PROČ NESTAČÍ ZÁKON PRO ŽIVOT POSVĚCENÍ? Protože jsem zákonu zemřel, protože zákon zneužil hřích a protože mi zákon nedává sílu vykonat dobro

Transkript

1 BRNO KOUNICOVA NEDĚLE Zvěst Římanům 15. PROČ NESTAČÍ ZÁKON PRO ŽIVOT POSVĚCENÍ? Protože jsem zákonu zemřel, protože zákon zneužil hřích a protože mi zákon nedává sílu vykonat dobro První čtení: Žalm 19,8-12 (podle Viktora Fischla) Text kázání: Římanům 7 Písně: Po kázání: 233 Prosíme za Ducha Tvého 1. UVEDENÍ Za chvíli otevřeme další část listu apoštola Pavla římské křesťanské obci. Budeme číst 7. kapitolu. Nejprve ji však chci postavit do kontextu celého dopisu. V úvodních kapitolách, v nichž popisuje apoštol hříšnost všech lidí před Pánem Bohem, je závěr: všichni (i ti na první pohled zvrácení, i ti na první pohled dobří) zhřešili, před Pánem Bohem jsou nespravedliví a na Božím soudu propadají odsouzení. Pak následuje Boží nabídka. Nespravedlivým je nabídnuta výměna: naše nespravedlnost za Kristovu spravedlnost. Důsledky lidské nespravedlnosti a hříchu na sebe vzal Boží syn Pán Ježíš Kristus a my jsme získali jeho spravedlnost, která nám otevírá cestu do ztraceného duchovního domova, kde nalézáme nebeského otce, Boží pokoj, radost a naději, věčnost. To převratné především pro Pavlovy židovské posluchače bylo, že Boží přízeň a lásku nezískáváme dodržováním skutků Mojžíšova zákona, ale prostou a pouhou víru. Zákon (ten Mojžíšův) totiž život (a spravedlnost) nedává! To nikdy nebylo jeho záměrem. Smyslem Zákona bylo vysvobozenému Božím lidu (lidu, který byl oživen ze smrt přinášejícího otroctví) dát průvodce životem. Spravedlnost a život dává Bůh z milosti, a z lidské strany jej můžeme přijmout pouze vírou. V dalším kroku své zvěsti apoštol odpovídá na reakce svých posluchačů, kteří namítali, že když je tak jednoduché získat Boží odpuštění a spravedlnost vírou, vede to nutně k lehkomyslnosti v dalším hřešení. Proč by křesťan neměl směle dál hřešit, když odpuštění lze získat jednoduše vírou? Motivaci žít bez hříchu (odolávat hříchu) nevidí apoštol v sankcích, které pojmenovává zákon, ale v tom, že jsme zemřeli hříchu sjednocením s Kristovou smrtí (a to je vyjádřeno ve křtu). Navíc připomíná, že ti, kdo přijali srdečně učení evangelia Pána Ježíše Krista, ti, kdo se zavázali dobrovolně službě Pánu Bohu a ti, kdo znají (ne)užitek a důsledky hřešení, mají dostatek důvodů k tomu, aby se vyhýbali hříchu a žili svatě. V 7. kapitole (a následně i 8.kapitole), kterou budeme za chvíli číst, pokračuje apoštol v tématu svatého života. Mluví o tom, co je hnacím motorem (co je silou) 2010_015 Ř15 Vnitřní konflikt - kázání tisk.doc Písně: po kázání 233 strana 1

2 svatého života. Sedmou kapitolu věnuje nedostatečnosti a úskalí zákona v tomto procesu a v následující osmé kapitole pak pozitivně říká, že silou duchovního života je Boží Duch (viz 7,6!). Nyní, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli spoutáni, byli jsme zproštěni zákona, takže sloužíme Bohu v novém životě Ducha, ne pod starou literou zákona. Římanům 7:6 Apoštol Pavel v Ř 7 ukazuje na to, proč zákon nestačí pro život posvěcení. Tato kapitola má tři docela zřetelné odstavce, které na tuto otázku odpovídají. 1) Protože jsem zákonu zemřel 2) Protože zákon byl zneužit hříchem 3) Protože zákon mi nedává sílu vykonat dobro 2. ČTENÍ ŘÍMANŮM ZÁKONU JSME ZEMŘELI 1 Což nevíte, bratří - vždyť mluvím k těm, kteří znají zákon - že zákon panuje nad člověkem, jen pokud je živ? 2 Vdaná žena je zákonem vázána k žijícímu manželovi; když však muž zemře, je zproštěna zákona manželství. 3 Pokud je tedy její muž naživu, bude prohlášena za cizoložnici, oddá-li se jinému muži. Jestliže však manžel zemře, je svobodná od zákona, takže nebude cizoložnicí, když se oddá jinému muži. 4 Právě tak jste se i vy, bratří moji, stali mrtvými pro zákon skrze tělo Kristovo, abyste se oddali jinému, tomu, který byl vzkříšen z mrtvých, a tak nesli ovoce Bohu. 5 Když jsme byli v moci hříchu, působily v nás vášně podněcované zákonem a nesly ovoce smrti. 6 Nyní, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli spoutáni, byli jsme zproštěni zákona, takže sloužíme Bohu v novém životě Ducha, ne pod starou literou zákona HŘÍCH POUŽIL A ZNEUŽIL ZÁKON LIMITY ZÁKONA 7 Co tedy máme říci? Že zákon je hříšný? Naprosto ne! Ale hřích bych byl nepoznal, kdyby nebylo zákona. Vždyť bych neznal žádostivost, kdyby zákon neřekl: `Nepožádáš! 8 Hřích použil tohoto přikázání jako příležitosti, aby ve mně probudil všechnu žádostivost; bez zákona je totiž hřích mrtev. 9 Já jsem kdysi žil bez zákona, když však přišel zákon, hřích ožil, 10 a já jsem zemřel. Tak se ukázalo, že právě přikázání, které mi mělo dát život, přineslo mi smrt. 11 Hřích použil přikázání jako příležitosti, aby mne oklamal a tak mě usmrtil. 12 Zákon je tedy sám v sobě svatý a přikázání svaté, spravedlivé a dobré. 13 Bylo snad to dobré příčinou mé smrti? Naprosto ne! Hřích však, aby se ukázal jako 2010_015 Ř15 Vnitřní konflikt - kázání tisk.doc Písně: po kázání 233 strana 2

3 hřích, způsobil mi tím dobrým smrt; tak skrze přikázání ukázal hřích celou hloubku své hříšnosti ZÁKON NEDÁVÁ SÍLU VYKONAT DOBRO LIMITY LIDSKÉ PŘIROZENOSTI 14 Víme, že zákon je svatý (dosl: duchovní!) já však jsem hříšný (dosl.: tělesný!), hříchu zaprodán. 15 Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím. 16 Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý. 17 Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně. 18 Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. 19 Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. 20 Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá. 21 Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo. 22 Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím; 23 když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy. 24 Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? 2.4. PŘESTO VŠECHNO 3. KÁZÁNÍ 25 Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! - A tak tentýž já sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým jednáním zákonu hříchu ZÁKONU JSME ZEMŘELI Úvod 7. kapitoly věnuje apoštol roli zákona. Lid staré smlouvy byl Mojžíšovým zákonem smluvně svázán s Hospodinem. Křesťané se ovšem skrze sjednocení se smrtí Pána Ježíše Krista stali mrtvými nejen pro hřích, ale také pro zákon. Apoštol tuto skutečnost ilustruje na příkladu manželské smlouvy, z níž je člověk vyvázán smrtí partnera. Stejně tak jsou křesťané skrze sjednocení se smrtí Pána Ježíše Krista vyvázáni ze smlouvy Mojžíšova zákona. Tato skutečnost hrála velkou roli v apoštolské době, kdy se ujasňoval vztah mezi tím, co má církev ze sz praxe přijmout pro sebe, a co ne: Ze zákona Mojžíšova jakožto základního smluvního dokumentu jsou křesťané vyvázáni. Zákonu jsme s Kristem zemřeli. Namísto oddanosti zákonu jsme se oddali Pánu Ježíši Kristu (7,4). Základním prvkem identity křesťanů není Zákon, ale Kristus! Pánu Bohu sloužíme ne na základě (s ohledem na) zákona, ale v Duchu svatém. To byl závěr apoštolů. 2010_015 Ř15 Vnitřní konflikt - kázání tisk.doc Písně: po kázání 233 strana 3

4 Co pak ale se zákonem? Jak mu rozumět? Znamená to, že je špatný? Na tyto přirozené otázky svých posluchačů reaguje apoštol Pavel ve druhém odstavci Ř ZÁKON POUŽIL/ZNEUŽIL HŘÍCH MÁ SVÉ LIMITY Apoštol Pavel si je vědom mučivého paradoxu, který je spojen se zákonem. Na jedné straně musí povědět, že: Zákon sám o sobě je svatý a jeho přikázání svatá, spravedlivá a dobrá (Ř 7,12). Smyslem zákona je (u)činit z člověka dobrého člověka sloužit mu k dobrému. Na druhé straně je ovšem tentýž zákon tím, čím hřích vchází do života. Je mostem a branou, kterou vchází hřích do života. Jak je to možné? Děje se tak dvěma způsoby. 1) Zákon definuje hřích. To je to první a docela samozřejmé. Tím, že zákon definuje a vymezuje to, co je hřích, odhaluje v nás to, co v nás doposavad bylo, ale my jsme to nevěděli a za hřích nepovažovali. Před definicí zákona (to) nebyl hřích. Poté, co ho zákon definoval, jakoby ho v nás vytvořil Hřích bych nepoznal, kdyby nebylo zákona. (Ř 7,7). Bez zákona hřích vlastně neexistuje. Bez zákona nevíme, co je to hřích. V jistém slova smyslu tedy zákon hřích doslova tvoří (tím, že ho definuje). 2) Zákon v nás definicí hříchu rozehrává strunu fascinace zakázaným. Hřích si použil zákon v tom smyslu, že v nás definicí zakázaného probudil touhu po zakázaném. Je to přesný opak toho, co je jeho smyslem tedy probudit v nás touhu po dobrém. Hřích v nás při pozorování zákona probouzí žádostivost po zakázaném ovoci. To odjakživa chutná. A tak zákon vlastně ve spojení s hříchem a naší lidskou přirozenou fascinací zakázaným ovocem působí zlo a další hřích. Zákon je v rukou hříchu a s ohledem na porušenost lidské přirozenosti smrtelnou zbraní. Církevní otec Augustin ve svých Vyznáních vzpomíná na to, že nedaleko jejich vinice byla (cizí) hrušeň obsypaná krásnými hruškami. Jednoho večera se se svými kamarády rozhodl, že si nějaké nakradou. A také tak učinili. S plnými náručemi hrušek odcházeli a poté, co se dostatečně najedli, je házeli prasatům. Byly to krásné hrušky, ale to, jak říká Augustin, nebyl důvod, proč je kradli. Doma jich měl více a krásnějších! Nešlo o hostinu hruškovou, ale hostinu nepravosti, hostinu užívání zakázaného. Nekradl proto, že by se mu líbilo být zrovna zlodějem. Kradl pro radost z toho, že překračoval zákon. Přinášelo mu uspokojení, že on, člověk svázaný pravidly a zákony, získal alespoň trochu zmrzačené svobody konáním toho, co bylo zakázané. Touha krást byla vyvolána pouze zákazem krást. Tolik Augustinovy vzpomínky. 2010_015 Ř15 Vnitřní konflikt - kázání tisk.doc Písně: po kázání 233 strana 4

5 Apoštol Pavel v listu Římanům popisuje tuto stránku našeho porušeného lidství: jsme fascinováni zakázaným ovocem. A dodává, že hřích nás jako kdysi Adama s Evou znovu a znovu oklamává (7,11) tím, že nám namluvil, že: a) porušením zákona získáme štěstí (cosi, co nám bylo upřeno). Ještě nikdy nikdo nepřekročil zákon aniž by nečekal, že mu to přinese upřený užitek, něco navíc. Dodnes ovšem jako Adam s Evou zjišťujeme, že jsme byli v konečném důsledky oklamáni. b) porušení zákona vždycky nějak omluvíme a vysvětlíme. Vždycky mám přece důvod, proč jsme porušili zákon ať už je to špatné parkování anebo vražda (Adamova výmluva: žena mi dala ). c) nás nedostihnou důsledky porušení zákona. Nikoli nezemřete slova hada v ráji. Uniknete důsledkům, o nichž mluvil Hospodin. Toto jsou dodnes důvody, proč jíme ovoce zákonem definované jako zakázané. A přesně tady vidí apoštol Pavel omezení, které je se zákonem spojeno. Ve svém důsledku podporuje hřích, ne svatost ZÁKON NEMÁ POTENCIÁL DÁT SÍLU K VYKONÁNÍ DOBRA VELIKOST LIDSKÉ PORUŠENOSTI Podobně, ale přece ještě trochu jinak apoštol na toto navazuje ve třetím odstavci Ř 7. Velice realisticky popisuje to, co každodenně prožíváme. Mluví o skutečné vnitřní bídě lidského života. Zákon na ni nestačí. Nemá dostatek sil potenciál - dát sílu k vykonání dobrého. To, co je dobré, to odhaluje, ale nedává sílu k jeho vykonání: Římanům 7:18 Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. 19 Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. 20 Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá. 21 Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo. 22 Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím; 23 když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy. Nejenže jsme fascinováni zakázaným ovocem. Když už přijde na to, že dobro díky zákonu poznáme, nemáme sílu ho uvést do života. Je v nás cosi skutečně silného, co ukazuje, že náš boj s hříchem není nic jednoduchého. Za zmínku stojí přesvědčení, které panovalo v židovství doby apoštola Pavla. Rabíni věřili, že je věcí lidské volby, zda-li hnutím k hříchu člověk podlehne 2010_015 Ř15 Vnitřní konflikt - kázání tisk.doc Písně: po kázání 233 strana 5

6 anebo ne a věřili také, že lidé mají prostředky k tomu, aby nepodlehli. Patří k nim právě zákon. Věřili, že bude-li se člověk zabývat upřímně a cele zákonem, nepodlehne hříchu a získá sílu vykonat to dobré, co zákon požaduje. Židé měli za to, že rozum a moudrost (pocházející ze Slova, zákona) dává sílu zvítězit. S ozvěnou či základem tohoto myšlení se setkáváme jak v tom, co jsme slyšeli v dnešním prvním čtení, tak například v úvodu Ž 1: Žalmy 1:1 Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, 2 nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. 3 Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří. Apoštol Pavel v Ř 7 ovšem říká z vlastní zkušenosti, že on (my k tomu dodáme zkušený křesťan a misionář, který žil s Pánem Bohem) má problém. Zákon mu nestačí. Nedává dostatek sil k boji se zákonem své přirozenosti, který v sobě nalézá. Chtít dobro, to ještě dokáže (to mu zákon ukáže a on s tím souhlasí), ale vykonat dobro a odolat tendenci k hříchu, na to sílu nemá, a to i když má před sebou zákon. Myslím, že mu velice rozumíme a souzníme s jeho zkušeností. V závěru svého přemýšlení o roli zákona v životě ospravedlněných leč stále porušených křesťanů slyšíme apoštolův povzdech: Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? (jakoby jediným řešením bylo právě toto). Na tento povzdech ovšem hned navazuje slovem vděčnosti i v této situaci je zde Bůh v Kristu. Tam je naděje pro realistického apoštola i nás. ZÁVĚR Realistickým výkladem o nedostatečnosti zákona a o hluboce zakořeněné tendenci člověka k hříchu apoštol míří k dalšímu výkladu, v němž nenechá věřící ve vzduchoprázdnu a beznaději. V Ř 8 se před námi otevře mnohem účinnější zdroj života. Je to život z moci Ducha svatého. Nahlédněme tedy na závěr dnešního kázání do několika veršů 8. kapitoly Římanům: Římanům 8:7 Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu. 8 Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu. 9 Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho. 13 Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti; jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít. 14 Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží. 2010_015 Ř15 Vnitřní konflikt - kázání tisk.doc Písně: po kázání 233 strana 6