KEST DO KRISTA III MARTIN KLUSO. (Tursko, ervenec 2008)

Transkript

1 KEST DO KRISTA III MARTIN KLUSO (Tursko, ervenec 2008) Bratr Jirka hovoil o tom, že jsou uritá období, ve kterých pichází Boží slovo na stejné téma. Nemám problém to opakovat. Nevím, že jedno slovo opakujeme tyikrát za sebou, protože nemáme co jiného íct. Jsem velmi rád, že Bh vci opakuje. Vnímám v této dob bh, ve kterém nkteré vci projdou mým životem tak rychle, že je nestihnu úpln vytžit. Cítím, že bych se poteboval uritou myšlenkou zabývat, ale už pichází jiná. Není to jenom o kázání. Mže jít o nco, co nám Bh klade na srdce. Nebezpeí se skrývá v tom, že poslané slovo nevykoná, k emu bylo posláno. Je to, jako kdybych zasel sím, a než staí být zavlaženo, vzklíit a pinést ovoce, tak tam nasel nco dalšího a dalšího, a v koneném dsledku nevzejde nic. Toto se dje v náboženství, kdy se církev dostane do rytmu, který není z Hospodina a který nám umožní mít formu náboženství, formu zbožnosti, piemž budeme zapírat moc slova, která je v nm obsažená. Forma náboženství je lehká a levná. To, co Bh chce uinit v nás, stojí mnohem více energie. Nedávno jsme se ohledn asopisu Pikrytí, a už doma s mojí ženou Kristýnkou, nebo bhem redakní rady, bavili o tom, že nechceme jenom psát asopis. Chceme ho žít. Nejdíve musíme vci žít a potom pedávat. Nechtl bych dojít do stavu, kdy budeme psát, vydávat asopis, kázat o vcech, ešit, ídit, ale nezbude nám as na to, abychom vci uskutenili ve vlastních životech. Jsem velmi vdný, že stále ješt máme schopnost a touhu preferovat Boží jednání a Boží mluvení nad vlastním programem. Vera bylo staršovstvo a mli jsme v plánu mluvit o táboe a probrat rzné podstatné vci. Ale Bh nás hned zpoátku uhnul jiným smrem a strávili jsme drtivou ást asu nad ním, co vím, že nám Bh klade na srdce. Ani jsme se nakonec nedotkli témat, která jsme chtli probrat, ale nech. Nech Bh je Bohem. Byl bych radji, kdybychom vytžili nco málo pro náš život, než aby se kolem nás valila spousta dobrých vcí, které nebudeme mít as zachytit. A tak nám všem kladu na srdce: rozumjme tomu, že slovo bylo posláno se zámrem pinést ovoce. Sím bylo posláno s jistým zámrem. Bylo posláno, aby vykonalo dílo. Ptejme 1

2 se, pro k nám Hospodin znova mluví stejnou vc a klade nám ji na srdce. Ptejme se, co Bh chce, abychom s tím v našich životech uinili. Jednou jsem v jistém rozhovoru íkal: Stánek, to je základ. Lidé však mají pocit, že stánek musí být vrchol poznání. Víte, Bh je daleko jednodušší, než si myslíme. Nejde mu o teologický výklad jakýchsi starozákonních nábytk. Všechny vci, které procházíme po cest stánkem, jsou velmi praktické. Teprve pokud jim porozumíme, jsme je schopni vykládat. Cesta stánkem je o zmn. O zmn, kdy na poátku je materiál a na konci produkt. Na zaátku do procesu vstupuje materiál, tam ješt žádný produkt není. Nkdy máme pocit, že když se znovu narodíme, jsme rovnou dosplí. To však není pravda. Když se znovu narodíme, zaínáme od nuly. Pokud to nepochopíme, budeme se celou dobu zdržovat na vnjším nádvoí. Nkdy bychom vnjší nádvoí rádi peskoili a mysleli si, že se nacházíme na úrovni svatyn nebo svatyn svatých. Pravda ale je, že dokud neumeme, nemžeme vstát z mrtvých. Celá cesta je o tom, že na konci je produkt. Boží slovo nám íká, že musíme mít kotvu, která má lano a prochází okolo všech nábytk až do svatyn svatých. Opona je roztržená a my se musíme po lan pitahovat ke kotv. Nesmíme mít vizi upenou na to, kde se nacházíme v tuto chvíli, ale na budoucnost. Na konený produkt, který je dokonalý. Dokonalé Tlo Kristovo. Porozumli jsme, že Kristus není jenom jedna osoba. Kristus není jenom Pán Ježíš Kristus. Kristus není Jeho píjmení. Kristus je složený z Hlavy a z nás Tla. Kristus Hlava a Kristus Tlo to je ten slavný závr. Pokud nco vyrábíte, musíte si ped oi stavt hotový produkt, aby všechno, co dláte, k nmu smovalo. Pokud víte nemu menšímu než tomu, že máte být souástí Krista, je poteba, abyste pišli za Hospodinem a poprosili Ho, aby vám zjevil, co vlastn dlá. To není o našich schopnostech. My jsme jen materiál. Podobn jako by si kus deva nebo kamene ekl: Nemám na to stát se nádherným chrámem. Chrám je dílo Hospodinovy ruky. Potebujeme uvit, že Bh iní nco vzácného, nco slavného. A my máme být souástí této slávy. Potebuji tomu uvit pro svj vlastní život, pro své manželství, svou rodinu a pro církev, které jsem souástí. Potebujeme vit navzdory tomu, co vidíme. Hromada deva, kamení nebo zlata ješt žádnou slávu nemá. U zlata by se možná dalo mluvit o urité sláv, která se zjevuje už od poátku. Ale devo je jenom materiál. Nedívejte se na vci skrze to, kým jste dnes. Ale usilujte o dokonalost, protože Bh vás do ní povolal. 2

3 O em mluvím? Mluvím o mechanismech fungování Tla. Bh nás zasadil do Tla Kristova a spolu s tím stanovil, jak má fungovat. Dal nám dokonalý obraz. Bh nám poslední dobou posílá do života filmy pro dti, které nejsou od vících autor, nicmén jejich téma je velmi vící, a to je lidské tlo. Jmenují se Byl jednou jeden život. Ukazují nám, jak komplexním zpsobem Bh stvoil lidské tlo, jak nádhern funguje a jak všechny prvky spolu psobí a vytváí úžasný mechanismus. Stejným zpsobem Bh buduje Tlo Kristovo. Bh je u díla a staví Tlo Kristovo, které není hromadou materiálu, kde si žije každý sám, stará se o svoje vci a funguje v rámci tohoto Tla jako jedna jednotka. Taková jednotka nemá žádnou interakci, žádnou funkci, nemá nic, co by mla spoleného. Nkdy máme pocit, jako kdybych to byl já a Bh, on a Bh, a my tak sotva fungujeme. Ale Bh chce plynout skrze nás navzájem. Toto musíme vidt, musíme to chápat a musíme do tohoto chtít vstoupit. Jenom proto, že nemáme zkušenost Božího plynutí skrze nás, ješt nemžeme íci, že to tak není. Popovídejme si o skuteném fungování Tla. Už jsem vám urit ten píbh vyprávl, ale zopakuji ho, abychom pochopili, kterým smrem mííme. Na gymnáziu se scházela skupinka k pravidelným shromáždním. Posadili jsme se vždycky do kroužku, mluvili o Božím slov a psali na tabuli. Jednou m Bh poslal k jisté rodin do Prahy. Povídali jsme si a najednou m Bh uprosted povídání zastavil a íká mi: Potebuji s tebou mluvit. Nebyl jsem schopen mluvit s nimi i s Bohem zárove, tak jsem se omluvil: Vteinku, Bh mi chce nco íct, omlouvám se. Sedl jsem si vedle do kesla a ptal se: O co jde, Pane? Bh odpovdl: Dnes je shromáždní v Bílovci a lidé tam eší jednu situaci. Já na to: Dobe, ale co já s tím. Já jsem v Praze a oni v Bílovci na Morav. Bh pokraoval: Snažím se jim nco íct, ale nejsou schopni to slyšet. Znova jsem se ptal: Dobe, ale co dál? Pipomínám, že v té dob nebyly mobilní telefony, tudíž jsem neml píležitost je zkontaktovat. Pokraoval jsem: I kdybys jim chtl skrze m nco íct, jak jim to povím a co jim povím? Bh odpovdl: eknu jim, aby šli do telefonní budky a zatelefonovali ti. Nco takového jsou schopni slyšet. Jistá studentka Kristýna (moje souasná žena) tehdy byla na tom shromáždní a vdla, kde se možná v tu chvíli nacházím. Dál jsem se Boha ptal: A co mám íkat, až mi zavolají? Bh odpovdl: Chci, aby vdli, že tato situace je ze m. ekl mi pesn jejich problém, verš, se kterým zápasí, i odpov. Celá skupinka se mezitím sebrala, šla do msta na poštu, kde bývaly, jestli si to ješt pamatujete, takové kabinky. Oznámili jste, že voláte mezimsto, vstoupili do kabinky a telefonovali. Pak jste vyšli ven a zaplatili. Tak šli volat mezimsto. Nevím, kolik se jich do kabinky vešlo, zbytek ekal za dvemi. Kristýnka zatelefonovala rodin, kde jsem 3

4 ml být, zeptala se, zda se tam opravdu nacházím. Oslovila m, ale já hned zaal: Nic mi neíkej. Bh ke mn promluvil, že ešíte tuto situaci, tento verš. A toto je správná odpov. Celá skupinka se pak mohla radovat a vzdávat Bohu díky nejen za odpov, ale i za zjevení toho, že Bh je Bohem. Mluvíme o fungování Tla Kristova. Nehovoíme jenom o jakési interakci v pirozeném, o dobrých vztazích. Mluvíme o tom, že máme být jedno Tlo, kde Bh proudí skrze nás. Tehdy ale nemžeme být pyšní, mít vlastní agendu nebo nemít as. Musíme být zvyklí se zaposlouchat a slyšet, co Bh praví církvi. eknte mi, jakou slávu jsem v tom píbhu ml? Co jsem udlal? Jak to mohu zopakovat? Jestli jsem to dokázal tehdy, musím mít schopnost to udlat znovu. Víte, skutená chze s Bohem se vymyká i nám samým. To není nco, co se nauíme, abychom se mohli chlubit: Vidíte, já umím takové vci. Neumím je. A pokud Bh nedá milost, tak je nezopakuji. Všechny vci, které se djí i dnešního dne, nezopakujeme, pokud nebudeme chodit s Bohem. Možná se to už nikdy nestane, ale stane se nco jiného. Víte, stávají se rzné vci. Bh k nám promluví a ekne: Pozvte tohoto bratra do ech. Dnes vidíme, jak neuviteln to zapadá a jaký to má význam. Bh ekne: Zvedni telefon a zavolej tomuto lovku. A ten lovk ekne: Te na vás zrovna myslím a vy mi voláte a odpovídáte na tuto vc. Nkdy napíšete zprávu. eknete slovo nebo zavoláte žen. Nkdy je to i legraní. Jedu se svojí ženou v aut, chvíli jsme ticho a Kristýnka najednou ekne: Víš, na co myslím? Co kdybychom A já eknu: Jo. V úterý. Nepotebujete si nkdy íci ani slovo, prost spolu jen plynete. Neíkám, abychom spolu nemluvili, protože naopak spolu potebujeme komunikovat. Je to podobné, jako kdybychom íkali, že nepotebujeme mluvit s Bohem. To není pravda. Potebujeme mluvit s Bohem. Víte, nkdy Bh ekne slovo. Nkdy Bh ekne jedno jediné slovo. A najednou jako kdyby se vám v njaké oblasti rozbalilo celé poznání. Nkdy k nám Bh promluví a ekne: Kest není pokropení. Týká se to celého ktu. Myšlenky najednou bží jedna za druhou jako domino a íkáte: Ano, rozumím tomu. Ale stalo se to proto, že jste trávili as podizováním svých myšlenek mysli Boží. Mluvím o tom, že potebujeme vdt, kde je Bh. Pokud jsem v Tle Kristov, potebuji vdt, kde je Bh. Naše jednání nemže být nezávislé. Na shromáždní potebujeme fungovat jako Tlo. Potebujeme, aby pišel nkdo, kdo bude naladný v Duchu na to, co se dje. Nkdy píliš zápasíme sami se sebou. Nkdy je náš pohled zamený na to, abychom to dobe ekli nebo dobe udlali. Nechme se použít Bohem. Nechme se Jím použít, abychom fungovali jako štafetový kolík, kdy 4

5 pijdeme na shromáždní a nkdo oteve slovo, které máme na srdci, aniž by to tušil. Pamatuji si, že jsem jednou meditoval nad veršem, o kterém nepemýšlíme píliš asto. Chtl jsem o nm mluvit, tak jsem si jej napsal na papírek spolu s njakou poznámkou a schoval si ho. Bratr Roman vyšel dopedu, otevel shromáždní a ekl: Toto je verš, který ke mn mluví. Pamatuješ si na to, brate Romane? Byl to jeden specifický verš. Potom jsem mohl pijít, pevzít kolík a pokraovat. Je poteba, aby nkdo pinesl píse, která pevezme uritou zprávu, a pedá slovo zase dalšímu, aby se celé Tlo Kristovo budovalo a budovalo a budovalo. Nkdy nerespektujeme dní okolo nás. Nerespektujeme to, co chce dlat Bh, a dláme si vlastní vci. Pijde jeden a dlá nco jedním smrem, pak pijde další a vydá se úpln jiným smrem. Shromáždní je pak vláeno doleva, doprava, nahoru a dol. To není k niemu. Sestra Ivonka vera udlala výtenou pozvánku na další brigády, na nástnce ješt visí jídelníek. Když se na nj podíváte, má smysl od zaátku do konce. Pedstavte si, kdybychom mli spolen uvait jídlo. Musíme se spolu shodnout. Nemže jeden pinést rýži a druhý k tomu pidat žemlovku. Anebo jeden pinést rýži s masem a druhý maso s bramborami, to pece nejde sníst najednou. Nebo ti dezerty a žádné hlavní jídlo. Potebujeme pochopit, že nepinášíme jenom jakési jídlo, ale pinášíme ást služby. Pinášíme ást njakého díla. Ve všem, co se dje na shromáždní, nejen na nedlním shromáždní, ale pes týden v rámci školy, brigád, proroctví, slova a tak dále, potebujeme vystihnout Hospodina. Doufám, že vám ten úkol pijde nemožný. Pokud jsme ješt ve stavu, kdy si íkáme: Dobe, píšt to udlám jinak, tak jsme to nepochopili. Nemluvíme o tom, co dlat jinak, ale jak být jiný. Není to o pirozených schopnostech. Nemžeme si založit školu, kde se budeme uit chodit v Duchu. Podívejte se, ukážu vám, jak se to dlá. Zvednout levou nohu, a všichni. Pravou, a všichni. Levá, pravá. Takto je to nesmysl, rozumíte mi? Nejde o to, abychom se nauili zpsob nebo formu, a minuli pitom Boží moc. Nemám potebu náboženství. Nepotebuji ho ke svému životu. Nepotebuji chodit do církve a mít její formu. Není nic v mém život, v mé duši, co by eklo: Potebuji ke svému životu náboženství. Potebuji, aby shromáždní mlo zaátek a konec, mezitím se nco dlo, aby se vymetla kamna a spustily se varhany. Nic takového nepotebuji. Potebuji život. V okamžiku, kdy se zaneme scházet a praktikovat formu nemající Boha, poj me od toho pry. Pry od toho. Zbome tu formu. Udlejme radji nco jiného, posa me se do kruhu, poj me ven, nco zmme. Udlejme nco, co nabourá nábožnou rutinu, kdy bychom si mohli myslet, že už jsme Boha vystihli. Už Boha umíme. Už to naše spolužití v manželství umíme. 5

6 Na shromáždních mluvíme o vztazích. Ale je jedna vc, která m dsí. Vidím ji v církvi, v manželstvích, ve vztazích. Lidé mi poslední dobou znova a znova komunikují, že jsou vci, které jsou zasypány. Jsou zasypány. Musíme je vyhrabat. Musíme je vyhrabat a init z nich pokání. init pokání tady. init pokání doma. ime konkrétní pokání, a ne pokání typu: Odpus mi, miláku, že t nemiluji dostaten. Odpuste mi, brati, že nechodím dostaten s Bohem. Co to znamená? Kdo tomu rozumí? Nkdy doma se svou ženou Kristýnkou mluvím o nem, co jsem neudlal dobe, a omlouvám se. Nkdy na to jdu trochu od lesa: Omlouvám se. Uvdomuji si to. Kristýnka (nevím, kdo ji to nauil, když tak mi ho pošlete, já si s ním popovídám ) vždycky íká: Co máš na mysli? Však víš. Co konkrétn? No, jak jsem, že jo. Co? No, jak jsme si povídali, tak si nemyslím, že to bylo úpln stoprocentn svaté. No, to nebylo. A co ti konkrétn pišlo, že nebylo svaté? OK!!! OK!!! Já to povím! Rádi bychom to vzali bokem. Když už, tak se podepíšeme, ale a to není moc vidt. Bh však chce, abychom to ekli a byli velmi konkrétní: Víš, Kristýnko, ta poznámka, co jsem ekl, byla hloupá. A pro jsi ji ekl? Grrr. Protože jsem byl pyšný a protože m uráželo to, co jsi ekla. Cítil jsem, že to je dobe, ale hnalo m to do kouta, tak jsem se bránil. A je to venku. Co s tím udláme? Ufff. Dobe. Já se rozhoduji, že to tak nebude. Tuto vc zmním. Víš, Kristýnko, obávám se, že ti nepomáhám s dtmi. A co se stane, zítra? Co se stane? Víte, Bh mi klade na srdce dti. Ped njakou dobou mi promluvil skrze lánek, který by ml být v asopise Pikrytí, o tom, že pišla feminizace do církve. Úpln jsem se vydsil. etl jsem ten lánek a padla na m hrza, protože v jedné vtice bylo napsáno, že se do církve postupn vkradla feminizace zahájením vyuování dtí v nedlní škole, kterou vedly ženy. Kázání dtem bylo pedáno ženám. Ó, my taky! Je to stejné, jako když nkteí lidé tou lánek na téma symptomy urité choroby a íkají: To mám. To mám! To mám, uáááá! Já to mám taky! To byl pesn moment, kdy jsem si uvdomil, že se nám to stalo také. Když se podíváte na seznam lidí, kteí mli nebo budou mít slovo pro dti, vtšina jsou ženy. Když se ekne: slovo pro dti, myslíme si: No, to pece u nás dlají sestry. Nejde ale jenom o slovo pro dti. Kdybychom uvažovali o výchov dtí, cítíme, že jsme ji odevzdali manželkám. Pochopil jsem, že jsem v urité míe odevzdal vyuování svých dtí manželce. Pochopiteln jsem to udlal ze spousty dobrých dvod, jako je práce a tak dále. To však není o množství asu, který tomu vnuji, ale o množství myšlenek. Najdu si okamžik, abych vdl, co se dje? Pokud se dnes zeptáte rodi, co dti probírají ve škole, tak až na výjimky neví. Vbec. No dobe. A co my? Co my tátové? Mámy to pochopiteln 6

7 v domácí škole vdí stoprocentn. Ale co my tátové? Víme vlastn konkrétn, co v kterém pedmtu probírají? Jsme v obraze? Víme, co dti eší, a hlavn jednáme s tím? Máme as a energii se zastavit a jednat s tou hromadou, která se postupn zasypává, ve které se skrývá vzpoura, neschopnost porvat se se situací a jiné vci? Víme to, a pesto ekáme, že z toho dít vyroste. Necháváme to zasypávat a je to ím dál tžší ešit. A tak jsme našli zpsob a formu, jak to neešit. Jak chodit okolo. To samé se dje v manželství. Netýká se to njakého Františka a Haniky, ale jednoho, druhého, tetího mezi námi. Mohl bych jmenovat urité oblasti, o kterých si myslíte, že je zavál as. Ale ony tam jsou. Víš, to je naše téma. O tom mluvit nemžeme. To je špatn. Takovým zpsobem jednota Tla nefunguje. Tak fungují dv samostatné jednotky, které se nauily žít VEDLE sebe. Kde je potom zkušenost, že jeden chce íct slovo, a ješt než ho poví, ekne ho druhý? Kde je schopnost plynout nadpirozeným zpsobem, kdy se budeme ve služb doplovat? Kde je vzájemné doplnní v jednání s dtmi, kdy jeden ekne dítti to a druhý v jiné místnosti tamto a pak zjistí, že se to potkalo? Kde je spolené plynutí v tom, co budeme dlat a kam máme jít, kdy máme mluvit, kdy se ohnout a kdy se naopak neohnout? Kde to je? Pokud nejsme jedno Tlo doma, nemže to fungovat. Nepjde to, pokud nejsme Tlo, ale dv osoby, které ani nejsou schopné mluvit o vcech, které je trápí, protože se obávají reakce. Máme svobodu a schopnost pijít dom, dát dti spát, sednout si a ptát se: Miláku, je nco, co bys opravdu chtl(a) v našem vztahu zmnit? Dlám nco, co ti nepomáhá v cest za Bohem? Strhávám t dol místo, abych t povzbuzoval(a)? Umíme se takto zeptat? Umíme na to odpovdt? Umíme odpov pijmout? Se svou ženou to dláváme roky. Vždycky íkáváme: ekni mi dv vci. Víc ne. Je uritá míra, protože nejde o to, abych toho druhého zavalil seznamem vcí: zaprvé, zadruhé, zatetí To není lehké unést. Zvláš pokud s tím chci pracovat. Nkdy si však sedneme nebo nkam jedeme, a tak íkám: Kristýnko, ekni mi jednu vc, na které bys chtla, abych pracoval, abych s ní nco udlal. A Kristýnka má vždycky takový krásný úvod, kdy íká: No, to se bude tžko hledat. To se mi pak lépe pijímá. Ale když myslíš, možná bych si jednu vc vybavila. Rozumíte tomu? V tom není pítomný duch, který íká: Ptáš se, tady to máš! Te jsi mi dal píležitost, tak ti to nandám. Ne. Jde o to, že t chci zbudovat. Tak ekne jednu vc a vy sedíte za volantem a íkáte si: Ješt poád? Myslel jsem si, že tohle jsem už vyešil. A odpovíte: Dobe. Víte, co chci íct? Rozumíte praktické a konkrétní stránce tchto vcí? Anebo si navzájem íkáte: Víš, já bych ti to povdl, ale ty s tím stejn nebudeš nic dlat. To je škoda mluvit. Umíme odložit sami sebe? Umíme zemít? 7

8 Manželství je o tom, že musím zemít pro svj vlastní život a zaít žít jako dva, kteí se stanou jedním tlem. Máme schopnost fungovat v manželství jako jedno tlo? Máme schopnost slyšet v druhých Boha? Nkdy nkomu kladete nco na srdce a on ekne: Víš, to by mi musel íct Bh. A co jsem já? Copak nejsem Bh? Oh, co to íkáš, to zní hrozn. Honem ho odvolejte z kazatelny. Copak já nejsem Bh? Copak Bh nemluví skrze lidi? Jestli v tuto chvíli nemluví Bh, pak to ignorujte. A eknte mi to. Nejdív se ale musíme zeptat, zda mi to Bh nemluví i skrze nkoho tak obyejného, jako je mj vlastní muž i žena. Kristýnka mi nedávno nco povídala. Sedl jsem na židli a byl menší a menší. Ani ne proto, že by mi to íkala ona, ale protože jsem vdl, že ke mn mluví Bh. Že se mi snaží nco íct. Kdyby se m zeptala, jestli jí rozumím, mohl bych íct: Kristýnko, já t neposlouchám. Já poslouchám Hospodina. Rozumíte mi? Vy tam v tu chvíli nejste. Dokážeme to vidt tímto zpsobem? Dokážeme v tu chvíli porozumt, že k nám mluví Bh? V poslední dob mi Bh mluví skrze spoustu lidí. Nkam jdete, trošku spcháte, tlaíte se do metra a nkdo vám ekne: Pane, kam se to tlaíte? Slyšeli jste Boha. Tak jedete, visíte v metru na tyce a íkáte si: Bože, kam se to tlaím? Víme v Boha? Anebo už všechno umíme? Všechno už umíme, už jsme to všechno vymysleli, všechno už známe. Už víme. Nikdo mi už nic vykládat nebude. Já už vím nejlépe. Máme tu schopnost se pokoit a vyznat, že nevíme, že nedosahujeme? Máme schopnost slyšet Boha, když nám nco eknou i naše vlastní dti? Když nám nco ekne nkdo, kdo podle nás nemá tu hodnost nás napomínat? Njaký pán v metru, který byl protivnjší než já? Nkdy to tak bývá, že? Máme schopnost pijmout napomenutí? Zemeli jsme? Zemeli jsme vbec? Mže k nám nkdo pijít a íct konkrétní slovo, aniž by v nás povstaly všechny dvody, pro nám to íkat nemže? Umíme se pokoit a ty vci slyšet? Umíme s nimi nakládat? Anebo už jsme na to píliš staí? Kolik máme rok jako Patmos? Kolik máme rok my sami? Jsme píliš staí na to, abychom byli napomínáni? Víte, Kristýnka volala bratru ducillovi ohledn njaké vci. Nevím, kolik má rok, podle m asi 84, ale to už íkám pár let, tak to je asi jinak. Ale moje žena mu volá, on ji poslouchá a íká: Ó sestro, ó sestro. Ty jsi zase ta muška v mém obýváku. A pokrauje: Ano, musím uinit v této vci njakou zmnu a udlat to jinak. Rozumíte mi? Pece nemžeme být na napomínání píliš staí jako Elí. (1. Sam 3:10-18) Byl starý a obézní. Byl obézní a starý, ale hlavn v mysli. Hlavn v mysli. Byl už prost starý na to, aby se ním zabýval. Když se mu dostalo slova, se kterým mohl jednat, ekl: A Hospodin iní, jak se mu za dobré vidí. Když pišel Nátan se slovem usvdení za Davidem, tak David padl na zem, ležel tam a nevzdal se. Bh mu ekl, co udlá, a pesto zápasil 8

9 s Bohem. (2. Sam 12:1-17) íkal: Vím, že jsem híšný. A napsal Žalm 51 a mnoho dalších vcí. Není to o tom, že nehešíme. Ale eknte mi, kdy jste naposledy nad sebou plakali? Leželi jste teba v posteli nebo si sedli a íkali: Bože, pomoz mi v této konkrétní vci. Jsem mizerný lovk. Chovám se mizern. Zbrauji Tvému jednání v mém život a nechávám se používat áblem To bychom nikdy neekli, že? Ale tak to je. Pi vší vaší kes- anské chzi se necháváte používat áblem k tomu, abyste pošlapávali Boží dílo. Víte to? Apoštol Petr, který chodil s Ježíšem a miloval ho, v jistý moment Ježíše pesvduje, že se mu nestane to, co uedlníkm naznaoval o svém utrpení, smrti a zmrtvýchvstání. Co na to ekl Pán Ježíš? Pete, abych byl politicky korektní, chtl jsem ti íct, že to co íkáš, není úpln v souladu s dokonalou Boží vlí. Rozumím tomu, že jsi to myslel dobe. Je to dobe z 95 %, ale nco se tam pimíchalo. Je to tam tak napsané? Asi mám špatný peklad, že? Pochopiteln: Jdi za m, satane, nebo jsi urážkou Božímu dílu! (Mat 16:23) Dovedete si pedstavit, že bych vám nco takového ekl? Ne, to si nemžeme dovolit, že? Ale dovedete si pedstavit, že byste nco takového od nkoho uslyšeli? Uvdomujeme si, že je v našem srdci nco, co dopustí, abychom se nechali použít áblem? Ve chvíli, kdy nco eknu nebo udlám špatn a Bh mi to ukáže, si uvdomuji, že se stávám klackem v ruce ábla, který nkoho praští. Bác! Nedlejme z toho nic menšího. Nebu me politicky korektní. V tu chvíli se necháváme použít áblem proti našim nejmilejším. Z toho musíme init pokání! Víte, to je nco, co vás musí vydsit. Reáln vydsit. Bože, co jsem to udlal!? Nkdy vám piítají rzné motivy, že jste nco ekli nebo mysleli, a vy víte, že to tak není. Nech. Odmítnte je. Bh vás soudí a vy víte, jak to bylo. Musíte však mít svdectví v duchu, když je vám nco takového íkáno. Nebo cítíte, že se to potkává a íkáte: Ano, ano. Bh si lidi použije, ale nevím, jestli už nejsme moc staí na to, abychom inili pokání. Ne? Jak se to pozná? Budete kývat. To je jasné, že budete kývat. Je nedle, to se kýve. Víte, v nedli se vždycky kýve. A na shromáždní ve stedu. Chci, abyste kývali v úterý. Abyste kývali tak, že s tím nco udláte. Kývnte na toto kázání v pondlí, v úterý nebo v nedli odpoledne. Nkdy mluvíme k dtem a ony: Ano! Pán Ježíš! Ano, chceme! Ruce nahoru. Pak skoní shromáždní a dti, vy se nechováte jako kesané. Víte to? Pro myslíte, že vám tady vyprávíme píbhy? Je to proto, abyste se chovaly jako kesané. Pijaly jste Pána Ježíše do svého srdce? Dti, kdo z vás pijal Pána Ježíše do svého srdce? Co to znamená? 9

10 Mluvili jsme tady o tom, že na trnu sedí Jeden Bh, je to tak? Chcete, aby na trnu sedl Jeden? Nkdy vás vidím, jak si hrajete, jak spolu jednáte, a není to kesanské. Víte to? Není to spravedlivé. Není to kesanské. Neuvili jsme jen njakým píbhm. Neuvili jsme povídání o tom, co Pán Ježíš nebo nkdo jiný dlal. Uvili jsme tomu, že Bh je schopen nás promnit. Chceme to. V našem srdci už nemže být urážka, dti. Nemže tam být zlá e. Nemžeme milovat víc sebe než sourozence nebo svého pítele. To není možné. V tu chvíli ve vašem srdci nevládne Bh, ale jste motivovány tím zlým. Musíte ho rozpoznat a odmítnout. Rozumíte mi? Hluboko v srdci musíte cítit a vnímat: Toto je vzpoura. Toto je zloba. Toto je pýcha. Toto je uražení. Musíte to v tu chvíli odmítnout. Vidím však, že s tmi vcmi nenakládáte. Vidím vás, jak tu vc dláte a nenakládáte s ní. Tak to být nemže, dti. Tak to být nemže. Nevejdeme do plnosti Božího království, do plnosti Krista, pokud se nebudeme uit init pokání. Nemluvím o pokání, kdy vám to musí nkdo íct, a pak jdete a eknete: Tak promi. Ute se init pokání samy. Ve chvíli, kdy jste usvdeny Bohem, že vaše jednání není spravedlivé, jdte do svojí komrky. Nejste snad kesané? Jdte samy do své komrky, tam, kde vás nikdo nebude vidt, a pedstupte ped Boha. Zabote hlavu do polštáe a eknte: Bože, znovu. Vidím ve svém srdci zlobu, pýchu, nafoukanost, vci, které tam nemají co dlat. Vidím tam povýšenost, zavržení, chudákovství nebo výitku: oni se se mnou nekamarádí. Nechovám se a nejednám, jako bys, Pane Ježíši, jednal Ty. Mly byste kleet a modlit se. Jdte za rodii a eknte: Táto, mámo, poj te se se mnou modlit, poj me se postit nebo s tím nco udlat, tento hích je v mém srdci. Rozumíte mi? Dti, nebavíme se o píbzích. O jakémsi kesanství. To nás nespasí. Vící rodie, chození do církve, vaše pomoc na brigádách nebo úast na semináích a pondlcích je super. To vás ale nespasí. To vás nespasí. Pokud nebudete ve svém život nakládat s híchem, tak Boží moc mže pracovat vedle vás, ale vás to mine. Není možné, aby kesané jednali stejným zpsobem jako svt. Nemžeme chodit v urážce, soudu, závisti, zlob nebo sobectví. Nemžeme dlat vci, které by svdily o tom, že vící nejsme. Když jsem se obrátil, byl jsem híšný. Studoval jsem na gymnáziu a byl jsem špatný student. Po obrácení ješt chvíli také. Jednou jsme mli ve škole psát písemku. Místo uení jsem klukm celý veer vykládal o Pánu Bohu. Kluci docela dávali pozor, chtli se tím zabývat. Ráno jsem ale nebyl na písemku pipravený a íkal jsem: Hoši, neumím matematiku, musím se vymluvit. Na internátu jsme mohli íct vychovatelm, že nám není dobe, a když to schválili, mohli jsme zstat ležet. Pišla 10

11 vychovatelka, a tak jí íkám: Paní vychovatelko, m je dneska špatn. Zvracel jsi? Nezvracel. Máš teplotu? Asi nemám. Tak zsta tady, a podepsala mi omluvenku. Normáln jsem jí lhal. Když odešla, tak mi jeden kluk, co tam sedl na posteli, ekl: Já asi Boha nepotebuji. Ptám se: Jak to? Odpovídá: Víš, co? Já pjdu na písemku. Zsta klidn tady. Rozumíte mi? Není možné, abychom se jako kesané dál chovali jako zbytek svta. Protože potom si lidé okolo eknou, že nepotebují kesanství. Pijíždjí sem rzní lidé nebo dti, kteí vící nejsou. Dívají se na vás, jak se chováte. Pozorují a pemýšlí, jestli toho chtjí, nebo nechtjí být souástí. Jejich rodie také. My také. To je to zvstování. Co mají vidt? Boží slovo íká, že Ježíšovy uedníky poznáte po lásce. Vidí v nás lidé lásku? Jsme jim píkladem, aby mohli íci: Poj me tam. Poj me mezi ty lidi. Mezi ty bratry. Poj me k Peulce, Hanice, Davídkovi, Kristýnce... Poj me k nim. Jsou laskaví. Neurážejí se. Pomáhají si navzájem. Když dostane bonbon, tak se prvn rozhlédne, jestli ho mže nkomu dát. Nkdy vidím, jak nco dostanete, a honem to schováte, aby to nikdo nevidl.tak to nemže být. Není to tak, že bych nevidl nkteré dobré vci. Díky Bohu za n. Ale je poteba, abyste, dti, pochopily, že jste souástí Tla Kristova. Když nco spolen udláme, tak máte svj díl v chzi spravedlnosti. Dti Boží, i když jsme dosplí, nás se to vše týká stejn. Dti Boží, máme stejný problém. Tak jako nkdy nejednáme s vcmi u dtí, tak vci nkdy necháme zapadnout v nás. Možná si to uvdomujeme, pokud nám na to zbude as. Nkdy si ale ani neuvdomujeme, že s tím musíme jednat, a jde to nkde okolo nás. Jsme píliš zaneprázdnní, než abychom po tom šli. Kdy jsme si naposledy s našimi dtmi sedli a ekli si: Tohle je problém. Dít s tím pišlo a vdli jsme, že toto je problém. Kdy jsme se naposledy jako rodina dohodli, že se za tu vc budeme modlit a postit? Nebo už jsme dokonalí? Máte dokonalé dti? Tak to jsme v tom asi sami. Rozumíte mi? To jsou konkrétní vci. Musíme je dostat pry ze svého života, protože jinak je to náboženství. Forma. Mžeme si vzít isté košile a mít pkné shromáždní. Jsem rád, že tady nechodíme polonazí nebo špinaví, nepochopte m špatn. To je dobe. Ale to není všechno. Nemžeme sem pijít, sednout si, vypadat velmi zbožn, a pitom, kdyby nás nkdo pedtím nafilmoval a pustil to tady, tak se za to budeme stydt. V reakcích a interakcích doma, tam, kde žijeme, musíme být jedno Tlo. Pokud tlo bojuje samo proti sob, je to nemoc! Mže být smrtelná. Co je to za nemoc, sestro Márty, kdy tlo bojuje samo proti sob? Leukémie? Leukémie mže být smrtelná. Pokud budeme bojovat proti sob navzájem, mže to být smrtelné, rozumíme tomu? Nemžeme si dovolit 11

12 být nepátelé. Nemžeme si místo pomáhání škodit. Máme být ponoeni v jedno Tlo a chápat sami sebe jako souást jednoho Tla, jak v manželství nebo rodin, tak na shromáždní. Jsme vící lidé, ne? Jsme tmi, kteí mají tomuto svtu zvstovat, že mžeme být podobní Kristu. Jsme tmi, kteí mají jít a dojít až do svatyn svatých. V tom je naše nadje. Stále ješt mluvím o vnjším nádvoí. Ješt jsem ani nezaal mluvit o služb. Všímáte si toho? Bh nám ješt ani nedovolil mluvit o svatyni. Musíme mluvit o smrti a vzkíšení a o ponoení. Potebuji zemít, protože si nemohu žít svj život jako tehdy na gymnáziu a souasn žít kesansky. Víte, dti, potebujeme vydat svdectví svým životem takovým zpsobem, aby nkdo ze svta mohl pijít a íct: Vidím, že se nco stalo, že ses zmnil. Víte, studoval jsem prestižní gymnázium a v prvním roníku jsem ml špatné známky. Ml jsem spolužáka, který musel odejít, protože ml špatnou známku z matematiky. Šel potom na jiné gymnázium, kde se okamžit stal premiantem tídy, ml samé jedniky a stal se z nj uitel matematiky. Studium nebylo jednoduché a v prvním roníku jsem byl na rozhraní toho, jestli to ustojím, nebo neustojím. Nebyl jsem hloupý, ale ze základní školy jsem byl zvyklý po škole hodit tašku do kouta, ráno ji zvednout a íct: Jé, špatná knížka. Když jsem pišel do tídy a ml správnou knížku, zase jsem neml tužku. Tak jsem si ji pjil. Vtšinou se spolužáci okolo m nauili nosit dv tužky, jednu pro sebe a jednu pro m. Když jsem uvil, zaal jsem všude mohutn kázat Krista. Jednou si m zavolal tídní uitel, který byl nevící, a íká: Ty, Kluso, jak dlouho už znáš Bibli? Ti týdny, nebo možná: Dva msíce! Tak mi íká: Víš, nejdív bys ji ml poádn nastudovat, zaít podle ní žít, a teprve potom ji vykládat. Odešel jsem a cítil se soužen protivenstvími. Bh m však usvdoval. Znovu a znovu ke mn mluvil a já jsem inil pokání. Možná se vám tímto vyprávním vydávám. Je to špatn? Možná si íkáte, o em toto vyprávní je. Je to však podstatná vc. Když jsem konil gymnázium, maturitu jsem udlal s vyznamenáním, s jednou dvojkou, jinak se samými jednikami. Nebylo to o tom, že bych najednou zchytel, ale protože jsem pochopil. Následoval stužkovací veírek. Pan profesor nás všechny meem pasoval do maturantského stavu. Každému nco ekl. Pamatuji si, jak tehdy vzal me, položil mi jej na rameno a íká: Kluso, jsem rád, že jsi pochopil, že to tvoje kesanství se dá kázat životem, a ne slovy. Jsem rád, že jsi k tomu dospl, a jsem na tebe pyšný. Jsem pyšný na to, jakým zpsobem jsi udlal maturitu. Jsem pyšný, že jsi to pochopil. Jestli ješt za deset rok budeš takto žít, pij za mnou, rád si t poslechnu. 12

13 Nco se musí stát a zmnit v našem život. Nco v našem život musí ukázat, že jsme zemeli. Musí být vidt, že se stala zmna. Dti, v dob mého studia mi rodie neíkali, abych se uil na maturitu. Neml jsem nikoho, kdo by mi dokázal nco íct k tomu, co by se stalo, kdybych se neuil, nechodil do školy nebo z ní odešel. Paraleln se studiem jsem se musel uživit, zajistit si jídlo a nocleh. Musel jsem si vydlat peníze a tužku si koupit. Nikdo m do nieho nestrkal. Vás nkdy rodie strkají. Ve vašem vku, a týká se to hlavn starších dtí, byste v sob mli mít zakoenné kesanství, které by obstálo navzdory vašim rodim. I kdyby rodie udlali nco špatn, mly byste být tmi, kdo to ustojí a eknou: Rodie, toto by bylo spravedlivé. Nkdy byste mly pijít a íct slovo, které vám Bh mluvil. Pinést doma proroctví. Pinést uklidnní. Nevím pesn, jak mají fungovat dti do dvanácti let, ale vím, jaká je norma od dvanácti let. Pette si první kapitoly Lukáše. Od dvanácti let vás chci vidt v chrám, jak se staráte o dílo svého Otce. Je to tak, nebo tu špatnou Bibli, dti? Kdo z vás má dvanáct rok a výš? Jedna, dva, aspo ti. Sestra Linda tyi. Chci vás vidt, že se staráte o dílo svého Otce. Ne samy o sebe. Ne o svoji vlastní zábavu. Hledejte a ptejte se: Hospodine, mohu sloužit na nkterém míst, kam se moji rodie nedostanou? Nemžeme vás neustále honit a motivovat, protože pijde den, kdy vás nikdo motivovat nebude. Tehdy vás bude muset motivovat to, co je ve vás. Uvnit vás musí být nco, co zpsobí, že pjdete navzdory všemu, i kdyby nikdo okolo vás nešel. Brati, poj me si pipomenout, že jsme kesané. Naše manželství nejsou jenom na ukázku, aby se na n lidé mohli dívat. Ale Bh to tak iní. Bh to tak iní. V Bibli je verš, který íká, že jsme co? Amfiteátr. Víte, co slovo amfiteátr znamená? Je to divadlo, kde všichni sedí okolo vás, vy jste dole na jevišti a všichni se na vás dívají. Žádné kulisy. Jsme tomuto svtu divadlem. Jsme tomuto svtu amfiteátrem. 1 Lidé nás pozorují. Lidé se dívají, co dláte, jak odpovíte, jak telefonujete, jak se usmíváte, nebo se neusmíváte, co dláte, nebo nedláte. Jsme divadlem tomuto svtu. Ale nejen to. Máme reprezentovat Boha na zemi. Pedstavte si, že bych ml chodit s vdomím, že ve mn kráí Bh. Nemluvím o sob, že bych si myslel, že jsem Pán Bh. Tak to není. Mli bychom jít s vdomím: Bože, jdu tudy, protože tudy jdeš Ty. Stejn jako 1 1. Korintským 4:9 Za to mám jist, že nás Bh apoštoly poslední okázal jako k smrti oddané; nebo uinni jsme divadlo tomuto svtu, i andlm, i lidem. Židm 10:32-33 Rozpometež se pak na pedešlé dny, v nichžto osvíceni byvše, mnohý boj rozliných utrpení snášeli jste, bu to když jste byli i pohanními i ssouženími jako divadlo uinni, bu to úastníci uinni byvše tch, kteíž tak zmítáni byli. 13

14 šel apoštol Pavel. Stejn jako šel apoštol Petr. Apoštol Petr, když se na nj lidé dívali, íkal: Co se na nás díváte, jako kdybychom to zpsobili svojí vlastní zbožností. (Skutky 3:11-12) Vdl, že se to nestalo pro jeho vlastní zbožnost, protože si uvdomoval svou bezbožnost. Zapel i samého Krista pár hodin poté, co se kasal, že s ním pjde i na smrt. Víte, abyste dokázali chodit jako Bh, musíte nejdív pochopit, že nic nejste. Musíte pochopit, že vlastní zbožností nezpsobíte a nevypsobíte nic. Lidé nkdy mají chytré ei. Takový chytrý názor. Zvláš u nás v echách. Máme názor na všechno. Zvláš, když jde o hokej, že? Pochopte, že nevíte. Pestate se s ostatními tahat a mít chytrý názor na válku v Kuvajtu, o které jste etli na internetu. Když nevím, tak nevím. Pokud mi k tomu Bh nemluví, tak nevím. Ani té vci nerozumím. Poj me zemít. Poj me zemít tomuto svtu a poj me zemít sami sob, abychom mohli být souástí Tla. Zememe své povaze a svému charakteru, abychom se mohli, spolu s tím druhým mrtvým, stát jedním živým. ime pokání, pokud nejsme schopni a pipraveni plynout jako jedno Tlo. Mám nadji, že budeme init pokání a znovu obnovíme sliby jednoho vi druhému i mezi sebou v církvi. Mluvili jsme o ktech. Kest, baptizó ponoení. Ponoení do Tla Kristova. Je dobe, že jsme s nkterými lidmi spolu ptkrát týdn. To je pkné. Není to ale jen o tom, že spolu máme být tak asto. Spolu navzájem máme žít transparentní životy a být schopni korekce a korigování. Být schopni vycítit a vnímat. Pokud m zabolí pata, tak to cítím všude v tle. Pokud mou ženu nco zabolí, tak to musím aspo cítit a musím být schopný s tím nco udlat. Slýchávám jednu vc, ze které, brati a sestry, musíme init pokání. Slýchávám: Tohle je taková naše bolest. To je taková moje bolest, se kterou nejsme schopni naložit. Pokud s tím nakládáte, a už úspšn, nebo neúspšn, sláva Bohu. Pokud s tmi vcmi jednáme, budiž. Budeme prost bojovat a bojovat. Budeme padat, ale i vstávat. Nesmíme však ty vci nechat být a nejednat s nimi. V tu chvíli nejsem poktn do Tla, ale žiji si jako samostatný orgán. Jsem mimo Tlo Kristovo a život mnou neproudí. Pokud nebudeme plynout jako Tlo, nebudeme ani schopni vstoupit do chval. Každý z nás musí být napojen na Hlavu a s druhými spojen klouby, jak o tom výborn kázal bratr Jirka. Brati, vezmme toto slovo, které nám Bh íká, a uime konkrétní kroky. Te skoním a dám prostor pro otázky. Potom poj me, a než se rozejdeme, nco s tím slovem udlejme. 14