OBSAH Bertrice Small PROBUZENÍ... 9 Susan Johnson ÚKRYT PŘED BOUŘÍ Nikki Donovan OKOUZLENÍ Liz Madison SLIB

Transkript

1 Název: Probuzení Autor: Bertrice Small, Susan Johnson, Nikki Donovan, Liz Madison Nakladatelství: Baronet, 2003 Stav: od nakladatele Tato kniha pochází z Knihovny digitálních dokumentů. Slouží pouze pro potřeby těžce zrakově postižených. Doplňující informace naleznete v přiloženém souboru. * * * OBSAH Bertrice Small PROBUZENÍ... 9 Susan Johnson ÚKRYT PŘED BOUŘÍ Nikki Donovan OKOUZLENÍ Liz Madison SLIB Prolog Paříž, říjen 1793 Sotva správce věznice le de Cité ucítil, že má průnik do jejího lůna ztížený, udýchaným hlasem poznamenal: "Neřeklas mi, že jsi panna, občanko Thierryová." Vzápětí se mu ve tváři usadil samolibý úsměv. "Měla jsem strach, že byste nezkušenou ženu odmítl," zašeptala. Byla ohnutá přes okraj stolu, obličej přitisknutý na hrubě opracovanou dřevěnou desku. "Chci vás uspokojit, monsieur, a vy jste mi za to slíbil jistou protislužbu. Měl byste z toho snad větší potěšení, kdybyste zjistil, že před vámi byli jiní muži?" Sacrebleu! zaklela v duchu. Netušila, že si bude připadat jako kus masa napíchnutého na žhavou jehlu, kterou jí připomínal jeho penis. "Je to pro mě čest, občanko Thierryová." ujistil ji správce. Netušila, že se od něho dočká takové lichotky. "Ujišťuji tě, že mé potěšení není o nic menší. Jestli budeš takhle vstřícná i nadále, tvé prosbě vyhovím." Trochu se stáhl a pak do ní prudce vnikl. Renée de Thierry proti své vůli vykřikla. Vysloužilá děvka, s níž sdílela celu, ji varovala, že je deflorace bolestivá, ale že bolest rychle přejde. "Až budeš správci poskytovat rozkoš, občanko," poučovala ji, "vrť se v bocích a dychtivě sténej. I když tě muž neuspokojí, musíš předstírat, že se ti to líbí." Renée vydechla, tiše zasténala a vyrazila boky proti správcovu tlustému břichu. "Ach!" vykřikla. "Ano! Ááách!" Správce se netajil nadšením. "Málem bych uvěřil, že jsi rozená děvka. Ale to je prý většina aristokratek. Slibuji, že jeden druhému můžeme poskytnout velkou rozkoš." Opět do ní rázně vnikl, pak znovu a ještě jednou Těch několik pohybů stačilo, aby začal krátce a přerývaně dýchat. "Nebudu s tebou zacházet špatně," vyrážel ze sebe, přemožen sílící rozkoší, zatímco jeho mužná zbraň neustále útočila na její horkou, úzkou jeskyňku. Teď už na ní téměř ležel a váha jeho těla jí drtila ňadra o stůl. Stará kurtizána měla pravdu: bolest zmizela bezmála okamžitě. Není to tak hrozné, jak jsem očekávala, pomyslela si Renée. Když nemůže zachránit život Julesovi a Marii-Agnes, aspoň vykoupí před gilotinou jejich dítě. "Ano!" vydechla. "Ach, ano!" V každém jeho pohybu cítila vzrušení, přestože se snažila odpoutat mysl i tělo od toho, co s ní prováděl. "Tobě se to líbí, občanko Thierryová, je to tak?" konstatoval správce, nadmíru spokojený s její vstřícnou reakcí. Stránka 1

2 "Líbí se ti, když do tebe vrážím svůj nástroj touhy, viď? A já ti s radostí vyhovím, moje líbezná šlechtická kurvičko. Kdybych tě před chvílí nepřipravil o panenství, nevěřil bych, že panna může při prvním spojení projevovat takové nadšení. Panny by měly být zdrženlivé." Naposledy do ní vnikl a pak se na ni s tlumeným stenem vyčerpaně zhroutil. "Panebože!" vyjekla, upřímně překvapená, když ucítila, jak jí pramen jeho touhy zkrápí lůno a stéká po vnitřní straně bělostných, chvějících se stehen. "Přesně tak, občanko," souhlasil dychtivě správce, namáhavě se napřímil a vytáhl z ní teď již ochablý, scvrklý penis. Když ji zvedl a obrátil čelem k sobě, uvědomil si, že nebýt špinavého obličeje a neupravených vlasů, byla by docela hezká. Bezmála něžně přejel prstem po mokré cestičce, kterou jí na tvářích zanechaly slzy. "Dobrá, občanko. Byla jsi ke mně upřímná. Co za to chceš? Ale nežádej život svého bratra ani jeho ženy, protože ti nemohu vyhovět." "Chci jejich dítě," pronesla Renée tiše. "Jsou mu teprve tři měsíce, monsieur, a rozhodně nemůže revoluci nijak ohrozit. Mimoto je to děvčátko a narodilo se čtrnáctého července, pane! Není to šťastná náhoda? Právě v den zahájení revoluce. Vyslyšte mě, monsieur! Prosím vás!" Náhle byly její jako chrpy modré oči plné slz, kte- 12 BERTRICE SMALL 12 ré se statečně snažila zadržet. "Prosím! Udělám všechno, co budete chtít, monsieur." "Když ušetřím dítě, občanko, musím uchránit před revoluční spravedlností i vás?" zeptal se správce a přemítal, jestli ta dívka opravdu stojí za všechny potíže, které mu nastanou, vyjde-li jeho čin najevo. "Mou neteř pošlete do kláštera v sousedství Notre Dame, monsieur," odpověděla Renée nevzrušeně. "Ráda půjdu na smrt, jen když budu vědět, že je Marguerite v bezpečí." Aby zachránila dítě, obětovala mu svou panenskou nevinnost, což je vskutku velmi cenný dar. A kromě toho je ochotna pro ně zemřít. François de la Pont byl upřímně dojatý. V tomto krutém světě je jen málokdo ochotný obětovat život pro druhého. Ale tato dívka, nenáviděná příslušnice aristokracie, chce vyměnit vše, co jí zbylo, za nevinné dítě. Které nikdo nebude shánět, dodal v duchu. Rodina de Thierry nepatří k těm nejvýznamnějším šlechtickým rodům. Hrubě k sobě dívku přitiskl. "Dobrá, ma petite," přikývl. Ke svému zděšení a hanbě propukla Renée v hysterický pláč, při němž skrznaskrz zmáčela správci košili slzami. "Ach, děkuji, monsieur. Děkuji!" vzlykala. Pohladil ji po vlasech. "Ani ty tu nikomu nebudeš chybět," řekl. "Zařídím, aby tvoje jméno zmizelo ze seznamu odsouzených na smrt. Přísahám, že ti svůj dluh splatím v plném rozsahu." Přese všechnu bídu a nepřízeň doby si François de la Pont, syn obchodníka s rybami, voják, jemuž se kdovíjakým zázrakem dostalo vzdělání, uvědomil, že je v hloubi duše čestný člověk. Renée se na něj nechápavě zadívala. "Dluh?" opakovala zmateně. "Nic mi nedlužíte, monsieur. Naopak já vám." "Dalas mi svou poctivost, občanko. Já ti oplátkou věnuji život. Pokud jde o to dítě, stejně by byla poprava obtížná." Nemínil jí vysvětlovat, že tak malým dětem se před samotnou popravou roztříští lebka o podstavec gilotiny před zraky rodičů, které posléze čeká stejný konec. "Běž do cely a vrať se sem s dítětem. Pošlu je do kláštera Svaté Anny. Pokud mi máš i nadále poskytovat Stránka 2

3 13 PROBUZENÍ 13 potěšení, nebudeš mít čas starat se o svou neteř." Usmál se na ni a Renée de Thierry mu úsměv oplatila, protože se to od ní očekávalo. "Merci, monsieur," poděkovala ještě jednou. "Merci, občane," opravil ji vlídně a pustil z náručí. Renée si skousla horní ret v roztomilém kajícném gestu. "Merci, občane," hlesla tiše a udělala pukrle. "Nemohu se dočkat, až tě uvidím nahou," řekl troufale, když mu padl pohled na její ňadra. "Dnes večer, maličká, tě začnu učit, jak poskytnout muži maximální rozkoš." Obrátil ji, plácl po zadečku, a když překvapeně vyjekla, rozesmál se. Renée di Thierry odcházela ze správcova bytu v doprovodu strážného, který ji vedl tmavými, vlhkými chodbami věznice do špatně osvětlené cely, v níž byl uvězněn její bratr s manželkou a asi tucet dalších lidí. Cestou se zastavil, přitiskl ji na studenou zeď, rozepnul si kalhoty a chystal se jí zvednout sukni. Renée mu ale vyťala políček. "Zbláznil ses? Jak se mě opovažuješ dotknout?" okřikla ho. "Teď patřím správci de la Pont." "Věčně mu patřit nebudeš, děvče," zahučel zklamaně strážný, vsunul jí ruku do živůtku a sevřel ňadro. "To je pravda," přisvědčila Renée a odtáhla mu nenechavou, hrubou ruku. "Až se mé postavení změní, můžeme si o tom znovu promluvit. Tentokrát mu neřeknu, že ses mě snažil dostat." V tu chvíli rozhodla, že bude-li muset prodávat své tělo, aby přežila, tak jen mocným a bohatým tohoto nového společenského řádu. Ale za nic na světě takovým ničemům, jako je tenhle! "Tak dobře," zavrčel muž. "Ale nevíš, o co přicházíš. Jsem mnohem výkonnější než tvůj seschlý milenec." Vytáhl ji z výklenku, kam ji předtím dotlačil, a odvedl do cely. "Za pět minut se pro tebe vrátím, občanko." "Dejte mi Marguerite," oslovila bez váhání svou švagrovou. "Cos udělala, Renée?" zahřímal na ni bratr. "Zachránila jsem vaší dceři život," odsekla. Jules se někdy choval hrozně zpupně, i když byl její bratr. "Bude poslána do bezpečí, k jeptiškám do kláštera Svaté Anny. 14 BERTRICE SMALL 14 Vykoupila bych i vaše životy, ale on mi řekl, že to nepřipadá v úvahu. Ptáš se, co jsem udělala? To, co jsme musela, Julesi!" "Kdo je on?" chtěl vědět. "Správce de la Pont," odpověděla. "Ten zrádce!" "Je mi jedno, co provedl, Julesi. Záleží mi jen na Marguerite. Je nevinná." "Zato ty už ne," odfrkl si její bratr a pak ji udeřil přes vzdorovitý obličej. "Děvko! Pošpinila jsi svou čest. Žádný slušný muž tě nebude chtít!" Renée se rozesmála. Její neveselý smích se přízračně odrážel od stěn zatuchlé cele. "Všichni muži, které považuješ za slušné, bratříčku, byli během revoluce zavražděni nebo uprchli z Francie. Náš svět je vzhůru nohama a ty se s tím nedokážeš smířit! Udělala jsem to, co bylo nutné, abych zachránila život tvému dítěti. Nestojím o tvůj dík. Dřív nebo později taky skončím pod gilotinou, ale zatím budu bavit občana de la Pont a moje neteř bude žít." "Otec vždycky říkal, že máš svou hlavu, Renée," zněla chladná odpověď. "Moje dcera zůstane se svými rodiči. Čest jsi obětovala zbytečně." Stránka 3

4 "Julesi!" Prosebný hlas Marie-Agnes podbarvila nervozita. Na rozdíl od manžela chápala, co její mladá švagrová udělala pro Margueritinu záchranu. "Moje sestra se chovala jako kurva, ženo. Od této chvíle pro nás neexistuje. Rod de Thierry nepřijímá služby od cizích lidí," prohlásil vikomt odměřeně, pohlednou tvář napjatou, modré oči jako led. "Ty dopustíš, aby tvoje dcera zemřela zbytečně?" dotírala na něj Renée popuzeně. Nechtělo se jí věřit, že je Jules tak bezcitný. "Náš rod má galské a římské předky," dostala povýšenou odpověď. "Bude lepší, když sejdeme ze světa tady a teď, než abychom přijali nedůstojné podmínky a porážku." Dveře cely se znovu otevřely. Na prahu stanul strážný s lucernou. "Tvůj čas vypršel, občanko," oznámil. "Dejte mi Marguerite," řekla tiše Renée. 15 PROBUZENÍ 15 "Ne," odmítl neoblomně její prosbu Jules. Ale vtom k ní přiskočila Marie-Agnes, hraběnka de Thierry, a vložila jí svou dceru do náručí. "Bůh ti žehnej, Renée, za to, cos pro nás udělala," řekla a usedavě se rozplakala. Renée si přitiskla dítě na prsa a honem se otočila, aby jí bratr nestačil holčičku vytrhnout, ani se neotočila a vyběhla z cely. Dveře se za ní s kovovým třesknutím neúprosně zavřely. "Děvko!" ječel za ní bratr. "Bůh tě zatratí za to, žes pošpinila jméno našeho rodu! Kurvo!" Renée se dala do běhu, aby unikla před jeho zlostným hlasem, a po tvářích se jí koulely hořké slzy. Na tento okamžik nikdy nezapomene, i kdyby se dožila vysokého věku, což je značně nepravděpodobné. "Jdeme," přikázal strážný. "Správce říkal, že máme to dítě odvézt do kláštera. Tebe pak zase přivezu zpátky. Ten starej chlípník se nemůže dočkat, až se ti zase dostane pod sukni, občanko," provokoval a hlasitě se rozesmál. Renée se bratrova kletba nesmazatelně vryla do paměti. Měla sevřené srdce i navzdory tomu, že se jí podařilo zachránit neteř. Poprvé za šest týdnů vyšla do ulic Paříže a pozvedla přimhouřené oči ke slunci. Vzduch byl průzračný a čistý. Marguerite se jí zavrtěla v náručí a tiše zakňourala. Renée se na děvčátko zadívala. "Tvůj táta je hlupák, mignonne," sdělila jí. "Ale já ne. Já a ty přežijeme. To ti přísahám." 16 BERTRICE SMALL 16 Kapitola 1 Paříž, 1821 Tento dům okamžitě opustíte, madame, a vezmete si s sebou jen šaty, které máte na sobě," oznámil lord William Abbott své nevlastní matce. "Ostatně jste mému otci nepřinesla nic s výjimkou neukojitelné chamtivosti po jeho majetku. Jste jen obyčejná francouzská kurva!" Lady Marguerite Abbottová si mladíka chvíli jen ohromeně měřila. Nakonec řekla: "Mýlíte se, Williame, a dobře to víte. Váš otec a já jsme jeden druhého hluboce milovali. Usilovali jsme o to, abyste byl součástí rodiny, ale vy jste o to nestál." "Přinutila jste otce, aby mě opustil. Aby odjel z Anglie," obvinil ji. "Váš otec mě vzal do Francie, protože věřil, že když se odstěhujeme z Abbottsfordu, přestanete žárlit na své nevlastní sourozence. Charles byl přesvědčený, že když vám sídlo přenechá dřív, než vám právem připadne, budete Stránka 4

5 mít jako jeho dědic větší jistotu. Naše děti na tom nemohly nic změnit. A už vůbec ne po tom, co se stalo Henrymu " Hlas jí selhal. "Škoda, že nemůžete dokázat, že jsem toho spratka vlastnoručně zabil," posmíval se William Abbott. "Nikdo mi to nedokáže." Zlovolně se zasmál. "Vás ani nezajímá, jak jsem to udělal?" Lady Abbottová zbledla. Kdyby měla po ruce nějakou zbraň jakoukoli, pozvedla by ji proti němu. Ten netvor zabil jejího syna Tušila to. Věděl to i Charles, ale nemohli ten strašlivý zločin nijak dokázat. Od té doby se bála zůstat v Abbottsfordu, především proto, že čekala Emilii. "Tohle je můj dům," řekla, aby změnila téma "Ne, není," zavrtěl hlavou lord Abbott. "Po otcově smrti jsem podle práva zdědil všechno, co mu patřilo, madame." "Váš otec sepsal poslední vůli," namítla Marguerite. Lord Abbott sáhl do vnitřní kapsy redingotu a vyndal složený list papíru. "Máte na mysli tohle, madame?" S poťouchlým úsměvem listinu rozložil. "Tak se podíváme, co se tady píše. Ano, jistě. Tenhle úsek vás bude zajímat. Dům ve vesnici Vertterre odkazuji své milované manželce, Marguerite Abbottové, rozené de Thierry. Dále nařizuji, aby jí byla každoročně vyplacena částka ve výši dvou tisíc liber jako doživotní renta na obživu její a naší dcery Emilie, jíž odkazuji tisíc liber." Když dočetl, lord Abbott roztrhal dokument na několik kousků a jeden po druhém pomalu házel do ohně v krbu. "Jsem přesvědčený, že to byl jediný exemplář," poznamenal. "A teď, v souladu se zákony Anglie i Francie to bude vypadat, že otcův jediný legitimní dědic jsem já, madame." Marguerita ale nebyla hloupá. "Zákon zaručuje vdově aspoň minimální důchod, Williame," ujistila ho. "Do té doby, než se vám podaří získat peníze a najmout si právníka, budu dávno zpátky v Anglii. Cokoli mému drahému otci patřilo tady ve Francii, připadne jiným, anebo to odvezu s sebou. Ujišťuji vás, že vám dá pořádnou práci dát do pořádku zmatek, který jsem záměrně nadělal. Jak uživíte sebe a toho spratka?" Rozesmál se. "Ale kdybyste si to přála, Emilie vás snadno zbavím. Znám v Londýně jistého arabského prince, který má slabost pro holčičky. Za modrookou plavovlásku mi královsky zaplatí. Možná se mi tak vrátí všechny peníze, které otec vydal za vás. Kolik je mé sestřičce let? Šest? Rozkošný věk, nemám pravdu? Princ se postará o to, aby Emilii nic nechybělo, pochopitelně oplátkou za jisté důvěrnosti." "Jste ničema!" zvolala lady Abbottová. "Fakt, že něco takového vůbec navrhujete, vypovídá o vaší zvrácené povaze, Williame! Copak nemáte žádné výčitky svědomí, že jste mě a svou sestru tak hanebným způsobem připravil o právoplatné dědictví? Charlesovou manžel- 18 BERTRICE SMALL 18 kou jsem byla deset let. Vaše matka, Bůh ji opatruj, za něho tak dlouho provdaná nebyla." "Proč bych se měl cítit provinile?" chtěl vědět. "Když jste mému otci popletla hlavu, byl příliš starý na to, aby se oženil podruhé. To vy jste ho vlákala do manželství! Bylo mu čtyřiačtyřicet let a vám teprve sedmnáct! Byl jsem jen o rok starší než vy! Uvědomujete si, jakého šaška jste z něho udělala? Starý člověk a nechá se pobláznit holkou, která nedávno odrostla školním škamnám!" Stránka 5

6 Marguerite smutně zavrtěla hlavou. "Vy jste to nikdy nepochopil, viďte, Williame? Otec a já jsme se milovali. Věkový rozdíl pro nás nic neznamenal. Ale o jedno vás prosím. Pokud nehodláte dodržet otcovu poslední vůli, peníze si nechte, ale neberte nám střechu nad hlavou. Emilie musí mít nějaký domov. S tímhle místem jsou spojené veškeré naše vzpomínky. Na vesnickém hřbitově je pohřbený váš otec, Williame. Vezměte si, co chcete, ale dům nám nechte," smlouvala s ním. "Už jsem ho prodal," oznámil jí lhostejně. "Noví majitelé přijedou zítra." "Ale co moje věci?" vykřikla. "Nic vám nezbylo, madame. Prodal jsem dům včetně nábytku. Služebnictvo dostalo výpověď. Nový majitel možná někoho z nich zaměstná, ale já je rozhodně nehodlám dál platit." "Váš otec " spustila. William Abbott prudce udeřil pěstí do stolu. "Můj otec! Už mám po krk vašeho kňourání a velebení mého otce, madame. Povězte mi: Měl snad něco, co já nemám? Celý život mi všichni říkají, že jsem mu k nerozeznání podobný, ale vy jste si mě tenkrát ani nevšimla! Měla jste oči jen pro Charlese Abbotta, ne pro Williama. Proč? Tak já vám řeknu, proč. Nebylo žádným tajemstvím, že on má peníze, kdežto já ne. Nezáleželo vám ani na jednom z nás. Prahla jste jen po tom, co vám otec mohl dát. Neuvědomovala jste si, že po vás toužím. Otcův majetek vám omámil smysly!" Lord William byl v obličeji rudý vztekem a pocitem křivdy. Marguerite připadaly jeho chladné úvahy naprosto absurdní. "To není pravda! Jak můžete něco tak příšerného 19 PROBUZENÍ 19 vypustit z úst? Vašeho otce jsem milovala bez ohledu na majetek nebo peníze, Williame. Byl to velmi laskavý, vlídný, zábavný a milý džentlmen. To vy ale nemůžete pochopit. Celý svůj život jste podřídil sobectví a prospěchářství!" "Byl taky dobrý milenec, madame? Křičela jste někdy rozkoší? A ukázala jste mu ty triky, které jste pochytila od své tety?" "Jste nechutný," odtušila s odporem. "Musel si to s vámi rozdat aspoň dvakrát, protože jste mu porodila dva smrady. Nebo jste měla milence? Anebo dokonce několik, aby vás jak se patří uspokojili?" "Takové hanebnosti nehodlám poslouchat," prohlásila Marguerite Abbottová očima plýma slz. "Vašeho otce jsem milovala a byla mu věrná, Williame. Jestli někdo tvrdí opak, tak lže!" Obrátila se k odchodu. "Děvko!" zavrčel, popadl ji za paži a strhl k sobě. "Než se rozejdeme, madame, a vyhodím vás na ulici, kam patříte, poskytnete mi to, co jste dávala otci. Vezmu si vás tolikrát, že budete prosit o slitování. Ať konečně víte, jak se to dělá pořádně!" Po těch slovech jí roztrhl živůtek šatů. Marguerite se snažila osvobodit. Zmocnil se jí vztek, jaký dosud nezažila. Tenhle ničema! Ne, tenhle ubožák, který je tolik podobný jejímu milovanému Charlesovi, ji nikdy nedostane. Pojednou cítila, jak se jí tělem rozlévá nadlidská síla. S hněvivým výkřikem mu zaryla nehty do tváře. Pak mu vší silou vrazila koleno do rozkroku. William zavyl bolestí, pustil ji a zlomil se v pase. "Jsi prachsprostý darebák, Williame. Mě nikdy mít nebudeš!" Ústa jí zkřivil trpký úsměšek. "Divíš se, že se umím bránit? Naučily mě to jeptišky v klášteře, ty zrůdo. Dokonce i ve škole v Anglii se dívky učí sebeobraně." Pro svého mučitele, který se kroutil bolestí, neměla jediné soucitné slůvko. "Vzal jsi mi všechno, cos mohl, Stránka 6

7 Williame. Ale o čest, dceru nebo vzpomínky mě nepřipravíš. Patří mně a mají mnohem větší hodnotu než peníze a majetek, který jsi ukradl." Otočila se a odešla z nádherného salonu, který nechala zařídit a vyzdobit podle svého vkusu hned po příjezdu do Vertterre. 20 BERTRICE SMALL 20 V hale na ni čekala její komorná Clarice s manželem, který sloužil u Abbottových jako štolba. Clarice jí mlčky položila na ramena plášť a přitom jí padl pohled na roztržené šaty. Vyvedla Marguerite ze dveří a pomohla jí nasednout do malého kočáru. "Ten postrádat nebude," oznámila nenuceně. "Byl vzadu ve stodole a pravděpodobně o něm vůbec neví." Posadila se vedle své paní a zabouchla dvířka. "A co koně?" zeptala se lady Abbottová. "Jestli je chce, ať si pro ně přijede. Ale to neudělá. Určitě se nechce ztrapňovat na veřejnosti. Nadělal už dost škody. Teď se zase vrátí do Anglie," mínila Clarice střízlivě, když se dal kočár do pohybu. Marguerite se smutně dívala na sídlo, které bylo šest let jejím domovem, a po tváří jí skanula slza. Nebylo v jejích silách cokoli změnit. Teď musí přijít na to, jak přežije, a zaplatí své dcerce Emilii školu v Paříži. "Kam jedeme?" optala se komorné. "Přece k madame Renée. Kam jinam?" odvětila rázně Clarice. Jistě, kam jinam? pomyslela si Marguerite. Kam jinam by za této situace měla jet než do tetiččina pařížského podniku? Zabořila se do sedadla a zavřela oči. Renée říká, že když se jedny dveře zavřou, jiné se otvírají. Teta je totiž pragmatická žena. A vždycky byla. A právě tato vlastnost jim oběma zachránila život v období hrůzovlády. Marguerite si na revoluci samozřejmě nepamatovala, protože byla malá, ale Renée jí všechno vyprávěla. Zcela upřímně se jí svěřila, že jejich životy vykoupila ztrátou své nevinnosti, když se stala milenkou správce věznice. Margueritiny rodiče ale zachránit nemohla. Když ji z věznice Ile de Cité konečně propustili, živila se jako prostitutka, aby mohla své neteři zaplatit vzdělání a výchovu v klášteře Svaté Anny. Své zákazníky ale nikdy nesháněla na ulici. Správce de la Pont byl ke své milence velmi štědrý a Renée jeho dary úzkostlivě shromažďovala. Podařilo se jí vyprosit svobodu pro starou prostitutku, s níž sdílela celu, a naučila se od ní všechno, co k svému řemeslu potřebovala. Céline jí věrně sloužila až do své smrti. 21 PROBUZENÍ 21 Po odchodu z věznice měla Renée dost peněz na to, aby mohla koupit v nedaleké čtvrti malý domek, který měl v přízemí a prvním patře po dvou místnostech. Společně s Céline ho dala do pořádku a pak se vrhla do práce. Nejdřív poskytovala služby svému bývalému milenci a jeho příteli, kterého k ní přivedl. Byla elegantní a kultivovaná hostitelka, chytrá a velkorysá. Netrvalo dlouho a Renée de Thierry si získala slušnou pověst. Co nevidět měla ložnice v prvním patře první obyvatelku, mladou inteligentní venkovskou ženu, jíž Renée vštípila základy společenské etikety, naučila ji hrát na spinet, vést rozhovor a samozřejmě potěšit muže. Dům u Renée začali vyhledávat vážení a slavní urození pánové. Později Renée koupila větší dům, tentokrát s výhledem na Seinu. Šuškalo se, že její podnik pravidelně navštěvuje dokonce samotný císař Napoleon. Stránka 7

8 Dům u Renée nepřijímal hosty v srpnu a během vánočních a velikonočních svátků. V srpnu madame odjížděla z Paříže a kromě Marguerite, která byla tou dobou s ní, nikdo nevěděl, kam jezdí. Rok co rok spolu trávily léto v přímořské vesničce v Bretani, chodily na pláž, kde Renée odpočívala a dívala se, jak si její neteř hraje v písku, a v podvečer se procházely po pěšinách mezi poli a lukami zaplavenými měkkou září zapadajícího slunce. Ten rok, kdy Marguerite oslavila šesté narozeniny, se na sklonku léta do Paříže už nevrátila. Místo toho ji Renée odvezla na jachtu jednoho ze svých dávných přátel, jistého anglického vévody. Děvčátko se s ní rozloučilo a odjelo do internátní školy v Anglii. Tam trávila veškeré prázdniny s vévodou a jeho mnoha příbuznými. Vysvětlil jí, že dokud bude žít v Anglii, je jejím zákonným pěstounem on. Napřesrok v srpnu za ní přijela teta a odvezla ji do Cornwallu, kde od té doby trávili každé léto až do dne, kdy se Marguerite vdala v nevelké přímořské vesnici podobné té v Bretani. A protože si Renée přála, aby její neteř získala společenské postavení, o niž její rodinu připravila francouzská revoluce, nesvolila k sňatku s lordem Abbottem, dokud ho nezasvětila do jejich situace. 22 BERTRICE SMALL 22 Sotva Renée de Thierry domluvila, lord Abbott vážně přikývl a řekl: "Tvrdíte, že Marguerite pochází z urozeného rodu a je dcera Julese a Marie-Agnes, vikomta a komtesy de Thierry. Ve třech měsících, poté, co byli její rodiče popraveni, se jí ujaly jeptišky z kláštera Svaté Anny v Paříži. Do svých šesti let navštěvovala každý rok pouze dva dny v roce váš pařížský dům. Pak jste ji poslala do Anglie. Chodila tady do školy a jejími poručníky byli vévoda a vévodkyně ze Sedgwicku, kteří ji také uvedli do společnosti. Přestože ví o vašem hm, podniku, nemá s ním nic společného. Je to tak, madame?" "Přesně tak, mylorde," odpověděla Renée. "Za svého pobytu ve Francii byla moje neteř příliš malá, než aby pochopila jeho účel. Jezdila za mnou jen o Vánocích a Velikonocích. Po ty dny jsem nepřijímala návštěvy a muži neměli do domu přístup. Kdysi patřily rodu de Thierry význačná francouzská sídla. To, v němž jsem s bratrem vyrůstala, bylo plné výzbroje, s níž naši předkové vybojovali nejednu vítěznou bitvu. Velkou síň zdobily desítky praporů přivezených z křížových výprav a válek za krále a Francii. Revoluce to všechno změnila. Bratr se rozhodl obětovat pro dávno ztracenou vlast, která se stala anachronismem. Já zvolila život. Jules a jeho žena zemřeli jako mučedníci, ale nepřipustila jsem, aby stejně skončila Marguerite. Byly jí teprve tři měsíce, když přišla o rodiče. A tak," odmlčela se s úsměvem, "jsem svedla správce věznice Ile de Cité." "Kolik vám bylo let?" zajímal se lord Abbott z upřímné zvědavosti. Renée de Thierry byla sice kurtizána, ale nicméně každým coulem šlechtična. "Šestnáct. Byla jsem panna a vyděšená k smrti," svěřila se mu Renée. "Ale François byl na mě moc laskavý, protože ho dojalo, že jsem se obětovala. Navíc byl praktický. Vyškrtl mě ze seznamu odsouzených k smrti. Hned první den mi dovolil předat Marguerite do péče jeptišek v klášteře za zdmi věznice. Potom jsem bydlela u něho ve služebním bytě a stala se jeho milenkou. Když hrůzovláda skončila, vyhověl mi a nechal mě odejít, protože jsem nestála o sňatek s mužem v jeho postavení. 23 PROBUZENÍ 23 Stránka 8

9 Obávám se, že jsem v hloubi duše zůstala snob, vzdor tomu, že se můj svět zhroutil. Musela jsem se postarat o svou neteř. Ale rozhodně jsem nechtěla, aby se živila stejně jako já. Přála jsem si, aby se vrátila do světa, kam jsme obě patřily, ale muž, který si ji bude chtít vzít, musí znát a chápat jak její, tak mou minulost. Pokud i přesto, co jste se dozvěděl, pořád trváte na sňatku s Marguerite, slibuji, že jakmile se za vás provdá, zmizím z jejího života, abych vaší rodině nepůsobila potíže. Ale pochopila bych, kdybyste si to rozmyslel." "Vy byste to možná pochopila," přisvědčil lord Abbott, "ale obávám se, že Marguerite ne. Jste statečná žena, madame, a upřímně vás obdivuji." S mírnou úklonou jí uctivě políbil ruku. Marguerite de Thierry Abbottová se neubránila úsměvu při vzpomínce na to, jak jí tetička několikrát opakovala, že ačkoli lord Abbott znal jejich minulost, trval na tom, aby se Marguerite stala jeho ženou. Život s Charlesem plynul v nebeské blaženosti, s výjimkou smrti jejich syna. Co si teď počne? Stejně jako všechny ženy v její rodině byla vychovávaná tak, aby se stala dobrou manželkou a matkou. Nic jiného neumí. Je vdova bez prostředků a bez domova a má dceru, o kterou se musí postarat. Jaká budoucnost ji čeká? "A jsme tady," přerušila Clarice její myšlenky, když kočár zastavil před úpravným, a přesto nenápadným domem v Rue de la Victoire. Ke kočáru se okamžitě přihnal komorník, ale když otevřel dvířka kočáru a vystoupila dáma v černém oděvu vdovy, udiveně řekl: "Madame, zřejmě jste se zmýlila. Tady jste na nesprávné adrese. Dovolte, abych vám pomohl zpět do kočáru." "Jsem lady Abbottová," představila se Marguerite. Madame Renée je moje teta." Prošla kolem komorníka a vstoupila do haly laděné do černobílé barvy, již střežil majordomus. "Jste v pořádku, madame? Neprodleně vás uvedu k vaší tetě." François de la Pont už dávno nebyl mladík a napoleonské války mu vtiskly do tváře a do duše nejednu vrásku. Po odchodu z armády vykonával funkci 24 BERTRICE SMALL 24 vrchního komorníka v domě madam Renée. Vzal Marguerite plášť z ramen a prohodil ke Clarice: "Jistě víte, kam uložit její věci." Jakmile Marguerite odběhla za tetou, ztišil hlas: "Zůstane tady?" "Samozřejmě," přisvědčila Clarice. "Její nevlastní syn jí prodal střechu nad hlavou a vyhodil ji na ulici bez peněz. Kam jinam by měla jít?" Bývalý správce přikývl. "Řekni Louisovi, aby odvedl koně do stáje, a ty jí odnes zavazadla. Hned zjistím, kde ji madame ubytuje." Potřásl hlavou. "Nemá tady co dělat, ale máte pravdu, Clarice. Kam jinam má jít?" Marguerite našla tetu v hlavním salonku, nádherné místnosti, jejíž stěny pokrývaly lesklé, bledě zlaté hedvábné tapety a zdobily obrazy nahých bohů, bohyň a rozmanitých bájných tvorů. "Tetičko!" "Holčičko moje! Co tady, proboha, děláš?" Madame Renée vstala, objala neteř a políbila ji na tváře. "William Abbott prodal můj dům a vyhodil mě na ulici. Dokonce vyhrožoval, že prodá Emilii svému příteli, jistému arabskému princi, který dočasně žije v Londýně. Díkybohu, že neví, kde má dcera je. Ach, tetičko!" vzlykla Marguerite a propukla v pláč. "To jsou věci," potřásla Renée hlavou. "A co Charlesova závěť, ma petite? Jsem si jistá, že ji sepsal. Na něco máš určitě nárok stejně jako malá Emilie. Protože věděl, Stránka 9

10 co je William zač, nechce se mi věřit, že by svou manželku a dceru po své smrti nezajistil." Odvedla vzlykající mladou ženu k pohovce a posadila se vedle ní. "Charlesovu poslední vůli měl u sebe William. Nevím, jak ji získal, tante. Pravděpodobně od toho starého vesnického advokáta, jemuž Charles dokument svěřil. Po pohřbu, než dorazil William, přišel za mnou a předal mi obálku, která je prý určena mému nevlastnímu synovi. Byla jsem tak hloupá, tetičko! Vůbec mě nenapadlo, že by v ní mohla být závěť. Charles mi odkázal dům a důchod a Emilii věno. William mi to přečetl. Ale pak dokument roztrhal a spálil. Vím, že jiná kopie neexistuje. Je jediný Charlesův syn a dědic a většina nemovitostí mého manžela je v Anglii. Charles nebyl žádný boháč, ale dva tisíce liber ročně a tisíc jako Emiliino věno 25 PROBUZENÍ 25 by z Williama žebráka rozhodně neudělalo. Jak mohl být tak krutý?" "Vzpomínám si, že se mi vévoda Sedgwick jednou svěřil, že ten mladík je velmi nesympatický," poznamenala Renée. "Ničeho se neboj, ma petite. Najmu ti advokáta. Jak jistě víš, mám hodně vlivných přítel, Marguerite." "Tetičko, zítra už bude William v Anglii. A když nemám žádný důkaz, který by dosvědčil, co manžel odkázal mně a Emilii, nemá smysl najímat právníka. A mimoto tady ve Francii nemůžeme moji vdovskou almužnu vymáhat. Musely bychom jet do Anglie. Nemohu riskovat, že soudní proces pošpiní Emiliino jméno, tante. Musím se smířit s tím, že William vyhrál." Renée de Thierry se zvedla z pohovky, zamířila k perletí vykládanému stolku a z láhve na stříbrném podnosu nalila do dvou křišťálových číší šampaňské. Jednu podala své neteři a znovu se posadila. "Je třeba to promyslet, drahoušku, ale máš pravdu. Malou Emilii musíme za každou cenu ochránit. Doufám, že najdeme nějaký způsob, jak se tomu darebákovi pomstít." "Musím zůstat tady, tante, a navíc požádat o azyl pro Clarice a Louise. Nemáme kam jít, a i kdyby se nám podařilo najít nějaké bydlení, jsem bez peněz. William mě vyhodil z domu s prázdnýma rukama. Zůstaly mi jen šaty, které mám na sobě." "Clarice se o tvůj osobní majetek jistě postarala, ma petite," řekla Renée. "Je to prozíravé děvče a určitě si včas všimla, že William něco chystá. Služebnictvo ví vždycky víc než panstvo." "William dal všem výpověď," dodala Marguerite. "Však daleko neodejdou. Ať nazítří zajede Louis do Vertterre a vyřídí jim, že mohou zajet sem, a ty jim napíšeš doporučení pro dalšího zaměstnavatele," navrhla Renée. "Škoda, že se nemohu dostat na kobylku tomu ničemovi, který tobě a Emilii obrátil život vzhůru nohama. Když si uvědomím, že zavraždil tvého syna, uškrtila bych ho vlastníma rukama!" "Nemohu to dokázat, tetičko," povzdechla si Marguerite a do očí jí vstoupily slzy. Z ničeho nic pocítila nezměrnou únavu. 26 BERTRICE SMALL 26 "Vždyť ho udusil!" rozhořčila se Renée. "Svedl mladou chůvu, a když spala, tak nevlastního bratra zabil. Ta dívka se probudila právě včas, aby zahlédla, jak zvedá polštář z chlapcova obličeje." "To všechno vím," přikývla Marguerite. "Já i Charles jsme Maryině výpovědi uvěřili, jenže on Williama miloval. Svědectví té dívky by před soudem bohužel neobstálo, Stránka 10

11 tetičko. Nakonec by se obrátilo proti ní a závěr by zněl, že naopak ona svedla syna svého pána a zanedbala péči o svěřené dítě. Oba jsme pochopili, že se nedá nic dělat. Charles doufal, že mu porodím druhého syna, ale narodila se Emilie. A pak onemocněl a oba jsme se museli smířit s tím, že další děti mít nebudeme." Smutně potřásla hlavou. "Chudák Charles." "Jedla jsi něco?" zeptala se tetička. "Non? Tak se naobědváš s námi, chérie. Návštěvy přijímáme až kolem desáté večer. Ale to už budeš ve svém pokoji, stranou zákazníků a okolností, které jsou součástí mého povolání. Tvou přítomnost musíme utajit, Marguerite. Celý život jsem usilovala o tvou dobrou pověst, ačkoli tu svoji jsem už nemohla zachránit. Když ti máme najít nového manžela, nesmím ti pokazit reputaci." "Tetičko, vzpamatuj se. Nezbylo mi nic. Nemám kde bydlet, nemám peníze ani šperky, které bych mohla prodat. Jsem chudá vdova s dítětem. Copak by mě mohl chtít někdo, kdo má všech pět pohromadě?" Zasmála se jakoby sama pro sebe. "Budu se muset vyučit nějakému řemeslu, tante. Myslíš, že by ze mne byla dobrá švadlena nebo modistka? Vychovatelka nepřipadá v úvahu, protože bych nemohla být s Emilií, a to bych nesnesla." "Zítra to znovu promyslíme," slíbila jí Renée. "Teď se odebereme do mé salle a manger a najíme se. Představím tě dvěma mladým dámám, které u mě bydlí." Madame Renée uvedla svou neteř do soukromé jídelny, kde už čekaly dvě mimořádně půvabné mladé ženy. Obě měly na sobě volné domácí šaty stejné barvy. "To je má neteř, lady Abbottová," oznámila jim Renée. "Marguerite, to je Josephine, ale všichni jí říkáme Josie, a Leonie. Posaďte se, dámy." Po těch slovech oslovila služebnou. "Můžete nosit na stůl, Lisbet." 27 PROBUZENÍ 27 Záhy se v křišťálových číších zaperlilo šampaňské a misky naplnila hustá krémová polévka. Jako předkrm se podávaly ústřice a krevety zdobené čerstvou řeřichou a plátky citronu. Následovalo pečené jehněčí s pečenými bramborami, nakládanými cibulkami a mrkví a nadívaná křepelka s hroznovým vínem. Josie a Leonie ohromeně Renée pobaveně sledovaly, jak Marguerite labužnicky hoduje. "Madame, vždyť ztloustne!" pošeptala plavovlasá Leonie své zaměstnavatelce. "Nikoli. Marguerite vždycky jedla s obrovskou chutí, ale nikdy nepřibrala ani gram." "Je to opravdu vaše neteř?" ujišťovala se Josie. "Ano," přisvědčila Renée. "Připojí se k nám?" otázala se Josie. "Ne!" odpověděla bezmála příkře Renée. "A proč ne?" podivila se Leonie. Marguerite si otřela ústa ubrouskem. "Ovšem, tante, proč ne?" prohlásila, čímž všem přítomným vyrazila dech. "Marguerite! To je nemyslitelné!" zvolala madame Renée. "Všechno jsem dělala jen proto, abys získala zpět svoje postavení, s nímž ses narodila." "Kdysi to období skončilo pro tebe, tetičko, teď skončilo i pro mě. Tys rozhodovala o mém osudu, já teď rozhoduji o Emiliině. Prodejem květin, šitím šatů nebo klobouků ji neuživím. Mám na prodej jen jedinou věc, a to svoje tělo. Nejsem sice tak mladá jako tyhle dámy, ale nejsem ani příliš stará." Konejšivě poplácala tetičku po ruce. "Nejsem panna a nemám pověst, kterou bych musela střežit. Co je platné, že jsem jediný potomek vikomta a komtesy de Thierry a vážená vdova po lordu Charlesu Stránka 11

12 Abbottovi, když nemohu zaplatit dceři školné?" "Koupím domeček na pobřeží, kde můžeš klidně a poctivě žít. A Emiliino školné samozřejmě zaplatím," nabízela se zoufale Renée. "Tante, je mi osmadvacet let. Byla jsem manželka a jsem matka," odpověděla Marguerite. "Nepřipustím, abys mě podporovala. Přišel čas, abych si na sebe vydělala sama. A ty mi v tom můžeš pomoct." 28 BERTRICE SMALL 28 "Jaké to je být manželka?" zeptala se Josie. "Nepřipadalo vám nudné milovat se pořád s tím samým mužem? Mně se líbí, když mohu milence střídat." "Samozřejmě!" přizvukovala Leonie. "Plně souhlasím s tvrzením, že změna je kořením života. A já mám koření nade vše ráda!" usmála se uličnicky. "Poslední dva roky našeho manželství Charles prostonal," vysvětlovala Marguerite. "Po tu dobu jsem jiného muže neměla." "Chudinko malá!" vyjekla Leonie. "Chcete říct, že vás nikdo dennodenně neobšťastňoval? To muselo být hrozné!" "Navštěvuje nás spousta džentlmenů, viďte, madame? My dvě kvůli další dívce nezchudneme. Rozšíření služeb naopak prospěje pověsti podniku," mínila Josie. "Oui!" Souhlasila nadšeně Leonie. "Vaše neteř je moc hezká, má světlou pleť a tmavé vlasy. Budeme úchvatná trojice! Prosím, dovolte jí, aby se k nám přidala!" "Když nebudeš souhlasit, tetičko," pohrozila Marguerite, "budu muset jít do jiného podniku. Jsem si jistá, že se najde někdo, kdo s radostí zaměstná neteř slavné madame Renée." Nachýlila hlavu ke straně a zadívala se tetě zpříma do očí. "Bavit zákazníka je něco docela jiného než poskytovat potěšení svému muži," upozornila ji Renée. "Jsi sice moje neteř, ale to neznamená, že budeš stejně šikovná jako já." "To se nedozvíme, dokud to nezkusím," řekla Marguerite. Renée de Thierry zavrtěla půvabnou hlavou. "Nečekala jsem, že po všem, co jsem obětovala, nastane taková situace. Ale ať je po tvém, Marguerite. Během příštích několika dní se přesvědčíme, jestli se dokážeš změnit ze solidní vdané ženy v dobrou kurtizánu, ale chci, abys věděla, že ti sice pomohu, ale netěší mě, že ses rozhodla jít v mých stopách." "Ano, tante," zněla pokorná odpověď, kterou obě mladé ženy ocenily smíchem. "A jestli usoudím, že se pro to povolání nehodíš, dovo- 29 PROBUZENÍ 29 líš mi, abych ti koupila domek v Bretani a hradila Emiliino školné." "Já to zvládnu," prohlásila Marguerite umíněně. "Toho se právě obávám," opáčila její teta. "Copak ty ses kvůli mně všeho nevzdala?" zeptala se její neteř tiše. "Ale jen proto, abys to nemusela udělat ty, ma petite," povzdechla si Renée. "Výborně!" zvolala Josie. "Může začít už dneska?" zajímala se Leonie. "Ovšemže ne!" Madame Renée rezolutně zavrtěla hlavou. "Dneska si Marguerite půjde lehnout, aby si odpočinula po tom příšerném zážitku." Když služebná sklidila špinavé nádobí, podávalo se dezertní víno a na závěr večeře hruškový kompot a pěnové pusinky. Pak Josie a Leonie objaly a políbily Marguerite Stránka 12

13 na tvář a odešly z jídelny, aby se převlékly na večer. Upřímně je těšilo, že se k nim Marguerite brzy přidá, a slíbily, že ji zasvětí do všech tajů svého řemesla, aby uměla muže náležitě potěšit. Po jejich odchodu se Renée se svou neteří uchýlily do soukromého salonku. "Proč se mají před přijetím hostů převlékat, když se pak zase svléknou?" zeptala se Marguerite tetičky. "Co muž nevidí, je mnohem lákavější, než co se hned nabízí," odpověděla Renée. "Kromě toho ti pánové, co sem chodí, nejsou hladoví netvoři, které nezajímá nic jiného než uspokojení jejich tužeb, ma petite. Vášeň by se měla rozvíjet co nejvytříbenějším způsobem. Josie i Leonie dokáží mluvit o politice a jsou velmi sečtělé. Kdyby měly na vybranou, byly by z nich dokonalé dámy. Jenomže je tahle práce baví a nadevše vychutnávají svádění. Pomalé a smyslné. A k tomu přispívá svlékání jak dámského, tak pánského oděvu. K milenci se chováme úplně jinak než k manželovi, chérie. Věřím, že Charles se k tobě choval velmi slušně. Potom, co jsem ti vysvětlila základní fakta, jsem ti kladla na srdce, abys mu vyšla vstříc. Ale poznala jsi s ním opravdovou vášeň?" "Svého manžela jsem milovala," prohlásila Marguerite. 30 BERTRICE SMALL 30 "Já vím, drahoušku, ale zažila jsi v jeho objetí vášeň? To je něco jiného než láska." "Nechápu, co tím myslíš, tante." "Obávám se, že ne, Marguerite. Pokusím se to vyjádřit jinak. Stávalo se, že ti manželova touha způsobila takové potěšení, že jsi téměř omdlévala? Vyvolal v tobě jeho pouhý pohled takové vzrušení, že jsi chtěla, aby se tě ihned zmocnil? Vzlétla jsi při vrcholu vašeho milování do oblak?" Marguerite se rozesmála. "Ale tetičko, to jsou přece pouhé dívčí fantazie. Myslím, že jsem nikdy neomdlévala ani nevzlétla do oblak. Poskytovala jsem Charlesovi vše, co bylo v mezích slušnosti. A naopak. Manželství se uzavírá proto, aby se vychovaly děti. To mě učily jeptišky v klášteře Svaté Anny. Copak se dá létat bez křídel?" zasmála se. "Tys nikdy neprožila rozkoš?" Renée de Thierry neteřino doznání hluboce otřáslo. Tolik se podobá svému otci, pomyslela si. Jules byl chladný jako led, ale já už se postarám o to, aby moje milovaná holčička vášeň poznala. "Ma chérie," řekla tiše. "Musíš se ještě hodně naučit, než se z tebe stane zkušená kurtizána. Mít manžela prostě nestačí. Teď si ale musíš odpočinout. Díky svému nevlastnímu synovi máš za sebou příšerný den. Pošlu Françoise do kláštera se zprávou pro matku Othalii, aby lordu Williamu Abbottovi zakázala přístup k jeho nevlastní sestřičce, pokud se mu podaří zjistit, kde je." Renée vstala z pohovky a vyzvala svou neteř: "Pojď, ma petite, odvedu tě do tvé ložnice. Je v nejvyšším patře, kde tě nikdo nebude rušit. Moji zákazníci nikdy nechodí výš než do druhého patra, a naopak ty Marguerite, jakmile se dnes uložíš ke spánku, už z ložnice nevyjdeš." "Budu tam bydlet pořád, tetičko?" "Non. Jakmile usoudím, že jsi připravená a můžeš se k nám připojit, přidělím ti ložnici ve druhém patře vedle Josie a Leonie. Ještě něco, Marguerite. Kvůli Emilii bude lepší, když tě budu představovat jako svou neteř, mademoiselle de Thierry, a ne jako lady Abbottovou. N est-ce pas?" 31 PROBUZENÍ 31 Stránka 13

14 Marguerite přikývla. "Souhlasím." Renée ji odvedla po schodech do horního patra svého pařížského domu. "Celé poschodí patří tobě a tvému služebnictvu. Zdejší personál spí pod schodištěm nebo nad stájemi. Uklízečky bydlí jinde a chodí sem jen přes den. Tady budeš mít veškeré soukromí a bezpečí, ma chérie." Otevřela dveře a uvedla Marguerite do útulného, ale prostě zařízeného pokoje v podkroví, kde na svou paní už čekala Clarice. "Bonsoir, Clarice," pozdravila ji madame, když se komorná uklonila. Pak oslovila neteř. "Budeš v dobrých rukou, ma petite. Já obvykle vstávám až kolem poledne, ale kuchařka je v kuchyni už od šesti." Políbila Marguerite na tvář. "Dobře se vyspi, chérie." Po těch slovech se otočila a vzápětí už sbíhala po úzkém schodišti do přízemí. "Vaše teta říkala, že tu můžeme s Louisem také bydlet," oznámila Clarice své paní. "Já myslela, že to je bordel, mylady." "A taky je," odpověděla Marguerite se smíchem, "ale je to vznešený bordel. Tetička poskytuje džentlmenům služby velmi vybraným způsobem. Zaměstnává jen dvě mladé dámy, ale prý sem chodí výhradně urození a vážení pánové. Popíjejí, hrají karty a baví se s Josií a Leonií. A když se tetičce některý z nich zalíbí, poctí ho svou společností. Pochopila jsem, že právě to je přání mnoha mužů, kteří sem chodí. A já budu co nevidět jednou z nich." "Madame!" Clarice zděšeně vykulila oči. "Co jiného mi zbývá, Clarice?" "Nemohla by vaše teta," nadhodila komorná. "V žádném případě," prohlásila pevně Marguerite. Clarice jí sloužila ode dne, kdy se provdala za Charlese. Její otec byl Francouz a matka Angličanka, takže ovládá oba jazyky. Kromě toho ji vyškolila osobní komorná vévodkyně ze Sedgwicku. Když se manželé Abbotovi odstěhovali do Francie, jela s nimi a seznámila se tady s Louisem, kterého zaměstnali jako štolbu. Vzali se a oba zůstali Marguerite hluboce oddaní. "A co slečna Emilie?" zeptala se Clarice. "Takhle jí aspoň budu moct zaplatit školné. A budu 32 BERTRICE SMALL 32 používat své rodné příjmení, aby mým povoláním netrpěla její pověst." "Dokud někdo nezjistí, že lady Abbottová je mademoiselle de Thierry," namítla ostře Clarice. "Dobře víte, že bych neudělala nic, co by mé dcerce uškodilo, Nejraději bych ji poslala do Anglie k Sedgwickovým, ale bojím se Williama Abbotta," svěřila se komorné. "Zatím je Emilie bezpečnější v klášteře." "Snad máte pravdu, mylady. Ale když si pomyslím, že dáma jako vy klesla tak hluboko " Clarice se dojatě vysmrkala. "Vždyť dámou zůstanu," ujistila ji její paní. "Budu mít milence jen proto, abych si vydělala na živobytí. Nemám manžela, který by se o mě postaral, a vzhledem k zoufalému postavení, v kterém se nacházím, už asi žádného mít nebudu." "Zůstaly vám šperky, mylady. Nezapomněla jsem na ně. Věděli jsme, co pan William chystá, protože se neudržel a vytroubil do celého světa, že se vám chce pomstít, protože jste se provdala za jeho otce," vysvětlovala Clarice. "Vy jste s sebou vzala rodinné šperky Abbottových? Právem patří novopečenému lordu Abbottovi. Bude je úředně vymáhat, a tohle je první místo, kde je začne hledat." Během pyšného projevu komorné Marguerite Stránka 14

15 zbledla jako stěna. "Rodinné šperky Abbottových? Tak to ne, mylady. Ty jsem nevzala. Mám s sebou jen ty nejlepší, které pro vás nechal vyrobit lord Abbott. Ten prohnaný ničema, který vás vydědil, o nich nemá ani ponětí, ani na ně nemá nárok. Napadlo mě, že je jednou budete chtít dát mademoiselle Emilii." Marguerite si s úlevou oddechla. "Máte pravdu, Clarice. Jste velmi prozíravá a chovala jste se mnohem rozumněji, než jsem to v té situaci dokázala já." "Máte slušné vychování, mylady, a na podobné špatnosti nejste zvyklá. Syn vašeho pána vám provedl pěknou špinavost, když vás vyhodil na ulici bez jediného sou, ačkoli si váš manžel přál, abyste zůstala v domě a vychovávala Emilii ve veškerém pohodlí. Pro takovou 33 PROBUZENÍ 33 lumpárnu neznám vhodný výraz v angličtině ani ve francouzštině," prohlásila Clarice dopáleně. "Ach Clarice, nevím, co bych si bez vás a Louise počala. Přísahám, že se mnou nebudete strádat." "Jsme s vámi, madame, v teple a suchu netrpíme hladem. Výplatu jsme dostali na konci listopadu. Nic nám nedlužíte. A i kdyby, stejně bychom vás neopustili." "Oba jste na mě moc laskaví," řekla jí Marguerite. "A teď byste si měla jít lehnout, mylady. Máte za sebou těžký den." "Ano," souhlasila její paní. "A vy také." Clarice jí nalila do umyvadla teplou vodu a Marguerite si umyla obličej, ruce a krk a vyčistila zuby kartáčkem se stříbrnou rukojetí, který dostala od Renée. Komorná jí pomohla obléknout teplou noční košili a pod bradou zavázala saténové stuhy nočního čepce. Marguerite se uložila do postele, a když se zabořila do nadýchaných podušek a přikryla saténovou přikrývkou, spokojeně vzdychla. "Ach," zamumlala, sotva si uvědomila, jak má těžká víčka. "Až do téhle chvíle jsem nevěděla, že jsem tak unavená." Clarice se usmála a uhasila svíčky. "Bonsoir, madame," popřála jí, vyklouzla z pokoje a tiše za sebou zavřela dveře. "Dobrou noc " A Marguerite okamžitě usnula. 34 BERTRICE SMALL 34 Kapitola 2 Renée de Thierry se spokojeně rozhlédla po salonu zařízeném ve zlaté a bílé. S příchodem jara měli víc zákazníků. Představa, že se k nim připojí Marguerite, se jí ani trochu nezamlouvala, ale musela připustit, že potřebují ještě jednu dívku. Na rozdíl od jiných majitelek bordelů si madame Renée nedělala reklamu polonahými ženštinami, které sedí v otevřených oknech, pokřikují na kolemjdoucí pány a odvážně nabízejí své služby. Byla diskrétní a mladé ženy, které zaměstnávala, nebyly pouhé děvky, jak dříve objasnila své neteři. Muži sem často chodili jako do pánského klubu jen na kus řeči nebo poslouchali hudební produkci. Dovolila, aby si zahráli karty s podmínkou, že sázky nebudou příliš vysoké, aby nedošlo ke zbytečným roztržkám. Pochutnávali si na nejvybranějším víně a šampaňském, a když měli chuť a náladu, odebrali se do prvního patra s Josií nebo Leonií, aby utišili jeden z naléhavých základních pudů. Čas od času se některému z džentlmenů dostalo té cti, že mohl zůstat přes noc, ale této výsady požívali jen Renéeini nejoblíbenější klienti. Stránka 15

16 Jednání k dívkám se řídilo přísnými pravidly, která se musela bezpodmínečně dodržovat. Madame upozornila nově příchozí a neustále opakovala stálým zákazníkům, že nepřipouští jakoukoli hrubost, natož sadismus. Avšak nenamítala nic proti rozmanitým pomůckám, které byly v ložnicích k dispozici a podněcovaly nebo stupňovaly vzrušení a rozkoš. Po pravdě řečeno, obě dívky k podobným hrám samy podněcovaly a prodlužovaly je, a tím podstatně přispívaly k potěšení pánů, kteří návštěvu ochotně zopakovali "Madame!" César d Aubert, vévoda de Caraville, se uklonil a políbil Renée ruku. "Césare! Moc ráda vás zase vidím," ujistila ho. "Trávil jste čas na venkově, monseigneur?" Byl to mimořádně pohledný muž s tmavými vlasy a pronikavýma modrýma očima. "Bylo to mnohem horší," odpověděl vévoda jízlivě. "Téměř celou zimu jsem musel být k službám a na povel našemu králi, chérie. Uvědomil jsem si, že jako příslušník šlechty bych se měl zapojit do restaurace, ale upřímně řečeno jsem byl docela spokojený za republiky. Král Ludvík vás pozdravuje, Renée. Prý doufá, že se mu v dohledné době podaří navštívit váš dům." "Je to milý člověk," poznamenala s úsměvem. "A velmi inteligentní." "To se ovšem nevztahuje na správu státu," odpověděl vévoda tlumeným hlasem. Pak se s úsměvem obrátil k svému společníkovi. "Dovolte, abych vám představil svého amerického bratrance, Beauforta d Aubert. Ale přeje si, aby ho všichni oslovovali Beau." Madame Renée podala ruku muži o něco mladšímu než vévoda. "Vítejte v Domě u Renée, pane. Vysvětlil vám bratranec zdejší pravidla?" "Ano, madame, a slibuji, že je budu dodržovat," odvětil Beau. Renée se zasmála. "To vám vřele doporučuji, mon brave." "Prý máte novou dívku," nadhodil vévoda. "Ještě ne, monseigneur," řekla tiše Renée. "Víte, že bych ji rád vyzkoušel jako první, Renée," naléhal stejně tiše vévoda. "Jak jste ji objevila?" "Je to moje neteř, Césare, a do dnešního dne byla slušná dáma jako kdysi já. Myslím, že minulost naší rodiny vám nemusím připomínat." "No ovšem! To dítě, které jste zachránila v období hrůzovlády, je to tak?" "Ano. Nedávno ovdověla a její nevlastní anglický syn ji podvodem o všechno připravil. Ale nechci vás unavovat líčením smutných podrobností. Musí se starat o šestiletou dcerku a jiné prostředky na její podporu nemá. 36 BERTRICE SMALL 36 Tak výrazná změna jejího postavení mě netěší, ale bohužel nevidím jinou možnost. S radostí bych ji i to děvčátko živila, ale je hrdá jako všichni Thierryovi, a až dnes jsem si uvědomila, do jaké míry se podobá svému otci. Ode mne si nic nevezme. Tuhle cestu si zvolila sama." "Proč tu dnes večer není?" zajímal se vévoda. "Protože nemá vůbec žádné sexuální zkušenosti kromě manželských," vysvětlila Renée. "Než ji budu moct zapojit do podniku, musí se ještě hodně učit. Je velmi krásná a ujišťuji vás, že o ni bude obrovský zájem." "Už se na ni těším," usmál se. Po chvíli dodal: "Neodkládejte to, Renée. Její nezkušenost může být pro některé Stránka 16

17 z nás tím pravým afrodiziakem." "Vy se snad nikdy nenabažíte nových zkušeností," poškádlila ho madame a poklepala mu složeným vějířem na paži. "Nezapomínejte, drahý Césare, že vášeň je nejprudší, když se rozněcuje postupně a pomalu. A teď proveďte svého pohledného bratrance po domě. Všimla jsem si, jak po něm Josie pokukuje. Možná dá přednost jeho společnosti před vaší." "Anebo nás zaměstná oba," podotkl vévoda s lišáckým úsměvem. Renée se rozesmála a šla se věnovat dalším hostům. Ten večer jich přišel plný tucet. Mezi prvními se dostavil hrabě Marco Cirello z Říma, ženatý otec sedmi dětí, dobře známý ve Vatikánu. Do Paříže jezdil za soukromím a potěšením. Perští princové, dvojčata Kansbar a Kurush, si byli podobní jako vejce vejci a právě zahájili karetní partii s irským chovatelem koní Kieranem Darbym a význačným majitelem pozemků v Bavorsku baronem Ernstem Amalhardtem. Leonie se posadila ke klavíru a záhy se salonem rozezněly líbezné tóny komorní hudby. Téměř okamžitě k ní přistoupil bývalý napoleonský generál Vachel Egide a Michael Georges, bohatý obchodník z Nantes. Renée si všimla, že se světoznámý bankéř Fabian de Eustache, jenž za všech okolností vyhledával obchodní kontakty, dal do řeči s mladým Američanem. Vévoda se usadil na pohovku s proužkovaným čalounem po boku Josie a knížete Dmitrije Romanova. 37 PROBUZENÍ 37 Renée usoudila, že mají před sebou klidný večer. Usmála se na Josii, která vzala knížete Dmitrije za ruku a odvedla ho z místnosti. Vtom se zamračila. Tolik pánů a jen jedna volná dáma! Jak to, že si už dávno neuvědomila, že potřebují ještě další dívku? Přinejmenším jednu "Kde je vaše neteř?" vyzvídal César d Aubert. "Touhle dobou už určitě spí," odpověděla. "Chci ji vidět," prohlásil vévoda. "Césare! Přece jsem vám řekla, že není připravená přijímat hosty. Nepřeháním, věřte mi, prosím. Poslední dva roky oddaně pečovala o nemocného manžela a po jeho smrti jí připravil o domov a vdovskou penzi její nevlastní syn. Ten darebák dokonce vyhrožoval, že prodá její malou dcerku jakémusi arabskému princi a pokusil se Marguerite znásilnit," vysvětlovala madame Renée. "Chci se na ni jen podívat," naléhal vévoda. "Pojďte se mnou, Renée, a ukažte mi ji. Když bude vzhůru, nevejdu do ložnice. Není to spravedlivá dohoda?" Podmanivě se usmál. "Ach Césare, vám nedokážu nic odmítnout," souhlasila nakonec. "Tak pojďte, ale jenom vy. Váš americký příbuzný zůstane tady." "Beau je zabraný do zaníceného rozhovoru s monsieur Eustachem," podotkl. "Dva podnikatelé v bordelu diskutují o financích, otrocích a cenách kukuřice?" zasmál se. "Někdy mám chuť nad bratrancem zlomit hůl. Tihle Američané jsou stejně nemožní jako Angličané." Tiše se zasmála, vzala jednoduchý svícen a odvedla ho po schodech do třetího patra a chodbou k Margueritinu pokoji. Přiložila si prst ke rtům a pomalu otevřela dveře. Po špičkách vešli dovnitř a vzápětí uslyšeli pravidelný dech, jenž svědčil o tom, že mladá žena tvrdě spí. "Zvedněte svíčku," zašeptal vévoda. Renée ho poslechla a na Margueritinu bledou tvář dopadlo měkké světlo. Ležela na zádech, jednu ruku přes břicho, druhou nad hlavou. Zpod prostého nočního čepce se draly husté Stránka 17

18 tmavé kadeře. Ve světle svíčky se zdála její světlá pleť téměř průsvitná. Husté černé řasy spočívaly na tvářích 38 BERTRICE SMALL 38 jako roztažená křídla nočního motýla. Ňadra pod tenkou látkou košile se pravidelně zvedala a klesala. César d Aubert se sklonil, odhrnul přikrývku a přeopatrně rozvázal růžovou saténovou stuhu pod krkem. Rozevřel oba cípy košile a odhalil plná, oblá ňadra podobná zralým broskvím. "Je nádherná," zašeptal. Pak se náhle otočil a vyšel z ložnice. Renée honem upravila přikrývku, stuhy u výstřihu však nezavázala. Pospíšila si z ložnice a seběhla po schodech. Na odpočívadle mezi druhým a třetím patrem na ni čekal vévoda. "Kdy?" chtěl vědět. "Potřebuju čas," odpověděla, ale on její výmluvu odbyl mávnutím ruky. "Dávám vám týden, madame. Týden na to, abyste ji pro mě připravila. Déle čekat nebudu." Vzal Renée za ruku a odvedl ji zpět do salonu. Když se posadili, César d Aubert ji vybídl: "Povězte mi o ní něco." "Když jí bylo šest let, poslala jsem ji do Anglie do školy," začala. "Jejími poručníky byli vévoda a vévodkyně ze Sedgwicku." "Odkud jste znala anglické šlechtice?" zeptal se zvědavě. "Vévoda s přáteli se během revoluce bavili tím, že zachraňovali před gilotinou aristokraty a další nespravedlivě odsouzené. A já jim pomáhala. Nezapomínejte, Césare, že ne všichni urození pánové byli tak prozíraví jako váš otec, který včas prchl z Francie před hrůzovládou. Když jsem tedy potřebovala Marguerite dostat do Anglie, zařídil to. Starali se o ni jako o své vlastní děti. Po dovršení jejích sedmnácti let ji uvedli do londýnské společnosti. Týž rok se seznámila s Charlesem Abbottem. Byl to vdovec a o hodně starší než ona. Zamiloval se do ní a požádal mě o souhlas k sňatku. Zcela otevřeně jsem mu vylíčila rodinou minulost, ale on trval na svém. Byl to spokojený svazek, ale syn z jeho prvního manželství Marguerite nenáviděl. Proto se Abbottovi odstěhovali do Francie. Možná vám to bude vyprávět, jestli se stanete přáteli. 39 PROBUZENÍ 39 Ale byla jen manželka, Césare. Sám víte, co to znamená. Poslušně plnila manželova přání, ale nikdy si nedovolila cítit touhu, protože ji ve škole učili, že to pro dámu není vhodné. Pro ni je jediným smyslem spojení početí dětí. Přestože je má neteř mimořádně půvabná a žádoucí, nikdy nezažila nejvyšší rozkoš. Sama to přiznala. Ještě ji v ní nikdo neprobudil, Césare. Teď se domnívá, že bude schopná jít v mých šlépějích, přitom ale neví, co všechno to znamená. Než dovolím, aby ji kterýkoli ze zákazníků včetně vás měl, musí projít aspoň základní instruktáží. Nejspíš bude ohromená, až zjistí, jak může být touha silná." "Nezatěžujte ji fakty, Renée," nabádal ji vévoda. "Neznám úžasnější úkol než probudit a vystupňovat v překrásné Marguerite vášeň. Slibte mi, že nedovolíte, aby ji přede mnou měl někdo jiný. Chci s ní utišit svou touhu jako první." "Jak si přejete, Césare. Nevím o nikom lepším, kdo by ji mohl zasvětit, ale prosím vás, buďte k ní laskavý. V životě neměla milence. Poznala jen lorda Abbotta. Zbožňoval ji, ale podle toho, s čím se mi neteř svěřila, nebyl Stránka 18

19 v posteli zvlášť vášnivý a vynalézavý. Co nejrychleji uspokojil své potřeby a byl na ni hodný, ale to je zhruba všechno." "Nemohu se dočkat, až uvidím její oči v okamžiku la petite morte," prohlásil vzrušeně. "Césare, Césare," pokárala ho naoko Renée. "Neznám jiného muže, který by tak dychtivě vyhledával nové zážitky. Ale připouštím, že jste nejzkušenější z těch, které jsem poznala." "Od vás je to velká lichotka, ma chérie," odpověděl. "Prokážete mi čest, madame?" zeptal se jí. "A co váš pohledný americký příbuzný?" zamrkala na něj. Vévoda se rozhlédl po salonu a zasmál se. "Beau si pořád zaníceně povídá s monsieurem de Eustachem. Le bon Dieu, je to opravdu beznadějný případ." "Nejdřív se musím postarat o hosty," oznámila mu. Perští princové stále hráli karty s baronem a lordem Darbym. Leonie a hrabě Cirello se ještě nevrátili. Josie po- 40 BERTRICE SMALL 40 zorně poslouchala vyprávění generála Egida; kníže Romanov se posadil ke klavíru a zpíval jakousi nestydatou píseň za hudebního doprovodu hraběte St. Denise. Monsieur Georges popíjel víno a tvářil se navýsost spokojeně, když k němu Renée přistoupila. "Máte nějaké přání, monsieur?" otázala se ho. "Je milé vidět vás tu po tak dlouhé době. Jak jdou obchody?" "Výborně, madame, nemůže to být lepší," odpověděl monsieur Georges. "Vaše pohostinnost je jako obvykle nadstandardní. Se mnou si hlavu nelámejte. Mademoiselle Josie slíbila, že se mě ujme, až generálovi dojdou vzpomínky. Je to moc milá mladá dáma, n est-ce pas, madame Renée?" Renée se sklonila a políbila ho na tvář. "Ano, je moc milá. A teď mi prozraďte, jak dlouho se zdržíte v Paříži." "Jenom dva dny, ale za dva měsíce přijedu znovu, protože jaro je v Paříži přímo pohádkové," rozplýval se. "To už budu mít tři, možná čtyři mladé dámy, monsieur. Zanedlouho se k nám připojí moje neteř, a když se mi podaří najít další vhodnou dívku, zaměstnám ji také. Řekněte, nebude to příjemné?" usmála se. "Možná bych pro vás jednu mladou dámu měl," oznámil k jejímu údivu monsieur Georges. "Je krásná, ale poněkud nezvedená. Nicméně by byla škoda, kdyby skončila na ulici, což by jí hrozilo, kdybych pro ni nenašel práci. Je to dcera jednoho z mých tkalců hedvábí, který stůně a patrně brzy zemře. Choval jsem se k ní štědře." "Je panna?" chtěla vědět Renée. "Ne. O to jsem se už postaral," pousmál se. "A je naprosto zdravá. I na to jsem dohlédl, madame. Vím, jaký typ děvčat si vybíráte, protože vás navštěvuji už přes deset let. Michelle potřebuje řádnou výchovu a vzdělání, ale je velmi dychtivá." "Jestli chce přijet, po smrti jejího otce mi ji přivezte. Ale ne dřív. A zařiďte, aby se naučila číst a psát. Když se mi bude líbit, uhradím veškeré výdaje, které s ní budete mít." 41 PROBUZENÍ 41 "Výborně, madame," pochvaloval si monsieur Georges. "S vámi se spolupracuje jedna radost." Vstal, uklonil se a políbil jí ruku. Usoudila, že hosté se bez ní nějakou chvíli obejdou. Stránka 19

20 Zamířila k vévodovi, zavěsila se do něho a společně odešli ze salonu. Její ložnice byla stranou ostatních, v zadní části domu a ve stejném patře jako salony. Vévoda cestu znal, protože ji už mnohokrát navštívil. Jakmile vešli, přitiskl ji zády na zavřené dveře a vášnivě políbil. Když odtrhl žhavá ústa z jejích, zasypal polibky její štíhlé hrdlo a obnažená ramena. "Svlékněte se, Renée," vybídl ji netrpělivě. Jeho nedočkavost ji pobavila. "Jste příliš dychtivý, mon brave. Doufám, že se k mé neteři budete chovat zdrženlivěji, abyste ji nevyděsil." "Teď se chci pomilovat s vámi," řekl bez rozpaků a začal se kvapně svlékat. "Pohled na překrásnou Marguerite ve mně roznítil nevdaný žár, chérie." "Jelikož Dům u Renée vychází svým hostům ochotně vstříc, monseigneur, jak bych mohla nevyhovět tak jednoduchému přání? Mileráda svou neteř pro dnešek zastoupím." Zručnými pohyby si svlékla živůtek, sukni a spodničku, spodní prádlo a střevíce. "Madame, na ženu ve vašich letech jste ve skvělé formě," poznamenal vévoda a zálibně si ji prohlížel. "Domnívám se, že vaše neteř zdědila ta oblá a plná ňadra po vás." Obdivným pohledem putoval po její svůdné postavě s líbezně úzkým pasem, ale kyprými boky a bujným poprsím. Přitáhl ji k sobě a naběhlým penisem jí narážel do tmavé houštinky v klíně. "Na záda, ma chérie!" pošeptal jí do ucha, když dopadli na postel. Objala mu nohama boky, a když do ní vnikl, spokojeně zavzdychala. "Potřebujete mladou manželku, Césare," řekla. "Věčně s vámi nedokážu držet tempo." "Já vím," souhlasil. "Ale představa, že oplodním nějakou bledou pannu, jen abych si obstaral dědice, mi je odporná. Nejraději bych všechno odkázal mladšímu bratrovi a jeho dětem. Pak si budu moct dělat, co se mi zlíbí. Ach, děvče, pověz, že ses na mě taky těšila, n est-ce 42 BERTRICE SMALL 42 pas?" Vnikal do ní hluboko, pak znovu a ještě, dokud oba nevyčerpala a neukojila rozkoš, již si jejich těla navzájem poskytla. Později spolu ještě nazí v posteli popíjeli šampaňské, než konečně madam Renée vstala, odešla se umýt do koupelny a oblékla se. "Jestli chcete, můžete tu zůstat přes noc, Césare," nabídla mu s úsměvem, přichystaná k odchodu. Lenivě se protáhl. "Non, merci. Časně ráno mám schůzku s králem. Nevypadalo by dobře, kdybych se na ni dostavil ve stejném oděvu, jaký jsem měl včera. Chudák Ludvík," zasmál se, ale hned se omluvil: "Promiňte, zapomněl jsem, že pro něj máte slabost." "Je to slušný, i když konzervativní člověk," odpověděla. "Chodí za mnou na kus řeči, nic víc, protože ničeho jiného není schopný, nebožák. Ale bez ohledu na jeho nedostatečnost, kdoví, jestli by to vůbec nějaký muž dokázal s tak šerednou princeznou, s jakou se oženil. Neustále žasne, jak si revolucionáři odvážili popravit mu bratra i s celou jeho rodinou." "O čem si s ním povídáte?" zajímal se vévoda de Caraville. Král Ludvík XVIII. je opravdu inteligentní. Přesto nemá dost zdravého rozumu a zároveň si plně uvědomuje vlastní důležitost. Renée se tiše zasmála. "O literatuře a poezii," pokrčila rameny. "A rád si poslechne drby, i když ode mne se jich moc nedozví, protože nesmím prozradit nic důvěrného. Je okouzlující, ale není žádným tajemstvím, že manželství s tou savojskou princeznou není šťastné. Stránka 20