Příprava kázání neděle Osnova: 1. Intro Ilustrace: Poutníci za Bohem

Transkript

1 Příprava kázání neděle Osnova: 1. Intro Ilustrace: Poutníci za Bohem A. Milí Kristovi přátelé, Dovolte mi použít pro dnešní zamyšlení obraz. Život je cesta. Někdy vede přes místa, která známe. To nám jde většinou dobře. Často je ale vedena přes neznámá místa. Např. cesta vede lesem. Záleží na tom, kam jdeme. Když jdeme špatně, skončíme na špatném místě. Buď vyjdeme tam, kde bychom nechtěli vyjít. Nebo, pokud je les dostatečně hluboký a velký, ztratíme se. Obě možnosti jsou nežádoucí. Proto je nutné a žádoucí znát cestu. Jak ale poznáme správnou cestu životem? Když cestuji lesem nebo někam jdu v neznámém prostředí, pomáhají mi tyto tři věci. 1. znám nebo zjišťuji svou polohu. Při tom používám mapu. Mapa mi umožňuje odhadnout terén, najít známá místa a podle nich se zorientovat. Navíc mi ukazuje, kudy mám jít, kde odbočit, čemu se vyhnout a čeho si všímat. Jsou však lidé, co mapy nepotřebují. Mají výborný orientační smysl a vždycky vědí, kudy a jak jít. Pak jsou lidé, co si o sobě myslí, že mají bezvadnou orientaci, ale bloudí. Nevím jak jste na tom vy, já bloudím často, a proto si uvědomuji, že jsem bez mapy bezradný. Možná si říkáte, jak tohle povídání souvisí s dnešním textem a v čem nám to pomůže. Mám naději, že pokud to není jasné doposud, bude to jasné po následující větě. Bible je speciální druh mapy. Boží zjevené slovo je duchovní mapou našeho života. Je však mnoho lidí, kteří bloudí, protože ji nepoužívají. Abychom nebloudili životem, je důležité ji používat. Ještě, aby to nebylo málo, jsou mapy různého měřítka a velikostí. Jsou mapy příruční a nástěnné. Takže je důležité, abychom měli mapu, která nám vyhovuje a takovou, kterou umíme číst. Co je také důležité, musíme umět číst z mapy, jinak nám nebude k ničemu.

2 2. Buzola. Buzola ukazuje směr. Ukáže vám, kde je sever a v součinnosti s mapou víte, jakým směrem máte jít. Je to úžasný vynález, i když je hodně starý. Přesto mnoho lidí buzolu nikdy nevidělo nebo ji nepoužívají. Buď z ní neumí číst nebo jí nevěří nebo spíš důvěřují sobě. Mnoho lidí spíše jde po slepu a pokud přecení své síly, snadno zabloudí nebo spadnou do problému. Mluvím obrazně. Je to jako se životem. Buzola je naše svědomí. Někdy prostě víme, že něco je správné a proto bychom to měli dělat. Nebo naopak jasně víme, že je něco špatně. A tedy to nemáme dělat. Přesto buzolu ignorujeme nebo se radši na ni ani nedíváme. Teď nastává problém. Jistě víte ze školy, že když vezmeme magnetku nebo silný magnet, ručku buzoly odkloníme od správného směru. Tak je to i s námi v životě. V batohu nosíme silný elektromagnet, který nám ruší buzolu, a tak nevidíme, kde je sever. Možná, že občas magnetické pole zeslábne a uvidíme jasněji, ale přes magnetické pole není možné vidět správný směr. Asi vám došlo, že teď mluvím o lidském hříchu. Lidský hřích je to, co nám kazí svědomí. Když uděláme něco špatně, lžeme, podvádíme, přetvařujeme se, jsme soběčtí atd, zesilujeme magnetické pole a pak nemůže buzola ukazovat správně. Často víme, že buzola neukazuje správně, proto ji radši ani nepoužíváme. Je možné být tak otupělý, že už ani nevíme, kde je sever a jih a že máme jít nějakým určitým směrem. Proto je pak pochybné číst mapu, protože ji stejně nerozumíme nebo je pro nás nesmyslná. Když vědomě hřešíme, je pak obtížné rozumět Božímu slovu, protože je naše buzola zmatená a je obtížné správně porozumět. Proto nejprve odstraňme magnetické pole, zbavme se magnetu a pak začněme číst z buzoly a řídit se mapou. O tom je i dnešní text. Máme se neustále očišťovat od našich hříchů a pak následovat Ježíše a jeho slova. Abych dotáhl obraz do konce. Je možné vyhodit magnet z batohu a tak napravit buzolu. Když nám přicházejí vánoce a očekáváme Ježíše v 3. adventním týdnu, je to více než závažné.

3 Ježíš přichází k nám, aby nás elektromagnetu zbavil. Ježíš přichází, aby nás očistil od našich hříchů. Když věříme Ježíši a vydáme mu svůj život, zbavíme se hříchu, který nás odděluje od Boha. Když litujeme svých hříchů a opustíme je a přimkneme se ke Kristu, je jisté, že je síla magnetického pole nulová a síla hříchu je zlomena. Proto je nezbytné, pokud jsme to ještě neudělali, abychom to co nejdříve udělali. Pak můžeme začít číst správně buzolu a mapu a víme, kam jdeme.pokud vám můj příměr přišel archaický, promyslete to přes gps. Gps ukazuje kde jste, ale máte-li dobrou gps do přírody, má v sobě i mapu a může vás rovnou navést k cíli. Musíme mít ale nainstalovanou dobrou mapu. Je mnoho případů, kdy gps naviguje špatně a nebo kvůli špatné aktualizaci navádí např. na silnici do zdí apod, proto to není všelék. Každopádně gps vadí uzavřené místnosti. Gps potřebuje satelity a nebo alespoň mobilní síť, jinak nemá signál a je vám k ničemu. Představte si, že byste měli neustále perfektní pokrytí a neustále satelity na dosah, aby vám správně určily polohu. Navíc si představte, že byste měli ty nejaktuálnější a navíc bezchybné mapy. Gps by vás vždy navigovala správně. Takové je to, když vám Ježíš odejme hřích. Když vás Ježíš vyvede z budovy hříchu a jste volní. Najednou máte signál a navíc máte nejlepší aktualizaci map. Teď chápete, kde jste, kam máte jít a jakým směrem. Pokud nerozumíte ilustracím, řeknu to ještě jasněji. Ježíš je vaše poloha. Ježíš vám ukazuje, kde jste. Zároveň vám ale ukazuje cestu k Otci, k Bohu. 3. Ještě bych chtěl zmínit jednu část buzoly, je to ručka. Když máte zrušené magnetické pole a hřích nad vámi nepanuje, je důležité číst ručku. Ručka je Duch Svatý. Bez Ručky je vám buzola k ničemu. Možná víte kam máte jít díky mapě, ale nevíte kudy. Možná rozpoznáte směr podle klíčových míst a to je fajn, ale o kolik lepší by bylo znát přesný směr? Když čteme Bibli, Boží slovo a k tomu se necháme vést Duchem Svatým, je to úžasné. Rozumíme obsahu Ježíšových slov a umíme se zorientovat. Proto je nelogické oddělovat Boží slovo a Ducha Svatého. Duch Svatý mluví skrze Boží slovo. Když čte člověk Bibli bez Ducha, stává se zákoníkem a má v rukou mrtvou literu.

4 Když ale spoléhá jen na Ducha, jako by to snad šlo! - jde to těžko! Ulítne. Protože spadne do problému. Nabije si nos. Když nemá mapu a nebo ji nečte, je to opět problém. V lese je mnoho překážek, které musíme překonat. Stejně tak i v životě je nutné mnoho věcí zvládnout. Některé skály lze obejít, jiné se musí přelézt, jiné slanit... prostě mapa i buzola či gps je nutná. Tedy Bible a Duch. To vše díky Ježíši. Bez víry v něho nerozumíme správně Bibli ani nemůžeme číst správně buzolu a brzy se ztratíme nebo už ztraceni jsme. 4. Pak je ale nutné, abychom šli. Pokud bychom se jen dívali, bylo by to celé k ničemu. Když vyrazíme na cestu, je nutné neustále jít. Nepřestat v půli cesty. Každý má jiné východisko, ale stejný cíl. Proto není dobré se vzájemně poměřovat, kde jsme. Důležité je, abychom šli k cíli. Ideální by bylo, kdybychom hned našli buzolu a mapu a celou dobu a nejrychleji šli k cíli. Cíl je Bůh Otec. O tom text mluví jasně. Cílem je Boží láska, která nás vede k lásce k druhým spolucestovatelům v lese. V lese je mnoho lidí, co zabloudilo, proto je dobré jim připomínat, že mají jít k cíli, kde cíl je a že je nutné se dívat na mapu a číst buzolu. Je také možné od správné cesty odpadnout a jít úplně špatným směrem. Pak je nutné se vrátit a jít zase správně. Když přijde Ježíš podruhé, nebude se ptát, kde jsme, ale jakou cestu jsme urazili. Zbytek cesty nás dovede k cíli. Důležité je být na cestě k Bohu a nepřestat jít za ním. Pokud spadneme, sebrat se a opět vyrazit. Dnes je ale mnoho lidí, co nás bude odvádět od správného směru a svými magnety budou rušit naši buzolu, proto není dobré se toliko orientovat podle druhých lidí, ale spíš se dívat do mapy a číst správně buzolu. Když ale zabloudíme, víme, že jsou tu s námi lidé, co nám pomůžou se magnetického pole zbavit. Pak můžeme magnet vyhodit a znovu nabrat správný směr. Je důležité také jít spolu, tomu se říká církev. Protože si můžeme na cestě za Bohem pomáhat a vzájemně se učit číst z mapy, učit se překonávat překážky. Když jednomu dojde dech, můžeme se podpírat a pomáhat si. Když teď přijdeme k výkladu, doufám, že už bude jasnější o co v textu jde a že si budeme představovat konkrétní věci v životě a že se neztratíme. Používejte své buzoly, pojďme se podívat do mapy.

5 1. Zůstávejte v Kristu, abyste nebyli zahanbeni 1 John 2:28 28 Nyní tedy, dítky, zůstávejte v něm, abychom nabyli radostné důvěry, až se zjeví, a nebyli jím zahanbeni při jeho příchodu. 29 Víte-li, že on je spravedlivý, poznávejte, že také každý, kdo činí spravedlnost, je z něho zrozen. Nacházíme se v 3. adventním týdnu, ale zároven mezi prvním a druhým adventem. Tedy mezi prvním a druhým příchodem Kristovým. Jak jsme zpívali v písni, neb Bůh věčný nekonečný narodil se z Panny, Vánoce jsou o příchodu Božím na tento svět. To je první příchod. Bůh se narodil jako malé děťátko. Je to velký paradox dějin, někdo nekonečný a neomezený, v moci i poznání se omezil a stal se v pravdě člověkem. První příchod, který si připomínáme o Vánocích, je v pokoře. Bůh přišel na tento svět, aby ho spasil, aby lidi zachránil, skrze své ponížení. Druhý příchod, o kterém jsme mluvili posledně, ale bude v moci a slávě. Bůh nepřijde jako malé děťátko, ale jako Soudce. A nic nečistého před ním neobstojí. Kdo je z Boha zrozen, kdo je spravedlivý, nebude odsouzen. Kdo činí spravedlnost, je zrozen z Boha. To by v nás mělo vzbuzovat radostnou důvěru, že až se ukáže, nebudeme jím zahanbeni, nebudeme zklamáni, ale právě naopak. 2. Boží láska působí, že jsme děti Boží a ten, kdo zůstává v Kristu, nechce hřešit a očišťuje se. Žádný člověk, kdo si dělá co on sám chce, Boha nezná. Není možné Boha poznat bez víry v Krista. Poznáním Boha poznáváme pravou lásku Boží a jsme též milovat druhé Boží láskou.

6 1 John 3:1 Pohleďte, jakou lásku nám Otec dal, abychom byli nazváni dětmi Božími; a také jimi jsme. Vánoce jsou svátkem lásky. Bůh, stvořitel celého vesmíru, chce být naším otcem. A chce, abychom byli jeho syny a dcerami, jeho dětmi. Proto posílá svého jedinečného Syna Ježíše do tohoto světa. Když v Ježíše věříme, jsme Božími dětmi. A máme Boží velikou lásku. Máme nevyčerpatelný zdroj lásky, který nikdy nevyčerpáme. Proto nás svět nezná, neboť nepoznal jeho. Žijeme ale v prostředí, které Boha osobně nezná, proto nechápe, co to znamená být Božími dětmi. Proto je důležité jako děti Boží žít, aby to druzí viděli. Na našich skutcích, motivech, slovech i vztazích má být zřetelné, že jsme přijali Boží lásku. 2 Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě se neukázalo, co budeme. Víme však, že až se zjeví, budeme mu podobni, protože ho uvidíme takového, jaký je. Život je běh na dlouhou trať. Je to velmi dlouhá procházka lesem, jak jsme o tom mluvili. Ještě nejsme v cíli, ale máme pevné zaslíbení, že jednou tam budeme. Až náš pozemský běh skončí, Ježíš dokončí naši cestu. Pokud jsme nasměrováni k Bohu, přenese nás k němu. Pak ho uvidíme tváří v tvář a budeme v charakteru jako je Ježíš. Na zemi se nám to nestane. Ale přesto bychom měli chodit v Ježíšových stopách a napodobovat Jeho jednání.

7 3 A každý, kdo má v něm tuto naději, očišťuje se, tak jako on je čistý. Cíl v životě dává naději. Když víme, že směřujeme za Bohem, měli bychom se snažit být více jako Ježíš. Ježíš nikdy nezhřešil. Člověk ale hřeší neustále. Jak je možné nehřešit? Každý někdy padne. Je to jen otázka vůle, času, životní moudrosti, věrnosti... ale každý jednou padne. A ještě jednou. A pak znovu. Vlastně padáme neustále. Je ale důležité se sebrat a jít dál. Opět se vrátit na cestu směrem k Bohu. Musíme se ale očišťovat. Když upadnete do bláta, je dobré se umít vodou a pak pokračovat. Není možné jít za Bohem špinaví. Protože Ježíš je čistý, je pro nás zdrojem naší čistoty a On nás také očišťuje. Je důležité proto naši špínu dát Ježíši a vzít si jeho čistotu. 4 Každý, kdo činí hřích, činí také svévoli. Hřích je svévole. 5 A víte, že on se zjevil, aby odstranil naše hříchy, a hříchu v něm není. 6 Žádný, kdo v něm zůstává, nehřeší. Žádný, kdo hřeší, ho nespatřil ani nepoznal. Zde je důležité zdůraznit jednu věc. V originálním textu je použitý výraz nehřeší, ne nezhřeší. Jde o svévolnou a ustavičnou činnost. Nejde o nahodilý nebo o ojedinělý pád. Jde o postupný proces. Svévole znamená, že vytrvale jdeme cestou od Boha. Svévole znamená, že se v životě řídím tím, co se mě líbí, co já chci. Nezajímá mě, co si Bůh myslí a co by chtěl On.

8 Člověk se pak obrazně ve vlastních očích stává sobě bohem a na skutečného Boha zapomíná. Bible nás důrazně varuje před následky takového jednání. Nikdo, kdo vytrvale hřeší, jedná špatně, nemůže tvrdit, že Boha zná. To by byl blázen nebo lhář. Pomatenec. Kdo nebere vážně to, co říká Boží slovo a neřídí se jím, nezajímá ho to ani Boha nezná. Jednou ho ale také pozná, ale to už bude pozdě. Takoví lidé by tu mezi námi jen stěží byli. Nevydrželi by to. Toto slovo by bylo ostře namířeno proti nim. Co je ale povzbuzijící pro nás ostatní, Ježíš přišel, aby odstranil naše hříchy. Nemusíme zůstat špinaví, ale můžeme se očistit. Kdo v Ježíši vytrvale zůstává, nemůže a ani nechce hřešit. A když ulítne a spadne, zase se rychle vrátí zpět. Je důležité hříchy vyznávat a opouštět. Toto bývá častou výhradou nevěřících lidí věřícím. Vy se prostě vyspovídáte a zase máte Boha na své straně. Hřešíte dál a když uděláte něco špatně, zase to vyznáte... Takhle můžete hřešit do nekonečna. Tato výhrada je oprávněná. Pokud bychom si mysleli, že můžeme hřešit vesele dál, bylo by to zásadní nepochopení Božího slova. Kdo svého hříchu lituje a opouští ho, tomu bude odpuštěno. Jde o neustálý proces očišťování a růstu. Není možné být stále stejný a tvrdit, že znám Ježíše nebo Boha. Ten, kdo je skutečný křesťan, musí růst. Křesťanství je o růstu. Je nutné dělat krůčky. Někdy jsou malé, někdy velké, ale je důležité jít dál. 3. Děti Boží a děti ďáblovy 7 Dítky, ať vás nikdo nesvádí. Kdo činí spravedlnost, je spravedlivý, tak jako on je spravedlivý. 8 Kdo činí hřích, je z Ďábla, neboť Ďábel hřeší od počátku.

9 Jak jsme řekli už před chvílí, nejsme v lese sami. Je zde plno lidí, kteří by nás rádi odvedli z našeho směru. Nejsou to ale jen lidé. Boží slovo nás důrazně varuje, že jsme v duchovním boji. O naše směřování se pokouší i zlé mocnosti. Nemyslím teď na pohádkové postavy, jak si to někdy představujeme, zvláště o vánocích. Myslím na skutečné zlo. Kdo chce jednat spravedlivě, tomu se do cesty staví překážky. Zkuste někdy v práci mluvit nepříjemnou pravdu. Zkuste obnažit lež nebo podvod. Uvidíte následky. Říct někomu, aby nekradl nebo nepodváděl není často lehké. Je jasné, že v pozadí špatných lidských rozhodnutí jsou často i duchovní mocnosti. To nás ale nezbavuje zodpovědnosti za naše správná rozhodnutí. Když známe Ježíše, který je spravedlivý, když máme odstraněný magnet, vidíme správně, co je správné a spravedlivé. Máme i duchovní moc porazit zlo. V modlitbách máme prosit Boha, aby nám pomohl zvládnout těžké situace. Jak se učedníci modlí v modlitbě Páně, neuvěď nás v pokušení, zbav nás od zlého. To není fráze, je to duchovní realita našeho života. Nemáme se nechat svést z cesty od Boha. Když to někdo dělá, máme činit praktická opatření, aby se to nedělo. Když třeba vím, že pokaždé, když jdu do hospody s kamarády svědčit o Kristu, se opiju, měl bych přemýšlet nad tím, jestli je dobré svědčit v hospodě. Nebo třeba nepít pivo. Jde jen o příklad, jde i o důležitější věci. Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil skutky Ďáblovy. Je klíčové si pamatovat, že Boží Syn maří skutky Zlého. Ježíš se modlí za nás a je neustále s námi, aby nám pomáhal. Kazí zlé skutky. Bojuje spolu s námi. Když se rozhodneme jednad správně, není proti nám jen zlo, ale je za námi i dobro. Dobro je silnější než zlo. A v to máme mít naději. To není pohádka, ale o tom nás ujišťuje Boží slovo. Ježíš poráží zlo na kříži, o tom jsou velikonoce. Ve vánočním jazyce řečeno, světlo přichází do tmy a zla nemá šanci.

10 9 Žádný, kdo je narozen z Boha, nečiní hřích, protože Boží símě v něm zůstává; a nemůže hřešit, protože se narodil z Boha. Kdo se pravidelně sytí Božím slovem a zůstává s Ježíšem, nedokáže činit dlouhodobě hřích. Kdo je duchovně znovuzrozen a má v sobě Ducha Kristova, nemůže hřešit. Opět připomínám, nikoliv zhřešit, ale hřešit. To jsou nesmírně silná slova. Proto je důležité Kristova slova uchovávat. Jak jsme četli příběh o narození Ježíše. Marie uchovávala slova anděla. Tak i my máme uchovávat v srdci slova Ježíše. Střežit je jako poklad. Boží slovo je nejcenější poklad. 10 Podle toho se poznají děti Boží a děti Ďáblovy: žádný, kdo nečiní spravedlnost a kdo nemiluje svého bratra, není z Boha. Teď došlo na lámání chleba. Boží slovo lidi rozděluje. Kdo Boha následuje, střeží Boží slovo. Kdo ne, tak pro něho Jeho slovo nic neznamená. Kdo střeží Boží slovo, nazývá se Božím dítětem, činí spravedlnost a jeho skutky mluví o jeho víře. Kdo není Božím dítětem, jeho skutky ho prozradí. Jak říká Ježíš, poznáte je po ovoci. Kdo miluje druhé, je Božím dítětem. Není možné říkat, že milujeme Boha a nemilovat bratra, sestru či bližního. Jde o přímý protimluv. Víra a láska Boží se projevuje láskou lidskou. Občas slýchám absurdní větu: Já Tě miluji, to musím, ale rád Tě nemusím mít... Jaká blbost. Boží láska je větší než lidská. Ale tu lidskou zahrnuje. Mít někoho rád je méně než někoho milovat, ne obráceně. Milovat znamená zahrnuje mít i rád. Navíc láska v originálním jazyce je velmi bohatý výraz, který jistě zahrnuje i mít druhého rád. Kdo má rád Boha, má rád i druhé.

11 11 Neboť to je ta zvěst, kterou jste slyšeli od počátku: abychom se navzájem milovali. A o tom celém to je. To je praktické poselství vánoc. Mějte se rádi. Milujte se. To nám říká Ježíš. Nejen slovy, těmi jistě ano, též však skutky. Když milujete skutky, lidé vám pak věří slova. Slova jen promítají to, co máte v srdci. Vaše skutky vás ale vždy prozradí. 12 Ne jako Kain, který byl ze Zlého a zabil svého bratra. A proč ho zabil? Protože jeho vlastní skutky byly zlé, kdežto skutky jeho bratra byly spravedlivé. To je praktická ukázka. Jak dobře víme, Kain zabil svého bratra. Žárlil na něho a pak ho i jeho skutek prozradil. Myslel si, že zůstane jeho čin skrytý, ale byl odhalen a potrestán. Shrnutí Dovolte mi celé kázání shrnout do několika vět. Bible je naše životní duchovní mapa. Měli bychom ji jako mapu používat. Duch svatý je náš kompas, měli bychom ho proto poslouchat. Bible nám o vánocích zláště připomíná poselství o Boží lásce. Ta by neměla být uskutečňována jen slovně, ale celým životem. Když selžeme, máme se očistit a navrátit k Bohu, který nás nesmírně miluje a odpouští a pak jít dál v lásce. Bible nám zaslibuje, že jednou Boha uvidíme tváří v tvář a proto máme vytrvat v cestě a neodchylovat se. Amen.