz nebo Rozhodnutí příslušného obecního úřadu o přiznání mimořádných výhod II. stupně, ve kterém je uvedeno, že zjištěné zdravotní postižení odpovídá postižení uvedenému v odstavci 2, písmenu i) přílohy č. 2 k Vyhlášce č. 182/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (úplná nebo praktická hluchota). (Jak pomůžeme? 2013, [online]) Současná služba Hovor pro neslyšící vychází z dřívější tzv. linky pro neslyšící (psací telefon), pouze se tato služba zmodernizovala a zdokonalila. Užachovová (2013 [online]) uvádí, že tato nepřetržitá linka je provozována již od roku 1997 a v roce 2010 tato služba poskytuje hovory zdarma na číslech bezplatných zelených linek. Služba funguje na principu zprostředkování hovoru operátorem. Operátor se řídí etickým kodexem (viz příloha č. 1). Operátor na lince dostává od neslyšícího zákazníka instrukce formou u, faxu či SMS a na jejich základě komunikuje se slyšícími uživateli. Stejně tak může operátor tlumočit informace směrem k neslyšícím. V takovém případě mu obsah konverzace přepíše a pošle vybranou formou. (Ruce.cz 2010, [online]). Dnes je služba rozšířena i o další způsoby navázání kontaktu, nejen pomocí u, faxu nebo SMS. Zákazník (slyšící i neslyšící) se s operátorem může spojit pomocí těchto kontaktů: (Kontakty 2013, [online]): pro spojení slyšícího a neslyšícího; neslysici@o2.com; SMS; UIN: ICQ; Skype - o2hovorproneslysici; E-psací telefon online; Mobilní telefon - aplikace TexMee, která funguje podobně jako E-psací telefon. 25

26 Způsobů, jak se spojit s operátorem, je tedy opravdu celá řada a klient si může zvolit takový způsob, který mu nejvíce vyhovuje. a SMS fungují tak, že zákazník se sluchovým postižením napíše operátorovi všechny informace, které jsou potřeba pro vyřízení telefonátu. Operátor telefonát vyřídí a poté pošle zprávu zpátky klientovi, dochází zde tedy k určitému zpoždění. Oproti tomu ICQ, Skype, online E- psací telefon a komunikace pomocí aplikace TexMee fungují simultánně, tedy v reálném čase. Znamená to, že neslyšící klient píše, co chce sdělit volanému, operátor to čte volanému a hned simultánně píše klientovi odpověď. Ještě je důležité zmínit, že operátoři při hovoru používají komunikaci v první osobě, tj. mluví do telefonu přesně tak, jak jim to klient píše či sděluje. Telefonovat si mohou i dvě osoby se sluchovým postižením, stejně tak slyšící a osoba se sluchovým postižením. Služba Hovor pro neslyšící se může využívat i pro telefonování do zahraničí, které je poskytováno od března Dokonce nabízí volání i s překladem do a z anglického jazyka, klient tedy nemusí ovládat anglický jazyk. Lze samozřejmě volat i bez překladu, pokud klient ovládá cizí jazyk. Konverzace v cizím jazyce je oříškem i pro mnohé slyšící. Pro neslyšícího nebo nedoslýchavého člověka je však takováto situace ještě více neřešitelná. (Služba Hovor pro neslyšící 2014, [online]). Telefonování do zahraničí již ale není poskytováno zdarma, jak je tomu u využívání služby na území ČR, ale je zpoplatněno dle aktuálního ceníku, uveřejněného na stránkách O2 (Ceník GSM/UMTS» Hovor pro neslyšící). Většina lidí se sluchovým postižením, kteří cestují do zahraničí, považují tuto službu za velice přínosnou. Služba získává stále větší počet klientů, což dokazuje užitečnost a využívanost této služby. Jak uvádí pro srovnání Užachovová (2013, [online]): V roce 2012 obsloužila tato linka požadavků, což je o více než v roce 2011, aktuálně je měsíčně vyřizováno průměrně 2400 požadavků. Počet registrovaných neslyšících i počet požadavků k vyřízení neustále roste. Stoupající počet klientů a provedených telefonátů také dokazuje lepší informovanost slyšící i neslyšící společnosti. 26

27 Služba Hovor pro neslyšící spolupracuje i s různými organizacemi, zabývajícími se problematikou sluchově postižených (Kontakty 2013, [online]): Unie neslyšící Brno - Helppes - Miss Deaf - APPN - SNNCR - ČUN - Služba Hovor pro neslyšící je určena pro osoby ovládající český jazyk, které jsou schopny se srozumitelně domluvit písemnou formou a písemné formě jazyka dobře rozumí. Osoby se sluchovým postižením, které ovládají znakový jazyk a nerozumí tolik psané formě jazyka, mohou telefonovat přes tlumočnickou službu, kterou poskytuje organizace APPN. Tlumočnická služba online APPN poskytuje službu tlumočení pro neslyšící, tedy tlumočení z českého znakového jazyka (ČZJ) do českého jazyka mluveného či psaného (ČJ) a obráceně = nutné využít web kameru. (APPN, 2014, [online]) Jde o velice podobný princip jako u služby Hovor pro neslyšící, pouze se klient (osoba se sluchovým postižením) spojí s operátorem pomocí webkamery a dorozumívá se pomocí ČZJ. Vše také probíhá simultánně. 27

28 3.3 Obdobné služby v zahraničí Nejen u nás existují služby, které pomáhají osobám se sluchovým postižením s telefonováním a komunikací s majoritní společností. I ve světě jsou poskytovány služby, které pomáhají tamním občanům se sluchovým postižením. V této kapitole si stručně představíme pár zahraničních služeb, které fungují na podobném principu jako naše služba Hovor pro neslyšící. Tess Relay-Dienste, Německo V Německu funguje služba pro neslyšící, která je velice podobná té naší. Jmenuje se Tess Relay-Dienste. Dle Tess Relay-Dienste (2014) funguje služba v Německu od roku 2006 a poskytuje telefonní tlumočení do německého znakového jazyka nebo do psaného jazyka 4. Služba funguje sedm dní v týdnu od 8:00 do 23:00. V současnosti využívá tuto telefonní službu více než 600 osob se sluchovým postižením pro soukromé či pracovní hovory. Jsou mezi nimi osoby neslyšící, ohluchlí, těžce nedoslýchaví a osoby s praktickou hluchotou. 5 (Brohm 2014, [online]) Služba Tess Relay-Dienste nabízí tři možnosti komunikace (Willkommen bei Tess! 2014, [online]): 1. Relay-Dienst TeSign (Gebärdensprache): neslyšící lidé se mohou na službu obrátit přes německý znakový jazyk pomocí TeSign; 2. Relay-Dienst TeScript (Schriftsprache): Těžce nedoslýchaví či osoby s praktickou hluchotou se mohou spojit pomocí psaného jazyka přes TeScript; 3. Relay-Dienst TeScript mit Voice Carry Over - Lesen & Sprechen: osoby se sluchovou vadou, kteří mají dobrou výslovnost, mohou mluvit a odpovědi jsou přeložené do psané formy jazyka operátorem. I osoby slyšící se mohou s osobou se sluchovým postižením spojit pomocí Tess, na stránkách jsou uvedeny telefonní čísla pro různé typy volání, např. pro volání s překladem do ZJ, či do psaného textu atd. 4 V České republice bylo tlumočení online od organizace APPN spuštěno ve zkušební verzi roku 2008 a od roku 2011 funguje nonstop a zdarma. Také služba Hovor pro neslyšící funguje nonstop a zdarma, byla již spuštěna v roce 1997 (psací telefony) a od roku 2010 funguje v téměř stejné verzi jako dnes (byla ještě postupně zdokonalována). 5 Přeloženo autorkou - originální znění: Mittlerweile nutzen über 600 hörgeschädigte Menschen den Telefonvermittlungsdienst für private oder berufliche Gespräche. Unter ihnen sind gehörlose, ertaubte, stark schwerhörige und an Taubheit grenzend Schwerhörige. 28

29 Telefonní služby nejsou bohužel poskytovány zdarma, jak je tomu u nás, ale jsou zpoplatněny. Ceny se liší v závislosti na délce a typu volání, zda jde o volání soukromé či pracovní, zda volá osoba se sluchovým postižením nebo osoba slyšící (viz příloha č. 2). National Relay Service, Austrálie Také v Austrálii funguje služba obdobná našemu Hovoru pro neslyšící, jmenuje se National Relay Service. NRS (National Relay Service) je australská telefonní služba, která funguje po celé Austrálii a je určena osobám se sluchovým postižením nebo osobám s narušenou komunikační schopností. 6 (About us 2014, [online]) Funguje 24 hodin denně a je zpoplatněna, ale v rámci běžné ceny za telefonování, bez jakýchkoli dalších poplatků. Uskutečnění hovoru probíhá několika způsoby (Home 2014, [online]): Captioned relay titulkování, osoba se sluchovou vadou mluví, operátor opakuje odpověď osoby slyšící do počítače, vybaveném software pro rozpoznání hlasu, software přepíše mluvený text do psané podoby, která se zobrazí klientovi na jeho počítači; SMS Relay osoba se sluchovým postižením napíše SMS operátorovi, který vyřídí hovor a poté pošle zpátky odpověď formou SMS; Video Relay pro uskutečnění hovoru s tlumočníkem do znakového jazyka; Internet Relay funguje stejně jako E-psací telefon u nás (viz předchozí podkapitola 3.2); Speak and Read pro osoby, které upřednostňují mluvení, ale neslyší. Komunikují s operátorem mluvenou řečí, operátor jim odpovědi píše; Type and Read komunikace přes textový (psací) telefon. Osoba se sluchovým postižením komunikuje s operátorem pomocí psaní, operátor odepisuje odpovědi; 6 Přeloženo autorkou originální znění: The NRS is an Australia-wide phone service for people who are deaf or have a hearing or speech impairment. 29

30 Type and Listen tento způsob komunikace je pro osoby, které jsou schopny poslechu (jsou slyšící nebo mají lehkou sluchovou vadu), ale mají problémy s mluvením, případně mluvit nemohou. Klient tedy píše operátorovi, který to čte volajícímu a ten odpovídá přímo klientovi. Operátor je pouze hlas volajícího; Speak and Listen pro osoby, které mohou použít vlastní hlas, ale slyšící osoby jim nemusí vše a dobře rozumět. Klient je přímo spojen s další osobou, které volá, operátor může zopakovat, část nebo celý text, který klient říká; Calling an NRS user pro osoby slyšící, které se chtějí spojit s osobou se sluchovým postižením. Z výše vyjmenovaných zahraničních služeb vyplývá, že každá služba má svoje pozitiva a negativa. Abychom však mohli zjistit, zda jsou služby poskytované v zahraničí kvalitnější a lepší než služba Hovor pro neslyšící, museli bychom provést rozsáhlý zahraniční výzkum těchto a dalších služeb. 30

31 4. Hovor pro neslyšící - nové možnosti komunikace osob se sluchovým postižením s majoritní společností Teorie zůstane pouhou teorií, pokud nepřikročíme k činu. Jan A. Komenský Praktická část bakalářské práce představí výstupy výzkumného šetření zaměřeného na míru a frekvenci využívání služby Hovor pro neslyšící. 4.1 Cíle a metodologie výzkumu Cíle výzkumu Tématem této bakalářské práce je služba Hovor pro neslyšící od O2 jako nová možnost komunikace osob se sluchovým postižením s majoritní společností. Hlavním cílem práce je analyzovat frekvenci a míru využívaní služby Hovor pro neslyšící mezi osobami se sluchovým postižením v České republice. Mezi parciální cíle mé práce patří monitorovat spokojenost se službou, analyzovat, zda respondenti dají přednost službě Hovor pro neslyšící před zprostředkováním hovoru známou osobou, a také informovat osoby se sluchovým postižením o existenci této služby. Pro svůj výzkumný záměr jsme si stanovili následující dvé hypotézy: Čím větší ztrátu sluchu člověk se sluchovým postižením má, tím častěji využívá službu Hovor pro neslyšící. Čím mladší je dospělá osoba se sluchovým postižením, tím častěji upřednostňuje anonymní hovor (přes operátora) oproti hovoru zprostředkovanému známou osobou (rodinní příslušníci, kamarádi). Metodologie V rámci této bakalářské práce bylo využito kvantitativního výzkumného šetření prostřednictvím výzkumné techniky dotazníku (viz příloha č. 3). Dotazník byl vypracován v elektronické podobě na internetovém serveru dotazník byl přístupný 65 dní. Informace o dotazníku byly šířeny přes sociální síť Facebook, kde byla vytvořena skupina, do které byli přizváni uživatelé se sluchovým postižením. 31

32 Dotazník obsahuje celkem 22 položek, z toho jednu tzv. přeskokovou, tzn. po určité odpovědi se respondent dostal na jinou otázku, přeskočil otázky, které se ho netýkaly. Vzhledem k tomu, že se jednalo o elektronickou verzi, program respondenta sám navedl na další otázku a ostatní otázky zůstaly respondentovi skryté. Otázky byly otevřené, uzavřené, polouzavřené i škálované. Celý dotazník je k dohledání v příloze č. 3. Popis výzkumného vzorku Dotazník vyplnilo celkem 72 respondentů. Více než dvě třetiny respondentů tvořily ženy v celkovém počtu 52 (72%), mužů bylo celkem 20 (28%). Nejvíce respondentů bylo ve věku let v celkovém počtu 41 (57 %), což tvoří více než polovinu z celkového počtu respondentů. Naopak nejméně respondentů bylo ve věkové kategorii 50 let a více v počtu pouhých 2 respondentů (3%). Druhou nejpočetnější věkovou skupinou byli mladí lidé ve věku let, kterých bylo 16 (22%). Nejvíce respondentů má praktickou hluchotu v celkovém počtu 25 respondentů (35%), naopak nejméně respondentů má lehkou nedoslýchavost - 3 respondenti (4%). Výzkumného šetření se zúčastnilo 72 respondentů. Z celkového počtu respondentů však pouze 21 respondentů má zkušenost se službou Hovor pro neslyšící. Následující výsledky výzkumu tedy pracují se skupinou 21 respondentů. V příloze č. 4 jsou uvedeny další výsledky, které jsme považovali za zajímavé. 32

33 4.2 Analýza výsledků výzkumu Na základě výše postavených hypotéz jsme sledovali souvislost mezi sluchovou vadou respondenta a frekvencí používání služby. Čím větší ztrátu sluchu člověk se sluchovým postižením má, tím častěji využívá službu Hovor pro neslyšící. Čím mladší je dospělá osoba se sluchovým postižením, tím častěji upřednostňuje anonymní hovor (přes operátora) oproti hovoru zprostředkovanému známou osobou (rodinní příslušníci, kamarádi). V první hypotéze jsem sledovala sluchovou vadu respondentů v souvislosti s frekvencí využívání této služby (graf 1). Respondenti, kteří měli úplnou hluchotu, uvedli, že službu využívají málokdy čtyři respondenti, dva respondenti uvedli jiné. Respondentů s praktickou hluchotou bylo nejvíce, pět jich uvedlo, že službu využívají málokdy a šest uvedlo, že občas. Těžce nedoslýchaví respondenti využívají službu občas. Respondenti s lehčí sluchovou vadou (střední nedoslýchavost a lehká nedoslýchavost) uvedli po jednom, že službu využívají občas a málokdy Velmi často (každý den) Občas (jednou týdně) Málokdy (jednou za měsíc) Jiné Graf 1: Sluchová vada respondentů a frekvence využívání služby 33

34 Další hypotézou jsem sledovala věk respondentů a to, zda upřednostňují anonymní rozhovor přes třetí osobu (operátora) či přes známou osobu (kamaráda, rodinného příslušníka) (graf 2). Respondentům ve věku let anonymní hovor vyhovuje, odpovědělo takto šest respondentů, zbylí tři odpověděli jiné. Také respondenti ve věku let odpověděli převážně, že jim anonymní hovor vyhovuje - čtyři respondenti. Pouze jeden respondent uvedl, že mu anonymní hovor nevyhovuje. Ve věkové kategorii let také převládala odpověď, že respondentům anonymita vyhovuje celkem pět respondentů a jeden uvedl, že mu anonymita nevyhovuje. Jeden respondent ve věku 51 a více uvedl jiné. Anonymní rozhovor upřednostňuje nejvíce respondentů (15 osob) a pouze jeden respondent upřednostňuje rozhovor přes známou osobu. Pět respondentů uvedlo jiné a z jejich komentářů cituji: Mě je upřímně jedno. Záleží na tom, komu volám. Kdyby někomu z rodiny nebo doktorovi, tak radši někdo známý. A jinak zbytek, třeba někomu z firmy, tak anonymita může být. Úplná anonymita to není, jelikož po mě vyžadovali kopii ZTP, kde jsou všechny mé údaje a fotka. Zatím mě nestalo. Operátor mne zná, jsem u nich řádně zaregistrována, má fotografii i data z průkazu ZTP. Mně to nevadí. Z některých výpovědí vyplývá zajímavé zjištění, že některé osoby se sluchovým postižením nepovažují hovor přes operátora za anonymní, jelikož má jejich fotografii a další údaje. 34

35 let let let let 51 a více Ano, jsem radši, když mě operátor nezná Ne, jsem radši, když za mě telefonuje někdo známý Jiné Graf 2: Věk respondentů a anonymita hovoru 35

36 4.3 Shrnutí výsledků výzkumu Hlavním cílem bakalářské práce je analyzovat frekvenci a míru využívaní služby Hovor pro neslyšící mezi osobami se sluchovým postižením v České republice. Parciální cíle byly monitorovat spokojenost se službou, zjištění, zda respondenti dají přednost službě Hovor pro neslyšící před zprostředkováním hovoru známou osobou, informovat osoby se sluchovým postižením o této službě. Hypotéza č. 1 se dle výsledků grafu 1 nepotvrdila, respondenti s úplnou hluchotou využívají službu málokdy (jednou měsíčně), respondenti s těžkou nedoslýchavostí naopak občas (jednou týdně). Odpovědi respondentů s praktickou hluchotou byly velice těsné, jednou týdně využívá službu osm respondentů a jednou měsíčně devět respondentů. U respondentů s lehčí sluchovou vadou (středně těžká nedoslýchavost a lehká nedoslýchavost) nepřevažovala ani jedna odpověď, jeden respondent odpověděl občas a jeden málokdy. Z grafu 2 vyplývá, že druhá hypotéza se potvrdila. Respondenti ve věku let a let odpověděli až na výjimky, že jim hovor přes operátora vyhovuje. Anonymní hovor vyhovuje i starším respondentům ve věkové kategorii let. Bylo by velice zajímavé se touto službou i nadále zabývat a uskutečnit další výzkumy, např. sestavit dotazník pro slyšící společnost a podívat se tak na problematiku z jiného pohledu. 36

37 Závěr Tato bakalářská práce byla zaměřena na osoby se sluchovým postižením a jejich komunikaci s majoritní (slyšící) společností. V teoretické části jsme se zabývali oborem surdopedie, terminologií, typy sluchových vad a komunikací osob se sluchovým postižením. Dále jsme si v teoretické části popsali druhy kompenzačních pomůcek, možnosti kompenzace sluchu a nakonec samotnou službou Hovor pro neslyšící, které je tato bakalářská práce věnována. Vysvětlili jsme si, jak tato služba funguje, jaké je její využití v praxi, co vše osobám se sluchovým postižením nabízí a nakonec jsme si představili i dvě služby fungující v zahraničí, v Německu a Austrálii. V praktické části jsme si představili výsledky kvantitativního výzkumu, který byl proveden pomocí dotazníku. 37

38 Shrnutí Tato bakalářská práce se zabývá službou Hovor pro neslyšící, s cílem analyzovat frekvenci a míru využívaní této služby mezi osobami se sluchovým postižením v České republice. Představuje, jak tato služba funguje, jaké je její využití a co vše klientům poskytuje. Jedna podkapitola je věnována obdobným službám v zahraničí, konkrétně v Německu a Austrálii. Práce je členěna do čtyř kapitol, první tři kapitoly jsou teoretické, poslední kapitola je věnována kvantitativnímu výzkumu. První kapitola se zabývá obecně oborem surdopedie, jeho terminologií, vymezením různých typu vad a jejich členění a nakonec komunikačními systémy osob se sluchovým postižením. Druhá kapitola je věnována kompenzačním pomůckám a jejich využití v běžném životě a možnostem reedukace sluchu. Třetí kapitola se věnuje službě Hovor pro neslyšící, kde tuto službu podrobně popisuje a na závěr jsou zde představeny dvě zahraniční služby, které fungují na podobném principu. Poslední, čtvrtá kapitola přináší výsledky kvantitativního výzkumu provedeného pomocí dotazníku. 38

39 Summary This bachelor thesis deals with the office of Assisted service for people with hearing impairment and the main aim is to analyse the frequency and the quantity of use of this service within people with hearing impairment in the Czech Republic. It presents how this service works, its use and what can be provided to its clients. One subhead is devoted to similar services abroad, specifically in Germany and Australia. This thesis is divided in 4 chapters, first three are theoretical and the last one is devoted to a quantitative research. The first chapter deals in general with special education of people with hearing impairment, with its terminology, demarcation of different types of impairments and their division and in the end with communication systems of people with hearing impairment. The second chapter is dedicated to the compensation aids and their use in daily life and their possibilities of re-education of hearing. The third chapter deals with the Assisted service for people with hearing impairment and its detailed description and also with two other similar services from abroad. The last, forth, chapter brings the results of quantitative research accomplished by using a questionnaire. 39

40 Seznam použité literatury HORÁKOVÁ, R. Sluchové postižení : Úvod do surdopedie. I. vyd. Praha : Portál, s. ISBN HORÁKOVÁ, R. Surdopedie. Texty k distančnímu vzdělávání. Brno : Paido, ISBN HRICOVÁ, L. DOLEŽALOVÁ, L. Aktuální změny v legislativě české republiky týkající se sluchového postižení v oblasti zdravotnictví a sociální práce. In: BEŇO, P. Komunikácia s pacientmi / klientmi s postihnutím sluchu. Trnava: Typi Universitatis Tyrnaviensis, 2012, s ISBN HRUBÝ, J. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu (2. díl). I. vyd. Praha : Septima, s. ISBN JANOTOVÁ, N. Odezírání u sluchově postižených. Praha : Septima, 1999 (revize 2007). ISBN KABELKA, Z. Operační zákrok kochleární implantace u dítěte. In: MOTEJZLÍKOVÁ, Jitka. Kochleární implantáty: rady a zkušenosti. Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených, ISBN KAŠPAR, Z. Technické kompenzační pomůcky pro osoby se sluchovým postižením. Praha : Česká komora tlumočníků znakového jazyka, ISBN KOSINOVÁ, B. Neslyšící jako jazyková a kulturní menšina kultura neslyšících. Praha : Česká komora tlumočníků znakového jazyka, ISBN LEJSKA, M. Poruchy verbální komunikace a foniatrie. I. vyd. Brno : Paido, s. ISBN PIPEKOVÁ, J. Kapitoly ze speciální pedagogiky. III. vyd. Brno : Paido, s. ISBN SKÁKALOVÁ, T. Uvedení do problematiky sluchového postižení. I. vyd. Hradec Králové : GAUDEAMUS, ISBN SOURALOVÁ, E. - LANGER, J. Surdopedie: studijní opora pro kombinované studium. I. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého, ISBN STRNADOVÁ, V. Současné problémy české komunity neslyšících I. Hluchota a jazyková komunikace. Praha : DeskTop Publishing FF UK Praha, 1998 (revize 2007). ISBN TETAUEROVÁ, I. Mezinárodní znakový systém. Praha : Česká komora tlumočníků znakového jazyka, ISBN VYMLÁTILOVÁ, Eva. Kandidáti a uživatelé kochleárního implantátu. In: MOTEJZLÍKOVÁ, Jitka. Kochleární implantáty: rady a zkušenosti. Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených, ISBN

41 Seznam použitých internetových odkazů About us. National Relay Service [online]. [cit ]. Dostupné z: < Asistenční služba 02 Hovor pro neslyšící - zdarma. Ruce.cz [online] [cit ]. Dostupné z: < BROHM, Nadine. Wie telefonieren Gehörlose?. Tess - Relay-Dienste [online]. [cit ]. Dostupné z: < Home. National Relay Service [online]. [cit ]. Dostupné z: < Jak pomůžeme?. Myslíme na lidi a přírodu [online]. [cit ]. Dostupné z: < KOCHLEAR. Historický vývoj kompenzačních pomůcek. [online] , [cit ]. Dostupné na < KOMENSKÝ, A. Jan Amos Komenský citáty. SVOBODA, Martin. Citáty slavných osobností: Výroky, myšlenky, přísloví a afroismy [online] [cit ]. Dostupné z: < Kontakty. Myslíme na lidi a přírodu [online] [cit ]. Dostupné z: < Kosten. Tess - Relay-Dienste [online]. [cit ]. Dostupné z: < LAUB, G. Gabriel Laub citáty. SVOBODA, Martin. Citáty slavných osobností: Výroky, myšlenky, přísloví a afroismy [online] [cit ]. Dostupné z: < LINDENBERGH, A. A.M. Lindbergh citát. SVOBODA, Martin. Citáty slavných osobností: Výroky, myšlenky, přísloví a afroismy [online] [cit ]. Dostupné z: < SENECA, L. Seneca citáty. SVOBODA, Martin. Citáty slavných osobností: Výroky, myšlenky, přísloví a afroismy [online] [cit ]. Dostupné z: < Služba Hovor pro neslyšící. Myslíme na lidi a přírodu [online] [cit ]. Dostupné z: < 41

42 UŽACHOVOVÁ, Alena. Hovor pro neslyšící. In: INSPO: Internet a informační systémy pro osoby se specifickými potřebami [online] [cit ]. Dostupné z: < Willkommen bei Tess!. Tess - Relay-Dienste [online]. [cit ]. Dostupné z: < WORLD HEALTH ORGANIZATION. Deafness and hearing loss [online] [cit ]. Dostupné z: < Zákon č. 384/2008 Sb. o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob. [online].[cit ]. Dostupné na < &cd=3&typ=r>. Zákony pro lidi. Předpis 388/2011 Sb. Vyhláška o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením.[online].[cit ]. Dostupné na < Zákony pro lidi. Zákon č. 155/1998 Sb. o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob. [online]. [cit ]. Dostupné na < Zákony pro lidi. Zákon č. 329/2011 Sb. o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů. [online]. [cit ]. Dostupné na < 42

43 Seznam grafů Graf 1: Sluchová vada respondentů a frekvence využívání služby Graf 2: Věk respondentů a anonymita hovoru 43

44 Seznam příloh Příloha č. 1: Etický kodex Příloha č. 2. Ceník služby Tess - Relay-Dienste Příloha č. 3: Dotazník Příloha č. 4: Výsledky dotazníku 44

45 Příloha č. 1: Etický kodex Staženo z <

46 Příloha č. 2. Ceník služby Tess - Relay-Dienste Převzato z <

47 Příloha č. 3: Dotazník

48

49

50

51 Příloha č. 4: Výsledky dotazníku

52

53

54

55