Motto: Vzorec na život z taháku nevyčteš

Transkript

1

2 Almanach? Má-li být almanach ukázkou toho nejtypičtějšího za uplynulé období, muselo by v něm být všechno, co se v této době povedlo a co vítězilo, ale také s čím se zápasilo a co někdy pokulhávalo. Jenže paměť někdy klame a pohled zpátky bývá zkreslený Pokud by měl být almanach jenom výčtem úspěchů a souhrnných cifer (almanach neúspěchů by nebylo dobré pořádat), vystačili bychom se statistickými údaji. Ty by ale vytržené z kontextu působily ploše, bez života a nezajímavě Čím tedy takovou publikaci zaplnit, aby byla živá, aby nekopírovala poslední almanach, vydaný před deseti lety, a aby navíc přiblížila život na této dnes už devadesátileté škole? Záměr vypadal asi takto: Ohlédnutí ano, ale ne příliš do minulosti, toho bylo a jistě ještě bude dostatek. A tak se zamýšlený almanach stává spíš ročenkou, příležitostným textem, který chce čtenářům přiblížit poslední desetiletí života na mosteckém gymnáziu. Najdeme v něm vzpomínky absolventů stejně jako postřehy současných studentů, úryvky ze školní kroniky a výpisky z netradičních žákovských prací, většinou ze školních a třídních časopisů z let 1999 až 2009, výstřižky z tisku a v závěru publikace také ukázky textů publikovaných našimi žáky na internetových stránkách školy. Mgr. Karel Vacek, ředitel školy - 2 -

3 O zastávku víc.. Když jsem v roce 1999 shlédl z balkónu Městského úřadu v Mostě na shromáždění absolventů naší školy při příležitosti 80 let od jejího založení, zatajil se mi dech náměstí bylo plné. Jen s obtížemi jsem udržel hlas v síle potřebné pro alespoň trochu kloudný a srozumitelný uvítací projev. Starosta města Jiří Šulc dojetí neskrýval vůbec. Krátce řečeno: Ta záplava dole, ten novodobý 1. máj, to veselé moře rozesmátých lidí, to byla přehlídka bývalých (v tu chvíli i současných byli hosty, organizátory i pořadateli) studentů, kteří se sešli, aby si společně významné jubileum školy připomněli. Shlížel jsem dolů a přemýšlel, který z pocitů ve mně je nejsilnější. A pak zvítězila úcta. Úcta k instituci, která v různých časech a různých situacích, v různých podmínkách vyslala do života tyto lidi. S různými osudy, kariéru končící i začínající, s akademickými tituly i bez nich. Úcta ke škole, která pro každého z nich byla tou jejich školou. Na ni vzpomínají, ji přišli dnes pozdravit! Jsou plni vzpomínek a dojmů a dojetí ze setkání s bývalými spolužáky a kantory. Je toho hodně na povídání, ukazování. Ale nejvíce se těší do školy! Tak se v čase, kdy jsme byli šťastni, že skončily povinné průvody, jeden mohutný vydal z náměstí ke gymnáziu. Tramvaje nejezdily, doprava stála, chodníky byly plné diváků. Hudba hrála, transparenty oznamovaly postupné ročníky a všichni byli veselí. Délka průvodu? Několik tramvajových zastávek! Tolik vzpomínka. Máme rok 2009, uplynulo deset let od zmíněného výročí a je to tady zase. Škola dál vzdělává, vychovává a také se v průběhu času mění. Velmi výrazně. Přestože oslavuje devadesátiny a plnou parou míří ke stovce, mládne! Mládne svým vybavením, svými novými prostorami, svými učiteli - jejich nápady a metodami. Mládne svým moderním školním vzdělávacím programem. V jednom však stále zůstává stejná rok co rok ji opouští její absolventi připravení k dalšímu studiu, k životu. Jak? To ukáže až čas. Ten také ukáže, jak moc ti noví, ti za posledních deset let, si své školy váží. Kolik se jich ke své Alma mater přihlásí! Budeme to umět změřit. Mělo by jich být o zastávku víc! PhDr. Jaroslav Neuhöfer, ředitel školy Ze vzpomínek absolventů Na mosteckém gymnáziu jsem maturovala před pětačtyřiceti lety. Dobu mých studií i života vůbec silně ovlivňovalo politické klima šedesátých let minulého století. Neřešila se ani otázka čím chci být. O tom rozhodovala komunistická strana. V mém případě rozhodla, že nejsem uchazeč - 3 -

4 dělnického původu, proto je pro mě další vzdělání nežádoucí. Můj studijní duch to tedy vzal oklikou přes volný učební obor, a po nezbytné praxi si našel cestu do tehdy nově zřízené Střední školy pro pracující, což bylo gymnazijní večerní studium při zaměstnání. Po osmihodinové směně, na pět hodin školní lavice, dojíždění, v noci úkoly a příprava na další den, ráno do zaměstnání třikrát až čtyřikrát týdně, po dobu tří let, to vydržel málokdo. Večerní třídy se tedy slučovaly, a ti skalní sklízeli uznání i od našeho třídního profesora Bohuchvala Kratochvíla. Ale my, tehdy většinou náctiletí, stíhali jsme ještě první lásky, hudební pondělky, bruslení, nácvik spartakiády či taneční, a pěknou vzpomínku na náš maturitní ples v Repre historického Mostu chováme dodnes. Pamatujeme například také energetickou krizi, kdy nám ve třídě večer svítila jedna žárovka, a nebylo tudíž vidět na tabuli ani do sešitu. Všechno se překonalo, některé spolužačky se stačily vdát, jiné zasnoubit, a tak jsme došli k maturitě. V roce 1964 jsme složili zkoušku dospělosti, a když se ohlédnu zpátky, daly nám tyto náročné roky mimo získaných středoškolských vědomostí i pevnost, vytrvalost, sebedůvěru, ale i vděčnost. Vše se velmi hodilo v následné škole života. K přednesu zdravice maturitní komisi mi maminka ušila krásné šaty. Přinesla jsem jí za to vyznamenání. Naše pravidelné školní srazy daly vzniknout celoživotnímu přátelství, jsou vždy šťastným dotekem metafory, hodnocením i návratem do studentských let, někdy i do školy přímo, takže víme, jak je nyní krásná. Oslavit s naším gymnáziem jeho devadesátiny si považuji za čest, a všem jeho současným i budoucím studentům bych přála, aby je měli v takové úctě jako já a moji spolužáci. Brigita Janovská - 4 -

5 Stalo se již tradicí, že školní rok je zahajován slavnostně v zasedací síni magistrátu. Letos však byla tato událost o to slavnostnější, že v tomto školním roce oslaví naše škola 80. výročí založení českého gymnázia v Mostě. Přípravy oslav ostatně vyplnily již závěr minulého školního roku, prázdniny a srpnový přípravný týden pedagogů. Pečlivá organizace a vstřícnost institucí a sponzorů přispěly ke skutečně velkolepým oslavám. Vydán byl almanach, který dokumentuje vývoj školy od jejího založení do současnosti, obsahuje seznam všech absolventů a pedagogů za celou dobu vývoje školy, ukázky výtvarných a literárních prací studentů, vzpomínky absolventů a pedagogů. Účastníci oslav se sešli první sobotu v září v 10 hodin na Prvním náměstí v Mostě. Zde stáli současní studenti s tabulemi jednotlivých ročníků, rozdávali oslavencům stužky s logem gymnázia a program oslav. Z balkonu budovy úřadů pozdravili shromáždění představitelé města a dalších institucí, včetně ředitele školy. Z náměstí se účastníci vydali na slavnostní průvod městem, který byl ukončen u druhé, mladší budovy gymnázia. Tady se průvod rozešel; na účastníky čekaly stánky s občerstvením a suvenýry, kde bylo možné koupit výrobky studentů, almanachy, trička atd. K prohlídce byly připraveny všechny prostory obou budov školy, výstavy fotografií a obrazů, u obou budov vyhrávala hudba. A tak bývalí studenti usedali po letech do školních lavic, vzpomínali na svá školní léta, nacházeli své učitele. Na srazu se často sešly celé třídní kolektivy, a tak se vzpomínání přeneslo i do okolních mosteckých restaurací. Všichni účastníci byli zároveň hned na začátku pozváni na slavnostní akademii, která se konala v Městském divadle v Mostě a kam byla zajištěna kyvadlová doprava. Na akademii vystoupili nejen současní, ale také bývalí absolventi, například zazpíval pěvecký sbor gymnázia, výtvarník a básník Luboš Růžička četl své verše a spisovatel Pavel Brycz ze svých povídek Ze školní kroniky K příjemnému průběhu oslav přispělo i krásné slunečné počasí. Setkání bylo zakončeno přátelským večerem pro pedagogy a hosty v Městském domě zábavy Medúza. Oslavám a jejich průběhu věnovala velkou pozornost všechna regionální média: Měli jsme bezva partu. Období začátku šedesátých let bylo příznivé pro študácké vylomeniny, takže to nebylo jen o učení. Scházíme se dodnes, svěřil se sociálnědemokratický poslanec Parlamentu ČR Josef Hojdar, který maturoval v roce Myslím, že jsem měl dvě dvojky a dvě trojky. Ty byly z jazyků, což mi zůstalo dodnes, prozradil. O dva roky později končil gymnázium také spisovatel a humorolog Václav Budinský. Byla to krásná doba, začaly se rozpouštět ledy a to nám, studentům, nahrávalo na spoustu recesí. Vždyť v té době vznikl i vědní obor bubuismus, který jsme založili se spolužákem Slavomírem Burešem, zavzpomínal autor knihy Gymnázium, jež pojednává o dění v mosteckém ústavu na počátku šedesátých let. Z Deníku Mostecka - 5 -

6 Pracovali na maturitním plese, ale i na koních Spolupráce: Školy z Mostu, Hungenu a Halifaxu jdou společně do Evropy Zástupci tří partnerských škol sdružených v projektu Comenius nadace EU Sokrates se sešli během víkendu v Mostě. Jde o mostecké gymnázium, střední školu z německého Hungenu a anglickou církevní školu z Halifaxu. Cílem projektu, který nese název Kulturní dědictví a spolupráce ve sjednocující se Evropě, je vzájemné poznávání mladých lidí z těchto škol, uvedl koordinátor spolupráce za českou stranu Mgr. Karel Vacek. Konkrétními aktivitami našich studentů jsou například publikace informující v němčině a angličtině o České republice, našem regionu a městě, vysvětlil Vacek. Žáci škol třeba srovnávají regiony, v nichž žijí, co se týče historie, sociálního složení, úrovně vzdělávání a vůbec způsobu života. Nejdůležitějším faktorem pro českou stranu však zůstává, že naši studenti komunikují se svými vrstevníky ve světovém jazyce, řekl koordinátor projektu. Od pátku ředitelé a zástupci pedagogických sborů německé a anglické školy poznávali Mostecko a české gymnázium. Strávili čas na maturitním plese, navštívili děkanský kostel a muzeum, zajezdili si na koních ve Svinčicích. Přitom se neustále diskutovalo o tom, jak spolupráci prohloubit. Na červen chystáme mezinárodní setkání studentů partnerských škol, takzvaný Evropský týden v Hungenu, informoval Vacek. Dále byl například dohodnut výměnný pobyt učitelů mezi německou a českou školou, takže v říjnu někteří mostečtí studenti budou moci zhodnotit formu výuky společenských věd u nás a v zahraničí. Pro rok 2001 se počítá i s výměnnými pobyty studentů. Spolupráce s Hungenem se rozvíjí již od roku 1998, za tu dobu se studenti poznávali například při turistických a vodáckých kurzech, sportovních soutěžích a vzájemných návštěvách. Komunikují spolu prostřednictvím internetu, vyměňují si literární a výtvarné práce. Tento víkend jsme se poprvé setkali i s anglickými kolegy, kteří nás pozvali do Halifaxu. Věřím, že jde o počátek spolupráce všech tří škol, která by měla rozšířit komunikaci našich studentů i na angličtinu, zhodnotil význam návštěvy Karel Vacek. Z Deníku Mostecka Gymnázium s nejlepší vizitkou Na počátku roku oslavy, na konci okresní úspěch Začali jsme právě ukončený školní rok nádhernou oslavou 80. výročí založení gymnázia, která se povedla a patřila v Mostě k dominantním událostem minulého roku, začal hodnocení školního roku ředitel Gymnázia v Mostě PhDr. Jaroslav Neuhöfer. Rok skončil podle průměrného studijního výsledku 1,9 a procentem docházky žáků, které představuje 93,6, také dobře, i když my takovýto výsledek považujeme na druhé straně za výsledek standardní pro naši školu, pokračoval ředitel. Pro Jaroslava Neuhöfera je také důležité, a v tomto případě nezastíral svůj dobrý pocit, že sice trochu v komornějším prostředí bez pompézností právě - 6 -

7 jím vedená škola převzala v závěru školního roku ocenění nejúspěšnější školy v okrese za výsledky ve vědomostních i sportovních soutěžích. A není to jen zásluhou žáků, ale i jejich pedagogů, žáci jsou vždy prodlouženou rukou práce učitelů, míní ředitel gymnázia. Škola je zapojená i v řadě projektů evropského významu řízených přímo z Bruselu a v dalších aktivitách. Potěšitelné je třeba i to, že dostáváme, jako právě v tomto čase, od našich absolventů zprávy o úspěšném ukončení vysokoškolského studia, získání vědeckých titulů a podobně, uvedl ředitel Neuhöfer. Prý pozitivní hodnocení školy se dá nalézt i v odvoláních, která rodiče nepřijatých žáků uplatňují po přijímacím řízení a ve kterých si někteří pisatelé neberou servítky. I přes vyjádřené výhrady k nepřijetí dětí je v odvoláních vždy uvedeno, že chtěli umístit své dítě právě na naši školu, a to o dobrém pohledu na úroveň školy také ledacos vypovídá. Myslím, že jsme vykročili do devátého desetiletí existence školy tím 81. školním rokem docela dobře, míní ředitel mosteckého gymnázia. V průběhu prázdnin se bude v obou budovách mosteckého gymnázia pracovat. U hlavní budovy bude pokračovat obnova obvodového plotu a uvnitř pak další etapou rekonstrukce rozvodů tepla. V pronajaté budově bývalé 6. ZŠ, v takzvané budově B, dojde po dohodě s městským úřadem jako vlastníkem k rekonstrukci nevyhovujícího sociálního zařízení pro žáky. V den rozdávání vysvědčení proběhlo výběrové řízení na dodavatele. Z Deníku Mostecka Ze vzpomínek absolventů Když si vzpomenu na léta strávená na gymnáziu, tak první, co si vybavím, jsem já, jako "malá, ušatá a s brejlema", která nikoho moc nezajímala. Do té chvíle, než začala hrát divadlo. A za tuhle vzpomínku jsem vlastně ráda, protože to byl čas, kdy se rozhodovalo o mé budoucnosti. Určitě jsem byla díky gymnáziu dobře připravená ke studiu na vysoké škole (což je myslím to, co tenhle typ školy má s mladým člověkem udělat), ale já "zdrhla" k divadlu a nelituji. Jsem teď díky tomu ve svojí práci šťastná. Dnes jsem v angažmá v Městských divadlech pražských a mám to štěstí hrát i na několika dalších scénách. Spousta vzpomínek na naše gymnázium je milá, ať už na spolužáky nebo i profesory, především na naši třídní, paní profesorku Volfovou, a profesora literatury a filosofie Viléma Vránka. Přeji téhle svojí škole spoustu stejně spokojených absolventů. Lucie Pernetová Absolventi 2000 Septima A Veronika Andrejsová Alena Bloudková Michaela Bočková Vladimíra Gřundělová Hana Horváthová Lucie Keclíková Radek Kneř Lukáš Kubásek Septima B Pavel Beránek Lucie Budilová Barbora Dandová Simona Frydrychová Monika Fundová Andrea Hanzlíková Michaela Hrabovská Veronika Chruščová - 7 -

8 Petra Marková David Novotný Jan Paparega Markéta Pecková Tereza Plichtová Jitka Polesná Dagmar Ptáková Josef Rada Pavel Soukup Ondřej Suchopár Dita Svobodová Kamila Štěpánková Darina Zelenková Iva Jochmanová Daniel Krista Jiří Kryštůfek Hana Lahovská Lucie Macezichová Pavla Marková Petra Mejstříková Michaela Ochtábcová Lucie Petráková Josef Sábl Petra Sarnová Jiří Stöhr Hana Šroubková Zdeňka Tlustá David Vosika - 8 -

9 Koncem listopadu proběhla vernisáž výtvarných prací studentů v mostecké galerii Praxeis. Pod vedením Jaroslavy Krásenské a Miroslava Mužíka zde studenti představili svá díla pod názvem Pábení. Další kulturní akcí studentů byla akademie, která se uskutečnila v Repre 20. prosince, dopoledne jako generální zkouška, odpoledne pro rodiče a veřejnost. Ze školní kroniky Studentská díla v kuchyni rozesmějí i provokují Mostecké galerii Praxeis se nedávno podařilo získat nové prostory kromě atria zimní zahrady jí přibyla i bývalá školní jídelna a kuchyň. Tím se otevřely nové výstavní možnosti, které jako první hned využili studenti zdejšího gymnázia pod vedením pedagogů Jaroslavy Krásenské a Miroslava Mužíka. Pod názvem Pábení tu představují své malby, grafiky a instalace, inspirované často texty Bohumila Hrabala. Věkový rozptyl studentů přitom nabízí divákům práce od dětských her až po studentské legrácky a mírné provokace. Druhým tématem byla inspirace modrou, jež je barvou výjimečnosti a lidské dokonalosti. Studenti jí na picassovské téma pomalovali auto a vytvořili tu iracionální modrou krajinu s raketami a motýly, prozradil Mužík, jehož žáci využili i trubky trčící ze zdi zdevastované kuchyně, obalili je do modrého igelitu a vytvořili z nich tak postavy lidí či pavouků. Z MF Dnes - 9 -

10 Hlasy ze školních lavic Na poslední chvíli jsem se i přes obavy z neúspěchu rozhodl podat si přihlášku na mostecké gymnázium. Mohl jsem jít jinam, bez přijímacího řízení, ale řekl jsem si, že to zkrátka zkusím. Dodnes jsem rád, že jsem to udělal, i když jsou to teprve čtyři roky a já nemohu říct, jestli mi to k něčemu bude. Tahle střední škola mi zatím dala to, co jsem od ní chtěl. Nové přátele, všeobecný přehled a myslím, že mě naučila i tak trochu se učit. I když v životě nevyužiju komplexní sloučeniny, už vím, že jsem se s tím dokázal poprat. A o tom studování přeci je, naučit se překonat i ty věci, do kterých se mi zrovna nechce. V životě to nebude jiné. David Šarnik, student semináře mediální výchova Bylo 4. září a já nastupovala do prvního ročníku gymnázia. Čekalo mě slavnostní zahájení na mostecké radnici. Akce to byla hektická, většina studentů nevěděla, jak se na danou událost připravit, co si vzít (s sebou i na sebe), a někdo dokonce ani nevěděl, kam jít. Samotný průběh byl zdlouhavý a nudný. Proslovy a zpěv nebraly konce. První den jsem netušila, že tyto pocity přesně vystihují studium na střední škole. Proslovy jsou nekonečné, často tápu kam a s kým. Občas si kladu jednoduchou otázku proč? Jediné, co se mění, je počasí. 4. září byl parný letní den a mně je ve škole (i přesto všechno) často zima. Radka Prosová, studentka semináře mediální výchova

11 Jak si studenti představují budoucí formu studia K příležitosti 80. výročí Gymnázia v Mostě jsme pro vás připravili interview s jedním ze studentů, kteří nedávno založili Spolek pro změnu metod gymnazijní výuky. Jejich program se vám pokusí přiblížit sextán Zdeněk Dutek. Váš program, který je prezentován na internetové adrese je bezesporu velmi zajímavý a revoluční, nabízí se ale otázka, co vás přivedlo na tuto myšlenku? Po šesti letech studia na této škole jsme došli k názoru, že znalosti zde požadované jsou z valné většiny akademického rázu a pro použití v praxi mají jen nepatrnou hodnotu. Absolvent gymnázia se stává chodícím slovníkem bez jakýchkoliv praktických znalostí. Ale gymnázium přece nemá vychovávat speciálně zaměřené absolventy, nýbrž poskytnout základ pro další studium Nám také nejde o kompletní změnu koncepce výuky, ale pouze dát studentům možnost dříve a ve větší míře se zaměřit na určitou oblast jejich zájmu na úkor ostatních předmětů. Např. chce-li jít student na fakultu historie, pak je pro něj potřebnější studium dějepisu, literatury a umění ve větší míře než výuka matematiky. A naopak. Ale možnost hlubšího studia konkrétní oblasti vám přece umožňují semináře těchto předmětů. Semináře ano, ale přitom neubírají nic ze zátěže ostatních a leckdy zbytečně náročných předmětů. Nejlépe je to patrné na příkladu dějepisu, který klade stejné nároky na zájemce o historii i na zájemce o přírodní vědy. Díky tomu se mnoho studentů zcela zbytečně a bez jakéhokoliv přínosu musí naučit mnoho podrobností. Jaká je tedy vaše představa systému studia? První ročník by probíhala výuka podle dosavadního scénáře pouze se zřetelem na následný výběr zaměření. Na konci prvního ročníku by si student vybral libovolné 4 předměty, na něž by se dále zaměřil. Zbylé předměty by byly redukovány na minimální počet hodin a jejich náplň na nezbytně nutné minimum. Děkuji za zajímavé myšlenky a za rozhovor. Z třídního časopisu Debakl, 2000 Absolventi 2001 Septima A Veronika Babáková Štěpánka Beranová Eva Bunešová Ladislava Čížková Tereza Fričová Daniel Gampl Zuzana Haňová Michal Hartman Jana Hrdinová Septima B Luboš Brabenec Markéta Brzoňová Zuzana Čadková Lenka Čekelská Vít Dočekal Pavlína Dušková Jiří Fíla Pavlína Goliášová Ondřej Hanousek

12 Marie Hrodková Jana Jarošová Libor Kotouček Veronika Koutecká Šárka Kučerová Miroslav Lazicius Jana Loudová Michaela Lukešová Dagmar Pajecká Andrea Píchová Václav Píša Jana Purchartová Jana Rybářová Klára Szturceková Jana Vatrová Libor Zídek Eva Žejdlová Čtvrtá A Jiří Bauer Jana Felcmanová Lucie Ferenzová Lenka Fialová Zdeněk Hanzlíček Lenka Hrubá Jan Končel Miroslav Kuželka Radek Lacina Michaela Malá Jan Mašek Lenka Novotná Ludvík Peřina Martin Svatoš Dalibor Šala Tereza Šindelářová Tomáš Ujčík Vladimír Vodička Eliška Vyskočilová Kamila Zelenková Kristýna Huličková Petra Jakubková Marcela Jizerská Milan Kozelka Petr Král Aneta Krimová Jan Kubát Kamila Kučerová Milena Kuklínková Kateřina Kýhosová Miroslava Lutzová Lenka Machová Olga Mocnarová Pavel Němeček Milan Slovák Vendula Stupková Lukáš Sýkora Petra Šrédlová Jiří Tischer Petr Zoubek Čtvrtá B Tomáš Bravený Barbora Čermáková Veronika Hnízdilová Lenka Hrindová Kateřina Janušíková Miroslav Jiříček Kateřina Kaderková Lucie Kellnerová Lucie Křenová Kateřina Malá Klára Matičková Michal Nesládek Tomáš Prušinovský Kateřina Slapničková Ivana Šalounová Jan Šerý Jan Štembera Ivana Tichá Michaela Varyšová Barbora Vojtková

13 Trojice se ještě rozroste o jižní země Gymnázium v Mostě podepsalo v sobotu smlouvu o partnerství s německou Gesamtschule Hungen, která povede k dalšímu prohloubení vztahů vzdělávacích zařízení, výměně stáží pedagogů i studentů a zkvalitňování jazykové úrovně žáků. Partnerství na smlouvě zdůraznil podpis ředitelů Ingolfa Hoefera a Jaroslava Neuhöfera, ale také pedagogů a rodičovské veřejnosti obou škol. Spolupráce má už nyní zcela konkrétní podobu. Školy společně pořádaly lyžařský výcvik v Jeseníkách, cykloturistiku, obsazují navzájem školními týmy sportovní turnaje v basketbalu a volejbalu. Nejdůležitější jsou však navázaná přátelství přímo mezi žáky, která mnohdy přetrvávají i po absolvování středních škol. V jednom případě třeba český mladík díky trvalému přátelství získal pracovní uplatnění ve firmě otce německého kamaráda. S německou školou gymnázium spojuje hlavně práce na projektu Komenius Tématem projektu byla otázka předsudků v Evropě. Jsme v závěrečné fázi projektu u výzkumu veřejného mínění, zpracování a předávání výsledků, uvedl Karel Vacek, vedoucí projektu za mosteckou školu. V dalších třech letech by dosavadní partneři měli začít práci na projektu novém s podtextem, že Evropa je víc než Euroland. Partnerství se ještě rozšíří o další tři vzdělávací zařízení, o purtugalskou školu z Poiares, španělského zástupce z Pamplony a italské Tarento, dodal Vacek. Z Deníku Mostecka Už druhým rokem působí na naší škole debatní klub pod vedením Ing. Vladimíra Černého. Debatní klub dosahuje úspěchů na regionální i republikové úrovni a o činnost v něm začíná být mezi našimi studenty velký zájem. Ze školní kroniky Za podivíny, kteří se potřebují vymluvit, považuje mnoho lidí členy debatních klubů, z nichž jeden funguje i v Mostě. Klub místního gymnázia dokonce zvítězil v českém regionálním kole debatní ligy Členové klubu se shodují v tom, že díky debatování začali více naslouchat názorům druhých. Při debatách musí pozorně sledovat, co říká druhá strana, a na její argumenty patřičně reagovat. Nejde o to, co si o tezi myslíme, ale jak dokážeme pracovat s tím, co říká soupeř, říkají Diskutéři jednou obhajují určitý názor, aby ho podruhé naopak popírali. Je to jako ping-pong s argumenty. Když teď s někým nesouhlasíme, vždy se mu snažíme svůj názor nějak podložit. Před tím, než jsme začali s debatováním, tomu tak nebylo. Příprava na debatu pro ně znamená vyhledávání informací, zjišťování nových souvislostí a nové způsoby uvažování o problémech Z MF Dnes

14 Nečekaného úspěchu dosáhl debatní klub při mosteckém gymnáziu. Přestože v únoru oslavil teprve první výročí své existence, na republikové soutěži ve Všenorech u Prahy obsadil v minulých dnech vynikající druhé místo. V České republice nemají tyto kluby dlouhou tradici. Předloni jsme byli pozváni do kláštera v Želivi, ať se podíváme, jak takový klub pracuje, a pak už nebylo daleko k jeho založení na naší škole, vzpomíná Vladimír Černý, kouč a zároveň rozhodčí debatního klubu. Z Deníku Mostecka Není to jen nějaké hádání se nad stolem. Důležité je, aby v debatě zaznívaly skutečné argumenty. Proti sobě stojí dvě tříčlenná družstva a jejich úkolem je hájit nebo negovat předem známou tezi. Celou debatu sleduje porota, která na závěr určí vítěze. Zásadní jsou již zmíněné argumenty, které dokládají tvrzení každé strany nebo naopak vyvracejí tvrzení soupeře. Ovšem rozhodčí zajímá také celkové vystupování, rétorické schopnosti a umění přesvědčit druhého. Z MF Dnes Hlasy ze školních lavic Každé ráno se probouzím do reklamy. Když si každé ráno čistím zuby, několikrát si přečtu nápis na pastě a na kartáčku, přičemž se mi vybaví ten geniální slogan o péči dvanácti zubařů. Nedá se přehlédnout, že na poličce mě sledují

15 šampóny Shauma a v rohu vrčí tichá pračka LG. Všude cítím tu vůni, co má provonět celý byt. Pak se jdu nasnídat. Jelikož je úterý a bojuji za zdravou snídani, tak snídám Bebe Dobré ráno s müsli. Vůbec mi to nechutná. Přitom se v té reklamě všichni tak usmívají a s chutí div nesní porci na celý den. To vše zapíjím Grankem. To abych v dešti nad sebou měla ten ochranný deštník, jak to tam ukazují. Ještě Marťánka a vyrážím do školy. Prší. Hm, slibovaný deštník nikde. Cestou jdu kolem sázkové kanceláře. Vybaví se mi ta povedená reklama - Každý ve světě hledá svá šťastná čísla. Přesně vidím, jak se roztáčí vrtule a ten chudáček je katapultován do pole čísel štěstěny. U čínské restaurace se mi zvedá žaludek při vzpomínce na Bobika. Proto si hned beru žvýkačku Orbit profesional, která čistí vaše zuby tak, že to nepoznáte. Blbější slogan jsem snad nikdy nečetla. Má cesta dále pokračuje kolem drogérie Teta. To mi připomíná, že teta Andrea má dneska svátek. Pošlu jí esemesku. Dostala nový kecafon-vodafon, ten z té reklamy na falešné soby. Ach jo, to se tak někdo má. Sotva vkročím do dveří školy všimnu si, že místo bílého svetru mám šedivý. Ani nevím, že mám ve svém šatníku šedivý svetr. Možná ztrácí bělost nebo se obarvil. No, asi jsme ho měli prát v Perwolu kašmír, to by pak byl bílý i po dvaceti letech. Už jsem doma. K obědu si mám ohřát zapečená kuřecí prsa od Vitany a sušenou polévku ze sáčku od Magi. V tom někdo zazvoní. Kdo to může být? Jdu se podívat. No, snad to není zase ten dotěrný chlápek z reklamy na Calgonit, co mi jde ukázat, jak se krásně starám o naši pračku. Minule jsem ho nemohla vyhodit z bytu. Měli jsme novou pračku. (To jsem mu ale neřekla.) Něco tam mumlal o vodním kameni, zarachtal v pračce, vytáhl nějakou součástku, ale ona vůbec nebyla zanešená, jako v té reklamě. Kdybyste viděli, jak se na ni divně zatvářil a jak bezmocně těkal očima po okolí a nevěděl co říct. Nevěřím, že by se sem ještě odvážil po takovém trapasu. Mamka přišla. To snad ne, ona byla nakupovat. Vykládá jídlo na stůl, kde se řadí v určitém sledu jako kostky domina. Ananas, salám, meloun, nic, cibule, eště jednou nic, camping salát, Teekane, ementál, loupák, kapusta, a zase nic Anna Hynešová, Klub tvůrčího psaní Absolventi 2002 Čtvrtá A Marie Berková Michal Bernát Žaneta Cwierzová Miluše Dubjaková Zuzana Hlavová Petra Holubková Vladimír Hotový Daniel Jandera Martin Jíša Jan Kačena Renata Kalášková Lucie Klepácsová Čtvrtá B Jana Andertová Lukáš Bohata Lenka Bosáková Ivana Červenková Jiří Dočkal Zdeňka Hrdličková Eva Jakešová Michaela Kačerová Alena Kolářová Šárka Kopřivová Lenka Křenková Petra Kubánková

16 Lucie Kružíková Lenka Lédlová Nikola Levojevič Lucie Lukešová Vladimír Patera Zuzana Pecháčková Kateřina Perglová Dušan Perný Jiří Podzemský Martin Růžička Tereza Rydvanová Kamil Stanček Quido Šlechta Pavel Trykar Tereza Turková Vendula Vimrová Monika Weitzová Michal Kupec Miloš Libich Ladislav Medřický František Mildorf Jitka Mocová Martin Mysliveček Cyril Nebesář Lenka Pavlicová Aleš Polata Šárka Prokšová Kamila Remutová Jaroslava Sedláčková Barbora Šalová Pavel Tesař Jan Traxmandl

17 Pěvecký sbor mosteckého gymnázia se už definitivně zapsal do povědomí nejen mostecké veřejnosti. Na pátém ročníku adventního koncertu Kiwanis klubu Most Litvínov zazpíval pod vedením sbormistryně Dany Hetflejšové převážně vánoční skladby, spolu s dalšími mosteckými tělesy Dívčím pěveckým sborem Střední pedagogické školy Most a Ženským pěveckým sborem Most. Koncert měj již tradičně charitativní charakter a jeho výtěžek byl věnován Mateřské škole v Bohušovicích nad Ohří jako finanční dar zařízení postiženému povodněmi. Na cestě do Vídně zapěl dívčí sbor také prezidentovi Poté co se dívčí pěvecký sbor SMoG (Sbor mosteckého gymnázia) uvedl na kulturní scéně v Mostě a v dalších českých městech, se po vystoupení v německém Marienbergu dívky vydaly do Vídně, aby zde nabyly nových hudebních zkušeností. Cestou si studentky prohlížely Prahu, kde se jim naskytl neopakovatelný zážitek kousek od Hradu zástup dívek míjel sám prezident Václav Klaus se svou ochrankou. Díky pohotové reakci profesorky Jaroslavy Krásenské se s nimi prezident zastavil a SMoG mu přednesl píseň Adama Michny, kterou Václav Klaus vyslechl se soustředěným zájmem. Následně se se sborem vyfotil a nakonec mu popřál mnoho štěstí do Vídně. Samotné vídenské vystoupení SMoGu probíhalo jako součást tamních církevních oslav Öffner die Türen für Kristus. Sbor mosteckého gymnázia měl skutečně veliký úspěch a byla mu dokonce nabídnuta další spolupráce. Dívky se tak vrátily do Mostu s mnohými zážitky a již nyní plánují další vystoupení. Z Deníku Mostecka

18 Ředitel moc nemluvil a sklidil úspěch Most Včera se na hlavním sále mosteckého Repre uskutečnila již tradiční slavnostní akademie gymnázia. Jak už je zvykem, tato akce byla provázena studenty maturitního ročníku. Po krátkém úvodu se představil školní pěvecký sbor v čele s paní profesorkou Hetflejšovou. Akademii nikdy nechybí taneční kreace, reprezentované hlavně amatérskou taneční skupinou Rockbalet, ani dramatické scénky a recitace. Nejvíce si ale publikum získala premiéra netradičních akvabel. Rozdílné fyzické proporce a nádherné pohybové prvky diváky nejen rozesmály. Náklonnost publika si také získali studenti třetího ročníku svým prvním veřejným výstupem, na který se pilně připravovali rok dopředu. Píseň Aleše Brichty Dívka s perlami ve vlasech se muzikantům podařila. Avšak toho největšího a nejpříjemnějšího překvapení se přítomní dočkali až během vystoupení ředitele školy pana Jaroslava Neuhöfera, který po velmi krátkém proslovu oznámil vyhlášení ředitelského volna, a tím sklidil obrovské ovace. Jako velmi úspěšnou zhodnotil tuto akci i nejvyšší dohlížitel nad akademií profesor Vilém Vránek. S výstupy všech účinkujících byl spokojen nejen on, ale i diváci. Z třídního časopisu Noviny, 2002 Ze vzpomínek absolventů Gymnaziální léta, léta prvních lásek i bakelitových mobilních telefonů, léta prvních úspěchů i zklamání, léta nedávno minulá, přesto už zastřená závojem nových zážitků. Pro mě osobně nebyly začátky na našem gymnáziu jednoduché. Po letech na základní škole, kde jsem byla premiantkou, přišly první neúspěchy v předmětech, pro které zřejmě nebyla moje hlava stvořena. Dodnes se mi trochu potí ruce, vzpomenu-li si například na hodiny na matematiky. Počítání na tabuli před zraky spolužáků bylo mou malou noční můrou. Dnes jsem čerstvou absolventkou pedagogické fakulty a vím, že jinak by se pan profesor těžko dověděl, co nám na tom či onom početním výkonu činí potíže. Často kladená otázka: Čemu z toho nerozumíte? měla totiž odpověď s velmi širokým významem: Všemu. Pan profesor byl však velmi spravedlivý člověk, známky uděloval přesně podle průměru, jak se na matematika sluší a patří. Nikdo se tak nemohl cítit ukřivděný, ani já ne, i když svět čísel je pro mě stále velikou záhadou. Naopak humanitní předměty patřily mezi mé oblíbené. Hodiny češtiny s naším třídním profesorem mě poznamenaly asi nejvíce. Příběhy nejrůznějších literárních postav jsem přímo hltala. V hodinách slohu mě pan profesor podporoval tak umně, že jsem se cítila talentovaná a výjimečná. Jenže převyprávěné zápletky a psaní slohových prací mi nestačily, po maturitě vedly tedy mé kroky přímo ke studiu bohemistiky. Ještě je tu něco, za co vděčím našemu panu profesorovi, je to moje láska k divadlu. Kdo by mohl zapomenout na dobrodružné výlety do pražských divadel, které mnohdy končily až v pozdních nočních hodinách? I když třeba dnes už nikdo neví, co tenkrát hráli, každý si určitě pamatuje na převlékání do večerních toalet na sedačkách Karosy. Ve mně však tyto večery vzbudily hlavně zájem o českou dramatickou scénu. Bylo to jako s první láskou, zpočátku jen

19 zvědavost, která postupně přerůstala v něžný platonický vztah, dnes už jej mohu bez nadsázky nazvat pevným partnerstvím. Nemohu také nevzpomenout na profesorku dějepisu. Vždy dokonale sladěná a šik paní profesorka věděla, kdy už je přísně vědecká výprava do minulosti příliš dlouhá. Myslím, že to snad nebylo ani tak těžké rozpoznat. Dámská část publika začala zkoumat, jak je šedý kostýmek vkusně oživen červenou barvou nehtů a lodiček, pánská část upnula svou pozornost k modelům spolužaček (aby ne, kalhoty se nosily nebezpečně nízko a lemy sukní končily pro změnu příliš vysoko). V tu chvíli opustila paní profesorka dějepisné vody plné dat a oživila výuku nějakým tím historickým drbem. Touto cestou bych také chtěla paní profesorce poděkovat za to, jak velkou oporu mi byla u maturitní zkoušky. Nejsou to však jen hodiny strávené v učebnách, co nás pojí dohromady. Také lyžařský a vodácký kurz působily na naši třídu jako tmel. Lyžařský kurz proběhl celkem bez problémů, byli jsme sice trochu zklamáni faktem, že pánové byli ubytováni v jiné chatě než dívky, ale na nic jiného jsme si stěžovat nemohli. Profesoři byli mimo půdu gymnázia jako vyměnění, zjistili jsme, že jsou z masa a kostí jako my. Sněhu bylo dost a všichni jsme si užívali zimních sportů i pohodlí, které nám horské chaty skýtaly. Vodácký kurz se nesl poněkud v jiném duchu, přesto nebo možná právě proto na něj vzpomínám nejraději. Se spacáky a stany jsme se sešli v brzkých ranních hodinách na vlakovém nádraží. Takto vybaveni jsme budili značnou pozornost u kolemjdoucích, oblečených v zimních bundách. Přestože byl totiž začátek září, babí léto se nekonalo. Pršelo a teplota vzduchu byla okolo 13 C. Naše odhodlání zdolat alespoň část toku řeky Berounky však nemohlo nic zlomit. Počasí se nezlepšilo ani v následujících dnech. Brzy zvlhly stany i oblečení, teplá voda v kempu k dispozici nebyla a za trochu horké polévky bychom šli světa kraj (místní restaurační zařízení naštěstí ale nebylo tak daleko). V těchto podmínkách jsem konečně pocítila, že ti lidé kolem mě nejsou jen spolužáci, jsou to přátelé. Profesoři na závěr kurzu ocenili naši odvahu a já dnes oceňuji jejich, protože vyrazit na vodu s partou sedmnáctiletých studentů vyžaduje velkou osobní statečnost. Když jsme se vrátili zpět do Mostu, kalhoty jsem měla zablácené až po kolena a jindy dokonale upravené vlasy byly stažené do nevzhledného umaštěného pletence. Přímo na místě jsem se dožadovala čehokoli k jídlu a moje vlastní rodina mě poznala až po bližším prozkoumání. A přece mám teď, když píšu tyto řádky, úsměv na rtech. Poslední rok našich středoškolských studií uběhl rychle, první pololetí bylo celé ve znamení maturitního plesu, který se opravdu vydařil, druhé ve znamení maturitních zkoušek. I ty jsme nakonec s menšími či většími obtížemi složili. Pak se naše cesty rozešly. Bude tomu šest let, co jsme opustili lavice gymnázia. Každý z nás se dal jiným směrem, jsou z nás učitelé, právníci, ekonomové, lékaři i počítačoví experti. Někteří z nás procestovali svět, jiní žili jen pro vysokoškolské studium. Jedno nám však zůstalo společné, vzpomínky. Sarah Drechslerová, maturitní ročník

20 Absolventi 2003 Oktáva A Lucie Bejčková Pavel Brabec Kateřina Čechová Martin Frána Marie Hartingerová Renáta Havlíková Iveta Holá Hana Hrbková Miroslava Hurčíková Alexandra Chruščová Jitka Jíchová Dušan Koutecký Lenka Kováčová Lucie Králová Lucie Kuruczová Marek Matuščin Marcela Mildorfová Jana Petráčková Jaroslav Rais Petr Sejkora Štěpán Šmejkal Lenka Tesková Alena Vrátilová Lucie Vrbová Karolína Zítová Čtvrtá A Vladimíra Beránková Lucie Bláhová Stanislav Burian Sarah Drechslerová Michaela Dušovská Kateřina Dvořáková Milan Filín Daniela Franková Blanka Hasilová Jaroslav Haušild Kateřina Hrdá Jan Hyka Tomáš Janata Martina Korolová Radka Lisá Daniela Machová Veronika Novotná Tereza Pachmanová Oktáva B Tereza Balatková Alexandr Benda Monika Blažová Martina Brožková Helena Fejfárková Veronika Fesslová Ivan Gacov Petra Gürtlerová Silvie Hebortová Vladimír Hilas Petra Huňáčková Michal Charvát Tomáš Kočí Lenka Kožíšková Pavel Kulíšek Barbora Kupková Lukáš Kynkal Petra Pöschlová Lukáš Salajka Iva Sigmundová Lada Šůláková Štěpánka Trykarová Petr Vlasák Lucie Vrlová Klára Zemanová Iva Zemanovičová Iveta Zogalová Čtvrtá B Michaela Brunnerová Martina Burianová Ondřej Drudík Milada Frantová Petr Frolík Klára Hlaváčková Jaroslava Chalásová Martin Janeba Markéta Káninská Silvie Kožíšková Kateřina Králová Lucie Kurková Zuzana Lisá Radka Maidlová Andrea Miklišová Michaela Mošnová Veronika Němcová Jitka Neumannová