REKODIFIKAČNÍ NOVINKY

Transkript

1 PRAHA BRNO OSTRAVA BRATISLAVA Česko-slovenská advokátní kancelář s mezinárodním dosahem REKODIFIKAČNÍ NOVINKY ČERVEN 2012 OBSAH ÚVOD REKODIFIKACE SOUKROMÉHO PRÁVA ZÁKLADNÍ PŘEHLED ZMĚN PŘECHODNÁ USTANOVENÍ - ČASOVÁ PŮSOBNOST NOVÉHO OBČANSKÉHO U STATUTÁRNÍ ORGÁNY DLE ZÁKONA O OBCHODNÍCH - VYBRANÉ OTÁZKY KONTAKTY Největší právnická firma v České republice Klienty nejlépe hodnocená právnická kancelář v České republice Právnická firma roku v České republice (2012) 1. místo v počtu realizovaných fúzí a akvizic v České republice a východní Evropě (2011) 1. místo mezi domácími právnickými firmami (2011)

2 ÚVOD Vážení klienti, obchodní partneři, přátelé, rekodifikace soukromého práva v České republice pomalu ale jistě přestává být pouze tématem vzrušených odborných debat právníků a stává se čím dál tím více i předmětem zájmu našich klientů. Od budou účinné tří hlavní pilíře rekodifikace, tj. nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.), zákon o obchodních korporacích (zákon č. 90/2012 Sb.) a zákon o mezinárodním právu soukromém (zákon č. 91/2012 Sb.) Tato rekodifikace představuje skutečnou revoluci v českém soukromém právu. Ačkoliv se zdá, že pro adaptaci na revoluční změny zbývá relativně dost času, je tomu tak jen zdánlivě. Jeden a půl roku ve skutečnosti není mnoho na analýzu rozsáhlé a v řadě otázek zcela nové právní úpravy a jejích dopadů na podnikání i běžný život, na změnu stávajících nebo vytvoření a zavedení nových vnitřních procesů, proškolení zaměstnanců a úpravu právní dokumentace. U všech našich klientů budou takové změny vyžadovat pečlivou přípravu, dobrou organizaci a bohužel i nemalé náklady. Dopadů rekodifikace na naše klienty a jejich podnikání jsme si plně vědomi. Po pečlivé přípravě proto od poloviny roku 2012 startujeme řadu aktivit, které našim klientům pomohou zorientovat se v nové právní úpravě, identifikovat a omezit rizika, odhalit a využít příležitosti a adaptovat svou právní dokumentaci a procesy tak, aby mohli v roce 2014 vstoupit do nové právní reality plně připraveni. Proto již nyní přicházíme s novým formátem právních novinek ve speciální edici zaměřené právě na otázky rekodifikace. Tyto Rekodifikační novinky plánujeme vydávat v zásadě měsíčně, podle aktuálnosti a závažnosti témat. V tomto prvním čísle Rekodifikačních novinek najdete několik článků zabývajících se základními a obecnými rekodifikačními tématy, a to zejména otázkou tzv. přechodných ustanovení (tedy toho, jak rekodifikace ovlivní právní vztahy a práva a povinnosti vzniklé před ). Je zde i článek zabývající se některými aspekty nové úpravy právního postavení členů statutárních orgánů. Problematikou statutárních orgánů, standardem jejich péče při výkonu funkce či jejich jednáním za korporaci se jako významnému tématu budeme věnovat i v dalších číslech této edice. Od září tohoto roku budeme pořádat řadu přednášek a workshopů pro naše klienty. Chystáme cyklus přednášek pro interní právníky našich klientů, zaměřený na obecnější právní témata časové působnosti nové právní úpravy a přechodných ustanovení, hlavní změny ve smluvním právu a v procesu kontraktace, hlavní změny v běžném fungování obchodních společností (korporací) i jednání za ně jejich statutárními orgány, členy managementu či zaměstnanci. Vedle toho připravujeme tematické semináře, které budou klást důraz na praxi a budou zaměřeny podle oborů činnosti našich klientů. Jsme velmi rádi, že v našem týmu právníků jsou experti, kteří se přímo podíleli na přípravě nových předpisů nebo kteří jsou členy autorských kolektivů komen- tářové literatury k novým kodexům. Náš advokát Petr Bříza se podílel na tvorbě zákona o mezinárodním právu soukromém a je vedoucím autorského kolektivu připravujícího pro C. H. Beck komentář k tomuto zákonu. Partner Dušan Sedláček je jedním z autorů připravujících komentář k novému občanskému zákoníku. Do našeho týmu jsme letos s potěšením přivítali JUDr. Milana Hulmáka, Ph.D., člena rekodifikační komise Ministerstva spravedlnosti, která nové předpisy vytvářela, a člena pracovních komisí pro obchodní právo a soukromé právo Legislativní rady vlády. Milan Hulmák u nás působí na pozici of counsel jako právní expert pro otázky rekodifikace. V tomto čísle novinek publikujeme i jeho článek, kde vysvětluje hlavní koncepční změny a pozitiva nové právní úpravy občanského práva. Ať již naši klienti vidí v rekodifikaci soukromého práva spíše rizika nebo naopak příležitosti, jsme připraveni s nimi sdílet naše znalosti a zkušenosti a pomoci jim, co nejlépe rizika omezit a příležitosti využít. Věříme, že k tomu přispěje i toto první číslo Rekodifikačních novinek. Dobré čtení! Jaroslav Havel, vedoucí partner kanceláře Úvod 2

3 REKODIFIKACE SOUKROMÉHO PRÁVA I. Úvod V březnu letošního roku byly ve Sbírce zákonů vyhlášeny tři nové základní předpisy soukromého práva zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích a zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Byla tím dovršena reforma soukromého práva, která zde probíhala od roku Účinnosti by měly nové předpisy nabýt až V mezidobí budou provedeny navazující legislativní změny, například v procesním či daňovém právu. V mezidobí by se na aplikaci těchto předpisů měla připravit také praxe. Svým rozsahem jde o zásadní změnu soukromého práva. Nový občanský zákoník má 3080 ustanovení, ruší se jím 238 právních předpisů či jejich částí. Ruší se mimochodem i stávající zákon o rodině a obchodní zákoník. O zásadní změnu soukromého práva jde i po stránce obsahové, v některých oblastech více, v jiných méně. Co zásadního tedy nový občanský zákoník vlastně přináší? II. Základní východiska Ústředním pojmem nového občanského zákoníku se stává člověk a jeho svoboda. Občanské právo se neomezuje pouze na regulaci majetkových vztahů, ale na prvním místě se reguluje postavení člověka a jeho vztahy osobní. Důraz je kladen na autonomii lidské vůle. Plně se tak dává průchod myšlence, že vše je dovoleno, co není zakázáno. Občanský zákoník má být zákonem pro život, ustanovení občanského zákoníku jsou tak primárně dispozitivní. Kogentní jsou ustanovení zákona, kde je to stanoveno výslovně. Od ostatních se lze odchýlit, ledaže jde o ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek, právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Zásadně dispozitivní je tak i úprava věcných práv, vůči třetím osobám má taková dohoda účinky pouze, jestliže tak stanoví zákon. III. Pojmy S účinností nového zákoníku se změní i některé základní pojmy, s nimiž se dnes v právu pracovalo, ať už jde například o pojetí věci, právního úkonu či jeho neplatnosti. III. 1. Věci Jde-li o pojetí věci, často se upozorňuje na opuštění současného jednotného pojetí. Je otázkou, zda dnes nějaké jednotné pojetí existuje (občanský zákoník, čl. 11 Listiny základních práv a svobod, zvláštní předpisy o ochranných známkách, patentech). Nový občanský zákoník se širokým pojetím věci o zavedení jednotného pojetí snaží. Občanský zákoník vychází z toho, že věcí je vše, co není osobou a slouží potřebě lidí. Věci jsou hmotné (např. i elektřina jako ovladatelná přírodní síla) a nehmotné (např. majetková práva). Věci jsou movité (i pohledávky) a nemovité. V případě nemovitostí platí zásada superficies solo cedit. Nemovitostí budou v zásadě pouze pozemky. Stavby budou až na výjimky jejich součástí. Výjimkou jsou například podzemní stavby se samostatným účelovým určením nebo inženýrské sítě. Nemovitostí jsou i věcná práva k nim a práva, o nichž to stanoví zákon. Přechodná ustanovení řeší dopad nové úpravy na stávající stav. Nová právní úprava by tak měla zajistit důslednější ochranu jednotlivých majetkových hodnot, umožnit vznik věcných práv k nim (tam, kde je to přiměřené), zároveň odstranit některé problémy stávající úpravy (diskuse, které stavby jsou součástí pozemku a které nikoliv, opomenutí staveb či pozemků při nakládání apod.). III. 2. Právní jednání V novém občanském zákoníku se projev vůle, který v souladu s právem vyvolává právní následky, označuje jako právní jednání. Nejde jenom o změnu terminologickou, ale do značné míry i obsahovou. Zákon rozlišuje základní náležitosti nezbytné pro vznik právního jednání (k jednání bez těchto náležitostí se nepřihlíží) a náležitosti nezbytné pro platnost právního jednání. Obecně se zde prosazuje na řadě míst již výše zmíněný respekt k vůli jedinců. Na jednání by mělo být pohlíženo spíše jako na platné než neplatné. Došlo proto ke zmírnění požadavků na formu. Některé nedostatky lze zpětně odstranit, např. nedostatek určitosti a formy. Rozpor se zákonem je důvodem neplatnosti, jenom pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. K absolutní neplatnosti však bude docházet pouze v případech zjevného rozporu s dobrými mravy a zjevného rozporu se zákonem a veřejným pořádkem. Důvodem absolutní neplatnosti je i počáteční Nový občanský zákoník 3

4 nemožnost plnění. V ostatních případech půjde o neplatnost relativní, tedy s možností konvalidace a potřebou dovolat se takové neplatnosti (tedy například i v případě bezprávné výhružky). Občanský zákoník dává určitý návod, jak postupovat v některých případech. U některých ujednání stanoví, že se k nim nepřihlíží (např. nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách), jinde stanoví neplatnost (např. nepřiměřená ujednání v adhezních smlouvách). IV. Postavení osob Základní myšlenky postavení osob se nemění. Dochází k omezení možnosti zbavit svéprávnosti fyzickou osobu (stanoví se různé podpůrné možnosti, např. zastoupení členem domácnosti, omezení pouze na dobu určitou, nemožnost zbavení). Na druhou stranu jsou rozšířené možnosti přiznat svéprávnost i osobě nezletilé (emancipace). Ztěžují se podmínky pro prohlášení osoby za mrtvou a zavádí se institut nezvěstnosti. Nově se upravuje vliv změny pohlaví na status osoby. Na rozdíl od stávající právní úpravy, nový občanský zákoník obsahuje podrobnou obecnou úpravu právnických osob. Upravuje i spolek, nadaci a ústav. V. Rodinné právo Rodinné právo je často spojeno s tradicí a kulturními zvyklostmi určité společnosti. Jeho právní úprava proto vykazuje větší stabilitu. Nejinak je tomu i v novém občanském zákoníku. K zásadním změnám nedochází. Z hlediska praxe stojí za zmínku především úprava manželského majetkového práva v rámci práva rodinného. Jde-li o zákonný režim, je jeho obsah v zásadě shodný s dnešní úpravou. Oproti té stávající v případě výlučného majetku jednoho z manželů se stává součástí společného jmění pouze zisk (nájemné x zisk z proná- jmu). Manželům je dána větší volnost při úpravě režimu společného jmění manželů, např. jeho vznik fakticky vyloučit (režim oddělených jmění). Zákon důsledněji chrání rodinu. S ohledem na zájmy rodiny jsou stanoveny limity nakládání s výlučným majetkem, např. v němž rodina bydlí. V některých případech je nezbytný souhlas manžela. Na druhou stranu se posiluje i ochrana třetích osob. Předpokládá se vznik veřejného seznamu smluv o manželském majetkovém režimu, k zápisu však bude docházet pouze v případech sjednaných, jinak na žádost obou manželů. Řeší se mimo jiné uspokojení pohledávek třetích osob ze společného jmění manželů. VI. Absolutní majetková práva Absolutní majetková práva zahrnují práva věcná a právo dědické. Z označení vyplývá jejich základních charakteristika účinky vůči třetím osobám a majetkový charakter. VI. 1. Věcná práva Jde-li o práva věcná, i nový občanský zákoník stojí na zásadě jejich taxativního výčtu. Pouze zákon stanoví, která práva jsou věcná. Jejich výčet je však rozšířen, např. zákaz zcizení nebo zatížení věci, vedlejší ujednání při kupní smlouvě. Vedle toho nelze přehlédnout, že do veřejného seznamu se mají zapisovat i další práva, čímž se mohou rozšířit jejich účinky vůči třetím osobám (např. nájem, pacht, vzdání se práva na náhradu škody). Z novinek, které určitě zaujmou, ale také vyvolají diskusi, nelze opomenout posílení ochrany dobré víry při nabytí od neoprávněného, a to ať už jde o movité věci či nabytí věci zapsané ve veřejném seznamu. Vlastníkem se tak bude moci za určitých okolností stát nabyvatel i v případě, kdy uzavírá smlouvu s osobou, která není oprávněna nakládat s předmětem koupě. Praktický význam budou mít i nově formulované služebnosti inženýrských sítí, možnost mimořádného vydržení, úprava rozhrad či možnost určení hranic soudem. Možnosti stran se rozšiřují i v oblasti zástavního práva. Bude možné sjednat zákaz dalšího zastavení věci (tzv. negative pledge), ale i možnost svépomocného prodeje zastavené věci či budoucí zástavní právo. Řeší se režim uvolněného zástavního práva i možnost záměny zástavního práva. Součástí nového občanského zákoníku bude i úprava trustu (svěřeneckého fondu). VI. 2. Dědické právo I v dědickém právu je patrné posílení významu vůle jedince, v tomto konkrétním případě zůstavitele. To se projevuje v nových možnostech pořízení pro případ smrti (dědická smlouva, odkaz, darování pro případ smrti), v možnosti stanovit podmínky a příkazy, snížení ochrany nepominutelných dědiců (snížení limitů, zachování platnosti závěti, zjednodušení vydědění) a také v institutu svěřenské nástupnictví. Zůstavitel tedy může stanovit dědice svých dědiců ohledně svého majetku. Mění se koncepce přechodu dluhů a obecně se posiluje ochrana věřitele. Pohledávka se nepromlčí dříve než šest měsíců po skončení dědického řízení. Na dědice přecházejí veškeré dluhy zůstavitele. Přechodu všech dluhů však může dědic zabránit pomocí institutu výhrady soupisu (dědic ale odpovídá za správnost). VII. Relativní majetková práva Oblast závazkového práva prošla také určitou reformou. Zásadní změny se objevují zejména v oblasti deliktních závazků a úpravě bezdůvodného obohacení. VII. 1. Smluvní závazky Pokud jde o smluvní závazkové právo, nejde o nijak zásadní změny. Hlavní změnou je sjednocení úpravy občanského a obchodního zákoníku. Řada ustanovení Nový občanský zákoník 4

5 v novém občanském zákoníku je přitom zjevně inspirována právě úpravou v obchodním zákoníku. Režim kontraktace bude v zásadě ponechán dohodě stran. Na rozdíl od stávající právní úpravy se nebude vyžadovat absolutní shoda návrhu a přijetí. Pokud jde o obchodní podmínky, stanoví zákon podmínky, za nichž je lze jednostranně změnit s výhradou ukončení smluvního vztahu. Úpravou v Německu byla inspirována možnost potvrzujících dopisů. Posílení smluvní volnosti je vyváženo důrazem na ochranu slabší strany. Dochází proto k výslovné úpravě lichvy, neúměrného zkrácení, smluv uzavíraných adhezním způsobem, překvapivých ujednání v obchodních podmínkách apod. Ve vztazích mezi podnikateli se tato úprava často neuplatní nebo ji lze vyloučit. Ochrana spotřebitele je pojata relativně úzce (spotřebitel jako fyzická osoba), stejně jako dnes však zahrnuje výčet ujednání, která se automaticky považují za nepřiměřená. Na problémy stávající praxe se reaguje například výslovnou úpravou globální cese, postoupení smlouvy nebo podrobnější úpravou zajišťovacího převodu práva. Smluvní typy vycházejí ze stávající právní úpravy, často jsou inspirované úpravou v obchodním zákoníku. VII. 2. Delikty a bezdůvodné obohacení Delikty Nová úprava náhrady škody opouští některé osvědčené pravdy stávající právní úpravy. Na prvním místě je nutné zmínit sjednocení úpravy majetkové a nemajetkové škody (tzn. i finanční zadostiučinění u ochrany osobnosti). Na druhou stranu se rozlišuje mezi zákonnou odpovědností (odpovědnost jen za zavinění porušení) a smluvní odpovědností (objektivní odpovědnost, příčinná souvislost založena na předvídatelnosti). Nový občanský zákoník bude umožňovat omezení povinnosti k náhradě újmy, výjimkou je újma na přirozených právech člověka, újma způsobená úmyslně nebo v hrubé nedbalosti a újma vůči slabší straně. Zákon i nadále obsahuje prevenční povinnost. Ta je však omezena v zásadě na ochranu absolutních práv (svoboda, život, zdraví, vlastnictví). Zvláštní úpravou se řeší odpovědnost za nekonání, např. neposkytnutí pomoci. Z novinek lze zmínit ještě připuštění alternativní příčinné souvislosti v určitém rozsahu a změny při zjišťování výše škody (v zásadě účelné náklady na obnovení funkce věci, zrušení bodového hodnocení újmy na zdraví). Ze zvláštních případů náhrady škody stojí za zmínku omezení povinnosti k náhradě oproti stávající úpravě odpovědnosti za škodu způsobené okolnostmi (nově vadou), které mají původ v povaze přístroje ( 421a stávajícího občanského zákoníku) nebo naopak rozšíření v případě náhrady škody způsobené provozem zvlášť nebezpečným (stačí významné zvýšení nebezpečí vzniku újmy, srov. 432 stávajícího občanského zákoníku). Bezdůvodné obohacení Nový občanský zákoník neobsahuje taxativní výčet jednotlivých skutkových podstat bezdůvodného obohacení. Na druhou stranu si zákonodárce uvědomuje, že obohacení je běžnou součástí lidského života a rozšiřují se případy, kdy se o bezdůvodné obohacení nejedná (např. jednání ve vlastním zájmu, které obohatí i jiné). Dochází k výraznější ochraně dobré víry při nabývání bezdůvodného obohacení, např. bylo-li obohacení vnuceno a následně zaniklo. VIII. Závěr Nový občanský zákoník zasáhne do života řady subjektů. Otevírá prostor pro úpravu soukromoprávních vztahů, které současné zákony neumožňovaly nebo neupravovaly. V řadě jiných věcí přináší podrobnější pravidla a novou regulaci. Jde o rozsáhlý právní předpis, který část problémů stávající praxe odstraňuje, stejně jako jiné právní předpisy ale řadu jiných vyvolává. Změny, které nový občanský zákoník přináší, nevedou k závěru, že po 1. lednu 2014 nelze vyjít na ulici bez jeho podrobné znalosti. Přesto je nutné se na jeho účinnost připravit tak, aby na jedné straně mohl být využit potenciál této nové právní úpravy a na druhé straně bylo možné zabránit negativním dopadům, které může mít na postavení osob a jejich zájmy. Milan Hulmák of counsel Právní expert pro otázky rekodifikace Nový občanský zákoník 5

6 PŘECHODNÁ USTANOVENÍ K NOVÉMU OBČANSKÉMU U Nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb., dále též NOZ ) nabývá účinnosti dne 1. ledna 2014 a k témuž dni se ruší stávající občanský zákoník z roku 1964 (zákon č. 40/1964 Sb.). Vzhledem k tomu, že nový občanský zákoník obsahuje celou řadu právních institutů odlišných od současného občanského zákoníku, je třeba najít způsob, jakým budou stávající právní vztahy upraveny poté, co již nynější občanský zákoník nebude platit. To je úkolem tzv. přechodných ustanovení, která se nacházejí na samém konci nového občanského zákoníku, a to v Nový občanský zákoník se v zásadě bude aplikovat až na práva a povinnosti vzniklé po nabytí jeho účinnosti ( 3028 odst. 1 NOZ). To se vztahuje zejména na právo závazkové, neboť smlouvy uzavřené podle nynějšího občanského nebo obchodního zákoníku se budou těmito předpisy řídit po celou dobu svého trvání. Strany smlouvy si však mohou sjednat, že již od nabytí účinnosti nového občanského zákoníku se i na smlouvy uzavřené podle stávajícího občanského zákoníku použije nový občanský zákoník. Takovou dohodu mohou strany smlouvy učinit už nyní, takže jejich dnes uzavřená smlouva se od 1. ledna 2014 bude řídit již novým občanským zákoníkem. Dohody tohoto druhu lze očekávat například mezi věřiteli a dlužníky ve vztahu k realizaci zástavního práva, které je podle nového občanského zákoníku pro věřitele podstatně jednodušší. V dnes uzavírané zástavní smlouvě tak může být sjednáno, že pokud by k realizaci zástavního práva došlo až po 1. lednu 2014, použije se úprava obsažená v novém občanském zákoníku. U práv osobních, rodinných a věcných a stejně tak u některých smluv (třeba u smlouvy nájemní) platí pravidlo opačné; tyto právní vztahy se budou novým občanským zákoníkem řídit již ode dne jeho účinnosti. Na všechny právní vztahy, tedy i na právní vztahy řídící se v budoucnu stávajícím občanským či obchodním zákoníkem, se současně již ode dne účinnosti nového občanského zákoníku použijí základní principy zakotvené v části první hlavě I. nového občanského zákoníku ( 1 14). Přechodná ustanovení se významným způsobem dotýkají také práv k nemovitostem. Podle 3054 NOZ přestává být stavba samostatnou věcí v právním smyslu a stává se součástí pozemku; to platí za předpokladu, že stavba i pozemek mají stejného vlastníka. Pokud má pozemek a stavba na něm stojící vlastníky odlišné, zůstává stavba i nadále nemovitou věcí. Vlastník pozemku má však předkupní právo ke stavbě na pozemku se nacházející a stejně tak vlastník stavby má předkupní právo k pozemku, na kterém stavba stojí. V přechodných ustanoveních se projevuje silnější pozice pozemku oproti stavbě na něm stojící, neboť podle 3058 odst. 2 NOZ platí, že pokud třetí osoba nabude vlastnictví k pozemku a je přitom v dobré víře, že stavba na něm stojící je jeho součástí, stává se tato třetí osoba také vlastníkem stavby a stavba přestává být samostatnou věcí; vlastník stavby má současně právo na náhradu vůči původnímu vlastníkovi pozemku. Podle stávajícího občanského zákoníku mají spoluvlastníci vůči sobě navzájem zákonné předkupní právo. Vzhledem k tomu, že nový občanský zákoník toto předkupní právo (s určitými drobnými výjimkami) již neupravuje, je v 3062 NOZ stanoveno, že předkupní právo podle dosavadního občanského zákoníku zaniká uplynutím jednoho roku ode dne nabytí účinnosti nového občanského zákoníku. Nový občanský zákoník také upravuje tzv. mimořádné vydržení, které činí pro movité věci 6 let a pro nemovitosti 20 let. Do vydržecí doby přitom bude možné započítat i dobu, která běžela již před účinností nového občanského zákoníku, nicméně tato doba neskončí dříve než uplynutím dvou let od nabytí účinnosti nového občanského zákoníku, pokud jde o věc movitou, případně pěti let, pokud jde o nemovitost. Právo na náhradu škody se posuzuje podle dosavadních právních předpisů, pokud k porušení povinnosti stanovené právními předpisy došlo před nabytím účinnosti nového občanského zákoníku. Pokud však o věci zatím nebylo rozhodnuto, je soud oprávněn v mimořádných důvodech přiznat nad rámec pouhé náhrady škody i náhradu nemajetkové újmu podle nového občanského zákoníku ( 3079 odst. 2 NOZ). Dušan Sedláček, Partner Nový občanský zákoník 6

7 VYBRANÉ ZMĚNY PRÁVNÍ ÚPRAVY TÝKAJÍCÍ SE STATUTÁRNÍCH ORGÁNŮ KAPITÁLOVÝCH SPOLEČNOSTÍ OD Nový občanský zákoník a zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) přináší pochopitelně řadu změn i v právní úpravě pravidel týkajících se řídících a kontrolních orgánů obchodních společností, ať už se jedná například o koncepční změnu postavení člena statutárního orgánu jako zákonného zástupce společnosti, změny ve standardu péče pro výkon funkce člena orgánu společnosti, otázky týkající se jednání statutárního orgánu, souběhu funkcí atd. Jde o téma, které se dotýká všech obchodních společností bez ohledu na jejich velikost či předmět podnikání a které bude mít bezprostřední vliv jak na pravidla jejich správy a řízení (corporate governance), tak i na jejich běžnou každodenní činnost. Tomuto tématu se budeme věnovat v sérii několika článků. Aktuálně se zabýváme vybranými praktickými otázkami, které jsou diskutabilní a jsou určitým, ne vždy ideálním, způsobem řešeny judikaturou soudů. Diskutujeme, nakolik je úprava těchto otázek v zákoně o obchodních korporacích odlišná oproti úpravě stávající, zda jde o pravidla vhodnější či nikoliv a zda bude při interpretaci nové úpravy použitelná dosavadní judikatura. V navazujících článcích se budeme zabývat například změnami v jednání statutárních orgánů či změnami ve standardu jejich péče pro výkon funkce. Smlouva o výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace Od bude uzavření písemné smlouvy o výkonu funkce v případě společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti zřejmě povinným úkonem. Podle stávajícího znění obchodního zákoníku uzavření smlouvy o výkonu funkce naproti tomu nutné není, v takovém případě se pak úprava práv a povinností ve vztahu mezi společností a členem jejího statutárního orgánu řídí přiměřeně ustanoveními obchodního zákoníku o mandátní smlouvě. Smlouva o výkonu funkce může být uzavřena rovněž jako smlouva bezúplatná, avšak v případě, že nebyla uzavřena vůbec, ustálená judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že v takovém případě právo na odměnu za výkon funkce členu orgánu vyplývá přímo ze zákona. Naopak tomu bude podle nového zákona o obchodních korporacích, z jehož úpravy se obecně podává, že výkon funkce bude bezplatný, nebude-li ve smlouvě o výkonu funkce sjednáno jinak. Smlouva o výkonu funkce bude muset být schválena nejvyšším orgánem společnosti, u spo- lečnosti s ručením omezeným a akciové společnosti tedy valnou hromadou. V případě, že členové představenstva budou v akciové společnosti voleni dozorčí radou, bude tento orgán schvalovat rovněž jejich smlouvy o výkonu funkce. Tak tomu ostatně je i podle aktuálního znění obchodního zákoníku. Podstatnou náležitostí smlouvy o výkonu funkce podle zákona o obchodních korporacích budou nově také podrobně vymezená ustanovení o odměňování. Obchodní zákoník naproti tomu v současnosti nestanoví žádné detailní požadavky pro úpravu odměňování, pouze vyžaduje, aby bylo jakékoli plnění ve prospěch člena orgánu schváleno valnou hromadou, pokud není určeno ve smlouvě o výkonu funkce nebo neplyne z právního nebo vnitřního předpisu. Souběh funkce člena statutárního orgánu s pracovněprávním vztahem V teorii i praxi hojně diskutovaná problematika souběhu funkce člena statutárního orgánu společnosti s pracovněprávním vztahem se společností doznala po účinnosti novely obchodního zákoníku od podstatné změny, a to především v souvislosti s nově vloženým 66d Zákon o obchodních korporacích 7

8 ní zcela nebo zčásti na jinou osobu, a to i samotného člena statutárního orgánu, přičemž tyto činnosti mohou být vykonávány nově i v pracovněprávním vztahu. Rozsah tohoto pověření nicméně zákon omezuje, když z rozsahu možné delegace vyjímá účast na zasedání statutárního orgánu, rozhodování o pověření obchodním vedením (subdelegace tedy přípustná není) a rozhodování o základním zaměření obchodního vedení. Delegovaný tedy může být pověřen pouze každodenním řízením společnosti (day-to-day business), a nikoliv koncepčním a strategickým rozhodováním, které nadále zůstává ve výlučné působnosti statutárního orgánu. Ani v důsledku pověření jiné osoby obchodním vedením však nedochází k omezení odpovědnosti za porušení povinnosti vykonávat funkci člena statutárního orgánu s péčí řádného hospodáře. Naopak, jedním z hledisek pro posouzení případné odpovědnosti statutárního orgánu je nepochybně i skutečnost, jakou osobu statutární orgán obchodním vedením pověřil, zda obchodního zákoníku, upravujícím tzv. pověření obchodním vedením. Do účinnosti této novely zastával Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi názor, že činnosti, které spadají do obsahu výkonu funkce člena statutárního orgánu, nelze vykonávat v pracovněprávním vztahu se společností. Pokud by osoba, která je členem statutárního orgánu, uzavřela se společností pracovní smlouvu nebo jinou dohodu o pracích konaných mimo pracovní poměr, a to na výkon činností, které jsou součástí obchodního vedení, pak takový pracovněprávní vztah vůbec nevznikne, jelikož ho zákon nepřipouští. Jedním z hlavních argumentů Nejvyššího soudu pro tento závěr je skutečnost, že by tím došlo k nežádoucímu omezení odpovědnosti člena statutárního orgánu za škodu způsobenou společnosti, jelikož v režimu pracovněprávní odpovědnosti by odpovědnost za škodu byla omezena pouze na čtyř a půl násobek měsíční mzdy. Od zákon souběh připouští, a to formou tzv. pověření obchodním vedením, které umožňuje delegovat obchodní vedeposkytl této osobě dostatečné podklady a informace a zda její činnost následně kontroloval. Je důležité zdůraznit, že 66d obchodního zákoníku nemůže zhojit stav souběhu již existujícího, novela totiž žádná přechodná ustanovení neobsahuje. Nový zákon o obchodních korporacích problematiku souběhu ani možnost pověření obchodním vedením neupravuje, od se tedy právní úprava zdánlivě vrací do stavu, který zde existoval do konce roku Z příslušných ustanovení nového zákona o obchodních korporacích však vyplývá jedna podstatná změna, totiž že vztahy mezi obchodní společností a členem jejího orgánu nadále nebudou patřit mezi tzv. absolutní obchody. Od tedy bude možné smlouvu o výkonu funkce patrně podřídit, podle volby stran, zákoníku práce nebo občanskému zákoníku. Funkci statutárního orgánu tak od bude zřejmě možné vykonávat také v pracovněprávním vztahu. Na vztah společnosti a člena orgánu se vždy budou primárně aplikovat Zákon o obchodních korporacích 8

9 ustanovení zákona o obchodních korporacích. V rozsahu, v jakém tento speciální zákon pravidla neobsahuje, by pak zřejmě bylo možno subsidiárně aplikovat i některá ustanovení zákoníku práce, respektive občanského zákoníku. Tato otázka nicméně zůstává dle našeho názoru nejasná. S případnou úpravou smluvní dokumentace ve prospěch aplikace zákoníku práce na smlouvu o výkonu funkce bychom tak spíše doporučili vyčkat, na to, jak se případně dále vyvine odborná diskuse v této věci. Odstoupení z funkce statutárního orgánu obchodní korporace Ačkoliv textace příslušných ustanovení stávajícího obchodního zákoníku, upravujících odstoupení z funkce, nedávala zcela jasné odpovědi na všechny otázky, které v této souvislosti v praxi často vyvstávaly, bohatá a v současné době i ustálená judikatura Nejvyššího soudu dokázala nastavit poměrně jasná pravidla a odpovědět na řadu otázek, které 66 odst. 1 obchodního zákoníku vyvolával. Stávající právní úprava k odstoupení osoby z funkce člena orgánu požaduje, aby rezignace byla oznámena orgánu, jehož je osoba členem, nebo orgánu, který ji do funkce zvolil. Jelikož orgán společnosti, kterým je zpravidla valná hromada, nemá sám o sobě právní subjektivitu a není tak schopen přijímat jakákoliv oznámení, Nejvyšší soud situaci usnadnil, když dovodil možnost doručení takového oznámení přímo samotné společnosti. Nový zákon o obchodních korporacích v 59 odst. 5 k odstoupení z funkce člena statutárního orgánu opět vyžaduje, aby odstoupení bylo oznámeno orgánu, který tohoto člena do funkce zvolil. Zřejmě se přitom jedná o úpravu speciální oproti ustanovení 160 nového občanského zákoníku. Ten upravuje formu odstoupení obecně pro všechny právnické osoby a shodně jako aktuální judikatura vyžaduje, aby oznámení o odstoupení bylo doručeno právnické osobě. Bude tedy opět úlohou soudů odpovědět na otázku, zda bude mít tato drobná odlišnost v právní úpravě zákona o obchodních korporacích a občanského zákoníku za následek změnu požadavků pro řádné doručení odstoupení z funkce orgánu obchodní korporace oproti stávající judikatuře, či nikoliv. Pro zajištění právní jistoty tak nezbývá, než doporučit vtělit úpravu postupu odstoupení z funkce člena orgánu obchodní korporace přímo do stanov či společenské smlouvy, jelikož zákon o obchodních korporacích takovou odchylnou úpravu umožňuje. Nově bude navíc člen orgánu ve svém právu odstoupit z funkce člena orgánu omezen, a to v tom smyslu, že nebude moci odstoupit z funkce v době, která bude pro korporaci nevhodná. Výklad tohoto ustanovení musí opět přinést až judikatura, avšak domníváme se, že by se mohlo jednat například o situaci, kdy je korporace v procesu realizace významného podnikatelského záměru, kterou nebude schopna dokončit jiná osoba, než stávající jednatel či člen představenstva. Na závěr této části lze dodat, že lhůta, po jejímž uplynutí skončí výkon funkce člena orgánu v případě, že oznámí své odstoupení přímo na zasedání příslušného orgánu a která podle stávající úpravy v obchodním zákoníku činí dva měsíce, se od zkracuje na měsíc jeden. Orgán projednávající odstoupení však může, podle stávající i nové úpravy, schválit i jiný okamžik zániku funkce. Michaela Riedlová, advokátka Michaela Micková, koncipientka Zákon o obchodních korporacích 9

10 PRAHA BRNO OSTRAVA BRATISLAVA Česko-slovenská advokátní kancelář s mezinárodním dosahem REKODIFIKAČNÍ NOVINKY ČERVEN 2012 Advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners se sídlem v Praze a s pobočkami v Brně, Ostravě a Bratislavě je s týmem více než 140 právníků, z toho 21 partnerů, několika desítek studentů právnických fakult a více než 300 spolupracovníků, včetně 100 zaměstnanců spolupracující inkasní agentury Cash Collectors, největší česko-slovenskou právnickou firmou. Kancelář v současné době poskytuje služby zhruba 700 klientům, z toho více než 30 společnostem patřícím do Czech TOP 100 a cca 80 společnostem patřícím do Fortune 500. Advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners je podle výsledků oficiální soutěže Právnická firma roku v posledních třech letech nejúspěšnější českou advokátní kanceláří, a to jak podle počtu titulů, tak podle počtu nominací. Kancelář také získala prestižní ocenění Who s Who Legal Award, je vyhodnocena jako nejlepší advokátní kancelář roku 2011 v České republice a v celkovém hodnocení publikace Practical Law Company za všechny hodnocené právní obory získala 1. místo mezi domácími advokátními kancelářemi. Kancelář dále získala ocenění ILO Client Choice Awards 2010 udělované mezinárodní ratingovou agenturou International Law Office (ILO), čímž se stala klienty nejlépe hodnocenou právnickou firmou v České republice. Právníci kanceláře jsou pravidelně uváděni mezi vedoucími či doporučovanými specialisty renomovanými mezinárodními ratingovými publikacemi jako jsou PLC Cross-border, European Legal 500, Chambers Global Guide, European Legal Experts, Global Law Experts a IFLR 1000; tyto publikace uvádějí kancelář jako jednu z nejlepších právních firem pro transakce realizované v České republice v oblasti fúzí a akvizic, obchodního práva a práva obchodních společností, bankovního a finančního práva, práva kapitálových trhů, insolvence a restrukturalizace, stavebního práva, práva nemovitostí, pracovního práva a řešení sporů. Advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners má nejkomplexnější mezinárodní podporu dostupnou pro české a slovenské advokátní kanceláře. Týn 1049/ Praha 1 Česká republika Tel.: Fax: Hilleho 1843/ Brno Česká republika Tel.: Fax: Zámecká Ostrava Česká republika Tel.: Fax: Apollo Business Center II, blok H Mlynské Nivy Bratislava Slovenská republika Tel.: Fax: Za vydání Rekodifikačních novinek odpovídají: Jan Topinka, partner (jan.topinka@havelholasek.cz), Dušan Sedláček, partner (dusan.sedlacek@havelholasek.cz) a Jana Buršíková, advokátka a professional support lawyer (jana.bursikova@havelholasek.cz) Účelem tohoto dokumentu a informací v něm obsažených je informovat obecně o vybraných významných legislativních změnách, nikoliv podat jejich vyčerpávající právní rozbor. Přestože přípravě tohoto dokumentu byla věnována maximální pozornost a péče, advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners doporučuje si před přijetím jakýchkoliv rozhodnutí na základě informací v tomto dokumentu vyžádat detailnější právní konzultaci Havel, Holásek & Partners s.r.o. Všechna práva vyhrazena.