XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX"

Transkript

1 I EVROPA A LETY

2 XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX MEDIÁLNÍ OFENZÍVA Dne 3. října 1994 otiskl týdeník Respekt článek autorů Jana Brabce a Jindřicha Šídla s názvem Konečné řešení na česko-německý způsob Začíná popisem článku amerického historika Paula Polanského v časopise Decorah Journal z května téhož roku o existenci cikánského koncentračního tábora v období protektorátu. Polanský došel k závěru, že Češi během druhé světové války vyhlazovali Cikány za blahovolného přihlížení Němců a že jim podobný osud chystají i dnes. Článek se dostal do rukou ředitele Muzea holocaustu ve Washingtonu, aktivistům amerického Helsinského výboru a později i dvěma členům amerického Kongresu. Hrozící skandál se nakonec podařilo odvrátit až slibem, že Praha zpřístupní veškeré archivní dokumenty o řešení romské otázky za protektorátu. I když se dle autorů nakonec ukázalo, že se Polanského smělá tvrzení nezakládají na pravdě, pomohl jeho skandální článek otevřít málo známou kapitolu české historie. Poté autoři popisují historii tábora včetně svědectví některých místních dosud žijících obyvatel. Ten, kdo pečlivě sledoval polistopadový tisk, však musel tuto kapitolu historie znát, protože revue pro středoevropskou kulturu a politiku Střední Evropa v roce 1992 (v čísle 23) uveřejnila stať Ctibora Nečase Osudy československých cikánů za německé okupace a nadvlády. I když autor shrnul historii obou dvou cikánských táborů jen do dvou krátkých odstavců, podstatná fakta o nich uvedl. Kdo by se o danou problematiku chtěl zajímat, mohl si přečíst Nečasovu knihu z roku 1981 Nad osudem českých a slovenských Cikánů v letech vydanou Univerzitou J. E. Purkyně v Brně. Nečasova nová kniha Českoslovenští Romové v letech byla vydána v Brně právě v roce Již v uvedeném článku se popis autorů z Respektu neshoduje s tvrzením historika Nečase. Šídlo a Brabec uvádějí: Po atentátu na Heydricha převzala řešení cikánské otázky protektorátní tajná policie. V červenci 1942 se opět pod dohledem českých četníků daly na pochod směrem na Lety a Hodonín kolony Romů z celé země. V táborech pro ně dokonce narychlo přistavovali nové baráky. Romům byl po příchodu do lágru odebrán majetek, byli ostříháni dohola a rozděleni do tří skupin na muže, ženy a děti. Podle táborového řádu ztratili dispoziční právo nakládat se svou osobou- nesměli mluvit romsky, pokus o útěk se trestal okamžitým odesláním do Osvětimi. Nečas uvádí v uvedené knize: Prvními uprchlíky byli chlapci Ladislav Stockinger a Josef Vrba, kteří utekli už 15. srpna Po čtrnácti dnech byli však dopadeni a vráceni do tábora. Touha po svobodě byla u J. Vrby tak silná, že 24. září útěk opakoval, 13. října byl však po opětném dopadení znovu vrácen do tábora.

3 V Nečasově knize je v odkaze na literaturu uvedena kniha Tábory utrpení a smrt (autorky Bubeníčková, Kubátová, Malá) z roku 1969, která má pochopitelně samostatnou kapitolu Cikánské tábory. Rovněž v poválečném soupisu táborů z roku 1947 byly tyto tábory uvedeny. Není tedy možné tvrdit, že se česká historiografie romským holocaustem nezabývala či případně ho zamlčovala. Jediným příspěvkem, který může být kritizován, je článek Josefa Nováčka Německý fašismus a cikánská otázka z časopisu Dějiny a současnost (1968), kde se fakt, že někteří Romové zahynuli již v Hodoníně u Kunštátu a v Letech u Mirovic, neuváděl. V knize Frantška Nedbálka Místa utrpení a vzdoru je taktéž kapitola Cikánské tábory, takže zde nacházíme odkazy na publikace Františka Mainuše a Jiřího Jožáka a na knihu Fašistické koncentrační tábory a věznice na území Československa za druhé světové války (ÚV SPB Praha 1964). První článek paní Sarah Strandberg byl tento: Vědec tvrdí, že Češi vyhladili tsíce Cikánů, Paul Polansky odhaluje hrůzyplnou historii smrt."zloději kuřat" je jeden z příběhů, které chce Paul Polansky uveřejnit letos na jaře v knize nazvané "Lidé okamžiku."podobně jako v příběhu o vyhlazování Cikánů za druhé světové války, i ostatní příběhy odehrávající se ve východní Evropě po pádu komunismu a zasazené na Ukrajinu, do Ruska a Rumunska, ukazují, jak se tyto země vyrovnávají s "dlouho doutnajícími problémy", které existovaly vždy, ale za komunismu nikdy nebyly řešeny. Situace v Bosně je toho nejlepším příkladem, říká Polansky. Jsou to všechno hrůzné historie. Jsou to horory zasazené do reality dneška. Historik používá primární zdroje, které byly zpřístupněny po pádu železné opony. Většinu z těchto materiálů po šedesát let nikdo neviděl, praví Polansky, který se nedávno vrátil z Evropy. Letos v létě bude přednášet na Univerzitě v Iowě o sepisování ústních podání a o tom, jak vyhledávat primární zdroje."vražedná zběsilost"" Největším problémem, kterému bude muset čelit Česká republika, jsou hned po hospodářství Cikáni."Polansky tvrdí, že i jeho nejliberálnější a nejvzdělanější známí propadají zběsilosti, zmíní-li se o Cikánech a navrhují jako jediné řešení dát je do koncentračních táborů nebo do rezervaci. Diskriminace Cikánů je horší, než jaká kdykoliv byla v Selmě, Alabama, říká Polansky. Cikánům je zabraňováno ve vstupu do restauraci a na sportovní a akce. Je to hrůza. Místo aby přemýšlely o tom,

4 jak menšiny pozvednout, přemýšlejí o tom, že pro ně v roce zřídí koncentrační tábory, říká. Kromě toho, že chce dosáhnout toho, aby v obci Lety byl vztyčen památník Cikánům umučeným za druhé světové války. Polansky rovněž doufá, že přiměje Komisi pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, která sleduje ochranu lidských práv a práv menšin ve východní Evropě, aby se věn ovala podmínkám, v nichž Cikáni žijí v České republice dnes. Ale Polanský předpovídá, že žádný z českých politiků se o Cikány nezasadí, ani nenavrhne vztyčení památníku v Letech, protože by byl lynčován Připomíná Lidice, českou vesnici, kde bylo v roce 1942 na 200 lidí zavražděno nacisty, a kde se každoročně konají pietní vzpomínkové akty. Ale v Letech, kde zahynuly tsíce Čechů, kteří náhodou byli Čechy cikánského původu, není ani pamětní deska. Hroby jsou znesvěceny prasečí farmou. České republice by s tímto typem diskriminace neměl být umožněn přístup ke Společnému trhu." Cikánům je upírána možnost dosáhnout pokroku ve svém sociálním rozvoji a jejich děti jsou posílány do zvláštních škol jen kvůli barvě své pleti," říká Polanský. Bití a vraždy Cikánů v Německu a České republice se začínají stávat běžným jevem, říká. Po nedávném setkání s pracovníky Komise pro bezpečnost a spolupráci v Evropě byl Polanský požádán, aby poskytl více informací a aby se 13. května sešel s Brewsterem Chamberlainem, odborníkem z Muzea holocaustu ve Washingtonu "Oni opravdu chtějí informace. Chtějí pomoci donutit Českou republiku, aby dodržovala helsinskou dohodu...ta neplatí jen pro disidenty, český prezident Havel ji využil ve svůj prospěch, nyní by ji měl využít pro Cikány. Vláda nedělá nic, co by směřovalo k respektování lidských práv Cikánů," říká. Migrace Cikáni se Přistěhovali do Evropy ze severní Indie v letec , říká Polanský a do roku 1500 se usadili ve všech evropských zemích. Cikáni významně přispěli ke španělské kultuře a tradicím a jsou v ostatních evropských státech tolerováni a dobře integrováni do společnosti, říká Polansky. Ale v Německu a v České republice jsou vášnivě nenáviděni a jsou vražděni a pronásledováni, zejména takovými skupinami, jako jsou skinheads. Polanský říká, že se v České republice setkal s Cikány, kteří znali několik jazyků a kteří se snaží začlenit se do společenství, avšak jsou považováni pouze za vyvrhele. Druhý článek je tento: Věd ec tvrdí, že ČEŠI VYHLADILI TISÍCE CIKÁNŮ. Paul Polansky odhaluje hrůzyplnou historii. Nápis hlásil "Vstup zakázán", ale správně by měl znít "Východ zakázán." Nápis je umístěn u družstevní prasečí farmy v obci Lety v České republice a označuje místo hrobů tisíců Cikánů, kteří zemřeli ve vyhlazovacím táboře provozovaném Čechy. Významný historik a genealog Paul Polanský tvrdí, že tábor nikdo nepřežil a že ti, co se pokusili uprchnout, byli zastřeleni "Vláda tu nechce vztyčit památník pravící, že zde trpěli a umírali lidé, stále se snaží zakrýt, že v tomto táboře Češi zabíjeli Čechy. Tvrdí, že tábor byl provozován Němci a že všichni, kdož zde zemřeli, zemřeli na nějakou nemoc. Nyní se místo užívá jako prasečí farma a znesvěcuje se tak památka lidí, kteří zde zahynuli," říká. Je to jediné družstvo, o kterém v České republice viděl, že má nápis "Vstup zakázán." Polanský, který založil ve Spillvillu České historické výzkumné centrum, chce své odhalení zveřejnit v eseji "Zloději kuřat" a také na schůzce s vládními představiteli, která je plánována na pátek do Washingtonu. Polanský tvrdí, že během druhé světové války v táboře pracovalo a zahynulo hlady na Cikánů, zatí mco další byly z Let transportovány do Auschwitzu, nacist ckého vyhlazovacího tábora v Polsku. Polanský říká, že čísla jsou mnohem vyšší než ta, která byla uved ena ve dříve publikovaných zprávách o Cikánech usmrcených za války. Lety byly táborem, kde se shromažďovali Cikáni pro transporty do Auschwitzu. Když je tam nemohli dostat dostatečně rychle, užili místní řešení, kterým byla likvidována polovina z nich. Pro polovinu z nich tak byly Lety konečném řešením."v roce 1940 bylo veřejnosti řečeno, že tábor byl zřízen, aby se v něm Cikáni, kteří se odmítali vzdát kočovného života, učili kázni, pořádku a práci. Při důkladném zkoumání více než dokumentů, které měly zůstat zapečetěny až do příští ho roku se Polanský rychle

5 dozvěd ěl, že 600 Cikánů, o nichž čeští historikové uvádějí, že zemřeli na tyfus v pracovním táboře v Letech, ve skutečnosti znamená ti síce mrtvých mužů, žen a dětí z Čech a Moravy, kteří byli systemati cky zatykáni a převáženi do Let. V táboře bylo zaznamenáno více než 600 porodů, ale žádné z dětí nepřežilo, říká Polansky. Tou dobou byly Čechy a Morava, které nyní tvoří Českou republiku zabrány nacisty a byly součástí nacisti ckého protektorátu. Ale Polansky říká, že české vyhlazování vzešlo ze staletého pohrdání Cikány, kteří připomínají původní obyvatele Ameriky. Byli to Češi, kdo chtěli využít této příležitost a naleznout řešení svého lettého cikánského problému a nacisté jim do ničeho nemluvili. Do slova a do písmene skočili po této příležitost, jak se zbavit Cikánů," říká. Správci tábora, strážci, lékaři, to všechno byli Češi, ale oni chtějí, abyste věřili, že to byli nacisté, říká dále Polansky. Snadno rozlušti telné. Z dokumentů o příjmech do tábora bylo snadné zjist t, v táboře pobývaly t síce vězňů. Ačkoliv ofi ciální kniha vězňů. Ačkoliv ofi ciální kniha vězňů obsahuje jen 695 jmen, kamufl áž bylo snadné odhalit. Kniha vězňů uvádí jedno jméno pro každé číslo, ale na dokumentech o příjmu bylo i několik rodin zaneseno pod jedním individuálním jménem. Polansky a jeho český pomocník spočítali, že k jednomu vězeňskému číslu se řadí v průměru 8 vězňů. Ale někdy pod číslem nacházíme až 17 lidí, píše Polansky. Po měsíci studia jsme zjisti li, že Lety byl skutečně vyhlazovací tábor. Každý den během jeho tříletého tr vání zde umírali lidé. Když někdo zemřel, byli přiváženi noví vězni a byla jim dávána uvolněná čísla, ale jméno v ofi ciální knize bylo změněno jen zřídka." Jediné táborové záznamy. Tábor v Letech byl v provozu od roku 1940 do roku Byl uzavřen dva roky před koncem války, což je pravděpodobně hlavním důvodem toho, že rozsáhlá sbírka záznamů o táboře zůstává nedotčena, říká Polansky. Ačkoliv v této oblasti existovaly i jiné tábory, v nichž byli Cikáni nucenou prací a hladem mučeni k smrti, zachovaly se záznamy jen o táboře v Letech. Stovky Cikánů zahynuly v jiných táborech smrti, rovněž provozovaných Čechy, ale Lety byly největším táborem smrti. Ve skutečnosti, jak tvrdí Polanský, všichni češti Cikáni, které mohl vysledovat, byli za války zabiti. V Čechách nepřežil válku žádný Cikán. Ti, kteří jsou tam dnes, pocházejí ze Slovenska. Ačkoliv cikánské tábory byly i na Slovensku, Polanský tvrdí, že Cikáni tam byli posíláni až ke konci války, a proto mnozí přežili. Přestože přečetl řadu knih o holocaustu, Polanský tvrdí, že nikdy neslyšel o táboře v Letech a o úmrtích Cikánů nacházel jen zběžné zmínky. Tři čeští historikové napsali stručné články o situaci Cikánů během války, ale ti tvrdí, že v Letech zahynulo pouze 695 Cikánů, a to na tyfus. Ne všichni Němci chtějí být považováni za nacisty. Ne všichni Češi chtějí být poznamenáni tím, co udělali, aby vyhladili Cikány. Záznamy tábora v Letech, které Polanský prohlížel, měly zůstat zapečetěny 50 let, až do roku Polanský přesvědčil české představitele, aby mu umožnili přístup k nim. Aby mě umlčeli a v domnění, že tam nemám co najít, mi povolili si záznamy prohlédnout. Česká vláda nevěděla, že takové dokumenty má."záznamy, které Polanský se svým asistentem pročetli, obsahovaly dokumenty o příjmech do tábora, metodicky připravené, obsahující jméno, datum narození a místo zatčení. Ke konci výzkumu Polanského asistent zjistil, že několik dělníků z tábora stále ještě žije v jeho rodném městě. Řekl pak Polanskému, že se nechce účastnit rozhovorů s nimi. Varoval Polanského, že bude-li pokračovat ve výzkumu, může být zabit. Strážci přežili. V týdnech studování dokumentů nalezli oba vědci stovky svazků s fotografiemi, podpisy, seznamy osobních věcí, stvrzenek na zlaté náušnice, které byly později prodány v aukci zaměstnancům tábora, snímky z rodinných alb a dopisy od příbuzných pátrajících po místě pobytu svých blízkých. Úmrtí, ke kterým v táboře docházelo, byla stvrzována lékařským osvědčením. Mezi nejčastějšími příčinami byly tuberkulóza, bronchitida, zápal plic a infarkty. Polanský se domnívá, že mnozí zemřeli i hladem a někteří byli zastřeleni. Starosta Let, s nimž Polanský hovořil, řekl, že v táboře zahynulo na 600 Cikánů na tyfus, ve stejnou dobu - "byla to náhoda". Ale během tohoto "moru" byla v táborových záznamech zmínka o tyfu jako příčině úmrtí pouze jednou, říká Polanský. Opominutí. Podle zákona musí každá obec v České republice zaznamenávat aktuální historii své oblasti, ale v kronice obce Lety není o cikánském táboře ani zmínka. Starosta řekl Polanskému, že tento bod bude do kroniky dopsán, až bude aktualizován. Ve

6 své eseji "Zloději kuřat" cituje Polanský starostu: "Ten tábor byl pouze malým incidentem v naši dlouhé historii. Naši čeští historikové byli velmi ohleduplní, když naši malou obec nezatížili tímto stigmatem, konec konců, byla to náhoda. Když se Polanský starosty tázal, zda mají v úmyslu umístit na místo tábora pamětní desku připomínající ty, kteří zde zahynuli, odvětil, že okresní úřad v Písku měl v plánu postavit na místě pomník, ale protože nikdo si nebyl jist, kde přesně byli Cikáni pohřbeni, nic se nestalo. Jeden z místních obyvatel řekl Polanskému, že hroby na prasečí farmě se propadly a že jejich obrysy jsou viditelné. Od starosty se Polanský také dozvěděl o lékaři z tábora Lety, který je ještě naživu. Setkal se s ním a ten mu popsal tábor jako "rekreační", později přeměněný na pracovní. Polanský říká, že 87letý lékař se usmíval a říkal, že do tábora byli posíláni jen zloději kuřat. Když byl tázán na to, kolik Cikánů v Letech zemřelo, doktor nejprve odpověděl, že 50, ale když Polanský řekl, že podle jiných zdrojů je toto číslo vyšší, lékař uvedl, že tam zahynulo asi 600 Cikánů. Podobně jako starosta i lékař tvrdil, že úmrtí byla způsobena nešťastnou náhodou a dodal, že ze strážných nezemřel nikdo. Strážní měli štěstí (že se nenakazili tyfem), vězni ne... V táboře pracovalo sedm doktorů, ale nedokázali zachránit ani jednoho vězně," říká Polanský. K odhalení cikánského vyhlazovacího tábora došlo náhodně Při studiu české emigrace do Spojených států. Polanského výzkum ukázal na Lety jako domov prvních šesti českých rodin, které emigrovaly do Spojených států. V souvislosti s touto prací se setkal s ředitelem čítárny státního archívu v Letech a ten se ho zeptal, zda ví, co se zde za války událo. "Vypadalo to, jako by se chtěl zbavit obrovského břemene... připomínal učence, který si přál, aby si svět přečetl příběh, na jehož napsáni už byl sám starý," píše Polanský. Byl to archivář, který vyprávěl Polanskému, že Lety byly místem tábora, kam byly přivezeny tisíce Cikánů a žádný z nich nepřežil. Smutek, který Polanský cítil, když zjistil, že archivářovo vyprávění bylo pravdivé, byl ještě umocněn stavem, který v České republice nalezl dnes. "Když si pomyslím, že v zakamuflování případu je zapleten prezident Havel, je to velmi skličující...byl přece nominován na Nobelovu cenu míru." Články vyvolaly samozřejmě rozruch, a to dokonce i mezi jako vždy klidnými českými vládními byrokraty. Potřebovali reagovat, Polansky zaútočil i na Havla. Také bylo nutno zaslat skutečné informace našemu velvyslanectví v USA! Tak bylo zjištěno, že Polansky u nás již 20 let sestavuje rodokmeny bohatým americkým Židům. K materiálům se dostal náhodou, poté hovořil se starostou Mirovic a několika místními občany. Někteří, jako kronikář, byli již senilní a rozhovory byly vedeny nekvalitní němčinou! Lety před sepsáním článku nenavštívil! V archivu v Třeboni byl od do , tedy osm pracovních dnů!!!!! To je jeho důkladné zkoumání!!! Dr. Havlas, který na MZV přijal Polanského, o tom učinil tento zápis: Věc:Záznam z rozhovoru s P. Polanskym ze dne na MZV. Přítomni: Paul Polansky, americký novinář-historik Čechoameričan, Alena Němcová, tlumočnice pana P. (z Tábora), Josef Havlas, pracovník 2.t.o. Trváni rozhovoru 15:00 16:30. Rozhovor se konal na žádost pana P. Polanského a

7 týkal se výhradně kauzy kárného pracovního tábora v Letech , byl v angličtině, bez tlumočnice. Pan Polanský uvedl důvody, které ho vedly k zájmu o archiválie týkající se tábora v Letech. Při zkoumání kořenů svých předků, které sahají údajně až do jižních Čech, nevylučuje, že někteří z jeho předků mohli patřit mezi oběti tábora. Mnoha úvodními slovy nakonec deklaroval svoji pozicí následovně: Pan Polanský nenachází ochotu ke spolupráci, česká strana nemá zájem se přiznat k této části své historie. J. Havlas požádal pana Polanského aby rozhovor hned od jeho počátku považoval za jednání dvou soukromých osob, není oprávněn formulovat a předávat oficiální stanoviska, která se týkají vládních, rezortních a územně samosprávných kompetencí. Nicméně zdůraznil, že většina jeho názorů a postojů, může být shodná se stanovisky oficiálními. Pan Polanský tuto pozici přijal. První část rozhovoru byla o tom, zda jsou české archivy přístupny kterémukoliv badateli ze zahraničí. J.Havlas vysvětlil, že je nutné odlišit archiválie zpracované od nezpracovaných. Ty, které se týkaly tábora v Letech, patřily mezi nepracované, přístup k nim podléhal jinému režimu. Přesto k nim byl panu P. ředitelským rozhodnutím přístup povolen. Zpracované archiválie jsou přístupné (při dodržení obvyklých podmínek: vyplnění badatelského listu, pro cizince svolení ředitele archivu, apod.) kterémukoliv badateli, tedy i ze zahraničí. Pan Polansky vyjádřil znepokojení, zda on sám není příčinou toho, že v těchto dnech byl ředitel třeboňského archivu odvolán. J. Havlas konstatoval, že o odvolání ředitele mu není nic znáno. J. Havlas informoval, že česká strana vyhověla žádosti předsedy Helsinské komise amerického Kongresu pana DeConciniho a dr. B. Chamberleina z Muzea Holocaustu o poskytnutí archiválii Letovského tábora tomuto muzeu. Muzeu bylo prostřednictvím velvyslanectví ČR ve Washingtonu doručenn seznam archiválií Letovského tábora, senátor DeConcini tento krok veřejně označil pro studium cikánského holocaustu jako bezprecedentní, a pro ostatní země příkladný. O této reakci pana. DeConciniho nebyl P. Polansky informován. J. Havlas dále sdělil, že v těchto dnech bude prostřednictvím velvyslanectví ve Washingtonu soubor kopií archiválií (asi 800 stran} s průvodním komentářem zaslán do Muzea Holocaustu. Stejné kopie budou doručeny přes velvyslanectví ve Varšavě do Osvětimi. J. Havlas předal P. Polanskymu kopii původního komentáře k dokumentům (autor prof. PhDr. C. Nečas Dr.Sc.) a dal mu k němu i neoficiální překlad. Ukázal mu i některé kopie,, které budou součástí oněch distribuovaných do Washingtonu, resp, do Varšavy, předal kopie fotografií, dokumentujících pietně udržované místo obětí "cikánského tábora v Hodoníně u Kunštátu. Pan Polansky přijal vše s díky, nicméně konstatoval, že na kamenném pomníčku chybějí jména obětí. Pan Polansky dále namítl, že údaje o počtech vězňů, které má k dispozici, nebudou souhlasit s těmi, které budou v seznamech poskytnutých Muzeu Holocaustu. J. Havlas odpověděl, že není připraven soudit dva různé badatelské závěry, nicméně se domnívá, že strana, která pravdu mít nebude, musí být připravena svůj omyl opravit. Pan Polanský prohlásil, že o počty samotné nejde, podstatné je, aby se pravda o táboře v Letech neskrývala. Na otázku co je "pravda o táboře v Letech" odpověděl, že ani lidé v blízkém Písku o existenci letovského tábora nic nevědi. Vážnost celé záležitosti minimalizuje údajně i okresní přednosta, který mu sdělil, že v období (období čistě "cikánského" tábora) tábor hlídalo pouze 6 strážců, tábor byl svým významem malý. Přitom P. Polansky může předložit seznam asi 83 strážných. J. Havlas namítl, že jde zjevně o nedorozumněníí v tom smyslu, co se míní pod pojmem počet strážců, (celkový počet za celou dobu existence versus počet strážců, v aktivní denní směně}. Nesmí to ovšem vzbudit dojem, že o to menší byly hrůzy a nesmírné utrpení vězněných. Za vážné J. Havlas povazuje Polanského tvrzení, že Češi chtěli využít příležitost, že vedli tábor v Letech a současně tak chtěli vyřešit "svoji cikánskou otázku", J. Havlas upozornil, že k badatelské "fair play" patří podobná tvrzení doprovodit historickými konsekvencemi,

8 vysvětlením podřízenosti protektorátní policie německému velení, důsledky teorie o nadřazenosti nordické rasy; atd. Pokud se pan P. považuje za historka, pak v článku (Decorah Journal), který sice nenapsal, ale k němuž se hlásí, tyto souvislosti J. Havlas postrádá a považuje za rozumné je při vhodné příležitosti ještě vysvětlit. Pan Polansky tyto námitky vyslechl bez komentáře. Pan Polansky bude varšavského semináře (Human Dimensions Seminar of Roma in the CSCE) , nebude účastníkem oficiální americké delegace. Zúčastní se ho také Erika Schlagertová, pracovnice Helsinského výboru amerického Kongresu, která nás pří své červencové návštěvě Prahy o prezentaci letovské kauzy americkou delegací informovala. Na otázku, jaké bude složení české delegace, a koho může ve Varšavě kontaktovat J. Havlas oznámil, že on sám se z pracovních důvodů nezůčastní a že se domnívá, že delegace bude asi 4-8 členná, že není vyloučeno, že jeden z účastníků bude romského původu a že pan Polansky může ve Varšavě kontaktovat například dr. J Gjuričovou. Posledním okruhem problémů, kterých se rozhovor týka, byl pomník obětem tábora v Letech. Pan Polansky řekl, že velkovýkrmna stojí na místě bývalého tábora, a že je hrubým znesvěcením památky obětí. Pan Polansky má zcela nekompromisní názor, že je ji třeba, zbourat a na jejím místě postavit památník se jmény obětí tehdejších perzekucí. Argumentaci, že lokalita tábora je jinde pan Polansky nepřijal a rozhodnutí zřídit památník na místě hromadných hrobů označil za zcela neadekvátní. J. Havlas poděkoval panu Polanskymu za zájem, který jedné části naší historie věnoval. Na otázku pana P., proč nenachází jeho snaha větší odezvu, odpovídající významu věci, proč odmítáme spolupráci J. Havlas odpověděl, že naopak vítáme jakoukoliv spolupráci, která je pro naši demokracii konstruktivní. Například nám mohou být užitečné zkušenosti z nynější Affirmative Action, v níž se americká strana i po více než 200 letech budování své demokracie snaží najít spravedlivou rovnováhu při řešení problému bílí versus černí ( a také hispánští, původem indiánští aj.) obyvatelé USA. Například v tom by bylo možné vidět konstruktivní pomoc při řešení analogického jevu, který v ČR po 4 letech budování demokracie existuje a který u nás pan Polansky zaznamenal-nepříznivý vztah jisté( údajně především mladší) části obyvatelstva ČR k romské populaci. Pan Polansky poděkoval za rozhovor, označil ho za velmi užitečný a také za možnou formu spolupráce, kterou bude hledat i na varšavském semináři. Požádal o kontakty pro konzultaci ve věci památníku obětem tábora v Letech. Byli mu doporučeni pp. Michal Prokop(MK),A. Sulitka(Úřad vlády) a dr. K Schwarzenberg J. Havlas Bližší seznámení s názory Paula Polanského české veřejnosti zprostředkoval časopis Most: Polansky pochází ze státu Iowa, poté co ukončil studium historie a žurnalistiky, založil Český historický institut ve Spilvilu a od té doby pátrá po předcích Američanů, kteří původně pocházejí z Čech a Bukoviny. Od roku 1973 Polansky pracuje v okresním třeboňském archivu. Shodou náhod se dozvěděl o existenci archivního materiálu čítajícího 40 tisíc listů, jež pochází z tábora v Letech u Písku. Poté, co mu ředitel archivu umožnil nahlédnout do archivu s jeho spolupracovníky, Polansky tyto archivní materiály okopíroval. Závěry, které si studiem těchto materiálů utvořil, byly prezentovány v rozhovoru s německým novinářem a turkologem, spolupracovníkem Mostu žijícím v Praze, Markusem Papem.

9 PAPEHO ROZHOVOR S POLANSKYM Zde je část interwiew týkající se přímo problematiky tábora: Jak jste objevil koncentrační tábor? Když jsem seděl v archivu, zeptala se mne archivářka, jestli vím co se dělo v Letech za druhé světové války, vyprávěla mi o cikánském táboře a o tom, že všichni zemřeli na tyfus. Velice jsem zpozorněl, protože jsem dobře věděl, že neexistoval žádný koncentrační tábor, který by nikdo nepřežil. Se svým bratrancem Jaroslavem Němcem, který žije v Milevsku, jsem jel do Letů, abych zjistil něco bližšího a všichni, děti i staří lidé o táboře věděli a říkali mi, kde byl. Je to ten vepřín na konci ulice. Mou oborovou specializací je historie předávaná ústní tradicí. Občas přednáším na univerzitě v Iowě. Začal jsem tedy shánět svědky z Letů a okolí, kteří by mi mohli něco říci. Výsledkem byl tábor s mimořádně brutálními dozorci. Když byl tábor uzavřen, jeden dozorce se oženil s jistou ženou z Orlíka a obec je oba vykázala, protože všichni věděli, jak brutálně zacházel s vězni. Vězni byli nuceni k otrocké práci, museli pracovat na statcích a na panství Schwarzenbergů. Takže ještě než jsem viděl první dokument, byl jsem trochu v obraze a věděl jsem co se dělo. Jak se veřejnost o Letech dozvěděla? V dubnu 1993 jsem se konečně dozvěděl, že Lety byl tábor smrti a tábor vyhlazovací, jsem inicioval protest členů amerického Kongresu. Až do skončení svých studií jsem vůbec nevěděl o profesoru Nečasovi. Jeho kniha se nedala nikde koupit. Myslím, že byla v dobách komunismu napsána pro případ, že by někdo tu záležitost objevil, pak se mohlo tvrdit, že už jsme to také objevili. Pracoval na tom jeden profesor. Proč pořád zdůrazňujete, že Lety byl český koncentrační tábor? Mám osobní údaje všech zaměstnanců tábora. To Nečas nenapsal, chtěl utajit, že to byl český tábor smrti. Pro něj to byl nacistický tábor. Nechci z nacistů smývat jejich vinu, myslím, že neexistuje nic horšího. Pokud jde o válečné zločiny, domnívám se, že nemají být zapomenuty a prominuty. Poslal jsem proto prezidentu Havlovi fax, v němž jsem se zeptal, jestli česká vláda vyšetřovala válečné zločiny v Letech a postavila jejich pachatele před soud. Havel mě ve své odpovědi odkázal na ministerstvo zahraničních věcí. Ale co s tím má co dělat ministerstvo zahraničních věcí. To je věc justice nebo ministerstva vnitra. Už tři roky se zabýváte případem Lety a dosud jste za to nedostal ani cent. Co Vás k tomu nutí? K pokračování na kauze Lety mě přiměl spis jedné osmnáctileté dívky. Tehdy museli mít všichni Cikáni osobní průkaz a museli ho stále nosit s sebou. Přišla si na úřad pro průkaz, byla zatčena a poslána do Letů. Utekla, byla zadržena, vrácena do Letů a zastřelena. Když jsem viděl její fotografie, byl jsem tak dojat, že mi nějaký vnitřní hlas říkal: Její příběh musíš vyprávět. Byla odsouzena k smrti? Ne. V táborovém řádu stojí, že pokus o útěk se trestá smrtí. Také neexistují žádné údaje o tom, kdo ji zastřelil.

10 Jak jste se dostal k jejímu spisu? Spisy vězňů, kteří se pokusili o útěk, byli zadrženi a zastřeleni, zůstaly v Letech. V archivu bylo asi 30 krabic. V každé z nich bylo přibližně 1500 dokumentů, existovalo asi 29 účetních knih, v nichž byly zaznamenány výdaje od krmení pro psy až po jízdenky do Osvětimi. Nejdříve jsem si vypsal jména. Přitom jsem se setkal s lékařem, který v Letech pracoval a dosud žije. Chtěl mi namluvit, že Lety byly rekreační středisko, kde se Cikáni měli naučit, jak mají pracovat a jak se mohou stát užitečnými občany. Po jeho odchodu z Letů začali lidé umírat na tyfus. A když všichni umírali na tyfus, byl tábor uzavřen. Podle jeho informací nedostal tyfus žádný dozorce, ale ani jediný vězeň nepřežil. Potom jsem našel transportní rozkaz do Osvětimi, lékařské zprávy, v nichž se pravilo, že v zimě 1943 došlo k tyfové epidemii. Ale lékař jako příčinu smrti napsal:zemřel na otravu alkoholem nebo na otravu nikotinem, i když vězňové pít ani kouřit nesměli. Podle dokumentů došlo jen ke 40 případům tyfu. Zatímco Nečas tvrdí, že v Letech bylo 1307 vězňů, vy hovoříte o tisících? Na seznamu, kde byli od prvního dne registrováni všichni obyvatelé tábora, je pouze 695 jmen. Ale v přijímacím seznamu sepsaném o měsíc později už jich je nejméně Protože jsem věděl, že všichni Cikáni v Čechách a na Moravě byli zaregistrováni ve svých bydlištích a pak posláni do Letů, bylo mi jasné, že byli po svém příjezdu registrováni po skupinách. Přijelo tedy 16 Cikánů z jedné obce a dozorce zapsal do táborového seznamu, že je to vězeň číslo 207. Říkáte, že profesor Nečas je špatný historik. Co mu zazlíváte. Snažil se utajit válečné zločiny. Všechno, co se v Letech stalo, byl válečný zločin, který spáchali Češi. Někteří jsou ještě naživu. Měli by být za to potrestáni. Historikovou povinností a pracovní náplní je informovat generálního státního zástupce, pokud byly zjištěny nepřímé důkazy o spáchání válečného zločinu.uvidíte-li dopravní nehodu, pak jste povinen to ohlásit. Není vaší povinností to vyšetřovat. Nečas o nějakém válečném zločinu neřekl nic. To znamená, že je odborným poradcem pro válečné zločiny. Říká, že viděl dokumentů. Všechny tyto dokumenty svědčí o válečném zločinu. Také neříká nic o tom, že táboroví dozorci byli Češi. Nečas tvrdí, že Himmler dal Čechům rozkaz, aby zřídili tábory pro Cikány. Každý dokument podepsaný pražskou kriminální policií nese podpis nějakého Čecha. Nějaký čas jste spolupracoval s Janem Urbanem. Ten to potom najednou vzdal. Proč? V roce 1994 mi zatelefonoval Jan Urban, tehdejší šéf televizního zpravodajství a požádal mě o interwiew o Letech. Když viděl moje materiály, řekl: Proboha! To je dynamit! Pak mě držel stranou od ostatních médií, dokud jsem se nevrátil do Ameriky a nic s tím dál nedělal. Ale poslední den po skončení smutečního obřadu v Letech ke mně přišel: Vyhrál jste. A já jsem řekl: Co. Protože jsem si myslel, že jsem prohrál. A on řekl: Včera jsem mluvil s generálním prokurátorem a on souhlasí s vyšetřováním válečných zločinů spáchaných v Letech. Mluvil jsem s představiteli Karlovy university. Nikdy válečné zločiny nezkoumali. Alespoň to tvrdí české velvyslanectví. Ale do pěti týdnů vám zavolají, aby si mohli všechno zjistit. Nic z toho se nestalo. Co tomu říká Jan Urban?

11 Neodpovídá na moje dopisy. Ale vím, že krátce po návratu z Letů ze zpravodajské redakce odešel. Raději bych věřil tomu lepšímu, dokud se neprokáže opak. Ale když slyším, že pracuje jako nezávislý novinář, pak nechápu, proč se případem Lety nezabývá. Zřejmě tu s Vámi nikdo nechce spolupracovat. Čím si to vysvětlujete? Protože říkám, že to byl český tábor a nikdo to nechce přiznat. V institutu pro novodobé dějiny jsem natočil na magnetofon svou výpověď, která trvá dvě hodiny. Řekli, že je nezajímá nic, v čem měla prsty Třetí říše. To bylo jejich stanovisko. Pokusil jsem se mluvit s Havlem, ale on mne nepřijal. Ale já jsem na něj vyzrál, protože on odpověděl na můj fax o válečných zločinech a připustil, že ví o mém výzkumu. Ale říká, že není kompetentní. Než jel Havel do Osvětimi, řekl v rozhlase: Nikdy nemohu pochopit, jak bylo možné, že ve východní Evropě vznikla Osvětim. Měl by se někdy v noci projít pražskými ulicemi, pak by pochopil, jak to bylo možné. Dnes se děje totéž co tenkrát. Našel jste nějaké rozkazy české protektorátní vlády pro tábor v Letech? Všechny přicházely z pražského ředitelství kriminální policie. Byl to běžný způsob řízení koncentračních táborů v Třetí říši. Na dopisech jsem viděl velmi málo razítek s hákovým křížem, ale zato jich hodně mělo českého lva. Téměř veškerá korespondence s ředitelstvím kriminální policie nese podpis nějakého Čecha. Zřejmě to byl fašista, který kolaboroval s Němci, a já opravdu nemohu zdůraznit tento fakt. Do Letů nikdy nevkročil žádný Němec. Kdyby Češi nebyli přesvědčenými rasisty, nechali by hodně těchto lidí utéci. Nemuseli zabíjet děti. Když dostali rozkaz dovézt Cikány k vlaku do Osvětimi, pak je museli do toho vlaku posadit. Ale nemuseli je v Letech mučit a zabíjet. Našel jste nějaký rozkaz k usmrcení? Ne. Prostě nechali děti umřít. Takový rozkaz nikdo nevyslovil. Ale vzpomínám si na svědecké výpovědi personálu tábora v Letech. Všichni říkali, jaký surovec byl velitel tábora Janovský. Když objevil těhotnou ženu, bil ji tak dlouho, dokud dítě v jejím břiše nezemřelo. Nechtěl v Letech žádné děti. Vše co musíte udělat je prohlédnout si úmrtní listy. Máte nějaké důkazy o střílení vězňů? Ne, ale existuje kniha útěků. Když vězně chytili, jejich jména byla přeškrtnuta červenou tužkou, pak znamená:byli zastřeleni na útěku. Co tím chcete říci? Myslím, že všichni Češi věděli, že v Letech bylo vyhlazeno téměř všechno cikánské obyvatelstvo a že proto nebyl nikdo obžalován nebo postaven před soud. Česká vláda tak svému lidu vzkazuje: Cikána můžeš zabít a vyvázneš z toho bez trestu. Čím se v tomto bodě Česká republika liší od jiných zemí. V této zemi nebyl nikdy rasismus definován. Je-li jednou definován, lze s něčím začít. V mnoha ohledech teď mluvím proti své vlastní krvi. Chtěl bych uvěřit, že se můžeme vzájemně vychovávat a určité věci napravit, možná, že to mohou udělat moji bratranci. Neznamená to, že s tím musíme žít na věky. Můžeme si to přiznat, snažit se tak o změnu a dostat se tak o kousek dál. Ale to tady nevidím.

12 Česká vláda musí především rasismus definovat, na druhém místě je zákonodárství týkající se lidských práv. Někteří občané v USA tvrdí, že vaše země je úplný šampión, pokud jde o rasismus. Myslím, že policie v Americe je rasistická až dost. Ale přesto si myslím, že v této otázce jsme dál. Když zjistíte, že policista je rasista, pak jde do vězení - a ve vězení je hodně policistů. Ale ani v Americe není všechno dokonalé. Nechci Českou republiku napadat z rasismu, když v Americe se děje totéž. Ale my máme alespoň zákony chránící lidská práva. Přinejmenším na nich pracujeme. A v tom jsme dál. Vidíte nějakou kontinuitu rasismu v českých dějinách? Myslím si, že Lety žijí dál. Jejich brány se nezavřely. Lety existují v každém ghetu. Pokud česká vláda nezmění zákon o státním občanství, co budete dělat se všemi těmi Cikány, kteří státní občanství nemají? Kam je pošlete? Necháte je umřít na tyfus? Když byly Lety uzavřeny, všechny spisy dosud žijících vězňů byly poslány dál. Viděl jsem transportní seznamy těch, kteří byli přeloženi do jiných táborů a doporučující dopisy, v nich se praví: Posílám vám tohoto dozorce, má zkušenosti s Cikány. A Nečas říká: To všechno byly pracovní tábory. Lety byly také pracovní tábor. Nebyly. V demokracii- i v USA se politici podrobují veřejnému mínění. Není to běžné i tady? Jistě, že je, a proto Havel nehovoří o Romech nijak jasně. Kdyby to udělal, už by nebyl prezidentem. Veřejné mínění by ho svrhlo. Totéž platí pro sudetské Němce. Pokud vím, až příliš mnoho Čechů kolaborovalo. Existoval odboj, úctyhodný odboj. Ale ono to je asi tak: Němci nevěděli nic o koncentračních táborech a o pronásledování Židů. Mám v Německu hodně bratranců. Všichni o tom věděli. Němci by v České republice nemohli být, kdyby je tato země nepodporovala. Bez české vlády by to tak nefungovalo. Jaký je rozdíl mezi Vámi a profesorem Nečasem? Já se snažím vyšetřit vraždu. Nečas mluví o nehodě. Občané Mirovic, i když z toho neměli žádný užitek, dávno před postavením pomníku instalovali svou vlastní pamětní desku. Nebyl kolem toho žádný velký povyk, žádné zprávy v novinách. Ale na tu desku napsali o krutých a nelidských podmínkách v Letech. Ať jejich duše odpočívají v pokoji. Existují i hodní Češi. I velcí čeští intelektuálové se zajímali o Paula Polanského a výsledky jeho bádání: V Nové přítomnosti č.10/1996 vedl velký český intelektuál, soudruh a bratr Petr Pithart rozhovor s Paulem Polanskym. PITHARTŮV ROZHOVOR S POLANSKYM Pithart:Dopustil jste se tu nějakých chyb, které byste rád vzal zpátky? Polansky: Určitě. Udělal jsem chybu, když jsem důvěřoval českému velvyslanectví ve Washingtonu, prezidentské kanceláři, Josefu Havlasovi na MZV a Dr. Nečasovi z brněnské univerzity, když mi v roce 1994 řekl, že žádný z bývalých vězňů ani dozorců už není naživu. Kdybych neuvěřil, mohl jsem hovořit

13 s více než 200 bývalými vězni namísto pouhých 90. Několik bývalých dozorců také zemřelo, ale naštěstí se mi podařilo najít a vyzpovídat toho nejbrutálnějšího ze všech J. H. Žije v K. (Polansky uvádí dotyčného plným jménem. Jelikož redakce nemá možnost ověřit si jeho tvrzení, uvádí pouze jeho iniciály). Zrovna tak zůstala naživu jeho bývalá uklízečka, která mi popsala násilí a vraždy, jichž se H. každodenně dopouštěl na mladých mužích a ženách ve své kanceláři. Později vždy musela přijít a utřít krev, která po nich zůstala. Její příběhy potvrdilo několik bývalých vězňů. Mluvil jsem i s doktorem S., který měl v letech na starosti všechny pracovní tábory v protektorátu. S. doposud žije v P. Několik dozorců poskytlo u soudu svědectví o tom, že S. osobně navštěvoval Lety, kde si vybíral Cikány k transportu do Osvětimi. Pithart:Co tedy byly Lety? Alespoň Váš předběný názor? Polansky:Z dokumentů v pražských archívech jsem zjistil, že československá vláda schválila zákony o pracovních táborech jako Lety dávno před tím, než přišli Němci a založili protektorát. Později v roce 1941 se v Praze konala konference, které předsedal ministr vnitra a která ustanovila principy pro řízení těchto táborů. Na této konferenci nebyl přítomen jediný Němec, a pochybuji, že o ní Němci vůbec věděli. Mám u sebe protokoly z tohoto setkání, ve kterých stojí, že cikáni budou drženi v hladu a budou pracovat do naprostého úmoru. Na této konferenci byli přítomni také Dr. Stuchlík a ředitel tábora v Letech Janovský. V letech začaly české trestní orgány vyšetřovat válečné zločiny v Letech, ale po komunistickém převratu byl tento proces zastaven a několik vyšetřovaných dozorců z Let bylo převeleno do Jáchymova. Podle svědectví byly v Letech zavražděny stovky černých (romských) i bílých Čechů, a to umořením hladem, bitím, zastřelením a utopením, několik svědků se dokonce zmínilo i o plynové komoře pro děti. Pithart: Jakou věrohodnost přisuzujete těmto výpovědím? Nemohou někteří přeživší při líčení desítky let starých událostí fantazírovat? Polansky: Většina bývalých vězňů z Let, kteří jsou ještě naživu, se navzájem nezná. Byl jsem ohromen, v kolika detailech se jejich výpovědi shodovaly. Mnoho dokumentů nalezených v českých archivech tato svědectví potvrzuje a naopak vyvrací tvrzení vlády a profesora Nečase, který nikdy nemluvil ani s jedním letským vězněm. Zpráva SS o epidemii tyfu v Letech uvádí, že v době od roku 1942 do roku 1943 zemřelo v táboře na tyfus pouze 15 Romů. Pithart: Jaký podíl na zacházení s Romy mají německé úřady? Polansky:V českých zemích bylo za války 199 táborů, v nichž bylo uvězněno celkem lidí. Mnoho z těchto táborů bylo řízeno Čechy s minimální kontrolou či spoluprací Němců. Dnes se nám mnoho českých historiků a vládních představitelů snaží namluvit, že Lety byly řízeny Němci a Jáchymov Rusy. Bohužel tomu tak není, oba tábory vznikly na popud Čechů a byly jimi také řízeny. Oba sloužily jako brutální vyhlazovací tábory, i když byly organizovány jako pracovní tábory. Čeští dozorci zde vraždili české občany. Internetové podání viz : a

14 Své poznatky a objevy Polansky publikoval ve třech knihách, které vyšly v i v češtině. Jednou je sbírka básní Dvakrát tím samým a druhou román Bouře, třetí kniha rozhovorů Tíživé mlčení. Další jeho kniha The Hidden Holocaust of the Gypsies jakož i články v amerických novinách nejsou u nás k dispozici. Novou knihou v češtině je Tábor smrt Lety. a a a a a Velmi podnětná je knížecí reakce na Polanského obviňováni z využívání nucené práce Romů Kníže říká : Odvolává se, že mluvil s bývalými zaměstnanci mého otce, tehdy už byli všichni v nebi prosím, když Polansky přijel do Čech. Moc rád bych věděl, kdo mu tohle nakukal... Polansky může tvrdit cokoli, češtině ani romštině nerozumí, rozhovory nenahrával a zapisoval si anglický překlad. Jak vám dokážu, překlady (nebo jejich zápisy???? to nevím!!) byly špatné, někdy tvrdily opak toho, co bylo uvedeno!!!!!!!. Tedy napsáno myslím totiž jen jeho překlady soudních výpovědí a archivních dokumentů. K jeho výpovědím pamětníků se nedostane nikdo, nebyly nahrávány!!!. Je to jen o vašem rozhodnutí, zda mu věřit či ne. Jeho počínání je běžná dezinformační či difamační praxe!!! Nedostanete se ani k výpovědím dětí z tábora v Letech, které vyslechl ÚDV. Spis se na ÚDV nachází a je evidován pod spisovou značkou č.j. ÚDV-14/Vt-97. Jedná o spis trestní, není možné do něj nahlédnout, neboť se nejedná o spisový materiál veřejně přístupný občanské veřejnosti.!! Takže tuto veřejnost o svědectví přeživších informuje jen Paul Polansky!!!!!! K čemu pak takové instituce jsou???? Rovněž není dostupný posudek Ústavu pro soudobé dějiny určený institucím příslušným k této kauze! V knihovně ústavu není. Sbírka básní Dvakrát tím samým byla recenzována v článku Jana Machonina, který v posledním odstavci píše, že zpracovávat, byť v nejlepším úmyslu, formou poezie tak citlivé téma, jakým je romský holocaust, zavání politickou agitací, se kterou máme v naší zemi neblahé zkušenosti a hlavně je to nezodpovědné. Vždyť podobná manipulace se závažnými informacemi, jaké se Polansky ve své knize dopouští, může být velice jednoduše zneužita neofašisty, kteří holocaust popírají a chopí se každé příležitosti, aby dokázali, že jsme si ho vymysleli. Zcela opačně to vnímá Evropan Urs Heftrich ve své knize Smutek na vedlejší koleji (Nacistická genocida Romů v české literatuře). Jsou zde slova jako: tím v žádném případě nechceme zpochybňovat, že vraždění Romů v obou částech bývalého Československa organizovaly místní orgány (protektorátní úřady nebo Hlinkovy garda). Které to byly protektorátní úřady, však tento pán neuvádí, ani kdo a jaká místa v nich zastával. V románu Bouře upozorňuje Polansky, že některá jeho tvrzení v něm uvedená, jsou literární fikcí. Přes tuto zvolenou formu prezentace svých poznatků je za oceánem vysoce vážen a i u nás jsou tvrzení zde obsažená, považována za fakta. Informačně nejobsažnější je jeho kniha zachycující svědectví těch, kteří přežili Lety s názvem Tíživé mlčení, vydaná nakladatelstvím G plus G roku V její první kapitole popisuje Polansky svou cestu k danému tématu:

15 Pracovnice knihovny, kde jsem studoval, viděla Lety v poněkud jiném světle. Za války tam byl koncentrační tábor, řekla mi. Byl to tábor pro Romy. Všichni tam zemřeli na tyfus. Často jsem Lety navštěvoval, hovořil jsem s místním historikem, starostou i několika starousedlíky. Nikdo se o táboře smrti ani nezmínil. Máme tady více ne dokumentů, řekla mi vedoucí studovny, ale nikomu není dovoleno je studovat, po dobu padesáti let. Koncentrační tábor pro Romy? A všichni zemřeli na tyfus? To nedávalo smysl. Tyfus přece nebyl dýmějový mor. Bylo ho možné snadno léčit. Chtěl jsem požádat českou vládu, aby zřídila v Letech památník k uctění české emigrace do Ameriky, ale tento sen se náhle rozplynul. Tentýž den jsem hovořil s místním historikem, který byl penzionovaným učitelem a publikoval sedmnáct knih o letské oblasti s tematikou od středověkých rodů až po místní kamenolomy. Zeptal jsem se ho, proč nikdy nepsal o koncentračním táboře pro Romy. Romové mi za to nestojí, řekl mi. A jestli chcete další informaci, zeptejte se tamhle doktora Kalbáče.Byl v Letech lékařem. Osmdesátiletý doktor Kalbáč mi řekl, že si vše stále dobře pamatuje. Pamatoval si stále dobře latinu i řečtinu, kterou učil na střední škole. Ale kdy jsem se ho zeptal na Lety, nebyl ve stavu si cokoliv vybavit. Je to už dávno, řekl mi. Nakonec mi pověděl, že Lety byly rekreačním táborem pro nezaměstnané Romy. Byli ale špinaví a přinesli si tu nemoc do tábora s sebou. Dr.Kalbáč mi řekl, že odešel dlouho před tragédií, protože velitel tábora mu odmítl proplácet benzín za cestu autem z Mirovic do Letů, co je vzdálenost tří kilometrů. Šel jsem znova navštívit starostu Letů. Prozradil mi, že tábor stával tam, co je velkovýkrmna vepřů. Starosta se narodil a po válce, také nic bližšího nevěděl. Poradil mi, ať si promluvím s někým starším, s někým kdo prožil v Letech druhou světovou válku. Jel jsem k velkovýkrmně vepřů, pár kilometrů na východ. Zastavil jsem nějakého staršího muže, který jel na kole, a zeptal jsem se ho, jestli něco ví o romském táboře, který tam byl za války. Každý o tom ví, řekl. Za války jsem kolem něj jezdil na kole každý den cestou do práce. Byl to německý tábor? Ovšemže ne, řekl. Za války nebyly v tomto kraji žádní Němci. Kdo tam dělal dozorce? Čeští policisté. Všichni vězni zemřeli? Většina z nich. Jak zemřeli? To vám nemohu říci, odpověděl a odjel. Před dvěma roky v lednu 1994 mně ředitel třeboňských archivů dal zvláštní povolení, abych mohl studovat záznamy o Letech. On sám ty záznamy neviděl, ale nemyslel si, že bych mohl najít něco zvlášť zajímavého v těch jedenatřiceti krabicích, které zabíraly na policích asi dvacet pět stop. Zdálo se, že je unaven tím, jak stále a stále obtěžuju jeho podřízené. Dovolil také, aby můj český asistent pracoval se mnou. První den jsem objevil podivnou nesrovnalost. Oficiální táborová kniha, která obsahovala seznamy vězňů, neodpovídala seznamu těch, kteří přijeli do tábora. Česká policie přivezla do tábora v Letech tisíce Romů, ale pouze šesti stům bylo přiděleno číslo a byli uvedeni v seznamu oficiální táborové knihy. Mezi dokumenty jsem našel knihu, ve které byli uvedeni vězni zastřelení na útěku. Objevil jsem také několik kartoték úmrtních listů, byly jich tisíce. Trvalo mi dva dny, než jsem je prohlédl. Podle těchto záznamů zemřelo na tyfus jen osm lidí. Pro některá úmrtí byly uvedeny absurdní důvody jako: uchechtal se k smrti, umřel, protože neuměl číst ani psát, byl tak opilý, že nemohl ani žít. Objevil jsem stovky amatérských fotografií. Byly na nich ženy v pěkných šatech, se zlatými náušnicemi a hezkými účesy. Muži v oblecích, s bílými košilemi a kravatami. Později jsem našel i seznamy k transportům do Osvětimi. Ale tato čísla byla opět jen malou částí z celkové populace tábora. Co se stalo s ostatními? Potom jsem našel záznamy o personálu tábora, byli to všechno Češi. Všichni se narodili v Čechách. Všichni sloužili buď u celníků, nebo jako policisté, než byli odveleni do Letů. Můj český asistent byl vyděšený. Tohle jsme ani neměli vidět, řekl. Někteří z těch dozorců možná ještě žijí. Jestli se dozví, co děláme, mohou po nás jít. To odpoledne zmizel můj asistent. Vyžádal jsem si fotokopie některých dokumentů (ten den, kdy tam ředitel archivu nebyl a nemohl tedy odmítnout) Zaměstnanci archivu mi dovolili, abych si okopíroval více než tsíc dokumentů. Vedoucí archivu mi pak donesl knihu, kterou český profesor Ctirad(tak! Ale je to Ctibor!!) Nečas napsal o Letech v roce

16 1981. Prolistoval jsem ji. Nečas tvrdil, že Lety byly pracovním táborem a naznačoval, že ho řídili Němci. Tvrdil, že vězňové, kteří nezemřeli na tyfus, byli posláni do Osvětimi. O čtyři měsíce později, 15. května, noviny v Decorah ve státě Iowa otiskly na titulní stránce článek o mém pátrání. Hlavní titulek zněl: badatel tvrdí, že Češi zahubili tsíce Romů, podtitulek byl, Paul Polansky odkrývá děsivý příběh smrti. Noviny v Iowa City a v Des Moines otiskly také články na první straně. Vzal jsem pak výsledky svého výzkumu do Washingtonu D.C., Komisi o evropské bezpečnosti a spolupráci. Podle helsinských dohod měly být všechny tábory smrti na konci druhé světové války zachovány v původním stavu jako národní památky. Cítil jsem to tak, že by se ta velkovýkrmna vepřů na místě letského tábora měla odstranit a měl by se tam postavit nějaký památník těm, kteří tam zemřeli. Neměl jsem v úmyslu psát o Letech. Měl jsem tehdy na stole spoustu jiných projektů. O dva týdny později, když jsem se vrátil do Iowy, zavolali mě z Washingtonu D. C. Lidé z českého velvyslanectví se se mnou chtěli setkat ohledně letských dokumentů. Pozvali mě, abych se zúčastnil zasedání, společně s členem Komise evropské bezpečnosti a ředitelem amerického muzea památníku holocaustu. Na českém velvyslanectví měli výtisk novin z Decorah. Nechtěli žádnou další publicitu Letů. Nabídli, že vytvoří komisi, která se mnou bude studovat ty dokumenty. Přislíbili odstranit velkovýkrmnu vepřů a na tom místě postavit důstojný památník. Požádali muzeum holocaustu o architekta, který by mohl uskutečnit takový projekt. Ulevilo se mi, ale přesto jsem jim plně nedůvěřoval. Úředníci velvyslanectví mi poděkovali za moji práci, ale neuzavřeli se mnou žádné konkrétní dohody. Lidé z Muzea holocaustu si chtěli ofotografovat záznamy z Letů pro své archivy. Neslyšeli nikdy o vyhlazovacím táboře, který by měl dokumentů. Podle mých záznamů byly Lety nejlépe zdokumentovaným táborem v dějinách holocaustu. Během příštích několika měsíců jsem několikrát telefonoval na české velvyslanectví a ptal se, kdy pojedu do Prahy, abychom začali práci s komisí. Nikdy neurčili žádné datum. Nakonec jsem jim poslal fax a navrhl, že nejprve budeme hledat ty, kteří tábor přežili. Dokumenty mohly počkat, staří lidé však mají ve zvyku umírat. Požádal jsem velvyslanectví, aby kontaktovali Prahu a zkontrolovali všechna jména lidí, jež jsem našel v letských záznamech. Věděl jsem, že každý občan Československa je evidován v počítači policie. České velvyslanectví mě ale už nikdy nekontaktovalo. V září toho roku jsem jel do Prahy. Československo se v té době rozdělilo na dvě republiky. Teď jsem jednal s Českou republikou, ne s Československem. Vrátil jsem se do třeboňského archivu, Vstup mi nebyl povolen. Byl jsem oficiálně persona non grata. Vedoucí studovny mi plačtivě popisovala, jak několik agentů z ministerstva vnitra vyslýchalo jejich zaměstnance, aby jim pověděli něco o mé práci. Hrozili, že je vyhodí z práce. Všichni se báli, že přijdou nejenom o práci ale i o důchod. Toto zastrašování trvalo několik týdnů. Nikdo z archivu už nechtěl, aby ho se mnou někdo viděl, dokonce i po pracovní době. Proč? Prostě jsem přišel na to, že se v letském táboře staly nějaké hrozné věci. Kdyby někteří z dozorců byli ještě naživu, mohli by být stíháni jako váleční zločinci. Poslal jsem prezidentovi Havlovi fax, ve kterém jsem vysvětlil situaci a požádal ho o pomoc. Kancelář prezidenta mi odpověděla, že prezident pozorně sleduje moji práci, ale že Lety a válečné zločiny nejsou v jeho jurisdikci. Kancelář prezidenta mi domluvila schůzku s nějakým úředníkem z ministerstva zahraničí. Proč z ministerstva zahraničí? Vzal jsem s sebou tlumočníka, hlavně proto, abych měl svědka. Dr. Havlas mě na ministerstvu zahraničí ujistil, že strávil několik měsíců tím, že studoval záznamy z Letů. Došel k závěru, že tábor byl řízen Němci. Není nikdo, kdo by přežil, z vězňů ani z personálu. Velkovýkrmna vepřů je příliš velká, nelze ji odstranit. Vláda plánuje postavit malý pomník v blízkosti místa, kde stával tábor, a požádala některé romské organizace o pomoc při návrhu projektu. Ale Romové nemají vzdělání, nestarají se o svou vlastní minulost, tak proč by se o ni měli starat jiní? S Romy je těžké jednání. Devadesát osm procent jsou nezaměstnaní. Velmi málo jich jde na střední školu. A vůbec nikdo nejde studovat univerzitu. Měl bych si najít nějaký lepší projekt. Řekl

17 jsem jim, že jsem odhodlán bojovat za odstranění výkrmny vepřů a za zřízení památníku obětí. Zeptal jsem se dr. Havlase, kdo by mi v této zemi mohl pomoci. Bez váhání navrhl knížete Karla Schwarzenberga, kancléře prezidenta Havla. Prezident jmenoval Schwarzenberga, aby zkoumal a řešil problémy s Romy v České republice. Byl jsem šokován. Většina Romů pokládala Schwarzenberga za rasistu. Stejný názor mělo i několik členů amerického Kongresu. Telefonoval jsem Schwarzenbergovu tajemníkovi, ale nepodařilo se mi sjednat schůzku. Osobní dopis, který jsem mu poslal, zůstal bez odpovědi. Po Praze jsem se zúčastnil konference o romské otázce, která se konala ve Varšavě a sponzorovala ji Evropská unie a Komise evropské bezpečnosti. Romové byli největší minoritou v Evropě. Konference se zúčastnily oficiální delegace z více než sta zemí. Delegace Helsinského výboru v Praze kritizovala českou vládu za to, že schválila nový zákon o občanství, který odřízl více než Romů od českého občanství. Helsinský výbor si také stěžoval na útoky skinheadů proti českým Romům, které jsou málokdy stíhány, dokonce i když jde o vraždu. Já jsem pak mluvil o tom, že česká vláda zastírá události, které se staly v Letech. Vrátil jsem se do Iowy a na Lety zapomněl. Po pár měsících jsem dostal fax od redaktora jediných romských novin v České republice. Otiskl můj varšavský projev. Český ministr, který měl na starosti záležitosti menšin, mě pak obvinil, že podněcuju romskou menšinu proti vládě. Redaktor mě požádal o moji reakci na tato obvinění. Ofaxoval jsem mu, že já nejsem autorem nového zákona o státním občanství. O pár týdnů později si kancelář prezidenta stěžovala na můj projev otištěný v těch romských novinách a redaktor byl vyhozen z práce. V květnu 1995 jsem se vrátil do České republiky, abych našel nějakého vězně, který přežil Lety. Stále jsem si nebyl jist tím, co se tam stalo. Důkazy ukazovaly na český tábor, kde zemřely tsíce Romů. Česká vláda nedovolila, aby washingtonské Muzeum holocaustu pořídilo mikrofilmy z letských záznamů. Historici holocaustu z Osvětimi navštívili českou vládu, aby si prohlédli dokumenty, které jsem našel, ale byli odmítnuti. Co se vláda snažila zatajit? Když jsem tehdy byl v České republice, zjistil jsem, že vláda nechala postavit malý pomník blízko letského tábora a plánovala památeční obřad, kterého se měl zúčastnit prezident Havel a někteří členové vlády. Po obřadu se měl konat seminář o romském holocaustu. Nebyl jsem pozván. Hlavním řečníkem na semináři měl být dr. Nečas. Jel jsem ho navštívit do Brna. Řekl mi, že hodně lidí bylo pobouřeno mým pátráním, ale nějaký výsledek to mělo. Nečas nebyl dvacet roků sto přimět vládu, aby nechala v Letech udělat aspoň pamětní desku. Teď jsem je prý přinutil já, aby postavili ten památník. Zeptal jsem se dr. Nečase, zda ví o nějakém vězni, který přežil Lety. Řekl mi, že zná tři vězně, ale že neví, kde je má hledat. Byli to Romové a nikdy nezůstávali moc dlouho na jednom místě. Zeptal jsem se, jestli s nimi mluvil. Řekl mi, že ano, ale jen o jejich pobytu v Osvětimi. Lety nebyly pro historika Nečase významným táborem. Předmětem jeho vědeckého zájmu byla Osvětim a osudy Romů v Osvětimi. Po mém návratu do Prahy jeden člen Helsinského výboru, který se znal osobně s prezidentem Havlem, zavolal do prezidentovi kaceláře a jednal s prezidentovým asistentem o tom, aby mě pozvali na obřad do Letů. Po několika telefonátech došli k dohodě, že kancelář prezidenta mi pošle pozvání, když přestanu na prezidenta útočit. Nevadilo jim, když jsem útočil na jiné české politiky, jako např. na ministra Němce, ale chtěli, abych přestal v tisku kriticky psát o prezidentovi. Souhlasil jsem s podmínkou, že prezident ve své řeči přizná, že Lety byly českým koncentračním táborem nikoli německým. Při památečním obřadu mě pozvali, abych stál v řadě s několika ministry, kteří měli pozdravit prezidenta. Ministr vnitra Jan Ruml mi řekl, že se mu nelíbí to, co jsem publikoval o prezidentovi, ale přiznal, že tento obřad by se zřejmě nekonal, kdybych nezveřejnil výsledky svého bádání o Letech. Když mě představovali prezidentu Havlovi, odmítl si se mnou podat ruku. Jen pokývl hlavou na pozdrav a šel dál. Toho rána v dešti mluvilo šest nebo pět významných osobností o Letech. Všichni říkali, že to byl nacistický tábor. Třistašedesát vězňů (všichni byli Romové) zemřelo na tyfus. Nikdo by neměl zapomenout na to, co dělali Němci za války. Přestože

18 všichni Romové, kteří zemřeli v Letech, byli katolíci, organizátoři nepozvali kněze, aby přednesl modlitbu.kdyžhttp://www.vaclavhavel.cz/showtrans.php? cat=projevy&val=191_projevy.html&typ=html mluvil president Havel, uvedl, že Lety byly spravovány českými dozorci. Řekl, že někteří z nich se nechovali správně, že někteří z nich byli krutí, stejně jako někteří sedláci z okolí, kteří využívali vězně k otrocké práci. Ale řekl, že všechna úmrtí v Letech byla způsobena tyfem. Na seminář mě nechtěli pustit, dokud si moji přítomnost na něm nevyžádal romský aktivista Lubomír Zubák Před projevy uspořádali písečtí organizátoři tiskovou konferenci. Zeptal jsem se ministra Němce, proč k novému památníku Romů nevede žádná cesta či stezka. Památník stojí na poli a z hlavní silnice není vidět kvůli okolním stromům. Nejsou k němu žádné směrovky. Ministr Němec odpověděl, že vláda dala na pomník dost peněz, a jestliže Romové chtějí cestu či směrovky, musejí si je zaplatit sami. Seminář trval čtyři hodiny. Několik lidí z publika žádalo předsedajícího, aby mě nechal promluvit. Chtěli slyšet moji verzi Letů, jejich žádosti byly odmítnuty. O Letech mluvil jen profesor Nečas, ostatní projevy se týkaly Osvětimi. Jeden z nich měla vězenkyně, která přežila Lety. Mluvila však jen o svých zážitcích z Osvětimi. Dr. Němec pak oznámil, že se obřadu ráno zúčastnilo sedm letských vězňů, ale že je bohužel nemůže představit, protože již odjeli. V té chvíli se můj život změnil, slíbil jsem si, že najdu ty, kteří Lety přežili. Sedm měsíců mi trvalo, než jsem si svůj soukromý život zorganizoval tak, že jsem se mohl plně věnovat pátrání po vězních, kteří přežili Lety. Ale v listopadu 1995 jsem byl zpátky v České republice a byl jsem odhodlán jet otlučeným autem kamkoliv, jen abych našel vězně z Letů. Najal jsem si Lubomíra Zubáka, romského aktivistu, toho, který přinutil organizátory semináře, aby mě vpustili. Luboš hovořil výbornou angličtinou a měl kontakty s Romy po celé zemi. Podařilo se nám vystopovat těch sedm věžňů, kteří se zůčastnili semináře, tehdy jim nedovolili promluvit, proto jen seděli ve foyeru a vzpomínali. Tito vězni tvrdili, že Lety byly horší než Osvětim a že čeští dozorci byli krutější než Němci. Následující dva měsíce jsme s Lubem cestovali napříč republikou a hledali. Jedna stará žena nám řekla, že existuje aspoň tři sta vězňů, kteří jsou ještě naživu, ale neměla na ně adresy. Nestýkali se. Nikdo nechtěl na Lety vzpomínat. Pohybovali jsme se s Lubem v romské komunitě v Praze a ptali se starých Romů, zda znají někoho, kdo byl v koncentračním táboře. Nakonec jsme je našli, ale trvalo to dlouho. V průměru jsme zjistili dva za týden. Potom nám někteří z nich ukázali dopisy, které dostali od vlády. Najednou mi došlo, že česká vláda má o letských vězních přehled, má kartotéku. Vláda nabízela odškodnění, když vězni prokázali, že byli v Letech. Nebylo to moc peněz, jen pár set dolarů, ale vězni museli dokázat, že tam byli. Důkazem pro vládu bylo potvrzení z třeboňského archivu. Pracoval jsem v tom archivu víc než dvacet měsíců. Znal jsem všechny zaměstnance a každé oddělení. Jestli archiv teď korespondoval s vězni, věděl jsem co udělat. S jedním přítelem z Prahy jsme udělali plán, jak získat tu kartotéku. Jeli jsme do Třeboně. Jeden zaměstnanec, který stále mému výzkumu držel palce, nám řekl, že kartotéka byla odeslána do státního archivu v Praze. Můj pražský přítel navštívil státní archiv v Praze a řekl jeho řediteli, že o mně slyšel, že jsem ten americký historik, který šíří lži o Letech. Holocaust je vážná věc a Američané tomu nerozumějí. Jiný přítel, žurnalista, řekl řediteli archivu, že chce napsat článek, ve kterém se postaví proti mé činnosti. Ředitel mu ochotně přislíbil pomoc. Během pár minut byly na stole o mně dvě dlouhé zprávy. Napsal je Dr. Josef Havlas z ministerstva zahraničních věcí. Byly napsány starým komunistickým stylem, prohlašovalo se v nich, že jsem nepřítel státu a že by mi měl být zakázán vstup do všech archivů a odepřena mi jakákoliv pomoc každým státním zaměstnancem. Ředitel archivu svolil, aby si můj přítel udělal kopie. Netrvalo dlouho, abychom zjistili, že státní archiv v Praze má víc dokumentů o Letech než archiv v Třeboni.

19 Podle toho, co můj přítel viděl v krabicích s dokumenty, jsme odhadovali, že v Praze existuje asi dokumentů o Letech. Aby dokázali, že Lety nebyly vyhlazovacím táborem, dovolili mému příteli, aby nahlédl do téměř všech složek, s výjimkou několika velmi citlivých, které měla permanentně vypůjčena kancelář prezidenta. Představili mého přítele také asistentce, která v Letech pracovala od doby, kdy jsem učinil svá odhalení. Strávila tím posledního půl roku. Měla odmítat a popírat všechna obvinění, ale ve skutečnosti objevila ještě víc hrůz než já. Dodnes mi není jasné, jak to můj pražský přítel provedl. Nejen, že našel kartotéku vězňů, kteří přežili (korespondenci z let 1973 až 1996), ale dovolili mu, aby si ji celou oxeroxoval. Měl jsem teď adresy více než dvou set vězňů, kteří přežili Lety. Teď jsme dělali dva rozhovory denně místo dvou rozhovorů za týden. O pár dnů později mě můj romský tlumočník Lubomír Zubák opustil. Řekl mi tohle. Poslyš, musím Ti to říct, nemůžu s Tebou už dál pracovat. Nikdo z mé rodiny nechápe, proč to děláme. Myslí si, že je to ztráta času a že to není dobré. Moje žena mi chce najít nějakou jinou práci. Každý večer na mě ječí, ať dělám něco pořádného. Řeknu Ti, že to škodí mému zdraví. Začíná se mi o tom zdát. Nemůžu prostě zapomenout to, co nám ti lidé říkají. Zdá se mi, že se můj život ztotožňuje s jejich životy. Budím se uprostřed noci a zdá se mi, že jsem v Letech. Zdá se mi, že mě bijí a že mě chtějí zabít. Tahle práce je velmi nebezpečná. Vytahujeme z archivu věci, které tam měly zůstat ležet. Vidíme dokumenty, které jsme neměli vidět. Mluvíme s lidmi, se kterými jsme neměli mluvit. Jestli vláda zjistí, co děláme, zastaví nás. Nemůžu už dál. Je mi líto, chtěl jsem Ti pomoci, ale tato země není prostě připravena na to, aby tyto věci slyšela. I já jsem byl unaven. Dělali jsme rozhovory s vězni už šest měsíců. Jejich příběhy byly strašné. Nebylo možné se ubránit pláči, a to všechno hrozně vyčerpávalo. Vláda dobře věděla, co děláme. Už jsem slyšel řeči a poznámky jako:ve skutečnosti nikoho nenašli, všechno si vymysleli, nemá žádné důkazy, nemá žádné pásky ani videokazety jejich výpovědí. A i kdyby nějaké Romy našel, no tak každý přece ví, že Romové lžou. Romovi nikdy nemůžete věřit. Dokonce i Dr. Nečas nevěřil mojí práci. Řekl, že výpovědím vězňů nelze věřit, protože jsou vždycky nepřesné a zmatené. A přesto sám publikoval knihu rozhovorů s vězni, kteří přežili Osvětim. A věřil jsem já sám skutečně tomu, co jsem se dozvěděl? Bylo tam příliš mnoho přesných detailů, příliš mnoho opravdového pláče, než aby nešlo věřit. Když jsme našli vládní kartotéku, najednou tady byla spousta vězňů, kteří Lety přežili. Oni se mezi sebou nestýkali. Nikdo z nich nechtěl, aby sousedé věděli, že jsou Romové, natož, že byli v koncentračním táboře. Bylo to v českém prostředí stále jakési stigma. Ti vězni o tom nemluvili dokonce ani se svými dětmi. Nechtěli, aby věděli o těch hrůzách, aby žili se stigmatem. Většina vězňů říkala tentýž příběh. Nebylo pochyb o tom, že někteří z nich jsou psychicky narušení po tom, co se jim v Letech stalo. Nevím, jaký příběh bych vyprávěl já, kdybych byl vězněm, který přežil Lety. V jednom měli naši kritici pravdu. NENAHRÁVALI JSME ÚSTNÍ VÝPOVĚDI. Vězni odmítali mluvit před mikrofonem nebo před kamerou. Kdyby mě policie zadržela, měli možnost popřít, že by se mnou o Letech mluvili. Ale kdyby existovaly pásky nebo kazety, měli by strach z odvety. Takže jsme to dělali tak, že Lubo tlumočí a já jsem to přepisoval na laptop. Moje odpověď byla následující: jestli si vláda myslí, že si ty příběhy vymýšlím, tak proč ty vězně nevyslechne sama.? Když Lubo odešel, pracoval jsem s několika dalšími tlumočníky. Ty příběhy byly strašné, málokdo to mohl vydržet dlouho. Nikdy jsem si s vězni nedával schůzku. Kdykoliv jsem jim zatelefonoval, odmítli. Ale když jsem se objevil přímo před nimi a řekl, že jsem Američan a chci jim pomoci, aby se jim dostalo spravedlnosti, měl jsem větší šanci. Bohužel hodně vězňů, se kterými vláda korespondovala, již nežilo. Více než jednou jsem přišel o pár dnů později. Od doby, kdy jsem požádal české velvyslanectví ve Washingtonu, aby mi pomohlo najít vězně, kteří přežili, do chvíle, kdy jsem získal kartotéku, uplynulo hodně času a mnoho vězňů zemřelo. Později jsem se dozvěděl, že někteří z nich také zemřeli krátce po našem rozhovoru.

20 Z rozhovoru s vězni jsem se dozvěděl jména těch nejsadističtějších dozorců, TĚCH, KTEŘÍ ZABÍJELI KAŽDÝ DEN. Několik jsem jich vystopoval, zdálo se, že ničeho nelitují. Našel jsem i ředitele českých pracovních táborů za druhé světové války. Žil v Praze. I když se snažil vymyslet si nějakou verzi, ta jen odpovídala tomu, co říkali jiní. Našel jsem i vdovu po veliteli jednoho tábora, která mi potvrdila, že Němci neměli s Lety nic společného. Její příběh byl ve své prostotě a naivitě snad nejhroznější. Můj přítel v Praze pořídil fotokopie několika set dokumentů z Letů. Zpráva SS, vyžádaná nejvyšším německým velením, potvrzovala, že na tyfus v Letech zemřeli jen dva dozorci a třináct vězňů. Našli jsme i záznam schůze velitelů táborů, kterou vedl český ministr vnitra, byla tam instrukce o tom, jak s Romy v táborech zacházet. Na tom jednání nebyli žádní Němci. Ten český ministr trval na tom, že Romové mají být týráni hladem a bitím až k smrt. Ale skutečným příběhem Letů jsou osobní výpovědi těch, kteří je přežili. Ti lidé tam byli, viděli, co se tam dělo, trpěli tam. Možná už dnes nedostanou od české vlády žádné odškodnění za své utrpení nebo smrt svých blízkých, ale mají právo podat své svědectví. JSOU TO JEJICH SLOVA NE MOJE. Jsou to jejich příběhy, ne vládní verze. Věřím jim, protože jsem viděl hrůzu v jejích očích, když mi ty příběhy vyprávěli. Toto je první kapitola Polanského knihy. Opět se zde dovídáme o dokumentech, které viděl, okopíroval, ale nikde se neuvádí jejich identifikace, nikde se neuvádí proč ani jeden z těchto dokumentů nepublikoval, třeba jen na internetu. Předal své kopie Muzeu holocaustu, publikovalo je toto muzeum?? Na svých stránkách se o tom toto muzeum nezmiňuje. V případě Polanským uváděných vražd spáchaných českými dozorci se ani jednou neuvádí jméno jediné jejich oběti. Proč? Jestliže byli dle Polanského dozorci, kteří zabíjeli každý den, pak za devět měsíců je to asi 270 dní, pokud by ti dozorci byli alespoň tři ( Několik??), měli bychom tu mít přes 800 zavražděných? Proč tedy neuvádí nějaká jména těchto obětí. Vždyť sám říká: Nejdříve jsem si vypsal jména! Proč nezveřejnil úmrtní listy, třeba jen ty, které se týkají jím uvedených těhotných žen? Nebo ty, které zde uvádí (uchechtání se, negramotnost, nikotin, alkohol atd.). Vždyť sám mluví o tisících úmrtních listů, které viděl!! Které důkazy ukazovaly na český tábor, kde zemřely tsíce Romů??? Jedinou osobou, kterou jmenuje, je Dr. Kalbáč. Ten je opravdu uveden v mirovické matrice zemřelých jako lékař podepsaný pod úmrtním listem a to u Jana Hubeného dne a Josefy Serynkové dne Pokud by byl tehdy Dr. Kalbáč v táboře, odešel by skutečně již dlouho před tragickými událostmi. Další zemřelí mají jako lékaře uvedeného Dr. Mráze. Podle mnou citovaného Fonogramu pro generální komando v Praze z byl Dr. Mráz obvodním lékařem a jeho náplní bylo asi činit i zápis pro mirovickou matriku. Takže Dr. Kalbáč byl asi v srpnu 1942 Mrázovým předchůdcem. Sám Dr. Kopecký uvádí ve své výpovědi, že byl ustanoven táborovým ošetřujícím lékařem asi v září 1941, takže Dr. Kalbáč jím být nemohl! O tom svědčí Kopeckého svědectví u soudu: První úmrtí nastalo Kopecký si asi spletl rok. Bez ohledu na to zde máte fotodůkaz, že Dr. Kalbáč táborovým lékařem nebyl, byl asi lékařem obvodním... Přesto v Polanského knize Tábor smrti Lety je tento rozhovor s Kalbáčem: Kdy jste začal pracovat v táboře, zeptal jsem se. V srpnu nebo v září 1940 odpověděl ostražitě. Nebyl jsem tam dlouho. Jen něco okolo půl roku. Ani jsem tam nebydlel. Přijel jsem, jenom když mě zavolali, jen když tam byl někdo nemocný, abych ho prohlédl. Zemřel tam nějaký Cikán, když jste tam byl lékařem? Zeptal jsem se. Ne když jsem tam byl, řekl nakonec. Později tam byla epidemie, ale ti mrtví se objevili až za doktora Neuwirta. Zemřel při této epidemii někdo z personálu? Ne řekl pomalu. Polansky zaměnil Kalbáče za Kopeckého asi proto, že Kalbáč ještě žil. Potom to vypadá in-

Fond 134: Německé soudy v Protektorátu Čechy a Morava

Fond 134: Německé soudy v Protektorátu Čechy a Morava Fond 134: Německé soudy v Protektorátu Čechy a Morava Archivní fond 134: Německé soudy v protektorátě vznikl spojením písemností německý soudů, státních zastupitelství a věznic působících v Protektorátě

Více

NEOBYČEJNÝ PŘÍBĚH OBYČEJNÉHO ČLOVĚKA KARLA SUCHÉHO

NEOBYČEJNÝ PŘÍBĚH OBYČEJNÉHO ČLOVĚKA KARLA SUCHÉHO NEOBYČEJNÝ PŘÍBĚH OBYČEJNÉHO ČLOVĚKA KARLA SUCHÉHO Tamara Čopová Jiří Čechák Natálie Havlová Filip Wlodarczyk a Mgr. Zdeněk Brila Náš žákovský tým osmé třídy Základní a mateřské školy Jaroslava Seiferta

Více

qwertyuiopasdfghjklzxcvbnmq ertyuiopasdfghjklzxcvbnmqwer tyuiopasdfghjklzxcvbnmqwerty uiopasdfghjklzxcvbnmqwertyui opasdfghjklzxcvbnmqwertyuiop

qwertyuiopasdfghjklzxcvbnmq ertyuiopasdfghjklzxcvbnmqwer tyuiopasdfghjklzxcvbnmqwerty uiopasdfghjklzxcvbnmqwertyui opasdfghjklzxcvbnmqwertyuiop qwertyuiopasdfghjklzxcvbnmq wertyuiopasdfghjklzxcvbnmqw ertyuiopasdfghjklzxcvbnmqwer tyuiopasdfghjklzxcvbnmqwerty Terezín uiopasdfghjklzxcvbnmqwertyui setkaní s pamětnicí 28.4.2011 opasdfghjklzxcvbnmqwertyuiop

Více

17. listopad DEN BOJE ZA SVOBODU A DEMOKRACII

17. listopad DEN BOJE ZA SVOBODU A DEMOKRACII 17. listopad DEN BOJE ZA SVOBODU A DEMOKRACII 17. listopad patří mezi jeden z nejvýznamnějších dnů v dějinách České republiky. V roce 1939 nacisté brutálně zakročili proti vysokoškolským studentům. O padesát

Více

Koncem září 1947, tedy dva měsíce po žateckém vyslýchání

Koncem září 1947, tedy dva měsíce po žateckém vyslýchání Exhumace, zpopelnění a pohřbení obětí vražd z Postoloprt HERBERT VOITL ( ) Koncem září 1947, tedy dva měsíce po žateckém vyslýchání parlamentní komisí, se uskutečnila v Postoloprtech exhumace mrtvol ve

Více

VY_32_INOVACE_19_VYHLAZENÍ LIDIC_35

VY_32_INOVACE_19_VYHLAZENÍ LIDIC_35 VY_32_INOVACE_19_VYHLAZENÍ LIDIC_35 Autor: Mgr. Světlana Dlabajová Škola: Základní škola Slušovice, okres Zlín, příspěvková organizace Název projektu: Zkvalitnění ICT ve slušovské škole Číslo projektu:cz.1.07/1.4.00/21.2400

Více

Příběhy našich sousedů: S Jarmilou Erbanovou od A až do Z

Příběhy našich sousedů: S Jarmilou Erbanovou od A až do Z Příběhy našich sousedů: S Jarmilou Erbanovou od A až do Z tým: Ondřej Bednárik, Vojta Deliš, Jan Hlavsa, Ondřej Chalupka, Šimon Kuchynka, Jana Roubová zleva: O. Chalupka, O. Bednárik, Jarmila Erbanová,

Více

Historie české správy

Historie české správy Historie české správy SPRÁVA V OBDOBÍ NACISTICKÉ OKUPACE (1938 1945) 2. část: Protektorát Čechy a Morava Název školy Autor Název šablony Číslo projektu Předmět Tematický celek Téma Druh učebního materiálu

Více

RAKOVNÍK. Metody a formy práce na projektu Zmizelí sousedé - Židé na Rakovnicku a holocaust

RAKOVNÍK. Metody a formy práce na projektu Zmizelí sousedé - Židé na Rakovnicku a holocaust RAKOVNÍK Metody a formy práce na projektu Zmizelí sousedé - Židé na Rakovnicku a holocaust 1. Pátrání ve Státním okresním archivu v Rakovníku zde se nám podařilo získat materiál k historii Židů na Rakovnicku,

Více

R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y

R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y č. j. 4 Azs 172/2005-109 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové

Více

GENOCIDA ČESKÝCH ROMŮ - PRACOVNÍ LIST

GENOCIDA ČESKÝCH ROMŮ - PRACOVNÍ LIST GENOCIDA ČESKÝCH ROMŮ - PRACOVNÍ LIST PETR ŠIMÍČEK Pracovní list je založen na práci s prameny k výukové prezentaci Genocida Romů v českých zemích (1939-1945), která mapuje jednotlivé kroky vedoucí k perzekuci

Více

Vážení spoluobčané, Zajisté vás zajímá co se vlastně děje, proč jsem učinil rozhodnutí vzdát se starostování, co bude dál. Žádné rozhodnutí nespadne

Vážení spoluobčané, Zajisté vás zajímá co se vlastně děje, proč jsem učinil rozhodnutí vzdát se starostování, co bude dál. Žádné rozhodnutí nespadne Vážení spoluobčané, Zajisté vás zajímá co se vlastně děje, proč jsem učinil rozhodnutí vzdát se starostování, co bude dál. Žádné rozhodnutí nespadne z nebe, většinou v nás zraje delší dobu. Po loňských

Více

VY_32_INOVACE_D5_20_20. Šablona III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT CHARTA 77

VY_32_INOVACE_D5_20_20. Šablona III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT CHARTA 77 VY_32_INOVACE_D5_20_20 Šablona III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT CHARTA 77 VY_32_INOVACE_D5_20_20 Anotace: materiál obsahuje 2 úvodní listy, 11 listů prezentace Šablona: III/2 Název:

Více

Projekt: ŠKOLA RADOSTI, ŠKOLA KVALITY Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3688 EU PENÍZE ŠKOLÁM

Projekt: ŠKOLA RADOSTI, ŠKOLA KVALITY Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3688 EU PENÍZE ŠKOLÁM ZÁKLADNÍ ŠKOLA OLOMOUC příspěvková organizace MOZARTOVA 48, 779 00 OLOMOUC tel.: 585 427 142, 775 116 442; fax: 585 422 713 email: kundrum@centrum.cz; www.zs-mozartova.cz Projekt: ŠKOLA RADOSTI, ŠKOLA

Více

Pořadové číslo projektu: CZ.1.07/ 1.4.00 / 21.1105. Šablona: EU I/2 Sada:ČP D9, 30

Pořadové číslo projektu: CZ.1.07/ 1.4.00 / 21.1105. Šablona: EU I/2 Sada:ČP D9, 30 Pořadové číslo projektu: CZ.1.07/ 1.4.00 / 21.1105 Šablona: EU I/2 Sada:ČP D9, 30 Ověření ve výuce: dějepis Třída: IX. Datum: 13. 02. 2011 Předmět: dějepis Ročník: IX. Klíčová slova: Protektorát Čechy

Více

Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Petra Hrnčířová. Dostupné z Metodického portálu www.sstrnb.

Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Petra Hrnčířová. Dostupné z Metodického portálu www.sstrnb. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Petra Hrnčířová. Dostupné z Metodického portálu www.sstrnb.cz/sablony, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Střední

Více

Míra korupce v ČR vážně ohrožuje demokracii, míní většina Čechů

Míra korupce v ČR vážně ohrožuje demokracii, míní většina Čechů Míra korupce v ČR vážně ohrožuje demokracii, míní většina Čechů Češi za největší problém naší země jednoznačně považují korupci, a to zejména na úrovni ministerstev, policie a justice. Za druhý nepalčivější

Více

Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Dubno

Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Dubno Číslo projektu Číslo materiálu Název školy Autor CZ.1.07/1.5.00/34.0581 VY_32_INOVACE_DEJ-1.MA-14-Holocaust Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Dubno Mgr. Alena Šimonovská Tematická oblast

Více

DOTAZNÍK_Diplomové práce. Zakroužkujte písmeno, které pro vás platí: 1. Pohlaví:

DOTAZNÍK_Diplomové práce. Zakroužkujte písmeno, které pro vás platí: 1. Pohlaví: DOTAZNÍK_Diplomové práce Zakroužkujte písmeno, které pro vás platí: 1. Pohlaví: a. Muž (skončete tady. Dotazník je určen pro ženy) b. Žena (pokračujte v otázce č. 2) 2. Byla Vám diagnostikována rakovina

Více

Glen Sanderfur. Jak filozofie nejznámìjšího amerického mystika Edgara Cayceho autorovi pomohla vyrovnat se s tragickou událostí.

Glen Sanderfur. Jak filozofie nejznámìjšího amerického mystika Edgara Cayceho autorovi pomohla vyrovnat se s tragickou událostí. Glen Sanderfur Jak filozofie nejznámìjšího amerického mystika Edgara Cayceho autorovi pomohla vyrovnat se s tragickou událostí Eko konzult Co se mi stalo 3 Smrtelné zranìní Glenna Sanderfursta pøivedlo

Více

Svět po roce 1945. MODERNÍ A KONKURENCESCHOPNÁ ŠKOLA reg. č.: CZ.1.07/1.4.00/21.2389

Svět po roce 1945. MODERNÍ A KONKURENCESCHOPNÁ ŠKOLA reg. č.: CZ.1.07/1.4.00/21.2389 Základní škola, Šlapanice, okres Brno-venkov, příspěvková organizace Masarykovo nám. 1594/16, 664 51 Šlapanice www.zsslapanice.cz MODERNÍ A KONKURENCESCHOPNÁ ŠKOLA reg. č.: CZ.1.07/1.4.00/21.2389 Svět

Více

Návštěva Izraele aneb návrat do školních lavic

Návštěva Izraele aneb návrat do školních lavic Návštěva Izraele aneb návrat do školních lavic Můj projekt na téma holocaustu nastartovala uskutečněná výstava Zmizelí sousedé, kterou jsem zorganizovala na přelomu měsíce února a března roku 2011 na naší

Více

Strážníci besedovali se seniory v Komunitním centru Máj

Strážníci besedovali se seniory v Komunitním centru Máj Pondělí, 26. října 2015 Zdroj: Regiony24.cz (odkaz) Rubrika: AKTUÁLNĚ/ SPOLEČNOST Strážníci besedovali se seniory v Komunitním centru Máj Strážníci besedovali se seniory v Komunitním centru Máj. V pátek

Více

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33 V poslední době se vám velmi daří. Vydali jste novou desku, sbíráte jedno ocenění za druhým a jste uprostřed vyprodaného turné. Co plánujete po jeho zakončení? 1 / 6 Turné se sice blíží ke svému závěru,

Více

Jmenuji se Tomáš Flajzar a jsem zakladatelem firmy FLAJZAR, která již více jak 20 let vyrábí elektroniku pro rybáře. Na těchto stránkách chci popsat

Jmenuji se Tomáš Flajzar a jsem zakladatelem firmy FLAJZAR, která již více jak 20 let vyrábí elektroniku pro rybáře. Na těchto stránkách chci popsat Jmenuji se Tomáš Flajzar a jsem zakladatelem firmy FLAJZAR, která již více jak 20 let vyrábí elektroniku pro rybáře. Na těchto stránkách chci popsat příběh, který určitě není ojedinělý, ale na české poměry

Více

Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc!

Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc! Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc! Čtení: Lukáš 9:18 27 Asi před deseti lety se promítal film o třech přátelích z New Yorku, kteří se blížili ke čtyřicítce a měli velký zmatek ve svých životech, zaměstnáních,

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

Zvláštní průzkum Eurobarometer 386. Evropané a jazyky

Zvláštní průzkum Eurobarometer 386. Evropané a jazyky Zvláštní průzkum Eurobarometer 386 Evropané a jazyky SHRNUTÍ Nejrozšířenějším mateřským jazykem mezi obyvateli EU je němčina (16 %), následuje italština a angličtina (obě 13 %), francouzština (12 %) a

Více

v souladu s 84, odst. 4 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v platném znění

v souladu s 84, odst. 4 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v platném znění Město Orlová V Orlové dne 11.11.2009 Pro 25. zasedání Zastupitelstva města Orlové konané dne 9.12.2009 Autorské právo ke kresbě Mgr. Elišky Ulmanové Obsah: A. Návrh na usnesení: Zastupitelstvo města Orlové

Více

Dějepisný vzdělávací program - Osvětim - svědomí lidstva

Dějepisný vzdělávací program - Osvětim - svědomí lidstva Dějepisný vzdělávací program - Osvětim - svědomí lidstva Dne 29. dubna 2014 se někteří žáci 8. a 9. třídy a někteří pedagogové Základní školy Velký Ořechov zúčastnili dějepisného vzdělávacího programu

Více

080647-2 červen 2009 ZAČÁTEK ROZHOVORU (HODINY, MINUTY) ID TAZATELE

080647-2 červen 2009 ZAČÁTEK ROZHOVORU (HODINY, MINUTY) ID TAZATELE Factum Invenio, s.r.o., Těšnov 5, 110 00 Praha 1,tel: +420 224 805 650, fax: +420 224 805 628, email: info@factum.cz, www.factum.cz 080647-2 červen 2009 ZAČÁTEK ROZHOVORU (HODINY, MINUTY) ID TAZATELE Dobrý

Více

DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA PROTEKTORÁT ČECHY A MORAVA OSUD ŽIDŮ A ROMŮ V. ČÁST

DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA PROTEKTORÁT ČECHY A MORAVA OSUD ŽIDŮ A ROMŮ V. ČÁST DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA PROTEKTORÁT ČECHY A MORAVA OSUD ŽIDŮ A ROMŮ V. ČÁST OSUD ŽIDŮ A ROMŮ V PROTEKTORÁTU Adolf Hitler rozhodl o likvidaci celých národů, především ŽIDŮ a ROMŮ. Po vzniku protektorátu zavedeny

Více

Mentální obraz Romů AKTIVITA

Mentální obraz Romů AKTIVITA Cíle studenti jsou schopni vyjádřit představy asociace spojené se slovy průměrný Rom uvědomují si, že mentální obraz nemusí být plně v souladu se skutečností jsou schopni analyzovat svoje postoje a odhalit

Více

U S N E S E N Í Rady vlády České republiky pro lidská práva ze dne 1. října 2009

U S N E S E N Í Rady vlády České republiky pro lidská práva ze dne 1. října 2009 U S N E S E N Í Rady vlády České republiky pro lidská práva ze dne 1. října 2009 Rada vlády ČR pro lidská práva (dále jen Rada ) I. n a v a z u j e n a schválený podnět Výboru pro lidská práva a biomedicínu

Více

Mezinárodní spolupráce školy

Mezinárodní spolupráce školy Mezinárodní spolupráce školy Ve školním roce 2010 2011 dosáhla naše škola v mezinárodní spolupráci historického úspěchu. Se společným česko polským projektem středních škol Zmizelé a nalézané osudy. Memento

Více

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu 3 Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu nacvičoval větu: Mám rakovinu mozku, došel jsem k názoru,

Více

Velká válka Češi na bojištích Evropy

Velká válka Češi na bojištích Evropy Pracovní listy k putovní výstavě Velká válka Češi na bojištích Evropy Pracovní listy jsou zpracovány jako doplňková vzdělávací pomůcka k výstavě Velká válka Češi na bojištích Evropy. Pracovní listy lze

Více

MALÁ PEVNOST A NÁRODNÍ HŘBITOV MUZEUM GHETTA MODLITEBNA Z DOBY GHETTA ŽIDOVSKÝ HŘBITOV S KREMATORIEM RUSKÝ HŘBITOV HŘBITOV SOVĚTSKÝCH VOJÁKŮ

MALÁ PEVNOST A NÁRODNÍ HŘBITOV MUZEUM GHETTA MODLITEBNA Z DOBY GHETTA ŽIDOVSKÝ HŘBITOV S KREMATORIEM RUSKÝ HŘBITOV HŘBITOV SOVĚTSKÝCH VOJÁKŮ PAMÁTNÍK TEREZÍN MALÁ PEVNOST A NÁRODNÍ HŘBITOV MUZEUM GHETTA BÝVALÁ MAGDEBURSKÁ KASÁRNA MODLITEBNA Z DOBY GHETTA ŽIDOVSKÝ HŘBITOV S KREMATORIEM RUSKÝ HŘBITOV HŘBITOV SOVĚTSKÝCH VOJÁKŮ PAMĚTNÍ DESKA U

Více

6 Červen 1996 DRUHÉ EVROPSKÉ EKUMENICKÉ SHROMÁŽDĚNÍ SMÍŘENÍ: DAR BOŽÍ A PRAMEN NOVÉHO ŽIVOTA

6 Červen 1996 DRUHÉ EVROPSKÉ EKUMENICKÉ SHROMÁŽDĚNÍ SMÍŘENÍ: DAR BOŽÍ A PRAMEN NOVÉHO ŽIVOTA 6 Červen 1996 RADA EVROPSKÝCH BISKUPSKÝCH KONFERENCÍ KONFERENCE EVROPSKÝCH CÍRKVÍ DRUHÉ EVROPSKÉ EKUMENICKÉ SHROMÁŽDĚNÍ SMÍŘENÍ: DAR BOŽÍ A PRAMEN NOVÉHO ŽIVOTA VYDAL SEKRETARIÁT ČESKÉ BISKUPSKÉ KONFERENCE

Více

ÚTĚK NA ZÁPAD. (Günter Götz [1])

ÚTĚK NA ZÁPAD. (Günter Götz [1]) ÚTĚK NA ZÁPAD Koupit lístek, nastoupit do vlaku, to všechno proběhlo v pořádku. Ale kousek od východního Berlína vlak zastavil a objevila se lidová policie s kalašnikovy. Museli jsme ukázat dokumenty a

Více

Výchova k toleranci. 2010 pontis@pontis.cz

Výchova k toleranci. 2010 pontis@pontis.cz Výchova k toleranci PONTIS Šumperk o.p.s. WWW.pontis.cz 2010 pontis@pontis.cz 1 Obsah Výchova k toleranci... 3 Úvod:... 3 Stanovení si pravidel:... 3 Seznámení s tématem, obsahem semináře... 3 Hnědoocí

Více

PORAĎ SI SE ŠKOLOU Lucie Michálková

PORAĎ SI SE ŠKOLOU Lucie Michálková PORAĎ SI SE ŠKOLOU Lucie Michálková Copyright 2015 Lucie Michálková Grafická úprava a sazba Lukáš Vik, 2015 1. vydání Lukáš Vik, 2015 ISBN epub formátu: 978-80-87749-89-0 (epub) ISBN mobi formátu: 978-80-87749-90-6

Více

Nezaměstnanost z pohledu veřejného mínění

Nezaměstnanost z pohledu veřejného mínění TISKOVÁ ZPRÁVA Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologický ústav AV ČR Jilská 1, Praha 1 Tel./fax: 286 840 129 E-mail: nadezda.horakova@soc.cas.cz Nezaměstnanost z pohledu veřejného mínění Technické

Více

Postup mezistátní EIA v České republice

Postup mezistátní EIA v České republice Postup mezistátní EIA v České republice Úvodní poznámka V České republice je příslušným úřadem pro mezistátní EIA výhradně Ministerstvo životního prostředí (viz 21 písmeno f zákona 100/2001). Toto platí

Více

Rozhovor k životu Karla Reinera mezi pamětnicí Doris Grozdanovičovou a Sebastianem Foronem. Uskutečnil se 26.6.2011 před Terezínskými hradbami.

Rozhovor k životu Karla Reinera mezi pamětnicí Doris Grozdanovičovou a Sebastianem Foronem. Uskutečnil se 26.6.2011 před Terezínskými hradbami. Rozhovor k životu Karla Reinera mezi pamětnicí Doris Grozdanovičovou a Sebastianem Foronem. Uskutečnil se 26.6.2011 před Terezínskými hradbami. Přeložila Doris Grozdanovičová: Doris Grozdanovičová byla

Více

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano?

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Dělám to teď dobře. Velice ráda Vás vidím! Já také, drahá, já také. Jste tak hezká! A toto je moje tchýně. Och, ano? Celá rodina je tady, dobrá! Dobrá, zpět k vaší poezii.

Více

JMENOVÁNÍ OSOB V KRONICE

JMENOVÁNÍ OSOB V KRONICE JMENOVÁNÍ OSOB V KRONICE Je tomu již 18 let, co jsem byl jmenován kronikářem naší obce Morašice u Znojma. Stalo se tak v roce 1994. Za ta léta praxe jsem se setkal s mnoha kolegy a vyměnili jsme si mnoho

Více

R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y

R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y č. j. 3 Azs 224/2004 65 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha

Více

Předmět: DĚJEPIS Ročník: 9. ŠVP Základní škola Brno, Hroznová 1. Výstupy předmětu

Předmět: DĚJEPIS Ročník: 9. ŠVP Základní škola Brno, Hroznová 1. Výstupy předmětu Opakování učiva 8. ročníku Brainstorming, práce s mapou, opakovací soutěže Určí základní historické události 19. stol. příčiny, důsledky a chronologie. Vysvětlí základní politické, sociální, ekonomické

Více

Pátek. Maxim Velčovský. Moje postel a židle. 26. 10. 2012 / č. 43 / samostatně neprodejné

Pátek. Maxim Velčovský. Moje postel a židle. 26. 10. 2012 / č. 43 / samostatně neprodejné Pátek 26. 10. 2012 / č. 43 / samostatně neprodejné Maxim Velčovský Moje postel a židle Obsah Rozhovor Maxim Velčovský, odvážný designér tvrdí, že politika a design se prolínají, a připravuje své studenty

Více

KDO JE JEŽÍŠ? Kdo je podle vašeho názoru... Nejvýznamnější osobností všech časů? Největším vůdcem? Největším učitelem?

KDO JE JEŽÍŠ? Kdo je podle vašeho názoru... Nejvýznamnější osobností všech časů? Největším vůdcem? Největším učitelem? KDO JE JEŽÍŠ? Kdo je podle vašeho názoru... Nejvýznamnější osobností všech časů? Největším vůdcem? Největším učitelem? Tím, kdo pro lidstvo vykonal nejvíce dobra? Tím, kdo žil nejsvatějším životem? 1 /

Více

Komisař pro zaměstnanost, sociální záležitosti a rovné příležitosti Evropská komise Rue de la Loi 200 1040 Brusel Belgie. Praha, 12.

Komisař pro zaměstnanost, sociální záležitosti a rovné příležitosti Evropská komise Rue de la Loi 200 1040 Brusel Belgie. Praha, 12. PhDr. Vladimír Špidla Komisař pro zaměstnanost, sociální záležitosti a rovné příležitosti Evropská komise Rue de la Loi 200 1040 Brusel Belgie K RUKÁM PANA KOMISAŘE Věc: Žádost o podporu Praha, 12.prosince

Více

DOTAZNÍK PRO URČENÍ UČEBNÍHO STYLU

DOTAZNÍK PRO URČENÍ UČEBNÍHO STYLU DOTAZNÍK PRO URČENÍ UČEBNÍHO STYLU Projekt MOTIVALUE Jméno: Třida: Pokyny Prosím vyplňte vaše celé jméno. Vaše jméno bude vytištěno na informačním listu s výsledky. U každé ze 44 otázek vyberte a nebo

Více

LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD

LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD Pracovní list 02 14 LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD Úkol č. 1: Doplňování Doplň chybějící části textu: 1. Základní práva a svobody občana našeho státu jsou zakotvena v, která je součástí. 2. Stát díky

Více

1. číslo čtvrtletníku

1. číslo čtvrtletníku 1. číslo čtvrtletníku ŠKOLNÍ ROK 2014 / 2015 SLOVO NA ÚVOD VZPOMÍNÁME NA PRÁZDNINY Nejoblíbenější věc z celého školního roku skončila. Myslíme tím prázdniny. A my jsme se opět vrátili do svých školních

Více

12. LITERATURA 1. POLOVINY 20. STOLETÍ. E)Literatura v době okupace

12. LITERATURA 1. POLOVINY 20. STOLETÍ. E)Literatura v době okupace 12. LITERATURA 1. POLOVINY 20. STOLETÍ E)Literatura v době okupace E) Literatura v době okupace 15.3.1939 obsadila německá vojska o Sudety okleštěné české země a vznikl Protektorát Čechy a Morava hlavním

Více

Památník pochodu smrti. Základní škola, Česká Lípa, 28. října 2733, příspěvková organizace Vypracovala skupina - 9.B

Památník pochodu smrti. Základní škola, Česká Lípa, 28. října 2733, příspěvková organizace Vypracovala skupina - 9.B Památník pochodu smrti Základní škola, Česká Lípa, 28. října 2733, příspěvková organizace Vypracovala skupina - 9.B Historie Židů a jejich příchod do Čech dříve království v Palestině později podrobení

Více

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz Bylo mi teprve 17, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Hlavou mi svištělo, že chci studovat, užívat si života, a že mě naši zabijou. Ti nám ale nakonec pomohli ze všech nejvíc. S prckem to dnes už skvěle

Více

Přílohy Příloha: Obrázek č. 1 Novoroční oltář předků

Přílohy Příloha: Obrázek č. 1 Novoroční oltář předků Přílohy Příloha: Obrázek č. 1 Novoroční oltář předků [PECHOVÁ, Eva. Vietnamské novoroční lahůdky. Klub Hanoi [online]. 2005, [cit. 2011-03- 24]. Dostupný z WWW: .]

Více

SITUACE 1 PŘÍBĚHY JEDNOHO ZÁZRAKU. Co víte o Janu Palachovi? Co víte o Josefu Toufarovi? PÁTRÁNÍ PO STOPÁCH MINULOSTI

SITUACE 1 PŘÍBĚHY JEDNOHO ZÁZRAKU. Co víte o Janu Palachovi? Co víte o Josefu Toufarovi? PÁTRÁNÍ PO STOPÁCH MINULOSTI SITUACE 1 2:00 (úvod, diskuze nad fotografií) Co víte o Janu Palachovi? Co víte o Josefu Toufarovi? PÁTRÁNÍ PO STOPÁCH MINULOSTI Na počátku si každý vybere jedno povolání. Zvolené povolání určí jeho roli

Více

První republika.notebook. January 23, 2014

První republika.notebook. January 23, 2014 VY_32_INOVACE_VL_116 Téma hodiny: První republika Předmět: Vlastivěda Ročník: 5. třída Klíčová slova: demokracie, hospodářský rozmach, vzdělání, Skaut, Sokol, Tomáš Baťa Autor: Mgr. Renata Čuková Podzimková,

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

Politické procesy v Československu

Politické procesy v Československu Politické procesy v Československu Anotace: prezentace věnující se politickým procesům v 50. letech v Československu. Dětský diagnostický ústav, středisko výchovné péče, základní škola, mateřská škola

Více

Den vzpomínání na oběti holocaustu. 2 5 2011 14 17 hodin. náměstí Míru v Praze Záštitu nad akcí převzal pan Václav Havel

Den vzpomínání na oběti holocaustu. 2 5 2011 14 17 hodin. náměstí Míru v Praze Záštitu nad akcí převzal pan Václav Havel Den vzpomínání na oběti holocaustu 2 5 2011 14 17 hodin náměstí Míru v Praze Záštitu nad akcí převzal pan Václav Havel Co znamená Jom ha-šoa? Den holocaustu, hebrejsky šoa, celým názvem Jom ha-šoa ve ha-gvura

Více

První tisková konference Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky

První tisková konference Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky První tisková konference Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky ŽENEVA, Palác národů, 21. července 2005 (Informační služba OSN) - Následující text obsahuje hlavní informace z dnešní tiskové konference Antónia

Více

Předmostské venuše. Kříž vs. Maška

Předmostské venuše. Kříž vs. Maška Předmostské venuše Stylizovaná geometrická rytina ženy na mamutím klu z doby 31 až 22 tisíc let před naším letopočtem nebyla jedinou vzácností, která se v Přerově postarala o rozruch. Kromě Předmostské

Více

Z řady historických důvodů zaujímá anglický jazyk v dnešním světě mimořádně důležité místo. Dnes angličtinou domlouvá obrovské množství lidí, kteří

Z řady historických důvodů zaujímá anglický jazyk v dnešním světě mimořádně důležité místo. Dnes angličtinou domlouvá obrovské množství lidí, kteří Z řady historických důvodů zaujímá anglický jazyk v dnešním světě mimořádně důležité místo. Dnes angličtinou domlouvá obrovské množství lidí, kteří by se svými mateřskými jazyky ani nebyli schopni domluvit.

Více

odpovědí: rizikové již při prvním užití, rizikové při občasném užívání, rizikové pouze při pravidelném užívání, není vůbec rizikové.

odpovědí: rizikové již při prvním užití, rizikové při občasném užívání, rizikové pouze při pravidelném užívání, není vůbec rizikové. TISKOVÁ ZPRÁVA Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologický ústav AV ČR, v.v.i. Jilská, Praha Tel.: 8 840 9 E-mail: jan.cervenka@soc.cas.cz Postoj veřejnosti ke konzumaci vybraných návykových látek

Více

Copyright Jiří Janda ISBN 978-80-260-3716-3

Copyright Jiří Janda ISBN 978-80-260-3716-3 1 Copyright Jiří Janda ISBN 978-80-260-3716-3 2 Mojí nejskvělejší manželce Lucii a všem mým studentům 3 PŘEDMLUVA" 4 CO JE TO KONDICIONÁL A PROČ JE V ANGLIČTINĚ POTŘEBA" 6 PRVNÍ KONDICIONÁL" 9 DRUHÝ KONDICIONÁL"

Více

S T A T U T Á R N Í M Ě S T O LIBEREC

S T A T U T Á R N Í M Ě S T O LIBEREC S T A T U T Á R N Í M Ě S T O LIBEREC 5. zasedání zastupitelstva města dne: 28. 5. 2015 Bod pořadu jednání: Vyřízení podnětů, dotazů a připomínek ze 4. řádného zasedání zastupitelstva města, které se konalo

Více

Návrh se o d m í t á. O d ů v o d n ě n í :

Návrh se o d m í t á. O d ů v o d n ě n í : Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci návrhu Dělnické strany, se sídlem Ciolkovského 853/1, 161 00 Praha 614,

Více

Sada č. III Identifikátor DUM: VY_32_INOVACE_SADA III_D, DUM 19 Vzdělávací oblast: Člověk a společnost Vzdělávací obor: Dějepis

Sada č. III Identifikátor DUM: VY_32_INOVACE_SADA III_D, DUM 19 Vzdělávací oblast: Člověk a společnost Vzdělávací obor: Dějepis Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Projekt MŠMT ČR Číslo projektu Název projektu školy Klíčová aktivita III/2 EU PENÍZE ŠKOLÁM CZ.1.07/1.4.00/21.2146

Více

Tragický osud dvou kamarádek

Tragický osud dvou kamarádek Tragický osud dvou kamarádek Když jsme počátkem května připravovali články o blovických obětech 2. světové války, popisovali jsme osudy mnoha lidí. Vůbec jsme tenkrát netušili, že dvě zemřelé dívky se

Více

Odvolací řízení AKTIVITA

Odvolací řízení AKTIVITA Cíle studenti jsou schopni přijmout zodpovědnost za přijaté rozhodnutí chápou konkrétní možné důvody romské emigrace jsou schopni kriticky a racionálně argumentovat dokážou odlišit racionální a emocionální

Více

Maltézské náměstí 471/1 Telefon: 257 085 111 118 11 Praha 1 Fax: 224 318 155 E-mail: epodatelna@mkcr.cz

Maltézské náměstí 471/1 Telefon: 257 085 111 118 11 Praha 1 Fax: 224 318 155 E-mail: epodatelna@mkcr.cz Ministerstvo kultury +NLDSY114DWSS+ Maltézské náměstí 471/1 Telefon: 257 085 111 118 11 Praha 1 Fax: 224 318 155 E-mail: epodatelna@mkcr.cz Advokátní kancelář Mgr. Viktor Rossmann Na Ořechovce 580/ 4 162

Více

prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc. prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc. DOBA

prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc. prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc. DOBA prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc. prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc. DOBA jedová To nejdůležitější z Doby jedové 2 Když jsme psali Dobu jedovou, chtěli jsme čtenářům ukázat, že mnohé z věcí, o kterých si

Více

T r e s t n í o z n á m e n í n a n e z n á m é h o p a c h a t e l e. a s p o l u p a c h a t e l e M. D.

T r e s t n í o z n á m e n í n a n e z n á m é h o p a c h a t e l e. a s p o l u p a c h a t e l e M. D. Policie České republiky Brno xxxxxx Poškozený Miroslav Stach xxxxxxx xxxx Brno Pomáhat a chránit opět nic nevyšetřovalo zato verbálně atakovala mou osobu narušená ozbrojená policejní psychopatka, která

Více

Základní škola Ruda nad Moravou. Označení šablony (bez čísla materiálu): EU-OPVK-ICT-D

Základní škola Ruda nad Moravou. Označení šablony (bez čísla materiálu): EU-OPVK-ICT-D Označení šablony (bez čísla materiálu): EU-OPVK-ICT-D Číslo materiálu Datum Třída Téma hodiny Ověřený materiál - název Téma, charakteristika Autor Ověřil 21 16.3.2012 9.A Atentát na Heydricha Atentát na

Více

ŽIDŮM VSTUP ZAKÁZÁN! Klíčové otázky. Úvod

ŽIDŮM VSTUP ZAKÁZÁN! Klíčové otázky. Úvod ŽIDŮM VSTUP ZAKÁZÁN! Nikdo však tehdy netušil, že od zákazů pěstovat holuby, rybařit, chovat papouška a kanárky, povede cesta ke komínům pecí osvětimských krematorií. Nakonec směli židé jen zemřít. Karel

Více

III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0571 Číslo a název šablony klíčové aktivity III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Tematická oblast Předmět Téma ŠVP (RVP) Dějepis v kostce Základy společenských

Více

Korupce změnil se její charakter nebo náš názor?

Korupce změnil se její charakter nebo náš názor? Korupce změnil se její charakter nebo náš názor? Miroslav Scheinost Institut pro kriminologii a sociální prevenci Praha 4. olomoucká sociologická podzimní konference Olomouc, FF UP 23. 24. října 2014 Korupce

Více

Jednací řád. Soutěže o titul Evropské hlavní město kultury na rok 2015 v České republice.

Jednací řád. Soutěže o titul Evropské hlavní město kultury na rok 2015 v České republice. Jednací řád Soutěž o titul Evropské hlavní město kultury na rok 2015 v České republice. Ministerstvo kultury České republiky s ohledem na Rozhodnutí č. 1622/2006/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne

Více

APPEASEMENT, SVĚT PŘED DRUHOU SVĚTOVOU VÁLKOU

APPEASEMENT, SVĚT PŘED DRUHOU SVĚTOVOU VÁLKOU APPEASEMENT, SVĚT PŘED DRUHOU SVĚTOVOU VÁLKOU ÚLOHA 1: Které z poválečných problémů se do roku 1933 nepodařilo vyřešit? U kterých zemí se dalo předpokládat, že budou chtít změnit Versailleský systém? O

Více

Kruhů přátel o vzájemné podpoře vrstevníků a inkluzi

Kruhů přátel o vzájemné podpoře vrstevníků a inkluzi vytváření Kruhů přátel o vzájemné podpoře vrstevníků a inkluzi metodický průvodce Colin Newton a Derek Wilson Inclusive Solutions Česká verze je v České republice vydána a šířena občanským sdružením Rytmus.

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

Být člověkem před zákonem

Být člověkem před zákonem Vaše občanská práva Být člověkem před zákonem Inclusion Europe Zpráva Inclusion Europe společně se svými 49 členskými organizacemi v 36 zemích usiluje o odstranění diskrimance : Anglie Belgie Bulharsko

Více

Dokument pro Radu Českého rozhlasu

Dokument pro Radu Českého rozhlasu Vyjádření vedení ČRo ke stížnosti ČESKÉ LÉKÁRNY HOLDING a.s. na údajné porušení Kodexu Českého rozhlasu v sérii zpravodajských šotů a reportáží pojednávajících o nové obchodní strategii stěžovatele odvysílaných

Více

Moje část příběhu se týká Sudet v období po roce 1945 a znovu osidlování této krajiny:

Moje část příběhu se týká Sudet v období po roce 1945 a znovu osidlování této krajiny: Projekt: Vysídlení původního obyvatelstva Máme pocit, že dějiny jsou jakousi obludou, která tu byla před námi, ukázala se, nadiktovala si skutečnost a pak zmizela, vidíme ji za oponou, za závojem, oddělenou

Více

Důvodná žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu a dohled na výkon MSZ ve věci 5 Zn 1341/2011

Důvodná žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu a dohled na výkon MSZ ve věci 5 Zn 1341/2011 Krajské státní zastupitelství v Brně Mozartova 3 601 52 Brno Důvodná žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu a dohled na výkon MSZ ve věci 5 Zn 1341/2011 Žádám Krajské státní zastupitelství v Brně,

Více

Cvičení ze společenských věd

Cvičení ze společenských věd Výukový materiál zpracován v rámci operačního projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0512 Střední škola ekonomiky, obchodu a služeb SČMSD Benešov, s.r.o. Cvičení ze společenských

Více

Očekávaný výstup: Žáci dostanou do povědomí pojem holocaust s historickými souvislostmi. Seznámí se s osudem Židů za 2. sv. války prostřednictvím

Očekávaný výstup: Žáci dostanou do povědomí pojem holocaust s historickými souvislostmi. Seznámí se s osudem Židů za 2. sv. války prostřednictvím Anna Franková Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice Projekt č. CZ. 1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Č. DUMu: VY_32_INOVACE_29_17 Tématický celek: Historie a umění Autor: PaedDr. Helena Stejskalová

Více

Obraz 2. světové války v české literatuře II.

Obraz 2. světové války v české literatuře II. Obraz 2. světové války v české literatuře II. AUTOR Mgr. Jana Tichá DATUM VYTVOŘENÍ 3. 11. 2012 ROČNÍK TEMATICKÁ OBLAST PŘEDMĚT KLÍČOVÁ SLOVA ANOTACE METODICKÉ POKYNY 4. ročník Jazyk a jazyková komunikace

Více

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let Cítím se klidný. Já přece nemám sebemenší důvod, abych lhal. Nepociťuji smutek, ani stín strachu, je to jen vyrovnání, blažený smír. Všechny

Více

Domácímu násilí není třeba věnovat pozornost, protože se vyskytuje jen zřídka.

Domácímu násilí není třeba věnovat pozornost, protože se vyskytuje jen zřídka. První výsledky výzkumu, 2015 V první, kvantitativní části výzkumu bylo osloveno celkem 1435 respondentů. Bylo použito kvótního výběru, tzn. složení respondentů kopírovalo složení obyvatel ČR podle (kvót)

Více

Michaela Šímová Jiří Majer Ondřej Semilský

Michaela Šímová Jiří Majer Ondřej Semilský Michaela Šímová Jiří Majer Ondřej Semilský Osnova Život Práce Operační výzkumy Systémové myšlení Myšlenky Život Narozen 12. února 1919 ve Philadelphii Jackovi a Fannie Ackoff Zemřel 29. října 2009 Americký

Více

B10 Klíčový verš: Exodus 12,13

B10 Klíčový verš: Exodus 12,13 Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: e-mail: PoznejBibli biblické příběhy pro děti Vedoucí skupiny: 1. lekce: Mojžíš Hod beránka Přečti si: Exodus 12,1-14 a 29-36 a 50-51 Klíčový

Více

Krátký jest blábol, dlouhý jest žal, dříve rozumně zápol a nerozum z beder svých sval. Sval blábol a nerozum s rozumem svým se dorozum.

Krátký jest blábol, dlouhý jest žal, dříve rozumně zápol a nerozum z beder svých sval. Sval blábol a nerozum s rozumem svým se dorozum. Jakub Hron Naše vlast měla i má mnoho vynálezců, objevitelů a zlepšovatelů. Někteří jsou téměř zapomenuti, jiné zná celý národ. K těm prvním můžeme zařadit jihočeského rodáka, profesora, vynálezce a libomudruna

Více