Transkript

1 Zpráva o průběhu oslav 150. výročí založení první české reálky v Rakovníku Záštita nad oslavami Okresní národní výbor v Rakovníku Městský národní výbor v Rakovníku Delegace na oslavách Ministr školství vlády ČSR MILAN VONDRUŠKA Delegace krajských orgánů: VÍTĚZSLAV DVOŘÁČEK, vedoucí ideologického odděleni SKV KSČ Ing. JOSEF POKORNÝ, vedoucí odboru školství SKNV MILOSLAVA CIMROVÁ, krajská školní inspektorka Delegace okresních a městských orgánů: RUDOLF PAVLÍČEK, vedoucí tajemník OV KSČ JAROSLAV JŮZL, předseda ONV ZDENĚK VOMASTEK, poslanec Federálního shromážděni HELENA LENGYELOVÁ, ideologická tajemnice OV KSČ LIBUŠE SKOUPÁ, místopředsedkyně ONV HANA VÁGNEROVÁ, předsedkyně OV SSM STANISLAV HAJNÝ, pracovník ideologického odděleni OV KSČ JAROSLAV NOVÁK, předseda MěV KSČ JOSEF PITLOUN, předseda MěstNV JUDr. VÁCLAV PETŘÍK, předseda MěV NF Přípravný výbor oslav MILOSLAV VESELÝ, ředitel školy JOSEF PAVLÍK, předseda SRPŠ ZDENĚK BRŮŽEK JINDRA PAVLÍČKOVÁ JÁN FOJTÍK JUDr. VÁCLAV PETŘÍK VÁCLAV HVĚZDA MIROSLAV SKOUPÝ JANA KAIFEROVÁ JAROSLAV VONDRAŠ JOSEF KOHOUT Členové komisí politickoorganizační, hospodářské, technické, společenskokulturní a tiskově propagační; Tomáš Bednařík, PhDr. Bohumila Běhounková, Lubomír Beneš, Dagmar Benešová, Václav Bílek, Stanislava Čadová, Jaroslav Čech, Lýdie Černá, Vlastimil Černovský, PhDr. Jaroslav Černý, RNDr. Alena Drábková, Ing. Hana Frančová, Bruno Franz, Karin Friedlová,Václav Helebrant, Jarmila Hvězdová, František Jílka, Zdeněk Kos, PhDr. Jiřina Košuličová, Česlav Kovář, Vlastimil Koželuh, Eva Krá1íčková, František Krejčí, JUDr. František Krejčí, Norbert Kremer, Ing. Jiří Kučera, Zdeněk Kučera, Zdeněk Kudela, Ing. Karel Laun, Jiří Novák, Jaroslava Pechová, Elena Plesková, Daniel Poláček, Vladimír Procházka, Anna Sailerová, Libuše Skoupá, Eva Slanařová, MUDr. Antonín Slapnička, Josef Šíma, Jaroslav Šmíd, Josef Šolle, Ing. Jaromír Špaček, Alena Šteigerová, Josef Štěrba, Ing. Jaroslav Vachtl, Eliška Voříšková, Anna Vostrá, Hana Zoulová a další. 1

2 Oslavy 150. výročí založení první české reálky, současného gymnázia v Rakovníku, byly dlouhou dobu pečlivě a plánovitě připravovány celou řadou obětavých členů SRPŠ a pedagogických pracovníků za účinné podpory krajských, okresních a městských stranických a státních orgánů. Proto se staly důležitou společenskopolitickou událostí pro celé město a okres a jejich důstojný průběh byl nezapomenutelným zážitkem pro všechny účastníky. První akcí oslav byl komponovaný pořad,,105 minut v klubu" Současní studenti se setkali s význačnými a zajímavými absolventy školy. Pořad, uváděný konferenciérem Kamilem Krausem, byl velmi dobrým vstupem do oslava zainteresoval svazáckou organizaci na jejich přípravách, což se pak projevilo především v obětavé práci všech studentů školy v hlavních jubilejních dnech byla zahájena v Okresním muzeu a galérii výstava obrazů a plastik bývalých profesorů a studentů školy, která prokázala mimořádně silné umělecké tradice: vždyť mezi téměř 30 autory vystavovaných děl byla např. jména 3 národních umělců (Rabas, Souček, Pelc) a 3 zasloužilých umělců (Kolář, Kotík, Tittelbach). Byla to největší výstavní akce v Rakovníku v poslední době a připoutala na sebe zaslouženou pozornost jak účastníků oslav, tak i ostatní veřejnosti. V pátek začínali přijíždět do Rakovníka účastníci oslav. Jejich první kroky směřovaly do slavnostně vyzdobené školy. Zde byl již zahájen prodej upomínkových předmětů a byla otevřena poštovní přepážka s příležitostným razítkem. Hlavní páteční akcí byl odpolední školní a večerní slavnostní koncert Pěveckého sdružení pražských učitelů a pěveckého sboru pedagogické školy z Berouna. Oba sbory předvedly bezchybný výkon a byly nadšeně aplaudovány naplněným Tylovým domem. V sobotu oslavy vyvrcholily. Otevřely se dveře školy k prohlídce výstava školních učeben. Stovky návštěvníků mohly zhlédnout velmi pěkné expozice dějin školy,výstavu svazácké práce, výstavky jednotlivých vyučovacích předmětů, odborné učebny. Klub filatelistů uspořádal v Domě osvěty výstavu poštovních známek, rakovnický klub fotoamatérů Amfora se pochlubil ve Wintrově síni zdařilou expozicí "Rakovnicko včera a dnes." K dobré náladě přispěla svým koncertem dechová hudba Rakonka. Během dopoledne položili svazáci květiny na hroby význačných pedagogů školy a hrdinů protifašistického odboje. Přípravný výbor a čestní hosté pak byli přijati a uvítáni představiteli města na MěstNV a podepsali se do pamětní knihy. V neformální přátelské besedě se hovořilo nejen o minulosti, ale i o současných problémech a budoucnosti školy. Zvláště dojemné bylo setkání se s. Marií Šubrtovou, manželkou komunistického funkcionáře Dušana Šubrta, absolventa školy, který položil svůj život v boji proti fašistickým okupantům. Bývalí absolventi reálky prof. RNDr. Rudolf Jirkovský, prof. RNDr. Ing. Rudolf Bretschneider, prof. Ing. arch. Václav Kasalický, bývalý ředitel školy Jarolím Bureš a PhDr. Jaroslav Černý ve svých příspěvcích vyzdvihli tradiční dobrou práci školy a společně s představiteli stranických a státních orgánů popřáli pedagogům a studentům mnoho dalších úspěchů. I když obloha stále hrozila bouřkou, nemohlo to nijak pokazit náladu řadícího se průvodu. Městem svého mládí procházely maturitní ročníky Hezký, slavnostní a dojemný průvod prošel od sokolovny ulicí Na Sekyře a Švermovou přes Husovo náměstí až k budově školy, pozdravován stovkami dojatých diváků. Závěr tvořili současní studenti, vyjadřující svými transparenty vůli žít v trvalém míru. Téměř 2000 účastníků průvodu se shromáždilo před tribunou, na níž zaujali místa delegace a čestní hosté. Po státní hymně a úvodním uvítacím projevu ředitele školy Miloslava Veselého přednesl slavnostní projev ministr školství vlády ČSR Milan Vondruška. Poděkoval všem absolventům a pedagogům za práci pro socialistickou společnost, zdůraznil společnou odpovědnost rodiny, školy a veřejnosti při výchově mladé generace. Připomněl, že oslavy 2

3 založení školy probíhají ve dnech Světového shromáždění mírových sil, že je nutno bojovat za to, aby budoucí generace mohly v klidu užívat výsledků a plodů mírové práce. V závěru ocenil dobrou práci rakovnického gymnázia, jeho pedagogů, SRPŠ a studentů, jejichž svazácká organizace patří nepřetržitě k nejlepším v kraji. Potom převzali ředitel školy Miloslav Veselý a předsedkyně ZO KSČ Jana Kaiferová z rukou vedoucího odboru školství SKNV vyznamenání za budování Středočeského kraje, udělené radou SKNV. Slavnostní shromáždění pak schválilo rezoluci Světovému shromáždění za mír, proti jaderné válce v Praze. Manifestace byla zakončena Písní práce. Oslavy pak pokračovaly dalšími akcemi. Místní loutkáři otevřeli svou scénu s ukázkami své práce, v Tylově divadle proběhla přehlídka školních souborů a kroužků a hostujícího novostrašeckého Čtyřlístku. Vystoupení ukázalo, že studenti nežijí jenom učením, ale že se mezi nimi najde celá řada talentovaných zpěváků, recitátorů, tanečníků, sportovců a herců. V sobotním podvečeru se setkali účastníci oslav ve třech největších rakovnických sálech k družné zábavě, ale i k vážnému vzpomínání a přátelským rozhovorům. Srdečné ovzduší setkání naplňovalo každého účastníka pocity sounáležitosti bez generačních rozdílů. V neděli pokračovaly sobotní výstavy a otevřené dveře, místní kino promítalo filmy rakovnického Filmového studia, svým filmem o školním životě a přípravě oslav se pochlubili návštěvníkům školy svazáci gymnázia. Závěr oslav patřil symbolicky Studiu mladých DS Tyl, kteří sehráli svou druhou premiéru, Goldoniho "Sluhu dvou pánů". Soubor je složen především ze současných studentů školy. Slova jejich závěrečné písně o posledním školním zvonění jistě dlouho zněla v srdcích loučících se a rozjíždějících se účastníků oslav slavného jubilea. Přípravný výbor touto cestou děkuje všem, kteří se podíleli na přípravách a úspěšném průběhu oslav: stranickým a státním orgánům za jejich podporu, pedagogickým pracovníkům, studentům, rodičům a přátelům školy za jejich obětavost, všem organizacím, které se na oslavách podílely, a všem účastníkům, absolventům a přátelům školy, kteří svou každodenní prací, úsilím a umem rozmnožují materiální a duchovní hodnoty společnosti a proslavují jméno školy a města všude, kde působí. Přípravný výbor oslav 150. výročí školy (obrázek) (vložený dvojlist) 3

4 SBOR ÍK REÁLKA GYM ÁZIUM 4

5 Zvláště důležité Je vést mladé lidi v tom směru, aby byli na úrovni doby, současných i budoucích úkolů naší společnosti, aby byli vzdělaní, čestní, pracovití, hrdí na svou socialistickou vlast, její revoluční minulost i velkou budoucnost. Aby si byli vědomi velkých možností, které Jim socialismus přináší, ale též odpovědnosti v zápase o nový zítřek. GUSTÁV HUSÁK A XIV. SJEZDU KSČ 5

6 Uplynulo již plných sto padesát let od vzniku nejstarší reálky v Čechách. Toto významné jubileum, které v letošním roce oslavujeme, přesahuje rámec školy a stává se významnou událostí v životě města. Vždyť reálka, později reálné gymnázium a nyní gymnázium dr. Zikmunda Wintra bylo a stále zůstává nedílnou součástí kulturního a společenského života ve městě a má nemalý podíl i na jeho politickém a ekonomickém rozvoji. Ve svých učitelích k nám přivádělo vynikající odborníky, na které stále vzpomínáme. Mezi nejvýznamnější z nich patřil právě dr. Zikmund Winter, výborný pedagog, kulturní historik a spisovatel, jehož jméno dnes škola nese. Jsme ale hrdi i na další učitele a studenty školy, kteří svou prací a vědomostmi proslavili Rakovnické gymnázium doma i za hranicemi naší vlasti. Za těch sto padesát let prošla škola různými stupni vývoje, údobími smutnými i radostnými. Rozhodujícím mezníkem bylo však vítězství dělnické třídy v únoru roku 1948, které přineslo vedle zásadních změn politických a hospodářských obrat v přístupu ke vzdělání a změnu jeho obsahu ve prospěch výchovy socialistického člověka. Od té doby, díky systematické práci kolektivu celé školy, daří se trvale zdokonalovat výchovně vzdělávací činnost a soustavně zlepšovat její výsledky. Máme radost také z toho, že pracovníci i studenti školy se podílejí významnou měrou na realizaci programu Národní fronty a tím i na dalším rozvoji našeho města. Městský národní výbor Rakovník a všichni jeho občané si záslužné práce celého kolektivu gymnázia hluboce váží. Váží si práce lidí, kteří cílevědomě a obětavě pomáhají vytvářet nové morální i materiální hodnoty, a pevně věří, že tomu tak bude i v budoucnu. Dokladem pozornosti, kterou naše socialistická společnost školství věnuje, je také ta skutečnost, že právě v období oslav stopadesátého výročí založení české reálky v Rakovníku je ve městě dokončována moderní základní škola, z jejíchž tříd budou vycházet i příští studenti gymnázia. Přeji naší střední škole - gymnáziu dr. Zikmunda Wintra v Rakovníku - k jejímu stopadesátému výročí, aby pokračovala v úspěšné a bohaté tradici a přitom zůstala stále mladá. Jsem přesvědčen o tom, že z jejích studentů budou i nadále vyrůstat lidé politicky vyspělí, schopní a vysoce vzdělaní, jejichž životním krédem zůstane především svědomitost, čestnost a odpovědnost při plnění úkolů rozvoje naší socialistické společnosti. Přeji všem bývalým, současným i budoucím absolventům rakovnického gymnázia, aby se rádi vraceli do školy i města, kde se jim dostalo možnosti rozšíření jejich vzdělání. Pedagogům pak přeji mnoho úspěchů v jejich náročném a ušlechtilém poslání. Věřím, že spojíme své síly pro další rozkvět naší společnosti, abychom naplnili heslo, které má naše město ve svém volebním programu: "Za Rakovník krásnější, za Rakovník socialistický!" JOSEF PITLOUN předseda MěNV Rakovník 6

7 PhDr. JAN GEBHART, CSc., PhDr. JAN KUKLÍK, CSc., PhDr. MILOSLAV RANSDORF, CSc. První česká reálka v proměnách času Dějiny a současnost rakovnické reálky-gymnázia ( ) Slovo úvodem "Vidíme, že ve vědách i ve všech ostatních oblastech nepřinášejí pokrok ti, kdo křečovitě lpějí na ustáleném stavu věcí, nýbrž ti, kdo usilují o lepší, kdo se odvažují stále měnit vše, co není v pořádku." Bernard Bolzano na základě výroku řeckého řečníka Isokrata. Jestliže v následujících řádcích přistupujeme k vylíčení dějin rakovnické reálky, která se posléze stala gymnáziem, činíme tak s vědomím, že v minulosti bylo školství jednou z oblastí, kde se rozhodovalo o charakteru dneška, kde probíhal boj o člověka jaký je a jaký by měl být; nezřídka se ve sféře školství bojovalo i o samy základy naší národní existence. Základem pro to, aby škola mohla plnit své vzdělávací a ušlechtilé humanizační poslání, je bezprostřední styk učitele a žáka; na něm vždycky záleželo, zda se podaří překážky překonat a dosáhnout žádoucího výsledku. Ti, kdo zakládali školu, pracně sháněli peníze a prostředky na její vybudování v chudém Rakovníku, vykonali jistě obdivuhodný kus práce; ale učitelé i studenti rakovnické reálky, kteří probojovávali cestu novému typu školství, měli úkol daleko svízelnější. To, že výsledky byly takové, jaké byly, je produktem nezměrného úsilí, chtělo by se často říci, navzdory úřadům... Reálky doplňující síť gymnázií tím, že vyrovnávaly převahu čistě humanistického školství, stojí na počátku vývoje, který směřuje k moderní škole dneška s jejím ideálem všestranně harmonicky rozvinutého a vzdělaného člověka. Jaká bude konkrétní podoba uskutečnění tohoto ideálu, záleží opět na spolupráci studentů a vyučujících. Na této cestě jsou nám minulé generace učitelů i žáků na rakovnické škole cennou posilou, vždyť pracovali za nesrovnatelně horších podmínek. Tato historie naší školy, k níž se všichni její absolventi hrdě hlásí, je skromným holdem oněm generacím profesorů i studentů, kteří její dějiny tvořili Založení reálky a její první léta za piaristů Rakovník jako významné město středočeského regionu měl již od 14. století významné místo v českém kulturním životě. Město mělo už tehdy svou školu, jejíž absolventi navštěvovali pražskou universitu 1. V husitství stál Rakovník na straně revoluce a stejně i v 16. století, kdy město stálo na vrcholu hospodářského i kulturního rozvoje 2, byli Rakovničtí rozhodnými stoupenci české reformace. Tím krutější osud potkal Rakovník po Bílé hoře, jejíž předehrou byla ironií osudu právě bitva u Rakovníka.Město bylo nucenými odchody nekatolíků vylidňováno (do vyhnanství odešel r i poslední rektor superiorní školy), po hospodářských pohromách (konfiskace, kaláda) přišly i ničivé údery moru (tak např. 1680), a nelze se pak divit, že se jedno z nejnadějněji rozvíjejících se měst předbělohorských Čech přeměnilo v zápecnické městečko, kde život politický, hospodářský i kulturní plynul klidně a nevzrušeně 3. V tomto stavu zastihl Rakovník i nástup národního obrození, které - vyvoláno úspěchy emancipačního úsilí evropské buržoazie a rozkladem feudalismu u nás - musilo navazovat též na předbělohorské kulturní dědictví. Habsburská monarchie kráčela ve druhé a třetí třetině 18. století od neúspěchu k neúspěchu a vzniklé ztráty její vedení upamatovaly, že nelze jít dál extenzívním ždímáním země, nýbrž uvolnit cestu intenzivnějšímu využívání jejích zdrojů a lidské práce. To předpokládalo samozřejmě přebudovat školství tak, aby sloužilo změněné potřebě společnosti. Hrozné ovoce skoro dvousetletého soustavného ohlupování národa, organizovaného hlavně jesuity, které mělo za následek nezřídka 7

8 značnou demoralizaci a úpadek iniciativnosti, nezmizelo ovšem s pádem moci jesuitů a s postupným skromným oživením nových proudů ve vědě 4. Zůstalo totiž pobělohorské dědictví - zaostalost... Rakovník a celý rakovnický kraj (který od r zahrnoval i Slánsko) byl na tom ještě hůře. Z dopisu rakovnického konšela Rošera podkomořímu Harrachovi můžeme vyčíst úžasný úpadek vzdělanosti, kdy dva rakovničtí konšelé nejsou schopni vlastního podpisu ani čtení 4). Děkanem spravovaná rakovnická dvoutřídní škola měla natolik mizernou úroveň a byla tak špatně placena, že se rozmohlo od konce 17. století privátní vyučování 5. Vizitační komise tu nacházely v 18. století neradostný obraz, např. r komise vyzývá k zvýšení úrovně výuky češtiny, němčiny, hudby, aritmetiky a mravů a zároveň zakazuje privátní výuku. Došlo k ustavení latinské čtyřtřídky, která však po delším skomírání zanikla r Od poloviny 18. století se začaly tereziánské úřady věnovat zdokonalení školství, poněkud se zlepšilo také sociální postavení učitelů (školní činnost je už jejich hlavním pramenem výdělku). Felbigerovy reformy ze 70. let daly vzniknout při každém farním kostelu triviální škole, v obcích významnějších se pak zřizovaly hlavní školy s vyšším ročníkem německým, v hlavním městě pak německy vedená normální (vzorová škola). Bohužel většina podnětů pedagogického díla Františka Josefa Kinského, jehož obzor přesahoval hranice myšlení rakouských byrokratů, zůstala nevyužita. 7 I rakovnická dvoutřídka se časem změnila v triviálku, nejprve dvoutřídní, pak i trojtřídní. Jestliže už u latinské školy pronikala stále více němčina, za řídícího učitele Michala Dornikla ovládla pole úplně 8, tím spíše, že v letech zmizela zcela čeština z gymnázií. Rakovník, i když ztratil své postavení sídla krajských úřadů,9 měl ovšem důležité místo z hlediska českého obrození. Demografickými změnami v době pobělohorské, kdy do oblastí s vybitým českým obyvatelstvem přicházeli většinou němečtí kolonisté, bylo poněmčeno i sousední Jesenicko a Žluticko, 10 a Rakovnicko se tak ocitlo v postavení výspy českého živlu. V Rakovníku samotném, který byl hospodářsky vázán na německé pohraničí i na feudální velkostatky v okolí, byly počátky obrození velmi skromné. Rakovník byl mimo hlavní systém komunikací, Rakovničtí odmítli, aby po napoleonských válkách vedla hlavní silnice z Chebu do Prahy přes jejich město. V čele obce stával purkmistr, hlava města i magistrátu, který byl jmenován guberniem na doživotí a musel být (podle výnosu z r. 1805) přezkoušen z trestního práva. Dalším členem magistrátu byl syndikus, odpovědný za soudnictví; v magistrátu byli dále dva zkoušení a dva nezkoušení radní a dva tzv. representanti.tento úřad měl pravomoc politickou, soudní i majetkovou. Jeho činnost byla spoutána tím, že v normálních případech nesměla jeho vydání bez souhlasu podkomořského úřadu být vyšší než 50 zl., u staveb 300 zl. Proto vázla výstavba města a přístavby či opravy; během 1. poloviny 19. století byla řada starších staveb pro zchátralý stav stržena.. 11 ) Rakovník byl postižen i řadou pohrom (např. požáry 1753, 1802), několikrát jím protáhla vojska, postihla ho mizérie státního bankrotu 1811 i neúrody Nelze se pak divit, že zubožené město mělo chatrný stav hospodářství a r pouhé 2222 obyvatele, r obyvatel a Schiller 12 uvádí 227 domů, Sommer domů s 2646 obyvateli. I národní hnutí postupovalo pomalu: příkladem toho je ochotnické snažení divadelnické (první pokus hra Husité před Naumburkem od Kotzebua, další představení až 1822, , těžké byly i počátky české knihovny v Rakovníku. 15 Rakovničtí nepatřili - pokud je nám z existujících soupisů známo - v prvních letech mezi odběratele Musejníka. 16 Tím pochopitelnější je proto pozdější horlivý zájem Rakovnických o reálku. V Čechách nalézaly školské problémy zákonitě velkou odezvu, stejně jako snahy o uvedení češtiny do škol vyšších i odborných, protože germanizace školství byla jedním z nejnebezpečnějších prostředků odnárodnění Čechů. Už Josef Dobrovský postuloval školské požadavky stran češtiny 17 a "modrý abbé" v jednom ze svých listů píše o "oslech vídeňských", že "od nás si jednou budou musit vzít příklad, jak reformovat studia". 18 Velkou nadějí se stal dekret z 23. srpna 1816 (potvrzený i nejvyšším nařízením), kdy byla v českých oblastech nařízena na gymnáziích výuka češtiny a ti, kdož umí oba dva zemské jazyky, dostanou prý přednost při přijímání do 'státní správy. Potvrzující, nejvyšší :nařízení z navíc stanovilo, že na uprázdněná místa na gymnáziích se v českých oblastech mají dosazovat češtiny znalí žadatelé už byla čeština vyučována v Praze, v Hradci Králové, v Litoměřicích, v Jindřichově Hradci, v Jičíně, v Písku a v Plzni. Císařské nařízení z upřednostňovalo pro krajské úřady úředníky ovládající jazyky příslušného kraje, 19 a tak zájem o češtinu stoupal. Jungmannova generace 8

9 využila této dočasné přízně vlády a rozvíjela moderní českou terminologii a úspěšně posilovala národní hnutí. Změněná situace ponapoleonské doby nalezla také ohlas v myšlení některých příslušníků vládnoucích tříd, kteří pochopili, že po staru už řídit společnost nelze, nemá-li následovat revoluční výbuch. Mezi ně patřil i "otec chudých", pražský arcibiskup (od ) a primas český rytíř Václav Leopold Chlumčanský z Přestavlk a Chlumčan, který byl zároveň univerzitním kancléřem (nar v Hosticích na Prácheňsku, zemřel v Praze). Ten daroval těsně před koncem roku 1816 piaristickému provinciálovi P. Petru Bruknerovi zl. víd. čísla za účelem zřízení gymnázia v Liberci, ale po Bruknerově smrti disponoval touto sumou sám. Chlumčanský, proslulý svými filantropickými snahami už v době svého litoměřického biskupství ( ), mimo jiné pečovalo školy základní i vyšší; na svých panstvích zřídil 9 nových škol a pečoval štědře i o svěřený seminář i o duchovenské knihovny. Podporoval také obrozenecké snahy; vděčně jeho pomoci vzpomíná např.josef Jungmann, 20 který také delší dobu působil v Litoměřicích, vcelku sympaticky ho hodnotí i Bernard Bolzano. 21 Do věci fundace byli zasvěceni hlavně nejvyšší purkrabí hrabě Karel Chotek z Chotkova a advokát a konzistorní rada rytíř Matyáš Kalina z Jäthensteinu (účastný i Bolzanova případu, nar v Českých Budějovicích, zemřel v Praze). Kalina, bývalý universitní učitel (do r. 1802) a pak advokát ( ), byl člověkem vzdělaným a prakticky založeným; vydával informační časopisy pro řemeslníky a hospodáře. Sám jako statkář (Kalinoves a zámek Zvíkovec) cítil potřebu zvýšení úrovně hospodářství, a tak se přimluvil u Chlumčanského, aby darování změnil. Uvedená částka měla přispět k vytvoření reálek v Liberci a v Rakovníce, protože vznik reálného školství byl naléhavější potřebou. 22 Od 2. pol.18. století se rozklad feudálních vztahů projevuje i v hospodářském oživení, které zasahuje i do určité míry textil, železářství, kožedělnou a sklenářskou výrobu a samozřejmě i potravinářskou. 23 Tím se také zvyšuje tlak na technický pokrok, jehož výsledkem jsou nové vynálezy (Veverkové, Ressel, Božek, Gerstnerovy práce astronomické, mechanické atd.), jimž však odpovídající institucionální struktury nedopřály uplatnění. Zmíněný vývoj uspíšila i kontinentální blokáda, protože vakuum po anglickém zboží Francouzi zaplnit nemohli. Zlepšují se také komunikace, 24 což si vynucují vzrůstající intenzita směny a vytváření celočeského trhu. Dosavadní technické školství však tomuto vývoji nestačilo. Stavy řízená inženýrská škola pražská z r byla určena pro přípravu důstojníků a geometrů (ve Vídni už r. 1685), podobná instituce v Olomouci, vzniklá 1724, jáchymovská hornická inženýrská škola z r atd. nebyly vzhledem k vývoji v západní Evropě dostatečné. Např. v Anglii existovalo již od konce 16. století adekvátní středisko v tzv. Cresham College, jehož pracovní styl postupně během vědecké revoluce 17. století převládl. 25 Ve Francii i v Anglii (ale i v některých německých oblastech) navazovalo na moderní technické vysoké školství i odpovídající školství střední. 26 U nás naproti tomu vzniká teprve 1791 stavovská inženýrská škola, přebudovaná r (dekretem z ) hlavně zásluhou F. Gerstnera na Královské české stavovské technické učiliště v Praze. 27 Tím se odhalila potřeba podobně zaměřeného středního školství, a tak se hlasy volající po zakládání těchto škol vynořují hned na začátku 19. století. 28 Už Komenský sice zdůrazňuje potřebnost studia reálií, ale první střední školy tohoto směru v habsburské monarchii měly krátký život (v Brně 1752 strojnické učiliště, 1770 Real-Handlungs-Akademie obchodního zaměření); tyto pokusy narazily na nejisté válečné poměry a na nezájem státu. Obrat nastal teprve za doby zahájené reformami Josefa II. a Leopolda II. Ve dvorské studijní komisi, jejímž předsedou byl od r státní ministr, manufakturní podnikatel hrabě Jindřich František Rottenhann ( ), 29 pracovali od r dvorní radové Josef Sonnenfels, August Zippe a pražský profesor František Josef Gerstner ( v Chomutově, zemřel v Mladějově u Jičína). Pro genezi moderního českého školství měly zvláštní význam zejména Leopoldovy reformní snahy na tomto poli. Za Leopolda došlo (viz hlavně jeho dekret ze ) k omezení byrokracie v univerzitní a školní správě, k přechodu ke školní samosprávě na univerzitách i gymnáziích, k zavedení umírněných akademických svobod na univerzitách. Samosprávy měly ovlivňovat obsah, ráz i rozsah výuky i vybavení pracovišť, knihoven, stipendií i publikační činnost. 30 Je sice pochopitelné, že většinu těchto vymožeností protirevoluční režim Františka II. záhy odboural, 31 přece však leccos přetrvalo, a to bylo pro osudy reálného školství rozhodující. Pro vyrovnání humanitního a reálného školství se vyslovoval na konci 18. století F. Kindermann von Schulstein 32 a těmto snahám nebyl nepřátelský ani Rottenhann. Ten sice byl přesvědčeným odpůrcem osvícenských reforem a trnem v 9

10 oku mu byly hlavně univerzity, ale přece byl přístupný názorům Gerstnerovým. Pod jejich vlivem i díky svým prakticko-podnikatelským zájmům prohlásil, že "reálky jsou lycea pro vyšší občanský stav, jemuž pro vzdělání jeho není třeba studií na fakultě univerzitní, ani učených řečí". 33. F. J. Gerstner navrhl již začátkem 90. let, aby reálka měla 4 třídy pro absolventy hlavní čtyřtřídky. Po létech průtahů a neúspěchů byl dekret o ustavování reálných škol přijat, ale reálné školy byly součástí národních škol. Měly mít vlastní učitelský sbor, tři třídy s třicetihodinovou týdenní výukou. Měl existovat trojí směr těchto škol: obchodní, kameralisticko-hospodářský a technicko-umělecký. Výukovým jazykem byla němčina, z cizích byla povinně zavedena franština, nepovinně italština. Paradoxní ovšem je, že nejvyspělejší země monarchie - Čechy - na tomto poli zaostaly (Vídeň získala svou Real-Handlungs-Akademie r. 1809, Brno 1811, Brody 1815, Lvova Terst 1817); zatímco na prvním polytechnickém institutu v monarchii a ve střední Evropě vůbec (vznikl 1806) Gerstner vychoval za 20 let 2000 inženýrů, situace v oblasti středního technického školství se stávala neúnosnou, zvláště v letech dvacátých, která byla dobou značného hospodářského růstu. Gerstnerovy snahy o zřízení pražské reálky r ztroskotaly. 34 Fundační podnik Chlumčanského tedy přišel vhod. Církev, která se snažila najít i jiné prostředky zvýšení svého vlivu, se zajímala i o "typy škol, které... přímo nepotřebovala". 35 Tak r piaristický provinciální vikář P. Prosper Husák už na přání Chlumčanského (sám arcibiskup chtěl zůstat do konce života utajen) podniká konkrétní jednání o zřízení rakovnické a liberecké reálky. 36 Piaristé, řád založený 1597 v Římě, byl potvrzen papežem Řehořem XV. jako společenství určené pro školní výuku; byl to vysloveně městský řád, který se snadno adaptoval na poměry rodícího se kapitalismu, 37 a je proto pochopitelné,' že právě oni měli převzít zajištění výuky na chystaných reálkách. Úroky vzrostlý původní kapitál činil nyní zl. konvenční měny, což bylo reálné krytí podniku, k němuž Chlumčanského (který navštívil Rakovník 1815) vedli guberniální rada a rakovnický krajský hejtman baron Karg z Babenbergu a hlavně zmínění hrabě Chotek ( , v letech nejvyšší purkrabí) a Matyáš Kalina (spojený s Rakovníkem i svými blízkými statky). Hynek Engelthaler, od r purkmistr rakovnický, však pochybovalo úspěchu fundace, pokládaje Rakovník za město, které pro svou chudobu neunese náklady na stavbu; postavil se proti zřízení reálky ar svůj úřad složil. Ostatní radní a členové školního výboru 38 a nový purkmistr Václav Šurda (purkmistrem ) a baron Karg naopak urychlili jednání. 39 Jak vyplývá z přípisu Chotkova Kargovi z (čl ), 40 pokročily už přípravy dost daleko. V Rakovníku měla být piaristy (či jinými duchovními) obsazena škola připravující budoucí hospodářské úředníky (v tom směru někteří feudálové už sáhli k svépomocí zřízeným školám), 41 protože Rakovník, ležící v lesnaté zemědělské oblasti s ložisky uhlí 42 a kamence, s železárnami 43 a sklárnami v okolí, je k tomu předurčen. Nová škola měla mít ředitele a 4 profesory, kteří by vyučovali vše hospodářům potřebné, stejně jako lesníkům, horníkům či uměleckým řemeslníkům. Instrukce uvádí i platy, které měly být zajištěny z úroků kapitálu. Vzhledem k tomu, že podmínkou zřízení reálky byl vznik hlavní čtyřtřídní školy (poslední třída měla dva ročníky), přidal Chlumčanský i peníze na vydržování 1-2 učitelů na hlavní škole. Učitelé vyšších tříd se zatím měli vzdělávat na technice a dostávat profesorský plat. Karg měl uložit rakovnické obci, aby opatřila pro reálku vhodnou budovu, školní zařízení a její vydržování. Do měl být oznámen rozpočet stavby a podán návrh týkající se osob, které jsou pro tento účel vhodné, návrh týdenního rozvrhu (na základě dekretu dvorské studijní komise č z a programů terstské a lvovské reálky, jakož i chystaných technických škol v Miláně a v Benátkách), konečně měl Karg informovat do ve shodě s arcibiskupskou kanceláří o tom, do jaké míry pokročily přípravy na přeměnu městské školy v hlavní školu se z nařízení krajského úřadu sešla schůze přípravného výboru. 44 Měšťané se zavázali opatřit pro reálku budovu. V. Šurda navrhl pro hlavní školu upravit budovu č. 1 (noclehárnu cisterciáků, dnešní městské muzeum), jejíž majitel (František Engelthaler) ji prý výhodně přenechá. Na zřízení školy prý půjde použít výnos pivovaru (1401 zl. k. m. ročně), hypotéky várečností, práce měšťanů i nádeníků zdarma, kámen z vlastních lomů, dobrovolné dary várečníků na subskripci a příspěvek magistrátu z obecních důchodů a příspěvek z Křivoklátu (kníže Fürstenberg). Magistrát pak přislíbil z kapitálu za fundus instructus (za rakovnický a senomatský dvůr), který činil zl. 26 kr. víd. měny, přispívat na stavbu reálky. 45 Komise byla spokojena i s domem Engelthalerovým, i když chybělo 5 místností a byla tedy nutná adaptace zmíněné budovy. Engelthaler slíbil v termínu i v podmínkách vyjít maximálně vstříc, což vše bylo zaprotokolováno. 10

11 navrhl Josef Brzák vyslání deputace s plnou mocí k zemskému prezídiu, aby projednala zřízení nové školy; členové deputace 46 byli zvoleni a byla na radnici projednána přestavba trojtřídní triviálky v hlavní školu čtyřtřídní, kam umístit ji i její učitele, protože staré budově před kostelem (přebudovávané ) chyběla 1 učebna a 2 byty pro duchovní. Projednány byly i platové otázky 47. Guberniální nařízení z (č ) a výrok krajského úřadu z (č. 9403) prohlásily rakovnickou triviálku za hlavní školu 48. Zatím pokročila i věc reálky, jak čteme ve zprávě krajského úřadu z , která shrnuje nám dosud známé informace. 49 Náplň výuky podstatnou měrou ovlivnily církevní úřady, pro rakovnickou reálku arcibiskupská konsistoř v Praze, pro Liberec biskupská v Litoměřicích; církevní činitelé píší rakovnickému krajskému úřadu ve věci reálky a kladou důraz na potřeby manufaktur, zemědělství a obchodu. Vyzdvihují, že nová škola má poskytovat nezbytné poznatky řemeslníkům, hospodářským úředníkům i obchodníkům, a tím napomůže rozvoji blahobytu, pro nějž mají Čechy všechny možnosti. Tato škola by prospěla i pražské technice, která nemá dosud žádnou přípravnou školu. Rakovník tvrdí autor tohoto elaborátu - je předurčen pro tuto školu tím, že leží v kraji úrodném, kde dosahuje vysoké úrovně obilnářství, dobytkářství i chmelařství, kolem jsou rozsáhlé lesy i doly, železárny i sklárny, proto škola má sloužit výchově zemědělských ekonomů a továrních i důlních úředníků. Tato argumentace se už objevila několikrát, např. v Chotkově přípisu Kargovi. Poté je předložen návrh osnov, který v zásadě sleduje názory Gerstnerovy, ale odchyluje se např. pokud jde o výuku češtiny: v Gerstnerově přípisu je řeč jen o výuce v německém jazyku. F. J. Gerstner viděl v reálkách prostředek k zvýšení úrovně vzdělanosti a blahobytu národa. 50 Zajímavý je i důraz na italštinu jako výukový jazyk: italština platila tehdy za jeden z nejdůležitějších jazyků obchodního styku a učilo se jí na univerzitě jako prvnímu modernímu jazyku. 51 Pražské gubernium (totiž referent pro gymnázia Meisner) přijalo plány reálných škol kladně a oceňovalo dobré finanční krytí rakovnické i liberecké reálky se pak mikulovští piaristé zavázali k obsazení místa ředitele a učitele 4. tř. svými kněžími, kteří budou placeni z nadace. Prvním ředitelem byl řádovým provinciálem jmenován P. Krescenc Fanta, bratr pražského purkmistra. Obsazena byla i další učitelská místa. Zakládací listinu podepsanou v Rakovníce potvrdilo guberniální nařízení z (č ), které stanovilo plat 1300 zl. pro všech 6 učitelů (půlku hradila obec, půlka placena z nadace). 53 Ve šk. roce 1828/29 sice obec rakovnická vyjadřovala určité pochybnosti o kvalifikaci piaristů pro výuku na reálkách, ale tyto rozpory byly překlenuty pružným přístupem gubernia pak došlo k vysvěcení a k slavnostnímu otevření školy za velké účasti lidí i z okolí. Slavnosti se zúčastnili ostrostřelci, zemský školní inspektor kanovník P. P. František Röllner, rytíř Kalina, školní inspektor rakovnického vikariátu Josef Weingärtner, dva krajští komisaři, okolní panští úředníci (od Fürstenberků Nitinger, od Clam-Martiniců Oxenbauer), duchovní, úředníci i učitelé rakovničtí za hlaholu zvonů a střelby; řečnili Röllner, Fanta a smečenský děkan Přibík (původem z Rakovníka), a v poledne byla uspořádána hostina pro 100 lidí v domě kupce Brejchy, večer pak slavnostní iluminace města. 55 Část tříd (a někteří učitelé) byla umístěna do soukromých bytů, protože se předtím měšťané zavázali získat nové místnosti. 56 Výuka na hl. škole byla vedena německy, protože nařízení z r češtinu ze škol i úřadů vyloučila; ale 1829 bylo při hlavní škole zřízeno nižší oddělení s českou výukou. Arcibiskupská konzistoř navrhla ustavit českou přípravku v Rakovníku, podpořili to kromě měšťanů i na zemském guberniu (dekret z 15. září 1831), ale Fanta tomu nechtěl, že prý žádný z učitelů není schopen česky přednášet; svědčí to o Fantově pohodlnosti 57. Procházka i Fiala prokazatelně česky uměli, Fanta sám byl ovšem v češtině ne zcela perfektní... A tak odmítl r opětnou žádost výboru o přeměnu hlavní školy v krajskou školu hlavní s učitelskou přípravkou pro české i německé školy. 58 Ale i tak zájem stoupal (1830/3132 žáci, 1832/3362 žáci). 59 Na pořadu dne byla jednání o reálce na základě Chlumčanského návrhu dával rakovnický komisař za úkol zabezpečit vybudování reálky a zajistit její budoucí chod. Protože kamerální úřad nesouhlasil s čerpáním důchodů obce na stavbu, věnovalo 112 právovárečných měšťanů příjem z právovárečného důchodu na stavbu a stejně slíbilo dát do zástavy vlastní domy pro půjčku. Byl též ustaven stavební výbor. 60 V roce 1830 předložil F. J. Gerstner 57 stránkový přípis guberniu 61 odůvodňující zřízení rakovnické a liberecké reálky a vymezující jejich místo v školské soustavě monarchie. Pokud jde o poslání reálek, souhlasí zde nejen s návrhy konzistoří, nýbrž i se svými předchozími návrhy. Tyto dvě školy mohou navíc být i vzorem pro vybudování ostatních škol tohoto typu. Předpokládá poté 11

12 promyšlený návrh učebního plánu, kde klade důraz na samostatné studium; škola má připravovat jak pro hospodářskou praxi, tak i pro techniky. Volbu míst pro obě školy pokládá za šťastnou. Gerstner znal hospodářské vazby severozápadních Čech na Sasko, vývoz obilí i ovoce z Poohří a Polabí, zatímco Liberecko je přirozenou doménou obchodu a textilního průmyslu. Reálky mohou vyrovnat nedostatek mladých schopných odborníků. Proto zdůrazňuje praktickou orientaci těchto škol, uvádí k podepření svých názorů i příklady z Anglie a Francie. Lze právem konstatovat, že Gerstnerův přístup je moderní a odpovídá potřebám kapitalistické výrobní praxe. 62 S určitými připomínkami byl pak guberniální komisí tento plán schválen. 63 Mezitím zemřel zakladatel obou reálek Chlumčanský a vykonavatelem jeho závěti se stal Kalina, který měl také jako zakladatelem zplnomocněný dohlédnout na urychlení vzniku arcibiskupem založených reálek. V 31 závěti fundátorovy byly zopakovány finanční podmínky stran učitelů i zabezpečení reálky, sloužení vzpomínkových mší, příprava piaristických učitelů (na což se ročně poskytuje 1200 zl. počínaje ), stravování, jmenování arcibiskupa kurátorem obou reálek a jejich učitelských i ředitelských míst. V případě zániku obou škol měl arcibiskup s litoměřickým biskupem dospět k dohodě, jak použít zmíněných peněz, ale "vždy k náboženskému a vědeckému vzdělání mládeže". 64 O smrti zakladatele Chlumčanského (jím jeho rod vymřel), který dosud setrvával v inkognitu, informoval Rakovnické piaristický provinciální vikář P. Prosper Husák s požadavkem mše za něho. Tutéž zprávu podal magistrátu Kalina jako vykonavatel závěti byly za Chlumčanského vykonány bohoslužby u sv. Bartoloměje Celestýnem Rubriciem, řečnil kaplan Josef Dvořák. Výlohy za obřady zaplatil školní výbor. 65 Zástupce purkmistrův V. Šurda se r přestěhoval do Písku a na jeho místo přišel radní Matěj Adámek.Za něho padl původní návrh dát reálku do bývalé cisterciácké noclehárny. Adámek chtěl totiž pro reálku novou budovu, která měla vzniknout na Zákostelí. Když bylo místo (již předtím určené k jiné stavbě) uvolněno, bylo nutno čekat na nové plány, nová budova měla být větší. Začalo shánění materiálu. Koncem r bylo již pronajato zednickému mistru Jakubu Veckovi lámání kamene (lom u mlýna u Zábranských, na Hlavačově a v Hvozdné); kníže Karel Egon z Fürstenberka daroval dřevo z hanského revíru, které bylo už na jaře 1830 otesáno a odvezeno dobrovolnými potahy do města a složeno Na ovčíně. 66 V době Kalinova dotazu po stavu prací přichází na řadu opatření kapitálu a způsobu jeho splácení. V souvislosti s nákupem školních pomůcek a encyklopedií celkem za 600 zl se dozvídáme, že správce školního fondu Petr Engelthaler pociťuje nedostatek peněz. 67 Školní (a várečnický) výbor sáhl k odhadu pivovaru ( ), ten prý byl odhadnut na zl. 43 kr. k. m.; šlo z něj ročně 1900 zl. k. m. nájmu od sládka Hrubého. To vše nestačilo: proto bylo navrženo přidat na máz piva 1 kr. víd. měny, což u sudu činilo 1 zl. 4 kr. k. m. (výčepní chtěli o 10 kr. méně), ale to musel napřed schválit kraj, ba dokonce i Vídeň. 68 Podle krajského nařízení z se mělo ihned začít stavět. Hrubý rozpočet činil zl. k. m., nadřízené úřady však stavbu poškodily tím, že nedovolily využít obecních důchodů. Původně se počítalo s otevřením školy již ke šk. roku 1831/32, ale materiální potíže věc odsunuly. 69 R měla být zahájena výuka na reálce (1831/32 probíhal 2. r. IV. tř. hlavní školy!), zatím ovšem provizorně, v soukromí (některé třídy hlavní školy na tom byly podobně). Z kraje však bylo oznámeno, že provinciál piaristů tuto možnost zavrhl a vyzval k odpovědi do tří týdnů, chce-li město stavět, jinak že bude hlavní škola i reálka přemístěna jinam. Hrozba účinkovala, i když řada zámožných (např. Jan Schollar z č. 32 na dnešním Husově náměstí) všemožně se vymlouvala byla povolena pivní přirážka uvnitř města z vlastního piva a odpor městské reprezentace zlomilo nařízení gubernia: obec platila pak také ze svých 6 várek pivní krejcar ( ). Ostatní - mimo hostinské - pak dostávali teprve po složení pivního krejcaru na potvrzení pivo ( ). Už od r bylo 17 chudších várečníků povinno přispívat polovičním příspěvkem na stavbu, platili záhy i nevárečníci (5 zl. ročně), domkáři, řemeslníci atd. a všechny daně vybíral Petr Engelthaler. Dluhy byly umořovány postupně pivním krejcarem. Celé město se tak podílelo na horečně připravované stavbě. Za purkmistra Josefa Bradského byla podána žádost o zmenšení stavby, o využití důchodů a o vybírání školného, což bylo odmítnuto. Vedení města se tedy domluvilo s piaristy o vybavení školy, bytů učitelů (mělo jich být ne 7, jak chtěl ředitel Fanta, nýbrž 8, jak zněl pokyn z kraje z ). Město si vypůjčilo v České spořitelně v Praze zl. k.m. na hypotéku pivovaru (tím zapsáno 6030 špitál. fondu) a příjmu z várek palíren. Při měšťanském shromáždění v radnici bývalý skeptik Hynek Engelthaler vyjádřil důvěru všech ve zdárné ukončení stavby. Konec obavám a strachu do budoucna učinila pak půjčka zl. víd. měny z července

13 krajský inženýr vyměřil stavební místo, byly zveřejněny stavební podmínky a povoleno odklizení budov č. 178 a Slánský krajský úřad (č. 5830) stanovil i podmínky pro určení stavitele, účetního a dohlížitele. 71 Prvním se stal stavební mistr Antonín Müller od Fürstenberků, druhým Petr Engelthaler a třetím kupec Kašpar Korber, kterému pomáhal pozdější první školník na reálce Egid Schimmer. Základ musil být snížen a byl za přítomnosti Bradského, celého magistrátu i Fanty a množství jiných lidí položen slavnostně základní kámen se vydražoval dovoz písku, vápna (z Hýskova), cihel a tašek, stanoveny byly platy zedníkům, a tesařům, nádeníkům, ženám, stejně jako odměny za potažní práce. Hrabě Antonín Meraviglia na Olešné daroval další dříví, k němuž přikoupeno ještě další od Fürstenberka a odpad z něho prodán. 72 Zájem veřejnosti o stavbu se odrážel i v rychlém tempu prací, které nezabrzdil ani v Evropě zuřící nápor indické cholery, jež také v Rakovníku postihla přes 80 lidí. 73 V okolí školy došlo k vydláždění silnice k městské bráně (provedl dlaždič Špinka) a plánovaly se další úpravy, ale plán na botanickou zahradu před školou byl odmítnut r Hřbitovní zeď byla zbořena a kámen využit na stavbě 74. Roku 1833 se přikročilo k dražbě řemeslnické práce; všetatský truhlář Kohout udělal vrata, v září 1833 byla hotova vazba (tesařské práce udělal Antonín Roth za 1000 zl. k.m.). Přesto byla výuka I. tř. reálky zahájena v soukromých prostorách, a sice u Jana Schollara (na nám. č. 33). 75 V té době totiž probíhaly ještě pokrývačské práce (9 kr. za čtv. sáh). Osudy reálky byly pevně spojeny s osudy pivovaru; jestliže dosavadní nájem činil 1900 zl., nový nájemce Antonín Duras platil od r ročně 3800 zl. k.m. i s vybíráním pivního krejcaru, Duras však platil daně a odvody ze svého, 76 tímto zvýšeným příjmem se finanční situace várečníků i celé stavby zlepšila. II. ročník reálky byl otevřen r. 1834, v zimě byla již celá budova hotova, bylo hotovo i přízemí, do kterého přešly obě třídy reálky; vyšší patra byla ovšem ještě nehotová. 77 Hrozivé však bylo to, že spořitelna, nedůvěřující spolehlivosti jmění várečníků, žádala v zástavu novou školu, což vyšší úřady odmítly. Várečníci z výboru (světský školní dozorce Josef Brzák, Martin Toužimský. Jan Schollar, Gabriel Švestka, František Dienel, Karel Bek a Antonín Grund) přenesli proto dluh ze špitálního fondu (6 tisíc zl.) na své domy a na místo toho bylo městu povoleno 6000 zl. z důchodu města Plzně. 78 Pak byly dodělávky rychle hotovy a se do 1. patra nastěhovali po Chotkově inspekci (který vyzval k urychlenému předání stavby) piarističtí učitelé. Celkové náklady činily údajně zl. k.m. Díky potížím s nedostávajícími se 1500 zl. k.m. na zaplacení zbývajících účtů a jednáním s úřady došlo ke slavnostnímu otevření až Byla-li však nějaká slavnost k této příležitosti, nevíme, ač várečníci na ni určili 100 zl. 79 O povaze prvotní reálky nás informuje piarista Justin Michl, 80 který české veřejnosti vysvětloval společenské poslání reálného školství a ukazuje, že jejich program je přizpůsoben místním potřebám a podmínkám. Rakovnická reálka pak byla první reálkou v Čechách. 81 Pražská reálka, požadovaná Gerstnerem už r. 1821, byla schválena jako dvouletá zemským sněmem až , byla souhlasně přijata s reorganizací polytechniky i základní struktura reálky, handrkování hlavně ohledně platů však pokračovalo dál ( list zem.gubernia, Cerstnerem vyžádaná předloha zem. výboru zaslána císaři , prezidiální nařízení z atd.). I. tř. pražské reálky byla sice otevřena již (50-60 žáků), ale fakticky bez řádné organizační přípravy. 82 Podobně bohatý Liberec tehdy ještě svou reálku nedokázal uvést do provozu (vznikla 1837 až 1838). 83 I. ročník rakovnické reálky 1833/34 měl 15 posluchačů z celých Čech (např. Žatec, Jindřichův Hradec, Nepomuk) a zájem o ni vzrůstal (tak např. táborský magistrát žádal informace o škole) a své uznání vyjádřilo i zemské gubernium. 84 Osnovy rakovnické i liberecké reálky zaštítil svou autoritou sám Gerstner jako jejich tvůrce (č / 1831) 85, kladou důraz na praktickou stránku výuky (němčina, vedení písemností, počty, účetnictví, geometrie, stereometrie, kupecké počty, zbožíznalství, strojnictví, stavitelství, zeměpis, prakticky pojatý dějepis, fyzika, chemie, přírodopis, kreslení, rýsování, náboženství, francouzština, italština, čeština), rozvržené do tří ročníků (celkem v 1., II. i III. ročníku 30 hodin povinné, volitelné i dobrovolné výuky týdně). U Michla dále čteme i předpisy upravující činnost reálek i platné výměry. 86 Ředitelem nové školy, obsazené vcelku tolerantními piaristy, byl Fanta (na návrh Prospera Husáka) a stanoveny byly i podmínky přijetí na ústav 87. První ročník měl r. 1833/34 15 žáků, r. 1836/37 byli již na škole celkem 53 žáci, většinou z Rakovnicka 88. Na rozdíl od pražské reálky tu však byly mnohem nižší počty žáků, snad proto, že výuka byla vedena německy; nepomohly ani úlevy pro přijímání 89. Poměrně přesně jsme informováni o chodu výuky i o jejím personálním rozvržení 90. Fanta jako ředitel a katecheta současně měl konat také nedělní a sváteční exhortace 91, školníkem se 13

14 stal na základě Kalinova vyjádření (z ) E. Schimmer 92 a téhož dne byly schváleny i výdaje na náboženské potřeby 93 ; reálka měla totiž velmi dlouho katolický nátěr... Vzhledem k neobvyklosti výuky tohoto typu měl pedagogický sbor zpočátku potíže, hlavně s učebnicemi a s pomůckami 94, a to tím spíš, že dvorská studijní komise schválila první učebnici pro reálky až l844! I Michl napsal učebnici pro reálky, ale vydána nebyla 95. Pro nedostatek učebnic musil Kalina zvýšit nadační příspěvek na učební pomůcky (pro každou z obou reálek 3100 zl.), knihovna prý brzy dosáhla asi 500 svazků. 96 ) Na úhradu a udržování přístrojů i na pokusy měl Fanta navrhovat částku, již by po schválení úřady poskytly z nadace. Majetnější žáci měli podle gub. nařízení z platit 6 zl. k.m. ročně podle předpisů o gymnáziích 97, měsíčně pak dáváno po 36 kr. Krajský úřad k tomu určoval na základě návrhu magistrátu k bezplatné funkci člena magistrátního personálu nebo jiného měšťana. Žáci, kteří prokáží nemajetnost a dobrý prospěch, píli i dobré mravy, mohou na základě své žádosti být zem. vládou osvobozeni od školného; žádosti měl vybírat, sestavit do tabulky a s doklady přeložit guberniu ředitel 98. Je zbytečné dodávat, že poplatky byly velkou zátěží studentů a z finančních důvodů odcházelo, jak nás přesvědčují údaje obsažené ve Slavnostním spisu z r. 1883, mnoho studentů ze studia předčasně do praxe. Zkoušky se konaly pololetně, jako na polytechnice, v každém předmětu trvaly půl dne a poté se rozdělovala vysvědčení, na závěr pak po třech letech celkové vysvědčení, doklad o absolutoriu 99. Výuka na reálce byla německá a stejně i vysvědčení 100. Nelze se proto divit nelibosti vlastenecké veřejnosti, tím spíš, že Rakovník, např. podle seznamů předplatitelů Muzejníku, se příliš vlasteneckou aktivitou nevyznamenával, což u města na národnostním pomezí bylo na pováženou. Např. J.K.Tyl ironicky glosuje německý nátěr města v Květech : "Rakovník je město německé... Takéť nás překvapila v hostinci rakovnickém němčina, zaznívající v kole pánů... Dle zevnějška patřili tito pánové okolo karet k třídě vybranější, a ta bohužel neví často, jak by se před ostatními vyznamenala, leda když mluví německy". Ale bylo to jen zdání: ve skutečnosti šlo o Čechy, kteří česky mluvili výborně! 101 Tyl byl sice spokojen s dobrou večeří i s dobrým noclehem a i s tím, že lid mluví všude česky, ale oficiální styk je pořád všude poznamenán němčinou. Podle Tyla "Rakovník je hezké, přívětivé město", kterému nechybí starobylé památky. Ale "mezi nejhlavnější stavení patří nová reální škola a kriminál. Do jejich mystérií nemohli jsme nahlédnouti - neměli jsme také veliké chuti. O první slyšeli jsme již dříve, že z ní hrstku mládeže vypouštějí s napomínáním a varováním "vor slawischen Traumereien", a toho jsme měli dost. Škoda že není celé to stavení ještě větší, aby mohl z něho důstojný náhrobek české národnosti být". Jinak má ale Rakovník dobré ochotníky, hojně vlastenců a skutečně slušnou měšťanskou knihovnu 102. Proti Tylovu názoru se ozvala polemika. Předně V. D. Lambl v Květech píše informovaně o výuce češtiny na reálce a dodává: "Opustili jsme však Rakovník přece jen s větším potěšením nežli,letní cestovatel' (J. K. Tyl M. R.)... Rakovník není zajisté poslední mezi našimi městy" 103. A ještě důrazněji se ozval pod šifrou -r asi rakovnický měšťan Hovorka v České včele. Dopis je cenný tím, že ukazuje význam, který reálce přikládala vlastenecká veřejnost v Rakovníku, a proto ho ocituji celý. "Ve Květech v čísle 105 a 106 předstírá neznámý letní pan cestovatel jiným cestovníkům, že jen v hostincích svou známost sbírají a dle prvního dojmu hned poslední usudek vynášejí. Tuto vadu však i on na sobě míti se zdá a též jen povrchně v městě Rakovníku se poohlédl, jen snad hostinec viděl, jen s některými obyvateli porozprávěl, a co v hostinci od stranných neb nestranných osob zaslechl, za ouplnou přesvědčenost přijal. - Jestli důvěra v sebe samého a v zkušenost při posuzování osob letního pana cestovatele ještě nikdy nezklamala, stalo se to při navštívení Rakovníka; neb zajisté každý snadno se přesvědčí, že Rakovničané žádné přednosti v tom nehledají, mluví-li německy, aniž zvyklí jsou cizí kukli na sebe bráti, nýbrž tak se chovati, jak to právě nahodilá společnost žádá: s každým svorně - ať v materské, neb jiné mluvě. Takovéto jednání je tím chvalitebnější, že Rakovník v sousedstvu s Němci se nalézá a s nimi obchod vede, a mimoto přesvědčen jest, že vlasti i svého dobrého spíše srovnanlivým se sousedy zacházením než tupením a nenáviděním dosáhne. Touto svorností se sousedy stává se, že okolní Němci do Rakovníka rádi své dítky do učení řemeslníkům dávají a také do škol ku vzdělání a přiučení se jazyku českému posílají. Ani konečně nenáleží společnost v tom onom hostinci hned ze samých Němců, promluví-li kdo v jejich řeči; proto se ještě za svou materskou řeč nestydí a jinou nad ni nepovyšují. Jak hluboko letní pan cestovatel v Rakovníku po znamenitostech pátral, z jeho vlastního přiznání dosti přesvědčeni jsme. Na hlavní stavení se jen zvenku podíval. A proč? Byl toho předsudku, že z nich ničehož pro vlast užitečného nevychází. Obával-li se do reálné školy vstoupiti, na její oučel a v ní přednášené předměty se poptati, by snad 14

15 jeho naděje nebyly zklamány, bylať to zbytečná bázeň; i v hlavní, i v reálné škole jest jazyk český a literatura předepsaným předmětem, takže se jim každý realista učiti musí, an zatím jiným jazykům - francouzskému a vlaskému -, jenž se teď na tomto ústavu přednášejí, žáci jen dle líbosti učiti se mohou. Mnozí žáci z této školy, schopnost a vůli mající, naučili se ouplně českému jazyku a poznali jeho cenu. Beze všeho nadsazování možno říci, že Rakovník za jinými městy v pozadí nezůstává. Česká bibliotéka, české noviny i všechny zábavné listy od společnosti se drží a knihovně odevzdávají, české divadlo se provozuje, pro řemeslníky průmyslné školy se založily, a ačkoliv nejvyšší dvorské povolení a potvrzení této společnosti a školy teprv se očekává, přec v naději a přesvědčení, že naše milostivá, vše dobré podporující vláda žádané povolení neodepře, již tato průmyslná škola hned při začátku roku 1844 se otevřela a v ní každou neděli a svátek předměty v českém jazyku se přednášejí. Ostatně Rakovničané panu cestovateli za popsání jeho vděčni jsou a rádi jeho klopýtnutí mu odpustili". 104 Sám Tyl v reakci na oba polemické hlasy pak své názory umírnil, říká pak: "Za novinu, kterouž mi stran jazyka českého na reálce sdělujete, jsem vám velice povděčen; ačkoli nepochopuji, proč mi to povídáte; o tom jsem ve svých rozprávkách nikde nepochyboval - a věc taková se sama sebou rozumí". Podobně se ohradil i vůči Lamblovi, nechtěl napadnout "můj milý Rakovník". 105 V Rakovníku se ve čtyřicátých letech vlastenecký život skutečně rozvinul; velkou akcí byla např. vzpomínka na zemřelého Jungmanna, kde významnou roli sehrála i reálka. 106 Piaristická éra v dějinách reálky byla poznamenána obrovskými potížemi začátků, především v ohledu finančním, a četnými provizornostmi, nejistotou postavení školy atd. Uvidíme, že tyto rysy ponese s sebou škola ještě dlouhá desetiletí... Aktivitu studentů měla podpořit nadace na odměny pro realisty (I. r. 10 zl., II. r. 12 zl., III. r. 18 zl. stř.) 107 a první ji dostal A. Burka; ředitel chtěl uveřejňování jmen premiantů prostřednictvím novin, což by hradila též nadace, ale tento propagační tah gubernium odmítlo s tím, že pro takovou věc není na gymnáziích precedentu. 108 Problémy byly především s jazyky: r. 1833/34 nebylo vyučujících franštiny a italštiny, po konkursu je vyučoval městský aktuár Jan Steffal (od ), jehož služné ovšem na výživu samo nestačilo. 109 R.1835 nebyla ještě celá budova v provozu a dokončovací práce byly toho roku zanedbávány, jak vyplývá z výroční zprávy (z 8. a ); m.j. stále chybí botanická zahrada i vnitřní zařízení školy. 110 Na urychlení nápravy v těchto věcech naléhala i dvorská studijní komise v guberniálním nařízení z Krajský úřad měl dostat poukaz, aby vyhledal pozemek o 3000 dolnorak. měřic pro zahradu a dále, aby umožnil dokončení budovy. 111 Krajský úřad to však asi neučinil, ještě r Štembera uvádí, že zahrady není. 112 ) Problémy byly i s osvětlením, které měl opatřit pražský klempíř František Horník; náklad na něj měl být hrazen z učebních příjmů. 113 ) Budova byla dokončena 1836 a se tam přestěhovali piaristé. Na podzim si ji prohlédl nejvyšší purkrabí hr. Karel Chotek z Choce a Vojnína, prezident českého gubernia, nařídil urychlit předání a poslední úpravy. 114 ) Peněz bylo stále žalostně málo a Fanta šetřil, jak jen mohl. 115 ) Zajímavé je, že ve výuce bylo zanedbáváno veterinářství, i když se řada rakovnických měšťanů živila tehdy z polností. 116 ) Fantův odpor vedl k tomu, že gubernium zamítlo žádost měšťanského výboru, který chtěl už r.1933, aby hlavní škola v Rakovníku byla přeměněna v krajskou hlavní školu s učitelskou přípravkou pro české i německé školy. 117 ) Roku 1838 krajský úřad povolil konání slavnostní akademie k císařovým narozeninám (19. 4.) a její výtěžek byl určen k založení dětské opatrovny a k dobročinným účelům; zakázána však byla výslovně jakákoli taneční zábava. 118 ) Reálka už však v těchto letech plnila svůj předepsaný účel a arcibiskup sv. pán Alois Josef Schrenk na Nostingu byl při své vizitaci spokojen. 119 ) navštívil školu Chotek podruhé a se tam objevil i místodržící, arcivévoda Štěpán. 120 ) Dekret z stanovil, že podle 25 něm. polit. školního zřízení jsou reálky podřízeny konzistořím, protože nejsou v hodnosti gymnázií, nýbrž obecných škol. Dozorem nad nimi byl konzistoří pověřen rakovnický děkan a po stránce světské dohled vykonával krajský úřad. Chotek oznámil řediteli, že všechny žádosti napříště nutno předkládat prostřednictvím konzistoře. 121 ) byl pak světským dohlížitelem jmenován na základě rozhodnutí gubernia purkmistr Josef Bradský, přednosta kriminálního soudu. 122 ) Tím se i zbytek samostatnosti školy úplně rozplynul a tento úřední krunýř tíživě ovlivňoval její činnost. Žádosti předkládané touto instanční cestou byly v předbřeznové době vyřizovány často po několika letech, a někdy vůbec ne... 15

16 Tak např. protokoly z pololetních zkoušek i vybrané výkresy byly koncem každého semestru zasílány nadřízeným orgánům (podle nař. z vždy za 2 semestry). Vše šlo pak až do Vídně, kde se věcí zabývala dvorská studijní komise. 123 ) R konzistoř shledala budovu vyhovující, ale nedostačovaly zahrada, laboratoř a technické vybavení.gubernium proto nařídilo magistrátu, aby si vyžádal dobrozdání od ředitele, profesorů fyziky, chemie i přírodopisu (do 14 dnů počínaje ) 124 ) Ale nezměnilo se opět nic, ani pozemek pro zahradu nebyl. Teprve řediteli bylo oznámeno, že dvorská kancelář schválila výměnu děkanských pozemků za pozemky obecní, aby mohla být zřízena botanická zahrada (hlavní zásluhu na tom měl piarista Šofek). Zahrada, průchozí nadále pro náboženské průvody, byla tak zbudována u děkanského chrámu. 125 ) S nedostatkem pomůcek se potýkal i profesor zeměpisu a kreslení Thoma, jehož kritizovala dvorská studijní komise; pro výkresy však neexistovaly předlohy! Stejně se s blahovůlí vídeňských byrokratů ve zmíněné komisi nepotkal prof. Scheps (srv. přípis z ). Také nařízení gubernia předpisovala větší důraz na kreslení strojů atd. atd. 126 ) Piaristé, vyčerpaní šikanováním úřadů i potížemi s nezaběhnutou a nezabezpečenou výukou, nízkými platy i neochotou pomoci ze strany úřadů, se vzdali nakonec rakovnické reálky i hlavní školy. Po Kalinově smrti r nabídl arcibiskup Schrenk, nový kurátor fondu, správu fondu i škol strahovskému premonstrátskému opatovi Jeronýmu Zeidlerovi, který souhlasil. Ministerstvo schválilo změnu hned Klášter brzy navázal kontakty s městem, 127 ), ale piaristé musili vydržet v Rakovníku až do šk. roku 1848/49. Piaristé, jimž řád nařídil učit na reálce, neměli zájem zůstat na místě, a proto se často měnili, za léta jich bylo ) Navíc řád učil dohromady na 27 ústavech v zemi! Stáří, choroby, špatné zabezpečení atd. hrály také svou roli. Rakovničtí však ukázali, když přišel čas loučení, že si jejich práce vážili: Fanta i prof. Josef Thoma byli jmenováni čestnými měšťany Rakovníka. 129 ) Revoluční rok 1848 zasáhl významně do života města i reálky; především posílil snahy o její počeštění. Podle Michla měly být obě reálky původně jazykově české, zatímco se pak učilo češtině vlastně volitelně. 130 ) Soudě podle uvedeného čísla byla národnostně většina rakovnických realistů (50 žáků 1837) česká. Výuku češtiny (a kreslení) pro 1. r. umožnilo gub. nařízení z ) Germanizační tendence vídeňské se projevovaly i zde (tolerantní Gerstner ovládající výborně češtinu asi původcem okleštění češtiny ve výuce nebyl). R vybídli Palacký a Karel Chotek výbor Českého Muzea, aby pro české školy žádal český vyučovací jazyk. Karel Vinařický (nar. 1803), tajemník a ceremoniář Chlumčanského a Kolovrata, vypracoval německý pamětní spis,,o nynějším stavu vyučovacím v jazyce českém na vyučovacích ústavech v Čechách" s pomocí J. Jungmanna byl pak podán Sborem pro vědecké vzdělávání jazyka českého Chotkovi, který jej odevzdal císaři. Vinařický žádá vzhledem k českosti Rakovníka, aby se vyučovalo buď oběma jazyky, nebo raději úplně česky. V Liberci měla být čeština řádným předmětem, jako je tomu s francouzštinou, italštinou a angličtinou. 132 ) Po tři a půl roce (!) Vídeň žádost zamítla, české zemské prezidium o tom informovalo výbor muzea ( , č ) a potvrdilo, že se bude dále učit jenom německy. Josef Václav Justin Michl si pak právem stěžuje na nerovnoprávné postavení češtiny, 133 ) kterou se snažil vyučovat na reálkách od r. 1835, kdy vykonal zkoušky. 134 ) V polovině května 1848 sepsal Šafařík memorandum "Myšlenky o provedení stejného práva českého i německého jazyka na školách českých", 135 ) které bylo předloženo ministerské radě. Jak pro gymnázia, tak pro reálky požadoval Šafařík českou výuku v českých krajích, němčina měla být toliko vyučovaným předmětem. Podobně tomu mělo být v krajích německých: německy výuka, čeština vyučovaným předmětem. 136 ) Ministerské nařízení z 18. září 1848 učinilo češtinu povinně vyučovacím předmětem na pěti státních a pěti řádových gymnáziích počínaje šk. rokem 1848/49, česky se směl učit dějepis, zeměpis, přírodopis a náboženství. Založena byla i hlavní škola s českou výukou a též český učitelský ústav. 137 ) Reálky zůstaly ovšem přes tento dočasný úspěch nadále německé 138 ) a Bachův absolutismus podlomil záhy i ty výdobytky, které revoluce pro české školství přinesla. 25. září 1849 přivítal magistrát a národní garda strahovského opata ThDr. a PhDr. Jeronyma Zeidlera (s ním přijel i P. Lohelius Žďárský jako nový ředitel reálky, zapisovatelem byl justiciář strahovských premonstrátorů Vilém Brzorád) převzal Zeidler od piaristů (ty zastupovali P. Fabián Maleček, rektor řádu, a provinciální konzultátor, P. Remigius Beloni, řádový prokurátor a ředitel Fanta) reálku se vším příslušenstvím. Za magistrát se předání zúčastnili purkmistr Josef Bradský a školní dozorce Josef Brzák. V čele přebírací komise pak stál krajský komisař Josef Pivec ze 16

17 Slaného. Knihovna tehdy měla (oproti 500 knihám uváděným Michlem) 193 knihy, valný nebyl ani stav přístrojů a chemických potřeb, nerostů bylo shromážděno asi 800. Lépe na tom nebyla ani kreslírna, materiální vybavení bylo vcelku špatné. 139 ) Průběh předávání byl urychlen pečlivou předběžnou přípravou ze strany piaristů, 140 ) kteří se - jak jsme viděli - museli v době předbřeznové heroicky potýkat se špatným technickým vybavením ústavu i s nepřízní rozbujelého a těžkopádného byrokratického aparátu proběhly slavnostní hostiny, zorganizované premonstráty a magistrátem, 141 ) tehdy se už dostavili i premonstrátští učitelé, aby výuka mohla být zahájena včas. II. Reálka za premonstrátů - provizorium pokračuje Výuka, kterou premonstráti zahájili už v době odlivu revoluční vlny, musila být nadále německá, ač vyučující byli vesměs dobří Češi. Škola i město měly zájem na spolupráci, a tak páter S. Bouček ve shodě s Žďárským i s profesorským sborem svolal společnou poradu s měšťany do reálky (leden 1850). 142 ) Premonstráti měli i tu výhodu, že Thunův návrh organizace středních škol i učiva byl vcelku promyšlený a byl schválen dekretem ze dne ; v té době vznikaly zárodky nové, pružnější školské správy, která už v lecčems připomínala činnost pozdější zemské školní rady. 143 ) 1.října 1849 nařídilo ministerstvo dekretem č. 6907, aby IV. tř. hlavní školy byla přeměněna v dvouročníkovou nižší školu reálnou. Purkmistr Bradský to na měšťanském shromáždění uvítal a podal praktické návrhy v tomto směru. 144 ) Krajský úřad vyšel vstříc tím, že povolil čerpat z obecního důchodu na otop a osvětlení, což dosud zajišťovali várečníci. 145 ) V rámci správní reformy dostal Rakovník podkrajský úřad s představeným Bohušem, kterého zastupoval komisař (a pozdější představený), tuhý zpátečník Josef Gschirhakl. Od ledna do září 1850 sídlil tento úřad v reálce, protože oprava radnice, která měla být hotova do konce r. 1849, stále vázla. 146 ) V červenci 1850 byl zrušen magistrát, do Rakovníka přesídlil krajský soud, kde se stal přísedícím vlastenecky orientovaný právník Matěj Havelka navrhl obecní výbor zřízení nižšího gymnázia a vyšší reálky a požádal premonstráty o podporu svého návrhu; Zeidler vše vítal, ale služné by vyučujícím musili měšťané hradit sami. 147 ) Reálka se stala také místem první volby obecního zastupitelstva ( ), za daných podmínek ovšem s minimální pozorností veřejnosti. Purkmistrem se stal Václav Brejcha; němčící zastupitelstvo bylo malým obrazem Bachova absolutismu. Spořilo se všude: Zeidler navrhl vedení města, aby místo reálky bylo zřízeno pouhé nižší gymnázium. V návalu chmurných událostí, jejichž společným jmenovatelem byly sílící úspěchy reakce (jíž čelil nakonec hlavně statečný Havlíček; jeho dcera Zdeňka, "dcera národa", se posléze uchýlila díky A. P. Trojanovi do Rakovníka), se mohli Rakovničtí těšit jen z toho, že r odpadlo placení pivního krejcaru, protože stavba byla konečně zaplacena. seshora se však požadovalo využití šenkýřského poplatku na stavbu silnic... Na reálce trvaly potíže s výukou francouzštiny a italštiny (r totiž mizí s piaristy i Steffal) a v době Bradského projevu (I ) byl vypsán konkurs na toto místo, který musel být opakován místodržitelstvím; na uhrazení bylo povoleno vybírání školného od bohatších žáků. 148 ) R byl poprvé sestaven též žebříček prospěchu žáků. V únoru 1851 prosilo město o realizaci návrhů vyslovených již Bradským, protože zpronevěrou správce městských důchodů Františka Chlumského vznikla ztráta zl. 45 kr. víd. měny a z toho vyplynula naprostá bezmocnost obce, která neměla ani přehled o stavu nadačního fondu, jehož kurátorem byl arcibiskup Bedřich Schwarzenberg (od ). V únoru byl definitivně schválen Thunův návrh a zemský školní rada Josef Wenzig měl s Rakovnickými projednat zřízení nižší reálky; šlo i o žádost povolit českou výuku alespoň v některých předmětech. 149 ) Wenzig přijel na inspekci a po ní začal svá jednání s představiteli města o reorganizaci. Stát však školu nepřevzal, naopak se obec musila zavázat, že zvýší ze svého plat učitelům (alespoň na 300 zl.) a že zlepší stav učebních pomůcek, dále měla zaplatit školníka. Fond měl krýt naproti tomu otop budovy. Vláda prý ale podle zprávy z zřídí pro školu již zajištěný fond. Bylo jasné, že se várečníci raději zřeknou školného, jen aby byli zbaveni tíživých závazků. Rakovničtí představitelé byli již smířeni se ztrátou nadějí na gymnázium a prosili alespoň Zeidlera o přispění na výplatu učitelů plánované nižší reálky (květen 1851). Opat ovšem tuto prosbu rezolutně odmítl, a tak místodržitelství nařídilo uspíšit přestavbu reálky ve smyslu nař. ze (č. 7640). Jak bylo zvykem, byla zřízena komise: přijeli její pražští členové (Wenzig, kanovník ThDr. P. Mařan - za arcibiskupa, Zeidler), za Rakovnické se jednání zúčastnili Gschirhakl (okresní komisař), Václav Knorr (zást. stav. 17

18 úřadu), ředitelé P. Lohelius Žďárský a P. Jakub Pražák, Brejcha, radní a konečně výbor obce a várečníků. 150 ) Jednalo se pak , ale neplodně. Ministerské nařízení z projevovalo starost o místnosti, byt školníkův, stav pomůcek (což mělo zajistit obyvatelstvo), na to tlačil dále především Mařan jako zástupce arcibiskupa. Z fondu měli být placeni jen duchovní učitelé, jmenovaní arcibiskupem. Mařan tvrdil, že reorganizace nesmí změnit nadační ustanovení Chlumčanského, jinak Schwarzenberg reálku zruší a na novou školu nedá z fondu nic. Tím se snažil především uchovat dosavadní katolický ráz školy. Strahovští preláti pak opakovali, že nemohou nic z Mařanových podmínek změnit. Navíc prý finance reálky neunesou další výdaje (její jmění celkem činilo zl. k. m., vydání 3073 zl. 32 kr. k. m.; 4,5 % úrok činil ročně 3381 zl. 44 a půl kr. úroku, zbytek tedy činil jen 316 zl. 11 a půl kr.). Brejcha důrazně připomněl, že Rakovník bude, kdyby snad mělo být městu užívání fondu odepřeno, hájit svá práva legatáře; zároveň litoval existujících obstrukcí. Žádal také, aby se alespoň na nižší reálce učilo česky (němčina dominovala dosud i na hlavní škole). Mařan trval dále na původním určení reálky (pro zemědělce a řemeslníky). Obec zasadila proto protiúder návrhem, že vzhledem k budoucím obětem státu by měl jmenovat ředitele školy stát. Nato se začalo jednat o materiálním vybavení školy. Jednání se tříštila, přestože Brejcha takticky podporoval Wenziga; hlavní příčinou neúspěchu byl odpor církevníků. Nicméně rakovnická deputace k místodržitelství žádající o reálku byla úspěšná. Wenzig z rozkazu místodržitele nařídil provizorní předání reálky (otevřena ). Obecní deputace pak dosáhla schválení tohoto provizoria, a tak přišli navíc dva světští učitelé. Na nižší reálce se začalo učit česky. Bachovský tlak však vrátil vše r. 1853/54 zase k němčině. 151 ) Vcelku velkorysý Thunův návrh byl brzy oklešťován: nižší reálky se nedočkaly přidání 4., prakticky orientovaného ročníku k třem předchozím, někde se objevují i jednotřídní nižší reálky. Nižší reálka měla připravovat pro řemesla a živnosti, vyšší pro techniku. Zmizely technologie a zbožíznalství, stoupl počet hodin ve výuce a vyšší reálka se obsahem učiva stále víc připodobňovala gymnáziu, měl se vytvořit jednotný typ střední školy. V 17 se původně hovořilo i o výuce češtiny vedle němčiny, což nebylo realizováno. 152 ) Vznikaly nové reálky, ale organizační zmatky trvaly dál, naděje na převzetí reálky státem byly v nedohlednu. Rakovničtí žádali proto ministerstvo, aby napomohlo reorganizaci. 153 ) Žďárský se stal krátce nato (1. 3.) děkanem v Milevsku, rád rezignoval na ředitelskou funkci, která připadla řediteli hlavní školy P. Jakubu Dvořákovi, na jehož místo přešel P. Michal Martinovský. Místodržitelství oznámilo dne městu ministerskou odpověď z ; tam byl připomenut cís. výnos z , podle něhož má mít aspoň každé hl. město korunních zemí nižší reálku, vyšší má ale být jen tam, kde jsou techniky. Proto ministerstvo - prý i proto, aby neporušilo vůli fundátora - žádost zamítlo. Pro nižší reálku navrhl ministr vyučování Thun po dohodě s ministrem obchodu a veř. staveb přidání praktických nástavbových kursů. K 6 učitelům placeným z fondu přibudou 3 placení státem. Rakovničtí měli sdělit, zda přijímají závazky z návrhu vyplývající, do budoucna prý bude uplatňován i větší zřetel k zlepšení platů učitelů. Rakovník měl urychleně předlohu schválit, protože rozhodnutí ve věci rakovnické reálky bylo vyhraženo císaři... I to je pro bachovský centralismus příznačné! Obec ale pokládala návrh za nedostatečný, a tak se usnesla na nové žádosti. Podle jejich názoru měl stát platit tři učitele nižší reálky (znalé češtiny ovšem), měl se tam učit dějepis a zeměpis, větší pozornost měla být věnována řemeslům, rolnictví a hornictví, snížit hodiny krasopisu, místo francouzštiny a italštiny raději vyučovat zemským jazykům... I tato žádost byla oslyšena a přes veškerou snahu učitelů i měšťanů hrozil vinou ne ochoty zodpovědných státních i církevních úřadů zánik reálky. Fámy o něm se šířily, zásluhou nadřízených institucí rostla nejistota, a proto rodiče dávali řadu žáků jinam. 154 ) Věci došly tak daleko, že se v září 1852 neobjevilo v novinách obvyklé ohlášení školního roku a obec žádala místodržitelství, zda je možno vyučovat stejně jako loni ( ). Vyřízení se opožďovalo, rakovnická deputace musila věc znovu urgovat, nakonec byla však výuka povolena. Do nižších tříd bylo přijato sice 146 žáků, ale do vyšších jen 13 (v poslední byli jen dva!!!). I učitelů bylo málo. V kritické situace, nejhorší od založení, pomohl nový zemský školní rada Maresch, jinak tuhý germanizátor, ale schopný a inteligentní úředník josefinského typu. Po tahanicích byla 4. tř. hlavní školy přeměněna v tři ročníky nižší reálky a tři ročníky vyšší reálky zůstaly. Přes tento zásah shledal při své návštěvě Rakovníka v červenci 1854 rada Maresch stav reálky žalostným a vyzval městské představitele k rozšíření pedagogického sboru (o dva členy, třetího zaplatí stát). Pro nedostatek učitelů byla i obava, zda vydrží 18

19 do budoucna VI. tř. vyšší reálky. Obec se na schůzi rozhodla užít svých příjmů k vydržování technických učitelů (nárokujíc si ovšem polovinu školného a zápisného). V těchto ponurých dobách reálky byl jediným světlým bodem fakt, že vydal ředitel Dvořák I. výr. zprávu za šk. rok 1854/55 (o 44 stranách); až na jediný příspěvek je psána německy... Přinesla přehled dějin vzniku reálky a údaje o současném stavu - bylo jen 148 žáků! 155 ) Příští rok měla začít znovu výuka obou románských jazyků. Jistou kuriozitou byla výuka izraelitského náboženství (místní rabín Samuel Pražák), učitelský sbor měl tehdy 7 členů, kromě ředitele byli všichni třídními, mezi nimi byli dva světští profesoři. O osmé hodině ráno byly denně bohoslužby s exhortami střídavě v obou zemských jazycích. Čtyřikrát za rok docházelo k přijímání svátosti a před velikonocemi existovalo třídenní duchovní cvičení dvakrát denně! Školní rok byl slaven vzýváním Ducha sv. a končil děkovnými bohoslužbami... Katolický ráz ústavu, na kterém tolik arcibiskupství záleželo, nemohl být lépe dokumentován. Zatímco v době předbřeznové nacházeli žáci uplatnění především ve vrchnostenské správě, na velkostatcích a vznikajících továrnách a dolech v okolí (ale i v dalších částech monarchie), 156 ) uplatnění žáků s rozmachem kapitalismu se rozšiřovalo stále více a na školu přicházeli také žáci z nejrůznějších, i chudších vrstev. Proto byla nutná péče o chudší studenty; měšťanská beseda pro ně vybrala menší sumu; tyto akce se staly na škole obvyklými. Ukazovalo se stále zřejměji, že reálka byla jak ve svém vzniku, tak i co se týče složení i uplatnění žactva spojena úzce s vývojem kapitalismu v naší společnosti. Potíže reálky neustávaly a nepomáhala ani osobní intervence neúnavného Maresche. Ten informuje, že naděje na pomoc ze strany ministerstva financí je úplně marná. Ve šk. roce 1854/55 bylo už jen 5 tříd, jeden ročník byl zcela bez žáků! Maresch, který nás o tom informuje v dopisu z , klade Rakovnickým na srdce znovu rozšíření učitelského sboru, přijede prý několikrát již v 1. pololetí navštívit školu, aby tím pomohl její pověsti. V dopise ze Rakovničané návrh přijali, kromě požadovaného suplenta matematiky bylo však zapotřebí ještě 2 učitelských sil. Maresch přiměl obec k závazku platit učitelům 1500 zl. ročně a později přidat na třetího suplenta dalších 200 zl., budeli ovšem reálka definitivně reorganizována (usnesení z ). Vyjadřovaly se i obavy z rostoucí výše finančních povinností. Ředitel Dvořák však způsobil v pol. července paniku, že příští rok zase nebude otevřen III. roč. vyšší reálky přijel do Rakovníka na vizitaci kardinál Schwarzenberg, byl i ve škole, která pro něj uspořádala oslavný pochodňový průvod, byla též zpívána Martinovského kantáta. Arcibiskup ocenil dobré výkony studentů při zkouškách 17. a července zhlédl Schwarzenberg hudební akademii v sále reálky a i tam se provozovaly Martinovského skladby. Martinovský, který spolupracoval i s Erbenem, 157 ) byl významným organizátorem kulturního života v Rakovníku, zvláště hudebních akademií, které se na reálce staly tradicí, jež přetrvala až do 20. století. Rakovničtí žádali opět ministerstvo o uznání reorganizace a převzetí ústavu do péče státu a informovali o uvolnění příspěvku 1500 zl. na školu. Školní rada přislíbila vyhovět a brzo prý oznámí své mínění místodržitelství. Zeidler naříkal, že nemá žádný vliv na fond (proti gub. naříz. z ), a žádal, aby peníze reálky byly užívány k stanovenému účelu. Místodržitelství skutečně nařídilo vše předat do rukou strahovského opata, který se ale navíc dožadoval školního platu, čemuž samozřejmě Rakovničtí nechtěli, protože v původní smlouvě byl vyhrazen jim. Dějiny rakovnické reálky připomínají skutečně zápas se saní, jíž místo useklé hlavy naroste okamžitě nová... Maresch zatím vymohl 1400 zl. na pomůcky ze státních prostředků a obstaral i sám některé (viz jeho dopis městské radě z ), snažil se i o zlepšení jména ústavu. Reálka však trvala v nejistém, provizorním stavu dál, aniž by se jí týkalo ministerské nařízení z , upravující zřízení trojtřídních a šestitřídních reálek. Roku 1854/55 nebylo vyučováno všem předmětům, bylo vynecháno 2400 hodin (!), výuka byla neurovnaná atd. Maresch však naléhal, aby zastupitelstvo vyhlásilo v novinách VI. tř. na příští rok. Obec se ohražovala proti zasílání nekvalifikovaných suplentů v listu místodržitelství z , protože to situaci neřeší, nýbrž ztěžuje, 158 ) Licitace pokračovala dál: sice svolilo místodržitelství k otevření VI. tř., zaváže-li se obec kromě uvedených 1500 zl. i k 400 zl. navíc pro učitele. Za ústupek v tomto směru získali Rakovničtí slib od místodržitelství, že reálce budou napříště zasíláni jen zkoušení učitelé, 159 ) Dvořák, který prohloubil svými neuváženými činy trapnou nejistotu, byl na základě dohody Maresche s Zeidlerem odvolán na faru v Šárce a jeho nástupcem se stal místodržitelským nařízením č z ředitel kůru u strahovských premonstrátů a korespondent geologického ústavu, nám už 19

20 známý P. Michal Martinovský, který měl spravovat vedle reálky i hlavní školu; svou funkci vykonával až do r. 1872, 160 ) Byl výborným skladatelem i geologem a beze sporu pozoruhodnou osobností. I jeho přístup přispěl k částečné stabilizaci v r. 1855/56. Nyní byl dostatek učitelů (byli přiděleni místodržitelským listem ze dne dva noví), 161 ) Celkem bylo nyní vyučujících 10, ale i tak by došlo při obsazení všech předmětů k přetížení učitelů. Učitelé se proto dožadovali většího platu a protestovali proti provizornosti svého postavení, které správně odvozovali od potíží školy, pro niž chtěli stabilní zřízení. Město proto žádalo zrovnoprávnění reálky proti obdobným školním ústavům. Z okresu přišla však suchá místodržitelská odpověď: má vůbec město prostředky, aby napravilo nedostatky ve vybavení přístroji a pomůckami? 162 ) Rakovničtí argumentovali, že premonstráti dostali dostatečné prostředky ve fondu na pomůcky (zřízen dekretem dvorské stud. komise z , č. 3566/933, gub. nař. z , č ): Město pořád přináší oběti, ale přitom záruky do budoucna neexistují... Místodržitelství ovšem pokládalo uvedené prostředky za nedostatečné a úřední průtahy dál mařily čas navštívil školu místodržitel Mecséry, ale nepomohl ničím. V říjnu 1856 přijeli Höchstmann (min. rada a sekční šéf min. obchodu) a školní rada Jan Maresch na inspekci, 163 ) Ministerstvo zamýšlelo opět (jak sděleno městu) zřídit zde nižší reálku s nástavbou. Město, které o reálku tolik stálo (kronikář Malec psal r. 1853, že nebýt reálky, zpozdil by se Rakovník o celé půlstoletí 164 ), mělo už úřadů dost a rozhodlo se pomoci si samo: právovárečníci dali na žádost obce 500 zl. ročně ve prospěch reálky. 165 ) Od bylo už 11 učitelů včetně ředitele, 166 ) žádalo město ministerstvo kultu a vyučování, aby byla reálka převzata do státní správy, samozřejmě se statutem vyšší reálky, a dále chtělo povolení konkursu na 4 profesory, kteří dostanou po 600 zl. ročně. Rakovničtí opětně zdůraznili v dopise místodržitelství, že mají na reálce životní zájem. Ministerstvo však neodpovídalo; obec proto podala novou žádost z , v níž bylo zdůrazněno, že město a fond poskytly na reálku celkem zl. a navíc ještě školné a zápisné. 167 ) Podle Sobka obec sama skutečně dala nejméně zl. 168 ) Neúspěšná byla i návštěva ministra kultu na dovolené v jeho Slabcích rada Maresch píše, že opat přidá na plat učiteli Krejčovi, chválí stav reálky, jenomže učitelé odcházejí pro malé platy jinam. Obec ovšem v odpovědi právem poukazuje na to, že se jejich tři žádosti nedočkaly žádného ohlasu. V listopadu Maresch slibuje svůj zákrok u ministerstva, ale žádá zvýšení platu pro suplenty, jinak má prý pro ně lepší místa; prostředky na to lze získat pivním krejcarem. Mareschův návrh vzbudil v Rakovníku nevoli a v listopadu mu byl asi zaslán rázný dopis se žádostí o zákrok ve směru k "definitivě" reálky, ale služné suplentům přece zvýšili, ba jim dali prostředky na složení zkoušek; r.1860 dostali pak učitelé drahotní příspěvek 100 zl. 169 ) Bachovská vláda jednala vůči školám přesně opačně, než tomu chtěl Havlíček, který říkal, že "budeme vždy směřovati k tomu, aby vláda obětovala na školy a na vzdělání nejméně desetkrát tolik co posud, na vojsko ale a na diplomaty zase jen desátou část toho co posud", 170 ) Školství bylo stále doslovně pátým kolem u vozu... Jestliže výuka zatím zase úspěšně probíhala - možno říci navzdory úřadům - přišla nová obtíž v podobě zřízení večerních a nedělních škol řemeslnických při českých reálkách. 171 ) František Hovorka podal řediteli Martinovskému žádost o zřízení této školy a profesorský sbor vypracoval návrh, který předal ministerstvu. Místodržitelství řemeslnickou školu schválilo , 172 ) Slibně začavší učiliště ale brzy vězelo v úpadku, žáci houfně zanechávali učení, 173 ) v čemž se zrcadlila především vratká sociální základna takového studia. Vzrůstající potíže reálky ukázala inspekční zpráva Mareschova podaná r.1859 místodržitelství. 174 ) Ale to již byl konec nenáviděného Bachova režimu; po prohrané válce sám Bach přestal být ministrem. Jeho vláda měla v rakouských dějinách zvláštní roli: zdánlivě zcela protirevoluční kabinet urychlil v zájmu německé buržoazie převedení habsburského soustátí do právních i hospodářských struktur kapitalismu, veškerou aktivitu lidí svedl do oblasti soukromokapitalistického podnikání, i tu, kterou vytlačil z politické sféry. Tím zároveň ale podkopával svou vlastní základnu, zvláště když navenek hrál stále úlohu starého rakouského mocenského státu. Po prohrané válce musila slupka prasknout a vylouplo se už vyzrálé kapitalistické jádro společenských vztahů. 175 ) To platí v plné míře i o školství, kde Bachův pád otevřel bránu pro dokončení jeho přeměn tak, aby odpovídalo vzniklé kapitalistické společnosti. Přes odpor loajálních zpátečníků (Weltrubský, Wolf, Hackenberger) sílily už od prosince 1860 snahy o uvedení češtiny do reálky. Patrně tím podnícen urážel Hackenberger příznivce českého vyučování na škole a došlo pak i k národnostním nepokojům a ke sporům mezi měšťany (kde vedoucí slovo měl Fr. Štěchovský) a učiteli. Měšťanská řemeslnická beseda tlačí na vedení reálky stále víc. I pověst školy stále stoupá, především 20