Arachnologický průzkum na území PR Palkovické hůrky

Transkript

1 Arachnologický průzkum na území PR Palkovické hůrky Cíl průzkumu: Inventarizační průzkum arachnofauny (Araneae) na území Přírodní rezervace Palkovické hůrky Literární přehled Dosavadní znalosti o arachnofauně celého beskydského regionu jsou velmi sporadické. Některé faunistické informace vztahující se k této oblasti uvádí Miller (1971), systematičtější výzkum bezobratlých včetně pavouků a sekáčů na lesních ekosystémech byl prováděn v pralese Mionší u Jablunkova Noskem (Nosek, 1954) a Martinkem (Martinek, 1960) v jihovýchodní části masivu Smrku (na Samčance). Podrobněji se analýzou epigeické arachnofauny lesních biotopů Beskyd v oblasti Smrku zabývala Sechterová (1990). Analýzu arachnocenóz štěrkových lavic na území Skalické Morávky zpracoval Majkus (2004), který také eviduje další (nepublikované) nálezy z různých lokalit CHKO Beskydy ve své databázi pavouků. Na území PR Palkovické hůrky nebyl dosud arachnologický výzkum realizován. Charakteristika Přírodní rezervace Palkovické hůrky, Hukvaldy (k. ú. Sklenov, Rychaltice, kód síťového mapování 6375) Přírodní rezervaci Palkovické hůrky (661 m n.m.) tvoří smíšený les s převahou starého bukového porostu. Tato oblast je označována jako jeden z nejzachovalejších pozůstatků původního přírodního lesa v lokalitě bukové vegetace v Podbeskydí. V podrostu pod stromy se daří lipové a vlhké bučině. Bylinné rostliny tu zastupuje svízel vonný, strdivka jednokvětá, kyčelnice cibulkonosná a bažanka vytrvalá. Použitá metodika Metodika výzkumu byla zaměřena především na zjištění co nejúplnějšího druhového spektra pavouků vybraných stanovišť a ekologicko-faunistickou charakteristiku arachnocenóz. Byla vytvořena nálezová databáze dat s doplňkovými údaji.

2 Inventarizační arachnologický průzkum byl realizován podle Metodiky inventarizačních průzkumů maloplošných zvláště chráněných území, podkap. III.-6. Metodika inventarizace druhů pavouků (rozšíření monitoringu společenstev pavouků pomocí zemních pastí (Řezáč, M., in: Janáčková H., Štorkánová A. & Vítek, O. (eds.), AOPK ČR 2009). Byly vytipovány 3 sběrné plochy lišící se pokryvností. Na každé z nich bylo instalováno.po 5 zemních pastech. Materiál byl fixován 3-4 % roztokem formaldehydu a byl vybírán podle klimatických podmínek přibližně v 1-2 měsíčních intervalech. Úlovky pavouků byly vytříděny a konzervovány v % ethanolu. Ostatní bezobratlí (Coleoptera, Orthoptera atd.) byli vybráni a předáni specialistům k další determinaci. Sběry obsahovaly poměrně malý počet získaných pavouků. K tomu zásadně přispěly i krajně nepříznivé povětrnostní podmínky v době sběrů. Doplňkových metod (smýkání a prosevů) nebylo proto možno použít v požadované míře. Data sběrů: 9. 4., 31.5., 16.6., 2.8., a Dodatečně bude provedeno převedení zjištěných dat do prostředí NDOP a vytvoření ostatních požadovaných výstupů

3 1 2 3 Lokalizace sběrných ploch: St.1: Loc: 49 37'55.087"N, 18 15'2.244"E St.2: Loc: 49 37'57.259"N, 18 15'12.561"E St.3: Loc: 49 37'50.033"N, 18 15'6.893"E Hodnocení arachnocenóz Arachnofauna sledovaného území byla hodnocena s využitím 3 hlavních charakteristik: podle druhového složení arachnocenóz, zastoupením druhů podle stupně původnosti a termoprefernce a celkovou vzácností (mírou ohrožeností) některých druhů na území České republiky. 1. Druhové složení Po determinaci jednotlivých druhů byla sledována: a) početnost jednotlivých druhů, b) počet samců (m) a samic (f) jednotlivých druhů c) stupeň původnosti (SP) jednotlivých druhů d) vztah evidovaného druhu k teplotnímu faktoru (termopreference TP) 3

4 e) celkovou vzácností jednotlivých druhů na území České republiky (faunisticky významné druhy) f) výčtem druhů evidovaných v červených seznamech (druhy podle stupně ohrožení Existuje množství faktorů ovlivňujících přítomnost druhu na určitém stanovišti. V zásadě lze říci, že přítomnost každého druhu na určitém stanovišti je dána kombinací vlastností stanoviště a bionomií samotného druhu. Proto je každá kategorizace organismů podle stanovištních nároků z principu věci umělou a její zavedení je nutno chápat jako určitý účelový krok (Řezáč, 2009) 2. Termopreference (podle Buchara, 1992 a Buchar & Růžička, 2002) Termopreference (TP) druhu je hodnocena podle jeho výskytu v některé ze 3 fytogeografických oblastí (termofytika, mezofytika a oreofytika). Je odvozena od síťového mapování. Výskyt psychrofilních druhů (O) se soustřeďuje do horských poloh především v oreofytiku, mezofilní druhy (M) se vyskytují v mezofytiku nebo v termofytiku, vysloveně však scházejí na xerotermních stanovištích. Druhy nespecifické (TMO) mají širokou ekologickou valenci, žijí jak v horách, tak i na nejteplejších stanovištích. 3. Stupeň původnosti (reliktnosti) a bioindikace kvality životního prostředí Stupeň deteriorizace sledovaných krajinných prvků může být charakterizován na základě bionomie a ekologických vlastností významných druhů pavouků, jejich stupně ohrožení a zjištění procentuálního zastoupení druhů (a počtu jedinců) ekologických skupin pavouků podle klasifikace původnosti výskytu (SP), která vyjadřuje míru tolerance vůči narušení původnosti obývaných stanovišť. Klasifikaci druhů pavouků podle vztahu k původnosti biotopu a šíře jejich ekologické valence vypracovali Buchar (1992) a Buchar & Růžička (2002), kteří. definovali čtyři kategorie druhů (přičemž některé druhy byly zařazeny do více kategorií) podle toho na jakých stanovištích se vyskytují: C- druhy pouze klimaxových stanovišť (druhy nejméně tolerantní k atropogennímu ovlivnění, druhy s vysokou bioindikační hodnotou) c - druhy vyskytující se v klimaxu, ale i na polopřirozených stanovištích s - druhy obývající druhotná (polopřirozená) stanoviště d - druhy žijící na pravidelně narušovaných stanovištích expanzivní druhy s výskytem na silně pozměněných stanovištích v zemědělské a urbanizované krajině m - na umělých stanovištích (synantropní a hemisynantropní druhy) 4

5 K monitoringu stavu vybraných přirozených biotopů se jako nejvhodnější jeví sledování procentuálního zastoupení jedinců druhů zařazených pouze do kategorie c (druhy klimaxových stanovišť nebo cs (druhy obývající i druhotná stanoviště). 4. Biomonitoring stavu sledovaných přirozených biotopů K biomonitoringu kvality sledovaného území se jako nejvhodnější metoda používá sledování procentuálního zastoupení jedinců druhů klimaxových (kategorie C a c) a polopřirozených stanovišť (kategorie s) v poměru k zastoupeným druhům narušených stanovišť(d). Neboť teprve změny v početnosti jednotlivých druhů mohou přinést použitelné informace o vývoji a kvalitě přírodních poměrů. Analýza a hodnocení arachnocenóz 1. Výsledky Během sledovaného období ( ) byl pomocí metody zemních pasti získán arachnologický materiál obsahující celkem 235 ex. pavouků (z toho 31 ex. juvenilních bylo determinováno pouze do čeledí). 204 adultních jedinců (131 samců a 73 samic) bylo determinováno do 31 druhů ze 14 čeledí (příloha - tab.1). K poměrně malému počtu získaných pavouků určitě přispěly i krajně nepříznivé povětrnostní podmínky v době sběrů. Doplňkové metody sběrů (smýkání a prosevy) byly proto využity minimálně. 2. Přehled druhů typických pro lesní biotopy a druhů faunisticky zajímavých Druhová diverzita arachnocenóz lesních ekosystémů není nikdy příliš vysoká, složení druhového spektra pavouků je zde ovliněno řadou abiotických faktorů. Vyskytují se zde typicky lesní druhy, které jsou přizpůsobeny k životu na zastíněných a polozastíněných stanovištích. Většina z nich patří mezi druhy běžné. Faunisticky nejvýznamnějším druhem nalezeným na území PR Palkovické hurky patří druh Dasumia carpatica (Kulczyński, 1882). Dasumia carpatica (Kulczyński, 1882) čeleď Dysderidae Sběry: 2 /ZP, / Bionomie tohoto druhu není příliš známa vzhledem k výskytu pouze na 4 čtvercích síťového mapování na území severní Moravy a Slezska. Velmi vzácný karpatský typický druh dosud sbírán jen na lokalitách Nový Jičín Žilina (6474, vlhký smíšený les), PR.Klenov (Bystřička, 6574, acidofilní bučina), PR.Trojačka 5

6 (Hodslavice, 6474, suťový bukový les) a nově PR Skalka (Kunčice pod Ondřejníkem, 6475, horská jedlobučina). Žije pod kameny především ve smíšených lesích. Harpactea lepida (C.L.Koch, 1838) čeleď Dysderidae Sběry: /ZP, /, /ZP, /, /ZP, / Hojně se vyskytuje v listnatých lesích ve vlhkém spadaném listí. Centromerus pabulator (O.P.-Cambridge, 1875) čeleď Linyphiidae Sběry: 2 /ZP, / Druh euryvalentní s velkou adaptabilitou k měnícím se podmínkám. Nejvíce bývá zastoupen nad hranicí 1000 m n.m.. Žije v mechu horských lesů, ve vyšších polohách jej nalézáme i pod kameny. Diplocephalus latifrons (O.P.-Cambridge, 1863) čeleď Linyphiidae Sběry: /ZP, /, 3 /prosevy / Masově se vyskytuje především na zastíněných stanovištích. Velmi rozšířený lesní druh preferující hlavně vlhká a stinná místa. Linyphia hortensis Sundevall, 1830 čeleď Linyphiidae Sběry: 1 +3 /SM, / Žije v trávě, na bylinách a keřích v rozmanitých biotopech, především na stinných a polostinných stanovištích. Cybaeus angustiarum L.Koch,1868 čeleď Cybaeidae Sběry: 1 +1 /ZP, /, 3 /ZP, / Tento druh je považován za stenoekního obyvatele stinných lesů s vysokými nároky na stabilitu vlhkostního režimu v epigamní vrstvě vyskytuje se však hojně i na holinách. Často se vyskytuje v trouchnivějících kmenech. Cryphoeca silvicola (C.L.Koch, 1834) čeleď Hahniidae Sběry: 2 /ZP, / Lesní druh vyšších poloh (smrčiny) žijící pod kůrou, kameny nebo v mechu, s výskytem i na kamenitých sutích Callobius claustrarius (Hahn, 1833) čeleď Amaurobiidae Sběry: 6 /ZP, /, 4 +1 /ZP, / Hojný bývá především na lesních stanovištích, ale jen do výšky m. Výše se již vyskytuje jen sporadicky. Žije pod kameny a kůrou stromů. Eurocoelotes inermis (L.Koch, 1855) čeleď Amaurobiidae Sběry:11 /ZP, /, 3 /ZP, /, 4 /ZP, Občas se vyskytuje pod kameny, ale hojněji na biotopech s listovou podestýlkou a na pasekách. Je to typický obyvatel stinných vlhkých lesů. Má kompetici s konkurenčně silnějším druhem Coelotes terrestris (Sechterová, 1999). Bývá hojný na všech typech lesních stanovišť i na pasekách a holinách. Své sítě si staví často pod odlupující se kůrou mrtvých stromů a pařezů, kterých je na pasekách a 6

7 imisních holinách dostatek. Má 2 období zvýšené aktivity - na podzim (září) a na jaře (duben-květen) Coelotes terrestris (Wider, 1834) čeleď Amaurobiidae Sběry: /ZP, /, /ZP, / Nejpočetněji zastoupený druh v PR Palkovické hůrky (41 ex.). S vykácením nebo s odumíráním lesních porostů tento druh mizí. Je hojný především tam, kde není vyvinut souvislý bylinný porost. Haplodrassus silvestris (Blackwall, 1833) čeleď Gnaphosidae Sběry: : 2 /ZP, /, /ZP, /, 1 +1 /ZP, / Druh vyskytující se v lesní hrabance, v trávě, v mechu a detritu případně pod kůrou stromů nebo pod kameny v listnatých i smíšených lesích Zelotes clivicola (L.Koch, 1870) čeleď Gnaphosidae Sběry: 1 /ZP, / Druh vyskytující se na vlhkých místech (rašeliništích) ale i v suchých borech v listí, mechu, detritu smíšených i jehličnatých lesů.. Zelotes apricorum (L.Koch, 1876) čeleď Gnaphosidae Sběry: 1 +1 /ZP, / Druh žijící pod kameny na lesních loukách nebo okrajích lesů. Thanatus formicinus (Clerck, 1757) čeleď Philodromidae Sběry: 1 /ZP, / Druh vřesovišť a lesostepí. Žije v trávě především na teplých suchých stráních. Evarcha arcuata (Clerck, 1758) čeleď Salticidae Sběry: 1 / / Velmi hojný zastupce čeledi Saltiidae (skákavkovití) vyskytující se na nejrůznějších biotopech nelesních i lesních. Upřednostňuje teplá a světlá stanoviště s bohatým bylinným a keřovým patrem. 3. Hodnocení arachnocenóz podle stupně původnosti (SP) a termopreference (TP) Tab.2.: Složení arachnocenózy PR Palkovické hůrky (zastoupení druhů podle stupně původnosti a termopreference ) SR druhů % TP druhů % cs 21 67,74 TM 3 9,68 csm 1 3,23 TMO 8 25,81 csd 9 29,03 M 11 35,48 Σ ,00 MO 8 25,81 O 1 3,22 Σ ,00 7

8 Tab.3.: Složení arachnocenózy PR Palkovické hůrky (zastoupení jedinců podle stupně původnosti a termopreference ) SR jedinců % TP jedinců % cs ,41 TM 9 4,42 csm 3 1,47 TMO 33 16,18 csd 39 19,12 M 85 41,67 Σ ,00 MO 75 36,76 O 2 0,96 Σ ,00 Stupeň původnosti (SR) termopreference (TP) Při komplexním zhodnocení ekologických nároků všech druhů, zjištěných v PR Palkovické a zohlednění zastoupení reliktní složky (cs), kterou tvoří celkem 21 druhů (67,74 % z celkového počtu získaných druhů) zastoupených 162 ex. (79,41 % z celkového počtu ex.) můžeme považovat toto území i z hlediska arachnologického za biologicky cenné především vzhledem k zachování původního ekosystém. Z hlediska termopreference převládaly druhy mezofilní (M) a druhy s výskytem v mezofytiku i oreofytiku (MO). 4. Hodnocení arachnocenóz z cenologického hlediska Podle Sechterové (1990) se chladnomilnější ráz epigeické arachnofauny v bučinách projevuje dominancí ombrofilních druhů Eurocoelotes inermis, Coelotes terrestris a Histopona torpida.s těžištěm výskytu v mezofytiku až oreofytiku. Chladnější (horské) biotopy osidlují i další, z hlediska teplotních nároků nespecifické druhy: Pardosa lugubris, Trochosa terricola a Linyphia hortensis. Druh Diplocephalus latifrons je lesní mezofytický prvek s výskytem i v oreofytiku a relativně hojně zastoupena Diplostyla concolor je stínomilná a teplotně nespecifická. V rostlinné etáži bývá hojná Mettelina segmentata. Cenologicky významné druhy Diplocephalus latifrons, Lepthyphantes tenebricola, Micrargus herbigradus a Microneta viaria charakterizující arachnofaunu listové opadanky bučin a jedlobučin: Nejvýznamnějšími obyvateli mikroprostor pod kameny případně pod kůrou stromů jsou druhy Callobius claustrarius, Coelotes terrestris a 8

9 Cybaeus angustiarum. V homogenním porostu smrkového lesa se vyskytovaly: Centromerus pabulator, Diplocephalus latifrons, Lepthyphantes tenebricola a Micrargus herbigradus Potvrzením závěrů Sechterové (1990) bylo zjištění početného zastoupení druhů Harpactea lepida, Histopona torpida, Callobius claustrarius, Eurocoelotes inermis, Coelotes terrestris a Cybaeus angustiarum. Všechny vyjmenované druhy lze považovat za druhy typické pro lesní ekosystémy a pravděpodobně se budou vždy vyskytovat na typově podobných stanovištích. 5. Kategorizace druhů podle stupně ohrožení druhů na republikové a mezinárodní úrovni, dle zákona č.114/1992 Sb., podle kritérií IUCN v Katalogu pavouků České republiky (Buchar & Růžička, 2002) a Červeného seznamu ohrožených druhů České republiky- Bezobratlí (Farkač, Král & Škorpík, 2005) Žádný z nalezených druhů pavouků není uváděn v některé z kategorií ohrožení druhů v Katalogu pavouků České republiky ani v Červeném seznamu ohrožených druhů bezobratlých České republiky Bioindikační využití složení arachnocenóz.schopnost pavouků osídlovat jednotlivé typy stanovišť s různým stupněm původnosti nebo narušenosti je možné běžně používat k posouzení stavu antropického ovlivnění studovaných území. Pavouci, především jejich epigeická složka, jsou jednou z významných živočišných skupin, kterých je možné vhodně využít jpři monitorování kvality životního prostředí. Předností využití pavouků při hodnocení přírodních podmínek je hlavně ta skutečnost, že všechny druhy pavouků patří k ekologické skupině polyfágních predátorů (bez potravních specialistů). Aby měl průzkum vůbec smysl z hlediska využití výsledků v ochraně přírody, musí být jeho výsledkem vymezení souborů typických druhů jednotlivých sledovaných biotopů a zhodnocení výskytu druhů vzácných, ohrožených apod. Vymezení typizačních druhů i posouzení míry jejich ohroženosti je však závislé na dostatku informací. Z tohoto důvodu musí být faunisticky výzkum záležitosti delšího období (minimálně 2 roky). Tím se alespoň částečně vyeliminuje vliv mimořádných klimatických vlivů jaké nastaly v letošním roce (2010). 9

10 Závěr Na území PR Palkovické hůrky nebyl dosud arachnologický výzkum realizován, předložené výsledky prezentují první informace o složení arachnocenóz sledovaného území. Podrobnější hodnocení arachnocenóz (druhové diverzity, početnosti, sezónní dynamiky a dalších ekologických faktorů) je vzhledem k poměrně málo početnému získanému vzorku pavouků na studované lokalitě. velmi obtížné. Z faunistického hlediska má největší význam zjištění výskytu vzácného karpatského druhu Dasumia carpatica na dalších lokalitách. Většina ulovených druhů pavouků představuje druhy typické pro lesní biotopy a hojně se vyskytující. Vypovídací bioindikační hodnotu mají druhy kategorie cs. (druhy klimaxové a druhy polopřirozených stanovišť). Celkem se jedná o 21 druhů (67,74 % z celkového počtu získaných druhů) zastoupených 162 ex. (79,41 % z celkového počtu ex.). U většiny populací pavouků na studovaných lesních stanovištích NPR Smrk byla Sechterouvou (1990) zjištěna ohnisková disperze. Rozptyl druhů byl podmíněn charakterem bylinné vegetace, nahromaděním hrabankového substrátu, heterogenitou stanovišť, početností populací atd.. Rozbor arachnologického materiálu získaného v rámci prezentovaného výzkumu, i když druhově ne příliš bohatého, potvrdil závěry Sechterové (1990), přinesl základní druhovou dokumentaci sledované rezervace z které je možné vycházet při monitorování dlouhodobějších změn ve složení arachnocenóz daného území. Většina lesních porostů je však již ovlivněna lidskými zásahy (např. výsadbou monokultur), což vede k výraznému snižování druhové skladby a diverzity lesa. Vzhledem k rozsahu lesních ploch většina lesních druhů živočichů není zatím bezprostředně ohrožena, úbytek mnohých z nich se však projevuje i na studovaných stanovištích. Těžbou dřeva v lesních ekosystémech je narušena především skladba fytocenóz, mění se pokryvnost povrchu a mikroklimatické podmínky v něm, což může mít značný dopad především na výskyt druhů epigeické arachnofauny (a fauny obecně). Studie Sechterové (1990) však ukázaly, že arachnocenózy obývající vzniklé lesní paseky (nebo i imisní holiny) si zachovávají i po velmi dlouhou dobu po odlesnění původní faunistickou podobnost s arachnocenózami původních lesních stanovišť Sukcesní změny arachnocenóz a druhové spektrum pavouků na odlesněných plochách vykazovalo velmi 10

11 vysokou faunistickou podobnost ke stanovištím lesním a v dominantním zastoupení se ani po delší době neobjevily nové druhy typické pro otevřené biotopy. Nicméně potřeba dalších faunistických výzkumů i na lesních biotopech je nesporná a stále aktuální. Získané informace zachycující současný stav jsou dokumentem pro pozdější srovnání, jsou podkladem pro hledání příčin vymírání jednotlivých druhů nebo změn početností jejich populací. Rovněž jakékoliv zoogeografické, bionomické, taxonomické i aplikované výzkumy se bez faunistických údajů většinou neobejdou. Citovaná literatura Buchar J. et Růžička V., 2002: Catalogue of Spiders of the Czech Republic. 1st edition. Praha: Peres Publisher. 351 s. ISBN Buchar J. (1992): Pavoukovci (Arachnida). - In Škapec L. (ed.): Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSFR, Príroda, Bratislava, s Farkač J., Král D. & Škorpík M., 2005: Červený seznam ohrožených druhů České republiky- Bezobratlí (Red list of threatened species in the Czech Republic (Invertebrates). AOPK Praha. ISBN Janáčková H.,Štorkánová A. & Vítek, O. (eds.) (2009): Metodika inventarizačních průzkumů maloplošných zvláště chráněných území. AOPK ČR. Majkus Z., 1996 :Příspěvek k poznání arachnofauny okolí Mostů u Jablunkova. Práce a studie, pp , muzem Frýdek-Místek ISBN Majkus, Z., 2003: Ekologicko - faunistická charakteristika arachnocenóz haldy Dolu Odra (Lidice). Acta Fac. Rer.Nat. Univ. Ostravinesis Biologica-Ecologica 10, pp Ostrava. Majkus Z., 2004: Pavouci (Araneae) navrhovaného chráněného území Skalická Morávka (Podbeskydský bioregion). Práce a studie 2004, Muzeum Beskyd Frýdek- Místek. Maršáková M. a kol..,1987: Metodika inventarizačního průzkumu chráněných území. SÚPPOP, Praha. Martinek, V., 1960: Insecta, Arachnoidea a Diplopoda smrkových kultur střední Evropy. Rozpravy ČSAV1, Praha. Miller, F., 1971: Řád pavouci Araneida. In: DANIEL M. & ČERNÝ V. (eds). Klíč zvířeny ČSSR IV. ČSAV. Praha, pp Nosek, J., 1954: Výzkum půdní zvířeny jako součást výzkumu biocenózy lesa. Studie a prameny 8, ČSAV Praha. Řezáč, M., 2009: Metodika inventarizace druhů pavouků (rozšíření monitoringu společenstev pavouků pomocí zemních pastí. In: Janáčková H., Štorkánová A. & 11

12 Vítek, O. (eds.): Metodika inventarizačních průzkumů maloplošných zvláště chráněných území. AOPK ČR. Sechterová E. (1990): Aktivita a sezónní dynamika populací epigeických pavouků a sekáčů v lesních biotocenózách Beskyd (Araneae, Opiliones). Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas Rerum Naturalium. Biologica XXX, vol.99, pp Starega W., Majkus Z., Miszta A (2001): Czerwona lista pajaków (Araneae) Górnego Ślaska (Red list of upper Silesian Spiders (Araneae), Raporty opinie tom 5, Centrum Dziedzictwa przyrody Górnego Ślaska,Katovice. Dokladový materiál je uložen na katedře biologie a ekologie Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity, Chittussiho 10, Ostrava-Hladnov Vypracoval: RNDr. Zdeněk Majkus, CSc. katedra biologie a ekologie Přírodovědecká fakulta OU Příloha: Tab.1: Kvalitativně-kvantitativní zastoupení druhů pavouků v PR Palkovické hůrky (sběrné období 2010) 12