FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY III. volební období. Zpráva

Transkript

1 FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY III. volební období 96 Zpráva Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky a generálního prokurátora Československé socialistické republiky o stavu socialistické zákonnosti v oblasti občanskoprávních vztahu Srpen 1980

2

3 Závěry XV. sjezdu KSČ znovu potvrdily, že cílem politiky Komunistické strany Československa je všestranný rozvoj člověka, uspokojování jeho materiálních a kulturních potřeb a cílevědomá podpora všeho, co přispívá k rozvoji osobnosti občana socialistického státu a socialistického způsobu života. Mezi. prostředky, které slouží prosazování těchto cílů patří i právní řád. Obsah, výklad a používání právních předpisů má kromě jiného vést také k tomu, aby růst hmotné spotřeby, o který společnost plánovitě usiluje, nebyl chápán jako samoúčel, ale jako jeden z prostředků k rozvoji tvořivých schopností lidí. V oblasti uspokojování hmotných a kulturních potřeb občanů, jejich osobních a rodinných zájmů plní tuto funkci především občanské právo, které nejen tyto vztahy reguluje, ale působí i na společenské a právní vědomí lidí, jejich názory a postoje ke společnosti, státu, rodině i spoluobčanům. Občanské právo napomáhá vytvářet takovou společenskou atmosféru, v níž nemá místo individualismus, povyšování osobních nebo skupinových zájmů nad zájmy celospolečenské anebo snaha jednotlivce neoprávněně od společnosti získat více, než odpovídá socialistickému principu odměňování podle množství, kvality a společenské důležitosti vykonané práce. Občanské právo působí na vědomí lidí také tím, že je vychovává chápat široká, jednotlivci poskytovaná práva jen v neoddělitelné souvislosti s plněním povinností. Prostřednictvím občanského práva se zabezpečují významné společenské zájmy a životní a sociální jistoty občanů, které zpětně motivují jednání a chování občanů a působí jak na rozvoj vzájemných vztahů mezi lidmi, tak i nepřímo na růst výroby, který je předpokladem dalšího růstu kvality hmotné spotřeby. Také rodinné právo plní důležitou společenskou funkci. Jeho prostřednictvím se usměrňují osobní a rodinné zájmy občanů a prosazují se zájmy společnosti na vytváření všestranných předpokladů zdravého fyzického i psychického vývoje dětí, který je zárukou, že z mladého pokolení budou vyrůstat pokrokoví a uvědomělí občané socialistického státu.

4 to 2 O Účelem zprávy je poukázat na to, jak se tyto záměry, které vyjádru jí konkrétní úpravy občanského a rodinného práva, uskutečnují ve společenské praxi. Podkladem zprávy jsou poznatky z rozhodovací činnosti soudů a státních notářství a poznatky z občanskosoudního a všeobecného dozoru prokuratury. Pro občanskoprávní vztahy je charakteristické rovné postavení účastníků těchto vztahů, jednota práv a povinností, jejich vzájemná podmíněnost a požadavek souladu těchto vztahů se zájmy společnosti. Občané i organizace denně vstupují do občanskoprávních vztahů; pokud jsou respektována prává. a plněny povinnosti z těchto vztahů; naprostá většina z nich probíhá bezkonfliktně a není proto nezbytné, ' aby se stala předmětem pozornosti některého ze státních orgánů. Jen významnější občanskoprávní vztahy, pokud to u nich zákon vyžaduje, jsou stanoveným způsobem státním orgánem evidovány. Dojde li k ohrožení práva nebo neoprávněnému zásahu do práva a vzniku konfliktu z občanskoprávního vztahu, vzniká důvod k zahájení občanského soudního řízení. Návrhem na zahájení řízení se občan neber organizace domáhají, aby soud rozhodl o splnění povinnosti vyplývající ze zákona nebo jiného právního předpisu, nebo o splnění povinnosti ze smlouvy, anebo aby rozhodl, zda tu právní vztah nebo právo je, popřípadě, aby rozhodl o osobním stavu občana a aby tím narušený, nebo ohrožený společenský vztah uvedl do souladu s právním řádem. Návrh na zahájení občanského soudního řízení může podat také prokurátor, má li za to, že to vyžaduje zájem společnosti nebo ochrana práv občanů a může ho podat také příslušný národní výbor, vyžaduje li to zájem společnosti. Na Činnosti zajištující nerušený výkon práv i povinností z občanskpprávních vztahů se kromě státních orgánů /soudů, prokuratury a národních výborů/ podílejí i jiné orgány; významný úkol připadá společenským organizacím, zejména Revolučnímu odborovému hnutí, Socialistickému svazu mládeže a Československému svazu žen a pokud jde o působení na právní vědomí občanů, i Jednotě právníků Československé socialistické republiky. Také řada institucí, jako jsou například manželské a předmanželské poradny, pracovní ko-

5 - 3 - lektivy a kolektivy občanů v miste bydliště obdobně svými prostředky k nerušenému výkonu práv i povinností z občanskoprávních vztahů působí. Společenským organizacím náležejí kromě toho i významna práva v občanském soudním řízení. Obsahem této zprávy za období let jsou tedy poznatky o stavu aplikace zákonů a jiných předpisů, jejichž obsahem jsou občanskoprávní vztahy v širším smyslu tohoto pojmu, tedy nikoli jen vztahy upravené občanským zákoníkem a předpisy vydanými k jeho provedení, ale i vztahy upravené zákonem o rodině, zákonem o pěstounské péči, zákonem o sociálním zabezpečení a zákonem o státním notářství. 1. Poznatky soudů a prokuratury a/ Z uplatňování občanského zákoníku /zákona č. 40/1964 Sb. / Občanský zákoník upravuje společenské vztahy, do nichž vstupují občané a socialistické organizace a občané navzájem při uspokojování hmotných a kulturních potřeb ve svéře individuální spotřeby. S cílem zabezpečovat rozvoj osobnosti občana občanský zákoník upravuje, chrání a zajišťuje i osobní práva, právo na život, zdraví, občanskou čest, jméno a projevy osobní povahy. Z věcí upravených občanským zákoníkem projednají soudy ročně okolo věcí. Ne každý návrh na zahájení řízení před soudem představuje konflikt mezi účastníky občanskoprávního vztahu. Kromě věcí, v nichž jde o osobní stav občana /např. o omezení a zbavení způsobilosti k právním úkonům/, jsou to i typicky dvoustranné vztahy, v nichž žalovaný účastník přes svou roli odpůrce uznává oprávněnost podaného návrhu. Je tomu tak např. ve věcech, v nichž jde o zrušení práva osobního užívání bytu, který nemůže být

6 - 4 - vyklizen, pokud nebude přidělen náhradní byt, o nějž se však může občan ucházet mimo pořadník žadatelů o byt až po zrušení užívacího práva k bytu soudem. Stoupající počet občanskoprávních věcí na soudech / ročně asi o 5 %/ je jevem nepříznivým. Svědčí o tom, že se zatím nedaří ve větší míře řešit rozpory v občanskoprávních vztazích před zahájením soudního řízení, i když to zákon předpokládá a preferuje. Svědčí to o nekázni účastníků těchto vztahů ale i o nedostatku aktivity těch orgánů, organizací a institucí, které mají a mohou na účastníky občanskoprávních vztahů působit výchovně, a to na pracovišti i v místě bydliště. Zákonná úprava počítá především se součinností společenských organizací a také národních výborů, které mají podle občanského zákoníku právo předběžně zakázat zásah do práva nebo uložit, aby závadný stav byl odstraněn. Svých prostředků k předcházení sporům nevyužívají dostatečně ani soudy. Určitý počet věcí projednávají soudy v důsledku toho, že vedoucí pracovníci socialistických organizací někdy nevyužívají své pravomoci řešit sami spor mezi organizací a občanem a raději věc učiní předmětem soudního řízení, ať již v něm organizace vystupuje jako žalobce nebo jako žalovaný. Nedostatek působení směřujícího k dobrovolnému dodržování zákona a jiných právních předpisů občany pramení u společenských organizací patrně z toho, že práva a povinnosti z občanskoprávních vztahů se považují za soukromou záležitost občana. Pokud však tyto organizace nežijí problémy a starostmi svých členů, ani se o případech neplnění těchto povinností nedoví. U soudů je to tím, že při množství rozhodovací činnosti a při uplatňovaném požadavku na zvyšování její kvality se k tomu zatím nedostává sil převážné části mladších, méně zkušených soudců. K celkovému počtu věcí projednávaných před soudem lze ještě uvést, že rozhodnutí o tom, zda občan svůj nárok u soudu uplatní či nikoliv, záleží především na jeho úvaze, zda se se svým návrhem na soud obrátí, což znamená, že se v soudním řízení ani nepromítají všechny konflikty a kolize z občanskoprávních vztahů. K úplat-

7 -5- nění nároku před soudem nedojde zpravidla u nároků menší peněžité hodnoty. Konečný efekt se tu občanovi zřejmě nejeví být úměrný úsilí vynaloženému na projednání věci soudem. S největší urputností hájí své zájmy občané ve věcech vyplývajících z vlastnických práv. Tyto postoje mají také svůj podíl na tom, že jednání soudu bývá v těchto věcech častěji než v jiných odročováno k provedení nově navrhovaných důkazů. Charakteristický je takový přístup v některých případech u rozvedených manželů při vypořádání jejich bezpodílového spoluvlastnictví. Mnoho sporů se týká vztahů k nemovitostem, které mají pro uspokojování materiálních potřeb občana mnohý mimořádný význam. Soudy ročně projednávají tisíc sporů, z toho více než 70 % v SSR. Podíl důvodně uplatněných nároků činí zhruba 70 %.. V postojích některých vlastníků se zřetelně projevují zbytky soukromovlastnických přežitků. V průběhu uplynulých let od účinnosti občanského zákoníku z r se nenaplnil předpoklad, že nebude docházet k tzv. sousedským sporům. Anticipace společenského vývoje se v přípravě občanského zákoníku v r projevila tak, že úprava práv a povinností vlastníků sousedících nemovitostí nebyla do občanského zákoníku pojata. I když mnohé tzv. sousedské spory při větší aktivitě národních výborů nebo jiných společenských síl by bylo možné vyřešit mimosoudně, nemohou soudy rozhodnutí odmítnout. Pomáhají si přitom základními články, které nejsou určeny k přímé aplikaci. Proto se v připravované novele občanského zákoníku počítá s pozitivní úpravou tzv. sousedských práv. Při projednávání věcí týkajících se vlastnického práva je dostatek příležitostí k tomu, aby soud formoval myšlení lidí, jejich názory a postoje; ne vždy se však této možnosti využívá. I tyto poznatky prokazují naléhavost a životnost závěrů 15. zasedání ÚV KSČ o nutnosti spojovat výchovné působení na občany a každodenní činností soudů. Jedním z významných prostředků uspokojování hmotných potřeb občanů jsou služby poskytované socialistickými organizacemi.

8 = 6- Jejich zdokonalování označil XV. sjezd KSČ za významný politický úkol; konstatoval zejména rostoucí význam* služeb v uspokojování osobní spotřeby občanů. Přes rozvoj služeb po XIV. a XV. sjezdu KSČ i přes některé nedostatky, které tento rozvoj provázejí, nepromítají se spory ze služeb v rozhodovací činnosti soudů významněji. Na straně občana je důvodem k zahájení sporu zpravidla nespokojenost s kvalitou provedené služby. Nelze nevidět, že je to také tím, že občané v případech, kde by se jednalo o spor o menší částky, pravděpodobně upouštějí od soudního uplatnění svého práva. Pro vady věci koupené v obchodě, při zhotovení věci na zakázku a při nekvalitní opravě a úpravě věci projednávaly soudy. za celé období celkem jen o něco více než tisíc věcí. K soudu se dostávají tyto spory v případech složitějšího skutkového a právního posouzení, zatímco ve věcech malé hodnoty občane zřejmě od uplatnění svých nároků upouštějí. Z celkového poctu sporů ze služeb /pojem služby v občanském zákoníku se nekryje zcela s tímto pojmem v ekonomickém slova smyslu a zahrnuje i prodej v obchodě, služby peněžních ústavů, pojisťoven, advokátních poraden, přepravních organizací, ubytovacích zařízení apod. /, jichž je ročně téměř , je např. ročně žalováno pro neplacení ceny služby /i půjčky/ téměř občanů /z toho v SSR více než 1/3/. Počet nároků uplatněných organizacemi pro nezaplacení půjčovného je také vysoký; v ČSR se pohybuje mezi 9-12 tisíci ročně, zatím co naopak v SSR je tento počet velmi nízký, ročně okolo 30 případů. Poznatky z projednávání a rozhodování sporů ze služeb ukazují, že pokud jsou žalobci socialistické organizace, žalují o to, aby se domohly zaplacení ceny služby, když dlužník dobrovolně svůj závazek neplní. Příčiny převážné většiny sporů- ze služeb jsou tedy na straně občanů; spočívají v nedostatku disciplíny občanů při plnění převzatých závazků. Zaviněné neplnění dobrovolně na sebe převzatých závazků by ovšem bylo vhodnou příležitostí k projednání věci na pracoviš-

9 - 7 - ti nebo v místě bydliště, za účasti kolektivu spolupracovníků nebo spoluobčanů. Nevyužívá se však tohoto prostředni výchovného působení na širší okruh občanů, a to zřejmě také pro větší náročnost u příprav takového projednání věci, ale také s ohledem na zkušenost z jiných případů, v nichž se projevovala neochota vedoucích, pracovníků závodů a podniků a malá aktivita i společenských organizací. Skutkově i právně složitou problematiku rozhodování s o u d ů. tvoří spory o náhradu škody. Významnou skupinu z nich představují případy škod způsobených trestným činem a dále také případy škod z provozu silničních motorových vozidel. Škody z trestných činů pocházejí především z trestně postižených případů rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, u nichž je pak sporná zpravidla pouze výše škody. U škod z dopravních nehod složitými právními otázkami jsou odpovědnost provozovatelů dopravních prostředků a spoluzavinění poškozených a u škod na zdraví i výše škody, jejíž zjištění se zpravidla neobejde bez znaleckého dokazování. Počet soudem projednávaných případů náhrad škod je poměrně značný, a to ročně okolo případů. Pozoruhodný je relativně větší počet věcí projednaných v SSR než v ČSR. V celé ČSSR tvoří v hodnoceném období nejpočetnější skupinu věci z náhrady škody způsobené trestným činem a přečinem /okolo případů/ a na druhém místě jsou věci z náhrady škody v dopravě. /okolo případů/. Zbytek tvoří případy z jiných druhů odpovědnosti za škodu. Orgány prokuratury usilují zejména o prosazení povinnosti socialistických organizací uplatňovat důsledně nároky na náhradu jim způsobených škod. Aby dosáhly restituce škod způsobených socialistickým organizacím, upozorňují příslušné socialistické organizace na povinnost vymáhat způsobenou škodu vstupem db soudního řízení o těchto žalobách o náhradu škody, případně samy nároky organizací před soudem uplatňují.

10 - 8 - Zvýšený zájem společnosti se soustřeďuje na právní vztahy z odpovědnosti za neoprávněný majetkový prospěch. Náležejí sem případy neoprávněného majetkového prospěchu z nepoctivých zdrojů a dále početná skupina případů, v nichž došlo k neplatnosti nebo ke zrušení smlouvy a je nutno provést vzájemné vypořádání mezi účastníky takové smlouvy. Počet těchto případů v období převyšoval věcí ročně. Závažnou skupinu tvoří případy neoprávněného majetkového prospěchu získávaného na základě smluv uzavřených účastníky nebo alespoň jedním z nich s úmyslem porušit zákon. Existence těchto smluv je nejčastěji zjišťována orgány prokuratury v souvislosti s projednáváním trestních věcí. Získané poznatky jsou podkladem pro podání návrhu prokurátora podle ustanovení 457 odst. 2 a 3 občanského zákoníku na připadnutí plnění z těchto smluv státu. Jejich počet vzrůstá. Lze také důvodně předpokládat, Že smluvní sféra je poznamenána takovými smlouvami ještě daleko častěji, než lze dokumentovat jen z podávaných návrhů / např. při smlouvách o převodech nemovitostí, při nichž si účastníci vyplatí více, než kolik činí v písemné smlouvě uvedená cena podle cenových předpisů /. Hodnota plnění z uvedených smluv, připadlého na návrh prokurátora státu, činí cca jeden milion Kčs ročně. Stálý výskyt takových smluv, k jejichž skutkovým podstatám nejčastěji patří nedovolená podnikatelská činnost, převody vlastnictví ke kradeným věcem, doprava prováděná dopravními prostředky a výkon práce prováděný mechanismy socialistických organizací bez jejich souhlasu, prodej pašovaného zboží, úplatky apod., svědčí o přežívání některých nezdravých a společensky škodlivých snah obohacovat se na úkor společnosti. Neoprávněný majetkový prospěch nabyly z nepoctivých zdrojů postihuje právní řád ustanoveními práva trestního, občanského, správního a finančního. Účinnost postihu zmíněného společensky nežádoucího škodlivého jevu mohla by se výrazně

11 - 9- zvýšit intenzivnějším, soustředěným a vzájemně koordinovaným postupem státních a hospodářských orgánů a společenských organizací při omezování, a odstraňování podmínek, které plodí nepoctivé zdroje příjmů. Kromě případů, v nichž nabytí takového majetkového prospěchu nebo příjmů vyjde najevo v souvislosti s. rozhodováním některé konkrétní trestní nebo občanskoprávní věči, jsou soudy při vyvozování důsledků z těchto skutečností převážně odkázány na iniciativu ostatních státních a společenských orgánů a organizací; v občanském soudním řízení mohou takový neoprávněný majetkový prospěch postihnout jedině na návrh /žalobu/ příslušného orgánu nebo organizace. Účinnější postih je tedy podmíněn tím, že příslušné orgány a organizace povedou boj proti nepoctivému nabývání majetku důsledně, koordinovaně a iniciativně všemi prostředky, ze jména, však vytvářením předpokladů, které by znemožňovaly nebo alespoň ztěžovaly jednání, jímž by bylo možno nabýt majetek anebo majetkový prospěch nepoctivě. Rozhodování o náhradě škody, zejména škody způsobené socialistickým organizacím, a rozhodování o neoprávněném má jetkovem prospěchu nutno hodnotit v návaznosti na obsah jednání 14. zasedání ÚV KSČ a na stav ochrany ekonomiky, který není dosud na uspokojivé úrovni. Využívání všech prostředků k rychlé a co nejvyšší návratnosti škod a k odnětí neoprávněného majetkového prospěchu, zejména z nepoctivých zdrojů, jakož i odhalování a signalizace příčin vzniku těchto nežádoucích jevů je společným úkolem nejen státních orgánů, ale i hospodářských a společenských organizací, které mají bezprostřední poznatky o jejich vzniku. Právě na tomto úseku nemohou být soudy a prokuratury výlučnými garanty socialistické zákonnosti. Požadavek XIV. a XV. sjezdu KSČ, aby se péče o dodržování socialistické zákonnosti stala vnitřní potřebou všech orgánů, institucí a občanů, je tedy nanejvýš aktuální a je součástí všech opatření k rozvoji a ochraně čs. ekonomiky i ve smyslu výsledků 14. zasedání ÚV KSČ.

12 V rozhodováni soudů v bytových věcech má svůj odraz i dosud neuspokojivá situace ve stavu a úrovni bydlení. Promíta se v ní nutnost přísně dbát zejména toho, aby právo výlučné dispozice s bytovým fondem, svěřené národním výborům, nebylo obcházeno protiprávním jednáním občanů a aby byl byt užíván v souladu s jeho určením / byty trvale určené pro ubytování pracovníků organizace /, dále, aby byl užíván v souladu s pravidly socialistického soužití a aby občan nemohl současně užívat dva byty. Tento požadavek soudy realizují. Jejich rozhodnutí nemůže ovlivnit stav bytového fondu, když kromě případů rozhodování o bytech obývaných protiprávně a o užívání dvojího bytu je uvolnění bytu podmíněno přidělením náhradního bytu nebo náhradního ubytování. Rozhodování o zrušení práva společného užívání bytu manžely po rozvodu manželství má za následek, že se z dosavadních společných uživatelů jeden z manželů stává výlučným uživatelem a druhý se z bytu vystěhuje po přidělení náhradního bytu nebo náhradního ubytování o Rozvodovost má tedy své negativní dopady i ve zvyšování potřeb bydlení. V roce 1977 bylo projednáno přes bytových věcí, v roce 1978 přes věcí a v roce 1979 již přes věcí. Je tu tedy zřejmá stoupající tendence a také to, že počet věcí projednávaných v ČSR je podstatně vyšší než v SSR / v SSR ročně 4 a půl až 6 tisíc /. Poměrně značný počet věcí připadá na případy, kdy se organizace domáhá zrušení prává užívat byt, který byl určen trvale pro ubytování pracovníka organizace, jestliže dosavadní uživatel přestal pro ni pracovat a organizace naléhavě potřebuje byt pro svého pracovníka / okolo případů v ČSSR ročně, z toho více než v ČSR /. Zpravidla ve všech případech, v nichž jsou splněny zákonné předpoklady zrušení užívacího práva k bytu, soudy návrhům vyhovují.

13 -11- Charakter bytů trvale určených pro ubytování pracovníků organizace soudy nepřiznávají tzv. stabilizačním družstevním bytům. Takový byt neztrácí charakter družstevního bytu a právo osobního užívání k němu zaniká jen způsobem uvedeným v stanovách bytového družstva / 44 odst. l/. V poměrně malém počtu případů dochází k zrušení práva užívat byt pro hrubé porušení zásad socialistického soužití nebo pro porušení povinností ze strany uživatele bytu /pouze okolo osmi set případů ročně v ČSSR, z toho více než dvě stě v SSR/, které spočívá převážně v neplacení úhrady za užívání bytu. Ustanovení 184 písm. b/ občanského zákoníku umožňuje zrušit užívací právo k bytu i pro hrubé porušení zásad socialistického soužití nebo pro porušení povinnosti uživatele bytu spočívající v chování vůči spoluobčanům nebo ve vztahu k majetku /bytu/ v socialistickém vlastnictví. Častějším použitím tohoto právního prostředku je možno vést občany k úctě k spoluobčanům a ke společnému majetku; to by mohlo pozitivně ovlivnit soužití v domech a patrně vést i ke snížení nákladů na údržbu domů. Tato příležitost k výchovnému působení ze strany národních výborů a podniků bytového hospodářství zůstává však téměř nevyužita. Pouze v malém počtu případů dochází k rozhodnutí o zrušení práva užívat byt, má-li uživatel dva byty. Bylo tomu tak celostátně v letech v 842 případech. Nejpočetnější skupinu rozhodování v bytových věcech tvoří případy, v nichž nejde o zrušení práva užívat byt, ale o žaloby na vyklizení bytu, k němuž uživatel bytu nemá zákonný důvod jej užívat. Těchto případů bylo v ČSSR v roce 1977 přes šest tisíc, v roce 1978 přes sedm tisíc a v roce 1979 přes osm tisíc. Ke sporům v tzv. bytových věcech dochází i proto, že podniky bytového hospodářství neplní vždy řádně a včas své povinnosti vůči uživatelům bytu /provádění oprav a odstraňování závad v bytech, nedostatky. v dodávce tepla a teplé vody apod. / a neuznávají včas oprávněné požadavky uživatelů bytů.

14 -12- V porovnání s jinými případy jsou v bytových věcech možnosti. soudů působit na účastníky řízení k tomu, aby záležitost vyřešili bez soudního rozhodnutí značně omezeny objektivním stavem v počtu náhradních bytů, popřípadě v počtu možností náhradního ubytování, které jsou k dispozici. V mnohých soudem projednáváných případech nejde ani o skutečný spor, který by vyplýval z neochoty účastníka byt vykliditi' důvodem soudního sporu je nedostatek náhradního bytu, který žalovaný může po právu získat jen tehdy, stanoví-li soud povinnost byt vyklidit po přidělení náhradního bytu nebo poskytnutí náhradního ubytování. Poznatky prokuratury sice svědčí o tom, že se zlepšuje dodržování právních předpisů při hospodaření s byty v činnosti národních výborů, bytových družstev nebo jiných organizací hospodařících s byty, ale také o tom, že dosud jsou i závažné nedostatky jako např. neúplné vedení místních seznamů uchazečů o byt a seznamu nově vystavěných, zřízených a uvolněných bytů nebo sestavování nereálných pořadníků, v nichž počet uchazečů o byt značně převyšuje počet bytů, které lze v daném období přidělit. Dosud se také nepodařilo uspořádat všude evidenci uchazečů o byt tak, aby na prvních místech byli evidováni uchazeči s nejnaléhavější potřebou. U mnohých národních výborů se; projevuje nepoměr mezi počtem bytů přidělených podle pořadníku a počtem přidělených mimo pořadník. Rovněž do přidělování náhradních bytů se dosud nepodařilo vnést potřebnou systematičnost a respektování zájmů nejnaléhavějších uchazečů o byt; V některých případech jsou přidělovány náhradní byty, aniž předcházelo zrušení práva užívání bytu, zaměňuje se také přídělování náhradního bytu s přidělováním bytu podle pořadníku, zejména u bytů zdravotně závadných. Také při schvalování dohod o výměně bytu se vyskytují nedostatky. Národní výbory někdy neúplně zjišťují skutkový stav a v důsledku toho jsou schvalovány i takové výměny, po jejichž uskutečnění pak občan užívá byt nadměrný.

15 -13 - b/ Z aplikace některých ustanovení zákona o rodině /zákona č. 94/1963 Sb. / a zákona o pěstounské péči /zákona č. 50/1973 Sb. / Zákon o rodině vyjadřuje svou právní úpravou zásady socialistické morálky ve vztazích mezi manžely a mezi rodiči a dětmi. Největší pozornost věnuje rodině jako významné společenské, ekonomické a právní instituci. Rodina vytváří nejpříznivější prostředí pro výchovu dětí, má rozhodující vliv na vytváření a pořadí hodnot, které dítě při dospívání přijímá za své; proto je na rodinu soustředěn zájem společností a proto je na ni pamatováno celým systémem ekonomických a společenských opatření. l pozitivní předpoklady k rozvoji socialistické rodiny, jimiž jsou soulad mezi zájmy společnosti a rodiny, zaměstnanost žen, růst jejich vzdělanosti, kvalifikace a kulturní úroveň, mohou vést k rozporům, nejsou-li provázeny zároveň opatřenimi ve výchově lidí, ve formování vědomí člověka. V tomto směru jsou rezervy v činnosti nejen soudů, ale i jiných státních orgánů a společenských organizací. Poukázalo na ně i nedávné 15. zasedání ÚV KSČ. Jedním z projevů takových rozporů je rozvodovost a vzrůst počtu neúplných rodin. V období se počet rozvodů zvyšoval rychleji v SSR. V České socialistické republice bylo v roce 1970 rozvedených manželství a v roce , zatímco ve Slovenské socialistické republice bylo v roce 1970 rozvedeno manželství a v roce 1979 už manželství. Podání návrhu na rozvod manželství je již vyvrcholením dlouhodobého vlivu nejrůznějších příčin, které vyvolaly narušení vztahů mezi manžely. Proto i přes úsilí soudů pokusit se ještě i v tomto stadiu o smíření manželů na základě konkrétních doporučení, která by vedla k odstranění nebo alespoň k potla-

16 cení příčin rozvratu, nelze mít za to, že by soudy mohly v podstatné míře počet rozvodů ovlivnit. Mohou však přispět k řešení tím, že své zkušenosti zprostředkují těm státním orgánům a společenským organizacím, které na výchovu občanů k manželství a rodičovství mají vliv. Z rozboru statistických údajů o počtu rozvodů /v roce 1979 jich bylo v ČSSR přes 32000)/ a o příčinách rozvodů je patrná převažující iniciativa žen při podávání návrhů, plynoucí zřejmě z vědomí jejich ekonomické nezávislosti na muži. Z příčin rozvodu je nejčastěji udávaná rozdílnost povah, nevěra, nezájem o rodinný život a alkoholismus. Manžely uváděná rozdílnost povah může ovšem zastírat jinou skutečnou příčinu rozvratu u manželů, kteří oba o zrušení manželství usilují. Příčiny uváděné v dalším pořadí mohly být a často byly známy v okruhu blízkém oběma manželům a přesto nebylo ze strany společenských organizací, pracovních kolektivů ani vedoucích pracovníků zaměstnavatelských organizací podniknuto nic, co by zabránilo rozpadu manželství, zejména manželství s nezletilými dětmi. Působení na smíření manželů až v řízení před soudem probíha ve stadiu, kdy manželé již zpravidla nejsou ochotni přijímat rady a doporučení, a proto toto působení. často vyzní formálně. Stav rozvodovosti účinněji neovlivní ani zvyšující se počet zamítnutých návrhů, patrný zvláště u soudů v SSR. Zamítnutí návrhu samo nezajistí, aby manželství existovalo jako trvalé harmonieke společenství, V němž se nebudou manželé opětovně vyslovení rozvodu domáhat. Jsou tedy možnostem působení soudu na smíre-. ní manželů položeny určité meze, a to tím spíše, že při řešení. dané problematiky vůbec a i v konkrétním případě nejde pouze o řešení otázek právních, nýbrž otázek, jejichž posouzení náleží spíše lékaři, psychologovi, psychiatrovi apod. Přes toto. konstatování jsou soudy vedeny k tomu, aby věnovaly důsledně pozornost zjišťování okolností každého případu a volily prostředky vhodné právě pro jeho řešení, a to individuálně ve spolupráci s odborníky/ Těžiště řešení této problematiky tkví ovšem

17 -15- spíše v tom, aby ještě dříve, než dojde k rozvratu manželství, se včas působilo na oba manžely za účinné součinnosti společenských organizací i státních orgánů a institucí. Velký význam má zejména předmanželská výchova a výchova k rodičovství. Ve spolupráci soudů s manželskými poradnami šlo zpočátku spíše o záměr získat poznatky o příčinách rozvratu manželství u vícekráte se rozvádějících manželů. Později se spolupráce rozšiřovala nejen na věci rozvodů manželství,, ale i na věci výchovy a výživy nezletilých dětí a posléze i na věci výživného mezi manžely. Přitom soudci působí jako odborní externí pracovníci těchto poraden. Směr dalšího rozvíjení této součinnosti je třeba spatřovat v tom, aby se ve spolupráci národních výborů, zdravotnických orgánů a soudů podařilo dosáhnout vytvoření situace, v níž by existence manželských a předmanželských poraden vešla do povědomí občanů, a aby služeb těchto poraden bylo mezi manžely, mezi dospělými a mezi mládeží postupně le více využíváno. Rozšíření té to propagačně výchovné činnosti umožní právě dosáhnout větší účinnosti, na odstranění rozporů mezi manžely v narušených manželstvích, a to ve stadiu, kdy jejich vztahy nejsou ještě ovlivněny zahájeným řízením o rozvod manželství. Přes vážné, negativní důsledky na výchovu dětí nelze v každém rozvodu vidět záporný jev. Pokud manželé nejsou totiž s to vytvořit klidné, citově vázané rodinné prostředí, je třeba v rozvodu manželství spatřovat východisko ze situace, v níž se nemůže dařit vychovávat děti v citlivé a charakterní občany. Rozbor příčin, které ovlivňují stabilitu manželství, nedává předpoklad, že by v nejbližších letech mohlo dojít k výraznějším změnám v rozvodovosti. Je to situace obdobná jako ve všech ekonomicky vyspělých zemích. ČSSR spolu s Bulharskou lidovou republikou je v počtu rozvodů /2, l na l 000 obyvatel/ na 4. a 5. místě v rámci evropských socialistických zemí /po SSSR, NDR a MLR/. stá-

18 - 16. S rozvodovou problematikou souvisí vzájemná úhrada životních potřeb mezi rozvedenými manžely. Nejde o případy zvlášť početné /přes tisíc ročně/; zcela převážně jde o případy, kdy se rozvedené ženy domáhají přiznání příspěvku na úhradu životních potřeb proti bývalému manželovi. Sociální postavení žen, které nárok uplatňují, tu ukazuje, že řešení této problematiky je i nadále aktuální. Jde-li o mladší ženu, považují soudy ženu za neschopnou, aby se sama živila v těch případech, kdy pečuje o dítě do 3 let nebo o dítě, které z různých důvodů nemůže být umístěno v kolektivní péči. V případě rozvodu starších manželů považují soudy základní podmínku pro uložení povinnosti poskytovat rozvedené manželce příspě-. vek na úhradu životních potřeb za splněnou v případě, kdy podle znaleckého posudku není schopna být výdělečně činná. Pokud jde o otázku výše příspěvku na výživu, nerozumí se jím v praxi pouze nutné náklady na stravování, ale také i na uspokojování dalších nezbytných životních potřeb rozvedeného manžela /rozvedené manželky/, vyplývajících z věku, zdravotního stavu, způsobu života apod. Z vlast závažným úkolem, který klade na soudy značné nároky, je rozhodování o tom, kterému z manželů má být dítě svěřeno do výchovy, případně jaká opatření v zájmu dítěte je třeba za konkrétní situace učinit. Rozhodující tu je, aby děti byly svěřeny tomu z manželů, který může lépe zajistit, aby z nich vyrůstali uvědomělí, mravně vyspělí, vzdělaní občané, * v kteří budou uplatňovat a rozvíjet svoje schopnosti v souladu s potřebami výstavby rozvinuté socialistické společnosti. Při větším zdůraznění výchovné práce, zejména ze strany společenských organizací, by však i zde bylo možné ve větší míře než dosud přede jít vytvoření stavu, který vyvolává nezbytnost soudního rozhodování. V soudním řízení o těchto věcech jde o agendu početně rozsáhlou. Z celkového počtu věcí práva rodinného, jichž je ročně téměř , tvoří rozhodování o výchově a výživě dětí více než jednu třetinu. V rychlosti řízení bylo dosaženo uspokojivého stavu, avšak nesprávně se v něm ještě někdy pro-

19 jevuje snaha dávat přednost prostředí s lepšími materiálními než morálními předpoklady. Poznatky odborníků dokládají, že vychová v rodině má pro dítě řadu předností ve srovnání s výchovou v kolektivních zařízeních. Z tohoto hlediska nabývají na významu dva právní instituty, jejichž cílem je řešení výchovy dítěte náhradní rodinnou výchovou. Jde především o osvojení a dále pak o pěstounskou. péči, od roku 1973 upravenou nově zákonem. Institut pěstounské péče je založen na myšlence, aby co největšímu počtu dětí, pro něž není vhodná kolektivní péče, byla zajištěna trvalá individuální péče. Tento záměr podle dosavadních poznatků nebyl zatím ještě plně realizován. K vyslovení pěstounské péče dochází většinou v případech, v nichž bylo dříve svěřeno dítě do výchovy jiným osobám než rodičům, z větší části blízkým, příbuzným. Ročně přechází do pěstounské péče v ČSSR okolo 800 dětí. Institut pěstounské péče není plně využíván, proto nedochází ani k plnému čerpání prostředků k tomu účelu před pokládaných z rozpočtových prostředků. Celkový počet dětí svěřených do pěstounské péče od počátku účinnosti zákona do konce roku 1979 činil dětí. Větší počet vyslovení pěstounské péče v letech /po vydání zákona, který zavedl pěstounskou péči/ lze vysvětlit tím, že existujícím faktickým stavům, kdy se dítě nacházelo v péči jiných osob než rodičů, byl dán právní podklad. Zvýšit zájem občanů o tuto formu náhradní rodinné výchovy pro děti sleduje návrh na zvýšení výše poskytovaného příspěvku, připravovaný v návaznosti na jiné obdobné úpravy. Předpokládá se, že v následujících letech se bude počet dětí svěřených do pěstounské péče zvyšovat asi o 200 ročně. Podstatně větší měrou je využíváno vžitého právního institutu osvojení. Ročně je osvojeno okolo dětí. Výrazně se projevuje tendence k osvojení nezrušitelnému. Více než polovina počtu osvojených dětí bylo osvojeno manželem rodiče.

20 = 18 - K zamítnutí návrhu na osvojení dochází v soudním řízení jen zřídka / u nezrušitelného osvojení ve 2-3 případech ročně, u zrušitelného osvojení v případech ročně /, a to tehdy, nejsou-li u osvojitelů předpoklady k zajištění řádné péče a výchovy nezletilého dítěte nebo bylo-li v řízení bezpečně prokázáno, že rodiče projevovali o dítě, i když bylo v ústavní péči, opravdový zájem, takže nebylo možné povolit osvojení dítěte bez přivolení rodičů. Praxe soudů při výkladu a aplikaci ustanovení 68 odst. 1 písm. a/ zákona o rodině /"jestliže rodiče neprojevují nejméně po dobu jednoho roku o dítě opravdový zájem, který by jako rodiče projevit měli"/ je usměrňována v rámci soudního dozoru v tom smyslu, aby jednak v každém jednotlivém případě byl důkladně a komplexně objasněn celkový postoj rodičů k dítěti, jejich poměry i důvody, proč o dítě osobně nepečují a jaké překážky jim v tom brání, a jednak aby za projev opravdového zájmu rodičů o dítě byly považovány jen takové projevy, z nichž lze přesvědčivě dovodit, že se rodiče chtějí a mohou o dítě starat, že tento jejich záměr je opravdový a že k dítěti mají citový vztah. Proces výchovy dětí mohou soudy v občanském soudním řízení ovlivňovat ukládáním vhodných výchovných opatření ve smyslu ustanovení 43 zákona o rodině / zákon č. 94/1963 Sb. /. Mohou být zaměřena proti nepříznivým vlivům jiných osob / včetně rodičů /, ale i vůči nezletilému. Také prokuratura může významně přispívat k odstraňování poruchových jevů ve výchově dětí a k jejich ochraně před škodlivými vlivy. Prokuratura tu podává soudům návrhy na zahájení řízení, v nichž má soud rozhodnout o použití některých z výchovných opatření podle zákona o rodině, jimiž jsou např. nařízení dohledu nad nezletilým nebo uložení omezení nezletilému, jež zabrání škodlivým vlivům na jeho výchovu, dále svěření dítěte do výchovy jiného občana než rodiče, omezení nebo i zbavení rodičů rodičovských práv, případně nařízení ústavní výchovy. Prokuratura navrhuje také uložení ochranné výchovy

21 - 19 = podle ustanovení 86 trestního zákona, o níž se v některých případech jedná v občanském soudním řízení /např. jde-li o pachatele činu, který by jinak byl trestným činem, jenž je mladší 15 let/. Prokurátoři se v těchto věcech zúčastňují také jednání komisí péče o děti národních výborů, pokud tyto orgány samy činí výchovná opatření, která jsou uvedena v ustanovení 43 odst. 2 zákona o rodině, a jež směřují rovněž k zajištění řádné výchovy dětí. Avšak jiné orgány a instituce /škola, národní výbor, společenské organizace/ nereagují mnohdy vhodným výchovným opatřením nebo upozorněním ani na takové jednání nezletilého /jenž není trestně odpovědný pro nedostatek věku/, které by jinak naplňovalo znaky trestného činu a přečinu. Nevyužívání prostředků k vytváření pocitu odpovědnosti za jednání podobného druhu může vést později u těchto mladých lidí k lhostejnému postoji k zákonům, k státním orgánům i k celé společnosti. Využití všech zákonných prostředků k ovlivnění chování a postojů občanů, zejména mladých lidí, je součástí formování osobnosti socialistického člověka. Jde o to, aby toto působení bylo sladěno s prostředky Ostatních výchovných činitelů a působilo v jednotě s nimi. c/ Z aplikace zákona o sociálním zabezpečení /zákona č. 121/1975Sb. / Československá soustava důchodového zabezpečení se počtem občanů zabezpečených důchodem a rozsahem důchodových nároků řadí k předním soustavám sociálního zabezpečení na světě. Roste počet vyplácených důchodů /v roce , 3 mil., v roce , 3 mil. a v roce , 6 mil. / a rostou také náklady na dávky důchodového zabezpečení /v roce , 7 mld. a v roce , l mld. /.

22 -20- Provádění zákona o sociálním zabezpečení, jímž se realizuje sociální program KSČ směřující k dalšímu upevňování životních jistot pracujících, se promítá i do činnosti soudů. Do pravomoci soudů náleží přezkoumání rozhodnutí orgánu důchodového zabezpečení o přiznání, změně a zániku nároku na dávky důchodového zabezpečení. Soudy přezkoumávají tato rozhodnutí na základě včas podaného, opravného prostředku. V letech vydaly Úřady důchodového zabezpečení v Praze a. v Bratislavě rozhodnutí o uplatněných nárocích na dávky důchodového zabezpečení. Počet jejich rozbodnutí se od roku 1976, kdy nabyl účinnosti zákon o sociálním zabezpečení, zvyšuje /z v roce 1977 na v roce 1979/ a zvyšuje se i ve srovnání s počtem rozhodnutí vydaných v letech 1974 až O opravných prostředcích podaných v letech 1977 až 1979 bylo pravomocně rozhodnuto soudy ve více než věcech. " Podíl takto vyřízených opravných prostředků na celkovém počtu rozhodnutí republikových Úřadů důchodového zabezpečení necelých 3, 5%. Soudy přezkoumávaly nejčastěji rozhodnutí o invalidních a částečných invalidních důchodech, jichž se v letech týkalo 52, 65% opravných prostředků, a dále rozhodnutí o starobních důchodech, jichž se ve stejném období týkalo 33% podaných opravných prostředků. Soudy plně vyhověly opravným prostředkům ve 22, 44 % pravomocně vyřízených věcí, částečně vyhověly ve 4, 72 % věcí a přezkoumaná rozhodnutí potvrdily ve 41, 78 % věcí, zbytek věcí byl vyřízen jiným způsobem /např. zpětvzetím odvolání apod. /. Vyřizování opravných prostředků, podaných proti rozhodnutí orgánů důchodového zabezpečení u soudů, posuzované ve vztahu k celkovému počtu rozhodnutí republikových

23 -21- Úřadů důchodového zabezpečení o uplatněných nárocích na dávky důchodového zabezpečení, je významné z toho hlediska, že soudy svými rozhodnutími řeší závažné sporné otázky vyplývající z provádění zákona o sociálním zabezpečení a svým rozhodováním působí k zachování socialistické zákonnosti na společensky výzamném úseku činnosti státních orgánů. Předpisy o sociálním zabezpečení, platné od , se vcelku osvědčují. Nejvyšší soud ČSSR, který v této agendě rozhoduje o stížnostech pro porušení zákona podaných proti rozhodnutím nejvyšších soudů republik, vyhodnocuje soustavně poznatky z rozhodování soudů především z toho hlediska, zda důchodové zabezpečení a řízení o dávkách z tohoto zabezpečení je prováděno v souladu se zákonnými předpisy. Získané poznatky jsou podkladem k tomu, aby v součinnosti s nejvyššími soudy republik byly uplatňovány příslušné prostředky soudního dozoru k zajištění jednotného a správného výkladu zákona. Dobré úrovni rozhodování nejvyšších soudů republik, které v důchodových věcech rozhodují jako soudy odvolací, nasvědčuje skutečnost, že generální prokurátor ČSSR podal proti těmto rozhodnutím Nejvyššího soudu ČSR a Nejvyššího soudu SSR v období jen 12 stížností pro porušení zákona. Nároky na činnost soudů vyplývající z jejich odpovědnosti za správnou a cílům zákona odpovídající interpretaci a aplikaci ustanovení právních předpisů jsou tím větší, že jejich rozhodování zpětně ovlivňuje praxi orgánů důchodového zabezpečení i v dalších případech.

24 - 22- d/ Z aplikace zákona o státním notářství /zákona č. 95/1963 Sb. / V oblasti vzniku a řešení některých občanskoprávních vztahů má nemalý význam i činnost státních notářství. Zvyšování životní úrovně občanů, růst majetkových hodnot a volnost dispozice s tímto majetkem se promítá také. do činnosti státních notářství. Ročně např. rozhodují státní notářství o registraci téměř smluv o převodu a jiných právních úkonů týkajících se nemovitostí. Účelem řízení o registraci smluv je zajistit právní jistotu těchto nově vznikajících vlastnických i užívacích vztahů. Obsahem řízení je přezkoumání toho, zda smlouva se nepříčí zákonu, zda jej neobchází anebo jinak neodporuje zájmům společnosti. Obtížné je zejména zjistit a posoudit ty případy smluv k registraci ohlášených, které jsou účastníky smlouvy /nebo jedním z nich/ uzavírány v úmyslu obejít zákon /např. při převodech nemovitosti osobami, které smlouvy uzavírají v úmyslu předejít majetkovým důsledkům odchodu do ciziny bez souhlasu čs. úřadů/. Přitom je třeba mít na zřeteli, že i později zjištěný úmysl účastníka uzavřít smlouvu s cílem obejít zákon činí registrovanou smlouvu od počátku neplatnou / 39 občanského zákoníku/ bez ohledu na dobrou víru druhého účastníka smlouvy. Protože jedním z předpokladů platnosti smlouvy převodu nemovitosti je nepřekroční maximální ceny stanovené cenovými předpisy, musí státní notářství také zjišťovat cenu převáděné nemovitosti; sledují také, zda ve smlouvě uvedená kupní cena je totožná s cenou skutečně vyplacenou mezi účastníky smlouvy. Vědomě nevážně uzavřené smlouvy s uvedením jiné než vyplacené kupní ceny působí negativně na právní vědomí občanů. Je ovšem třeba poznamenat, že nyní platné předpisy o cenách nemovitostí nevyjadřují svými stanovenými cenami plně současnou hodnotu nemovitosti a neodpovídají poptávce po nemovitostech.

25 * U převodů zemědělské půdy je při registraci smlouvy rovněž sledováno, aby nedocházelo ke zmenšováni zemědělského půdního fondu a aby se převody zemědělských pozemků uskutečnovaly jen se souhlasem organizací, které pozemky užívají. Při převodech chalup k rekreačním účelům je sledováno, aby nebylo narušováno oprávnění národních výborů disponovat s uvolněnými byty a aby nebyly nedovoleně převedeny hospodářské budovy zemědělských usedlostí, které byly bez stavebního povolení přestavěny na garáže, na součásti příslušenství obytných částí zemědělských usedlostí atd. V projednávání dědictví je činnost státních notářství zaměřena k pečlivějšímu zjišťování rozsahu majetků zůstavitelů úměrně růstu životní úrovně občanů a jejich majetkovým poměrům. Jde tu především o zjištění bezpečného skutkového podkladu pro potvrzení nabytí dědictví dědicům k jednotlivým majetkovým hodnotám po zůstaviteli. Pozornost státních notářství je zaměřována také na to, aby v souvislosti s projednáváním dědictví se zemědělskou půdou zprostředkovávaly darování půdy státu, pokud dědici sami v zemědělství nepracují. Např. v roce 1978 bylo v souvislosti s projednáním dědictví nebo s převody staveb darováno státu více jak ha půdy. Při projednání dědictví, sepisování a registraci smluv a v ostatní činnosti přicházejí státní notáři do styku s velkým počtem občanů. Mají proto příležitost působit na právní vědomí občanů, která není ještě dostatečně využita. II. Stav socialistické zákonnosti v řízení a při rozhodování soudů Ročně soudy v ČSSR projednají a rozhodnou více než 1/2 miliónů občanskoprávních věcí; státní notářství projednají

26 -24- téměř případů dědictví, zaregistrují asi smluv týkajících se nemovitostí, sepíšou s občany bezmála notářských zápisů o smlouvách a dohodách občanů a sepisují občanům i velké množství dalších písemností. Z celkového počtu rozhodnutí vydaných okresními /obvode, nimi/ soudy Aktére kromě věcí důchodového zabezpečení projednávají všechny věci v prvním stupni/ zůstává v právní moci asi 90% rozhodnutí. Proti zcela převážné části rozhodnutí soudů prvního stupně není tedy účastníky řízení podáno odvolání. Lze mít proto za to, že se těmito rozhodnutími podařilo věc vyřešit pro účastníky uspokojivě a že rozpor ve vztazích mezi nimi byl odstraněn. Určitým hodnotícím ukazatelem pro posouzení úrovně rozhodování soudů jsou údaje o počtu odvolání a výsledcích řízení u odvolacích soudů, k nimž jsou podávána odvolání proti rozhodnutím soudů prvního stupně průměrně v 10 % případů. Asi u 40 % podaných opravných prostředků dochází k potvrzení rozhodnuti soudů prvního stupně, ve 40% případů dochází ke změně rozhodnutí soudů prvního stupně nebo je rozhodnuto ve věci jinak /např. soudem schváleným smírem účastníků/ a ve 20% případů jsou rozhodnutí soudů prvního stupně zrušena a věci jim vráceny k dalšímu řízení a k novému rozhodnutí. V případě zrušení rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení jde o takové vady řízení a rozhodnutí, které nelze bez rozsáhlejšího doplňování řízení odstranit tak, aby odvolací soud mohl rozhodnout sám ve věci; zpravidla jde o nedostatečně zjištěný skutkový stav. Z tematických a komplexních prověrek stavu zákonnosti řízení a rozhodování okresních soudů, prováděných krajskými soudy a nejvyššími soudy republik i ministerstvy spravedlnosti ČSR a SSR, vyplývá ne jedné straně poznatek, že převážná část rozhodnutí soudů prvního stupně je v souladu se zákonem, ale zároveň také poznatek, že se v nikterak zanedbatelné části pravomocných rozhodnutí soudů prvního stupně opakovaně vyskytují chyby a nedostatky vyplývající z neujasnenosti právního

27 - 25- stavu věci, který má za následek nesoustředěnosti dokazování a nedostatečné zjištění skutkových okolností, rozhodných pro správné právní posouzení projednávané věci. Neujasněnost právního stavu věci a z toho vyplývající nesoustředěnost dokazování je ovšem v rozporu s požadavkem zákona, který ukládá soudům připravit jednání tak, aby o věci bylo možné rozhodnout zpravidla při jediném jednání. Při prvním jednání končí u soudů prvního stupně necelých 70 % věcí. U zbývajícího počtu projednávaných věcí dochází k několika jednáním a není zcela výjimečný stav, že v jednom řízení se uskuteční pět až deset jednání a ojediněle i více, takže řízení trvá i déle než 2 roky. Prosazuje se požadavek chápat zrychlení řízení jako součást zkvalitnění práce a zvýšení účinnosti výchovného působení soudů. Ministerstva spravedlnosti ČSR i SSR společně se soudy vyšších stupňů projednávají a přijímají opatření ke zlepšení současného stavu, zejména u soudů prvního stupně. Jde o opatření v oblasti výchovy a školení soudců s poměrně krátkou praxí, jichž je více než polovina z celkového počtu, i v oblasti odměňování. Úroveň rozhodování soudů a státních notářství sledují krajské soudy i nejvyšší soudy ČSR, SSR i ČSSR i ministerstva spravedlnosti s využíváním všech zákonem stanovených prostředků. Na průtazích v řízení i ve vyhotovování soudních rozhodnutí má svůj podíl kromě subjektivních faktorů i nepříznivý stav v obsazení míst administrativního aparátu soudů i státních notářství. Počet věcí, projednávaných odvolacími soudy v České socialistické republice a ve Slovenské socialistické republice má poměrně stálou úroveň; v letech 1977 až 1979 se tento počet v ČSR pohyboval okolo věcí a v SSR okolo věcí. Projevují se dílčí rozdíly ve způsobu rozhodnutí mezi krajskými soudy v ČSR a v SSR, jak v počtu potvrzených rozhodnutí

28 soudů prvního stupně odvolacím sudem, tak i v počtu věcí, v nichž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení a k novému rozhodnutí soudu prvního stupně, i v počtu věcí, v nichž došlo ke změně rozhodnutí soudu prvního stupně přímo odvolacím soudem. Počet případů, v nichž rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno, klesá ve prospěch případů, v nichž rozhodnutí soudu prvního stupně bylo změněno přímo odvolacím soudem. Tato skutečnost naznačuje tendenci odvolacích soudů prosazovat urychlený průběh řízení také tůn, že odvolací soudy samy dokazování doplní, aniž by z tohoto důvodu rušily napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a vracely mu věc k dalšímu řízení a k novému rozhodnutí. Předpokladem správnosti této praxe ovšem je, že odvolací soudy postupují v souladu s ustanovením občanského soudního řádu, která přesně vymezují, kdy je namístě rozhodnutí soudu prvního stupně změnit a kdy ho zrušit. Pro hodnocení úrovně soudního a notářského rozhodování poskytuje určitý podklad i obsah a počet podnětů občanů a organizací, jimiž se obracejí zejména na generální prokuratury ČSR a SSR s žádostí o podání stížnosti pro porušení zákona. Jejich nepatrný počet v porovnání s celkovým počtem pravomocných rozhodnutí / okolo 0, 2 %/ svědčí o tom, že občané převážně respektují pravomocná soudní a notářská rozhodnutí. Podíl důvodných podnětů / kolem jedné čtvrtiny v ČSR a kolem 15 % v SSR / vyžaduje, aby jim byla věnována trvalá pozornost; rozhodnutí nejvyšších soudů ČSR, SSR i ČSSR vydaná na základě podaných stížností pro porušení zákona současně účinně přispívají ke zkvalitnění praxe. a sjednocování právní Poměrná stabilita právní úpravy v oblasti občanskoprávních vztahů umožnila již nejvyšším soudům ČSSR, ČSR a SSR zaujmout zásadní stanoviska ke správnému výkladu zákonů téměř ve všech významnějších sporných otázkách, které

29 -27- soudní a notářská praxe přinesla. Proto v současné době může být soudní dozor účinněji zaměřen na kontrolu stavu socialistické zákonnosti. Nejvyšší soudy republik ze zjištěných nedostatků v práci nižších soudů republik vycházejí a při používání svých dozorových prostředků, mezi něž patří nejen rozhodování o odvoláních a o stížnostech pro porušení zákona v konkrétních věcech, ale i rozbory a zhodnocení soudní praxe, činí pak opatření k odstranění těchto nedostatků. Zaměřují se i na to, aby se zlepšovala preventivně výchovná práce soudů, aby se využívaly všechny k tomu určené formy a metody, a dále, aby se zlepšovala kulturnost jednání a rozhodování soudů, která je předpokladem přesvědčivosti a preventivní účinnosti soudních rozhodnutí. Dbají také na to, aby soudy vyvíjely větší iniciativu k součinnosti se společenskými organizacemi. Tento postup nejvyšších soudů republik je jednou z cest, jak vychovávat občany k úctě k právu, jak překonávat příčiny narušení občanskoprávních vztahů a jak konkrétně zabezpečovat sociální a právní jistoty občanů. Nejvyšší soud ČSSR všemi svými dozorovými prostředky zabezpečuje jednotu výkladu a uplatňování zákonů a ostatních právních předpisů na celém území federace. Využívá všech prostředků zejména k tomu, aby rozporům ve výkladu a použití zákona předcházel, a to v úzké součinnosti s nejvyššími soudy republik již při tvorbě jejich výkladových stanovisek a při používání ostatních prostředků soudního dozoru, kterými je ovlivňována interpretační a aplikační praxe soudů. Jednotnost judikatury zajišťuje Nejvyšší soud ČSSR svými dozorovými prostředky a také vydáváním Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Lze konstatovat, že k rozdílnému výkladu a aplikaci zákona v rozhodovací činnosti soudů ČSR a SSR v podstatě nedochází. Daří se tedy zajišťovat, aby zákony Federálního shromáždění ČSSR byly v obou národních republikách vykládány a aplikovány jednotně.