Insolvenční zákon (2008)

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Insolvenční zákon (2008) (zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení) Bakalářská práce Autor: Radek Uchytil Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Ondřej Kuchař Praha duben, 2009

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a s použitím uvedené literatury. V Praze dne. Radek Uchytil 2

3 Anotace Obsahem a cílem bakalářské práce je rozbor insolvenčního zákona, s důrazem na porozumění problematiky tohoto zákona, jeho výkladu a možnostem, které dlužníkovi i věřiteli nabízí a zároveň povinnostem, které jim ukládá. Dalším cílem této práce je vyzdvihnout nový zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, oproti starému zákonu č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Klíčová slova: dlužník, věřitel, insolvenční správce, úpadek, konkurs, reorganizace, oddlužení Annotation The subject and purpose of this bachelor diploma paper is an analysis of the Insolvency Act with focus on understanding the issues raised by the Act, its interpretation and possibilities it offers to debtors and creditors, and, at the same time, the duties it imposes on them. Further purpose of this paper is to highlight the "new" Act No. 182/2006 Coll., the Insolvency Act, as against the "old" Act No. 328/1991 Coll., on Bankruptcy and Composition. Key words: debtor, creditor, Insolvency Administrator, bankruptcy, reorganization, discharge from debts 3

4 Obsah 1. Úvod do problematiky Insolvenčního zákona Úpadek Platební neschopnost Předlužení Způsoby řešení úpadku a zásady insolvenčního řízení Zahájení insolvenčního řízení a jeho účinky Podmínky zahájení insolvenčního řízení Účinky zahájení insolvenčního řízení Moratorium Přihlašování pohledávek Přezkum, popření, hlasovací práva přihlášených věřitelů Přezkum Popření pohledávek Incidenční spory Majetková podstata Způsoby řešení úpadku Konkurs Procesní úkony Účinky prohlášení konkursu na SJM Zpeněžení majetkové podstaty a nakládání s výtěžkem Veřejná dražba Zpeněžení výkonem rozhodnutí Prodej mimo dražbu Konečná zpráva a rozvrh Zrušený konkurs a nepatrný konkurs Úpadek finančních institucí Reorganizace Přípustnost reorganizace Návrh na povolení reorganizace Odmítnutí reorganizace Schválení reorganizace věřiteli

5 3.2.5 Insolvenční správce a věřitelský výbor Skončení reorganizace Oddlužení Návrh na povolení oddlužení a jeho náležitosti Obligatorní přílohy návrhu Rozhodnutí o návrhu na povolení oddlužení Zrušení oddlužení Insolvenční zákon vs. ZKV Shrnutí k právní problematice insolvenčního zákona...43 Závěry a doporučení...46 Bibliografie

6 Úvod Zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, představuje při správě a řešení ohrožených aktiv - pohledávek, tedy každodenního kontaktu věřitele s dlužníky, jeden z nepostradatelných nástrojů, jehož znalost v případech, do kterých se dlužníci z důvodu úpadku dostávají, vede k minimalizaci rizika finančního dopadu na věřitele a zároveň přispívá k maximálnímu využití všech možností daných tímto zákonem věřiteli k domožení se svých práv a oprávněných nároků souvisejících s pohledávkami za dlužníky v úpadku. Pochopení a orientace v zákonech nabízí pro každou osobu přínos v rámci její vlastní realizace, usnadňuje komunikaci a jasné stanovení priorit a podmínek, za kterých se bude jednání této osoby vůči společnosti odvíjet tak, aby byl společenský i ekonomický přínos pro takovou osobu co nejvyšší bez poškození práv ostatních osob a celé společnosti. Jedním z takových zákonů je insolvenční zákon, který tvoří společně s dalšími zákony (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, zákon č. 140/961 Sb., trestní zákon) silný štít proti často nekalým praktikám dlužníků, směřujících k vlastnímu obohacení se v neprospěch věřitelů, se snahou o vyhnutí se dostát svým závazkům a způsobit tak škodu jiným. I když ne vždy se dlužník za takových okolností, a ne vždy nutně vlastní vinou, dostane do situace, kdy čelí insolvenčnímu řízení, zároveň se do stejně nepříjemné a také často nezáviděníhodné situace dostane věřitel. Pak nastupuje jediná možnost jak snížit finanční a ekonomické dopady zapříčiněné úpadkem dlužníka využití všech možností insolvenčního zákona za účelem maximálního výnosu, který za stanovených podmínek insolvenční zákon umožňuje. Tím se rozumí i předejití snahy jiných takto dotčených osob o získání maximálního vlastního prospěchu na úkor ostatních, kteří i přes svou snahu nedokáží využít všech zákonných možností daných tímto zákonem, resp. kteří svou pasivitou mohou napomáhat právně zdatnějším v jejich vyšším zisku oproti svým stejným právům a nárokům, kterých se ale nejsou schopni dovolat. Zvolené téma je zaměřeno na prohloubení znalosti insolvenčního zákona s ohledem na jeho praktické využití v rámci plnění pracovních povinností spočívajících v minimalizaci negativních dopadů při řešení neplněných dlužníkových závazků po datu splatnosti. 6

7 1. Úvod do problematiky Insolvenčního zákona Insolvenční zákon, který je účinný od 1. ledna letošního roku, od dlužníka požaduje více odpovědnosti vůči věřitelům i vůči sobě, zároveň ale nabízí efektivní způsob řešení finančních problémů. Přináší do insolvenčního řízení transparentnost tím, že všechny úkony, které soud činí, jsou volně dostupné v insolvenčním rejstříku na internetu. Změnou oproti předešlé úpravě je také způsob ustanovování insolvenčních (dříve konkursních) správců. Nyní je ustanovují pouze předsedové krajských soudů, zatímco dříve měli takovou kompetenci všichni "konkursní" soudci. 1.1 Úpadek Hlavní charakteristikou řešení úpadku je jeho řízení před insolvenčním soudem, tedy insolvenční řízení, a dále jeho obecná povaha. Mimo soudní řízení, tedy mimoprocesně, lze řešit úpadek formou narovnání dle 585 OZ, případně jinými hmotněprávními úkony 1, ovšem pouze za jednomyslného souhlasu všech věřitelů. Tento postup je tedy spíše výjimečný, ve většině případů bude úpadek dlužníka řešen v rámci insolvenčního řízení. Obecnou povahou insolvenčního řízení je myšleno, že se zde nerozlišuje to, zda je úpadcem fyzická, právnická osoba, osoba podnikající nebo ta, která nepodniká. Rovněž u insolvenčního řízení platí zásada rovnosti účastníků, tedy každý z nich má stejná práva a nesmí být na úkor ostatních znevýhodněn či poškozen. Snahou insolvenčního řízení je zároveň jeho rychlost a efektivnost ve smyslu uspokojení věřitelů. Aby byl insolvenční návrh, ať už věřitele nebo dlužníka, úspěšný a na jeho základě bylo následně rozhodnuto o úpadku dlužníka, musí být splněna základní podmínka, a to samotný úpadek dlužníka. V případě tzv. dlužnického návrhu pak postačuje, pokud úpadek alespoň hrozí. Zde je třeba uvést, že insolvenční zákon zachovává stávající rozlišení úpadku dlužníka, a to na úpadek dlužníka ve formě insolvence neboli platební neschopnosti a na úpadek dlužníka ve formě předlužení. V obou případech se předpokládá, že dlužník má více věřitelů, což je podmínka, kterou je třeba prokázat. Pokud však nebude taková vícečetnost věřitelů doložena, resp. nedojde k přihlášení pohledávek dalších věřitelů, věřitel, který se domáhal svých práv podáním insolvenčního návrhu, bude nucen své nároky vymáhat z exekučního titulu, který získá buď přímo od dlužníka uznáním závazku nebo pravomocným rozhodnutím soudu. 1 Wintrová, Civilní právo procesní, 2008, str

8 1.1.1 Platební neschopnost Dlužník se ocitá v platební neschopnosti za podmínek, že existuje více věřitelů, nejméně však dva, a zároveň prodlení dlužníka s placením peněžitých závazků po jejich splatnosti je delší než 30 dnů a dlužník není schopen tyto závazky plnit. Pokud však má dlužník více závazků vůči jednomu věřiteli, a to i z různých právních důvodů, není v takovém případě podmínka více věřitelů zákonem vyžadována. Z důvodu zabránění účelovému vytváření více věřitelů postupováním pohledávek, případně jejich dělením, je zákonem stanoveno, že za dalšího věřitele se nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době šesti měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení 2. Jako další podmínka, která je zákonem vyžadována, je lhůta, po kterou je dlužník v prodlení. Tato lhůta je současným zákonem stanovena na 30 dnů, což oproti původnímu zákonu o konkurzu a vyrovnání (ZKV), znatelně tuto dobu zkracuje z cca 3 měsíců, které byly praxí odvozeny z termínu ZKV po delší dobu. Poslední podmínkou platební neschopnosti dlužníka je objektivnost posouzení, zda dlužník skutečně neplní své závazky z důvodu platební neschopnosti, nebo jen z důvodu platební nevůle. Pokud by se ukázalo, že dlužník neplní určité závazky ze své vůle, nikoliv neschopnosti, nelze v takovém případě konstatovat úpadek. Aby byl věřitel schopen z objektivní stránky posoudit schopnost či neschopnost dlužníka plnit své peněžit závazky, zákon stanoví vyvratitelné právní domněnky, podle kterých se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, a nebo nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v 104 odst. 1 (seznamy majetku, závazků a zaměstnanců, listiny které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek), kterou mu uložil insolvenční soud 3. V takovém případě věřiteli k podání insolvenčního návrhu postačí, že jedna nebo více uvedených domněnek byla splněna. Schopnost plnit je pak na dokazování ze strany dlužníka. Pokud by přesto nebyla ani jedna z podmínek InsZ., 3 odst. 2, splněna, neznamená to, že by insolvenční návrh nemohl být ze strany věřitele podán. V takovém případě je odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb. 3 3 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb. 8

9 dokazování svého tvrzení o neschopnosti dlužníka neplnit své peněžité závazky na straně věřitele Předlužení Předlužení je forma úpadku, která postihuje pouze právnické osoby nebo fyzické osoby podnikatele. I v případě předlužení je podmínkou tzv. mnohost věřitelů, tedy minimálně dva věřitelé. Další podmínkou je převýšení hodnoty závazků dlužníka nad hodnotu jeho majetku. Na rozdíl od ZKV není rozhodující výše splatných závazků, ale celková výše všech dlužných závazků. Zda jde skutečně o úpadek formou předlužení se bude rozhodovat i na základě hodnocení výše dlužníkova majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, zejména pakliže bude dán předpoklad, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat 4. Insolvenční návrh podaný věřitelem nebude úspěšný ani tehdy, jestliže dlužník prokáže, že se nachází v druhotné platební neschopnosti a lze důvodně předpokládat, že ji bude schopen odvrátit do tří měsíců po splatnosti jeho peněžitých závazků. V případě důvodných předpokladů, že dlužník nebude schopen plnit řádně a včas většinu svých peněžitých závazků, pak lze mít za to, že se jedná o hrozící úpadek. Určitou výjimku úpadku vymezenou negativně tvoří organizační složky státu, obce a vyšší územně samosprávné celky, dále např. Česká národní banka a veřejné vysoké školy, u kterých se podle InsZ nepostupuje, i kdyby bylo možné vzniklou situaci posuzovat jako úpadek. Mezi tyto subjekty lze také řadit právnické osoby, pokud se za dluhy těchto právnických osob zaručil stát nebo pokud stát tyto dluhy převzal. 1.2 Způsoby řešení úpadku a zásady insolvenčního řízení Zákon č. 182/2006 Sb. ponechává jako tradiční způsob řešení úpadku konkurzem a jako nové způsoby řešení zavádí oddlužení a reorganizaci. Poslední dva jmenované způsoby lze považovat za náhradu v podstatě nevyužívaného vyrovnání aplikovatelné zákonem č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Oddlužení však v tomto případě představuje řešení úpadku pro nepodnikatele, které lze provést ve dvou formách. První z nich je možnost tzv. splátkového kalendáře, druhou z nich je jednorázového vyrovnání. Možnost oddlužení podstatě znamená pro dlužníky druhou šancí, avšak taková možnost bude dána pouze těm dlužníkům, kteří splní veškeré podmínky pro povolení oddlužení. 4 3 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb. 9

10 Naopak reorganizace je způsob řešení úpadku u podnikatelů, která je však přípustná především u větších dlužníků s obratem nad 100 mil.kč za poslední účetní období nebo dlužník zaměstnává minimálně 100 lidí. V případě reorganizace se rozumí zpravidla o postupné uspokojování pohledávek věřitelů při zachování provozu dlužníkova podniku, zajištěné opatřeními k ozdravění hospodaření tohoto podniku podle insolvenčním soudem schváleného reorganizačního plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění ze strany věřitelů 5. Základní zásadou insolvenčního řízení je jeho vedení takovým způsobem, aby žádný z účastníků včetně dlužníka nebyl poškozen, nebo naopak zvýhodněn a aby se dosáhlo v co možná nejkratší době rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů. Právě věřitelé jsou ti, kteří mají největší zájem na tom, aby byly jejich pohledávky co nejrychleji a pokud možno v nejvyšší míře uspokojeny. Z těchto důvodů by měli mít věřitelé právo rozhodovat o postupech a způsobech realizace svých pohledávek, ovlivňovat způsob zpeněžování majetku podstaty a kontrolovat úkony insolvenčního správce. Vzhledem k větším pravomocem mají věřitelé zároveň větší zodpovědnost, kdy zodpovídají za správnost a důvodnost podávaného insolvenčního návrhu jako i za výši přihlašovaných pohledávek odst. 1 Zák. č. 182/2006 Sb. 10

11 2. Zahájení insolvenčního řízení a jeho účinky Insolvenční řízení není v podstatě nic jiného než ochrana dlužníkova majetku před sebou samým, ale i jeho věřiteli 6 v okamžiku, kdy se dlužník ocitne na prahu ať už insolvence, tedy platební neschopnosti nebo předlužení, na základě čehož byl dlužníkem samým nebo jeho věřiteli podán k soudu návrh na zahájení insolvenčního řízení. 2.1 Podmínky zahájení insolvenčního řízení Jak již bylo výše zmíněno, návrh na zahájení insolvenční řízení může podat pouze dlužník nebo věřitel. Podmínkou pro podání návrhu je, že dlužník se ocitl v úpadku z důvodu finančního stavu, tzn. je rozhodující, zda je dlužník schopen plnit své závazky tak, jak se stávají splatnými 7. Tento stav je zjišťován tzv. testem likvidity, z kterého vyplývá aktuální finanční situace dlužníka, tedy jestli je dlužník schopen pokrýt svými aktivy, konkrétně likvidními aktivy své splatné závazky, či nikoliv. Pokud tento test prokáže zhoršenou likviditu dlužníka, která je již patrná z jeho chování vůči svým věřitelům, tedy pozdními, hůře žádnými úhradami svých závazků, lze se oprávněně domnívat, že dlužník stojí před problémy se svou solventností. Tímto jsou dány důvody pro podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení. Insolvenční návrh musí obsahovat všechny stanovené náležitosti, musí být srozumitelný a určitý, pokud návrh některou z těchto podmínek nesplňuje, insolvenční soud takový návrh bez výzvy navrhovatele doplnění nebo opravě zamítne. Insolvenční soud vyzve navrhovatele a určí mu lhůtu k doplnění pouze v případě, jedná-li se o požadované přílohy k návrhu. Insolvenční řízení se zahajuje dnem doručení insolvenčního návrhu na věcně příslušný soud. Do dvou hodin po doručení insolvenčního návrhu je insolvenční soud povinen vydat a zveřejnit vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení, která obsahuje označení soudu, který ji vydal, označení insolvenčního navrhovatele, označení dlužníka, údaj o okamžiku jejího zveřejnění v insolvenčním rejstříku, jméno a příjmení osoby, která ji vydala a den jejího vydání. Odvolání proti vyhlášce je nepřípustné. 6 Richter, Insolvenční právo, 2008, str Richter, Insolvenční právo, 2008, str

12 2.2 Účinky zahájení insolvenčního řízení Od okamžiku zveřejnění vyhlášky nastanou účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. Nelze se domáhat žalobou pohledávek, které se týkají majetkové podstaty, vést exekuci nebo výkon rozhodnutí proti dlužníkovi. Možnost uspokojit se v rámci zajištění pohledávek je možné pouze v souladu s podmínkami insolvenčního zákona. Naproti tomu je dlužníkovi omezena možnost nakládat s majetkem zahrnutým do podstaty, případně se svým majetkem, který by mohl do podstaty náležet. Zveřejněním vyhlášky ovšem není samo o sobě rozhodnutím o úpadku. Insolvenční soud může návrh po jeho prozkoumání odmítnout nebo jej rovnou zamítnout. Spolu s účinky zahájení insolvenčního řízení nastupuje i tzv. automatické (zákonné) moratorium, zahrnuté v 109 InsZ, které má za následek nahrazení individuálních práv jednotlivých věřitelů, za práva spojená s kolektivním procesem uspokojení pohledávek věřitelů v rámci insolvenčního řízení 8. Toto opatření má za následek ochranu majetku dlužníka před svými věřiteli s ohledem na neřízené uspokojení každého z nich a zároveň v případě pohledávek nezajištěných dlužníků jsou takové pohledávky uspokojovány poměrně. Automatické moratorium nahrazuje nová řízení, tj. podávání žalob pro pohledávky, uspokojování se dlužníků ze zajištění, náležejícího do majetkové podstaty, a nabývání nového zajištění a výkon rozhodnutí a exekuci postihující majetkovou podstatu Moratorium Moratorium ( InsZ) má za následek rovněž ochranu dlužníka, tedy i jeho majetku před věřiteli a zároveň poskytuje dlužníkovi časově omezenou dobu na možnost odvrácení hrozícího úpadku. Návrh na vyhlášení moratoria smí podat pouze dlužník podnikatel, vyjma právnických osob v likvidaci, a to ve lhůtě 7 dnů od podání insolvenčního návrhu dlužníkem, v případě podání insolvenčního návrhu věřitelem, ve lhůtě 15 od doručení takového návrhu soudem dlužníkovi. Dlužník však může návrh na vyhlášení moratoria podat ještě před zahájením insolvenčního řízení, moratorium tedy může být soudem vyhlášeno i bez toho, aniž by probíhalo insolvenční řízení. Povinnou součástí návrhu je poslední účetní závěrka, rozbor závazků a pohledávek, seznam dlužníkova majetku, seznam zaměstnanců, podklady osvědčující úpadek či hrozící úpadek a písemné prohlášení s ověřenými podpisy věřitelů, kteří s moratoriem souhlasí. Insolvenční soud rozhodne o vyhlášení moratoria nejpozději následující pracovní den po 8 Richter, Insolvenční právo, 2008, str

13 obdržení návrhu a pouze za předpokladu, že návrh je v souladu s podmínkami 115 a 116 InsZ a insolvenční soud již dříve nerozhodnul o insolvenčním návrhu. Odvolání se může dovolat pouze dlužník, byl-li jeho návrh insolvenčním soudem odmítnut. Proti vyhlášení moratoria se odvolat nelze. Účinky moratoria nastávají ihned okamžikem zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku, doba trvání moratoria je stanovena dle návrhu s maximální možnou lhůtou 3 měsíců od účinnosti moratoria. Lhůtu lze dodatečně prodloužit ve výjimečných případech o dalších 30 dnů za podmínky předložení nového aktuálního seznamu závazků a písemného souhlasu věřitelů s jejich ověřenými podpisy. Návrh na prodloužení musí být doručen insolvenčnímu soudu ještě v době dosud běžícího moratoria, jinak není možné tuto lhůtu dle návrhu prodloužit. Současně s vyhlášením moratoria může být insolvenčním soudem jmenován předběžný správce, a to jak na návrh dlužníka, tak na návrh věřitele/věřitelů, jestliže se jedná o věřitele nesouhlasející s vyhlášením moratoria a jejichž pohledávky, dle jejich výše, činí minimálně jednu desetinu všech pohledávek uvedených dlužníkem v seznamu svých závazků. Po celou dobu trvání moratoria není možné rozhodnout o úpadku dlužníka, nicméně to nebrání věřitelům přihlásit své pohledávky, případně podat další insolvenční návrhy. Účinnost takových úkonů sice nastává až po ukončení moratoria, nicméně takto přihlášení věřitelé jsou podle ustanovení 121 odst. 2 InsZ považováni za věřitele ještě v době trvání moratoria, včetně dosud nepřihlášených, ale uvedených v seznamu dlužníka při podání návrhu na vyhlášení moratoria. Dále je dlužníkovi umožněno hradit takové závazky spojené s náklady na provoz za období posledních 30 dnů, tzn. dlužníkovi je dán prostor pro to, aby v rámci svého podnikání měl možnost překlenout hrozbu hrozícího úpadku a splatit své závazky v době trvajícího moratoria. Po tuto dobu není tedy možné ze strany dodavatelů ukončit obchodní vztahy s dlužníkem (jsou-li v době vyhlášení moratoria v délce alespoň 3 měsíců) pro nesplacené pohledávky, jsou-li dlužníkem hrazeny závazky vzniklé ve lhůtě posledních 30 dnů před nebo po vyhlášení moratoria. Dlužník může v této době uzavírat i smlouvy o financování, je však otázkou, zda je finanční instituce s takovým subjektem v rámci minimalizace svých rizik uzavřou. Moratorium zanikne po uplynutí stanovené doby, po kterou bylo vyhlášeno. Výjimku tvoří předčasné zrušení moratoria na návrh většiny věřitelů nebo ze strany soudu, chtěl-li dlužník dobu trvání moratoria zneužít ve svůj prospěch nebo ve prospěch některého z věřitelů. Insolvenční soud je povinen o návrhu rozhodnout bez zbytečného odkladu, bez návrhu 13

14 může insolvenční soud zrušit moratorium jen na základě slyšení dlužníka s předběžným správcem, kdy budou soudem uvedeny důvody pro takové rozhodnutí, tedy především nepoctivý záměr dlužníka, upřednostňování věřitele, atd., a po vyjádření k tomuto rozhodnutí ze strany minimálně 3 největších věřitelů, počítáno dle výše pohledávek, kteří souhlasili s vyhlášením moratoria, případně věřitelský výbor. Moratorium zanikne také byl-li insolvenční návrh zamítnut nebo odmítnut anebo bylo-li insolvenční řízení zastaveno a dále pokud sám dlužník podal návrh na zahájení insolvenčního řízení, bylo-li moratorium vyhlášeno před zahájením insolvenčního řízení. Zveřejněním rozhodnutí o zrušení moratoria zanikají účinky moratoria a nastávají účinky úkonů věřitelů, jež byly odloženy až k zániku moratoria 9. Odvolání proti rozhodnutí není přípustné. 2.3 Přihlašování pohledávek Přihlašování pohledávek podle InsZ je na rozdíl od ZKV časově omezeno, a to na minimálně 30 dnů a maximálně dva měsíce. V praxi insolvenční soud zpravidla vyhlašuje lhůtu třicetidenní, jejíž běh začíná ode dne, kdy je uveřejněno rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku v insolvenčním rejstříku a kdy tedy nastanou účinky rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku. V této soudem určené lhůtě mohou věřitelé přihlásit své pohledávky, v případě nedodržení stanovené lhůty nebude insolvenční soud k pozdě přihlášeným pohledávkám přihlížet a tito věřitelé nebudou v rámci insolvenčního řízení uspokojeni. Přihláška pohledávek do insolvenčního řízení je na rozdíl od přihlášení pohledávek dle ZKV standardizována, a to podáním přihlášky na tomu určeném formuláři. Náležitosti přihlášky, tzn. formuláře, jsou uvedeny v prováděcím předpise k InsZ. Ode dne přihlášení může věřitel začít vykonávat svá práva, třeba v rámci schůze věřitelů. Soud však začne zároveň přezkoumávat přihlášky. V tpmto případě je pamatováno i na sankce pro věřitele, kteří své přihlášené pohledávky úmyslně nadhodnotí. Když skutečná výše pohledávky činí méně než padesát procent přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nebude přihlížet ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna. Navíc ve prospěch dlužníka takový věřitel zaplatí rozdíl, o který přihlášená pohledávka převýšila skutečný rozsah Zelenka, Insolvenční zákon, 2008, s Jak nově na insolvenci, Lucová Marie,

15 2.4 Přezkum, popření, hlasovací práva přihlášených věřitelů Podané přihlášky věřitelů přezkoumává insolvenční správce. Ten má za povinnost vyzvat dlužníka, aby se k přihlášeným pohledávkám vyjádřil. Zároveň je povinen poučit věřitele v případě zjištěných nedostatků v přihlášce a vyzvat je k jejímu doplnění. Následně je seznam přihlášených pohledávek zveřejňován v insolvenčním rejstříku Přezkum Přezkoumání přihlášených pohledávek se odehrává výlučně na přezkumném jednání, jehož datum jednání určí insolvenční soud již v rámci rozhodnutí o úpadku. Konání přezkumného jednání by nemělo být déle než 2 měsíce od lhůty, do které mohou věřitelé přihlásit své pohledávky. Oznámení o datu konání přezkumného jednání se vyhlašuje zveřejněním v insolvenčním rejstříku a na úřední desce insolvenčního soudu, dlužník a insolvenční správce obdrží předvolání do vlastních rukou Popření pohledávek Přezkoumávané pohledávky se řídí pořadím jejich přihlášení. Přihlášené pohledávky může popírat insolvenční správce a dlužník. Přihlášení věřitelé právo popírat jednotlivé pohledávky nebo pořadí nemají. Insolvenční správce musí popřené pohledávky v seznamu pohledávek výslovně uvést, své rozhodnutí může při přezkumném jednání změnit. Nepopřené pohledávky do přezkumného jednání nebo pohledávky, u kterých vzal popření zpět, pak platí jako pohledávky zjištěné. Na takové pohledávky se nahlíží jako na pohledávky vykonatelné. Pohledávky, které zůstávají správcem popřené, se rozlišují na vykonatelné a nevykonatelné. U nevykonatelných pohledávek mohou přihlášení věřitelé dle 198 InsZ podat žalobu na určení, a to ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání. Jestliže však u těchto pohledávek nedojde ve stanovené lhůtě k podání žaloby, nadále se k takovým pohledávkám v insolvenčním řízení nepřihlíží. Při popření vykonatelných pohledávek je na insolvenčním správci, aby jím popřené pohledávky uplatnil u insolvenčního soudu proti věřitelům, kteří tyto pohledávky přihlásili. U vykonatelných pohledávek, které byly popřeny insolvenčním správcem, musí správce do 30 dnů od přezkumného jednání, na kterém tyto pohledávky popřel, podat určovací žalobu, aby takto popřené pohledávky uplatnil proti věřiteli. Určovací žalobou je možné se ze strany insolvenčního správce domáhat však jen těch důvodů, pro které byly pohledávky 15

16 popřeny, s výjimkou jiného právního posouzení věci. Zároveň se musí jednat o takové důvody, které nebyly již dříve popřeny dlužníkem v řízení ukončeného vykonatelným rozhodnutím. V právní úpravě ZKV přetrvávala po dlouhou dobu nejistota ohledně výkladu pravidla 10 odst. 3 ZKV, podle něhož má soud pravomoc rozhodnout o tom, zda věřitelé, jejichž pohledávky byly popřeny, mohou v řízení hlasovat, i když o jejich pohledávce dosud nebylo v následném incidenčním sporu ještě rozhodnuto. Vyskytovaly se výklady, podle nichž soud mohl učinit takové rozhodnutí pouze ve vztahu ke všem věřitelům, jejichž pohledávka byla popřena. Tyto výklady byly překonány judikaturou Ústavního soudu, který dovodil, že že hlasovací právo zkoumá soud u každého z věřitelů, jehož pohledávka byla popřena, jednotlivě. Tento judikatorní závěr byl kodifikován v 52 odst. 1 InsZ. Kromě této změny přináší InsZ v rozhodování o hlasovacím právu věřitelů popřených pohledávek (jakož i pohledávek podmíněných) ještě další podstatnou změnu v tom, že o udělení či neudělení hlasovacího práva rozhoduje primárně schůze věřitelů ( 51 odst. 1 InsZ).Soud o hlasovacím právu rozhodne pouze v případě, že schůze rozhodnutí nepřijme ( 51 odst. 3 InsZ).Proti rozhodnutí soudu není opravný prostředek a soud jím pro další schůze věřitelů není vázán ( 52 odst. 2 InsZ); i toto usnesení je kodifikací judikatorních závěrů 11. Popření pohledávky dlužníkem je tradičně bez vlivu na její zjištění, je-li úpadek dlužníka řešen konkursem 12. V případě reorganizace má takovéto popření pohledávek totožné účinky jako by pohledávky byly popřeny insolvenčním správcem. Pokud se bude jednat o popřené pohledávky nezajištěného věřitele při řešení úpadku dlužníka formou oddlužení, mají dlužníkem popřené pohledávky stejné účinky jako v případě jejich popření insolvenčním správcem a schválené oddlužení plněním splátkového kalendáře zůstává i nadále účinné Incidenční spory V rámci insolvenčního řízení je možné kteroukoliv ze zúčastněných stran napadnout u přihlášených pohledávek jejich pravost, výši nebo jejich pořadí, a to formou incidenčních sporů, které mají povahu žaloby. Těmi jsou dále spory o vyloučení majetku, věcí, práv, pohledávek, jiných majetkových hodnot, spory o vypořádání SJM, náhradu škody způsobení insolvenčním správcem na majetkové podstatě. 11 Richter, Insolvenční právo, 2008, s Zelenka, Insolvenční zákon, 2008, s

17 Incidenční spory se projednávají po podání návrhu osobou účastnící se insolvenčního řízení, jejíž práva měla být poškozena. O incidenčním sporu rozhoduje insolvenční soud vydáním usnesení v případě smíru, jinak vyhovujícím, nebo zamítavým rozsudkem. Rozhodnutí insolvenčního soudu je závazné pro všechny procesní subjekty ( 9 InsZ), tzn. nejen pro účastníky incidenčního sporu. 2.5 Majetková podstata Majetkovou podstatou se obecně rozumí majetek dlužníka, který dlužníkovi patřil před, resp. ke dni zahájení insolvenčního řízení. Insolvenční zákon však rozlišuje rozdíly mezi majetkovou podstatou v případě podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení dlužníkem a některým z věřitelů. Podá-li insolvenční návrh sám dlužník, spadá do majetkové podstaty veškerý majetek, který dlužník vlastnil ke dni zahájení insolvenčního řízení a dále majetek, který během insolvenčního řízení nabyl. U spoluvlastnického podílu náleží do majetkové podstaty ta část podílu, kterou dlužník vlastní. Taktéž sem náleží majetek ve společném jmění manželů. Je-li podán insolvenční návrh některým z dlužníkových věřitelů, pak je do majetkové podstaty zahrnut majetek, který dlužník vlastnil před vydáním předběžného opatření insolvenčním soudem, v době vydání rozhodnutí o úpadku a majetek nabytý za dobu trvání insolvenčního řízení. Do majetkové podstaty může také náležet majetek třetích osob a to v případech, kdy takovým majetkem jsou zajištěny závazky dlužníka, nebo kdy k převodu majetku na tyto osoby došlo na základě neúčinných právních úkonů, které měly především na účel snížení majetku v rámci majetkové podstaty a tím snížení upokojení věřitelů dlužníka při zpeněžení majetkové podstaty. Výčet obsahu majetkové podstaty je uveden v 206 InsZ, zejména peněžní prostředky, movité a nemovité věci, podnik, vkladní knížky, cenné papíry, obchodní podíly, pohledávky, budoucí dlužníkovy příjmy. Naopak do majetkové podstaty nenáleží majetek, který nesmí být podle 321 a 322 odst. 1 a 2 OSŘ postižen exekucí či výkonem rozhodnutí, dále majetek uvedený v 208 InsZ, tedy účelové dotace a návratné výpomoci ze st. rozpočtu, Národního fondu, státního fondu a další. Insolvenční správce, případně předběžný správce mají za povinnost zjistit majetek náležející do majetkové podstaty, a to přímo od dlužníka a orgánů státní správy 17

18 vyjmenovaných v 43 odst. 1 InsZ. Součinnost zainteresovaných subjektů spočívá v neodkladném poskytnutí informací insolvenčnímu správci v takovém rozsahu a včetně dokladů, které povedou k detailnímu a úplnému soupisu majetku dlužníka. Zejména na straně dlužníka je tato povinnost spojena s doložením soupisu majetku v případě podání insolvenčního návrhu sama na sebe ( 104 InsZ), jinak na výzvu insolvenčního soudu, zároveň je povinen zajistit insolvenčnímu správci přístup ke svému majetku, který náleží do majetkové podstaty. V opačném případě je možné se obrátit na insolvenční soud s žádostí o nařízení prohlídky všech míst, kde se majetek dlužníka může nacházet a tuto prohlídku vykonat i přes nesouhlas dlužníka. O nařízení prohlídky je dlužník informován usnesením insolvenčního soudu, které je mu doručeno přímo insolvenčním správcem, v případě jeho nezastižení je dlužníku doručováno následně insolvenčním soudem. V rámci usnesení o vykonání prohlídky je možné tuto prohlídku vykonat i přes dlužníkův odpor, resp. i bez jeho přítomnosti. Pro nedostatečnou součinnost dlužníka s insolvenčním správcem může být dlužník insolvenčním soudem či věřitelským výborem předvolán k výslechu a prohlášení o majetku, které je zaprotokolováno. Po provedení soupisu majetku dlužníka je tento majetek oceněn insolvenčním správcem, nebo znalcem, pokud je takový způsob ocenění požadován věřitelským výborem. Soupis majetku je uveřejněn v insolvenčním rejstříku. Do soupisu majetku se také zapisuje majetek, na který uplatňují svá vlastnická práva třetí osoby. Jedná se však o majetek nabytý těmito osobami na základně právně neplatných a neúčinných úkonů, nebo se jedná o majetek jehož uvedení v soupisu majetku dlužníka je sporné. Takový majetek insolvenční správce v soupisu majetku označí s uvedením toho, kdo na tento majetek uplatňuje své vlastnické právo nebo kdo je jeho vlastníkem. Tyto osoby mohou podat do 30 dnů od doručení soupisu majetku zařazeného do majetkové podstaty proti insolvenčnímu správci vylučovací žalobu (jedná se o incidenční spor dle 159 až 164 InsZ), v které se domáhají práva k tomuto majetku. Při promeškání této lhůty není možné žalobou uplatnit vlastnické právo, majetek zůstává zahrnut do majetkové podstaty, stejně jako v případech, kdy je vylučovací žaloba zamítnuta, odmítnuta nebo je řízení o žalobě insolvenčním soudem zastaveno. V průběhu řízení až do jeho rozhodnutí nesmí být s majetkem ze strany insolvenčního správce nijak nakládáno nebo být činěny kroky k jeho zpeněžení. Stane-li se, že majetek je zpeněžen ještě před rozhodnutím, které bude ve prospěch žalobce, insolvenční správce musí tento výtěžek vydat vlastníku věci, ve prospěch kterého bylo rozhodnuto. Nebyl-li 18

19 majetek zpeněžen, insolvenční správce provede jeho vynětí z majetkové podstaty a vlastník tak opět nabývá vlastnická a dispoziční práva k majetku. Návrh na vyloučení majetku zařazeného do majetkové podstaty může i dlužník, a to neprodleně, kdy se o takové skutečnosti dozvěděl. V těchto případech se jedná o majetek, který se řídí ustanovením 207 a 208 InsZ. K podanému a bezvadnému návrhu se vyjadřuje insolvenční správce a věřitelský výbor, spolu s těmito vyjádřeními je insolvenčním správcem předán návrh k rozhodnutí insolvenčnímu soudu. Proti rozhodnutí, které je doručováno dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru, je možné podat odvolání. Insolvenční správce má právo se souhlasem věřitelského výboru a insolvenčního soudu rozhodnout u majetku, který nelze zpeněžit o jeho vynětí z majetkové podstaty, jedná-li se především o neprodejné věci a nedobytné pohledávky zák. č. 182/2006 Sb 19

20 3. Způsoby řešení úpadku Insolvenční zákon nabízí jako řešení úpadku dlužníka tři možnosti oproti zákonu o konkurzu a vyrovnání. Původní způsob řešení nabízí i nadále možnost konkurzu, dalšími možnostmi jsou reorganizace a oddlužení. Reorganizace je forma řešení úpadku jak pro dlužníky - podnikatele, tak pro jejich věřitele. Oddlužení přináší možnost řešení úpadku pro fyzické osoby, tedy nepodnikatele. 3.1 Konkurs Způsob řešení úpadku formou konkurzu nabízí pro věřitele dlužníka možnost poměrného uspokojení svých pohledávek z výnosu zpeněžené podstaty. Ta část pohledávek, která nebude tímto způsobem uspokojena, však nezaniká. Vzhledem k tomu, že k výnosu, resp. uspokojení věřitelských pohledávek dochází z výnosu prodeje podstaty, jedná se v případě řešení úpadku o formu likvidační Procesní úkony Konkurs může být prohlášen buď v rámci rozhodnutí o úpadku, nebo až rozhodnutím vydaným po rozhodnutí do úpadku. K takovému rozhodnutí musí dojít nejpozději do tří měsíců od prohlášení úpadku. Okamžikem uveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku nastávají účinky konkursu a tímto okamžikem přecházejí na insolvenčního správce veškerá práva spojená s nakládáním s majetkovou podstatou, zároveň i výkon práv a plnění povinností pokud s majetkovou podstatou souvisí. Usnesení o prohlášení konkursu se doručí jak bylo uvedeno v insolventním rejstříku a dále na úřední desce insolvenčního soudu. Zvláštním způsobem ( 65 odst. 2 InsZ) se doručuje procesním subjektům ( 9 InsZ). Je-li dlužník účastníkem platebního nebo vypořádacího systému ČNB, je o prohlášení konkursu vyrozuměna také ČNB. Prohlášení konkursu má za následek přerušení likvidace právnické osoby, končí nucená správa a pokud není insolvenčním soudem rozhodnuto jinak, zanikají předběžná opatření, která byla již dříve nařízená. Samotné prohlášení konkursu nemá vliv na dlužníkovu způsobilost k právním úkonům, na rozdíl od omezení, která se vážou k ustanovením InsZ. Spolu s prohlášením konkursu přecházejí práva dlužníka ohledně nakládání s majetkovou podstatou na insolvenčního správce, včetně výkonu práv a povinností spojených 20

21 s podstatou, to se týká i převzetí akcionářských práv u akcií náležejících do majetkové podstaty. Insolvenční správce se zároveň ujímá provozu dlužníkova podniku a vystupuje jako zaměstnavatel vůči zaměstnancům Účinky prohlášení konkursu na SJM Při prohlášení konkursu na majetek dlužníka - jednoho z manželů tím zaniká společné jmění manželů (SJM). V případě vzniku SJM ke dni zániku manželství a bylo-li toto sepsáno smlouvou ve formě notářského zápisu, jsou dopady prohlášení konkursu totožné, jaké by měl majetkoprávní účinky zánik manželství. Z tohoto důvodu insolvenční správce musí vypořádat SJM, které zaniklo z důvodu prohlášení konkursu nebo které zaniklo dříve, ale do prohlášení konkursu nebylo vypořádáno, případně nebylo vypořádáno do prohlášení konkursu po jeho předchozím zúžení na základě smlouvy či rozhodnutí soudu. Majetek, který dlužník použil se svolením manžela k podnikání, náleží v případě vypořádání SJM do majetkové podstaty. Jestliže by k uvedeným změnám mělo dojít až po zahájení insolvenčního řízení (smlouvy o zúžení, rozšíření, vypořádání SJM), veškeré tyto smlouvy by byly dle InsZ prohlášeny za neplatné. Případný ušlý majetek vzniklý důsledkem takto uzavřených smluv, insolvenční správce zahrne do SJM a takto jej vypořádá. U převedených nemovitostí na druhého z manželů je neplatnost takového převodu insolvenčním správcem oznámena katastrálnímu úřadu, kde se provede zpětný zápis nemovitosti do SJM. U nevypořádaného SJM po lhůtě tří let od jeho zániku nastanou účinky 151 odst. 4 OBČZ po lhůtě 6 měsíců od prohlášení konkursu. V případě, že by insolvenční správce v této lhůtě uzavřel novou dohodu o vypořádání SJM nebo podal k soudu návrh na vypořádání SJM (jde o incidenční spor dle 159 odst. 1 písm. c) 14, a nebudou-li dotčena práva třetích osob tímto postupem, pak zákonné účinky 151 odst. 4 OBČZ ve stanovené lhůtě 6 měsíců od prohlášení konkursu ( 269 odst. 2 InsZ) nenastanou. Takto uzavřenou dohodu insolvenčním správcem musí schválit věřitelský výbor, její účinnost nastává jejím schválením insolvenčním soudem, který rozhodnutí o schválení dohody doručuje zvlášť účastníkům dohody a věřitelskému výboru, obecně je usnesení doručeno zveřejněním v insolvenčním rejstříku a na úřední desce insolvenčního soudu. Odvolání proti rozhodnutí je přípustné jen účastníkům dohody a pouze, je-li toto rozhodnutí negativní. V případném právě probíhajícím řízení o vypořádání SJM se insolvenční správce stává zároveň účastníkem řízení místo dlužníka. V rámci řízení je možné vypořádat SJM 14 Zelenka, Insolvenční zákon, 2008, s

22 rozsudkem, ale není možné po dobu trvání konkursu uzavřít v rámci tohoto řízení soudní smír. Okresní soud, u něhož takové řízení probíhá, je povinen řízení přerušit, jestliže insolvenční soud vydal zamítavé rozhodnutí ve věci schválení dohody o vypořádání SJM a toto usnesení bylo napadeno odvoláním. Teprve po skončení odvolacího řízení je možné v přerušeném řízení u okresního soudu pokračovat. Vypořádání SJM je však možné pouze za předpokladu, že majetek v rámci SJM je vyšší než celkové závazky dlužníka vůči věřitelům, jinak je celý majetek zahrnut do majetkové podstaty a k vypořádání SJM vůbec nedojde. Vznikne-li manželovi dlužníka z vypořádání SJM po prohlášení konkursu pohledávka, je vypořádána v režimu uspokojení ostatních přihlášených pohledávek, tedy není postavena na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. Pohledávku není nutné přihlašovat do insolvenčního řízení, insolvenčním soudem je na ni pohlíženo jako na přihlášenou i přezkoumanou. Při uzavření nového manželství dlužníkem v době probíhajícího konkursu vzniká SJM až po jeho ukončení Zpeněžení majetkové podstaty a nakládání s výtěžkem Zpeněžení a způsob zpeněžení majetkové podstaty lze zahájit až na základě plné moci rozhodnutí o prohlášení konkursu, resp. po první schůzi věřitelů 15. Se souhlasem věřitelského výboru správce rozhodne o způsobu zpeněžení majetkové podstaty. Mezi možné varianty přichází prodej majetku veřejnou dražbou, prodej majetku mimo dražbu, případně soudní prodej. O způsobech zpeněžení majetku, sloužícího k zajištění pohledávek věřitelů, rozhodují právě tito zajištění věřitelé Veřejná dražba Jedním ze tří způsobů zpeněžení majetkové podstaty je veřejná dražba, kterou provede dražebník na návrh insolvenčního správce. Tato forma zpeněžení majetku se řídí zákonem č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o nejtransparentnější způsob řešení. K výběru dražebníka a podmínek smlouvy o provedení dražby je potřeba souhlasu věřitelského výboru. V případě nesouhlasu věřitelského výboru se insolvenční správce může požádat schůzi věřitelů o souhlas. Pokud neuspěje ani tam, je insolvenční správce odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb. 22

23 nucen vyhledat jiného dražebníka, s kterým bude věřitelský výbor souhlasit, pokud nechce nést náklady neschválené dražby na svůj účet. U zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávek u zajištěných věřitelů, insolvenční správce potřebuje v tomto případě souhlas těchto věřitelů a je povinen se řídit jejich pokyny směřujícími ke zpeněžení majetku v dražbě, s výjimkou případů, kdy je možné dosáhnout vyššího zpeněžení v rozporu s těmito pokyny. V takovém případě se insolvenční správce obrátí na insolvenční soud, aby v rámci své dohlédací činnosti pokyny věřitelů přezkoumal. Tento postup se týká zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávek zajištěných věřitelů i formou výkonu rozhodnutí a prodejem mimo dražbu Zpeněžení výkonem rozhodnutí Druhým způsobem je nařízení k prodeji movitých i nemovitých aktiv podle ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí. Toto rozhodnutí vydává příslušný okresní soud na návrh insolvenčního správce. Návrh obsahuje kromě rozhodnutí o prohlášení konkursu také soupis majetku, který je potvrzený insolvenčním soudem a zároveň s tímto způsobem prodeje vyjádřil souhlas věřitelský výbor Prodej mimo dražbu Posledním třetím způsobem je prodej majetku mimo dražbu. Stejně jako u prodeje movitých a nemovitých věcí je k tomuto způsobu zpeněžení majetku potřeba souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru. Insolvenční soud má právo v tomto případě stanovit podmínky prodeje. Pokud se jedná o prodej takového majetku, u kterého hrozí bezprostřední zkáza nebo jeho znehodnocení, není souhlas insolvenčního soudu ani věřitelského výboru vyžadován. Při prodeji podniku jedinou smlouvou, za předpokladu, že podnik funguje, lze dosáhnout touto formou zpeněžení vyššího výnosu, než prodejem po částech, včetně pozitivního dopadu na zaměstnance. V případě zajištěných věřitelů, platí při zpeněžení majetku sloužícího k zajištění jejich pohledávek to samé pravidlo, jako u veřejné dražby. Tzn. insolvenční správce se řídí pokyny zajištěných věřitelů, může však za předpokladu vyššího výnosu postupovat při zpeněžení majetku podáním žádosti na insolvenční soud, aby tyto pokyny přezkoumal. 23

24 3.1.3 Konečná zpráva a rozvrh Povinností insolvenčního správce by mělo být pravidelné sdělování informací insolvenčnímu soudu a věřitelskému výboru o průběhu zpeněžování majetkové podstaty a zároveň o nakládání s výtěžkem. Tyto informace by měl insolvenční správce podávat z vlastní iniciativy, případně na výzvu insolvenčního soudu nebo věřitelského výboru. V případě, že u jednoho z orgánů, kterými jsou soud, správce daně, soudní exekutor, a u kterého probíhá řízení o majetku, jež byl předmětem zpeněžení, insolvenční správce vyrozumí tyto orgány o proběhnutém zpeněžení majetku. Insolvenční správce má možnost kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení požádat soud o povolení částečného rozvrhu. Návrh směřovaný insolvenčním správcem insolvenčnímu soudu musí být odsouhlasen věřitelským výborem. Součástí návrhu je přehled pohledávek, které mají být předmětem uspokojení a v jaké výši. Pokud insolvenční soud shledá důvody pro povolení částečného rozvrhu, tzn. jestliže jej umožňuje stav výtěžku peněžní majetkové podstaty, jestliže tím nejsou dotčena práva zajištěných věřitelů, jestliže tím nemůže být ohrožen rozvrh po konečné zprávě a jestliže je navrhované uspokojení pohledávek, zahrnutých do částečného rozvrhu, nepochybné 16, povolí částečný rozvrh. Rozhodnutí nelze napadnout odvoláním. Insolvenční soud vydá o pohledávkách, které jsou zahrnuty do částečného rozvrhu, rozvrhové usnesení. Toto usnesení je doručováno insolvenčnímu správci, dlužníkovi, všem věřitelům, kteří mohou proti usnesení podat odvolání. V okamžiku zpeněžení majetkové podstaty, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu konečnou zprávu. Kromě výtěžku zpeněžené podstaty by měl insolvenční správce rovněž uvést náklady spojené s výlohami ukončení řízení, které hodlá uplatnit. Konečnou zprávu je možné předložit i v okamžiku, kdy dojde ke zpeněžení všeho zpeněžitelného a existuje předpoklad, že majetek, u kterého dosud ke zpeněžení nedošlo, ani zpeněžen nebude a lze vyjmout z majetkové podstaty. V zásadě se jedná o nezpeněžitelný majetek nebo nedobytné pohledávky. Takto předložená konečná zpráva však nebrání pokračování incidenčních sporů, pokud jejich výsledek nemůže podstatně ovlivnit závěr konečné zprávy 17. Výjimku tvoří spory o vyloučení majetku z podstaty ( 159 odst. 1 písm. b), kdy se lze domnívat, že takto vedené spory budou překážkou předložení konečné zprávy z důvodu dosud neukončeného zpeněžování majetku podstaty odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb odst. 1 písm. a) zák. č. 182/2006 Sb. 24

25 Insolvenční správce zároveň spolu s konečnou zprávou sestaví účetní závěrku a ke konečné zprávě povinně přiloží vyúčtování svých výdajů a odměny. Insolvenční soud konečnou zprávu přezkoumá spolu s vyúčtováním odměny a výdajů insolvenčního správce. Při zjištěných nedostatcích je sám soud odstraní na základě slyšení insolvenčního správce a nebo konečnou zprávu vrátí insolvenčnímu správci zpět k přepracování. Pokud insolvenční soud shledá konečnou zprávu bez vad, vyrozumí účastníky řízení jejím vyvěšením na úřední desce a v insolvenčním rejstříku o jejím přijetí. Součástí uveřejnění konečné zprávy je poučení o možnosti podání námitek jak proti této zprávě, tak proti výdajům a odměně insolvenčního správce, a to do 15 dnů od jejího uveřejnění. Insolvenční soud následně nařídí jednání k projednání konečné zprávy a vyúčtování, na kterém jsou projednány vznesené námitky, ke kterým se insolvenční správce vyjádří. Jednání je nařízeno i v případě. že žádné námitky vzneseny nebyly. Výsledkem jednání je buď schválení konečné zprávy a vyúčtování, nebo je insolvenčnímu správci nařízeno doplnění nebo změna konečné zprávy a vyúčtování. Insolvenční soud může také konečnou zprávu odmítnout, jestliže jsou shledány takové námitky, které mají podstatný vliv na její odmítnutí. V takovém případě musí insolvenční správce v soudem určené lhůtě předložit k projednání a schválení zprávu novou. Teprve po přijetí konečné zprávy a vyúčtování může být soudu předložen návrh rozvrhového usnesení, týkající se přihlášených pohledávek do insolvenčního řízení, včetně těch, které se řídí 275 InsZ, 299 InsZ nebo 373 odst. 8 InsZ. Součástí návrhu usnesení o schválení konečné zprávy, upravený seznam přihlášených pohledávek, v jaké výši mají být jednotlivé pohledávky uspokojeny a předpokládané výdaje spojené s ukončením insolvenčního řízení. Vyčleněné finanční částky určené na uspokojení sporných a podmíněných pohledávek jsou složeny do soudní úschovy a po odpadnutí překážek k jejich výplatě, jsou na základě dalšího rozvrhového usnesení vydaného insolvenčním soudem vyplaceny. Rozvrhové usnesení se doručuje obecně vyhláškou zveřejněním písemnosti na úřední desce insolvenčního soudu a v insolvenčním rejstříku a dále se doručuje zvláštním, tj. tradičním způsobem dle 307 InsZ dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelům, kterých se toto usnesení týká. Tito jmenovaní se mohou proti rozvrhovému usnesení také odvolat. Insolvenčnímu správci je v rozvrhovém usnesení soudem stanovena lhůta k jeho splnění, která nesmí přesáhnout dva měsíce ode dne nabytí právní moci. 25

26 3.1.4 Zrušený konkurs a nepatrný konkurs Insolvenčním soudem může být rozhodnuto o zrušení konkursu, a to i bez návrhu za podmínek, kdy soud zjistí, že nejsou dány podmínky pro existenci úpadku, pokud není přihlášen žádný věřitel, dále po splnění rozvrhu a v případě, kdy majetek dlužníka je zcela nepostačující k uspokojení věřitelů (jedná-li se o dlužníka - právnickou osobu a dojde-li v důsledku zrušení konkursu ke zrušení dlužníka, který zanikne bez právního nástupce, zanikají rovněž neuspokojené pohledávky vyjma pohledávek, které je ještě možné uspokojit ze zajištění). Konkurs lze zrušit na návrh dlužníka, kdy dlužník předloží insolvenčnímu soudu spolu s návrhem písemný souhlas všech věřitelů včetně souhlasu insolvenčního správce. Podpisy všech zúčastněných musí být úředně ověřeny. Doručení a zveřejnění rozhodnutí o zrušení konkursu se děje stejným způsobem jako rozhodnutí o prohlášení konkursu. Proti rozhodnutí o zrušení konkursu bez návrhu je možné podat odvolání ze strany dlužníka, insolvenčního správce a nebo ze strany přihlášených věřitelů. Proti rozhodnutí o zrušení konkursu na návrh dlužníka mohou podat odvolání jen insolvenční správce a přihlášení věřitelé. Dnem nabytí právní moci nastávají účinky rozhodnutí o zrušení konkursu a od této chvíle je rozhodnutí vykonatelné. Zároveň zanikají účinky prohlášení konkursu kromě těch, které lze vrátit do stavu před prohlášení konkursu. Platnost a účinnost právních úkonů, které byly provedeny během konkursu, tím není dotčena 18. V případech, kdy v průběhu konkursu dlužník zemře, nastupují do řízení za dlužníka dědicové, pokud žádní nejsou, přebírá tuto úlohu stát. Insolvenční správce je povinen zastavit zpeněžování podstaty a předložit insolvenčnímu soudu zprávu o dosavadním průběhu konkursu a doloží vyúčtování své dosavadní odměny a do té doby vynaložených výloh. Po právní moci rozhodnutí o schválení zprávy insolvenční soud zruší usnesením konkurs a postoupí věc soudu, u kterého probíhá řízení o dědictví. Doručení a zveřejnění rozhodnutí o zrušení konkursu z důvodu úmrtí dlužníka se děje stejným způsobem jako rozhodnutí o prohlášení konkursu. Po zrušení konkursu pozbývá insolvenční správce oprávnění nakládat se zbývajícím dlužníkovým majetkem zahrnutým do majetkové podstaty a tato práva se vrací zpět dlužníkovi. Výkon funkce insolvenčního správce končí okamžikem, kdy předloží insolvenčnímu soudu celkovou účetní závěrku, sestavenou ke dni zrušení konkursu odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb. 26